Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Venku bylo opravdu hezky. Pofukoval jemný a teplý větřík, který mi pročechrával mou bílou srst. Usmála jsem se a olízla si tlamu. Půda byla stále měkká a bylo kolem hodně bahna a kaluží, ale to nevadilo, většina vyschla, když byla vystavena žáru slunce. Cítila jsem spoustu pachů.
,,No, asi ano," řeknu jen s lehkým zazubením. Moc jsem si obsah naší konverzace nepamatovala, ačkoliv se udál nedávno. Vše pro mě bylo takové... novější. Protáhla jsem se a napnula svaly. Podívala jsem se po Zachovi a Tess, kteří byli spolu u úkrytu.
,,No, taky si myslím. Princip smečky je dobrý, vlci si pomáhají navzájem a kryjou si záda. Prostě je to taková rodina." Zahledím se na Aeta. Byl to dobrý alfa, o tom nemluvě. Nikdy by mě nenapadlo, že se po předchozích zkušenostech se smečkami do některé přidám, ale přesto jsem tak učinila. Proč? To sama nevím. Asi mě už nebavilo žít samotnou. Být samotnou. Po vstupu na půdu Moisu jsem se změnila a šlo to vidět.
Aetas navrhnul, že by vyskoušel Zachyho a také mě. ,,Nu, proč ne, nemám problém." Podívala jsem se po všech okolo a olízla si čumák. Najednou jsem ucítila známý pach. ,,Sestřička?" řeknu nahlas, s vyjeveným výrazem. To není možné, pomyslím si náhle.

Protáhla jsem se, už zase. Nebavilo mě sedět na zadku a nic nedělat. Nečinnost byla... nudná. Podívala jsem se na Aeta a usmála se. ,,O tobě, jakožto alfovi a dalších věcech ohledně smečky," zestručním obsah rozhovoru mezi mnou a Tess.
,,No, taky jsem o tom celkem dost uvažovala. Ale tak, vidím v tom jen pozitiva," řeknu s milým úsměvem a máchnu ocasem. Podívám se na Tessu, která vypadala potěšeně z mého vstupu do smečky. ,,Pokud chceš, pomohu ti zdokonalit se v lovu," řeknu s úsměvem směrem k ní.
Zachary vypadal trochu přešle, možná si moc vše bral osobně. Já myslím, že Aetovi moc nevadil, spíše jeho náklonnost k Tess byla jistým problémem. Ale myslím, že by spolu mohli vycházet, časem. Usmála jsem se na něj. ,,Jít ven je super nápad. Potřebuju se protáhnout," pronesu a vyběhnu za Aetem. Venku bylo krásně, konečně. Sice jsem měla ráda déšť, ale hezké počasí bylo lepší.

--> Území smečky

,,Řekla bych tomu "mluvení o někom v jeho nepřítomnosti," zazubím se na něj a olíznu si čumák, který byl velmi studený. Aetas se protáhl, stejně jako já. Věnovala jsem mu malý úsměv. Vypadal, že si užívá tuhle přítomnost.
,,Příjemná posila jo? Možná akorát při lovech. Ale musím uznat, že když bude potřeba, vyženu jakéhokoliv nezvaného hosta," řeknu s lehkým úšklebkem. Alespoň k něčemu moje bojové schopnosti a bojová povaha budou, pomyslela jsem si, když Aetas řekl, že se tady budu hodit.
Stála jsem tam a pozorovala okolní dění. Znovu jsem se zadívala na strop, jak už to bylo mým zvykem a poté mou pozornost upoutal přicházející Zachary, který vypadal celkem smutně. Kdo ví, co se mu honilo hlavou a co ho takto rozesmutnilo. Když došel blíže, poděkoval Aetasovi. Tessa se k němu poté vrhla a obejmula jej. Nesledovala jsem Aetasovu tvář, ale předpokládala jsem, že se mu to zrovna líbit nebude.
Taky jsem se chtěla zeptat, kdo je Shy. Ne že by mě to tak úplně zajímalo, ale poznat zdejší členy nebylo na škodu. Alespoň jsem předpokládala, že Shy je členka. Ale nakonec jsem o ní nemluvila, protože Aet vypadal, že se o tomto tématu nehodlá bavit.

,,No, diplomacie řeší spoustu problémů. Tesáky ale taky," zazubím se na Tessu a napiju se vody. Měla jsem nějak sucho v krku. ,,Nevyhodí, nemusíš se bát. Neudělal by ti to. Je to dobrý alfa," řeknu povzbudivě a usměju se na Tessu.

Když Aetas rozhodl, Tessa byla velmi nadšená. Nu, to se dalo čekat. Byla přece Zachyho kamarádka. A Zach taky vypadal celkem šťastně. Ale taky trochu přemýšlivě. Kdo ví, co mu Aetas řekl. Zach poté došel kousek k nám a řekl, že jde na vzduch. Jen jsem na něj kývla, přeci jen, slov nebylo třeba.
,,No, neřekla bych tomu pomlouvání," řeknu s jemným úšklebkem a protáhnu si záda. Děsně mě bolely všechny klouby a kosti, stejně tak svaly, z věčného sedění a nedostatku pohybu. Takže protáhnutí mi zrovna přišlo vhod.
Tessa vypadala šťastná a Aet celkem také. Měli spolu hezký sourozenecký vztah. Přemýšlela jsem, jaké by to bylo mít sourozence. Moji nejspíše zemřeli při boji, takže jsem už nikoho neměla. Možná. Kdo ví co otcovy neoficiální partnerky splodily.
,,To je možné," ušklíbnu se a olíznu si tlamu, která byla stále ještě mokrá. ,,Podívám se tam. Jinak, asi jsem si to rozmyslela. Vstoupím do tvé smečky. Přeci jen... odejít můžu kdykoliv, ne? Pokud mě tedy příjmeš.." Zašklebím se a zastříhám ušima. Smečka měla spoustu výhod. A nikdo mě přece v úkrytu nedrží, můžu stále běhat, kam se mi zlíbí.

Já bych šla, ale jedu 30.7 pryč, takže bych asi nestíhala. Jinak pěkná akce ^^

Zazubila jsem se, když Aet zase začal mluvit o stropě. Poté mě také varoval, že zde žije nějaká vlčice, zvaná Near, která velmi ráda ubližuje jiným vlkům. Kdysi jsem taky taková byla, projelo mi hlavou. No, ne že bych jim ubližovala. Ale hodně jsem se bila. Prostě jsem byla problémová vlčice, hold s minulostí nic nenadělám.

Sledovala jsem Aeta a Zacha, kteří stále řešili smečku. Celkem jsem doufala, že Aet Zachymu povolí zde zůstat, už jen kvůli Tesse, která vypadala, že se kvůli tomu zhroutí. I Zach vypadal, že se zhroutí. zdálo se, že se měli rádi, to šlo poznat. A myslím, že to bylo fajn. naopak jsem však Aeta chápala, taky bych nedovolila své sestřičce být jen tak s nějakým vlkem.
Tessa ke mě znovu promluvila, bavily jsme se také o smečce. ,,Ano, tady na Moisu se zdají všichni být takoví... milí a klidní. Většinou. Už jsem se tu setkala s pár nepříjemnými vlky. Ale ne zas tak nepříjemnými, jako ze staré smečky. Aetas je navíc dobrý a svědomitý alfa, něco jako zabíjení ve smečce by si nedovolil, troufám si říci." Pousměju se na ni a zase se podívám na vlky přede mnou. ,,Myslím, že jde do smečky hlavně kvůli tobě. Náhodou, zdá se to být vcelku společenský vlk. A neboj, tvůj bratr ho nevyhodí, to by ti neudělal," řekla jsem tišším tónem, aby to slyšela jen Tess.
Aet se otočil, oba už spolu domluvili. Nechal Zacha ve smečce. Věděla jsem to, pomyslím si a olíznu si tlamu. Hnědobílý vlk došel k nám a sedl si. Líbila se mi ta nová atmosféra, byla najednou hned uvolněnější.

,,No, asi ano. Hold být silnější má i své výhody. A mít bojovnou povahu také." Podívám se směrem k jezírku a znovu se z něj napiji. Poté se zas kouknu na Aeta. ,,Kdo ví, prostě mám nějaké nutkání na ně koukat." Zazubím se a naschvál se zahledím na nízký strop. Poté se ušklíbnu a přesměruji pohled na průzračnou vodu.
Aet poté začal vyprávět příběh, jak došlo k tomu kousanci. Bylo to zajímavé. Zombie vlčice? To musela být opravdu zábava, projelo mi hlavou. ,,No, nezažila jsem sice nic magického či nadpřirozeného, ale viděla jsem, jak dokážou být někteří krutí a jejich chování je až přes meze morálních zásad. Prostě jsem viděla hrozné a nechutné věci. O kterých se mi moc nechce mluvit, promiň," řeknu jen a znova se napiju. Z mluvení mi vyschlo v hrdle. Sama jsem musela udělat pár nemorálních věcí. třeba zabít svoji kamarádku. Vyhnala jsem ty myšlenky z hlavy.
Vlk, který před chvílí došel, se představil jako Zachary. Zdál se už být celkem v pohodě, jen ze začátku byl takový... drzý. Vypadal momentálně ale trošičku posmutněle, jako by ho snad chtěl Aet vyhodit. Na jednu stranu jsem ho litovala, na druhou se mi zdálo, že by se neměl tak lehce vzdávat a bojovat za místo ve smečce. Ty víš o vedení smečky prd, ozval se vnitřní hlas. No, chvilku jsem jednu sice vedla, ale to už bylo dávno. Ale ano, věděla jsem o tom prd. Zach si chtěl s Aetem promluvit osamotě, takže jsme tam zůstaly s Tess samy.
,,Taky tě ráda poznávám, Tess. O přidání ke smečce uvažuji, ale nechám si to projít hlavou. Nejsem úplně smečkový typ. Ale uvidíme, lecos se může změnit," zazubila jsem se na ní a protáhla jsem si svaly.
,,Odkud jsem přišla? Kdo ví, byla to prostě nějaká malá zemička, na které žila moje smečka. Bylo to velké území, jelikož naše smečka zabírala ostatní smečky a prostě.. hodně jsme se rozrostli. Moje smečka byla špatná a tak jsem utekla, jelikož začal převrat a všichni se tam zamordovali navzájem. Myslím, že tam zemřeli i mí tři sourozenci." No a po útěku jsem se nějak dostala sem.Odpověděla jsem jí na otázku a sledovala Aeta a Zacha, kteří spolu mluvili nejspíše o smečce.

,,No, naše smečka byla celá úplně divná a prostě celkově... hodně špatná. Prostě silní měli moc a slabší byli bez práv. Všichni se spolu rvali o ždibec masa, spousta vlků zemřelo." Ty vzpomínky mi nebyly příjemné, zvlášť když jsem si vzpomněla, jak jsem procházela jednou v zimě uličkou kolem jeskyněk a objevila mrtvou vlčici i s vlčaty. Nepřežili. Protože byli slabí. To mi aspoň říkali rodiče.
Zpět do reality mě vrátil Aetův hlas. ,,Ach ano, stropy jsou skvělé." Ušklíbnu se a zavrtím ocasem. Tenhle vlk mi byl sympatický, jako jeden z mála. Hold mě tohle místo hrozně měnilo a já jsem nedokázala odolávat. Aet si všiml, jak mu zírám na tlapku. ,,S tím, co jsem prožila, už věřím spoustu věcem, takže klidně povídej," odvětím a olíznu si tlamu.
,,Ano, smečka je domov. Tady alespoň ano. pro mě smečka domov nikdy nebyla. Ale minulost bych měla dávat stranou. Možná se přidám. Musím si to rozmyslet. Ale určitě si tě najdu, až budu chtít do smečky," zazubím se a vzhlédnu zase ke stropu. Poté mi to dojde, ušklíbnu se a podívám se znovu na Aeta.
Nad větou o šlapání na ocasy jsem se lehce uchechtla. Nikdy jsem se moc nesmála, to byla pravda. Ale teď se možná smát začnu. protože je důvod. Ani jsem netušila, že to ještě umím, projede mi hlavou. Najednou jsem zaslechla kroky. Byl tu ten černý vlk, jehož jméno jsem neznala. Ten vlk se začal vyptávat Aeta na nějaké úkoly ohledně přijetí. A taky se zeptal na mé jméno. Čímž se dostal k tomu, že ho Aet upozornil, aby se představil první. Chtěla jsem říct, že to je v pohodě, ale mou pozornost upoutala vlčice, jdoucí k nám. Tessa. Vypadala unaveně. Která se mi představila. Ale já už ji víceméně znala. Aetas jí odpověděl na její dotazy a k tomu i řekl mé jméno. ,,No, Aetas mě už představil. Jsem Athai. Těší mě, Tesso. A vlku, jehož jméno zatím bohužel neznám,"zazubím se a zastříhám ušima.

,,No, to víš, možná mám někde nějakou nevlastní sestřičku. Moje matinka ráda bývala se spoustu jinými vlky, kdo ví, jestli nevrhla vlčata, po mém odchodu ze smečky. A nebo také otec. V naší smečce se vlci nebrali z lásky, ale kvůli postavení. Takže si tak různě zahýbali a možná se sem tam narodili i nějací "zmetci" z jiných smeček. Možná i já jsem "zmetek" kdo ví." Zamávala jsem ocasem a napnula svaly. ,,Na tom stropě? Asi pavouci. Nebo mě možná jen fascinují stropy," zazubím se a sleduji Aetase. Všimla jsem si toho hryzance na jeho tlapě. Celkem mě zajímalo, odkud jej má.
Šla jsem vedle něj, směrem k tomu jezírku. Šli jsme do jedné z těch menších jeskyněk, strop zde byl nižší. Zanedlouho jsem uviděla malé jezírko, s průzračnou vodou. Pomalu jsem došla k němu, sklonila hlavu a napila jsem se. Voda byla opravdu dobrá, to měl Aet pravdu. Olízla jsem si tlamu, ze které mi odkapávala voda. ,,O smečce jsem nijak moc nepřemýšlela. Upřímně nevím, nejsem si vůbec jistá... Nejsem zrovna společenský typ, abych pravdu řekla. Kontaktu s vlky se většinou vyhýbám. Tedy, pokud už není pozdě. Nebo pokud mi někdo nešlápne na ocas," pronesla jsem narážku na naše seznámení a pousmála jsem se.

Aetas se šel podívat k Tesse, vypadal, že svou sestru má opravdu rád. Já své sourozence moc ráda neměla, stejně jsme spolu nikdy moc nebývali, jelikož mě rodiče brávali stranou a trénovali se mnou každý den až do večera. Bylo to moc pozornosti, pro jediné vlče. Radši bych vyrůstala bez této "pozornosti". Zakývala jsem hlavou, abych vypudila minulost a sledovala jsem, jak Aetas křivil obličej, když nahlížel do jeskyně. Ušklíbla jsem se. Hold už to asi není jeho malá sestřička... Zastříhala jsem ušima a podívala se směrem k jedné z jeskyní.
Aet se otočil a šel směrem ke mě. Sedl si naproti a sledoval mě. Stále jsem měla svůj neutrální, nic neříkající pohled. Nějak mi to nevadilo, že na mě tak zíral. Ale bylo to.. divné. Zastříhala jsem ušima. Najednou nečekaně promluvil. ,,Připomněla? Zajímavé. Ale ze stejné smečky asi nejsme. Moje stará smečka byla.. jak to říci... plná tyranů a vrahů. Prostě... mám na ni dost zlé vzpomínky." Podívám se do jeho očí a poté zase přesměruji svůj pohled ke stropu.
,,Mě déšť nevadí vůbec. Přeci jen, můj element je voda," zazubím se a olíznu si čumák. Aetas mi nabídl, abych šla s ním k jezírku. ,,Proč ne," řeknu a zařadím se vedle něj.

Stála jsem tam, sledovala jsem okolní prostředí, prohlížela jsem si vše co zde bylo, vrývala jsem si to do paměti. Nevím pro, prostě jen tak. nevěděla jsem, co dělat, byla jsem v neznámém prostředí a být zde samotná se mi nelíbilo. Rocky si šel lehnout, což jsem vcelku pochopila, přeci jen, musel být unavený. i já jsem tak trochu byla.
Najednou do jeskyně vešel Aetas, který vypadal zamyšleně. Toho vlka do smečky nejspíše přijal, nebo tak. Jelikož by tu asi jinak nebyl. Olízla jsem si svůj studený, černí čumák. Aet si mě po chvíli všimnul a promluvil. ,,Nemám mu to za zlé, musel být pekelně unavený," řeknu k tomu své. Prohlížela jsem si hnědobílého vlka přede mnou. ,,No, asi zde zůstanu. Ale nejspíš jen na chvíli. Venku sice jen tak rychle hezky nebude, ale mě déšť moc nevadí," řeknu a pousměju se. Poslední dobou se usmívám nějak moc často, napadne mě okamžitě. Zase nasadím neutrální výraz. ,,Díky," řeknu ještě.

< Les

Vlezla jsem do úkrytu. Strop zde byl nízký, ale co čekat, od takové podzemní jeskyňky. Podívala jsem se kolem a zachytila pět malých jeskyněk. Lehce jsem do všech nakoukla, ne že by mě nějak moc zajímalo, co v nich je. Všechny byly ale celkem prostorné. Čekala jsem na Rockyho, který mi měl úkryt ukázat. Najednou však do jeskyňky vklouzla Tessa, sestra Aeta. Zdálo se, že si mě nevšimla, ale začala mluvit k tomu novému vlkovi, neznala jsem jeho jméno. Sledovala jsem její pohyb, něco říkala, tak jsem poslouchala. Jedna jeskyňka byla pro všechny, jedna Aetova a jedna Tessy. A tam také pozvala toho nového vlka. kdo ví, jaký spolu měli vztah. Ale asi by se k sobě hodili.
Nerozumíš vztahům, Ath, proneslo mé podvědomí. To byla pravda. Já milovala jen jednou. A vztah jsem měla jen ke dvěma vlkům. Kamarádce a jednomu vlku ze smečky. Oba jsou ale nyní mrtví. Takže láska je něco, co jsem už nechtěla cítit. Zajímavé, že tento cit u mě probudili Trion a Barn. Zase někoho mám ráda. A je to.. divný pocit. Bojím se o ně. Co asi dělají? Co když o ně zase příjdu, jako jsem přišla o všechny ostatní? Děsila jsem sama sebe. A to jsem neměla z ničeho moc strach. Tohle místo mě měnilo. K lepšímu, nejspíš.

Zanedlouho jsme dorazili ke dvěma vlkům, které jsem cítila již z dálky. Aetas se rozběhl k té vlčici, jeho sestře a "obejmuli" se. Byla to sourozenecká láska. taková, kterou jsem já nikdy nepoznala. Šla jsem blíže k nim i s Rockym, ten vypadal stále zamyšleně. Z malé konverzace sourozenců jsem se dozvěděla, že vlčice se jmenuje Tessa.
Poté se dali do řeči s tím černým vlkem, který přišel s Aetovou sestrou. Z konverzace vyplynulo, že černý vlk se chce přidat do smečky. A že Aetas je alfa oné smečky. Zajímavé, pomyslela jsem si hned při zjištění tohoto faktu. Černý vlk se mi zdál až moc ukecaný, možná i otravný a drzý. Vyprávěl, jak se seznámil s Tess a podobné věci, které mě zas ani tak moc nezajímaly. Aetas stále vypadal, že vlkovi vůbec nevěří a choval se k vlčici až příliš ochranářsky. Byl to dobrý bratr. A jeho obavy byly nejspíše oprávněné.
Pomalu jsem se rozešla směrem k úkrytu, jak mi Aet řekl hned na začátku. Rocky mě doprovázel, šel vedle mě. ještě jsem poslouchala útržky konverzace tří vlků, které jsme nechali za námi. Došli jsme k jakési díře a já do ní vešla.

>>> Úkryt smečky

<<< Mlžné pláně (přes Bull Meadow)

Přecházeli jsme přes jakousi horskou louku, všude to vonělo zvěřinou. Z ní jsme však rychle vyšli a dostali jsme se do lesa. Byl to hezký přechod ze zabláceného prostředí do kouzelné zlaté krajiny. Déšť mi ani už tak nevadil, kochala jsem se krásou lesa. Bylo to tu úžasné, i když pršelo a bylo zataženo. Byl to zajímavý les, takový spíše podzimní. Užívala jsem si to.
Země byla však také promočení a bahnitá, takže procházka k úkrytu nebyla nijak příjemná. Bílá srst se mi špinila do zablácené hnědé, ale já to ani zas tak moc neřešila. Krása okolí mi to vcelku vynahrazovala. Šla jsem dále vedle Aetase, který trochu s prostředím splýval. Rocky byl stále před námi, stejně zamyšlený a stejně znepokojený jako před tím. Sledovala jsem Aetase, který vykouzlil nad našimi hlavami zelený lístek. Děkovně jsem na něj kývla hlavou, když lístek posunul blíže ke mě. Byl to milý vlk, stejně jako většina, které jsem zatím potkala. Zdálo se, že ne všichni vlci na světě byli špatní. Alespoň toto místo mě o tom přesvědčilo.
Všimla jsem si, že před Aetem se objevil nějaký růžový motýlek, který znenadání odletěl na před. Ateasův pohled se také rovněž zakřivil, byl znepokojený a možná i mírně naštvaný. Hlavou se mi prohánělo spoustu myšlenek. Třeba to, proč je naštvaný a taky to, co to bylo za motýla. Možná to bylo něco jako průzkumník, projelo mi hlavou. Zajímavá magie...
Z myšlenek mě vytrhl Aetův hlas, který oznamoval, že se blížíme na území smečky. A ke mě z dálky došly dva pachy. Cítila jsem z nich trochu síly, ale ne moc. Oba dva bych nejspíše zabít dokázala. Ne že bych chtěla... Nebyl k tomu důvod. A byla by to sebevražda.

>>> Zlatá smečka

Aetas uznal, že se možná obával zbytečně. Taky jsem si myslela, že se není čeho bát. Ten vlk nejspíše nebyl ani tak silný, takže by si s ním Aetova sestra určitě poradila. Pokud tedy byla stejně silná, jako Aet. Ale myslím, že žádný problém nebude. Určitě byla rozumná. A kdyby ten vlk byl agresivní... no, řekněme, že bych si s ním poradila, kdyby bylo třeba. Přeci jen, boje jsou jedna z věcí, ve kterých vynikám.
Z přemýšlení mě vytrhl Aetasův hlas. Začal říkat něco o tom, že ve smečce není příliš vlků a navíc je prý většina někde pryč. Což znamenalo, že nás v úkrytu nebude mnoho. Což bylo jedno z pozitiv, které jsem viděla.
Najednou se nad těma dvěma spustil velký déšť. Rockyho mráček se rozplynul ve větru a oba ztratili svůj přístřešek. Udělala bych jim svůj, z vody, ale myslím, že by nevydržel dlouho, protože udělat jej pro tři vlky by byla velmi namáhající věc, Tak tak, že jsem udržela ten svůj, co jsem měla nad hlavou. A i ten pomalu praskal a prosakovala jím vody, jenž mi kapala na celé tělo.
Aetas rozhodl, že by jsme měli jít. Oba se rozběhli, Rocky šel trochu více ve předu, nejspíše chtěl zajistit co nejrychleji situaci. Já jsem doběhla vedle Aetase a zastříhala jsem ocasem. Ať už jsme v tom úkrytu, pomyslela jsem si, když mi praskl přístřešek a na mě začaly dopadat kapky chladné vody. Bylo to vcelku nepříjemné. Tlapky mi klouzaly po blátě a já doufala, že se dostaneme do úkrytu co nejdříve, než promoknu na kost.
--> Zlatý les (přes Bull Meadow)