Příspěvky uživatele

< návrat zpět

,,Všechno utíká rychle, když se máš s kým zabavit," zazubím se a jdu pomalu vedle něj. Dojdeme k té malé první jeskyňce, ze které se dalo vylézt. ,,Jsem ráda celkem ráda, že jsme to tu objevili," řeknu s úsměvem a podívám se nahoru. Venku už zase byla tma. Hrozně to letělo. Vyskočila jsem nahoru, ven z díry a čekala na Triona. Mezitím jsem nasávala pachy. Vítr foukal směrem k nám a tak se mi podařilo zachytit pach stáda. Bylo nedaleko, ale já je viděla jen jako šmouhu. Ah tak krátkozrakost. Taky šel cítit pach zajíce, který nejspíše spal v nedalekém křoví. A poté tu byl ještě jeden pach. Té vlčice, kterou Trion zná. Byla jsem vždy nedůvěřivá a ačkoliv to byla Trionova kamarádka, tak jsem jí moc nedůvěřovala. Moje morální zásady byly prostě.. jiné.. a také všechno ostatní.

,,Jak myslíš, je to spíše na tobě. Víš, že já dokážu vydržet dost dní o hladu. A stejně jsme už jedli, když jsme byli u jezera. Jak je to vlastně dlouho?" zeptala jsem se. S Trionem jsme strávili spoustu času. Byl to první vlk, s kterým jsem tolik času strávila. Pokud nepočítám i ty ze své minulosti, kteří už... nejsou. Podívala jsem se na Triona. ,,Jo, to monstrum bylo zákeřné, ale porazili jsme jej. A já jsem vlastně taky ráda," řeknu s úsměve a rozejdu se směrem k východu z jeskyně.

,,Hlad? Celkem ano. Už je mi líp, docela jsem se prospala. Únava mě opustila a ta rána se vcelku zahojila, takže lovit bych už vcelku mohla. Chození mi už také nedělá moc velký problém, takže ani běh by problémem neměl být. Možná by stačilo ulovit dva zajíce, asi by jsme se z toho najedli. Záleží, jestli máš velký hlad. Klidně by jsme ulovili i srnu... uvidíme, co najdeme," řeknu s úsměvem a vstanu. Pomalu dojdu k jezírku, z něhož se napiji. Podívám se kolem. Bylo odpoledne, přes škvíry sem proudil čerstvý vzduch.

,,Celkem jsem se prospala, vstala jsem asi před chvílí," odpovím a zastříhám oušky. Trion se i podíval na jizvu. ,,Jo, už je to lepší. Mělo by se to co nejdříve zahojit, snad to bude v pohodě," řeknu s úsměvem a podívám se na něj. Koukal se i do očí a já se zadívala do jeho. ,,Jo, voda. Mám jí ráda. Ale moc jí nevyužívám. Tvoje je země, že ano?" zeptám se a švihnu ocasem. Nasála jsem pachy. nic se neblížilo, ale někde nad námi se pásl nějaký malý hlodavec, asi zajíc nebo tak něco.

Trion po chvíli otevřel oči a já se zase usmála. Poté se převalil na bok a já ho stále sledovala. ,,Odpočinul sis?" zeptala jsem se s úsměvem a poslouchala bubnování kapek. Zanedlouho ale kapky padat přestaly. Byl to jen slabý ranní deštík, který zvlažil všechny rostlinky na louce. Zvenčí šel cítit studený, čistý a trošku vlhký vzduch, který se dostal i do jeskyně. V jeskyni bylo teplo, ale venku moc ne. Podívala jsem se na ránu na břiše. Byla už víceméně zacelená, zahojila se přes noc. Ne úplně, ale zůstala tam rýha a strup, který nejspíš zanedlouho zakryje srst. A rána se zacelí úplně. Bude tam další neviditelná jizva.

Trion mávl ocasem, vypadlo to, že stále spí. S úsměvem jsem zastříhala ušima a podívala se ke škvíře. Zvenčí jsem slyšela jemné kapky deště, které dopadaly na listí. Položila jsem hlavu na tlapky a začala přemýšlet. Posledních několik dní jsem měla dobrou náladu. Díky Trionovi. Díky němu jsem na chvíli zapomněla na minulost, přenesla jsem se přes smrt svých přátel a přes všechno. Nikdy jsem přátele nepotřebovala, ale až teď mi došlo, jak vlastně cenní přátelé jsou. Vždycky jsem byla samotná, vždycky jsem měla jiné priority, dodržovala pravidla ze smečky. A tenhle vlk to převrátil naruby. Zadívala jsem se na Triona. Stále spal a já ho nechtěla budit. A tak jsem se jen utápěla v myšlenkách.

Do jeskyně pronikalo světlo ze škvírek a vše šlo vidět o mnoho lépe. S úsměvem jsem sledovala Triona, který se ke mě posunul blíž, i když spal. Spokojeně jsem mrskla ocasem a přemýšlela, co se mu asi zdá. Určitě to byl nějaký příjemný sen. Nevypadal, že by měl zlé sny. Na chvilku jsem zavřela oči a pochrupovala. Trion se pohnul a to mě vytrhlo ze spánku. Podívala jsem se na něj s úsměvem a pomalu vstala. potřebovala jsem se napít. Došla jsem k jezírku a napila se. Poté jsem ulehla zase u Triona.

Usnula jsem hned po chvíli. Spala jsem ostražitým spánkem, jakékoliv šustnutí mě vytrhlo ze snů. Zvedla jsem hlavu a sledovala Triona. Ten se ve spaní usmíval. Zavětřila jsem. Zase nic. Vypadalo to, že sem nikdo nepřijde. Podívala jsem se na ránu. Pomalu se hojila. S úsměvem jsem zase položila hlavu na tlapky a usnula jsem. Měla jsem divný sen. Byla jsem mládě. Vedle mě byli mí bratři. Hráli jsme si. Rodiče se smáli, sledovali nás. Byl to hezký sen, ale bohužel úplně jiný, než jaká byla realita. Poté se všechno pokazilo, rodiče se chmuřili, bratříčci se prali. A já utíkala. Pryč do lesa. Běžela jsem temným lesem a na jeho konci, bylo zářivě bílé světlo.
Otevřela jsem oči. Probudilo mě sluneční paprsky, jež se dostaly přes malé škvíry. Doslova mne pálily. Zaklepala jsem hlavou a posunula se blíž k Trionovi, aby na mě paprsky nedopadaly. Na chvilku jsem si zas položila hlavu na packy, ale oči jsem nezavírala. Pozorovala jsem spícího Triona.

,,Jak myslíš. Ale stejně si myslím, že nás tady nic nenapadne. Žádný pach zvenčí necítím, takže... klidně nemusíš být tak ostražitý. A i kdyby nás někdo napadl, nejspíše bychom to nějak slyšeli. Myslím, že to bude v pohodě," pronesu a usměju se. Položím hlavu na tlapky a zívnu. Byla jsem trochu unavená, ale to nebylo nic závratného. Kdysi jsem nespala třeba i pět dní. Ale po tom jsem vždycky usnula, třeba i při běhu. Bylo to hrozné období. Ale alespoň i to něco dalo do budoucna. Přeci jen to utrpení mělo nějaké výhody. Usmála jsem se na Triona a zavřela jsem oči. Spíše jsem odpočívala, než-li spala.

Zvedla jsem hlavu a podívala se okolo. Trion spal. Usmála jsem se, končeně si odpočinul také i on. Když jsem ale znovu položila hlavu na tlapky, tak sebou trhl a vzbudil se. ,,Nechtěla jsem tě vzbudit," řeknu omluvně a mrsknu ocasem. ,,Klidně spi dál," dodám trochu tišeji a usměju se. Venku byla stále tma, byla hodně pozdě. Zanedlouho mělo začít svítat. Podívala jsem se k jezírku a vstala. Měla jsem žízeň a tak jsem se šla napít. Poté jsem zase ulehla na své místo vedle Triona.

,,Fajn. To je dobrý nápad. Noci jsou teď hodně tmavé, pochybuji že bys něco uviděl," zazubím se a podívám se ke škvíře. S úsměvem jsem zastříhala ušima a sledovala Trionovy oči, které se leskly ve tmě. Když se Trion podíval ke vchodu, také tam můj pohled zabloudil. Zvesela jsem mávla ocasem, když jsem zjistila, že žádné nebezpečí nehrozí. Trion řekl, že bych se měla prospat. Celkem jsem souhlasila a tak jsem položila svoji hlavu na tlapky a usnula. Probudila jsem se asi za půl hodiny.

,,To jistě!" zasměju se a zastříhám oušky. Chvilku jsem Triona pozorovala, dokud zase nepromluvil. Nabídl se, že by i něco ulovil. ,,Není třeba. Dokážu bez jídla vydržet dost dlouho. Hold aspoň něco mám, z těch všech krutých tréningů v bývalé smečce. Nemám moc hlad, ještě klidně den vydržím. Ale pokud máš ty hlad, tak klidně běž, najíme se oba. Je to spíš na tobě," řeknu s úsměve a podívám se směrem k jezírku. Pomalu vstanu a napiju se vlažné vody. Poté zase dojdu k Trionovi a lehnu si vedle něj. ,,Neumřu hlady, to se nemusíš bát," pronesu a zastříhám ušima.

Trion do mě dloubl čumákem. Pousmála jsem se a podívala se na krápník, ze kterého zase padaly kapky. kap, kap. Nasála jsem vůně zvenčí a poté se znova podívala na šedého vlka vedle mě. ,,Oh, kapky šikanující vlky? To by.. byla zábavná podívaná" pronesu s lehkým smíchem. Zvenčí jsem také ucítila pach srnky a zajíce. Olízla jsem se. ,,Až budu zase moct běhat, tak by jsme mohli zas něco ulovit. Myslím, že brzy budeme hladoví.. jako vlci" zasměju se a olíznu si čenich.

Jeho poznámce jsem se uchechtla a trochu se posunula blíže k němu, dál od krápníku a "útočících" kapek. ,,Kapka vody ještě nikdy nikomu neublížila" pronesu s úšklebkem a kouknu se na Triona s úsměvem. Zase máchnu ocasem, kterým se šedého vlka dotknu. Zazubím se a podívám se dopředu, ke škvírám. Vál zde čistý vzduch, jak to bývá po dešti nebo při nízkých teplotách. Větřík, který zde vál, byl trošku studený. Podívala jsem se na ránu na břiše. Ještě vcelku bolela, ale já se to snažila nevnímat. Zacelovala se.

Trion okamžitě zase přiskočil k místu, kde to monstrum předtím leželo. Uklidnilo mě, že nijak neoživlo, ale prostě zmizelo. Což bylo divné, ale lepší, než aby znovu ožilo. nechtěla jsem další rány. ,,Bojovat s tím znova... Nevím jestli bych to zvládla. Ale je fajn, že je to pryč. A už nás to neohrožuje," řeknu a mrsknu ocasem. Podívám se směrem ke stropu. Z velkého krápníku mi spadla kapka na temeno hlavy a zastudilo mě na kůži. Musela jsem se otřepat, byl to reflex. Pousmála jsem se. Venku se nejspíš už zase setmělo, jelikož ze škvír nešlo žádné světlo. Byla tu zase ta tma. Unaveně jsem zívla a dala hlavu na tlapky. Na chvíli jsem usnula, ale zanedlouho mě zase vzbudila další kapka, která mi dopadla na hlavu.