Příspěvky uživatele

< návrat zpět

-> červená louka

Athai prošla portálem ve Sněžných horách. Zabralo ji nějaký čas, než sešla celou horu. Už byl večer a ona se pomalu plahočila k domovu. Mířila pomalým tempem přes Bull Meadow, až konečně dorazila do Zlatého lesa. Cítila vůni domova a pocit bezpečí. Doufala jen, že smečka byla v pořádku. Byla tak dlouho pryč! Hrozně dlouho! Skoro j íaž bylo smutno, že tady nechala všechny povinnosti. Musela svolat smečku, předat aktuality - prostě všechno! Co Navin a Barnatt? Zvládli smečku, když tu nebyl ani Aetas, ani ona? Věděli vůbec o válce? A co jejich vlčata. No ano, ubránila se malá vlčata útoku?! Rychle přidala do kroku. Unaveně se plížila Zlatým lesem. Ač stromy vypadaly stejně a každý by se zde ztratil, ona toto území znala. Byl to její milovaný domov, věděla, kam se dát. Už se blížil podzim a ona si vychutnávala krásné žluté listí.

-> Území -> smečkový ukryt

Athai doběhla na louku, která byla dosti červená. Přeci už zde párkrát byla, když šla uzavřít alianci. Věděl Aetas vůbec o válce? Bílá vlčice vydechla, jelikož těžké břicho ji bolelo čím dál více a ona měla pocit, že porod se blíží ještě rychleji, než doufala. neviděla za sebou ani Aileen, ani Aetase, dokonce ani tu vlčici. Doufala, že přijdou za ní. Minimálně její rodina. ona však neměla času nazbyt. Musela jít domů a připravit si místo na porod. Unaveně zamžourala očima. Válka, cizinci - bylo jí ze všeho mizerně. Cítila se sklesle. Do jaké doby přivádí vlčata? Smutně se ohlédla, znovu. Poté však pokračovala. Snad jí Aileen odpustí. Alyanna to neví... a Azrael? Kde byl Azrael? Její děti se rozutekly jako pára nad hrncem. Jednoduše zmizely a ona? Ona byla smutná. Aileen jako malá hned prozkoumávala a potkala medvěda. Azrael vlastně zmizel a ve zlaté se neukázal pěknou dobu. A Alyanna? Ta byla bojovnice, její milovaná dcera a doufala, že i budoucí alfa. Ale měla ji ráda? Když jí Athai skoro nic nenaučila? Bude dobrou matkou? Výčitky jí ničily celou cestu a Aetas se zdržoval v dáli. Cítila se tak.. prázdně. Co je to vůbec napadlo, mít vlčata, po tom co selhali předtím. Zklesle vešla do portálu.
-> Zlatý les (přes Bull a sněžné)

Athai:
Boj s narušiteli (jestli se to tak dá brát, huh)
Záchrana (spíš ochrana) napadeného vlčete (Athainy nenarozené a Aileen).

Allavanté:
Předávání info - se Stray a Scarem
Náš plán útoku byl velice inteligentní - skočit do portálu, kekw
Rozdělení do skupin - Áva by šla solo, ale Stray se rozhodla dělat geronimo, tak jsme v tom spolu.
Also, snad úspěšně infiltrujeme tábor ještě teď, když budou posty.

Odměna:
Athai: 10%
Áva: 20kšm, 4%, 1 tlapka

zapsáno

,,Měli bychom jít domů. Dát do pořádku smečku. A všechny varovat. Možná napadnou i nás a vlčata od Barnatt." Dělala si dost velké starosti. Co když už nějaká vlčata unesli? Athai se necítila moc dobře, bylo jí na zvracení a všechny svaly jí bolely. Opravdu moc neměla čas na nějaké řeči. Athai přesto sarkasmus od cizí vlčice chápala. Nebyla sice důvěřivá, ale sarkastické vlky měla ráda. Jen v téhle situaci.. vše kolem bylo tak vážné, že neměla čas na vtipy. Bílá alfa se jen na neznámou pousmála. ,,Díky. Tenhle má ale tuhej kořínek," odvětila jen a pousmála se na Aetase. Na poznámku o mladých jen kývla. ,,Tak či onak, pokud chcete, můžete jít s námi, jestli chcete. Moje přivítání nebylo sice vřelé, každopádně, naše smečka je milá. A v těchto časech, kdy se tady potulují Cizáci, kteří vlkům kradou magii, byste asi neměla běhat po lesích sama. Ne, že bych vás podceňovala," pousmála se na vlčici. ,,Jsem Athai, alfa Zlaté smečky. Toto je můj partner Aetas," kývla jen na vlka a snažila se jej podepřít. Konečně došla i Aileen, zamlčená. Mohla jí to říct, ale bylo toho moc. Válka, tihle cizinci. neměla vůbec čas na své dcery. Musí jim to vynahradit. ,,A tohle je moje nejmilejší dcera Aileen," představila hnědou vlčici s šátkem. ,,Klidně nás následujte. Pojďme. Musíme si pospíšit," řekla směrem k partnerovi a dceři. podepřela hnědého alfu a snažila se mu pomoci najít směr ke Zlaté. otočila se na svou dceru s pohledem, který říkal, že jí vše vysvětlí.

-> Červená louka (přes Rokli a Nejvyšší horu.) - ať se nezdržujem

-> Ostříží zrak

Athai hledala očima svého partnera šla po pachu, no nemusela dojít příliš daleko, aby jej našla. Vypadal opravdu na umření, sotva se držel na nohou a ač seděl, vypadal, že by raději ležel. Athai byla unavená. psychicky, fyzicky.. úplně všelijak dohromady. Vedle Aetase stála cizí vlčice. Další cizák? Ath ohrnula pysky a zavrčela. ,,Další cizačka?" Pronesla jen a byla v obranné pozici. Sledovala vlčici, která s jevila klidně, a tak Athai přestala vrčet, jen se držela v obraně, kdyby cokoliv. ,,Jsi v pořádku, Aetasi?" Řekla mile ke svému partnerovi, ale nespouštěla oči z vlčice. Čekala, až ji doběhne Aileen. Pohledem sjela vlčici. ,,Pokud nejsi cizačka, tak se omlouvám," odfrkla si, hormony s ní trochu třepaly.

Athai stála pevně, s naježeným hřbetem a čekala, co přijde. Vlk vystratoval po jejím obličeji a cvakl po její srsti na líci. Držel její kůži, Ath se vzepřela a skočila po vlkovi. Povalila jej silou na zem, ten ale pohotově vstal a zakousl se Ath do boku. Najednou do něj narazila ta třetí vlčice. Ath se vyškubla a poodskočila dozadu. Podívala se na vlčici. I její dcera ji prosila, ať jde. Když viděla, jak Aetas upadl do bezvědomí, zavrčela. ,,Dobrá. Neobětuj však svůj život pro nás. Jak budeš moci, vem nohy na ramena a utíkej," pověděla vlčici. Kývla na Aileen a rozběhla se pryč, za svým partnerem. Když viděla, že vstal a omámený šel pryč, rychle se rozešla za ním. ,,Pojď," řekla Aileen a ještě se s vděkem v tváři otočila na vlčici, co jim pomohla utéct.

-> Les Alf

Hlásím Ávu

Athai odhalila zuby s hlasitým hrdelním vrčením, kterého by se kdejaký vlk mohl bát. Postavila se hrdě, zvedla hlavu a švihla ocasem. Modré oči sledovaly vlka který jí také sledoval. A sledoval i její druhorozenou dceru, Aileen. ,,Si, běž za mne. Jsi ještě vyčerpaná z boje. Já tohohle ničemu zvládnu," pronesla hrdá matka a sklopila uši. Srst se jí naježila. Už byla opravdu naštvaná. Málo kdo ji naštval. Málo kdo viděl její opravdovou sílu. Ale její rodinu nebude ohrožovat nikdo. ,,Raději zemřu, než vám dát svou narozenou dceru. A raději vezmu s sebou i ta vlčata, než aby je vychovávali takoví, jako jste vy," klapla zuby naprázdno. Byla připravena bojovat a věděla, že o vlčata může přijít. I přes to riziko raději ochrání rodinu co už má, než nenarozené potomstvo. Milovala svoje děti a milovala svého partnera. Ty nemůže nechat padnout. Ani odvléct.

Cítila jak je její břicho nadmuté, vlčata se vyvíjela a v tomhle souboji byla velká možnost, že by je někdo mohl poškodit. Ač ti vlci nechtěli. Ale mohlo se stát. Athai to věděla, proto se nechtěla hned vrhat do boje, spíše sledovala slabiny vlků. Aetas se postavil před ní a odrazil útok vlka, který zaútočil jako první. Athai zavrčela,zůstala však vzadu. Ještě tady byli další, co se zasloužili její pozornost. To, že nemohla využít magii, bylo zlé. Avšak i přes to, ona byla bojovnice, měla zkušenosti s bojem na zuby a drápy.
I ona cítila známý pach a když potom Aetas promluvil, znovu zavrčela. Nikdo se nedotkne její dcery. Neviděla ji, zatím. Ale jestli zde přijde... Athai netušila co dělat dříve. Sledovala dva zbylé vlky a čekala. Aetas se rval s černým, a ona jej nechala. nechtěla zasahovat, ne bez magie.

,,Jen to zkus," procedila výhružně a očima vlka sjela. Její pohled se do něj zabodával a kdyby uměl zabíjet, jistě by všichni již byli mrtví. Švihla ocasem, napnula svaly a připravila se na cokoliv. Její dcera odešla s tou druhou vlčicí, Athai se za nimi podívala a doufala, že budou v pořádku. Šli proti přesile, ale Alyanna byla silná. jen doufala, že nebyla vyčerpaná z války tolik, aby nezvládla tamty vlky. Nebylo času nazbyt. ,,Porazíme tyhle a pak pomůžeme Aly," vydechla Ath a zamračila se. Nikdy by nemyslela, že bude vlčata vychovávat v době bojů. Její partner se postavil před ní a vlčice, co předtím pomáhala, místo útěku, se rozhodla pomoci jim. Vlk přiskočil k nim, oni se posunuli dozadu.

Athai se podívala na mokrou vlčici. Ta vstala ze země a doběhla k nim. Athai stále zápasila s liánami, které se snažila postupně zmrazit, ale najednou byly pryč. Kolem nich projela zvláštní bublina, která zrušila magii. Athai se znepokojivě podívala na hnědou vlčici, kterou neznala, na Ellie. ,,Pokud jich je tu víc... nezvládneme to sami!" Bílá alfa přivřela oči a držela pozici. Rozhodně před jejich vůdcem neustoupí. ,,Váš svět? Pokud jste si zničili váš svět, je to vás problém! I kdybyste potřebovali pomoci. mohli jsme Vám ji poskytnout a ne, že budete bojovat s našimi vlky! Vraťte se odkud jste přišli!" Zavrčela Athai rázně. Z díry vyšlo, než se tedy uzavřela, více vlků. Další čtyři vlci. Byla to jasná přesila. ,,Klidně se budu rvát zuby, pokud ti to udělá radost. Ale bez boje neodejdu, pokud nechcete tuto situaci řešit diplomatickou cestou," ukázala jim zuby a švihla ocasem. Nikdo nebude ohrožovat její rodinu. Když vlčice řekla, aby utekli, nesouhlasila. Kus skupiny odešel, takže taková přesila nebyla. ,,Neuteču od své rodiny. Oni mi neublíží. Nedám vám svoje mladé a jestli je chcete, musíte mne prvně rozervat na kusy," zavrčela bělka. ,,Ten zbytek dohoníme potom, jen co se vypořádáme s těmihle. " Kdyby mohla používat magii, zkusila by je zastavit hradbou. Ale nemohla. A proti těm vlkům sama bojovat nemohla. Ani ve dvou by na to nestačili. Museli teď držet u sebe a vypořádat se s první hrozbou.

Athai nepotřebovala vědět nic jiného. Kývla na svou dceru, na ničem víc jí nezáleželo než na její krvi a možné budoucí alfě. Válka byla až moc. Kde byli Daénští nyní, když je potřebovali? Athai zavrčela. nemohli to tušit a ona také ne. Tihle nesmrděli jako Chaos. byl něco jiného, něco více zlého a ty zvláštní přívěšky... Athai se soustředila hlavně na Alyannu, proto málem přehlídla to, že ta druhá vlčice hoří. zavrčela, rychle vytvořila vodní kouli a spláchla Eliinu srst. Oheň se z části uhasil, ale magie toho vlka byla silná, tedy do doby, než mu spadl přívěšek. Oheň se pod náporem Athainy vody uhasil a ten vlk s ohnivou magií rychle běžel pro přívěšek. Jedno bylo AThai jasné - přívěšky byly důležité.
Otočila se na dceru. Ta vypadala úplně zlámaně, asi už z války. Boj tady určitě netrval tak dlouho. Navíc vypadala nachlazená. Bílá vlčice vydechla.
Malý vlk najednou ovládl magii země. Athainy tlapky a tlapy její dcery obmotaly kořeny. Bílá vlčice začala lomcovat a trhat je zuby, ale ony dále rostly. Když překousla jeden, objevil se další.
Najednou ucítila ve vzduchu něco jiného a pak - na zemi trhlina. A z ní vyšel vlk. Athai děsivě zavrčela. Nesnášela bojovat s někým, koho milovala - potom měla až moc slabin. A ona byla nerada slabá. Athai si teď všimla třetí zvláštní vlčice, která nejspíše asi patřila k nim. Začala jí pomáhat s kořeny. Athai se na ni podívala svýma očima barvy oceánu. ,,Utíkej," řekla jí a hlavu zvedla k vlkovi. Neschopní? Bělka viděla rudě. Nejen, že ohrozili její rodinu, ale hodlají ji ponižovat?! Ji, alfu Zlaté smečky?! Vlčice zavrčela a začala trhat kořeny na jedné tlapě. Částečně se jí podařilo uvolnit tlapku a zmrazit kořeny co držely jednu nohu. Ty pak nechala jako led rozpadnout na kusy a vysvobodit se. Měla alespoň jednu tlapu, kterou se mohla bránit. Najednou se přiřítil Aetas. ,,Problémy," pronesla Athai, stejně jako předtím její dcera. ,,Pomoz Aly," řekla jen prostě a snažila se vyprostit ze zbytků kořenů.

-> Daén

Athai zavětřila ve vzduchu. Svoji dceru cítila. Najednou se pod jejíma nohama začala země třást. Vibrace naznačovaly zemětřesení a to se Athai vůbec nelíbilo. Přidala do kroku. Ač byla těhotná a její bříško už nabývalo tvaru, stejně měla rychlost velice dobrou a vytrvalost ještě lepší. Zabrala z posledních sil, trošku pokulhávala kvůli zranění z války, spíše běžela po třech, než po čtyřech. Trvalo to sice déle, ale dostala se blízko vlků. Hnědošedá vlčice bojovala s nějakými vlky. A mezi tím vším uviděla svoji dceru, která ležela na zemi. V dálce byli další, ale ty částečně ignorovala. Ath si chvíli myslela, že Alča je mrtvá. Když však viděla pohyby hlavou, spadl ji kámen ze srdce. Ath se řítila dolů z menšího kopečku. ,,Alyanno!" Jekla na svou dceru, aby se nejen ujistila, že je v pořádku, ale aby ji upozornila, že pomoc je na cestě. Mezitím se dostala až dolů, pokulhávajíc na jednu tlapu a doběhla ke své dceři. ,,Co se stalo?"

Athai shlédla mlčky celé dění v Daénu. Slezli se skoro všichni členové smečky a ona jen přiseděla. Dorya sice přišla, pronesla velké oznámení a odešla. Athai k tomu nic neřekla. Na všechna poděkování za dodržení slibu pouze s úsměvem přikývla, více nechtěla řešit. nebyla tady ani Alyanna, ani Aileen. Když se objevila Bohyně a rozhodla pro novou alfu, také nic neřekla. nebyla to její smečka, nebylo to její rozhodování.
Athai jen doufala, že i nová alfa dodrží Alianci a když bude Zlatá potřebovat, přijdou také. Bílá alfa přivřela oči. Alfa zavelela k přesunu. ,,Snad se ještě shledáme při lepších okolnostech," to byla její poslední slova k odcházející smečce. Rest byl nyní prázdný a vlčice se rozhodla přesunout pryč.

Athai začala výt. Doufala, že jí dcery odpoví.

-> Ostříží zrak

VÝPLATY ZA SRPEN
Opět prosím vyplnit:

Jméno, postavení:
Počet postů za celý předchozí měsíc:
krátké shrnutí všech postů (počítají se i rychlohry, které v tomto období zapíšete):
Bobříci: (popis kde byli získáni + výpis celé odměny a % kde je chcete)

UZÁVĚRKA 8.9 (TENTOKRÁT TO FAKT VYHODNOTÍM V ČAS )