Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Zlaťák (přes Baštu)

Cesta se mi tak vesele houpala. Bylo to z té houby? Možná. Každopádně jsem toho neměl tolik, abych byl nějaký zvláštní dopad. Ale normálně bych se asi na hranicích smečky pozastavil, ale díky té náhle veselosti jsem neměl žádné větší starosti a tak jsem hranici smečky překročil jakoby se nechumelilo. Ale i přesto po chvíli začal být každý krok těžší a těžší. Houba pomalu odeznívala a já začal mít zase strach. Vezme mě? A co sourozenci? Vyrostl jsem, změnil jsem se..
A tak jssm kráčel do hlubin smečky.

-> Území smečky

<- Zlatý les (přes Baštu)

Od lesa jsme se dostali na louku a pak k jezírku. Pečlivě jsem si snažil tuhle cestu zapamatovat, že tou půjdu jistojistě zase zpátky.
Mezitím jsem pociťoval, že se mi lehce zvedla nálada a tak jsem při chůzi zvesela pohupoval ocasem sem a tam. Xander pak celé skupince vysvětlit ono Hadí tělo. Touhle toulkou jsem se toho dozvěděl poměrně hodně a byl jsem rád. Bryce poté odběhla celá nepříčetná. "Zvláštní." Houkl jsem. Pak jsem se podíval na Xandera. "Myslím, že pro dnešek to zabalíme. Neskutečně ti děkuji za vědomosti a že jsi mi ukázal kudy domů. Pokud se vám s drahou zadařili potomci, moc rád se na ně přijdu za tebou do tvé smečky podívat. Nyní se však odeberu za otcem." Řekl jsem s veselým úsměvem. Pak jsem se otočil. "Moc rád jsem tě poznal Xandere. Tak zase na brzkou shledanou!" Rozloučil jsem se se svým společníkem a tou cestou, kterou jsme tu přišli jsem zase odešel pryč.

-> Zlatý les

<- Mlžné pláně (Přes Zubří)

Když jsme se vymotali z mlh naskytl se mi pohled na zlaté stromy. Byl jsem doma. Cítil jsem, že mi v hrudi spadl těžký kámen a já se cítil o dost lehčí. Teď už mi stačilo dostat se jen na území k úkrytu. Tušil jsem, že tam svého otce jistě najdu. Málem jsem samým zamyšlením se chtěl vydat přímo do středu území, ale v tom se Xander zastavil. Před námi leželo spoustu těl mrtvých zubrů. Prý se mohlo jednat o nákazu a tak Xander raději neriskoval a mrtvá těla začal pálit. Inu, já jsem neměl možnost užívat oheň a tak jsem to nechal jen na Xanderovi a Bryce.
Nakonec jsme pokročili dále. ''Musím nad tím přemýšlet pořád, co myslíš, že ty zubry zabilo?'' Doběhl jsem Xandera a zeptal se. Poté jsme došli k houbám o kterých nám taky toho dost řekl. Měla zvláštní název. Stejně jako Xander a Bryce jsem ukousl si kousek i já. Ale jen tak na krajíček jazyku. Podle názvu mi to přišla jako houba k uspání. Pokračoval jsem se skupinou prozatím dál. Bylo to fajn, teď už jsem kdykoliv by dokázal trefit domů. Jen díky Xanderovi.

-> Zlaťák (přes Baštu)

Zaujatě jsem poslouchal všechno co jsem se dozvěděl. Potkat Xandera bylo asi to nejlepší co jsem mi mohlo stát, neboť jsem se toho dozvěděl hodně. Paměť předtím se mi nejspíše dohromady již nedá, ale koneckonců jsem se dozvěděl plno jiných věcí a k tomu všemu jsem byl skoro doma. Brzy jsem měl vidět otce, možná i sourozence a konečně vyřešit pořádně svoje bytí ve smečce. Nahodil jsem spokojený výraz s mírným úsměvem.
"Jsem za to skutečně rád. Ještě s tebou zajdu se podívat na to tělo a pak se rozloučíme, ale musím říct, že jsem moc rád, že si na mě narazil. Jinak nevím jak dlouho bych bloudil." Řekl jsem spokojeně. Bryce nejspíš díky tomuhle setkání čekalo také chození po Ostrovech a hledání sestry? Možná. Prozatím jsem jen se skupinou však vydal dál.

-> Zlatý les (přes Zubří)

Téma o tom, že by tohle mohla být sestra partnerky Xandera jsem nakonec nechal jen na nich. Já chvíli jen mlčel a poslouchal. Pak pokračoval výklad o bylině a po Bryce jsem se i já odhodlal k tomu kořen Křínky okusit. Chuťově skutečně mě to moc nezaujalo, ale trochu to doopravdy zažehnalo hlad, který se ve mě snažil růst. A tak byla krize zažehnaná o několik hodin. Minimálně do chvíle, než se vrátím ke smečce. ''Inu, máme tu něco dál v takové husté mlze, či se z tohohle místa, raději posuneme? Nerad bych, aby jsme se tu někdo ztratil, nezdá se mi to jako vhodné místo pro to, aby tu někdo strávil do konce života.'' Poznamenal jsem k trojici vlků. Podíval jsem se na Xandera, konec konců, to byl můj společník a věřil jsem, že během tohohle celkem zajímavého učení mě dostane domů. Cítil jsem, že už to nebylo zas tak daleko, ale prozatím jsem si netroufal, abych se vydal sám.

Usmál jsem se. ''No vidíš, a třeba to klapne. Hm, a jak se jmenuje tvoje partnerka? Jak by třeba znělo spojení vašich jmen? Takové spojení jmen může být i neutrální ne? Pro samičku i samečka.'' Pozvedl obočí zvědavě. Jak by se mohl jmenovat kdyby tehdy si propojili jeho rodiče jména? Aethai? Atheas? Ne, to zase tolik nezní neutrálně, ale rozhodně to asi nezní špatně. Možná jsem si vymyslel na počest svých rodičů jméno pro své případné budoucí potomky, ale na to jsem měl ještě fúru času.
''Snad máš pravdu.'' Usmál jsem se na něj. Otec byl moudrý vlk a jistě pochopí, proč jsem byl celou dobu pryč a nějak jsem cítil, že jsem nebyl až tak daleko už od domova a tedy se mi dřív či později mohla naskytnout šance to konečně zjistit.
''Tak to je super. A kromě chránění členů smečky a území, to ale zahrnuje mnohem víc, že? Dal bys mi pár rád, než to navrhnu svému otci?'' Naklonil jsem zvědavě hlavu.
Pak jsem poslouchal o další bylině, která se nacházela v této mlze a tím jsem se zkusil zaměřit na nedaleké bílé uskupení květin. ''Super, takže tahle zažene hlad.'' Zopakoval si opět, ale v tom zaslechl další dvojici nedaleko a brzy se k jejich dvojici přidala. Taky byly za lovem bylin? Tmavá vlčice se představila. Vypadala zvláštně, ale určitě přátelsky, což její hlas taky potvrzoval. ''Také zdravím. Ano, tady můj společník mě zrovna o nich něco málo učí, protože se dají skvěle využít, pro... chvilkové zažehnaní hladu, tyhlety, že?'' Podíval se na Xandera, aby jeho tvrzení potvrdil a pak se znovu podíval na dvojici. ''Těší mě Bryce že tě poznávám. Já jsem Atray.'' A představení Xandera jsem nechal na něm samotném. Trošku jsem měl ve chvíli ticha možnost nasát vlkovi pachy. Naklonil jsem se ke Xanderovi. ''Ta Bryce, má pach který z části citím i z tebe. Nevíš proč?'' Zašeptal k němu, využíval i mlhy, která tu byla, že to tak nešlo vidět a dával si záležet, aby jeho poznatek slyšel pouze Xander.

S lehkým úsměvem poslouchal. ''Ach tak, ale tak víš jak, třeba tě i z vlastní rodiny někdo inspiroval že bys po něm ho chtěl pojmenovat, já nevím.'' Zazubil se nevinně. ''Mě? Jestli mě něco napadne, dám ti vědět, ale to si myslím, že než mě něco napadne ty už je máš na světě a pojmenované.'' Zasmál jsem se.
Pak se konečně dozvěděl název květiny. ''Chápu, tak to snad nezapomenu. Už bych neměl nic zapomenout.'' Ušklíbl se. Rozhodně jsem věděl, že za žádnou cenu nesmím už nic zapomenout, už stačilo pak se znovu nad vším pídit.
Pak mi prozradil jméno svojí Alfy a nad jeho slovy jsem se musel pousmát. Xander byl hodný vlk. ''Víš, ono ve skutečnosti jsou to mojí rodiče. Aetas a Athai. Proto to vím.'' A tak jsem to konečně řekl nahlas.
Pak jsme vstoupili do mlhy. Že tu byla snad vždycky. Jo, tomu bych i věřil, protože tak hustá mlha nemá šanci zmizet. ''Léčitelství nechám asi na jiných, já bych raději chtěl být něco jako obránce území nebo tak.'' Řekl prvně, ''Ale uznávám, že něco o tom vědět je fajn, aspoň nebudu úplně za blba, když mi někdo něco ukáže.'' Ušklíbl jsem se a snažil jsem se s Xanderem držet krok, protože chvilka nepozornosti a jistě bych ho v téhle mlze jednoduše ztratil.

<- Sněžné tesáky

Nějak moc jsme téma o vlastních rodičích už nerozvíjeli, ale za to přiznal, že by se mu brzy měli narodit jeho vlastní potomci a on by sám se měl stát brzy otcem. ''Páni, tak to ti gratuluji. Snad se narodí zdravé a budou vás milovat s partnerkou.'' Řekl jsem přátelsky a uculil se. Jo. mít své vlastní malé kopie mohlo být prima, jen najít tu pravou polovičku. ''Už si přemýšlel nad jmény?'' Zeptal jsem se, třeba ho něco už napadlo a já byl jednoduše zvědavý.
Když souhlasil, že bych mi o nich něco mohl povědět, když mě to zajímá, zaradoval jsem se. Sice jsem v tom až tak nikdy nepídil, ale bylo by fajn něco znát. ''Upřímně jsem o tom nikdy moc nepřemýšlel, ale zní to zajímavě, když to tak zmiňuješ.'' Řekl jsem narovinu a pak se podíval na nedalekou bylinu na kterou mi ukázal. Snažil jsem se zapamatovat každé slovo, které mi o ní řekl. ''Takže květ jedovatý, ale cibulka léčivá. Chápu. A jak se jmenuje?'' Ještě jsem zvědavě dodal, abych si i její název pořádně zapamatoval.
Pak jsme přešli na smečky. ''Chápu.'' Řekl, ale alespoň jsem se pořád dozvěděl toho dost na to, abych věděl o co jde. ''A mohl bych znát jméno tvojí Alfy? Pak ti řeknu jak se jmenují ty v Zlatém lese.'' A tím jsem poprvé mohl pak prozradit, že vlastně jsou to mojí rodiče. Ale prozatím jsem hádal, že tohle mohlo být pouze výměnou informací. Ale na druhou stranu, znát jméno sousedních Alf asi nebylo nic špatného na tom, to bych žádné smečkové tajemství neprozradil, koneckonců momentálně jsem jich moc ani nevěděl.

-> Mlžné pláně

<- Nejvyšší hora (přes Červenou louku)

Chápavě jsem přikývnul hlavou. Samozřejmě jsem ani nevěděl jak chodili smečkové srazy. Na žádném jsem nebyl, ale to se plánovalo brzy změnit. Spokojeně jsem mávl tedy ocasem. Byl jsem rád že měl Xander takové pochopení pro mě. ''Díky, ty fakt víš co říct. Snad máš pravdu a bude to tak. Rodiče jsou dobří vlci a určitě to pochopí.'' Musel jsem si to pro dodání odvahy říct i já sám. ''A ty máš děti?'' Zeptal jsem se zvědavě.
Po přechodu portálem jsme se objevili na zasněžené hoře. Rozhlédl jsem se. Stále mi místo nic neříkalo, ale cítil jsem, že už se blížíme a měl jsem trochu smíšené pocity.
''Tak to zní skutečně zajímavě. Dokázal bys mi o nich taky něco třeba povědět?'' Nebo to byly tajné informace? To jsem netušil, ale rozhodně to znělo zajímavě a za pokus jsem přece neplatil.
''Tak Alatey. To si zapamatuju určitě. A není tu ještě nějaká smečka o které bych mohl vědět že tu má na Ostrově svojí existenci?'' Zeptal jsem se. Rozhodně tento vlk něco věděl a byl jsem rád, že na mě narazil, takhle opravdu nebudu vypadat jako úplný hlupák po návratu domů a něco jsem se dozvěděl. ''O Alfách zlaté smečky ti mohu říct jediné, jsou to spravedlivý vůdci, kteří myslí na dobro svojí smečky.'' Ano, ještě stále jsem vynechával ten fakt, že to jsou mojí rodiče.

-> Vlčí jezero

<- Ostříží zrak

Usmál jsem se na Xandera. Byl to skutečně velmi milý vlk, který mi chtěl pěkně povzbudit a dařilo se mu. Zkrátka věděl co říct. ''Snad si někdy vzpomenu.'' Dodal tedy nakonec a poslouchal povídání o tom, že ze Zlaté smečky zná jen jednoho vlka. Konkrétně vlčici. ''Tyjo, ani tohle jméno mi nic neříká. Až se vrátím domů, měl bych si projít i členy vlastní smečky.'' Zasmál se. Momentálně jsem se cítil jako dosti bezcenný vlk, ale musel jsem se sebrat a dát prostě dokupy, už jen kvůli vlastní rodiny. ''Výprava za léčivými rostlinami?'' Pozvedl jsem krátce obočí. Znělo to zajímavě, ne že ne.
Pak jsem dál poslouchal o tom jak různě využít zdejší hory, některé hory spíše ani hory nebyly. Jen jsem s údivem naslouchal a divil se, že tolik toho o svém rodišti ještě ani neznám, bylo to překvapující poměrně.
''A ty jsi člen jaké smečky?'' Zeptal jsem se nakonec, když domluvil. Takže to máme Daénskou smečku, Zlatou smečku a dál? Ostrovy byly velké, zajímalo mě kolik smeček se vlastně tady nacházelo, a jako syn Alf bych je měl asi znát. ''Jo, je to tu jakoby začarované, co?'' Ušklíbl jsem se. Ač jsem nic jiného, než tenhle ostrov neznal, stejně mi to přišlo že za tím mořem je určitě dalších spousta míst k objevování. Ale to bylo i tady.
Nakonec jsme došli k portálu. ''Zajímavé.'' Brouknul jsem a společně s Xanderem, trochu s obavami, místo prošel..

-> Sněžné tesáky (přes Červenou louku)

Zavrtěl jsem hlavou nad Xanderovou otázkou. "Bohužel. A jestli ano, nepamatuju se." Řekl jsem. Bylo mi na jednu stranu kvůli tomu trapně, že jsem úplně vypustil většinu prožitého života.
Na jeho pobídku jsem přikývl. Nechal jsem se plně vést. "Ano." Přikývl jsem. "Athai a Aetasovi ve Zlatý smečce." Nechtěl jsem hned vychrlit 'jsem syn Alf'. Jestli je nezná jménem, pomohlo by mi to, jestli znal. Inu, jo, jsem synem Alf Zlaté smečky.
Popsal mi horu na kterou jsme vycházeli a poukázal mi, že to byl dobrý bod. "Vidíš, to mě ani nenapadlo využít horu jakože pro orientaci." A to jsem byl vlk co hrdě nesl element země. "Pojí tě k Ostrovům něco víc významného? Rodinu nebo tak?" Reagoval na to. Asi ho chtěl teď víc poznat, když s ním měl strávit nějakou chvíli.

-> Nejvyšší hora

Když seznámení jsme měli za sebou, usmál jsem se na vlka. Stejně tak, že seznámení s tímhle vlkem mi bude jen přínosné, protože mířil do okolí mého domova. Byl jsem připraven tentokrát nezapomenout nic, žádnou cestu a rozhodně neudělat stejnou hloupost a zapomenout se někde.
Pozorně jsem poslouchal slova, která mi říkal. Nakonec jsem zavrtěl hlavou, jména mi nic neříkala. ''Nic mi to neříká. Neznám je.'' Řekl jsem. Solfatara a Taylor. Takové jména bych jistě nezapomněl, ale kdo ví. Třeba jsem je potkal, ale zapomněl jsem to, stejně jako cestu tady a cestu domů. Cítil jsem se teď trochu pod psa.
''Pro teď bych se asi raději podíval domů za otcem, případně za bratrem a sestrami. Jestli se nebudeš zlobit, ale někdy příště se klidně s tebou do Daénu podívám rád.'' Odpověděl jsem po chvíli mlčení. Asi jsem se příliš necítil, abych se setkal se členy téhle smečky, sotva se psychicky připravuju na to, co řeknu otci, že jsem byl tak dlouho pryč.

Čekal jsem na reakci, jak kdybych čekal na boží odsouzení. Ale nakonec se tomu jen přátelsky zasmál, což mi lehce pomohlo si oddechnout. ''Těší mě Xandere.'' Reagoval jsem na jeho představení se jako první. ''Já se jmenuji Atray.'' Představil jsem se taktéž a věnoval mu přátelský úsměv.
Když řekl, že cestu do Zlatého lesa zná, poskočilo mi srdce radostí a ocas lehce nevědomky zavrtěl. ''Budu moc rád, když mi ukážeš cestu do Zlatého lesa.'' Vyskočil jsem jakoby s novou energií na nohy a připraven na cestu.
''Takže tohle bude ten, jak se tomu říkalo... druhý ostrov? Od jedné vlčice Nuntis jsem se dozvěděl, že tu sídlí smečka Daén, víš o ní něco?'' Zeptal jsem se zvědavě. Třeba jsem mohl načerpat nové informace, a nevrátit se domů jako úplný pablb.

Možná bych po chvíli zase klel dále, ale ucítil jsem pach, který mi vítr přivál. Pach jiného vlka. Pohlédl jsem tím směrem a domněnky se brzy potvrdili a tmavý vlk se přede mnou objevil a promluvil. ''Také zdravím.'' Kývl jsem, rovněž přátelským hlasem. Nejspíš mě dle své další věty slyšel a já se zastyděl. ''No, nevím jestli by to nebylo spíše trapné. Tak nerad bych vypadal trapně.'' Ač jsem to nedělával, v ten moment jsem pohledem uhnul pryč. Bylo tak trapné, alespoň pro mě, že jsem si nedokázal vzpomenout na cestu domů. ''Víš..'' Zhluboka jsem se nadechl. ''Nechci vypadat úplně jako chudák, ale... na nějaký čas jsem se zapomněl a netušil jsem kde jsem se to probudil a jak se dostat zpátky domů.'' Přiznal jsem nakonec na jediný nádech rychle a pak jsem si vzpomněl na událost s Nuntis, kdy se mi snažila vysvětlit o Ostrově, což to bylo jediný co jsem zrovna věděl. ''Vím, že jsem na Ostrově, narodil jsem se tu, ve Zlatý smečce, ale mám úplně okno o tom, kudyma se tam jde zpátky a jak jsem se octl až tady.'' Dodal jsem nakonec a teprve konečně jsem se na vlka podíval. Znovu jsem se zastyděl. Tak jsem se vlkovi svěřil, mohl se mi vysmát. Netušil jsem jak bude reagovat.

<- Severní hory

Sešel jsem z hory, objevil se na louce. Skoro mě až děsilo, že jsem si žádné z míst, které jsem teď prošel vůbec nepamatoval. Budu si vůbec pamatovat jak se dostat zpět do Zlatého lesa aniž bych se musel trapně někoho zeptat na cestu jak se má zrozenec Zlaté dostat do Zlaté? Možná mi nic jiného nezbývalo, leda dlouze bloudit, třeba se ještě něčemu přiučit a někdy se mi třeba povede domů trefit?
Jo, to tak to určitě. Po chvíli chůze jsem si kecl na zadek, ne, nečekal jsem na zázrak. Jen jsem si matně snažil vybavit cestu domů. ''Svatá Iris, kde jsem propánajána nechal tu svou palici s mapou!'' Vdychl jsem frustrovaně. Rozhodně jsem byl rozhodnutý si už cestu pořádně zapamatovat, už rozhodně nesmím zapomenout kde jsem všude byl a musím se naučit rozeznávat cesty!