Příspěvky uživatele

Připadal jsem si jako velký hrdina, když jsem na všechny kolem sebe mohl koulet tím jedním zeleným očkem. Mohl jsem konečně zkoumat všechno možné kolem sebe, ačkoliv tu panovalo přítmí stále mi to připadalo o tolik jasnější než černočerná tma, ve které jsem ještě nedávno byl.
Spokojeně jsem sál mléko a plnil si bříško, které nepříjemně škrundalo hladem a až v momentě mé plné sytosti jsem se odhodlal postavit na vratké nožky. Zadek jsem měl pořád výš než hlavu a má chůze byla celkově pro mé okolí vtipná. Ale já se pokládal za hrdinu, že vůbec něco dokážu. Každým dalším dnem jsem sílil a cítil jsem to na sobě, ač se mi tlapky stále třásly už to nebyl tak silný třas jako několik dní zpátky. Cítil jsem se neskutečně silný, vymotal jsem se od sourozenců a plíživou chůzí jsem se došoupal až k mámině hlavě kde jsem si nemotorně sedl na baculatý zadek. Chvíli jsem zkoumal všechno kolem sebe, tolik mě to zajímalo když jsem na to konečně viděl. Sice byl můj pohled omezen jen na jedno jediné oko, o tom druhém jsem zatím neměl nejmenší tušení.
Z pokojného stavu mě vyrušil táta, zahlédl jsem dalšího vlka a tak jsem se raději došoural blíže k mamce, protože tím že táta vrčel mi připadalo že to není v pořádku. Tiše jsem zakňoural a přitiskl se k mámině tlapce, načež jsem zlověstně ňafl na cizinku ve vchodu úkrytu. Přišlo mi to jako dobrý nápad, když už na ní vrčel i táta. Moje zlověstné kvíknutí ovšem znělo spíš jako obyčejné "ŇAFRRVRR!" takže jsem byl asi spíš k smíchu, než že by ze mě šel strach. Ale cítil jsem se strašně silný, když u mě byla máma s tátou a moji sourozenci.
Mou pozornost vzápětí ale upoutal bratříček, netuším proč aly bylo to pro mě zajímavější než cizinka ve vchodu. Postavil jsem se a ťapal jsem si to přímo k němu, pod fousky jsem si bručel spíš jako medvídek a vrtěl tou věcí, co mi rostla ze zadku. Jen co jsem byl blízko u něj, spustil jsem svou první vlčecí šarvátku. Tlamičkou bez zoubku jsem mu začal hrozivě žužlat ucho, chtěl jsem si tolik hrát a on vypadal jako dobrý parťák pro mou neplechu!

Byl jsem ponořený do říše snové a spokojeně si ve spánku mlaskal, byl jsem utahaný a bříško jsem měl pěkně napucnuté dobrým mlékem. Pěkně v teplíčku jsem se tulil k taťkovi s obličejem zabořeným v jeho srsti a spokojeně mu do ní oddechoval. Spal jsem několik dlouhých hodin v tichém a bezesném spánku, zatím jsem totiž nic než naprostou tmu nezažil a tak mne doprovázela i ve snech, jako moje nejlepší kamarádka. Byla všudypřítomná a na jednu stranu i poměrně uklidňující. Možná jsem spal několik hodin, možná jen hodinu dokud jsem znovu nezačal vnímat okolní zvuky.
Začal jsem se všemožně kroutit a zakňoural jsem, abych dal taťkovi vědět že už jsem vzhůru. Pořád ještě mi bylo příjemné teplíčko, spokojený jsem se překulil na bříško a hlasitě zamlaskal. Tlamička se mi rozevřela dokořán když jsem si zívl, sevřel jsem očka a když jsem tlamičku zavřel viděl jsem! Na jedno oko, ale viděl jsem. Zakňoural jsem, zamrkal jsem a zeleným očkem jsem koulel na taťku. Všechno bylo najednou o něco příjemnější mělo to barvy, spousty barev. Zakníkal jsem a pokusil se zvednout na přední tlapky, ty se pod náporem mého zavalitého tělíčka roztřásly, ale seděl jsem. Spokojený i přeš třes v nohách jsem se koukal kolem a ještě dlouhou dobu jsem mrkal dokud jsem si nepřivykl na světlo a všechny ty barevné body kolem sebe.
Jen co se mi podařilo očičko pořádně rozkoukat, započal jsem plazením směrem k mamce, kručelo mi v bříšku. Trápil mě hlad a jak obrovský! Pomaloučku jsem se ploužil směrem k mamce a jejímu bříšku, kde jsem se přitulil k sestřičce a přicucnul jsem se ke struku. Předními jsem mamku masíroval na bříšku aby se mi dostávalo co nejvíce teplého mléka, které mi plnilo hladové bříško. Musel jsem si ten břich zase pořádně napucnout, abych byl spokojený. Ani jsem nijak zvláště neregistroval že je moje postava podstatně baculatější něž mých sourozenců, nikterak mě to nezajímalo. Protože jsem by (nemoc)drobné, spokojené vlčátko.

Stále ještě mě obklopovala černočerná tma v níž jsem již několik dní žil, jen občas jsem měl pocit že skrze má víčka prostupuje cosi světlého? Sám jsem tomu nerozuměl, nikterak mi to nevadilo a stejně jako jsem si zvykl na všudypřítomnou tmu, stejně tak jsem si zvykl i na lehké náznaky světla. Oči jsem však ještě otevřít nedokázal, jen tak zlehka se mi otevírala víčka u koutků ze kterých mi sem tam ztekla slzička. Neboť moje očka, která se měla v následujících dnech rozlepit mi začínala slzet. I tak jsem ale dál žil svůj skromný živůtek poblíž své drahé rodiny, kolem které jsem se plazil, respektive přední tlapky jsem ležérně tahal za sebou, zatímco zadníma, ještě dost gumovýma tlapkami, jsem se soukal kupředu jako lední medvěd na sněhu.
Dost možná to pro okolní svět mohlo být až komické, ale pro mě to byl jediný fungující způsob dopravy. Taky jsem u toho skvostně kňoural, aby si mě každí všiml a ideálně mi pomohlo někam do tepla, protože čím dál jsem byl od mámina břicha, tím větší zima mi najednou byla. Co jsem to dostal za nápad?! Nemotorně jsem se tedy pokusil otočit se zpátky ke zdroji tepla, namísto toho jsem skončil převrácený na zádech a kmital tlapkami jako postižená želva. "Ghrrmm, knňňň!" vydral jsem zoufala ze své tlamky při pokusech přetočit se zpátky na bříško. neměl jsem tušení jestli mi někdo pomohl, nebo jsem to kmitáním nožiček zvládnul sám, ale jakmile jsem byl zase na bříšku odhodlaně jsem se vrhl vpřed.
Na hlavě a zádech jsem ucítil něco vlhkého, neohrabaně sem kníknul a natočil hlavičku, přičemž můj zadek opět stoupl do výšin a já se dal do rychlejšího pohybu. Jakmile jsem se doplazil ke zdroji tepla, tentokrát jsem rozrušeně zavrčel, když jsem narazil hlavou do jakéhosi předmětu - tátovo tlapy. Rozrušeně, skoro až frustrovaně jsem do ní několikrát narazil čelem, mít oči otevřená jistě bych se tomu vyhnul, takhle jsem se horko těžko vysoukal na tátovo tlapu - takže potlesk, protože jsem právě zdolal první těžkou překážku ve svém životě! Netušil jsem jak, ale tak napůl jsem se vyškrábal na tátovo nohu a s následným žuchnutím, tak napůl přistál mezi jeho tlapami. Ještě že mám ty zásoby a připadal jsem si, že jsem spadl do měkkého!
Spokojeně jsem se natiskl k tátovo plecím, čumáčkem jsem chvíli hledal jestli i tady nenajdu struk mléka, ale únavou jsem to nakonec vzdal. Za doprovodu žužlání chomáče tátovo chlupů, jsem usnul vyčerpáním usnul.

Opustil jsem své místečko a musel se prodrat na svět. Kdybych hned na začátku vědě, do jaké zimi to vlastně lezu pak věřte, hned bych se vratil zpátky. Ale bylo už pozdě, jsem na světě.
Dával jsem o sobě hodně, ale hlavně hlasitě vědět. Chtěl jsem, aby mě všichni slyšeli. Byla mi zima a měl jsem hlad, cítil jsem jemné doteky na svém maličkém baculatém těle jak se mě máma snažila očistit. Tolik se mi to nelíbilo, chtěl jsem do tepla a jíst! Jen co jsem mohl, dravě jsem hledal struk ke kterému bych se přisál a utišil tak ten zničující hlad. Neměl jsem tušení co se kolem děje, vnímal jsem teplé mléko na jazyku. Vnímal jsem přítomnost mamky a dalších těl, která se o mě otírala. Dokonce mám dojem, že se mě sem tam někdo pokusil připravit o struk.
První dny mého života byli tak jednotvárné, avšak velmi spokojené. Spal jsem a jedl jak jen jsem chtěl, život ve tmě mi nikterak nepřekážel. Neměl jsem ponětí o věcech, které se odehrávají mimo matčin struk a tuhle jeskyni, tyhle věci byli pro vlče v mém věku nepodstatné. Musel jsem hodně jíst a sílit, neboť právě tak mi to velel instinkt. Jídlo se pro mě stalo velmi důležitým, taky jsem za těch pár dní na světě stihl nabrat pomalu dvojnásobek své původní váhy a celkově jsem začínal vypadat jako pěkný soudešek. Vnímal jsem je to, co pro mne mělo větší smysl. Mámu se sourozenci, ale také tátu. Ač jsem ještě neměl možnost je vidět, cítil jsem jejich přítomnost a byl spokojený.
Čím více jsem se cpal, tím silnější jsem byl a cítil jsem to na sobě. To proto jsem se teď už mohl plazit, na začátku mi totiž připadalo obtížné jen zvednout hlavu... Plazil jsem se, ani jsem nevěděl kam, zkoušel jak daleko mě mé takřka "gumové" nožičky donesou. Bylo to tak vysílající že jsem si chvílemi nebyl jistý zda se ještě plazím, nebo si dávám šlofíka. Hlasitě jsem u toho kňoural, aby si mě každý hned všiml a abych upozornil na to, že se plazím pryč - ač jsem byl teprve sotva u mámčina ohonu.