Příspěvky uživatele

< návrat zpět

A tak jsme měli seznamovaní za sebou a na jednu stranu byl jsem rád. Konečně jsem mohl začít poznávat členy vlastní smečky. O to víc by dávalo smysl, kdyby otec uspořádal smečkový sraz, nebo tak něco ať se to konečně dá trochu dohromady. Měl jsem po rozhovoru s oběma sestrami rozpolcené pocity a to takové, že opravdu stačilo jen málo, aby se to všechno brzy rozpadlo. Tiše jsem vzdychl a hlavou pořádně zatřepal, Otec nás potřebuje.
To Theron souhlasil s tím, že bychom se po jeho rodině mohli teď podívat. ''Skvělé, tak jdeme na to.'' Usmál jsem se a vydal jsem se směrem k hranicím, ''Měli bychom asi pobídnout otce, aby se uspořádal sraz, nebo něco.. Mám takový pocit, že nebudeme jediní kdo se víceméně nezná a tak by bylo fajn seznámit se.'' Navrhl jsem tak do éteru, výhradně tedy k sestře, ale vyjádřit se samozřejmě mohl i Theron, ''A vůbec zjistit tedy jak je na tom celkově smečka se členy.'' Dodal jsem.

A tak se z naší sourozenecké sešlosti stala konverzace ve třech, protože Theron- jak se představil, hledal naší sestru Aileen a také svou vlastní rodinu. Na moment jsem semknul pysky k sobě zamyšleně, ale nakonec jsem sebou polevil a na Therona se usmál,. ''Já jsem Atray, těší mě Therone.'' Když už nic, konečně jsem poznal dalšího člena Zlaté smečky, ''Jednou jsem s tvým otcem mluvil, ale už je to dlouho. Já vůbec netušil že má nějaké děti.'' Zaklonil jsem zamyšleně hlavu a pak se podíval na Alyannu, která Ahvaryana poznala bezpečně. Ne jen Betou smečky, ale také hlavním lovcem. Ale na rozdíl ode mě moc dobře věděla, že děti měli, jen.. je naposledy viděl jako vlčata.
Pak se podíval na Aly, ''Jen abych dokončil naší předchozí konverzaci.. Myslím, že máš pravdu. Jednou to snad přijde jak u mě, tak u tebe a jsem moc rád, že jsme si o tom mohli popovídat.'' Usmál jsem se na ní. Alyanna byla... dobrá starší sestra, očividně ji záleželo na nás a i na smečce. Pak se můj pohled vrátil na Therona, ''Jestli bys chtěl, můžeme projít všichni společně tady blízké okolí a třeba na ně natrefíme,.'' Navrhl jsem, protože mě nenapadlo jinak jak mu pomoct, ale hrozně moc jsem pomoct chtěl.

Přikývl jsem na Aly slova. Rozvykládala se o tom, že nejdřív si myslela že by snad mohla být s Atroxem. Prostě první láska ze které nejspíš vyrostla. ''A tak třeba někde na tebe čeká ten pravý.'' Ušklíbl jsem se ve snaze ji v tomto, alespoň trochu utěšit. Takhle to prostě bylo. Všichni jsme trochu vyrostli, všichni jsme se trochu změnili. Vydechl jsem vzduch z plic, když se otázka otočila. Měl jsem já někoho takového? Snad nikdy. Zavrtěl jsem hlavou, ''Zatím jsem nepoznal žádnou vlčici ze které bych byl nějak paf. Začínám si snad myslet, že mě vůbec láska nepřitahuje.'' Přiznal jsem a podíval se na zlaté listy nad námi, než jsem pohled vrátil zpět na svou starší sestru, ''Tedy, přál bych si najít tu pravou, ale kdykoliv se s nějakou bavím, žádná jiskra nebo tak neproběhne.'' A to ani když mluvím třeba s vlky, že bych se utěšil tím, že bych našel lásku stejného pohlaví. Ani to, ani to. Zkrátka jsem nejspíš ještě nepoznal tu pravou, či toho pravého.
To pak k nám přišel tmavý hnědý vlček. Zlatou smečkou byl prosáklý skrz na skrz a tak jsem byl v klidu, ''Zdravím,'' stejně tak jako hledal naší sestru, ''Ach ne, zrovna to rozebíráme.. Aileen jsme dlouho neviděli.'' Odpověděl jsem tedy vlkovi popravdě ohledně naší další sestry. Na jeho rodiče jsem také zavrtěl dlouho hlavou. O Ahvovi již jsem slyšel, měl být snad naší Betou, ale o Rýdii? O té slyším prvně. ''Ty bohužel také ne.'' Ale s otázkou v očích jsem se podíval na Aly, třeba o nich něco věděla ona?

Musel jsem si povzdychnout. Bylo těžké přijmout fakt, že jsme každý byl prostě jiný, než když jsme byly děti. A každý jsme to dokázal jinak přijmout. On taky koneckonců nevydal tak, jak jsem si jej pamatoval a proto jsem jej nedokázal rozeznat, s tím že jsem ho posledně viděl. Když však zmínila, že Deiron šel za svou dívkou, napřímil jsem uši, ''Dei má dívku? Panejo. Kdy to stihl?'' Lehce jsem se zasmál. Nečekal bych že bude mít i on srdce plné lásky, ačkoliv Merlin jej měla spíše zlomené. ''Merlin ta má za sebou spíš smutnou lásku.'' Dodal jsem a lehce se rozhlédl a nakonec se posadil, ''Co ty? Ty máš taky nějakou tu lásku, nebo jsme na ocet oba dva?'' Ušklíbl jsem se. Snažil jsem trochu uvolnit atmosféru, ano.
S Alyanny jsem měl dobrý pocit a byl jsem rád, že jsem si s ní taky nyní dokázal promluvit, cítil jsem se značně lépe a pomalu jsem se tímto připravoval na svůj nejtěžší rozhovor. S Deironem to mohlo být na dlouho, a nebo vlastně... vůbec.
Přikývl jsem. Byl jsem rád, že jsme na obranu smečky a pomoc otci měli oba stejný názor. ''Budeme mu i nadále podporou.'' Dodal jsem. To už pak zmínila vraždu a smečku v horách. ''Nejspíš už se nedozvíme o tom, kdo mámu zabil.. Ale.. společně snad dokážeme les více bránit a vlky v něm.'' Lehce jsem zavrtěl ocasem, abych to dal najevo, že to myslím vážně.

Chápavě jsem přikývl hlavou. Takže naštvaný byl. Nedokázal si představit, že bych po takové době... nebyl stejný jakým jsem byl kdysi. Nakonec se ze mě vydral hluboký povzdech, ''Děkuji, Aly. Že jsi mu to řekla.. Dost možná by se mnou nedokázal si jinak ani promluvit.'' Řekl jsem, ''Je mi líto, že nedokážu být tím kým jsem byl. Ale taky jsem si spoustu toho potřeboval vyjasnit a tak. Ale to jsme asi potřebovali všichni.'' Dodal jsem a podíval jsem na okolní stromy a přitom jsem poslouchal příjemný hlas Alyanny.
Pak jsem pohled samozřejmě vrátil na ní. Chápala to, proč se sourozenci rozhodují odejít pryč. ''Nejde mi o to jak se na mě kdo kouká. Je fakt že jsem zmínil že nikdo kromě nás nemá právo jít v šeplejích našich rodičů. Ale nejde mi pouze o to. Otec nás potřebuje, zůstal na všechno sám co je máma pryč.. A když se všichni rozhodnou odejít...'' Ani jsem to nedopověděl, bylo snad zcela jasné co jsem tím myslel. ''Prostě... Táta nás potřebuje, alespoň někoho z nás..'' Zopakoval jsem tiše a zabodl jsem zase pohled na chvíli do země.

Přikývl jsem na její slova. Takže to byla Alyanna. Takže... aspoň až někdy potkám druhou sestru, budu vědět že se jedná o Aileen. O to to bude jednodušší. Když se zeptala zda jsem mluvil s Merlin, přikývl jsem. Mezitím mi stihla říct, že ona zase mluvila s Deironem. Na to jsem se smutně pousmál, ''Asi je na mě naštvaný, co?'' Zvedl jsem hlavu, abych se podíval na plující mraky po nebi, ale pak jsem vrátil pohled na Alyannu, ''Tehdy jsem zmizel zničeho nic. Sám tu část života mám dost v mlze a od té doby dost bojuju s tím se mu ukázat, vlastně jsem se bál vrátit i domů a poté co jsem se od otce dozvěděl že je máma pryč... bál jsem se hodně vidět s vámi všemi.'' Přiznal jsem a čekal jsem na to co moje sestra poví. ''A co se týče Merlin...'' Odkašlal jsem si a podíval jsem se okolo, jako bych snad doufal, že se tu ukáže, ale to se nestalo, ''Merlin mi pověděla, že se rozhodla odejít. Nedokázala se smířit s tím vším co se stalo a přidala se do té pouštní smečky Namarey. Chtěla ať jdu taky, ale nedokázal jsem opustit otce a jejich odkaz co tu mají s mámou. Nechtěl jsem.. nedokázal jsem se rozhodnout opustit Zlatou smečku.'' Přiznal jsem a se zoufalým vzdychnutím jsem složil hlavu dolů a zakoukal se do země. Konečně jsem to mohl někomu říct, i když se jednalo o sestru, kterou jsem snad viděl prvně v životě.

Lehce jsem naklonil hlavu na stranu. Když zmínila že my o vlku. S kým se asi o mě dokázala bavit? A moc dobře věděla kdo jsem já, takže starší sourozenci neměli problém rozeznat nás mladší od sebe? To jsem netušil totiž že zrovna domluvila s mým bratrem. Toho jsem si musel také později vyhledat, bylo mezi námi nejspíš spousta nevyřčeného co by taky zasloužilo vyřešit.
A nakonec jsem se tedy usmál, ''Já teda.. budu znít trochu.. no.. Jsi.. Aileen, nebo Alyanna?'' Začal prve. Nedokázal jsem si totiž zařadit o kterou z vlčic se jednalo, znal pouze jejich jména. ''Taky jsem rád, už se tu potuluju po svém návratu celkem dlouho a když jsem si promluvil s Merlin, myslím že už zvládnu si promluvit i s ostatními..'' Řekl jsem. Bylo znát, že jsem z každého rozhovoru ze sourozenci trochu nervózní, ale chtěl jsem si ulevit ze svých vnitřních strachů. Bylo to těžké, ale jestli jsem chtěl doma zůstat, musel jsem si prvně vyřídit rodinné trable, kterých i díky mým vlastním myšlenkám dost přibývali.

<- Zlatý les

Prošel jsem hranicemi. Ještě chvíli jsem se na nich zdržel a kontroloval jsem pachové stopy. Na místech které byly slabší tak jsem je začal značkovat, abych pachovou stopu po hranicích obnovil. Když jsem měl za to, že silná většina území je znovu označkovaná, tak jsem se vydal směrem kde se nacházel úkryt,
Cestou jsem narazil na bílo-hnědou vlčici se zelenými odznaky. Dle pachu to byla nejspíš má sestra ze staršího vrhu, ale neznal jsem ji řádně. Vlastně jsem ani netušil jak se jmenuje, věděl jsem jen že byly dvě a jeden bratr. Toho jsem si však pamatoval z posledního srazu, Azrael.
Odkašlal jsem si, abych vlčici nevylekal když jsem se k ní blížil. ''Zdravím.'' Usmál jsem se, ale moc jsem se nepřibližoval. Netušil jsem jaký bude mít názor na mě, nebo tak. Chtěl jsem si se všemi sourozenci promluvit nějak... opatrně. Ale chtěl jsem, musel jsem se s nimi konečně nějak sblížit. Nebo si to aspoň nějak vyříkat.

<- Sněžné tesáky

A tak jsme s Wargem kráčeli přes pláň až jsme nakonec dorazili do zlatého lesa. Ach, to bylo fajn. Být zase doma. A teď jsem věděl že nějakou chvíli doma taky zůstanu. S Wargem jsme se na plno věcech shodli, byl jsem rád že jsem jej mohl nazvat svým přítelem, mít tu kámoše, to je opravdu super pocit, ale doma mě spousta věcí čekala. V lese jsem cítil pach sourozenců i otce. ''Tak jsme tady.'' Začal jsem s úšklebkem a pohlédl jsem na větve stromů, ''Vidíš, a takhle jsou zbarvené po celý rok, i v zimě.'' Popsal jsem mu ty stromy, (/Akorát to Atray nemá oficiálně naučené, takže ho to neučí, aby nedošlo k omylu). Pak jsem se rozhlédl a opět se podíval na Warga, ''Ještě jednou ti děkuji na doprovod Wargu, rád jsem tě poznal. Kdybys měl někdy cestu kolem, nebo by ses třeba chtěl teda přidat tady, rád tě tu zase uvidím.'' Mrkl jsem, přátelsky mávl ocasem, ''Přeji ti šťasnout cestu Wargu.'' Kývl jsem na rozloučenou a pak se sám vydal do útrob území,
Cítil jsem sice otce se kterým jsem si chtěl po rozhovoru s Merlin promluvit, ale taky jsem cítil že tam něco řečí s pachem který jsem si nedokázal zařadit, takže jsem jej pro teď nechtěl vyrušovat.

-> Území

<- Červená louka

Já jsem přeskočil tím portálem mnohem zkušeněji. Warg chvíli vypadal že hodí večeři ven. Nad tím jsem se pobaveně pousmál. ''Jo, neboj. To se jednoho dne poddá.'' Zasmál jsem se a tím jsem se vydal pryč z hory už dále známým směrem.
Takhle to bylo fajn, konečně jsem se zase blížil domů. Trošku jsem doufal, že tam mimo jiného, mimo otce, budou i další z mých sourozenců. Byla tu spousta nevyřčených věcí, nevyřčených témat, které byly třeba dokončit. ''Jestli čekají..'' Promnul jsem si tiše nesrozumitelně mezi vousy. Bylo těžké uvažovat nad tím jak mě vezmou i ostatní, ne jen Merlin. Protože jsem věděl, že se jim nemohu vyhýbat do nekonečna. To přece nejde.. Jednou se s nimi přece stejně budu muset setkat. ''Tudy, tudy.'' Zavelel jsem dále s úsměvem a zašvihal ocasem.
Už stačilo jen pár krátkých chvil a byl jsem doma.

->Zlatý les

<- Nejvyšší hora

Opět jsem musel chápavě přikývnout. Opravdu jsem to chápal. ''Dobře. Však jo. Poznáš toho víc a pak se rozhodneš.'' Mrkl jsem na něj, abych ho znovu uklidnil, že jsem jej nenutil do žádného rozhodování. Pouze mu nabídl alternativu, kterou mohl do budoucna využít. Určitě se jevil jako vlk, kterého bych rád uviděl ve své smečce. A věřil jsem, že otec by jej také rád přijal.
Nakonec jsem pošvihl ocasem, když se naše kroky jali jít po louce, na které dřív či později porostou ve velké míře rudé květy.
Když se ujal děkovných slov, podíval jsem se na něj a rozpačitě jsem zavrtěl ocasem. Byl jsem rád, ale nečekal jsem slova díků. Nakonec jsem se musel znovu pousmát. ''Já děkuji za tvá vřelá slova. Je mi ctí, když mohu někomu pomoci.'' Sic ještě to nebyly úplně činy, které byly hodny díků, byl jsem rád za každého, komu má přítomnost byla užitečná. ''Také doufám. Také mi bude ctí jestli tě budu moci nazývat svým přítelem.'' Ano, zase tak dlouho jsme se neznali, neznali jsme se ani nějak hluboce, ale přesto to, alespoň dle mého názoru bylo to na moc dobré cestě, abychom se mohli přátele nazývat.
To už jsme pak došli na konec louky, ''Hele.'' Získal jsem si znovu jeho pozornost a tlapou jsem poukázal před sebe na portál, který se na konci louky vyjímal. ''Díky němu se objevíme tam na tom ostrově v horách.'' Pak jsem tlapu poukázal směrem na ostrov, který díky posledním paprskům světla šel vidět ještě moc hezky, ale vypadalo to, že bude i jasná noc, takže bych se o viditelnost v horách vůbec nebál. Navíc Warg vypadal, že se v horách uměl pohybovat, takže o to méně jsem se o něj bál. ''Připraven?'' Pozvedl jsem obočí, dal mu ještě pár minut jestliže je potřeboval, a pak se pomalu vydal k portálu, ''Poprvé se ti může udělat trochu nevolno, ale není to nic na co by si nešlo postupně zvyknout.'' Varoval jsem jej ještě a poté se sám ujal proskočit portálem.

-> Sněžné tesáky

<- Rokle

Byly jsme v rokli. Tadyhle jsem se potkal předtím s Merlin. Ušklíbl jsem se nad tím a čekal jsem na Warga. Který když dorazil, tak mi konečně odpověděl na moje předchozí slova. Na ty jsem chápavě kývnul. ''Jistě. To chápu. Ale kdo ví.. Třeba se jednoho dne rozhodneš.'' Zazubil jsem se na něj vesele a tím jsem se rozhlédl po rokli. ''Když přejdeme tuto horu, budeme na louce. Tam je ten portál o kterém jsem ti předtím povídal.'' Poukázal jsem tlapou na nejvyšší horu, která se tu v okolí nacházela- a že tu těch hor bylo dostatek.
Nakonec souhlasil po mých slovech, že se rád nejdříve podívá na nás Zlatý les. A tak jsem se na něj usmál a vesele zavrtěl i ocasem, ''Jsem rád, že mě doprovodíš.'' Ještě jsem se nezapomněl zazubil a tím už jsem se vydal směrem kupředu, abychom se na druhou stranu dostali ještě dříve, než se setmí.

-> Červená louka

<- Katakomby

Byl jsem celkem rád, že Warg byl takový sympatický a příjemný vlk. Kéžby takový byly všichni, hned by byl svět mnohem hezčím. ''Myslím, že by ses otcovi líbil.'' Podotkl jsem nakonec. Taková nabídka, kdyby chtěl se přidat. Jentak náhodou, ''Ale taky chápu, kdybys chtěl asi být pak s bratrem.'' Zazubil jsem se nahned, abych dal najevo, že ho k tomu opravdu nenutím, to jsem zapotřebí opravdu neměl.
To už jsme zdá se konečně dokázali dobloudit z těch zapachájících chodeb ven. zahlédl jsem světlo na konci tunelů, ''Hele, třeba se nám konečně podaří dostat ven!'' Poukázal jsem ke světlu a sám trochu přidal do kroku, abych se dostal ven. Venku jsem na Warga počkal a já sám jsem se pořádně nadechl čerstvého vzduchu, který mi v těch katakombách dost chyběl. Hned jsem se cítil o dost lépe. ''Mm.. Já bych asi se měl jít pomalu podívat i domů, už jsem tam zase pár dní nebyl. Jestli chceš můžeš jít se mnou a pak se podle toho rozhodneš kam dál, nebo tak?'' Navrhl jsem pak. Nechtěl jsem jej do ničeho nutit, ale zároveň jsem celkem chtěl se podívat na otce a ověřit si slova Merlin, a stejně tak na ostatní sourozence dokud jsem na tom byl tak dobře, že jeden rozhovor jsem už měl úspěšně za sebou.

-> Nejvyšší hora

<- Nerovy vodopády

Na jeho slova jsem přikývl. ''Myslím, že je dobré vědět na co by si měl dát vlk na ostrovech opravdu pozor.'' Reagoval jsem takto na jeho slova díků.
K mostu už jsem také jen přikývnul, neboť nebylo až tak co více řešit, prostě... asi by ho měl někdo opravil, ale asi nikdo nevládl magií tak hojně. Rozhodně jsem však na to plánoval zeptat otce, protože jsem asi neznal jiného uživatele zemního elementu.
Když jsem prošel za vodopád, vstoupil jsem do útrob jeskyně a tam se mi naskytl pohled na opravdu zamotané cesty, které vedli dál a dál. ''Prozkoumáme to?'' Navrhl jsem nadšeně a sám se jako první vydal dovnitř. Snažil jsem se jít přímo za čumákem a doufal jsem, že se uvnitř neztratíme. ''Máš pravdu, doufám že jednoho dne budu jako on. Ale nemusím mít k tomu smečku samozřejmě- prostě... otec je takový můj vzor skvělého vlka.'' Zazubil jsem se a pokračoval v průzkumů zemních katakomb.
Čím hlouběji jsme zacházeli, tím mi zdejší pach přišel ztuchlejší a opravdu.. jak kdyby tu bylo milion mrtvol a prostě.. eh! ''Snad najdeme cestu ven.'' Reagoval jsem po chvíli.

-> Rokle

<- Křišťálové jezero

Podíval jsem se na Warga a chápavě jsem přikývl. ''Já si do té chvíle myslel, že se jen starají o své záležitosti, ale bylo asi ne. Možná většinu času ano, ale jinak...'' Povzdychnul jsem nad tím. Ach, možná bych si měl s otcem promluvit o tom, jak lépe zabezpečit smečku před nimi. Aby se takovéhle události neděli...
K jeho vlčatům jsem mu věnoval jen lítostivý pohled, bylo mi to líto. Neuměl jsem si představit, že bych přišel o partnerku i o vlčata, muselo to být stejně tak bolestné jako přijít nečekaně o vlastní matku, možná víc.
Když jsme řešili ten most, podíval jsem se na něj s zasmál se. ''Jo, možná ano. Ale kdybychom to asi vyzkoušeli, tak přece nemůže se stát nic hrozného ne?'' Jo, ale hlavně to nezkoušet přímo na tom mostě, max přičarovat nový, protože představa že bychom o ten most přišli úplně? Naštěstí tu byl stále ten portál..
Pak se zeptal na mou smečku a tak jsem se na něj usmál a pak hleděl vpřed, pomalu jsme docházeli k vodopádům, ''Panejo. Ty jsou. Hele, tam vypadá, že je nějaká cestička!'' Ukázal jsem za vodopád. ''Zlatá smečka je myslím dosti nekonfliktní a přátelská. Každý nově příchozí v ní najde dobrý domov a skvělé spolusmeččany.'' Odpověděl jsem mu pak nakonec. ''Můj otec je velmi hodný, ale i přísný. Hlavně spravedlivý alfa.'' Dodal jsem ještě, než by došlo na otázku na to jaká je naše Alfa.

-> Katakomby