Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Červená louka

A vlčice pokračovala dál. Musela být velice opatrná, aby se jí něco nastalo a ona nikde z hory nesklouzla. Jiná cesta než po ní jít nebyla. Takže se ani nemohla pořádně rozhodnout a musela jít. Couvat zpět by bylo moc trapné, musela jít kupředu. Tlapy se jí lehce klouzaly, ale drápy jí naštěstí pomáhaly, takže nemohla ani nijak zrychlit tempo. Šla jen, tak jak mohla, aby se cítila bezpečně. Už byla skoro u konce a byla před ní obří díra a jen posledních pár kroků, aby byla zase bezpečně na rovině, kde jí nebezpečí tolik nehrozí.
Na chvilku se zastavila jen, aby se mohla podívat, kudy plánovat rasu dále. Až měla v hlavě domyšlený plán, teprve pokračovala dál. Jen se modlila, aby jí to nikde neuklouzlo a ona neskočila někde na zemi. Měla už to jen kousek, takže by ji hodně naštvalo, kdyby se musela zdržet tím, že se někde bude vyškrabávat. Teď by se mi hodila křídla a jen to bezpečně přeletět a přistát až doma... Pohodila hlavou a dupla si. Ne, že by se jí létání líbilo, ale přece něco mělo jen do sebe. Ovšem přitom dupnutí, si neuvědomila, že vlastně nestála pevně. Lekla se, ale už bylo docela pozdě a pomalu sjížděla dolů. Rychle stihla jen máchnout tlapou a chytit se nějakého kamene na boku, asi měla štěstí. Nesklouzla moc dolů spíše jen pár centimetrů. Opatrně si pod sebou vytvořila ze zmrzlé hlíny plošinku, od které se odrazila zpět na původní cestičku. Ulevila si, že je už zkušenější a má docela dobrý postřeh, který jí nyní možná i zachránil život.

>>> Ostříží zrak (přes Rokli)

<<< Mlžné pláně (přes Sněžné tesáky)

Ayshi si připadala docela dost zmateně, když stále šla do kopce a najednou se jí před očima zatemnilo. Bála se, že oslepla a nebo se objevila zase někde mimo známé území. Slepota netrvala dlouho a mohla znovu otevřít oči. Rozhlédla se. Neznala to tu, ale musela pokračovat dál. Třeba najde cestu domů.
Lehce se oklepala. Zjistila, že i tady je sníh, tak asi nebude moc daleko a časově se nijak neposunula. Počasí je tu stejné jako tam, tak se nějak nebála, že by asi utekla z ostrovů a spíš je jen někde v okolí nebo pořád na stejném území. Postavila se na zadní nohy, aby mohla vidět ještě dále, sice nebyla úplný drobeček, ale stále toho moc nevidí. Rovnováhu držela dostatečně dlouho, aby viděla, že před ní je hora, kterou bude muset přejít, aby vůbec něco dalšího viděla. Nechala tedy za sebou ve sněhu každým krokem stopy a šla dál. I když hory nemá vůbec ráda.

>>> Nejvyšší hora

<<< Tajga (přes Začarovaný les)

Vlčice si vykračovala dál. Terén se postupem času zvyšoval, ale tak nějak si myslela, že všechno je alright, že z výšky toho uvidí více. Ani vlastně nevěděla, co by vlastně chtěla vidět. Ale doufala, že v něco po její bratry a sestry vhodného. Třeba nějakého nového bratra? Či nějakou kořist? Obojí by se všem hodilo, ovšem to první možná i více. Ale i nějaký vlk jako sluha by se hodil. Pohodila si hlavou a už si to jen představovala, jak by jí nějaký vlk musel během za ocasem a mluvit k ní jako k bohyni. Juu, to by bylo fajn... Pomyslela si a pokračovala v túře. Zima ji stále následovala a lezla jí na paty. Sice byla všude okolo ní mlha, ale řídila se nějakým šestým smyslem, který ji neustále vedl výš a výš. Jen abych nezakopla, uchechtla se nad svou myšlenkou a rozhlédla se okolo sebe. V takové mlze na sebe musí být opatrný každý na sebe, aby ho někdo nepřepadl.

>>> Červená louka (přes Sněžné tesáky)

<<< Ledovcové jezero

A jako by mžik uběhnul a pod nohama se jí objevila zelená tráva. Byla sice místy stále pokrytá sněhem, ale už ve sněhu šlo spatřit i nějaký ten plevel. Kdo by to jen řekl, že někdo bude mít radost z obyčejné trávy. Porozhlédla se po stromech, zda na nich náhodou nevisí nějaký kus masa k snědku. Dala by si totiž nějakou tu svačinku během túry, aby jí nohy nebolely. Jako každý správný turista, jen tedy žádný řízek s chlebem, ale pěkně nějakou veverku nebo zajíčka s nějakými bobulkami. Mlsně se olízla, avšak nic nenalezla. Byla nějak přesvědčená, že vyrážet na lov by ji jen zdrželo, tak ani nezavětřila a šla v klidu dál lesem. Všimla si, že sníh je i na korunách stromů. Zima už je tady! Pomyslela si s nádechem ironie. Měla raději období po zimě. Jaro! To jsou všude kytičky, ptáčci, láska ve vzduchu. No kdo by to neměl rád?

>>> Mlžné pláně (přes Začarovaný les)

<<< Dvojčata

A Kurážná nekončila, sice se její žaludek už hlásil o slovo, ale teď v jejím okolí opravdu žádné jídlo nebylo k mání. Musí její žaludek prostě počkat. Šla rovně s jednoduchým úmyslem, pokud půjde rovně, někdy konec tohohle zasněženého údolí bude. A že by se vracela zase zpět už v plánu neměla, její čumák ji musí jistě dovést na správné místo, nejlépe někde kde bude moci konečně naplnit své břicho. Už si v myšlenkách přestavovala nějakého zajíce na talíře, který má v ústech ještě ptáčka zpěváčka místo jablka, tak jak to mají někteří rádi. Ona opravdu není vegetarián nebo jiní tarián. Ona je od přírody lovec a lovcem bude do posledního výdechu. Proto je pro ni maso prostě nejlepší volba na tabuli.
A jak tak byla zamyšlená, ani si nevšimla, že nyní přešla pevné země na zamrzlé jezírko, které bylo ukryto pod lehkou nadílkou sněhu a tak perfektně zamaskované. Asi byla jen lehká a nebo ten led moc pevný, že po celou dobu, co přes něj šla jí neuklouzla tlapka a se pod ní neobjevila prasklina. Zima jí byla na jezero pořádná, jako by jí ta dosavadní srst vypadala a prostě zmizela, jako ptáci na podzim. Na chvíli se zastavila, aby ze sebe oklepala sníh, o kterém ani nevěděla, že ho na sobě vůbec zase má. Vůbec ani nepostřehla, že by trochu zasněžilo. Buď padal neviditelný sníh nebo byla ona moc zabraná v myšlenkách.

>>> Tajga

<<< Rozbitý sever

A tak dál pokračovala v dobrodružné cestě. Vlastně ani nevěděla, proč se jí zachtělo během zimy jít až na samý sever ještě do většího chladu než jaký by měla nyní v úkrytu, ve kterém se zabydlela. Vlastně ani nevěděla, zda se do něj ještě může vrátit, když jeho pravého majitele tak dlouho dobu nespatřila a už si v hlavě namlouvala, že se nikdy nevrátí a jeho život už je u konce. Kdyby si nepřál, abych v něm pobývala, asi by mi nedovolil v něj pobývat i během jeho života... Řekla si, aby se její cesta nezměnila v nějakou smuteční túru, kde bude na každém kroku slzet tolik, že jí zmrznou oči.
Před zmrzlou krajinou se začaly postupně rýsovat dva útvary. Pravděpodobně nějaké pevnější a nebo hodně, ale opravdu hodně sněhu na sobě. Prošla jen okolo téhle kupy něčeho a jen si to očičkami prohlédla, nechtěla přeci riskovat, že by se tam někde propadla do sněhu a musela tam čekat, než přijde obleva. Jídlo by bylo fajn.

>>> Ledovcové jezero

<<< Ledové pláně

Pokračovala dále v cestě. Sníh se pod končetinami pomalu změnil v kusy ledu ve vodě. Už od pohledu usoudila, že spadnou do této vody by bylo docela fatální následky. Že pokud je v takovémto kraji voda, tak nemůže být vůbec nijak příjemná. Chvíli stála jen tak na okraji, kousek nad vodou. Musela si dávat pozor, aby se někdo náhodně neobjevil a neshodil ji do tohoto ledového jezírka. Vydechla z tlamy teplý vzduch, který se okamžitě změnil v páru a během mžiku byl pryč. Oklepala ze sebe sníh, který i během chvíle měla až za ušima. Přeskočila na nejbližší kus ledu, který plaval v ledovém moři. Očekávala nějaké lehké pohoupání, takže skoro okamžitě se od ní odrazila na další. A takhle přeskočila ještě několik než se objevila znovu na pevnině. Prostě si občas musela zablbnout jako nějaké vlče, nemohla být dlouhodobě kamennou tváří. A tak si jen tak poskákala přes vodu a pokračovala zase v klidu dál v prozkoumávání.

>>> Dvojčata

Mám 4 body
Za všechny chci kšm, tedy 12 kšm

Zapsáno

<<< Ice world

V cestě pokračovala dál. Dál si nechávala dobrovolně mrazit svůj krásný kožich v tak chladném počasí. Srst se jí každou chvílí houpala do všech stran, vítr si s ní pohrával, jak jen mohl. Sic měla zimu docela ráda, ale úsměv na tváří jí nezářil. Nikdy jí zima vůbec nevadila, dokonce se ve sněhu ráda válela. Za tu dobu už několikrát měla úplně zmrzlý a promáčený kožich, nikdy jí to nevadilo. Ale tady to bylo trochu jiné. Jako by celé tohle území bylo prokleté někonečně silnou a ojedinělou zimou. Ráda by nyní měla nějakou další vrstvu kůže, která by jí před chladem ochránila. Už by to raději měla za sebou a mohla si válet šunky na písku u moře. Zatnula zuby a pokračovala dál, dle jejího úsudku už by nemělo cenu se otáčet a vrátit se po stopách, že by tak zbytečně ztratila čas.

>>> Broken North

tak teda 70 kšm a 3 rubíny na mně

Zapsáno

Neherní
S kým: Ayshi
Kategorie: pokročilý

<<< Laica Mar

Posilněná jídlem a pitím pokračovala dál v túře. A asi ji nepřekvapilo, že směrem na sever narazila na sníh. Aby se mi ta zima nechyběla... Pronesla si polohlasem. Zima se blížila a ona ještě schválně šla do ní. Šílenost. A nebo ne? Kdo by dobrovolně šel do krajiny nekonečného chladu a zimy? No kdo? Jedině šílenec. A Ayshi šílenec nebyla. Postupně vysoce zvedala končetiny a brodila se sněhovou nadílkou a že jí tu byla kupa. Vlče by se pod ní i mohlo ztratit. Rozhlížela se, zda zde není ještě nějaký jiný živáček, ale žádný pach ani pohledem nikoho nezachytila. Nevadí, zbude víc pro mě... Pousměje se a povyskočí, aby nemusela zvedat nohy a brodit se. Lepší bude skákat.

>>> Ledové pláně

<<< Temný les

Černý a tajuplný les vystřídala přehledná a na pohled přímo bezpečná louka. V dáli viděla téct řeku, která osvěžovala vzduchu všude okolo. Vypadalo to tu moc hezky. Několikrát se nadechla čerstvého vzduchu, než začala zase nějak jednat. Blahem na několik chvil přivřela víčka a dál pokračovala v relaxu. Neblázni však, je potřeba brzy vyrazit. Musela si říct, aby tu ještě i neusnula. Přišla k toku řeky, sklonila se a napila se. Ještě by to chtělo něco k snědku, okomentovala si sama sobě současnou situaci. Zvedla se od vody a rozhlédla se. Zavětřila. Kousek od ní se právě nacházelo vícero zajíců. Otočila se a už se rozeběhla na ně.
Nejprve jednoho z nich od zbytku oddělila. Následně ho chvíli pronásledovala. Už se mlsně olizovala, tak nebylo třeba dlouhých honů, tak se odrazila a skočila po něm. Nebylo třeba zdržování, tak během chvíle. už po zajícovi nic nezbylo. Olízla se a běžela dál.

>>> Ice World

<<< Most

Konečně stála zase na pevné zemi, most nechala v dálce za sebou a rychlou chůzí pokračovala dál v cestě. Vešla znovu do lesa. Nyní však už od pohledu tento vypadal temněji a nebezpečněji. To by však nebyla beta Chaosu, aby se bála. Rozhlížela se do všech stran, kdyby se náhodou něco stalo. Vypadalo to, ale bezpečně, tak toho po nějaké době nechala a zase normálně jen šla. Znám to tu... Probliklo jí v hlavě. Už tu alespoň jednou být musela. Nedokázala si vzpomenout, však za jakým účelem. Už si tak trochu připadala jako po nějaké mrtvici a nyní se snaží zase znovu učit. A to se jí skoro nic vážného nestalo. Jen zapomněla.

>>> Laica Mar

<<< Les u Mostu

Les pomalu vymizel, stejně s ním i tento ostrov. Jedinou možnou cestou byl ten visutý most. Znala ho, šla po něm tolikrát. Strach z něj sice šel, ale jen pro nezkušené. Ona už přes něj prošla tolikrát, že už zná, že se jí nic nemůže stát. I tak se raději pohledem ujistila, že lana drží a žádný pocestný jim neublížil. Ještě nějakou chvíli stála před ním a rozhlížela se. Neváhala, ani vlastně nevěděla, proč nepokračuje dál. Čekala na signál? Čekala až naprší a uschne? Lehce přivřela oči a poklusem přeběhla přes spojnici dvou ostrovů. Oči nepřivřela strachem, ale pro bezpečí toho, aby jí nic neskončilo v očích. Most je totiž přímo nad mořem a není nijak kryt. A i když polovinu mostu ukrývá neustálá mlha, která tu byla vždy, když tudy procházela, nevěděla vlastně, co všechno pod mostem může být. Vlny moře se mění každou vteřinou a nikdy v něm není bezpečně.

>>> Temný les