Příspěvky uživatele

< návrat zpět

1.

Kurážná se ani nedostala do úkrytu, aby si po náročném nákupu mohla oddechnout a vyspat se. Uslyšela vytí jednoho z vlků, které znala. Milost, toto vytí nikdy neslyšela, ale věděla, že by se měla, co nejrychleji dopravit na místo, kde tento vlk zavyl. Otočila se na patě a plnou rychlostí pádila zase zpět. Před očima jí stálo několik známých tváří, ale i pár neznámých. Neměla čas se vyptávat, kdo je kdo. "Co se stalo?" Zeptala se udiveně. Rozhlížela se po okolí, hledala mezi vlky své vlčata. Kde jsou? Divila se sama sobě. Prosím, ať se jim nic nestalo... Sevřelo se jí mírně srdce, ale doufala, že jsou v pořádku v úkrytu nebo s některým se známých vlků. Přišla trochu blíže k Milosti. Doufala, že se dozví snad jako první člen téhle smečky nějaké lepší informace než zbytek. Poohlédla se i po Ezraelovi, zda nejsou vlčata u něj. Nebyl u něj ani Faust, ani Anemon... Zmizeli jako pára nad hrncem. Hlasitě polkla. Trochu se třásla, ale jen tak vnitřně. Nebyla si jistá, zda neudělá nyní něco, co by mohlo stát za místo ve smečce. Jdeme snad někam bojovat? Udivila se, když zde snad každý vlk vypadal z jejího úsudku trochu víc naštvaně.

ZEMĚ na 11. level 500
ILUZE na 10. level 550
AURA, VODA, SNĚNÍ 2. lvl (3X50) 150
1200 – 720= 480
639 – 480= 159

ZŮSTATEK: 159 KŠM, zbytek je stejný
VYUŽITÉ SLEVY: 30, 30 (JEDNA 30 A 10 ZŮSTANOU)

Schváleno

<<< Úkryt

Pomalu vycházela z úkrytu. Po delší době znovu viděla svit slunce, musela před svitem skoro až mírně přivřít víčka, aby si alespoň na čumák viděla. Okolo jezírka se vinula známá vůně vody a osvěžení. Přišla k hladině blíže a pomalu se napila. Voda jako by byla pro ni silný dar a ona najednou ucítila v sobě tolik energie a síly. Inu, i voda je někdy lepší než drátem do oka. Při hltání vody uslyšela kroky za sebou, zvedla hlavu a pohled upřela na majitele zvuku. "Ale madam, my jsme se dlouho neviděli!" Promluvil šedý vlk, kterého Ayshi poznávala a on ji jistě také. Pan Wu zná všechny vlky, i ty, co o něm ani neví a nebo dokonce o vlcích, co se na tento svět teprve chystají. Než byla však vlčice schopná slova, šedý vlk už zase začal mluvit. "Vidím, že Amorkův pomocník, měl úspěch." Ayshi na něj hodila trochu nepochopený pohled a postavila se zády k vodě. "Drahá, snad jste si nemyslela, že to jen kytka obyč?" Zeptal se Wu jako ten největší exot. "Ne-" promluvila slabým hlasem Kurážná, která nemohla ani pořádně najít slova. "Ta kytka, Amorek," promluvl a ukazoval na kytku, jež měla Ayshi za levým ouškem. Ta jen přikývla. "Mám nové, lepší, nejlepší zboží!" Zvolal vlk a už ukazoval vlčici celý svůj krám. Nabídek zde bylo mnoho a beta Chaosu se dlouho rozhodovala, co si nakonec vybere. "Madam," oslovil ji ještě jednou pan Wu, když prohlížela několik kousků a vybírala si, jen se na něj podívala. "Kde jste vzala ty rohy?" Ayshi protočila oči a než by to všechno vysvětlila, už měla vybráno a loučila se.

>> OBJEDNÁVKA V KOMENTÁŘI <<

Ayshi je nějakou dobu sledovala, než zase usnula. Nezdálo se jí nic, asi neměla moc fantazie nebo málo přemýšlela. Avšak snad okamžitě se probudila. Rozhlédla se po úkrytu, jak jsou na tom vlčata. Nikde však nebylo ani jedno. Plná adrenalinu vyskočila na všechny nohy a napjatě se snažila je najít. "Hrajeme na schovku?" Zeptala se, však odpovědí se jí stala jen mírná ozvěna. Napřímila uši. Pokračovala ve prozkoumávání úkrytu. Ucítila jejich pach. Šla ven. Mezi nimi cítila i pach Azraela, oddechla si. Určitě je vzal na procházku... Uklidnila se. A najednou ji napadalo tolik věcí, co by mohla udělat, aby využila chvíle bez nich. Ne že by je neměla ráda, ale mohla se teď chvíli věnovat sobě. Snad jako první věc ji napadlo jídlo. Odkud přece má brát pořád tu sílu je hlídat? Dokud nebude přijímat potravu jen ze vzduchu budu muset chodit lovit zvěř. Oklepala se a chůzí vyšla po delší době zase na sluneční svit.

>> Křišťálové jezero

Vlk: Ayshi
Frakce: Chaos (co jiného?)
Čas: jelikož zde do srpna nebudu, jsem schopná dojít na místo dříve a ponechat Ayshi jako ovladatelnou Nerem, potom bych ji převzala
Bojuji proti: je mi to jedno, klidně i Enzoua (ať je pořádný zvrat :))

Přihlašuji: Bennedict
Účastnila jsem se: 2x
výběr týmu: náhodně, je mi to jedno

// Mohu klidně pomoci jako porota, pokud už je plno

Ezrael jí sdělil jméno objeveného vlčete, pravděpodobně zdědil talent na pojmenování vlčat. Otočila se teda na toho Havrana. "Tak tedy vítej Havrane, mezi námi." Uvítala ho, ale nevěděla ani v čem. Za Chaos nemohla mluvit hromadně, sice zde asi nějakou tu úroveň měla, ale neměla na Alfy. A dělat nějakou další skupinu už znělo velice divně. Tak asi v nějakém tom bližším vztahu, musela jen doufat, že Ez z něj vychová super vlka. Nepochybovala o svém synovi, ale zda si Havran vezme rady někoho jen o trochu staršího. Vlčata nechala, aby se poprala s jídlem sama, život není peříčko, a tady mají alespoň možnost si procvičit žvýkání a kousání. A navíc, tento zajíc jim neuteče. "Neboj se, to co mám na hlavě, můžeš klidně získat také, jen se musíš zalíbit bohyni, která si vybírá jen ty správné vlky a vlčice, u kterých ví, že dar ponesou hrdě a čestně." Vysvětlila Havranovi. Ráda by si odpočinula a jen se natáhla v jeskyni nebo slunila na slunečních paprscích. Ulehla tedy kousek od vlčat a chvíli jen oddechovala. Magií si pomalu obtáčela tlapky rostlinkami různých tvarů a barev. Byla však tenčí než stébla trávy a lehčí než prach na znečištěné srsti. Neunavovalo ji to moc, spíše se tak mohla zaměřit na jednu věc a nevnímat okolí. Ale ona stále okolí vnímala. Když se Havran vydal pryč, ohlédla se na Ezraela. To je tvé dítě, kam míří?

Možná by mu to mělo dojít, že tohle jsou jeho mladší sourozenci, ale asi mu to nedošlo. Posadila se a ještě po očku mrkla na černé vlčátko. Nebylo o nic moc větší než ta její, takže asi nebude nějaké moc zkušené. Napadlo jí, že by to vlastně mohlo být i třeba Letcovi vlče, vypadalo podobně, ale tlamu do ohně by za to nestrčila. Pousmála se nad otázkou nejstaršího syna. "Anemon a Faust," odpověděla mu a ukázala na každé vlče aby se nemusel zbytečně ptát, kdo je kdo. Pozornost chvíli věnovala tomu černému... zase... "Jakpak se vůbec jmenuješ? Kde máš rodiče? Ztratil ses?" Zeptala se první jako hodná teta. Pousmála se nad tím, že si myslelo, že vlčata někde ukradla. "Ty se mi narodily a ocásek nemá už od narození," odpověděla jasně. Už jen doufala, že se jen nebude vyptávat, jak třeba vznikla. "Mimochodem, jmenuji se Ayshi."
Když si všimla, že se snaží Anemon kousnout do zajíce, okamžitě zareagovala. "Any, takhle se zajíc nejí," řekla pomalu a v klidu. Ukousla jí raději kousek z něj a podala jí ho. "Takto, nemáš bohužel jazyk plný kyselin, jinak se k tomu nejlepšímu ani nedostaneš." Poučila ji přátelsky. Pozorovala Fausta, který byl pravděpodobně moudřejší a šel na to jinak. Držela mu palce, že to zvládne ukousnout.

<<< Luka (přes jezero)

Pomalu procházela po známé cestě, snažila se naleznout pach svých jediných dětí. Opatrně se protahovala mezi cestičky až do její místnosti, kterou vždy sdílela s jejím adoptovaným synem - Ezraelem. Cítila zde i jeho. Neskrývala úsměv na tváři, který však ani nebyl moc přes jejího uloveného zajíce viditelný. Při vchodu do místnosti mrkla na Aze, všimla si a dokonce i ucítila nějaký pach podobný Letci. Zpozornila. Letec? Rozhlédla se, ovšem jediné, čeho si všimla bylo malinké vrané vlče. Jeho? Kde se poděl? Ne, že by ho nutně musela vidět, ale někdy by ho ráda viděla a pochlubila se tím, co vychovala za řádné bratry a sestru. Pomalu došla až ke svým vlčatům a opatrně položila zajíce. Pohlédla se na Ane i Fausta. "Vítám Vás, vidím, že mi moji malí už trochu povyrostli. Dáte si?" Nabídlo jídlo svým vlčatům, raději se zeptala než je nutit, pokud se na to necítí a raději dají přednost mléku, je tu stále k dispozici. Nepřehlédla však ani Aze a to černé vlče. "Ahoj Ezraeli, kde jsi nalezl takové vlčátko?" Zeptala se ho na rovinu. Klidně ať vyklopí, že ho Letci ukradl a nebo Letec se díky jedné ze své magií přeměnil na malé vlče. Ani by se tomu nedivila, už toho s tou magií zažila dost. Od letu, svázání až po omámení samce, z čehož vznikla tyhle dvě klubíčka.

Bál se o ně. Nejen, že to už byl nějaký čas, co je neviděla, musí být hladová, unavená a třeba i zraněná. Její mateřské instinkty se probudily sice až po nějaké době, ale když se jejich otec o ně nezajímal a už ani o ni. Musel jednat. Postavila se a zase se otočila směrem k doupěti, musela je okamžitě vidět a ujistit se, zda jsou v pořádku. Měla strach před očima. Nebyla na takovou věc asi moc připravena a to již zvládla převychovat Azraela a několik vlčat mimo tuhle krajinu. Možná za to mohla nespolupráce jejich otce. Ale čert to vem. Ulovila si po cestě nějakého toho zajíce, než se zase vydala domů a trávit čas se svou pravou krví. Snad se Faustovi nebo Ane nic nestalo... Pohodila si své myšlenky stejně jako tělo zajíce, které plánuje sníst až v úkrytu a trochu nabídnout určitě hladovým vlčatům.

>>> Úkryt přes Křišťálové jezero

procenta do rychlosti, díky c:

Ayshi, beta
12
Potkala Scara a porodila vlčata, potom se šla projít na Luku, kde doteď čeká na Enzoua :)

1

Převalila se na bok a čumák zabořila mezi několik vyšších stébel trávy. Oddechla si a přivřela oči. Relaxovala, užívala si trochu klid. O vlčata se bála, doufala, že se jim nic nestane. Už pomalu chtěla vstát, ale něco jí zarazilo. Zvedla jen hlavu, která musela z dálky vypadat docela zajímavě. Enzou... Všechny její smysly se připravily a uši měla nastražené. Váhala, zda za ním opravdu jít. Zda, ho bude opravdu o vlčatech informovat. Ale přeci je to jejich otec, měl by o nich vědět, a to možná ani po nich netoužil. Nechali se oba unést svými pocity a touhou. Už se chtěla postavit a nohy a pomalu se za ním rozejít. Ale on oni zakopl. Lehl svou váhou znovu na ni. Ona jen trochu hlasitěji vydechla. "Enzou," oslovila ho a otočila hlavu směrem k němu. Asi si jí nevšiml, usoudila podle toho, jelikož její paroží by mělo vzhledem k délce být docela viditelné.

<<< Doupě <<< Křišťálové jezero

Po cestě se napila z nedalekého jezírka a šla na blízkou louku. Věděla, že nyní by zde mohla najít něco k jídlu, ale její mateřské instinkty jí radily, aby už pospíchala zpět k vlčatům. Nerada je tam nechala, ale nemohla je táhnout se sebou na lov, když jsou tak malá. Vzala by si je, ovšem se velmi bála, aby jim nějaký jelen nešlápl na hlavu nebo tak něco. Musela nyní jen doufat, že nebudou hlučná, aby je nenašel nějaký predátor nebo potulný vlk, po které budou jen snadnou kořistí.
Při vstupu na louku jen musela doufat v to, že neuloví klíště. Nerada by si ho musela vytahovat. Rozhlédla se a zavětřila. Měla štěstí. Byl kousek od ní zajíc. Vyběhla po něm a ulovila ho. Pomalu se už chtěla vrátit do úkrytu, ale cosi jí říkalo, aby zajíce snědla zde. Tak si teda lehla do trávy, z které ji vykukovali jen uši a rohy. A pomalu si vychutnávala jídlo.

Její únava po probuzením vyprchala. Cítila takový divný pocit něco jako pouto mezi matkou a jejími potomky. S úsměvem se podívala na ty dva drobky. Vlčata se měla k světu, neměla tedy obavy z toho, že by neměla být zdravé. Dělalo jí to jen radost. Dokonce, když začala zkoumat toho druhého sourozence, jí to skoro vehnalo do očí slzy. Kéž by mohla jen ona zažít něco takového jako je klid a jen jednoho sourozence. Věděla, že ještě nějakou dobou budou jen takovými malinkými tělíčky, co budou chtít pouze pár věcí - jídlo a spánek. Přesto by bylo dobré jim již vybrat jména. Nemůže je sále nazývat prcky nebo vlčátky. Hluboce se zamyslela. "Anemon, promluvila k vlčicí slečně, kterou olízla a dále nechala, ať si žužlá ouško svého bratra. Nyní byl na řadě on. Žádná jména jí nenapadala, ale mysl jí přesto jedno přinesla. "Faust," Olízla i jeho. Bylo to hlavně z toho důvodu, aby dostali oba do čumáčku pach své maminky a také, aby o ní věděli. Pomalu se postavila na nohy a oklepala, byla však opatrná, aby jim nic nezpůsobila. Trochu jí vyschlo v krku a vyhladověla, chtěla jít proto na chvíli ven. Ale bála se o ně. Rozhlédla se po místnosti, zda zde nikdo není. Nebyl zde ani Milost, ani Ezrael, Enzou, Elric nebo Letec. Byla tu jen ona, Anemon a Faust. "Maminka se za chvíli vrátí," promluvila k nim. Sledovala je a dosti litovala, že musí ležet na chladné zemi, mohli by se nachladit. Nechtěla nic riskovat a pomoci magie nechala vyrůst trochu jemného mechu po jejich tělíčky, který by je měl udržet v teple a dodat jim pocit bezpečí. "A možná dovede tatínka," dodala trochu tišeji. Protáhla se a pomalu vyšla na čerstvý vzduch. Měla by si pospíšit, aby nebyla dlouho sama. Sice jsou v úkrytu, ale nikdy neví, co za vlka jeskyni objeví a jen ze zvědavosti nakoukne.

>> Křišťálové jezero >>> Luka