Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Úsměv jí stále zůstal na tváři. "Třeba to někdy uvidíš," promluvila. Opravdu si nechtěla kazit takovou hezkou chvilku jen tím, že mu povypráví, co všechno udělala. "To jo, klidně bych tu prospala celý den," pokračovala. "Jenže na to nemám čas, když jsi tu ty." Pousmála se a ještě se k němu více přitulila. "Jsi," začala. "tak příjemný na dotek."
Až si lístek od ní vzal, podívala se na něj. Tak co to tedy způsobilo? Pomyslela si. Pořádně si ho prohlédla. Žádné křídla, rohy nebo mega svaly? Co se mu tedy stalo? Než se však stačila zeptat jeho, už znala odpověď. Již pochopila, co ten kvítek způsobil, ale nechala to být. Když si už odtrhla ten jeden kousek, tak ať to stojí za to. Na jeho lichocení se úplně začervenala. Olízla mu zlatý čumák a povzdechla si. "Ještě nikdo mě nenazval krásnou," promluvila docela smutně. "Tedy kromě tebe," podívala se do jeho očí a znovu ho olízla. "To mě velice těší," červená se více než červánek při západu slunce. Jen to není před její srst vidět. Ocáskem ho už začíná hladit po zádech a zadních nohách. Hlavu mu položila pod tu jeho a pomalými pohyby se mu otírala o krk. Musela však být opatrná, aby se neporanila o jeho přívěsky.

Pousmála se. "Občas dokážu divy," odpověděla na jeho dotaz. Lehce se k němu přitulila. Cítila jeho tělesnou teplotu, která jí byla moc příjemná. I srst měl příjemnou, skoro jaká čerstvá tráva lehce orosená. Ocas obmotala kolem toho jeho a musela se začervenat. Opravdu jí to velice lichotilo a hřálo u srdíčka. Bylo na něm totiž vidět, že to myslí opravdu vážné a nic si nevymýšlí. Cítila to z něj. Nebyl to lhář.
Nad jeho otázkou musela chvíli přemýšlet. Opravdu nerada by se zmínila o smečce nebo Azraelovi. Musela, co nejrychleji vymyslet něco z části pravdivého. "Ále, šla jsem se projít a odpočinout si. Pak jsi však přišel a odpočinek již nepotřebuji." Sdělila mu. Přední tlapkou si odhrnula srst z kytičky, kterou dostala od Wua. Že za to nemůže jen ona? Pomyslela si. Zakroutila nad tím hlavou. Nene, já i bez ní jsem krásná. Přesto jí však něco napadlo. Potichu odtrhla jeden lístek z kytičky a podala ji k Enzovi. "Vem si ho, dobře chutná," podotkla. "Je to sladší než med, příjemnější než déšť po suchu. Zkrátka dobré," dodala ještě a zase si tlapkou srst hodila mírně na kytičku. Bylo to asi poprvé, co dávala ten lístek někomu. Angel tvrdil, že to dělá divy. Ale sama nevěděla jaké. Proč to tedy nezkusit?

Výplata
Ayshi, beta
Posty: 11
Pro smečku: neherně jsem se ujala akce, která teprve vypukne. Herně asi nic.
Zažila: Vrátila se z Yaloru, pokecala se svým synem a Angelem. Azrael ji zavedl potom do úkrytu a nechali Angela raději osamotě. Ayshi se zdál úkryt až tak příjemný, že v něm usnula. Mezitím se jí ztratil Azrael, kterého se vydala hledat. Zůstala však zahleděná na pláži, kde nyní prožívá romantickou chvilku s jedním vlkem.

Začervenala se. Jeho slova ji hřála u srdce, neboť takhle jí naposledy lichotil Elric. Podle jejího myšlení, vypadal trochu zaraženě, překvapeně a cítila z něj i strach. Kdybych jen tak věděla, co ho trápí... Posmutněla v myšlenkách. Úplně zapomněla přemýšlet nad Ezraelem a zbytkem nedávných událostí. Nyní tu byl střed vesmíru on. Kdo by jí nyní chyběl, Elric ji odhodil jako kus hadru, Ezrael by je přerušil a Angel se zbytkem chaosu si žili svůj život. Řekla si, že mu dodá odvahu třeba otřením. Přišla tedy blíže a celým svým levým bokem se otřela o ten jeho pravý a pomalu se sunula až k jeho oháňce. Očistili o sebe tak špínu, starou srst a ještě ho to mohlo podrbat. Snažila se být jemná a vůbec se na něj nepřevažovat. Kdysi dávno, dělala něco podobného se svými sourozenci. Tehdy to však byla součást hry a přetlačovali se tak. Kdysi kvůli své jemnosti prohrála. Chvíli u jeho ocasu stála a sledoval ho. Nadechla se. "Mě říkají Kurážná," představila se. Pomalým krokem ho obešla a postavila se po jeho levici. "Máš krásné jméno Enzou," poznamenala. "Ale to není všechno, co máš krásné," dodala. "Co tě zde přivádí, zabloudil jsi?" Zeptala se ho ustaraně.

Myšlenkami odcházela od reality a spíše myslela jen na Ezíka. Byla docela ráda, že celá ta jejich hra vychází a do karet jim i hraje to, že má podobné barvy. Navíc ji Ez má na milion procent raději než jeho praví rodiče, kteří se ještě ani nikam nehnuli. Hledají ho vůbec? Odpověď byla jasná. Ne. Kdyby ho hledali, dávno by se to k ní dostalo a utekla by se svým malým do neznámých končin. Případně by se s nimi porvala. Co by kvůli jemu neudělala.
Povšimla si však zvuku chůze. Pootočila hlavu tím směrem. Stál tam vlk, minimálně a dvě hlavy větší od ní. Čumák a oči mu zářily zvláštní barvou a do toho všeho se mu kolem krku pohupoval přívěšek. Pousmála se na něj. Jeho medový hlásek ji příjemně hrál v hlavě. "Ahoj," promluvila na něj. "Nerušíš mě, spíše naopak, tvá maličkost," zarazila se projela ho pohledem. Snad mu nebude vadit takové oslovení... Znervoznila. "Je naopak vítána." Postavila se zpět na nohy a udělala několik kroků k němu blíže. Elrica ať vezme čert, tento je lepší! Řekla si pro sebe. "Jak se jmenuješ, krasavče?" Zeptala se ho. Přeci jen, ptát se první na jméno vlčice by nebyl moc slušné. Udělala ještě pár pidikrůčků, takže je nyní od sebe dělil méně než metr.

<< Na Vyhlídce (Severní hory)

Krajinu konečného chladu vystřídalo území, kde je sníh jen raritou. Léto moc nemusela, ale nebyla zase jako nějaký vlk, který léto nenávidí a snaží se někam utéci a zmizet z horka. Ona spíše zase naopak, ráda se slunila, ale jen občasně. Horko ji dosti lezlo krkem pokud šlo o to, že dělala něco fyzicky náročného. Třeba trénink dovedností či magie. A zima jí taky nedělala problém. Dalo by se o ní i říct, že je na počasí spíše flegmatik. A v podstatě jí je jedno, zda svítí sluníčko nebo padají trakaře. Ona se přizpůsobí a žádný rozdíl v tom nevidí. Přírodu neovlivní, na to je až moc malá vlčice. A to i když vládne elementu země.
Po pár krocích se usadila na břeh a pozorovala kousky maličkých ker, se kterými si pohrávají zdejší vlny. Uvolnila se a zase vypustila myšlenky. A co kdybych ho nechala chvíli samotného? Vyzkouším si tak, zda je skutečně statečný a nebo jen překecal Letce a oba dva mi zalhali. Potom však zatřepala hlavou. Proč by mi lhali? Nemají k tomu důvod a navíc oni mě nebodnou do zad jako Elric... Smutně si lehla a položila hlavu na písek, který by sice zmrzlý, ale stále příjemný. Očička se jí hezky leskla svitem měsíčku, který ji plně okouzlil.

<< Úkryt

Hned jak vyšla z úkrytu nahoru, rozhlédla se. Tohle místo se jí velice líbilo. Měla zde rozhled na několik metrů před sebe. A to bylo něco pravého ořechového pro ni. Pohled skoro jako z ptačí perspektiva. I když se zde nacházela již tenká vrstvička snížku, stále zde bylo příjemné počasí. Stála by tu jak dlouho by jen šlo, ale chtěla najít Ezraela. Pohledem projela panoramu pod sebou a hledala svého syna. Srdce se jí sevřelo, když ho nikde nespatřila. Opravdu se o něj bála a to i přesto, že dokázal zachránit Letce. Nyní si ho Letec určitě vážil. A brzy již dosáhne na nějakou opravdovou přezdívku. A i to, že dokázal už takové výkony, stále to bylo jen odrostlejší vlče, které si stále mohlo nějak ublížit, odnést dravec a nebo někde spadnout a už se nevyhrabat nahoru.
Ještě nějakou dobu sledovala krajinu pod nohami, které měla skoro jako na dlani. Nechala svou srst pročesávat větrem, vítr narážet do svých nových růžků. Oddechla si a vydechla do chladného vzduchu. Z úst jí najednou vyletěl obláček, který pomalu stoupal vzhůru. Je tu krásně, ale neměla bych se zdržovat! Nabudila se a už šla zase dál.

>>> Irisin ráj (přes Severní hory)

(100. post)

Ayshi delší spánek přímo bodl. Nejen, že načerpala sílu a energii, ale také si uklidnila myšlenky. Ani nevěděla, jak dlouho si mohla pořádně zdřímnout s pocitem bezpečí. A ještě přitom všem začala chrápat. Ani si toho nevšimla a možná byla i ráda, že to nevěděla a že ji na to nikdo neupozornil.
Z nějakého zvláštního důvodu se probudila na zádech a její obličej zakrýval stín, když pozvedla oči, všimla si něčeho na jejím čele. Postavila se a začala tlapou ohmatávat svou hlavu, aby se ujistila, že to není nějaký parazit. To je nějaká další kletba? Pomyslela si, ráda by se na sebe podívala. Musela však doufat, že s tím vypadá hezky, líbilo se jí, že na tom bylo něco jemného a příjemného na dotek. Pousmála se a udělala několik kroků. A nebude divné, když půjdu prolézat celý úkryt? Zastavila se. Co když je budu rušit? Dostala pochybnosti, jako blesk se otočila a vyběhla na povrch se jít projít. Co by totiž dělala dole? A kde je vůbec Ezrael? Podivila se, znovu se zarazila, sešla zpět dolů a prohlédla celou místnost. "Ezraeli? Kde jsi?" Volala ho. Čekala, ale odezva žádná. On bude nahoře...

>> Na Vyhlídce

Ayshi + Desmond
Se hlásíme, možná i asi poslední :')

(99. post)
<<< Luka
Ayshi byla docela překvapená, když narazili na pouhý vodopád. Ani ji nenapadlo, že by se vstup do krytu mohl nějak zamaskovat. Udiveně pohlédla na svého broučka a chtěla se ho zeptat, zda došli na správné místo. Když jí ukázal vchod, okamžitě vléla dovnitř a rozhlížela se. Místo bylo překrásné, byla zde i docela přijatelná teplota a hlavně v létě se bude, kde moci schovat před zářením a horkem.
Postupně scházela schody až unavena padla na zem v druhé místnosti. "Dál už nejdu, tady chci svoje místo!" Řekla a převalila se na bok. Podlaha tu byla pohodlná a to ještě neměla žádným pelíšek nebo ozdobu. Místnost vypadala prázdně, skoro až smutně. Kurážná si zívla. Odsunula na kraj místnosti, lehla si, oddechla si a uvolnila se. Nebylo se čemu divit, konečně měla své místo a pocit bezpečí, kdy mohla i v klidu usnout. Schoulila se do klubíčka, ocas si obtočila kolem těla a hlavu položila na stehno. Pomalu se jí plížily očička, než jí víčka spadla dolů a usnula. Doufala, že jí mezitím nikdo neprobudí a to ani žádné můry. Jak dlouho jsem nespala? Zhostí se jí myšlenka zatím, co jí objímají ruce snu.

Handicap
Co takhle opustit svůj dosavadní styl života a zkusit něco nového?

Právě pro ty, co chtějí zkusit něco nového přináším herní akci s docela výstižným názvem. Princip je tedy jednoduchý.
Přihlaste se níže do komentářů a co nejrychleji se dostavte do Ovocného lesíku. Až budeme všichni, co se nahlásili, zveřejním Vám vaše postižení. To budu losovat a nechám si postihnout i Ayshi.
Předem upozorňuji, že akci bych chtěla ukončit do konce ledna, jelikož potom budu mít těžké období, navíc nechci protahovat akci na několik měsíců. Čím více postů napíšete tím lépe.
A jaké handicapy na vás čekají? No… Většinu si zatím nechám pro sebe, ale prozradím Vám třeba slepotu, němost a ochrnutí na zadní končetiny.
Jen předem upozorňuji, že během akce se nesmíte navzájem napadnout. Pochopím třeba slepého vlka, že do někoho narazí a shodí ho k zemi, ale žádné rvačky.
Čas na přihlášky máte do 29.12.

Pousmála se. "Tak dobře," zareagovala na oba vlky. Pochopila, že Angel by rád soukromí se svou drahou polovičkou a že ti dva budou jen ocet. Jak by ona ráda konečně zůstala na místě a založila skutečnou rodinu. Netoužila být jen takovou svobodnou matkou, mírně posmutněla, když jí její mysl přišla na Elrica. Budu se mu muset omluvit... Přidala si o jeden úkol navíc. Když tak následovala Azraela. Chtěla se ho na něco zeptat. "Co říkáš na to, že bychom oslovili Vánoční svátky?" Zeptala se ho. Už viděla, jak ozdobí Vánoční stromeček v úkrytu, na kterém se budou přím vyjímat nějaké květinové ozdoby, budou si předávat přáníčka a dárečky. A možná ochutná i nějaké cukroví. "Nebylo by to fajn?" Zeptala se mírně pousmátá. Ani nevěděla, kdy naposledy slavila nějaké takové svátky. A zda se vůbec trefí na stejný den, jako bývají. Mírně zpomalila, aby si mohla vyslechnout odpověď svého bobečka. Nerada ho tak oslovovala, ale někdy jí to prostě uletělo a ani nevěděla jak. Ještě pro její oči byl malinký a v srsti měl stále chuchvalce vlčecích chloupků. Někdy vypadal až vtipně. Ten čas, ale letí...

>>> Úkryt

Poprosím o odznáček
silák

ZAPSÁNO

"To ráda slyším," Začala. Opravdu měla dobrý pocit, že Letec uznal, že je přínosnou věcí (nebo spíše vlkem) pro jejich společenstvo. "Bude to jen chtít čas a ani medvěd mu nebude vůbec žádnou překážkou," dodala. Byla hrdá. Hrdá jako pravá matka, kterou však nebyla. Ale kdo to řešil, on ji uznával, podobní si jsou a jediný, kdo je může ohrozit jsou jeho praví rodiče. Ale kdoví zda ho vůbec hledají.
Jako by jí spadl kámen ze srdce, oddechla si, že se jejímu Ezraelovi nic nestalo. Přesto z očí nemohla spustit ránu, které si do té doby ani nevšimla. Lehce zacvakla zuby. Statečný. Pomyslela si a usmála se na Letce. "Tak to ráda slyším, že Ezrael dělá jen radost. Kdoví, co by se stalo, kdyby s tebou nebyl," navážila se mírně do černého vlka. Jen ze srandy, aby měl Ezrael hlavně dobrý pocit z toho, že je extrémně silný.
"Ráda si odpočinu a přitom mi můžeš ukázat tu jeskyni," promluvila zaujatě na vlče. "To si piš, že to bylo nebezpečné. Byla jsem však silná a nic se mi nestalo!" Poohlédla se na Angela. "Půjdeš s námi nebo máme nechat strýčka Letce osamotě?" Zeptala se ho.

Byla velice ráda, když uslyšela hlas starých známých. Prvně jí v uších zazněl hlas mohutného Letce a následně i polovlčecí hlásek od Ezraela. Úsměv nenechala zahozen, takže se jí rýsoval přímo od ucha k uchu. "No, tak můžete vyprávět," řekla klidným hlasem a pohled upřela na malého vlka. "Ty teda rosteš!" Dodala a už mlčela, aby mohli přehánět se svými zážitky. Nejraději by i Ezraela objala, nechtěla, ale aby si myslel, že je stále malým a necítil se trapně před Letcem. Zrak upřela na Ezraelovu jizvu. "Ty jsi mi, ale statečný! Nebolelo to?" Zeptala se stále usměvavá, když z ní bylo mírně vycítit obava.
"Já ani nevím, kde jsem byla. Pamatuji si, že jsem bojovala, ale s kým a kde je pro mě prostě otázka." Řekla nejistě. Přešlápla a pohled už mířila na Letce. "Že se vám něco stalo?" Promluvila trochu jako pravá máma, která už vidí, že něco před ní skrývají. Několik zkušeností s mladými vlky již měla, takže věděla, že to nebude jen tak.