Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Palmová pláž (přes Duny)

Bylo docela zajímavé, jak se skoro na povel probudil. A to nepoužila nic jiného. Očividně i on vlastnil nějakou magii, kdy se dokáže probudit, pokud se na něj někdo podívá. Nevěděla, zda se nebude bát, ale to snad ne. Cesta to byla docela krátká a rychlá. Nebyl čas na to, aby se bát nějakých stínů nebo něčeho, co neexistuje. Avšak konečně na tomto temnějším místě mu bude schopná vysvětlit, co vlastně v jejich smečce je. "Doufám, že se nebojíš?" Ohlédla se na něj a pousmála se. A pokud i ano, tak to stejně bude muset vydržet, na zádech jí zatím už jednou stačil. "Každopádně bych ti během cesty ráda vysvětlila, jak to u nás ve smečce funguje." Začala a na chvíli se pozastavila, aby ji doběhnul. "Jsme Společenství Chaosu. Jsme ti neúžasnější a nikdo nám na zdejších ostrovech není roven. Máme absolutní volnost, nemáme úkryt, takže můžeme bezproblémově chodit mezi ostatními vlky. Máme pár pravidel, mezi nimi je například to, že máme všechny bratry a sestry respektovat, abychom si mohli všichni krýt záda navzájem." Pousmála se na něj. Ani nijak moc nezareagovala na jeho oslovení, jeho společnost jí nevadila a klidně si ji může oslovovat, jak chce. Pokud by ji to nějak vytočilo, asi by to dříve nebo později poznal. To však zatím vůbec neplánovala, má před sebou velkou cestu v jejich smečce. "Ale abych ti odpověděla na tvůj dotaz, půjdeme k jezeru, odskočím si do úkrytu si něco vzít a potom spolu můžeme zase pokračovat v cestování, jak jsi chtěl." Úsměv na tváři jí nemizel. Byl už zase plná energie a taková ta klasická vlčice. "Tento les možná vypadá strašidelně, ale pokud nesejdeš z cesty a nic během ní nesníš, nic se ti nestane." Upozornila ho a pomalu mu takhle ukázala okolí těchto zajímavých ostrovů.

>>> Les u Mostu (přes Most)

Vyslechla si ho. Neměla už dostatek síly na to, aby mu byla nějak vůbec odpovědět. Prostě jen přikývla. To, že jí začal znovu čistit srst jí nevadilo. Povídala se mu do očí. "Až se probudíš, klidně můžeš jít za mnou," nabídla mu. Pousmála k němu. Byla ráda, že se mu to líbilo ještě, aby ne. Že na chvíli taky usne by jí nevadilo. Velice ráda s ní sdílela svou společnost, alespoň ho potom zbytek smečky neroztrhne, když ho ucítí. Bude cítit jí a tím i společenstvím. Ještě chvíli ho sledovala než mu na jeho hrudi usnula.
Spala tak sladce nějakou chvíli.
Když se probudila. Favori tam stále byl. Pousmála se na něj. Olízla ho po tváři a pomalu se zvedla na nohy. Odešla pár kroků dále od něj. Oklepala se. Ohlédla se na něj. Když spal, vypadal docela roztomile. Měla bych jít do našeho úkrytu... Ale zase musím se jemu věnovat... Váhala docela. Nakonec se však rozhodla jít a pokud on bude chtít, klidně může jít taky. Během cesty mu může klidně povídat. Alespoň jim tak bude cesta dobře ubíhat.

>>> Temný les (přes Duny)

Očividně se to líbilo i jemu. Hlavně tedy ta část, kde se věnovala jeho chloubě. To poznala podle zvýšeného dechu. To si bude pamatovat. Takže než mu začala nějak zareagovat na jeho potvrzení nabídky, pokračovala ve hrátkách s jejím jazýček a jeho srstí na krku a hrudi. Nějakou dobu se musela zamyslet nad tím, co těmi posledními slovy myslel. Ale to tak nějak nechala chvíli být, třeba si to ještě rozmyslí po účinku kvítka. Ovšem ona si to bude pamatovat, ona nijak omámená není. Ještě jednou se otočila k jeho přirození, olízla ho ještě jednou a dlouze až ke kořenu. A potom zase dlouze zpátky. Dokonale ho tak zbavila tekutiny, kterou před chvílí ještě zahrabávál, ale ze sebe ji nesundal. Přetočila se na druhou stranu, zpět obličejem k němu. "Líbilo se?" Zeptala se a zakoukala se do jeho rudých očí. V jeho duši kolovala magie ohně, proto to možná tolik rozpálil. "Na první?" Zeptala se. Jestli to bylo opravdu poprvé a jen tak nelže, tak docela klobouk dolů. Ale vlastně se ani nedivila, když měl tak trochu pár failů. Měla na něj stejně otázku, co tím opravdu myslel, aby ji měl na blízku. Ale váhala, zda se zeptat. A jak to potom zformulovat. Avšak první se pověnovala smečce. "Tak tedy vítej mezi námi!" Přivítala ho mezi členy Chaosu. Přátelsky ho jednou tlapou poklepala po hrudi. Zavrtěla při tom ocasem. "Vše ti vysvětlím, jak to u nás funguje, ale už jsem trochu unavená." Položila mu hlavu na jeho hruď a znovu se vrátila k olizování. Poslouchala u toho jeho dýchání. Měla dostatek času, aby se ho mohla zeptat, ale už na to neměla energii. Normálně by někdo odpadl už hned potom a ona tu ještě vedla diskuzi. Nebo alespoň chtěla. Byla opravdu unavená, ale to jistě Favori byl téže. Koho by to nezmohlo. Pomalu se jí začaly plížit oči. Takže každou chvílí asi i usne. Chtěla ho potom ještě celého očistit a nejlépe pak i sebe, jelikož on se nějak neměl k očištění její bílé tekutiny.

Užívala si to více a více. Jeho funění jí postupem času přišlo stále tiší oproti jejímu vzdechání. Ale to asi už k tomu patřilo, že jsou vlčice hlasitější. Poprvé u toho tak hlasitá nebyla, možná tím, že měla sotva, co dělat, aby se udržela na nohách. Nyní si to v klidu užívala vleže. Když se začínal chvět ohlédla se na něj. Nedostal z toho chudák infarkt? Udivila se. Ale vypadal, že žije. Oddechla si. Nechtěla ho příliš dlouho v tomto věznit, takže bylo pro něj vysvobození, že i z ní začala vytékat tekutina. Vydechla absolutním blahem. Ohlédla se na to, co tropí Favori, když její vnitřek opustil. To, co předběhl byl úplně úžasné až na to, co nyní udělal. Opravdu nyní vystříkl do písku. Nevadilo by jí, kdyby třeba někde na ni, ale nemusel takhle po sobě nechat stopy. Kdyby to jen šlo, určitě by udělala palmface. Seskočil z ní, takže se více otočila k němu. To, že ji začal znova olizovat jí nevadilo. Skočila po něm. Ale ne nějak vražedně nebo zběsile, spíše do něj přátelsky trkla. A převalila ho na záda. Aby si i mohl po takové zátěži oddechnout. "Mohla bych tě snad chvíli olizovat i já, ne?" Pousmála se na něj, když se postavila nad něj. Začala mu tedy pomalu olizovat břicho a skoro okamžitě se přesunula i níže. Když byla už blízko nohou, opatrně si lehla, tak že polovinu těla měla na jeho těle a zadní část měla v písku po jeho levici. Několikrát mu olízla jeho přirození, aby si zkusil jak to bylo a hned se zase otočila obličejem k němu. Chvíli ho jen tak sledovala a tiše mu olizovala hruď, ale pak chtěla i něco říct. Něco o tom, že byl dobrý nebo tak něco. "Byl jsi skvělý," pochválila ho. "Pokud máš zájem o smečku, mohu tě ráda přivítat k nám. Vlci jako ty by se nám určitě hodili." Nabídla mu. Ani nevěděla proč, ale třeba by se mohl ještě pěkně po nějaké době vybarvit. "A neomlouvej se, to se stává."

Jeho pochvalu si vzala k srdci. A i to oslovení se jí docela zalíbilo. Takhle jí ještě nikdo neřekl. A bylo to docela zajímavé si něco u tohohle i poslechnout smysluplného. To, že se jí chytil až někde u krku jí nevadilo. Byla rozjetá a nechtěla přestat. Měla radost, že si to užívá i Favori. Samou radostí začala pomalu vzdychat. Každým jeho přiražením se více a více povolila v pánvi, aby to nebylo pro Favoriho tolik tvrdý náraz, když se zase k ní přiblížil. Postupem času se jí začal do krve více a více pumpovat adrenalin, který ji nutil i ji více pohybovat pánví. Slastí přivřela oči a jen si užívala každého přiražení, nádechu a výdechu Favoriho do její srsti. Tohle všechno slyšela moc dobře. Přeci jen měla stále nastražené ucho, aby mohla poslouchat, co se vzadu na ní děje. Po chvilce začala Ayshi i vzdychat. A to docela nechtěla. Nechtěla být příliš hlasitá. "I tobě to jde nádherně!" Prohodila mezi nádechy. Byla už docela udýchaná, ale stále se její vrchol neblížil. Neměla v plánu ho nějak potom předstírat. Musela jen doufat, že nebude dříve než Favori a ještě nějakou chvíli spolu takhle vydrží. Favorimu to totiž více a více šlo jako po másle a nechce končit přece něco dobrého předčasně.

Pomalu začala počítat, jak dlouho mu bude trvat než po ní vyskočí. A docela byla šokovaná, že to bylo tak rychlé. Proč by se vlastně měla tomu divit. Sama se nabídla, tak proč by toho nyní měla litovat. Vypadal, že pochopil, co udělala neverbálně. Už to šlo docela rychle. Docela musela zapřemýšlet, co by udělal, kdyby se neotočila, ale to by byla cesta až do jiné alternativní reality, takže něco úplně jiného než bylo nyní. Teď tu byla jen ona a on. Mírně se cítila trapně, když zjistila, že naráží svým přirozením všude okolo. Ale nakonec se trefil i správně. Oddechla si, že se netrefil omylem do její jiné dírky. Bylo to mnohem lehčí než s Enzouem. Možná je to i tím, že Favori byl na rozdíl od hnědého a nebo tím, že nyní ležela a nestála. To jsou potom dvě jiné váhy. Opravdu to bylo rychlé. Sotva se trefil, už sebou začal pohybovat, tak jak měl. Ayshi se pousmála a nechala ho, aby to dělal, jak chce on. To že se usmívala, asi těžko viděl, takže i mírně pohnula boltcem, aby ho mohla poslouchat, pokud by něco chtěl říct. Asi u tohohle nemá očekávat nějaké ty srdcervoucí citáty a jiné rozjímání, ale i tak by ho ráda poslouchala. Třeba neuslyší jen jen jeho vzdychání, ale i pár normálních slov. Vlčice se mezitím již uvolnila. Ocas stále držela dál od něj, aby ho při nějakém přírazu nezlomil. Hlavu měla mírně předkloněnou, kdyby se chtěl chytit někde dále, tak aby si nevypíchnul oko o její parohy. Po několika vteřinách měla, co dělat, aby nezačala vzdychat. Bylo jí to totiž moc příjemné. Ale ke svému vrcholu měla ještě docela dlouhou cestu.

Celé tohle sledování jí připadalo docela zvláštní. I on se na ni usmíval. Jeho úsměv ji opravdu uklidňoval. Ona se nebála, to je jasný, ale Favori jí přišel, že stále vlastně učil za pochodu a dle vývoje. A jí to ani moc nevadilo, ani ona neměla letité zkušenosti. Stále ho jemně dráždila na jeho břichu. Očekávala, že si toho, že mu v tom nic nebrání všimne dříve. Ale pravděpodobně nepřemýšlel tím, co má mezi nohami, ale hlavou. Ayshi se to k čemu se přesunul, začalo líbit. Prvně jí to přišlo velice zvláštní, ale později jí to velice vzrušovalo. Mírně se prohnula v zádech. Nyní teprve cítila pravý pocit blaha. Příjemně ji to v dolní části hřálo. Chvíli si jen tak užívala blahem než jí zase došlo, že takto na zádech to asi moc nepůjde. Ano, sice mu přitom bude moci vidět do očí a další výhody, ale nebylo by to asi nic příjemného pro Favoriho. Takže se ohlédla a rychle se přetočila. Nyní ležela na břicho. Mírně vystrčila svou zadní část. Ocas zvedla a pohladila ho jím po tváři. Ohlédla se na něj. Řekla by něco typu Předveď se ty, ale myslela, že nebude třeba slov. Už ho chtěla cítit a vidět, co dokáže. Ona byla plně připravená, nyní je opravdu vše jen na Favorim.

Líbilo se jí, že začal spolupracovat. Olizování bříška jí přišlo mnohem příjemnější než na krku. Možná to přeci jen bylo tím, že už byla více rozkoukaná, tím, že tam má méně srsti a nebo jen tím, že jí to jen tak prostě přišlo lepší. Jazyk opět vrátila zpět, když se Favori spíše věnoval spodní části jejího těla. A tak tedy začala pohybovat hlavně ocáskem, kterým do teď spíše jen vrtěla. Nyní s ním však přejížděla přes Favoriho srst. Nyní jí opravdu nevadilo, že na první pohled na ni působila znečištěně, byla příjemná a čistá. Docela se i tímto divila, že vlk dokáže vydržet být čistým. Takové příjemné překvapení to bylo. Byla ráda, že na vše jde pomaleji a s trochou inteligence v hlavě. Pocítila, když začal svým jazykem přecházet níže. To jí bylo ještě více příjemné. Kdyby byla kočkou, asi by i začala vrnět. Ale ona byla vlčice, takže jen ležela a žádný zvuk ze sebe zatím nevydala. Čím níže však se blížil k jejím nohám, tím více v nich začala povolovat. Tedy po chvíli je dokázala roztáhnout úplně od sebe. Nic mu nebránilo. Sledovala ho svýma očima, jak vrtí ocasem a užívá si to. Očividně se to líbilo i jemu a to je fajn. Zadními tlapami mezitím dosáhla na jeho břicho. Lehce ho svými drápky poškrábala. Byla moc opatrná, nebyl to žádný drsný škrábanec do krve, ale spíše zase další dráždivý stejně jako kousnutí před tím. Měl na břicho velice příjemnou srst, takže mu ji chvíli hladila jen tak nohami. To že ležel jí nevadilo, alespoň ho mohla sledovat bez zvednutí hlavy.

Pomalu se z foukání do srsti i ona dostala k olizování. Takže ho olízla okolo jeho ucha a pomalu začala sjíždět jazykem od ucha přes tvář ke krku. Když Favori začal pokračovat k jejímu bříšku, pomalu se jí začaly podlamovat nohy. Prvotně si toho ani moc nevšimla a dokonce se i prvně lekla, jak se tam dokázal dostat. Prohnula se trochu v zádech. Chtěla si i lehnout na záda, aby se nemusela shýbat k ní tolik. Ale zase vrátil zpět ke krku. Trochu si povzdechla, že je takový konzervativní a nepokračuje dále. Takže hlavou začal pomalu sjíždět z jeho krku k lopatkám. Zde se mu jemně zakousla do kůže a spíše ho, tak jen podráždila. Jazykem mu potom přejala přes kohoutek a zajela mu i mírně pod pravou lopatku. Nakonec však hlavu zvedla a lehla si na záda. Dvakrát sebou zatřásla a pousmála se na něj. Nevadil jí písek, stejně si jen lehla a potom písek ze sebe oklepe. Foukla zase jeho směrem, však ne do ouška, ale do tváře. Nyní fakt musela jen doufat, že se nijak nenaštve. Přivřela oči a nechala si stále úsměv na tváři. Vyplázla mírně svůj růžový jazýček, který nějakou chvíli nechala vystrčený ze své tlamy. Zastřihala uchem. Nohy si držela při těle. Ocasem stále mávala, ale opravdu pomalu, jelikož by nyní jedině tak vířila prach a písek. A to by bylo velice nepříjemné pro jejich plíce a oči.

Začervenala se mírně a úsměv měla od ucha k uchu. "Děkujuu," zareagovala na něj. Bylo jí moc příjemné, že ji takhle pochválil. Byla ráda za jakoukoliv pochvalu a to kdykoliv. Vždycky si potom mírně zvýšila ego a byla ráda, že ji někdo sleduje a líbí se mu, co Ayshi dělá. A vůbec jí nevadilo, že tohle nebylo tak nějak moc upřímné a od srdce, ale pod kvítkem, ale kvítek jen ukazuje pravdu, kterou vlk v sobě skrývá. Jak byla ráda, že narazila na Favoriho. A ne na nějakého jiného. Když se k ní přisunul blíže, trochu couvla zadními nohami. Ale nakonec se zase vrátila zpět do normální pozice, z které couvla. Uchechla se trochu tiše, když ji začal olizovat krk. Nebyla lechtivá, ale tohle byla hodně divné. Ale po nějaké době i příjemné. Úsměv na tvářila pořád. Položila svou hlavu na jeho krk, aby se nemusel ani jeden moc daleko natahovat. A i ona ho olízla za jeho levým ouškem. Čumáček mu zabořila kousek od jeho ušního boltce do srsti a foukla mu do srsti. Jeho chloupky se tak příjemně roztřásly a to je jí líbilo. Takže takhle foukla do jeho srsti ještě dvakrát, než jen zase držela hlavu na něm. U toho ocasem vrtěla radostí, ale postupně se zpomaloval, až trvalo skoro věčnost, než se její ocas dostal z levé strany do pravé.

"Alee, je to reálně, podívej a klidně si sáhni." Promluvila k němu a znovu máchla tlapou, nyní kořen se objevil z ničeho nic a zastavil se kousek od Favoriho, na povel se zatočil dokola. "Je to reálně," promluvila a tlapku na kořen položila. Její tlapa se nikam nepropadla, takže snad uvěřil. Však kořen ještě nikde nenechala zmizet. Pousmála se na něj. "Žádná iluze," dodala k tomu ještě. Její iluze by vypadala úplně jinak. Více propracovanější a ještě by si mírně pohrála s jeho strachy. Ale to neplánovala, to jedině na své nepřátele. Favoriho brala docela kladně, ale uvidí, jak se vybarví při kvítku. Třeba klesne nebo si ujistí svou pozici vztahu k ní. To, že se tak divně zatvářil na ten lístek jí nevadilo, jaký vlk by totiž chtěl dobrovolně ochutnat nějakou rostlinu místo masa. Nezná žádného vlka vegetariána, i ona dává přednos před rostlinkami masu. Přesto si však Favori nabídnul a vzal. Lístek na něj zapůsobil mnohem dříve, o to tedy lépe. Podívala se ně svými zelenými očima. Poslouchala ho. Ale svá slova nedokončil, nahnula tedy hlavu mírně doleva. "Jaký je?" Zeptala se ho. Ráda by slyšela jeho názor na to. To že jí hledí do očí jí vůbec nevadilo. Pousmála se ještě na něj. "Co tak koukáš?" Zeptala se ho ještě s úsměvem na tváři. Favori byl takový kulišák už od pohledu, kdoví, co plánuje.

Ayshi, beta
22 postů

Prvotně se trochu porvala s Black, potom ji poslala pryč. Šla nakoupit. Dostala blechy, takže se trochu okoupala. Potom zase cestovala do doby než se dostala na Amorka k Favorimu, kde je ještě pořád :)
Bobříci: Tyran: ve Furijských horách obmotala Black okolo nohou kořeny

Bylo pro ni fajn, že Favori jen tak nezdrhl a zůstal tam s ní. Myslel být asi hodně zmatený, když začala mluvit o Anemon a tak dál. Docela ho litovala, ale vysvětlovat mu to moc nechtěla. Bylo by to až na moc dlouhou diskuzi, kterou neplánovala. "Ale nic," odpověděla mu. Opravdu to asi nechápal, ale co s tím ona mohla udělat. Takže si jen smutně otřela slzy s tím, že o této skutečnosti bude muset brzy informovat smečku. Měla si ji hlídat. Více mít na očích, kdoví, co jí ten Enzou mohl udělat. Povzdechla si. Otočila se zpět na Favoriho. Už jen s trochu zarudlými oči od breku. Ale ty brzo budou zase v pohodě. Pousmála se na něj. "Ale jistě, že ovládám." Odpověděla mu. Opravu toho uměla docela dost, ale nemohla jen tak nějakému vlkovi ukázat všechny své dovednosti, mohla by se tato informace dostat i do nesprávných tlapek. Mávla tedy tlapou, aby mu taky i něco ze svého umění ukázala. Během mrknutí se ze země začal probírat kořen z jedné blízké palmy. Plně zkopíroval tvar, který s tlapou udělala. Následně zastavila růst kořene, nechala na něj vyrůst květy a další drobné větvičky a na sevření tlapy v pěst zase všechno nechala zmizet. Dokonce i opadané lístky se proměnily v písek. "Třeba tohle," řekla až vrátila vše do normální pozice, tak jako to bylo před jejím příchodem. Podívala se na něj a očekávala nějakou reakci. Nějaká slova typu Wow nebo To je úžasné!. Klidně by to i ocenila, ale měla se stále v čem zlepšovat. Třeba jen více rozpoznat rostlinky, kterých si už několikrát všimla. Třeba by se daly později i nějak využít. "Když už jsme u těch rostlin," začala a otočila se zase k němu. Tlapou si sáhla zase k uchu. "Ochutnej," nabídla mu čerstvě utržený lístek. "Je moc dobrý!" Dodala jen. Schválně by chtěla vědět, co to udělá s ním. Pro jistotu mu tlapu s lístek dála až k ústům a kousek lístku již prostrčila opatrně do tlamy. Podívala se mu do očí. "Celý, ať se ti může rozpustit na jazyku." Pousmála se na něj ještě. Aby věděl že to fakt nic není.

Poslouchala ho a během toho jí před očima proběhlo zajímavé divadlo. Zase se postavila na nohy. Sledovala zbytek scenérie. Poznala to vlče, moc dobře. Anemon. Její jediná dcera. Stáhla ocas mezi nohy. A na tváři se jí pomalu začínat objevovat pár slz. Nebrečela moc hlasitě, spíše nechala jen slzy stéct přes její obličej a nesnažit se nějak proti tomu bojovat. Ranilo jí to srdce, že odešla. Nenapadalo ji proč. Prostě nevěděla, co se jí stalo. Ale tušila, že asi s tím bude něco mít společného Enzou. Ten si ji udělal, tak ji chtěl i ukončit. Trochu nenápadně i zavrčela. Ale ne na Favoriho. Na Enzoua, který tady ani nebyl a ani se skoro rok neviděli. Docela ji zajímalo, kdo by při jejich setkání tomu druhému dříve dal tlapou na tvář. A určitě by to byla ona. "Anemon..." řekla jen tiše. Možná to i Favori uslyšel, ale nijak by se k ní vyjadřovat nechtěla. Tohle si nechá pro sebe a bude to muset sdělit Azraelovi, Faustovi a jejich kmotrovi Milosti. Ale to předbíhala, nyní měla stále ve své společnosti Favoriho, měla by se mu trochu věnovat, když už se nabídla na to, že mu to tu ukáže. "Tak to fajn, že jsem mezi prvními!" zvolala trochu radost, ale radost moc neměla. Trápila ji její dcera. Váhala, zda ho nemá poslat někam, aby mohla být chvíli sama, ale rozhodla se pro to ho nechat si nablízku, aby přišla na jiné myšlenky a mohla o Anemon jen zatím přemýšlet a ochladit si hlavu. "Tvé sny zní dobře, doufám, že si je plníš." Promluvila. Pousmála se. Usadila se a tlapou si utřela slzy, které měla už nyní opravdu všude. Raději se trochu otočila Favorimu zády, ale doopravdy jen otočila od něj hlavu, aby jí moc nelitoval. "Magie tu skutečně jsou." Dodala ještě k tomu všemu a sklopila zrak trochu k zemi.

Ayshi + Favori
Ayshi: 5
Favori: 5
Místa: Duny, Palmová pláž