Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ráda bych se pokusila požádat o mladší charakter.

Za chvíli zde budu již 3. rokem, tím tedy splňuji jeden požadavek. Co se týče aktivity, snažím se být aktivní, co to jen jde. Výpadky jsem měla a jsem si jich plně vědomá. Taky jsem dlouhou dobu kašlala na svůj druhý charakter - Benna. Nyní tedy hraji za oba a s oběma mám už něco i naplánovaného pro aktivitu do budoucna. A jak jsem na tom s posty? Na Ayshi se blížím k 200 postům a u Benna zaostávám u pouhých 47 postech :D S Ayshi se snažím plnit i povinnosti patřící ke smečce, tedy takové to dlouhé zkoušení zájemců, co by se rádi připojili. Pokud je nějaké akce pro Chaos, pokud mám čas, vždy se zapojím.
Na nějaké akci jsem dlouho nebyla, pokud to nejsou herní, kde není potřeba být s několika vlky na místě. Tedy účastnila jsem se třeba herní i neherního Amorka. Chtěla jsem i na více, ale než jsem se stihla přihlásit, už bylo mnohdy i plno, takže jsem na nějaké větší dlouho nebyla. Jinak pokud se na nějakou dostanu, postuji, co to jen jde.
O mladší charakter jsem žádala už minulý konkurz, tam jsem nedostala ani odpověď, zda ano nebo ne. Ale tak, proč bych to nezkusila znovu? :D Nevadilo by mi klidně nějaké delší zvážení a (ne)udělení někdy později. Žádnou mladší postavu jsem tu nikdy nehrála. A o jakou postavu by se jednalo nechám tajemstvím, nějakou hrubou představu již mám, ale vše se ještě může změnit.

Všem přeji hodně štěstí! A děkuji za jakoukoliv odpověď!

Zamítnuto

<<< Duny

AMOREK 5

Následovala ho tiše, rozhlížela se. Vypadalo to tu docela, jako by to ani nebyla poušť, ale nějak se změnila. Zvláštní... Pomyslela si a svůj zrak upřela na palmy, která rostly kousek od nich. Byly to takové jiné stromy než znala. Musela by s nimi však navázat pouto přes svou magii, aby se o nich dozvěděla více. A na to zrovna nyní neměla náladu, chtěla se věnovat Favorimu, kterého takhle vytáhla na menší procházku.
Jeho slova na to, že jsou vlčice krásné a proto má na zádech tu stříbř a ne stříbro, jí lehce zahřála u srdce. Mírně se začervenala, ale to přes její srst ani moc poznat nešlo, proto se tedy usmála, aby viděl její radost. "Je to tu krásné," promluvila, zamávala ocáskem a popošla k Favorimu blíže. "Co na to říkáš ty?" Zeptala se ho a usadila se opravdu jen kousek od něj. "Favori, koho všechno jsi tady už potkal? Zda vím, zda jsem já, ta nejkrásnější vlčice, alespoň mezi prvními vlky tady." Snažila se trochu rozvést diskuzi. "Ale pokud jsem snad úplně první, tak tě musím varovat, že jsou zde i hlupáci, co se nedokážou nikdy uklidnit." Dala mu jen tak přátelskou radu. Taková rada by se hodila přeci každému, ne? Podívala se na vodu a následně na oblohu. "Máš nějaké sny, co by sis chtěl někdy splnit?" Zeptala se ještě jen tak. Ona vlastně většinu svých snů splnila, měla Anemon, Fausta, Azraela, smečku... Jen ten nějaký partner jí chyběl po boku.

AMOREK 4

Jeho sladké řeči postupem času prostě ignorovala. Jednou jí to stačilo dostatečně, nepotřebovala více slepých frází o lásce, kterou ona tak dobře moc nepoznala. Času měla stále dostatek, ale pro ni asi nikdy nikdo nebude roven. A i kdyby, asi by byl dříve už zabraný. Ayshi by se nikdy nepřenesla přes myšlenku toho, že vlastně její druh střídá vlčice jako ponožky. Takže si raději počká. Přeci jen už nějakou rodinu má a to ani na to partnera nepotřebovala. Za vše jen mohl ten kvítek za ouškem. Jak utajená zbraň, krásně maskované, ale dostatečně silné.
Když ukázal jakým směrem se vydají, hned přešla na jiné myšlenky. Nyní bylo potřeba fungovat a to i tím, že se Favori na ni asi bude docela dost lepit. Co už, bude muset pracovat i v takových podmínkách, to si vlk prostě nevybere. "Jak velký rozdíl je tedy mezi stříbrem a stříbří?" Zeptala se ho. Docela ji to zajímalo, jak to tedy on vidí. Když jí říkají Srna, on bude Stříbro, pokud to tedy nějak jinak nevyvrátí.

>>> Palmová pláž

AMOREK 3

"Dobrá tak klidně můžeme jít, je tu mnoho míst, které stojí za návštěvu." Prohlásila a zamávala ocasem. "Jen si zvol jaký směr, znám skoro všechny zákoutí ostrovů, které mají mnoho tajemství." Pobídla ho k tomu, aby vybral směr, kudy se vydají. Míst je mnoho na to, aby ona rozhodla, kam je zavede.
Stejně jeho srst nepochopila. Ne, že by pro ni byl hnusný, ale jen nechápala, jak může mít srst nějak umazanou i normálně. Takový vlk má mnoho nevýhod, jak třeba jeho matka poznala, kdy je umazaný a kdy je normálně. Nechápala nad hlavou měla prostě otázníky, které by si ráda ze sebe smazala, ale nechtěla se zbytečně ptát. "Stříbro říkáš?" Pousmála se. Stříbro je super věc, ale na vlkovi ji ještě nikdy neviděla, asi je taky nějaký zajímavý jako ona s parohy. Ty taky jen tak někdo nemá.
"Ale děkuji, Favori," začervenala se. Nyní by mu mohla taky něco hezkého říct, ale nevěděla, zda to zase jen nejsou nějaké bludy z té kytky, co už ji jednou přihodila malér. Měla by slovy asi šetřit, když je vlk asi ani nebude vnímat. Ale Favori nevypadal až tak špatně, když si odmyslí to divné stříbro ve kterém vidí špínu, je z něj nakonec docela hezký vlk.

AMOREK 2

Jeho jméno jako by znělo už samo o sobě jinak než od jiných místních. "Ahoj Favori," pozdravilo ho tedy jménem, když se jí tak hezky představil. "To vůbec nevadí, klidně bych tě tudy provedla," nabídla se na to, když zjistila, že není místní. Vůbec jí to nevadilo, že poušť ani celý ostrov neznala, klidně by ho provedla. Pousmála se.
Když ji tolik pochválil, mírně zčervenala. "Ale... Děkuji!" Poznamenala, i když měla spíše pochybnosti o tom, že sama moc dobře ví, že nějak moc krásou neoplývá a takových krásných vlčic je mnoho. "Jmenuji se Kurážná," představila se i ona jemu. Tohle jí vůbec nedělalo problém, pomocí přezdívky by ji měl později znát každý vlk na ostrově a mimo něj. "Opravdu si, Favori, myslíš, že jsem roztomilá?" Zeptala se ho a všimla si, že jeho oči nemířily nikde jinde než na její paroží. "Jo tohlee," začala. "Líbí se ti?" Pousmála se ještě jednou, ale nyní ji přitom šli až vidět zuby. "Nejsi ty náhodou nějak špinavý? Kousek odsud je voda, pokud se chceš umýt," reagovala hned, jak si prohlédla jeho srst, byla taková až moc šedivá jako by byl bílý a umazal se o něco.

AMOREK 1
Když se vlk blíže k ní, stále měla úsměv na tváři. A ani jí nevadilo, kdyby jí do tlamy přiletěl nějaký ten písek. To prostě patří k tomu, že je na poušti, kde je prostě jen písek a hromady písku. Kdyby tu čekala sníh, asi by se nahledala. Najednou se však vlk začal chovat nějak divně. A to ho ani neznala, ale takhle se prostě vlci nechovají. Jako by prostě mlvuil na někoho a Ayshi to rozhodně nebyla. Že by bludy po dlouhém pobytu v poušti? Nebo imaginární kamarád?
Nechápala, co to ten vlk kousek od ní dělá. Nechtěla se moc ptát, co vlastně dělá, bylo by to pro ni možná trochu trapné nebo prostě divné. Nasadila jen nechápavý výraz.
Ten však nevydržel moc dlouho, vlk se k ní ještě více přiblížil a zamrkal na ni. Ayshi mu zamrkání oplatila. "Říkají mi Kurážná. A jak tobě?" Odpověděla a hned mu podala další otázku. Ať alespoň ví, co dělat, kdyby spadl na zem, jak ho oslovit. A nebo komu shánět pomoci. "Ty jsi místní?"

<<< Temný les

A z lesa přešla na nějakou poušť. Nějakou tu poušť už znala, ale zároveň měla zkušenosti z toho, že každá poušť je vždycky jiná a navíc, co chvílí se její tvar mění. Probořila se nějakou velkou hromadou písku a před očima spatřila bílého vlka. Nechápala. Nevěděla, zda nemá jen nějakou zmatenou hlavu a vidí bludy. Kdo by kdy žil na poušti. To jí hlava nikdy nebrala. Ale ano, nějakou smečku z pouště už znala, ale nepřišlo jí moc, že se v ní zdrží dlouho, nijak stavbou těla nevypadali, jako nějací vlci, co se přes den schovávají před sluncem a v noci zase před zimou. Ti by vypadali úplně jinak. Pomalu tedy šla za vlkem, který se také pohyboval, takže jí už nepřišlo, že má nějaké bludy. "Halooo?!" Zvolala směrem k vlkovi a zůstala stát kousek od něj, vlk očividně vypadal živě. Čtyři nohy měl, ocas taky a hlavou taky pohnul. To bude opravdu vlk a žádná má představa... Blesklo jí a lehce se na vlka pousmála.

<<< Les u Mostu (přes Most)

Spokojeně přešla most. Neváhala, znala most docela už dobře. Jako by měl ten most vlastní mozek a dokáže si vybrat, koho pustí a koho ne. A ona očividně byla pro tento most dost dobrá, navíc už přes něj několikrát přešla a ani neměla strach z té výšky. Sice nyní byl pod sněhem, ale měl stále svou starou stabilitu, která odstraší strašpytly.
A prošla až do dalšího lesa. Nikde se nezastavovala a jen šla. Nevnímala okolí a doslova by nyní šla i přes mrtvoly. Nějakou náhodou jí nic nestálo v cestě, ani žádný keř nebo kmen stromy, kterému se by se měla vyhnout. Sice celý byl zase potemnělý a takový strašidelný, ale ona se prostě ničeho nebojí. Ano, bojí se, ale ne něčeho, co už tak docela zná. Sice ne tak dobře jako svoje ponožky nebo boty, které stejně nenosí, ale už nějak znala, co by na ni tak mohlo vybafnout. A to jen nějaký divočák, kterého by stejně přes stromy vycítila. Stromy jí samy prozradily, že tu nic nebezpečného není, takže jen šla.

>>> Duny

<<< Křišťálové jezero (přes Luku)

A pokračovala dále. Cítila se jako opravdový dobrodruh, když skoro pořád jen cestovala a nikdy se na dlouhou dobu nezastavila a nezůstala. Ano, domov sice měla, ale i tak pořád byla na cestách. Možná by to chtělo se na chvíli pozastavit se... Občas měla dost zajímavé myšlenkové pochody, i když dost dobře věděla, co se v její smečce sluší a patří. Všichni to jsou nestálí vlci a dobyvatelé, žádní osadníci a ona to moc dobře ví. Nemají žádný společný a hromadný úkryt, ani dané hranice, jejími hranicemi jsou až pobřeží moře. Nic jiného je nezastaví a všem jim brzy skloní hlavy k zemi a nebo hlavy už mít nebudou.
Vlčice přeběhla zasněženou louku a už byla v lese. Hlad a ani žízeň raději už neměla, takže se ani nerozhlížela, nevětřila a jen šla přímo lesem na známé místo. K mostu, který je vždycky trochu oříšek. Když na to vlk nemá, prostě nepřejde. A ona na to má a proto se před ním ani nezastavila a pokračovala.

>>> Temný les (přes Most)

Po chvilce se zase probudila. Vyhrabala hlavu ze sněhu a zmrzlé půdy. Ha, voda! Vzpomněla si vlastně, že je kousek od jezírka. Ráda by se v něm smočila, aby se těch parazitů zbavila, ale jezero bylo zamrzlé a ledem se prodírat nechtěla. Zkusila jednou silně máchnout tlapou do ledu, který se ani moc nehnul. Teď by se mi fakt hodila funkční voda... Povzdechla si, zatímco si v kožichu už hledala další blešku. Tu zase ulovila do čelistí a odhodila pryč. Ale jako by se na ní už stihly rozmnožit a založit kolonie, štípali ještě víc a byly opravdu nepříjemné. Ayshi zavrčela, ale dostala nápad. Když už nějak tu magii má, proč ji nevyužít, a tak se pokusila svou myslí roztát alespoň trochu ledu, jen na velikost toho, že do ní vleze a může si do ní lehnout. Docela ji to vyčerpalo, ale povedlo se to. Voda zavřela a vlčice počkala, než zase trochu teplota vody klesne, aby se neuvařila.
Ayshi se rozhlédla a skočila do vody, hned se začala v ní smáčet. Voda to byla opravdu ledová a kdyby si nezahřála, asi by si naběhla na nějaký ten zápal. Teď jen opravdu musela v něco takového se modlit, že se jí nic nestane. Pořádně sebou hodila o dno jezera, aby ty všechny blechy setřásla.
Po chvilce vyběhla z vody, oklepala se. Chtěla se rychle otřít o zem, takže si pomocí magie zase nechala vyvolat nějakou to plochu hlíny, aby se neválela ve sněhu. Až se očistila, umyla si i tlapky. Chvíli čekala, ale kousance nepřicházeli, teď opravdu musela jen doufat v to, že se nevrátí zpět. Zem zase urovnala a dala se na průzkum okolí.

>>> Les u Mostu (přes Luku)

<<< Dračí průsmyk (přes Luku)

Než vůbec z rokle vyšla, ještě několikrát se musela zastavit a poškrábat se. Nyní štípance už necítila jen za ušima nebo někde na krku, ale blechy se rozlezly až ke stehnům i na čelo. Nevěděla, už kde se dřív škrábat a už se musela jen modlit, že se jich někdy zbaví nebo od nich alespoň nic nechytí. Jendou se usadila už na louce kousek od výstupu z rokle a místo poškrábaní zadní nohou zvolila raději čelisti, něco do nich zachytila a odhodila to ze sebe, co nejdále jen mohla. Svědění však začalo znovu. Takže to nebude jen jeden... Pomyslela si. Rychlostí blesku proběhla celou louku, že jen doufala, že do nějakého vlka nenarazí. Bylo to nesnesitelné, takže se brzo zase zastavila, ale to už před ní stálo jezero, které znala moc dobře. Jsem jen kousek od domova i tak tam dovnitř nemohu jít, aby to ode mně někdo ještě nechytil... Pomyslela si a jen tak se rozhodla, že si odpočine u jezera místo v doupěti. A tak se zabořila do sněhu kousek od jezera, čumák měla zahrabaný ve sněhu a lehla si. Tady dneska končím... Řekla si a už zase jí něco kouslo. Zlostně jen zavrčela a nějak to škrábání v sobě držela, aby si mohla taky chvilku lehnout a odpočívat.

<<< Němé údolí (přes Severní hory)

Kurážná znovu narazila na hory, ty taky po nějaké době zdolala a přešla do nížiny. Už po cestě si však přišla nesvá, jako by jí něco napadlo a pilo krev. Čím dále šla od Wua, tím více měla nutkání se zastavit a poškrábat za uchem. Když to takhle udělala už několikrát, došlo jí, že to nebude nějaký šrám od Black, ale paraziti, které na ni seslal Wu. Ten vlk je hlupák, už tam nikdy nenakoupím! Musela si nejprve ujednat v hlavě. Nejen, že jí způsobil děcka a nyní i nějaké broučky do srsti. Ten vlk mi pěkně pije krev! Moc se jí v této nížině líbilo. Vypadalo to tu tak klidně a tiše. Takový klidný ráj. Sice neměla moc přehled o tom, co se děje okolo a nad ní, ale kdo by se to zajímal, když se sama umí ubránit. Zajímalo ji docela, jak něco takové vůbec mohlo vzniknout, ale sama si vlastně uvědomila, že se svou magií umí i něco docela dobře upravit, tak tohle všechno klidno mohla napáchat nějaká skupina vlků se stejnou magií jako má i ona. Schválně se v jeden moment zastavila a zkusila, jestli tu funguje ozvěna. "Ahoooj!" Zavolala a následně i několikrát uslyšela než zvuk zmizel v dáli. Potom se už zase musela poškrábat. Bylo jí to strašně nepříjemné. Vypadá to tu hodně zajímavě, ale musím se jich brzo zbavit! Prohlásila si v hlavě a snažila, se další škrábání, co nejvíce oddálit.

>>> Křišťálové jezero (přes Luku)

OBJEDNÁVKA:
plné doplnění magie vody (7. - 10. level)
1 mystery box

Uplatním na tlapky slevy (na mystery box to totiž nějak nejde :D), nezůstane mi už sleva žádná.
50 + 460

460 sleva 40%
10% = 46
4 x 46 = 184
460 – 184 = 276

50 + 276 = 326 kšm

Mince převést na kšm = 9 x 40 = 360

Konečný stav:
392 kšm – 16 rubínů – 0 mincí

Schváleno
Mystery box - 21 - Blechy
Blechy - malé, otravné a nejde se jich zbavit. Prostě a jednoduše vám pijou krev. Snad jediné, co proti nim zabírá, je pořádná koupel, takže šup, šup, koukejte skočit do vody, pokud se chcete ještě někdy pořádně vyspat.

<<< Furijské hory

A tak Ayshi vyrazila dál. Trochu si zase projít po okolí, když zjistila, že vlastně není tak daleko od domova. Naplánovala si trasu, která zněla docela slibně. Sotva sešla z hor, už před sebou měla jezero. Přišla až k němu, toužila v něm uhasit svou žízeň a možná i hlad, pokud nalezne v něm ryby nebo něco, co se taky přišlo napít. Netrvalo to dlouho a už pila. V jejím pití ji však přerušil známý hlas. "Dobrý paní, sluší to vám," ozvalo se za jejími zády. Ayshi hluboce polkla a ohlédla se. Zase za ní byl ten potulný šedý vlk, co ji snad dokázal najít všude. "Pane, co máte dneska dobrého a co mi doporučíte?" Zeptala se ho a pomalu se vydala k němu. "Mnoho věci i novinky!" Ozval se Wu, když si všimla, že Ayshi má zase zájem nakupovat. Vypadalo to jakoby žil jen z ní a jejích nákupů.
Brzo si vybrala, rozloučila se s vlkem a pokračovala v cestě. V hlavě jí znělo několik myšlenek, s tím, co všechno vlastně nakoupila a k čemu jí to bude. A kdyby nebylo, darovala by to nějakému svému bratrovi nebo sestře. Po zkušenosti z toho jednoho nákupu, kdy pravý účinek zjistila až bylo moc pozdě, by už s těmi nákupy mohla i přestat.

>>> Dračí průsmyk (přes Severní hory)
objednávka v komentáři :)

Když Black začala vypadat, že se jí tento nápad líbí, už začala přemýšlet nad tím, zda jí tohle všechno bude stačit na přidání k nim. Možná by to chtělo jí uložit nějakou zkoušku, jen na ukázku, jak si dokáže poradit... Nápad to nebyl vůbec nijak špatný. Nyní jen, aby jí napadlo, co by přesně měla splnit. "To e dobře, že se k nám přidáš!" Pousmála se a postavila se na nohy. Sedět se jí už nechtělo a po chvilce si zase protáhnout zbytek svalstva je super nápad. "Jenže, abych zjistila, jaké máš zkušenosti, uložím ti úkol." Nyní byla ta správná chvíle Black sdělit jeho zadání, Kurážná se tedy nadechla. "Kousek od tohohle místa by se měla být pláž, kde se vyskytuje jedna zajímavá ryba. Je červená a docela umí kousat." Sdělila jí, tyto ryby mohla jen jednou zahlédnout a to je ani nijak moc neznala, chtěla by je ráda prozkoumat a ty červené vypadají docela jinak než ostatní. "Až ji nalezneš a ulovíš, nalezneš mě kousek od pláže směrem na sever u jezera." Dokončila zadání. Máchla ocasem do strany. "Pokud nemáš žádné dotazy, můžeš vyrazit na lov. Já se pomalu vydám k jezeru, kde se setkáme." Promluvila, protáhla se a už se rozcházela. "Měj se, snad se uvidíme brzy!" Zvolala, zamávala ocasem a šla dál. "Určitě si s nimi poradíš, i možná bez magie."

>>> Němé údolí