Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Takovou otázku prostě čekala. Pousmála se lehce a nadechla se. "K nám," začala vysvětlovat. Kdyby neseděla, začala by nyní procházet okolo, avšak seděla na místě a nehnula ani oháňkou. Pohybovala se jí akorát tlama, při mluvení a oči při mrkání. "Naše společenstvo má docela dost podobných členů jako jsi ty. A i tak jsi přesto originál, žádná kopie někoho." Vysvětlila jí začátek popisu Chaosu. "Vybíráme si jen ty nejlepší a nejvhodnější členy z široka daleka, nějaké padavky nechceme. To by se nehodilo našemu jménu," nyní už docela váhala, zda nějak pokračovat nebo Black nechat nějaké místo na dotaz, zda by se chtěla připojit. Ayshi byla rozhodnutá, že by se jim určitě hodila, jen kdyby trochu zabojovala s tou magií. "Toužíme po tom šířit naši myšlenku po celých ostrovech, aby se před námi schovávali slabí vlci a ti silnější k nám měli respekt. Nechceme nikoho zastrašovat, ale jen si hrát svou hru, kde by nám postupem času patřilo vše!" Zvolala hrdě a pohlédla vzhůru. Brzo o ještě těm smečka okolo natřou a to jakýmkoliv způsobem. Možná by se hodil špeh... Blesklo jí v myšlence a už měla nápad, jaký by mohla někdy v budoucnu předložit Milosti nebo Usměvavé. "Tak co, chtěla by ses k nám připojit a šířit Chaos?"

Nadále ji sledovala, kroužila okolo ní jako hejno supu nad mršinou až na to Black byla jedna a Ayshi ještě nezemřela. To, že si Black tak nějak pohodila ego ještě docela snesla. Ale až se teprve usadila, docela si oddechla a usadila se také. Jdeme jednat tedy jako diplomaté? Pomyslela si a docela očekávala, co udělá. Ve chvíli volna upravila terén zase do původní podoby, aby si Black nemyslela, že jen slibuje a neplní. Taková ona není, sliby plní, pokud jí za to stojí. Pokud ne, tak to prostě jen smete ze stolu a dále se tím nezabývá. Proč si totiž ničit myšlenky tím, že něco musí dodržet, když už nyní má tolik práce a dalších povinností nad hlavu, tedy u ní spíše nad parohy, které jí celkově dodávají efekt toho, že je vyšší, i když výškově není ani moc průměrná. "Byla by škoda tě zabít, to máš pravdu." Promluvila, když už ucítila, že je Black uklidněná. "Vlčice jako ty se vždycky hodí."

Když jí nohu pustila, okamžitě z ni seskočila. Lehce si povolila nohu, kterou do teď držela Black v tlamě, aby se trochu ulevila. Když kolem ní kroužila, zase ji jen sledoval okem a to taky docela nenápadně. Nehnula ani hlavou o kousek. A i když Black spíše dýchala jako by jí vyrazila dech, Ayshi zatím nic moc neudělala. Otočila se na ni, když něco začala tvrdit o ní. "Já právě vůbec nebojovala, zatím jsem se jen bránila. Vím, že boj proti mě nemá šanci, tak ti nechci snížit moc ego." Řekla s upřímným úsměvem na tváři. Zvláště pokud neměla použít svou magii byla Ayshi oslabena a nehodlala Black tolik ztrapnit. Zvláště, když se tak hezky snažila jí podrazit nohy. Měla hodně zajímavou taktiku boje, což se cení, ne každý si umí poradit s tím, co má při sobě. "Poslyš, tebe by možná i byla škoda." Promluvila neutrálně, možná by se k nim i opravdu hodila, ale to by musela mít i nějaký respekt k ostatním. Toho asi moc nepobrala, když se vrhla na první betu Chaosu známou pro své magické schopnosti.

Na její poznámky neměla čas, snažila se kousat, štípat a jinak způsobit bolest, aby ji pustila. Musela Black tedy ještě zabránit přístup i z druhé strany. Zapřela se tedy nohou, kterou si držela tmavá vlčice v tlamě do kamene, který se tam zničehonic prostě jen tak objevil. Tahle poloha jí byla docela nepříjemná, ale napadlo jí něco, jak by si mohla trochu ulevit. Všechnu svou váhu kromě zadní nohy, kterou se jí snažila asi vykloubit, převedla dopředu a tím i na vlčici. Sice nyní měla na jedné noze váhu nejen sebe, ale i vlčici, kterou tahle skoro obmotala. Kdyby je nyní někdo viděl, asi by se pousmál nad tím, jak si to ty dvě užívají. Ale opak asi byl pravdou u obou vlčic. U toho se jí ještě vlčice pod ní snažila nohu zvednout, i tak ji dokázala Ayshi nějakou dobu držet ve vzduchu a jen se modlit, aby se vlčice nezačala sebou máchat jako nějaký had, aby ztratila rovnováhu. Chvilku se jen takhle s Black přetahovala jako vlčata o jídlo, takže nějak vytušila, že takhle to nepůjde. Jednou přední tlapou tedy lehce sklouzla dále po jejím těle a nějak se za ni zahákla za tříslo. Docela nepříjemná věc, ale musela jen doufat, že vlčice nějak pustí. Co jí pustí nohu, okamžitě z ní seskočí, nebylo proč by se bát. Možná jen o následky, kdyby po ní mohla jít celá smečka jako po pachateli nepořádku. Nyní bude jen na tom, jak se ta Black pod ní rozmyslí, jak bude jednat.

"Přesně tak, ostatně, potom vše navrátím do původního stavu, jako by se nic nestalo." Dodala k jejímu poznatku o podmínkách. Upřímně, komu by se chtělo bojovat na místě, kde by se skoro vlk bál o to, aby si něco neudělal s nohami. "Ta tyč je magicky přeměněná na přívěšek, takhle je normálně, když jsi řekla, že bez magie." Podala jí informaci a pevně uchopila hůl. Byl to takový její poklad. Jako druhý duch. Obrana a útočník zároveň. "Jen, aby tě tahle hra nezaskočila," zavrčela na ni. To už však měla Black zakouslou okolo nohy. Jako blesk se k ní otočila a chytila ji zuby za šíji. Sice tímto pohybem opustila hůl, ale jakmile ji pustila k zemi, hůl byla zase jen přívěškem okolo jejího krku. Také ji silně stiskla. A předními tlapami se snažila Black odtrhnout od její nohy. Nerada by se najednou stala Trojnožkou, už jen samotná přezdívka se jí nelíbila. Ale zjistila, že vlčice se asi opravdu nebojí zakousnout, bohužel pro ni bude asi smutná informace, že si nebude moci koho kousat, až se pustí Ayshi.

Její ego asi nesneslo pomyšlení nad tím, že Kurážná oproti ní má opravdu výhodu. Když se tedy tmavá vlčice začala připravovat k souboji, Ayshi si jen oddechla. Nechtělo se jí dneska moc bojovat, ale když je to potřeba, klidně to udělá. Polkla. "Nemyslím, já to vím," řekla napřímo a bez omáčky okolo. Bylo potřeba jednat. Napřímila se. Po oku mrkla okolo sebe, nevypadalo to tu moc bezpečně. Měla bych to tu trochu upravit... Napadlo ji a už tu pomocí magie alespoň srovnala terén okolo obou vlčic. "Znám sebe dobře," dodala jen a už na vlčici jen zavrčela. Ostře máchla ocasem do leva na znamení, že se nebojí. Zkus si a uvidíš... Pomyslela si. Přemýšlela, zda si magií i tak nějak nepomoci, ale přece jen bude respektovat, že Black žádnou asi nemá. Napřáhla se tedy a do tlapy jí sjela hůl s yaloritem. Pousmála se šibalsky a olízla se. "Nezahrávej si," napomenula ji a už se chystala na to, zda vlčice půjde první, když to tak špatně nesla a nedokázala prostě unést to, že nemá šanci.

Ayshi, beta
11 postů
Ayshi procestovala sever země a portálem se dostala až na druhý ostrov, kde narazila na vlčici Black, kterou si vyzkouší, zda by se hodila.

Neznala žádnou alianci, takže asi patřila do té druhé skupiny. Ale docela ji to překvapilo, že tu nyní vymýšlí jiné smečky nějakou alianci proti nim. Asi by brzo měli najít nějaké společníky i oni. "Magie mi dosti pomáhají, ovšem chci vidět, jen jak se proti ní umíš bránit a s ní bojovat." Prozradila jí její plán, možná to ani neměla říct, proč tohle udělala. "Dostaň se ven a třeba přežiješ do rána." Pobídla ji ještě jednou k tomu, aby něco začala dělat. Sledovat ji jí docela nevadilo, ale opravdu by si k tomu chtěla pořídit i popcorn. Vypadalo to, že to ještě bude záživné a nějakou dobu ještě trvat. Ovšem, docela jí spadla čelist, když se vlčice docela jednoduše přes ně dostala. Naklonila mírně doleva hlavu. "i kdybych magii nepoužila, stejně mě nepřepereš," oznámila ji krátce, ona už byla dosti dobře vycvičená a za tu dobu už nabrala tolik zkušeností, že i fyzicky by tuhle vlčici v naprosté pohodě porazila.

Hlásím Ayshi a dvojici nemám :) Prosím jen do páru samce :D

Její slova stále zněla docela drsně a egoisticky a to se jí docela líbilo. Možná by přece pro ni mohla najít místo. Ale i tak by to první chtělo nějakou zkoušku, přece nevezme k sobě jen tak nějakého vlka, co na ni vystrčí ostrý a mlsný jazýček. "Berme to tak, že každý, kdo nepatří proti nám je proti nám," vysvětlila jí jednoduše, neměla zapotřebí, aby jí tady vysvětlovala všechny osnovy a práva společenství. Aby si ji vyzkoušela, okolo nohou jí nechala vyrůst středně pevné kořeny. "Ukaž se," vyzvala ji a lehce couvla, jelikož nevěděla, jakou taktiku by mohla vlčice volit a zároveň, aby ji netrefila. "Když nepotřebuješ magii, měla bys disponovat, alespoň fyzickou zdatností." Promluvila k ní a už ji jen sledovala. Mít popcorn, tak si ho k tomu klidně dá, jelikož tohle asi bude na delší dobu. Ven se z nich však dá dostat, tak šílená přece není, aby jí dávala, tak šílené úkoly.

Očividně má tahle vlčice dost tvrdý oříšek, který chtěla Ayshi vylousknout a vypořádat se s ním. Black, jak se tedy vlčice představila, pořád nevypadala jako někdo, kdo by někdy mohl respektovat své bratry a sestry v chaosu, natož šířit jejich myšlenky mezi další vlky. "Dokud nejsi jedním z našich bratrů, mám právo se k tobě chovat jako se špínou," oznámila jí. Už jen očekávala otázky, jak by se mohla přidat nebo otázky s tím, co jsou zač. "Je velice fajn, že sdílíš stejný názor na to, že vlci musí jíst maso. Občas to však nějak nejde a budeš muset sníst někoho," vysvětlila jí. Sice ani Ayshi nikdy vlčí maso nejedla a ani se k tomu nehodlala přistoupit, ale tak si alespoň zjistí, jak moc je schopná se obětovat pro život. A navíc správný vlk by se toho ani neměl bát. Prohlédla si ji ještě jednou. "Vládneš nějaké magii?" Zeptala se jí napřímo.

Trochu se udivila, že ji nazvala psychopatem, tedy věcí, kteoru ona určitě není a nikdy ani nebude. "Já nejsem psychopat," ozvala se. "K čemu takovému mám ještě daleko!" Snažila se bránit vším, co jen mohla, jelikož se ty dvě asi jen nepochopili. "Asi jsem se jen špatně vyjádřila..." Začala. Možná to přece jen nebude kořist a možná by se nám tu hodila, přeci jen, takový drsný jazýček má Milost rád, když tu Barevnou má tolik rád až si z ní udělal Betu. Měla však pochybnosti, zda by se úplně hodila byly docela velké. Nevypadala vůbec nadšeně z masa a opravdu nerada by nějakou vlčici s drsným jazýčkem trénovala v tom, aby jí při bitvě nevrhla někde šavli kvůli tomu, že někomu půjde vidět nějaký kus masa. To všechno si bude muset vyzkoušet. "Nevypadáš moc nadšeně z masa, jsi býložravec?" Pousmála se a oklepala se. "Nejsem srna," podotkla ještě trochu opožděně, ale spíš na to nějak zapomněla zareagovat. "Jsem vlk stejně jako ty. Nazývají mne Kurážnou a jak říkají tobě?" Zeptala se, aby konečně s ní mohla jednat i jako s vlkem a ne kusem hadru.

Když se vlčice začala stavět na nohy, mírně couvla, aby jí neskočila na záda. Nerada by nějakého tuláka nesla na zádech. Nejen, že smrdí, ale jsou i nevychovaní. A navíc by jí zlomili záda, je na to moc drobná. Jen, co se vlčice postavila, oddechla si. Má všechny čtyři nohy, žádný pajdák... Promluvila k sobě. Prohlédla si ji ještě několikrát než byla schopná jí nějak odpovědět. "Vypadáš, jako dobrý pokrm a pochutnat si na spícím je mi trapné," pousmála se. Nikdy nechtěla ochutnat vlčí maso a taky doufala v to, že nikdy nebude muset, ale jako vtip na dobré probuzení dobrý. "Vypadáš udiveně, cožpak se bojíš?" Polétlo jí hlavou, že vlčice má asi mnoho otázek, což zjistila tak nějak už od oka, ani nemusela použít své magie. "Co říkáš na nějaké skvělé probuzení, pusinko?"

<<< Ostříží zrak

Ayshi vyšla kopec, ihned se rozhlédla, zda tohle místo nezná. Nepřipadalo jí nijak povědomé, ale při zavětření, zde cítila přítomnost nějaké vlčice. Napřímila se. Přece nebude beta Chaosu vypadat jako hlupák. Rychle ještě pohodila hlavou, aby se lehce upravila. Nikdo se však k ní neblížil, tak musela jí ona po pachu blíž. Nepáchla vlčice žádnou smečkou, alespoň takovou, jako zná. Pouhý tulák... Ulevila si, že třeba nejde konečně nějakou kořist.
Po několika krocích viděla schoulenou kuličku, dle odhadu to bude asi ta vlčice. Přišla tedy až k ní. Pořádně si ji prohlédla. Mohla bych si vyzkoušet... Pomyslela si a docela drastický s ní zatřepala jen, aby se ujistila, že jen spí a nechcípla tu před ní. "Vstaň!" Zvolala na ni.

<<< Nejvyšší hora (přes Rokli)

Lehce znejistila, když se před ní objevila propast, ale i tak se nijak s ní vypořádala a mohla pokračovat dále. Následovala už jen louka, konečně si oddechla, že nemusí stoupat do kopce a potom zase z kopce a konečně se projde i po rovince. Lehla by si tam klidně, kdyby jen to nebyla prostě zasněžená louka, kde by na ni ještě mohl vyskočit a ona by udělala žlutý sníh. Zatřásla hlavou. Přece by si stejně sem nelehla, mohla by nachladnout a potom by ji otravovala rýmička.
Chvilku tu jen tak postávala a nechávala jen větrem si pročesat srst a svitem měsíce si nechat osvítit svou postavu. Pohlédla na oblohu a jen se pousmála. Super, už se tu směju nahoru, asi bych měla jít dál... Pomyslela si a nejraději by si dala asi i facku. Takže se jen nakopla a šla dál.

>>> Furijské hory