Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Náva má teď smečka i povýšení, tudíž dvě tlapky prosím do ohně :3
Také má už i lásku a vlčata, takže dvě tlapky poprosím do vzduchu a 10% do rychlosti a 10% do obratnosti.
Také poprosím pisálka za 300 příspěvků
Ještě dosáhnutí plného počtu tlapek v jiném elementu (oheň - s těmi tlapkami z odznáčku)

Azzip má smečku a 100 příspěvků :3

přidáno

<< Mělká pláž (přes Baštu)

Švihla jsem ocasem a znechuceně nakrčila nos, jak se mi tlapky propadaly do té odporné hmoty. Kdo ví, co to vůbec bylo? Na bláto to až moc smrdělo, takže možná nějaké hnijící rostliny? Doufám, že jen rostliny... i když bych se nedivila, kdyby to bylo nějaké zvíře, protože i já měla problém v té věci chodit. A to jsem ani nemohla myslet na to, jak jsem od toho byla celá odporně zapatlaná... ono to lepilo! Nemělo by to lepit, ne?! Bláto přece nelepí! Panikařila jsem. C-co když to už nesmeju?! Budu takhle smrdutá a zalepená už navždy!! Už jsem byla skoro na pokraji zhroucení, když v tom jsem uslyšela hlasy a začala se brodit k nim. Nechápala jsem, jak může mluvit tak-tak jako že se nic neděje! Vždyť tu umřeme! Zhynem tu pod nánosem té odpornosti!! Přesto jsem ale přidala do tempa, abych se dostala alespoň k nějaké živé duši, které ale už od pohledu nebyly vůbec můj typ. Stáhla jsem ouška a nějakým způsobem se dostala až k nim. Podle všeho lovily nějakou veverku nebo co. "C-co děláte?.. lovíte tu veverku?" zeptala jsem se několik metrů za nimi. Nechápala jsem, proč by se tím malým zvířetem vůbec zaobíraly. Vůbec se je nevyplatilo lovit. Hodně námahy a málo masa.

<< Ice World

Jakmile jsem se ocitla na teplé pláži, lehce zmateně jsem se začala rozhlížet kolem. Vždyť...-vždyť ještě před chvílí jsem byla na té ledové planině! Když jsem se ale koukla za sebe, uviděla jsem ten samý portál, co předtím a tak nějak mě trklo. Náhodou to bylo celkem užitečné. Vlk se nemusel trmácet takovou dálku a prostě jen stačilo projít tím portálem. Když jsem nasála pach do modrého čumáku, zjistila jsem, že nedaleko se tu nachází celkem dost vlků a já nikdy neodmítla žádnou příležitost se předvést nebo pobavit na něčí účet. Nemusela jsem se tedy vůbec rozmýšlet a vydala se se za jejich pachy. Z pláže mě to vedlo na nějakou louku, která se stávala víc a víc mokrou, až jsem se dostala na nějaký začátek... co to bylo? Bažiny?

>> Bažiny (přes Baštu)

<< Common Forest

Šla jsem takovou vycházkovou chůzí přesně k té ledové ploše, kde jsem se poprvé uviděla s Balrogem. Už to bylo celkem dlouho, co jsme se neviděla a abych pravdu řekla, celkem mě zajímalo, jak se mu daří. Bylo ale hodně pravděpodobné, že se opět uvidíme, vzhledem k tomu, že už předtím projevil zájem o to, přidat se do Chaosu. Na druhou stranu ale Chaos nebyla tak úplně smečka, tudíž i kdyby se v Chaosu nakonec nacházel, nebylo pravidlem, že se zase uvidíme. Vždyť jsem zatím neviděla ani všechny alfy! Trochu jsem se oklepala, jak mi pomalu ale jistě začaly studit končetiny. Díkybohu jsem ale v bělostné dálce uviděla cosi zářit a vydala se k tomu, doufaje, že tam bude nějaké teplé cosi. Nějaký veřejný oheň nebo tak něco. Jakmile jsem k tomu došla, zdálo se to jako jakýsi kruh, kterým jsem prošla na druhou stranu. Teplotní šok mi málem přivodil infarkt, stejně písek pod mýma tlapkama.

>> Mělká pláž

Sledovala jsem vlka modrýma očima a tak nějak potlačila zavrčení, když pronesl tu svou chytrou poznámku. "Jsi vtipálek... rozkošné," uculila jsem se takovým tím ironickým způsobem a potom udělala pár kroků dozadu. "Vraždící kult? Není moc chytré hledat vraždící kult... nikdy nemůžeš vědět, kdo bude další oběť," mrkla jsem na něj a potom se otočila celá na Scara, ke kterému jsem následně přišla a 'nenápadně' se o něj otřela. "Ano, je v nich magie... ale chápej, nemůžu ti o sobě říct všechna tajemství," usmála jsem se mile a trošinku zalhala. Ty krystalky byly prostě absolutně obyčejné... ale zářily a to většinou vyvolávalo jakési pocity, že by mohly být magické. A vlastně jsem doufala, že se nějaká magie objeví, protože by to bylo dost praktické. "Jdu se trochu... projít. Pak se ještě uvidíme," řekla jsem ke Scarovi a pak se pomalým krokem začala odebírat pryč.

>> Ice World

”Fajn, to není tolik,” pokrčila jsem rameny. Ani jednoho jsem však neviděla... dokonce se o nich ani moc nemluvilo. Takže byli vůbec důležití? Jasně, byly to alfy, ale Milost nebo Angel byli prostě asi víc... průbojní? Ale ani jednoho z nich jsem neviděla, tak těžko říct. ”Přirozený výběr,” uchechtla jsem se zašvihala ocasem. Ne, že bych tu lezla po ostrovech a hledala drobotinu, abych je mohla vyhladit, ale zase když už bych je měla v cestě, asi by to pro ně neskončilo moc dobře. Ani před tou událostí s mými vlčaty jsem je neměla moc v lásce, ale potom už jsem je začala doslova nenávidět. Každé pitomé vlče mi připomínalo, že kdejaká fuchtle se o ně dokázala postarat líp než já. A to byla pro moje ego dost velka rána.
Naši idylku nám však překazil nově příchozí. Chtěla jsem na něho být hnusná, ale nakonec jsem se rozhodla jinak. Nebyl špatný, co vo to. ”Zdravím,” koukla jsem na něj ledovýma očima, ale usmívala jsem se mile. ”To je vše, prdelko,” pronesla jsem a mrkla na něj. Potom jsem se zvedla a se třpytivými krystalky po celém mém těle jsem došla až k něm. Sem tam na něj mohly házet prasátka. ”Copak tě sem přivádí?... Máš docela štěstí, že jsi potkal právě nás.”

”Dobrá...” řekla jsem a v hlavě už si sepisovala seznam nejbolestivějších smrtí. Takové správně provedené stažení z kůže by nemuselo být vůbec zle! Prý se pak žije tak dlouho, dokud vlk nevykrvácí. Což je dost dlouho, když neporušítě žádnou větší žílu nebo tepnu. Nebo obět sežere hmyz či něco jiného. Tak jako tak je dosti zajímavá smrt. ”Komu mě ještě musíš představit? Doufám, že vás není třeba dvacet,” řekla jsem mu a švihla ocasem. ”Žádná neplánuju... a i kdyby jo, tak by stejně chcípla jako ta první,” řekla jsem spíše nezaujatě. ”Ale chci tě upozornit dopředu, že k nim nemám vřelý vztah,” dodala jsem. Abych pravdu řekla, trochu jsem lhala. Neměla jsem k nim vřelý vztah, to opravdu ne. Ale v téhle formulaci vlk pomyslel, že se od nich budu chtít držet dál ale i tak je nějak budu tolerovat. Pravda byla, že jsem je nenáviděla a jakmile by byla možnost... bylo by po nich.

Protočila jsem oči nad jeho vytýkáním mého nevybraného způsobu chování vůči té čubce.”Když nebude provokovat,” pokrčila jsem rameny. Rvát jsem se nutně nemusela, ale držet tlamu jsem rozhodně neplánovala. ”Fajn,” odpověděla jsem na jeho vysvětlení ohledně úkolu. Vlastně jsem toužila po tom, abych byla betou a tak mohla vyprášit prdel té malé otravné věci. Pardon, věrné členky. ”Tak někoho sežeň a já ho sežeru,” pokrčila jsem rameny. Ne asi doslova... nebo prej vlčí maso není moc dobrý, takže bych ho spíš jen vykuchala. Nebo asi ani to ne. Krev jde blbě z kožichu dolů. I když u mě by se další barevný flek asi ztratil. Nakonec jsem se zvedla a došla až k němu. A chci se zeptat... jak to tu máte s vlčaty?” otázala jsem se ho. Jestli tu totiž nějaká byla, tak bych za sebe vůbec neručila.

Ty kecy o tom, jak se máme mít rádi mě spíš rozčilovaly, než nějak povzbuzovali se do smečky nakonec přidat. No navenek jsem se tvářila neutrálně. Přetvařovat jsem se uměla, to zase jo. I kdyby byla Kurážná Alfa a já třeba omega, stejně by mě to nedonutilo se k ní chovat hezky nebo minimálně neosnovat její vraždu. Přesto jsem ale jen tak ne moc nadšeně ale ani ne vyloženě naštvaně kývla. Přece se tu nebudeme hádat. To přijde potom... až se mi nebude moct nic stát. "Co si mám představit pod pojmem -až se prokážeš-? Mám jako někoho zabít? Být tu několik let? Být milá na tu věc?" ukázala jsem dozadu směrem, kam odešla Kurážná. Možná nebylo moc chytré provokovat, ale já si nevěděla pomoct. Prostě mě ta vlčice tak moc iritovala, že jsem si do ní potřebovala rýpnout i za cenu nějaké té jizvičky. Kterou bych pak jejímu stvořiteli několikrát vrátila. Sice jsem byla malá, ale určitě ne bezbranná.

Popravdě mi slovo 'rodina' přišlo vtipné. Ne. Smečky nikdy nejsou rodina. Nikdy se nedá zajistit, aby se všichni měli rádi. No radši jsem svou nelibost k onomu slovíčku nedávala najevo. Místo toho jsem se otočila na Milost. "Nebudeme si mazat med kolem huby. Chci ochranu, chci nějakou jistotu a v neposlední řadě jsem prostě zvyklá na to, žít ve smečce. A vzhledem k tomu, že tu jiná vhodnější smečka není, spokojím se s tímhle," řekla jsem upřímně. Poté jsem ale hodila opět vražedný pohled po druhé vlčici. Držela jsem se jak to jen šlo, abych jí neskočila po krku. Místo toho jsem se ale usmála a milounce na ni zamrkala. "Měj se, cukříku!" zavolala jsem ještě na ni, stejně sladce, jak jsem se předtím usmála. Jakmile ale zmizel její ocas z dohledu, otočila jsem se chladně na vlka. "Co teď?" zeptala jsem se a natočila hlavu. Bude nějaká přijímání nebo tak něco?

Jejich debatu ohledně jazyku jsem neposlouchala až do té doby, dokud se nezačala týkat přímo mě. V té chvíli jsem se na ně otočila a věnovala o něco příjemnější pohled černému vlkovi. To se však nedalo říct o pohledu, který jsem hodila na tu drzou vlčici. Srst na celém těle se mi naježila a já se zvedla. Pomalou chůzí jsem se k ní přibližovala a nakonec jsem si těsně u ní přejela jazykem po tesácích. "Radím ti na mě moc nemluvit," zavrčela jsem jí do obličeje. "Tvá úcta je mi u prdele, stejně jako celá tvá exitence. Tak dávej bacha, aby sis za pár minut neprohlížela svůj jazyk, když tak stojíš o to ho vidět," sykla jsem k ní a poté se zase vzdálila. Poodešla jsem několik metrů a tam si sedla, sledujíc drzou vlčici, kterou jsem nemohla vystát. Kolem pacek jsem si přehodila ocas a pak pohledem šlehla po černém, jestli nemá v úmyslu mi něco udělat on. To by byla chyba.

Olizovala jsem si nepřítomně tlapku a opravdu zaujatě ji sledovala, jestli je opravdu čistá tak, jak bych si představovala. Když jsem byla ale zabraná do své očisty, zaslechla jsem tu malou čubu, jak cosi mele o mě a o jazyku. Chtěla jsem jí nabídnout, že bych jí ho vytrhla, aby se tedy mohla pokochat, ale nechtěla jsem to tu znova rozhádávat. Přece jen pořád byli dva a já jen jedna. I tak jsem se ale s dost nepříjemným pohledem otočila. "Azzip," utrousila jsem, ne moc přátelsky. Jestli nebyla vlčice úplně tupá a mimo, asi jí došlo, že já s ní kamarádka asi nebudu. Málokdo by o to taky stál. Sama bych do toho nešla. U mě vlastně nebylo nikdy nic jisté. Byla jsem dost nepředvídatelná a to se ve společnosti nebralo jako pozitivní vlastnost. Ach ta společnost. Všichni jsou tu pokrytci, pohoršeni, když si zachráníte kožich místo pomoci ostatním, ale sami by to pak udělali taky. Někdy svět opravdu nechápu.

Nakrčila jsem nos nad celou situací. Bylo to poměrně vtipné, jak ten černý bránil tu malou nicku. Jako by k něčemu byla, že? No nic, dělat si nepřátele mi šlo vždycky dobře, teď bych se ale taky potřebovala trochu krotit, abych dostala to jídlo zadara a jakousi ochranu. I když jestli mě bude bránit tenhle. Jo, měl magii ohně, což byl taky důvod, proč už jsem radši držela tlamu, ale ubránit celou smečku? Pffff... Tohle celé bylo strašně pod mojí úroveň. azdpu sekundu jsem si musela připomínat, proč že tady vůbec jsem. Sedla jsem si asi tři metry od těch dvou idiotů, (zády) přičemž jsem si začala olizovat packu, podobně jako kočka. Musela jsem se trochu uklidnit a tahle monotónní činnost tomu dost pomáhala. A navíc byla užitečná. Oba dva vlky jsem ugnorovala do chvíle, než mi budou moci věnovat pozornost. Že jsem se radši nenaučila lovit sama...

Radši jsem jeho další větu odignorovala, jelikož tato debata nikam nevedla. Bylo těžké vysvětlovat jaký je rozdíl mezi sváděním a následným využíváním a sexu. No nic, dost tohoto tématu. ”Dík,” okomentovala jsem jeho ‘pochvalu’. Vlastně jsem si nebyla jistá, jestli vůbec jde o pochvalu. No nic, nebudeme se tu zbytečně rozhádávat, no ne? Nebo jinak, s někým jiným bych se tu klidně hádala do aleluja, ale Milost byl až příliš důležitý a užitečný na to, abych se na něj vrhla. To ovšem neplatilo pro příchozí vlčici. Na vlkovo vycenění zubů jsem reagovala tichým zavrčením. Však slova té malé čubky mě přinutily vidět červeně. Nasupeně jsem švihla ocasem a s dost nebezpečným výrazem a stylem chůze, se rozešla za ní.
”Bacha na slova, nebo ten, kdo přijde o jazyk budeš ty. Nebudeš první ani poslední, ldo pak litoval svých slov,” vrčela jsem jí do obličeje, připravena ji kdykoli hryznout. ”A ne, nikdo se o tobě nezmínil nebo se na tebe neptal, asi budeš nepotřebná malá nula... tak radši sklapni, nebo budeš nepotřebná malá nula bez ocasu, uší a vlastně veškeré kůže na tom tvém nevycválaném těle,” štěkla jsem a potom opět poodešla, jakoby nic. ”A ty kytky jsou náhodou užitečné,” švihla jsem ještě ocáskem.

"Nemůžeš vědět okolo koho se motám, čumáčku," zazubila jsem se a švihla třpytivým ocasem. Nad slovy Angela jsem převrátila oči. To si vážně všichni kolem mysleli, že se vyspím s každým na potkání? Jasně, spala jsem s alfou a Balem, ale to byly dva vlci za několik let. To, že jsem využívala své krásy ještě neznamenalo, že své tělo budu dávat každému. Avšak to, že si něco v hlavách šeptali beze mě, se mi vůbec nelíbilo. Nakrčila jsem nos a podívala se na Milost, ne moc příjemně. "A dávej na sebe pozor!" křikla jsem na Angela. Ale bylo to spíš sarkasticky, než že bych opravdu doufala, že si nezadrhne třeba drápek nebo tak něco. "Pffff, nejsem mrcha," stála jsem si za svým, i když nám bylo oběma jasné, že tak trochu lžu. No co, každý jsme nějaký. V tom ale přišla další vlčice. Urazila mě už jen tím, že se vůbec nepozastavila nad mým nádherným a okouzlujícím vzhledem. "Copak nevidíš, že se tvá alfa s někým baví? Neučili tě doma trochu slušnosti?!" nakrčila jsem pohrdavě čumák. Dělala, jako bych tu nebyla.