Příspěvky uživatele

< návrat zpět

”Kdybych provokovala, vypadalo by to jinak, věř mi,” mrkla jsem na něj a poté se obrátila na Angela, který mě začínal štvát. ”Třeba to bude proto, že beru jen pořádný alfy... možná bys měl jít hledat tu tvou vlčici, ať se ti neokotí s někým jiným,” mrkla jsem na něj jedovatě. Chovala jsem se jak dvě různé vlčice. Jedna sladká a okouzlující, druhá jedovatá fůrie. ”Takovej malej hnědej...?” naklonila jsem hlavu na stranu, však hned na to mi docvaklo o co jde. ”Vy se bavíte v mysli!” štěkla jsem po nich. Brala jsem to jako určitý druh zrady. Musela jsem to rozdýchávat, abych po Angelovi nebo Milosti nevyjela ještě víc. A k tomu všemu určitě probírali něco důležitého! A já to chtěla vědě taky!

Úplně jsem se vyžívala v pohledu černéjo vlka, nebo-li Milosti. I když těžko říct, jestli tak na mě civěl kvůli mémo neotřelému vzhledu nebo kvůli kvítku. No tak či tak, líbilo se mi to. ”Jsem úplné zlatíčko, neublížila bych mouše!” řekla jsem naprosto důvěryhodně a udělala ještě několik kroků k černému vlkovi. Jo, teď jsem celkem lhala, ale to on nemohl vědět, žeano. Pomalu jsem Milost obcházela a sem tam se o něj ‘omylem’ otřela. ”Takže alfa... mám s nimi hodně zkušeností, že Angee?” mrkla jsem na okřídleného a pak svou pozornost opět stočila k Milosti. Nakonec jsem se zastavila, kytkou směrem k němu. Sem tam jsem se ho náhodnou částí těla dotýkala a ´nenápadně’ o něj zavadila čumákem. Byla jsem mrška, co k tomu dodat.

Samolibě jsem se ušklíbla, když se Angel začal zase nafukovat. Třeba kdybych řekla jetě něco, tak by prasknul. Velice mě zaujal hlavně fakt, že se naštval až při té ‘levné čubičce,’ což značilo, že to jen takové upuštění páry nebude. Ach Angele, už jednou ti ta fuchtle zlomila srdce a ty rozhodně neváháš a skáčeš do té samé řeky znovu. No co na to říct. Hodně štěstí. Nic jsem mu už říct nestihla, protože se tu objevil další vlk.
”Takový krásný vlk určitě nikdy neruší!” zamrkala jsem na něj a udělala k němu několik skoků, až krystalky zazvonily. Přitom, když mě Angel představoval, prohlížela jsem si ho. Vlastně byl opravdu celkem pěkný! Černou se nic nikdy nezkazilo. ”Ále, Angel přehání... vlastně jsem celkem milá,” mrkla jsem na něj. Na co si hned dělat nepřátele? Lepší bylo teď být prostě jen okouzlující a nějak si ho namotat na drápek. Však kdyby udělal něco, co by se mi nelíbilo, pěkně by to schytal.

<< Kvetoucí louka

Zahlédla jsem stádo srn ale jen nad nimi ohrnula nos. "Nemám hlad," pronesla jsem a poté se 'naprosto náhodně' otřela o Angela, kvítkem samozřejmě směrem k němu. "Hmm... vlastně mi trochu smrdíš... smrdíš jako někdo cizí," dodala jsem poté a naklonila hlavu na stranu. "Takže bys nebyl takový svatoušek jak jsi se mi snažil nakukat? Koho jsi to svedl, hmm?" přivřela jsem očka a střihla ušima. Nebyla jsem idiot, ten smrad jsem cítila i před tím, ale teď jsem si byla jistá, že mi nebude lhát. "Co to bylo za čubičku? Snad nebyla moc levná," ušklíbla jsem se a švihla ocasem, takže krystalky opět zazvonily.

<< Small

Byla jsem moc spokojená s touto situací a tak jsem si ji i náležitě užívala. "To ano," ušklíbla jsem se a švihla cinkajícím ocáskem. Kolem se několik pachů sice nacházelo, ale já to moc neregistrovala, protože mi to bylo zaprvé jedno a zadruhé jsem konečně chtěla potkat ty Angelovi poskoky nebo kdo že te vlastně byl. Ne ani že by mě tak zajímala ta jejich smečka, ale jak Angel sám řekl, ráda bych vyzkoušela jak má nová vizáž bude působit na ostatní vlky. "Moje slova!" přitakala jsem Angelovi. Jasně, že by mě každá smečka chtěla! Vždyť jsem byla naprosto bezkonkurenčně nejkrásnější a nejodvážnější vlčice, co kdy po téhle olezlé zemi chodila!

>> Common Forest

Spokojeně jsem obletovala zblblého Angela a náležitě si to užívala. "Awww, jsi ty mi ale zlatíčko!" pochválila jsem ho, zato že mě pochválil. Očka mi jen zářila od radosti a já se vesele vyhoupla na žíhané nožky a poskakovala na nich vedle Angela v jakémsi dost podivném klusu. A jak jinak, cinkala jsem jak kdybych byla nějaká zvonkohra. Vážně to moc praktické nebylo. "S tímhle kožichem si budu nechávat lovit," řekla jsem mu a zvedla čumáček k obloze. K obloze, která měla za tou modrou dost podobné zbarvení jako já. "To si řekneme příští zimu," mrkla jsem na něj spiklenecky. Však já si zařídím nějakou magii, která mě bude chránit před všemi těmi nenechavými očky, které by chtěly vykoukat mou nadpozemskou, přímo božskou krásu! Pfff.

>> Kvetoucí louka

Spokojeně jsem se usmála na Angela, který se zdál dosti překvapený mou novou změnou. Ladně jsem švihla ocáskem a tak některé krystalky lehce zacinkaly. Koukla jsem na něj ledovým očkem a protáhla se kolem něj, přičemž jsem se o něj ještě otřel, kvítkem směrem k němu. "Jsem moc ráda, že se ti to líbí," mrkla jsem na něj opět se letmo podívala na své žíhané nožky, osázené lehce světélkujícími kousky křišťálu, který při jakémkoli prudším pohybu trochu zvonil a cinkal. "Hmmm, možná bych se ráda koukla víc na tu vaši smečku," uculila jsem se. Ten vzhled mi udělal opravdu radost, takže si Angel mohl jakž takž vychutnat, mé příjemnější já. No jo, vyplatilo se mi dělat radost. "A řekni... potkal jsi někoho víc okouzlujícího?" podívala jsem se na něj tázavě a nastavila barevnou srst směrem k němu, přičemž krystalky ještě barvu víc podtrhávaly svou jemnou září.

<< Pityas (přes Kvetoucí louku)

Šla jsem pomalým, houpavým krokem vedle Angela přímo cítila, jak mě nemůže vystát. No co se dalo dělat, každej je nějakej. Co by mi udělalo radost?! Hmmm... nějaký ňouma, který by mě tak miloval, že by udělal to, co by mi na očích uviděl? Zlato? Šperky? Moc? Těžko říct. "Nevím, asi jsem moc náročná," odpověděla jsem a přimhouřila oči. Co to...? Byl tam opravdu stánek?! Přišla jsem blíž a prohlédla si šedivého vlka. Několikrát jsem mrskla ocasem a poté se zastavila u květiny, která se mi opravdu zalíbila. "K čemu to je?" zeptala jsem se na ostro, načež se mi dostala odpoveď. Tak zamilovanost, jo? Užitečné... Nakonec jsem se však posadila a naklonila hlavu na stranu. "Nemáš nějaké magie? Něco co by mě udělalo nadpozemsky krásnou... jako ještě víc, než jsem teď?" zeptala jsem se a natočila se, aby si mě jakože mohl prohlédnout. Vlk něco zamumlal a po chvíli přišel s jakýmsi práškem. Ten na mě hodil a já si několikrát pšíkla. Co... co to?! Hleděla jsem na sebe a potom koukla na Angle. "Podívej se na mě!" řekla jsem radostně a tvářila se opravdu... no šťastně. "Díky!" dokonce jsem vlkovi i PODĚKOVALA a podala mu nějaké kamínky nebo co, abych to tedy neměla zadarmo. Poté jsem se ještě otočila na Angela a svůdně na něj mrkla. "Tak co na mě říkáš?!"

NÁKUP

KŠM: 312||Rubíny: 5||Mince: 6
6 mincí - 24 rubínů - 240 KŠM
138+312 = 450
Zbarvení - 450 KŠM + 5 rubínů (oči)
450 a 5 rubínů -> 500 kšm -> 150 (sleva 70%) -> 350 (+102)
452 zbude
kupuju poté ještě magii země a ohně (-360 -> 92 KŠM)
92 KŠM - 80 KŠM -> kvítek

Zbude

KŠM: 12||Rubíny: 0 ||Mince: 0

Pořád jsem jedním okem sledovala Angela. To, že teď byl jako beránek nesmazávalo to, že mě ještě před chvílí držel pod kořenama nějakýho pitomýho stromu a nemával mi ohněm před obličejem. Švihla jsem ocasem a porozhlédla se kolem. "Je ta tvoje.... smečka daleko?" zeptala jsem se lehce otráveně. Abych pravdu řekla, moc se mi tam nechtělo. Uznávala jsem totiž opravdové smečky. Ty smečky, kde si každej nedělá co chce a hierarchie je rozdělená tak, aby tam nevládli magoři. Fungovalo to takhle staletí a tihle vyšinutí idioti se to rozhodli během pár dnů zazdít. Vůbec se mi to nelíbilo. Ale souhlasila jsem, že se na ně teda kouknu, no nic z toho být nemuselo, žejo. Neslíbila jsem nikomu, že se někam přidám nebo tak něco. Mávla jsem ocasem a trochu zabočila, protože jsem zacítila nedaleko vodu... no a prostě jsem měla žízeň no.

>> Small (přes Kvetoucí louku)

<< Poušť (přes Kvetoucí louku)

Pomalu jsem se brouzdala po louce, až jsem nakonec došla tam, kde jsme s Balrogem lovili. I když jsem si to nechtěla moc připouštět, ten šutr mi celkem chyběl. Přecejen mi lovil, tak nějak to byla i moje ochranka a hezky v zimě hřál. No brečet jsem kvůli tomu nehodlala, ale asi bych se cítila jistější, kdyby tu byl. On a jeho 250 kilo nebo kolik to ten hromotluk měl. Jak jsem si tak chodila, nakonec jsem se přecejen na chvíli zastavila a zaslechla známé vytí.

Rychlohra

Setkala jsem se s Angelem, trochu jsme si povídali( hlavně o Balrogovi a o tělesných aktivitách, co jsme spolu provozovali, hehe), trochu se prali no a nakonec jsem souhlasila s tím, že teda okouknu tu jeho pitomou smečku nesmečku.

<< Para. svět

Sakra kde ten idiot zase vězí?! Pomyslela jsem si naježeně a vylezla z úkrytu. Vlk ho pošle pro jídlo a on se nevrátí ani po několika hodinách! Co jako dělal takovou dobu? Rázně jsem si to ťapala skrz louku a tiskla uši ke krku. Já až ho najdu!...
***
Najednou se však cosi změnilo a já se nacházela na Poušti. Zmateně jsem se rozhlížela kolem a jen zmateně přemýšlela, co se jako stalo... Pravděpodobně jsem spala s Balrogem, který se choval víc než divně a navíc tu teď ani nebyl, aby mi to vysvětlil nebo abych se aspoň trochu zorientovala. Packou jsem si přejela po čumáku a radši se rozešla. Nebylo dobré zůstávat tady, na to se tady děla až moc divných věcí.

>> Pityas (přes kvetoucí louku)

3

Ležela jsem si tak uraženě, zády ke svému partnerovi a doufala, že se mě třeba zeptá, co mi je, jestli nechci najíst, namasírovat nebo já nevím... rybu? Pfuuu, dala bych si rybu. Nějakou křehoučkou rybičku i s křupavými kůstkami. A maliny! Dala bych si rybu s malinami. Hmmm... jak jsem tak přemýšlela o jídle a z tlamy mi skoro začaly vytékat sliny, Balrog se konečně zeptal. Už jsem otevírala tlamu a chtěla mu říct, že nejsem žádná lehká vlčice, aby se na mě vyřádil bez nějakého romantického gesta! Já nevím, měl mi třeba hladit záda, nebo olizovat krk a ne hrrrr na věc! Ale nic z toho jsem mu říct nestihla, protože se mi zvedl žaludek takovým způsobem, že jsem se musela co nejrychleji zvednou a přelézt Balroga až ke vchodu, kde jsem pár metrů před ním vyklopila na krásnou jarní travičku všechno, co jsem v sobě měla.

2

Ani jsem se pomalu nestačila nadechnout nebo cokoli udělat a Balrog šel na věc. To jsem teda nečekala. Chtěla jsem aby si s tím dal nějakou práci a on na mě prostě rovnou skočil. Pche. Neřekla bych, že se mi to nelíbilo, to tedy rozhodně ne, ale snažila jsem se svoje potěšení držet trochu na uzdě, abych pak mohla dělat uraženou. Když ze mě slezl, schoulila jsem se na druhou stranu a mlčela. Hmmm, vlastně jsem celou dobu byla celkem ticho. To bylo totiž proto, že to bylo moc rychle!
Obtočila jsem si ocáskem kolem těla a uraženě ležela natisknutá víc na zeď, než na Bala. Ocáskem jsem si zároveň skryla i čumáček a přitiskla si ouška ke krku. A ještě mi k tomu všemu bylo blbě! Ne, ale opravdu mi bylo dost špatně. Dokonce jsem si začal v hlavě přehrávat cestu ven, abych to tam kdyžtak stihla, než bych to tu celé ohodila.

1

Ležela jsem na té studené zemi a vlastně se zase tak unavená necítila. Protože ten otravný sníh slezl a s přicházejícím jarem jsem měla energie víc než dost. Možná to byly prostě jakési pudy, ale zase na druhou stranu se mi vůbec nechtělo brodit tím hnusným blátem nebo co to bylo. Na mé bílé srsti bylo vidět totiž úplně všechno. A tak bylo jedině dobře, že jsme byli ve skulině mezi kameny a ne někde v blátivé noře, z které kdybych vylezla, nebyla bych bílá ale hnědá jako Bal.
Když si ke mě vlezl, trochu jsem se šoupla, aby se sem mohl vejít. S jeho přítomností tu najednou bylo příjemné teplo! A jak tu byla před chvílí řeč o jaře... byla o něm řeč znova. Moc dobře jsem věděla o čem mluví, jelikož jsem nebyla idiot a zároveň jsem si chtěla užít stejně jako on. Ale co bych to byla za dámu, kdybych byla hned k mání?! A proto jsem se provokativně natáhla (resp. protáhla - byla jsem malá, nou problém) a potom se k němu otočila zády. "Ještě nevím," broukla jsem a pohodila ocasem.

Šla jsem vedle Barloga a prohlížela si okolí. Sníh už nebyl a to se mi líbilo. Tedy, pořád byla zem o něco víc mokrá, ale už to bylo o hodně lepší než předtím. Brrr, nenáviděla jsem zimu. Mávla jsem ocáskem a šla spolu s Balem k nějakým šutrům, které mezi sebou vytvářeli štěrbinu, která byla přímo pro nás. Nebo minimálně pro mě, protože já bych se pravděpodobně vešla i mezi atomy s mojí velikostí. Zavřela jsem oči, když me Balrog olíznul. A to ne proto, že bych si to až tak užívala, ale proto, že bych asi oslepla, kdybych je nechala otevřené.
Nakonec jsem se ladně protáhla do provizorního úkrytu a přeplazila se do zadnější části, kde jsem se opřela o stěnu, hledíc ke vchodu, jestli už Bal jde. Tady mezi kameny byla pořád celkem zima a já čekala na svou peřinku!