Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Přes kvetoucí louku a poušť, sem :D

Šla jsem vedle Balroga a sledovala okolí. Ta pitomá zima už mohla konečně zmizet. Sice se trošililinku oteplilo, ale že by to byla nějaká hitparáda, to taky ne. Byla jsem celou cestu ticho a přemýšlela nad tím pitomým Angelem. Proč mě tak strašně vytáčel a přitom těšil?! Nebo... těšil není správné slovo. Spíš přitahoval. Jop, to bylo výstižné. Naštvaná sama na sebe jsem stáhla ouška a radši zavrtěla hlavou, abych na to nemusela myslet.

Para
Šla jsem vedle Balroga sledovala cestu před námi. Měla jsem jasný cíl už pěkně dlouho. Alfování mě prostě bavilo, naplňovalo. Sice jsem kvůli své vlastní hrdosti tento post opustila, ale to neznamenalo, že bych už navždy chtěla být bezcenným tulákem. Rozhodla jsem se tedy v budoucnu založit vlastní smečku. Nevěděla jsem sice jak, nebo třeba to, kdo by tam byl, ale byla jsem rozhodnutá. Otočila jsem hlavu na Balroga a zvedla bradu trochu výš, abych mu viděla do očí. "Úkryt by bodl," odpověděla jsem jen a švihla ocáskem. Šli jsme už nějakou dobu a mě už bolely tlapky. "Ale nějaký útulný, ne žádnou špinavou zaječí noru," pronesla jsem a roztomile se na něj usmála, jako bych snad byla andílek. No od toho jsem měla dost daleko. Ale je pravda, že jsem se k Balrogovi chovala celkem hezky.... na moje poměry.

Sledovala jsem Angela a naštvaně švihala ocasem jako nějaká kočka, zatímco on se skvěle bavil, což mě štvalo ještě víc. A nejvíc mě dorazilo, když se mi pokusil chňapnout po tlapce. Vycenila jsem na něj zubiska a zavrčela. "Bez mého souhlasu, z tebe stáhnu kůži," štěkla jsem mu do obličeje a zamračila se, když se usmál. Tak divně, ještě k tomu. "To pochybuju," poznamenala jsem, ale někde ve své dušičce jsem věděla, že to není pravda a nakonec by se mi to asi opravdu líbilo. Ale přece bych to nepřiznala! Stáhla jsem ušiska a přešla blíž k Balrogovi a na Angelův vyzývavý pohled jsem reagovala ignorací. Ale když mě švihl ocasem po zadku, chňapla jsem po špice jeho ohonu a vytrhla mu z něj několik chloupků, které jsem následně vyplivla na sníh. Ještě jsem chvíli pozorovala jak odchází a nakonec se rozešla na druhou stranu. "Jdeme?" zeptala jsem se, ale na odpověď jsem nečekala a prostě jsem šla dál.

>> Poušť přes Kvetoucí louku

Balrog byl nakonec přecejen v pořádku. Ale Angelovi asi znova hráblo. Sledovala jsem ho s nechápavým výrazem a trochu cenila zoubky, když se začal přibližovat. Když kolem mě lezl dokola, nepokrytě jsem už na něj vrčela. "Přestaň," zavrčela jsem k němu a nestačila nic moc udělat, když mě srazil k zemi. Sledovala jsem ho ledovýma očima a pořád vrčela. Když na mě vycenil zuby taky, naštvaně jsem se začala vzpírat, abych se dostala z jeho sevření, ale bylo mi to stejně málo platné, když byl asi dvakrát tak velký jako já. "Slez ze mě nebo přijdeš o ten svůj nevymáchanej čumák," štěkla jsem mu do obličeje a myslela to vážně. Ještě chvíli by na mě stál a já bych ho do toho čumáku tak hryzla, že už by dlouho nic necítil.
Ale i tak, přes ten všechen vztek, se mi to podivným způsobem líbilo. Takové to napětí, které mi rozbušilo srdce bylo celkem fajn. Takový adrenalin. Ale přece bych to nepřiznala! Proto, když ze mě slezl, okamžitě jsem se postavila na nohy a než stačil odskočit, sekla jsem mu po tváři. Drápky se zasekly těsně pod jeho okem, ale moc dlouhou čáru tam neudělaly. Jen takovou ranku, pro výstrahu. "Ještě jednou mi tohle udělej a půjdeš pod drn!" štěkla jsem na něj a naštvaně švihla ocasem.

Skepticky jsem hleděla na Balroga a začínala se smiřovat s jeho smrtí. Tak, stejně tu už byl celkem dlouho, já ho tahat do vody neměla rozhodně v plánu a jestli si chtěl pojít, měl tu možnost. Ne, že by mi byl úplně ukradený, ale podle mě, jsem toho pro něj udělala už dost, nebyla jsem jeho matka ani rodina, abych mu byla za zadkem a hlídala, aby se mu něco nestalo. Si jí vem, odpověděla jsem Angelovi prostě. Co jsem chtěla, to jsem zvládla. Prohrabala jsem se v Angelově hlavičce a to mi stačilo... hlavně se mi totiž do hlavy začaly drát myšlenky, které nebyly moje a to mě dost mátlo. A taky se mi z toho dělalo trochu blbě, ale to jsem samozřejmě nahlas neřekla nebo nějak nenaznačila. Zároveň se taky něco změnilo, ale nedokázala jsem říct co. Ale stejně jsem si úlevně oddechla, když Angel toho tvrdohlavého vlka stáhnul do vody místo mě.

Znechuceně jsem sledovala Blarogovi sliny před mým obličejem a vyzývavě jsem se na něj koukla, po jeho dvou, lehce agresivních slovech. Nic jsem na to radši ale neřekla, protože hádat se se zfetovaným vlkem nebyla jedna z aktivit, které bych ráda provozovala. Samozřejmě pak zase mluvil z cesty, což mě nepřekvapilo. A Angel se do řešení problému taky neměl, protože zrovnaaa, musel jíst pít. Protočila jsem nad tím očima a radši se vydala pomalu za ním, kdyby se třeba zase začal topit nebo tak něco. Když jsem však došla až k vodě, všimla jsem si že nějak zezlátla. Že by to ten Angel nakonec opravdu vyřešil? "Hej Balrogu, poď se taky vykoupat!" křikla jsem na něj a ohlédla se, jestli opravdu jde. Nerada bych sem toho velkého vlka tahala. To by mi pak musel pomoc Angel, který se však lepšil čím dál tím víc, takže by s tím nemusel být zase takový problém. Švihla jsem ocasem a trochu se zamračila nad tím, jak Angel tu vodu pil. Kroť se, nebo ten jed zase všechen vypiješ, poslala jsem mu myšlenku lehce znepokojeně a sedla si ke břehu.

Sledovala jsem oba vlky a znechuceně se podívala na Balroga, který mě nazval "čubičkou"."Sklapni, nebo ti ten nevymáchanej čumák zavřu sama," štěkla jsem po něm, i když jsem někde v koutku duše věděla, že to nedělá schválně. To se ke mě ale začal přibližovat i Angel, takže jsem udělala několik krůčků směrem od něj, kdyby se třeba zase zbláznil a rozhodl se mě zasypat ledovými střepy nebo mě opéct na ohni. "Jak jako?! Jak to z vás mám asi dostat?! Nemam ponětí jak se léčí rýma, natož, abych z vás dokázala dostat ten hnus! To ty tu máš magie a víš co dovedou, tak si vzpomeň, co by to z vás mohlo vyždímat," hodila jsem všechnu odpovědnost na Angela a rozhozeně pohodila tlapkou. Je teda pravda, že teď nemohl používat své magie na sto procent, ale třeba by dokázal aspoň trochu něčím ten jed dostat pryč. Pochybuju totiž, že bych to nějak dostala ven sama. Že bych třeba vzala filtr a začala jim filtrovat krev... to asi těžko.

Když Barlog přišel, aby mi pomohl, uhla jsem mu z cesty. Bylo jasné, že tady zmůže víc on než já a tak jsem mu nechala prostor. Sedla jsem si o kousek dál a sledovala jak z něj tu věc tahá. A kupodivu se mu to opravdu povedlo. Bohužel pak začal s krví plivat i ten podivný zlatý jed, což nebylo vůbec dobré. Jednoho zdrogovaného vlka už jsme tu měli, další by byl opravdu pohroma. To bych potom asi fakt zdrhla. Ovšem teď jsem se zaměřila spíš na Angela. Chytla jsem ho pravou peckou za čumák a podržela si ho ve výšce svých očí, což znamenalo, že jsem mu tu hlavu stáhla pěkně dolů. Přivřela jsem očka a zkoumavě jsem ho prohlížela. "Hmm," zabručela jsem nakonec, čumák mu pustila a obrátila se na Balroga. Angel se zdál v pohodě. Nebo teda ne úplně v pohodě, ale určitě od toho neměl daleko. Jed z něj tekl a vracela se mu energie i rozum. "V pohodě, Balrogu?" zeptala jsem se ho pro jistotu a naklonila hlavu na stranu.

Sledovala jsem oba vlky a trochu se přikrčila když oheň kolem mě zmizel. Oklepala jsem se a udělala několik kroků směrem z místa na kterém jsem se nějakou tu dobu nacházela. Kdyby se třeba Angel rozhodl po mně hodit ledové střepy, nebo tak něco. Koukla jsem na něj a zamračila se. Tak už toho bylo ale dost. Rázně jsem si to k němu došla a packu mu položila za krk, aby se snad neopovažoval klást odpor. Tou druhou jsem se dotkla té odporné věci co měl na zádech a pokoušela se to zrakem, čichem i zrakem prozkoumat. Nakonec jsem na věc položila obě packy, zahákla drápky za kraj toho brouka-nebo co to bylo, a začala tahat k sobě. Zapřela jsem se bílými nožkami do sněhu a vší silou zabrala, abych Angela zbavila té věci. Né, že jen vypadal, že každou chvíli chcípne, ale s jeho náladami bychom za chvíli chcípli i my. "Tak pomůžeš!?" obořila jsem se na Balroga a ještě jednou zabrala.

Obehnaná ohněm jsem zuřivě propalovala Angela pohledem. "Jen počkej až se odtud dostanu! Ukoušu ti nohy, uši, ocas a nakonec i ty tvá hloupá křídla!" štěkla jsem na něj a mávla naštvaně ocasem. Přešlápla jsem v očekávání, když se Balrog na Angela vrhnul. Aspoň on je co k čemu. Avšak situace nešla podle plánu dlouho. Za prvé se stalo něco divného... pravděpodobně jsem začala s Angelem sdílet to jeho čtení myšlenek. Protože jsem si mohla prohlédnout všechny jeho myšlenky i vzpomínky. Což jsem udělala. Logicky. Kdybyste dostali něčí deník, tak se taky podívate, no ne? A tak jsem prošla přes jeho dětství, po pubertu, když jsme byli ve smečce i to jak mu zmizela partnerka pravděpodobně i s vlčetem až do teď, kdy spolu s nějakými vlky 'alfoval'. Trvalo mi to celkem dlouho a dokonce bych řekla, že mě to vyčerpalo. Sice ne tak abych si tu lehla a usnula, ale tak... cítila jsem se unavenější. Když jsem ale otevřela oči, viděla jsem že tu vlci nejsou. Protože jsem se mohla Angelovi hrabat v hlavě, zjistila jsem po chvíli, že se nachází nade mnou. Ne na dlouho. Nakonec Balrog z ne moc velké výšky spadl a Angel vlastně taky, protože tomu co předvedl se určitě neříká přistání. Nakrčila jsem nos, když jsem spatřila jak je Blarog obalený plameny, které byly stejně falešné jako ty pod vlčkou. A jak že jsem to věděla? Zaprvé Balrog neřval bolest a zadruhé jsem pořád měla přístup do hlavičky okřídleného vlčka. Jo jo, to bych si nechala líbit.

Sledovala jsem Angela a víc a víc si začínala myslet, že se zbláznil. Což bylo mimo jiné dost nebezpečné, s jeho magiemi a sílou. "Utečeme a najde si nás ta jejich sebranka," pronesla jsem směrem k Balrogovi a trochu přivřela se zájmem očka, když jsem spatřila cosi třpytivého na jeho zádech. Mohla ta věc za jeho šílenství? ”Hej, Bale... vidíš to na jeho zádech nebo jsem zmagořila taky?" zeptala jsem se ho a naklonila hlavu na stranu. Než jsem ale cokoli stihla udělat, poměrně veselá a hravá nálada Angela přešla na druhou-nebezpečnější a paranoidnější náladu. Když se kolem mě vytvořil oheň, nevraživě jsem na něj zavrčela. " Okamžitě dej ten oheň pryč, nebo až se odsud dostanu, vyškrábu ti oči a rozkoušu krk!" vyštěkla jsem na něj zle a zavrčela ještě jednou. Prudce jsem švihla ocasem a naježeně sklopila uši. Nenaštvala mě jeho poznámka o mé špatné duši, ale vůbec to, že mě uvěznil v tom ohnivém kruhu a že mě osočoval. A v tom se nám Angel začal hrabat v hlavách. Bylo to dosti nepříjemné, takže jsem silně stiskla víčka a srst se mi naježila tak, že jsem byla dokonce o něco větší než normálně. ”Na co čekáš Balrogu?! Koukej ho sejmout, když já nemůžu!” vyštěkla jsem i po druhém vlku.

Jako stín jsem se hýbala vedle boku Balroga, abych se vyhla jakémukoli poranění, ale když se rozběh pomoci Angelovi, zůstala jsem stát. No tak by spadl... vždyť tu byl sníh, nic by se mu nestalo. Pokud nebyla tahle situace divná už předtím, tak teď se její divnosti nedalo pochybovat. Nedůvěřivě jsem pohledem probodávala zhuleného Angela a jen vykoljeně civěla na jeho počínání. Po chvíli jsem hodila pohledem po Balrogovi. ”Co mu hráblo?” pronesla jsem k němu, snad jako by on mohl vědět odpověď. Když kolem mě Angel položil tlapky, křečovitě jsem se zarazila a máchla ocasem ve sněhu. ”Angele přestaň magořit,” řekla jsem mu vážně, protože se mi vůbec nezdálo jako dobré, že vlk, který nás tu mohl svými magiemi zmasakrovat totálně bláznil. Když mě přestal oblejzat, přejela jsem si tlapkou po růžovém čumáku. Že já s tím Balrogem radši nechcípla...

Sledovala jsem Angela a poslouchala Balroga. Byla jsem prostě multifunkční! "Hmm, asi jo, divím se, že ještě nezarostla mechem," ušklíbla jsem a koukla na obra vedle mě. Byl tak dva a půlkrát větší než já. Připadala jsem si jak vlče. Ještě ke všemu když tu byl i Angel, které se taky nedal nazvat zrovna drobkem. Švihla jsem ocasem a zamračila se, když se trochu zvednul vítr. O to víc to bylo divnější, když se dokonce rozhořel i strom a začaly růst růže. Angel se nezdál být zrovna dvakrát v pořádku a to mě přinejmenším vyvádělo z míry. Praví přátelé by k němu asi hned naběhli, utřeli mu krev u nosu a začali ho utěšovat. To já ale rozhodně v plánu neměla. Co kdyby se mu ty magie poplašily ještě jednou a místo stromu bych začala hořet třeba já?! Trochu jsem se přikrčila za obrannou stěnou-Balrogem a koukla na něj, co si o tom myslí on. "Hej Angele, měl bys dávat bacha!" křikla jsem na něj z bezpečné vzdálenosti a za bezpečnou hradbou a a trochu vystrčila čumák, abych na něj viděla.

Zákeřně jsem se usmála, když Balrog přitakal na to, že by mi to s jejím ocáskem určitě slušelo. Akorát by to asi nebylo moc praktické. Takže bych si ho brala jen na výjimečné události. Následně Angel rozdělal pod vlčicí oheň, akorát to nebyl 'pravý oheň', protože to by pak vlčice nebyla tak klidná. To mě trochu zklamalo, přece jen jsem čekala na to, že jí bude oheň pálit chloupky na jejím těle. Ale tak... zase tu bude dýl. I když s tím jejím nudným nic neděláním to nebyla žádný výhra. Sledovala jsem Angela jak do ní štípe a obmotala si chundelatý ocas kolem stejně bílých nožek. Nahnula jsem hlavu na stranu a nastražila uši. Přemýšlela jsem co s ní. Zabít jí jen tak, to ne, to by bylo moc... jednoduché. Stejně jako všechno ostatní u ní. "Ta vlčice mě nebaví, co s ní uděláme? Nenecháme jí tu v těch provazech? Kdo ví jak dlouho to v téhle zimě takhle zamotaná přežije... bez jídla a vody," vyřkla jsem svůj návrh a doufala, že to s vlčkou trochu pohne.

Sledovala jsem vlčku, která prakticky nic nedělala. To byla nuda. Byla dost nudná a otravná. Sice nebyla úplně k zahození, ale pořád byla nudná a to se krásnou určitě nepřebije. Sledovala jsem jak se kolem ní tvoří kořeny a celou ji oblézají, až nakonec skončila ve vzduchu. Koukla jsem na Angela, který odhrabával sníh a trochu se ušklíbla. Neplánovala jsem ji jíst, kdyby se Angel opravdu rozhodl jí upéct. To bylo nechutné. Vlka bych nesnědla. Ale kdyby jí upekl, asi bych to nějak přešla. Prostě by to udělal, já bych to nejedla, ale líto by mi to nebylo. Aspoň by se Angel trochu vzmužil. Navíc s tím zavázaným čumákem nemohla křičet o pomoct nebo moc hlasitě kňučet, což byla další výhoda. Neměla jsem ráda nářky, protože mě dost rozptylovaly. Ne že by mě to vykolejovalo a nahánělo slzy do očí, ale zase mě nebavilo vlka týrat tak, abych musela ty jejich otravné hlasy poslouchat jak prosí nebo kňučí. "Skvěle! Tak ohýnek... a možná... možná bychom já měli useknout ocas, ne? Protože ten smrad spálených chlupů je dost hnusný, navíc na ocasu moc masa není a je celkem hezký. Slušel by mi jako šála?" řekla jsem a otočila se na oba vlky, kteří měli rozhodnout, jestli by mi slušel cizí ocásek. Podle mě by to bylo hezké.

Ležela jsem na vlčici a drápky jí stále zarývala do hrudníčku, který se pomalu barvil růžovou, stejně jako její očka. Lehce jsem naklonila hlavu na stranu, když na mě zavrčela a cosi po mě prskla. "A divila by ses, jak jsou ostré... nejlépe jim jde drásání střev drzých vlčic," řekla jsem relativně a trochu nakrčila čumák v jakémsi úšklebku. Lehce jsem škubla bělostným uchem, když na mě promluvil Angel. Po jeho větě jsem k němu stočila pohled a zamyšleně nahla hlavu na stranu. "Určitě svázat, přece ji nenecháme utéct," řekla jsem po chvíli a obrátila se na světlou, které jsem se dotkla drápkem na čumáčku. Jenom lehce, až to snad mohlo vypadat jako milé gesto. Ale bylo to spíš provokativní, než že bych ji chtěla nějakým podivným způsobem uklidnit. "Prvně bych ji zamrazila a potom zprudka opekla, aby se udržela šťavnatost a vypekli broučci v jejím špinavém kožíšku," řekla jsem poté rozhodnutě a zvedla se z ní. I kdyby se pokusila o útěk, určitě bych ji dohonila znovu. "Ale pokud někdo z vás chce tlapku pro štěstí, být vámi, beru dokud je," dodala jsem a zlomyslně si olízla čumák. Škoda že neutíkala nebo se nebránila, byla by sranda.