Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Běžela jsem jak mi síly stačily. A že jich teda moc nebylo, vzhledem k mému zdravotnímu stavu a k tomu, že jsem naposled běžela takhle rychle asi před rokem. Nooo... teď možná trochu přeháním, ale prostě to bylo dlouho. Angel naštěstí zpomalil a tak jsem běželi všichni stejně rychle. Já vlčici spatřila až chvíli potom, co oni. Možná jsem měla jen špatný úhel, nebo to bylo v důsledku té nemoci... kdo ví, prostě jsem ji zahlédla až když jsme od ní byli pár metrů. Já vím, odpověděla jsem Angelovi a předběhla Balroga, který zase pronesl nějakou tu svou poznámku. Oni si teda moc zařídit nemohli, hned by ji zničili a to přece není žádná sranda. Za to já jsem ji teď měla celou pro sebe. Sice mě dost rozčilovalo, že jen tupě seděla, ale tak co, aspoň to bude snadné. Metr před ní jsem se ale odpíchla pružnýma nohama a ještě ve vzduchu se jí zakousla do hrdla. Ne moc silně, takže bych jí neměla zlomit vaz, ani prokousnout kůži nějak moc hlboko. No každopádně jsem spolu s ní dopadla na zem. Logicky, když jsem jí stále držela za krk. Jen co byla ale pode mnou, pustila jsem jí krček a jednou packami se jí opřela do hrudníčku. Samozřejmě jsem ale nezapomněla pořádně vytasit drápy, takže se po chvíli po její světlé srsti začaly řinout drobounké pramínky krve, stejně jako z krku. Ale nic smrtelného. V očích mi jiskřilo a na obličeji se mi vyjímal krásný, radostný úsměv. Několikrát jsem švihla ocasem a potom se otočila na Balroga s Angelem. "Zase není tak špatná," poznamenala jsem a pokrčila rameny.

Mlsně jsem si olízla čumák a hodila modrým pohledem po Angelovi. Ne, že bych snad měla v plánu vlčici doopravdy jíst. Fuj, vlčí maso, to byla pěkně nechutná představa. Nesnědla bych ani sousto z vlčího masa. Ale takhle potýrat tu cizinku by nebyl vůbec špatný nápad. Navíc by to byla určitě sranda. Když Angel řekl, abychom se protáhl, opravdu jsem to udělala a dlouze se protáhla, přičemž jsem Balrogovi ocasem otřela nos. Trochu jsem se přitom uchechtla pak také vyrazila. Ladně jsem přeskakovala klacíky a nízké keříčky, abych se vyhla nepříjemnostem, přičemž jsem dosti zaostávala za černým vlčkem. Že by zrychlil za tu dobu co jsme ho neviděla? Na druhou stranu, já se teď poslední dobou hlavě flákala, takže to já spíš vyšla z formy. Ale i tak se to dalo. Na to, že jsem vlastně celou dobu co jsem se nacházela s Balrogem pořádně neproběhla, jsem upalovala obstojně. Tedy alespoň do té doby, než mi začínal docházet dech. V plicích mě trochu pálilo, což přecházelo i do krku. No jo, nebyla jsem ještě zdravá.

Trochu jsem se ušklíbla nad Angelovým vychloubáním a Balrogovým nedočkavým pohledem. To já na tom s jídlem nebyla tak strašně. Byla jsem pořád ještě trochu nemocná a tak se u mě k jídlu zase tak neprojevovala. Měl jsem hlad, ale ne zase takový. I tak jsem ale zašvihala ocasem a koukla kamsi do lesa, jakoby se tam měla zjevit laň a celé její stádo během okamžiku... což se samozřejmě nestalo, ale bylo by super to umět. Co mi ale vykouzlilo na tváři opravdu nadšený úsměv byla Angelova poznámka. Upřímně jsem doufala, že je tam nějak zavedu 'náhodou' protože jsem předpokládala, že s tím cizím vlkem nebudou chtít nic mít. Ale zároveň jsem si byla jistá, že by to byla sranda! "Zabírám si ocásek!" vypískla jsem nadšeně a nastražila uši. I já se pořád trochu zákeřně usmívala, protože jsou doufala, že potkáme takovou tu milou věčně vystrašenou vlčici. Ach ten její výraz až uvidí Angela! Ty jeho křídla a znaky by jí určitě způsobily infarkt, chudince. "A ouška, chci i ouška," dodala jsem a koukla na Balroga, jestli se trochu projeví aspoň teď.

Pomalu jsem si zase zvykala na tu zimu a odporný, ledový sníh. Nebylo to teda nic moc. Tlapky mě zebaly už po pár krocích a ten ledový vzduch se mi taky vůbec nelíbil. Ale co se dalo dělat, jednou jsem na to kývla, tak už nebylo cesty zpět. Balrog byl teda potichu, zato Angel se teda zase předvedl. Když létal nahoře mezi stromy, chvíli jsem ho pozorovala, ale pak mě to přestalo bavit, tak jsem se šla porozhlédnout kolem. Nevzdalovala jsem se zase tolik, jenom jsem se prostě dívala po okolí, které jsem zatím ještě neměla šanci vidět. Prozatím byla tahle země jen kusem ledu a sněhových vánic. Bylo tady někdy teplo? Netrvalo dlouho a i já zacítila pach cizince. Trochu jsem se pro sebe ušklíbla a vrátila se za Balrogem přesně ve chvíli, kdy Angel sletěl níž. "Najdeme něco k jídlu..." odpověděla jsem mu na otázku a v duchu si ještě poznamenala, že navštívíme toho dalšího vlka. Mohla by to být sranda. Třeba se ten někdo do mě zamiluje a já tak získám sluhu! Bude mi nosit jídlo, zahřívat mě když mi bude zima a odhánět protivce jako byl Balrog. I když on taky celkem ušel... aspoň jsem s ním nechcípla haldy.

Ležela jsem na boku a poslouchala jejich prupovídky. Nijak jsem s do toho nevměšovala, protože mě pořád celkem bolelo v krku, i když teď už mi bylo znatelně lépe. Přísahám, že jsem se nudila tak moc, že i Balrog mi přišel zábavný. Nakonec jsem se převrátila na záda a s nožkama nahoře obrátila modrý pohled k Balrogovi. "Jo, cítím se," zasýpala jsem a přetočila se znovu na bok, abych se mohla vzápětí postavit na bílé nožky. Rychle jsem si to nacupitala k východu a vystrčila čumák, na mrazivý vzduchu. Naštěstí už to nebylo tak hrozné. Byla zima, to jo, ale už ne tak děsivě strašná. No prostě, asi už bych neumřela. Rychle jsem se proto vyhrabala nahoru, a okamžitě zapadla do bílého sněhu tak po lokty, protože jsem byla samozřejmě o dost menší. Těžko se mi bude chodit teda. Zato Angel asi takový problém mít nebude.... ten a jeho dlouhé nohy. Připadala jsem si vedle něj jak štěně.

Seděla jsem a poslouchala ty jejich kecy o té smečce, co vlastně nebyla smečka. Přišlo mi to celkem zbytečné, tedy pokud se jídlo nedělilo. Jestli ano, tak pak by se dalo uvažovat o tom, že to má smysl. "Místo provaření krve bych ocenila oheň, nebo si pak můžete ohřát moje maso, až budu tuhá," řekla jsem dost chraplavě a potichu, přičemž jsem si na konci své věty dost nahlas odkašlala. Bylo mi sice opravdu mizerně, ale předtím to bylo horší, takže se to zlepšovalo a to byla dobrá zpráva. "Já taky ne, a podívej," řekla jsem na Angelovu poznámku a máchla tlapou, kterou jsem tak ukázala na můj unavený obličej, chraplavý hlas a dost rozházenou srst, jako bych se někde vyválela. Na to že se nemůže proletět jsem už nice neřekla, protože mě v tom krku bolelo fakt hodně. Místo toho jsem si lehla, převalila se na bok a protáhla si nohy. "Možná bychom se mohli projít... je tu nuda," pokusila jsem se ještě promluvit a otráveně se koukla kolem sebe. Ještě chvíli a ukoušu se nudou.

Napila jsem se z jezírka ještě parkrát, ale to už bylo spíš jen proto, že mi to celkem pomáhalo od bolesti v krku. Ta ledová voda byla celkem příjemná a tak jsem si celkem spokojeně sedla těsně vedla jezírka a sledovala oba dva vlky. Nad Balrogovou poznámkou, že by mě snědli, jsem jen protočila oči. Když ke mě přišel Angel se napít, jen jsem po něm hodila naštvaný pohled za to, jak o mě řekl, že jsem pohublá. "Taky,-" musela jsem na chvíli zastavit a nabrat síly na bolestivé mluvení. "Taky bys byl vyhublej, kdybys žil s Balrogem," dořekla jsem větu a musela chvíli nepolykat, protože to bych tu bolest fakt nezvládla. Na nápad, že by ze mě nemoc vymrazili, jsem si jen poplácala packou po čele. Idioti. Vlk tu něco chytne a oni z něj chtějí vymrazovat kouzla. Že já si nenašla někoho jiného, když jsem byla ještě zdravá. A to jsem chtěla být ještě chvíli hodná, protože mě teda jako zachránili, ale těmahle kecama si to zase pěkně posrali.

Vlci zase něco řešili, ale mě to nevadilo. Popravdě mě jejich hlasy docela uspávaly, také jsem se moc nebránila a opravdu očka zavřela. Navíc se mi šlo spát docela dobře, vzhledem k tomu, že jsem ještě zaslechla, jak Angel říká, že tu zůstane ještě chvíli. Také jsem postřehla i své jméno, ale to mi bylo celkem u zadku. Můj spánek ale nebyl moc tvrdý nebo kvalitní, jelikož jsem spala dost dlouho ještě před chvílí a i přes nemoc jsem měla dostatek energie na to, aby mi mohl mozek odmítat spánek. Právě jsem ho za to nesnášela, protože jsem se vznášela v takové té odporné hranici mezi spaním a bděním. Sem tam jsem byla vzhůru a sem tam jsem spala. To se ale střídalo po takových deseti minutách, takže nic moc. Nakonec jsem usoudila, že se teď nevyspím, ale když vydržím být ještě nějakou dobu vzhůru, třeba usnu úplně v pohodě. Takže jsem držela oči otevřené proti vší vůli, což mi dalo dost zabrat. Takže jsem se pomalu vyprostila z Angelova teplého sevření a doplazila se k jezírku, kde jsem se napila, což mi udělalo líp.

Vůbec jsem neslyšela co Balrog říkal a stejně mi to bylo jedno. Cítila jsem svůj vařící dech pod mým čumákem, jak jsem dýchala a přišlo mi to dosti nepříjemné, jenomže co jsem asi tak mohla dělat. Celé tělo bylo takové zvláštní, připadalo mi, že s ním snad nepohnu, jak bylo těžké. Navíc se u mě střídala strašná zima a hrozné horko. Tak nějak mi došlo, že jsem chytla chřipku buď od Angela a nebo si prostě vybrala daň má procházka ve sněhu v letním kožíšku. Já nevím, asi jsem něco chytila, odpověděla jsem Angelovi a trochu si odkašlala, což vydalo dost hnusný a nepříjemný zvuk. Navíc mě přitom dost zabolelo v krku, takže jsem musela pevně semknout očka a vydržet, než to přejde. No to bylo vážně super. S největším štěstím budu nemocná jen týden. Týden!! I přes svůj špatný stav jsem ale zaslechla slovo ven. Při představě, že se budu někde ploužit sněhem, se mi dělala mdlo. Okamžitě jsem zvedla hlavu a koukla na Angela. Doslova jsem mu pohledem nařizovala, že teď teda jako nikam nepůjdeme. Ale buďme upřímní... kdyby chtěl, prostě se zvedne a odejde.

Možná to bylo těsnou Angelovou blízkostí, nebo se u mně projevily příznaky nemoci až o trochu později, ale každopádně mě začala bolet hlava a v krku mě bodalo, i když jsem nemluvila. V podstatě jsem nemohla ani polykat. Také jsem pomalu ale jistě začínala pociťovat zimu, i když to bylo skoro nemožné, když jsem byla přimáčklá na vařícího Angela a ještě přikrytá jeho křídlem. V podstatě mi Balrogův příběh skoro utekl. Nebyla jsem schopná se soustředit na to co říkal, a tak jsem jen dělala, že vím o čem mluví, takže jsem se trochu ušklíbla. Když promluvil Angel, jen jsem lehce vnímala, jak mu vibruje bok. To bylo celkem uklidňující, jako masáž. Stejně jsem jim nemohla nic říct, takže jsem usoudila, že jsem jim k ničemu a schovala se pod Angelovo křídlo úplně celá, přičemž jsem hlavu zabořila do jeho srsti. Chtěla jsem chvíli jen ležet, na nic nemyslet a odpočívat. Očividně mě zimní výlet stál docela dost. Ale já si říkala, že jenom ztráta hlasu je docela divná, vzhledem k tomu, že jsem málem zemřela.

Sledovala jsem své společníky a snažila se tu věc co mi zabraňovala nějak vykašlat. Měla jsem pocit, jako by mi na těch hlasivkách něco leželo. Fuj, byl to hnusný pocit. Balrogův výsměch ohledně mého dočasného (doufejme!!) ztraceného hlasu jsem přešla s otráveným výrazem. Jdi se bodnout, pomyslela jsem si aspoň a trochu zase vychladla, když nám chtěl pomoci. No škoda, že je zima, jinak by se venku nějaká ta bylinka určitě našla. Teď tu budeme muset čekat tak dlouho, dokud nebudeme alespoň trochu schopní fungovat. Nebo minimálně Angel. Ten totiž vypadal doslova příšerně. Jako by měl v falších minutách zemřít. Na jeho žádost ohledně pohádky jsem rychle pokývala hlavou a odhopkala za Angelem, o kterého jsem se vzápětí opřela a pohodlně se uvelebila na jeho teplé srsti. Teď o něco většího. Rychle jsem pohla hlavou, abych naznačila, že může začít. Popravdě mě dost zajímalo, co vymyslí. Jestli se teda alespoň pokusí... jestli ne, tak od Angela aspoň chytnu chřipku.

Pospávala jsem do té doby, než se Balrog zvedl. Líně jsem otevřela modré oko a zívla si. Chvíli jsem ho sledovala a potom se vydala směrem k němu, abych se napila. Stoupla jsem si tedy k jezírku několik kroků směrem do leva od Balroga a začala pít. Měla jsem celkem žízeň, za tu dobu, co jsme tu byli. Poté jsem koukla na vlka vedle mě a následně ven. "D...-f...ech," zachraptila jsem a bolestně přivřela očka. V krku mě bolelo, jako by mi jím někdo protáhl rybí kostru. Když jsem nemluvila, tak to bylo v pořádku, ale jakmile jsem se pokusila používat hlasivky, musela jsem okamžitě přestat. Navíc, když jsem se přemohla a i přes bolest se pokusila něco říct, nevycházelo ze mě skoro nic. Zděšeně jsem se chytla za krk, když mi došlo, že jsem pravděpodobně přišla o hlas. Poté se probudil i Angel, který také nevypadal moc dobře. Nejlíp na tom byl asi Balrog, který měl 'jen' potrhané tlapky. Absolutně jsem netušila, co teď budu jako dělat! Snad se to spraví rychle, protože být němá mi rozhodně nevyhovovalo.

Nezdály se mi žádné sny, ale o to kvalitnější jsem měla spánek. Když jsem otevřel oči, po dlouhém, příjemném spánku, postřehla jsem, že už se rozednilo. Mohlo být něco kolem dopoledne. Hned na to jsem se rozhlédla kolem sebe a zjistila, že Angel nám udělal nový a větší úkryt. Nechtělo se mi ale ještě vstávat a tak jsem jen ležela a spokojeně oddechovala. Oba totiž spali a jak se zdálo, celkem tvrdě. Asi byli také vyčerpaní, a já se tomu moc nedivila. I když jsem moc neběhala, ta zima mě dost unavila. Navíc jsem skoro zemřela, ale naštěstí opravdu jen skoro. Nějak jsem v tom keři nečekala, že by mě našli, jelikož můj popis místa, kde se nacházím nebyl moc podrobný, ale stejně... jak bych jim asi lépe měla popsat keř. Navíc mě stejně našli, všechno dobře dopadlo a já se hezky vyspala, i když to asi každý z nás. Nechtěla jsem je teda moc otravovat a nechala je spát, jak dlouho budou chtít, protože by pak asi byli dost otravní a to se mi nechtělo riskovat.

V mém bezvědomí/spánku se nic nedělo. Viděla jsem jen tmu a necítila zhola nic. Už pro mě neexistovala žádná zima. Chvíli jsem si říkala, jestli náhodou nejsem mrtvá. To jsem ale po chvíli zavrhla. Něco mi prostě říkalo, že tohle ještě smrt není. I když sem tam jsem měla opravdu špatný pocit. Na druhou stranu jsem ale chvílemi zacítila, že se s mým tělem něco děje. Pocítila jsem nějaké ty nárazy a dokonce i chlad. Teda... bylo to hodně slabé, ale ubezpečovalo mě to, že stále žiju. Nakonec se rozhostil podivný klid, přičemž mi do těla začalo pronikat teplo. Nepohla jsem se ale hned. Trvalo několik desítek minut, než jsem byla schopný cuknout uchem a pootevřít modré oko. Jen malinko, na několik milimetrů, ale stačilo mi to na to, abych zjistila, že jsme zase v nějaké noře. V nožkách mě pálilo, jak se do nich opíralo teplo. Z každé strany někdo ležel, po chvíli mi došlo, že to bude Angel s Balrogem. Pokusila jsem se co nejvíc schoulit a trochu víc nahlas vydechla. "Díky," řekla jsem opravdu potichu, trochu ochraptěle. Neotevřela jsem přitom ale ani jedno oko.

Vlastně to bylo všechno stejný jako před několika minutami. Já tu mrzla už asi půl hodiny a byla jsem na zimu dost rapidně nepřipravená. Klepala jsem se jak ratlík, i když potom už taky moc ne, protože moje svaly jako kdyby ztuhly. Už jsem nějak tak přemýšlela nad tím, co budu dělat po smrti. Jestli teda jako budu duch někde na obláčcích, nebo jestli budu strašit nic netušící vlky. Ale pak se mi v hlavě ozval Angelův hlas. Prej zavyj. To jo. Nemůžu kvůli zmrzlým hlasivkám ani mluvit, natož abych měla výt. Jsem v keři. snažila jsem se myslet jen na tuhle věc, i když mi to dalo dost zabrat. Navíc já už ty oči opravdu nemohl udržet, takže se mi samovolně zavřely. Úplně jsem slyšela, jak se mi zpomaluje tep, jak mi dělá problém přemýšlet nad totálními banalitami. Umrzala jsem a to dost rychle. Mohlo za to určitě to rychlé ochlazení. Předtím jsem byla zvyklá na teplo a takovéhle mínusy jsem prostě nezvládala. Nakonec přišel spánek nebo bezvědomí, těžko říct co to bylo, ale sny se mi nezdály.