Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Úkryt

Popravdě jsem toho o Chaosu věděla dost málo, protože jsem se o něj nikdy nějak extra nezajímala. Tak trochu jsem prostě počítala s tím, že nejdůležitejší informaci by se ke mně měly dostat i bez mého aktivního zájmu. Vyslechla jsem si tedy Scarův výklad a kývla hlavou. "Oba moc dobře víme, že žádná rovnost není... vždycky argument - ale já jsem alfa -, všechno smete ze stolu," koukla jsem na něj skepticky. Ve smečkách prostě být rovnost nemohla, protože někdo tomu velet muset ať se to ostatním líbilo nebo ne.
"Moudrou?" zeptala jsem se a naklonila hlavu na stranu. O téhe přezdívce jsem ještě neslyšela. "Hm, stmelovací akce pro nejvíc nepříjemné vlky na ostrovech, to zní jako něco, čeho se potřebuju účastnit," uchechtla jsem se napůl ironicky a napůl doopravy. Nějaký dýchánky s dalšími deseti vlky se mi podnikat nechtěly, ale na druhou stranu by to mohla být zajímavá podívaná... z dálky. "A co mi hodláš sehnat ke svačině?" zeptala jsem se zvědavě.

"Ještě aby ne," uchechtla jsem se. Jo, Kousavá bylo docela dobrý jméno. Až na to, že jsem tyhle přezdívky ostatních členů neznala. Věděla jsem Angelovu, Scarovu a i tu další alfu, Usměvavou. Mávla jsem ocasem a otočila hlavu směrem k východu, odkud na mě sem tam zavál chladný vítr. Hnus, zima už tu skoro byla a já na to nebyla ani fyzicky a rozhodně ani psychicky připravená. Už několikrát jsem při ní málem umrzla.
Nechala jsem tedy Scara aby mi udělal malinkou jizvu a poté si ji ještě prohléla. Byla celkem v pohodě, nebyla zase tak moc vidět. Popravdě jsem to čekala o něco horší. "Mění se vůbec něco, když jsem teď ta beta?" zeptala jsem se po chvíli. Když jsem jí nebyla, stejně jsem nemuesla nikoho poslouchat nebo tak...
Na svačinu jsem jen kývla hlavou a vylezla z doupěte hned za Scarem. "Plánujete teď s Chaosem vůbec něco? Po tý válce?" pronesla jsem směrem k němu a nadechla se ledového vzduchu. Už aby bylo zase léto.

>> Les u Mostu

K čertu s Angelovými vlčaty. Nakonec stál za starou bačkoru i jejich fotr, když těsně po jejich narození chcípnul. A možná za to mohla Samantha. Třeba ho zabila ona? Ale k čemu by jí to bylo, že? Ale bylo to divný, že umřel těšně po tom, co si nějakou divnou náhodou našel svojí životní lásku. Škoda ho. Tehdy, když jsem ho tu s Balrogem - kde tomu je konec -, potkala, vypadal celkem fajn, prostě starej... možná asi i kámoš. Ale od tý doby co se pusinkoval s tou podezřelou vlčicí to s ním šlo s kopce. Každý svýho štěstí strůjcem, láska nás nakonec všechny stojí život.
"Koneckonců, všichni by měli bejt dopředu varovaný, no ne?" usmála jsem se a cvakla mu těšně před nosem zuby. "Hmm, možná nějakou malinkou... a dávej bacha, všechno nad limit ti proplatím zpátky," přimhouřila jsem na něj nedůvěřivě oči. "To bysme mohli, mám celkem hlad," mlaskla jsem po chvíli a byla mu teda připravná nabídnout nohu, aby se do ní mohl zakousnout. Nevěřila jsem vlastním očím, že to vážně dělám dobrovolně.

"Aspoň, že je Angel v tahu a Samantha na svoje děcka sere, bylo by docela blbý to vysvětlovat," řekla jsem a trochu pokrčila rameny. I když by totiž to vlče pošlo, stejně by tam byl Scar cítit. Ale nakonec to bylo stejně jedno, protože rodiče byli buďto neschopní a nebo mrtví. "Možná je přivázat k sobě nějakou liánou?" navrhla jsem. Sama jsem sice žádné magie neovládala, ale věděla jsem, že něco magie země existuje a s ní by tohle šlo určitě uskutečnit. Nebyla jsem si ale jistá, jestli jí měl aspoň Scar.
"Hm... Kousavá? Klidně... a ta jizva? Co s ní?" zeptala jsem se a natočila hlavu na stranu. Vzpomínala jsem si, že se o něčem takovém mluvilo, když jsem se k Chaosu přidávala, ale rozhodně jsem si nepamatovala žádné podrobnost. A byla jsem striktně proti tomu, aby mi nějaká jizva hyzdila tělo na nějakém viditelném místě. Ale vzhledem k tomu, že jsem si jí u Scara ani u nikoho jinýho nevšimla, znamenalo to, že asi bude někde schovaná. Možná na břiše?

"No všichni očividně ne, když si jedno potkal," ušklíbla jsem se. Neměla jsem ponětí o Angelově rodině... která mě popravdě zase nezajímala tak moc, abych běhala po ostrovech a získávala si informace. Stejně mi ta jeho nová poběhlice nepřišla moc sympatická. Tedy hlavně od pohledu a vyprávění, protože osobně jsem s ní nikdy nemluvila. A nebylo nic lepšího než předsudky, no ne? Málokdo si zasloužil abych o něm smýšlela méně negativně než o těch ostatních. A pozitivně jsem přemýšlela jen o jejich mrtvolách.
"Chtělo by to víc podobných koberečků a tak... víš co, ostatní by měli vidět trofeje, když už jsou ty vraždy tak náročný," uchechtla jsem se. "Možná bych na zdi pověsila kosti. Mohly by ve větru vydávat hezké zvuky," přemýšlela jsem nahlas. Nějak se ve mě objevovala moje designerská stránka. Švihla jsem ocasem a posadila se. "A co to povýšení?" zvedla jsem na něj 'obočí' a pozvedla hlavu. Když už jsem ho kvůli tomu hledala, bylo by fajn to zařídit dřív, než se zase půl roku neuvidíme.

>> Les u Mostu

Šla jsem za Scarem a koukala po okolí. "Je to možný... zajímalo by mě, kolik jich vlastně celkem měl," přimhouřila jsem oči. Pokud by všichni byli stejně silní jako Angel, možná se dali ještě převychovat na Chaosany. Potom bychom měli ještě o něco víc silnější řady. Pochybovala jsem totiž, že si vůbec Angelovi spratci uvědomovali, že vůbec někam patř, když se o ně rodiče nezajímali a nechali je umírat v několika metrové nadílce sněhu.
"Řekla bych spíš, že se přebarvila, protože do ní byl fakt udělanej," řekla jsem mírně znechuceně. Vždycky když jsem ho viděla, tak po ní smrděl, stále o ní něco žvatlal a dokonce jsem ji nemohla před ním ani urážet. Jen co se mi naskytl výhled na Scarův nový prábytek, oči mi sklouzly směrem k mrtvole. "Když se to tu trochu upraví, může to tu bejt i hezký," řekla jsem po chvíli a přešla k vlčici. "Má hezký barvy... tos jí našel jen tak? Anebo si jí měl vyhlídnutou už delší dobu?" zeptala jsem se a koukla na Scara.

<< Luka

"Ještě aby ne," nakrčila jsem trochu nos a uchechtla se. Bylo celkem fajn být pod dlouhé době s někým v Chaosu a moct mluvit o těhle věcech otevřeně. Jakože o vraždách a tak. Většina ostatních vlků tyhle činnosti totiž z nějakého důvdu odsuzuovala. Stejně mi to ale přišlo pokrytecké. Zabíjet srnky, lišky a zajíce bylo v pohodě, ale jakmile to byl vlk, tak se všichni mohli posrat. Déšť mi bubnoval do těla skoro celou dobu, co jsme šli, proto mě docela potěšilo, že měl Scar tu díru v lese.
"Jo, z kostí nebo ze zubů by se určitě něco vyrobit dalo," řekla jsem zamyšleně. Nějaký přívěsek, náramek... nebo i něco na zeď. Bylo dost využití na takový neobvyklý materiál. "Já právě taky jednoho potkala, byl tenkrát ještě dost malej, takovej chcípáček. Myslím, že chcípnul jak jeho tatík, protože to bylo v zimě," pokrčila jsem trochu rameny. Když zmínil tu jeho slavnou partnerku, trochu jsem protočila očima. "Jo, viděla jsem jí. Byla černá, na krku měla přivázaný žluto-fialový pírka, celkem velká... Angel z ní byl tehdy dost vodvařenej," řekla jsem lehce znechuceně.

>> úkryt

Kývla jsem, jakože jsem slyšela. Stray, hm, to mi něco říkalo, znala jsem ji minimálně od vidění. "Budu si pak muset toho zmetka najít a pořádně mu zmalovat prdel," řekla jsem ještě. Neměla jsem v plánu nechat moji porážku jen tak. Ještě když jsem byla tehdy v dost silné nevýhodě - v bezvědomí. Ale brala jsem to čistě jako svoji vlastní, osobní pomstu. Nechtěla jsem do toho tahat Chaos nebo někoho cizího, koncekonců jsem přece nebyla ještě tak moc k ničemu, abych si nedokázala obhájit svoje jméno.
"Hm, uvidím," střihla jsem uchem. Pokud bych nemusela ohlodávat vyloženě vlčí nohu, možná bych si kus masa dala. Nejedla jsem pěkně dlouho a žaludek mi to dával dost důrazně vědět. "Co chceš dělat s tím zbytkem?" zeptala jsem se po chvíli. Přece jenom vlčí kůže byla celkem zajímavá trofej. A jestli byla ta vlčice hezky zbarvená, byl by hřích to nevyužít. Stejně jí už k ničemu nebyla.
"A neměl on náhodou teď někdy ty spratky?" zeptala jsem se ještě. Pomalu ale jistě se mi začínaly ty měsíce slívat. Možná už jim mohl být tak rok, když jsem naposledy to jedno vlče viděla, byl mu tak rok. Ale těžko říct, jestli vůbec bylo Angela, i když smrdělo dost jako on. Každopádně jestli někde pošel, byla to dost nudná a trapná smrt. Já si rozhodně svoji smrt představovala velkolepěji.

>> Les u mostu

Ve větru a dešti jsem musela vypadat jako kus ho... nevypadala jsem pěkně. Na což jsem nebyla zvyklá, nechtěla jsem být hnusná. "Jo, protože jsem byla mimo několik dní, možná týdnů. Probudila jsem se v něčím doupěti zhruba před dnem," řekla jsem mu a přešlápla. Voda ze mě lila v proudech a mokré pramínky srsti mi vítr házel do tváře, což celkem bolelo, když se zrovna trefily do oka. Olízla jsem si čumák a znovu si ho prohlédla. Hm... nevypadal, že by měl nějaké zranění. Takže to asi zase tak velká rvačka nebyla. A nebo byl Scar opravdu dobrý bojovník.
"Zatím jsem ho jíst nemusela," nakrčila jsem trochu čumák. Asi bych ho bývala snědla, kdybych měla hlad. A to jsem měla. Ale byl zase až tak velký? Něco ve mě mi říkalo, že na tom přece nejsem zase tak špatně, abych jedla ostatní vlky. A takový ten ďábelský hlásek mi zase šeptal, že je to maso jako maso. "Kdybych neviděla zbytek těla, možná bych se nechala přemluvit... hladem," dodala jsem. "Angel má brloh? Radši pojď do tý jeskyně, aspoň tam nikdo nepoleze," řekla jsem po chvíli. Neměla jsem ponětí o tom co bylo s Angel, natož o nějakém jeho úkrytu. "Co s ním vůbec je?" zeptala jsem se nakonec.

<< Dračí průsmyk

Uuu, vážně?! Vážně jsem musela stihnout ten největší slejvák zrovna na louce, kde jsem se nemohla nikam schovat? Dělal mi tohle život schválně? Nabroušeně jsem proto přidala do klusu a snažila se najít alespoň něajký hlouček stromů, skalku, noru... cokoliv. Vážně se mi nechtělo ještě víc moknout. Jak jsem si to tak rychle procházela kolem, spatřila jsem opodál vlka. Měla jsem v plánu kolem něj prostě projít a hledat dál ten úkryt, ale když v tom mě do čumáku praštil známý pach.
Změnila jsem proto směr a vydala se rychle k němu. "Hledám tě tu už pěknou dobu!" vřískala jsem na něj už z dálky. Měla jsem špatnou náladu, to šlo dost poznat. Jen co jsem se dostala blíž k němu, všimla jsem si, že má srst slepenou ještě něším jiným, než vodou. Pravděpodobně krví, protože po ní i smrděl. "S kým ses rval?" zeptala jsem se, když jsem ho sjela pohledem. "Nemůžem se jít někam schovat a probrat to povýšení, nechci tu moknout," zabručela jsem ještě a dost nelibě nakrčila čumák.

<< Rest přes Dračí průsmyk

Šla jsem celkem pomalu, přičemž se mi zdálo, že se začalo celkem zatahovat a možná se i ochladilo. To znamenalo, že by měl přijít déšť. Bezva, ještě prochladnout a bylo by to vážně kompletní. Nakrčila jsem nos a rozhlédla se kolem sebe. Asi by se tu našel nějaký provizorní úkryt, ale určitě jsem se nechtěla dělit o jeskyni s netopýry a krysami. To bych možná nakonec radši promokla. A vždyť co. Smrt přece není tak hrozná, no ne? Každej jednou chcípne, takže proč se stresovat. A jestli to bude stáří nebo nemoc, to už není zase takovej rozdíl.
Nakonec jsem radši přidala do kroku, abych byla alespoň v lese, až bude ten slejvák. Jak jsem tak šla, začal se i zvedat vítr a já na svém kožichu pocítila první ledové kapky. Bezva bezva bezva. Nepřidávala jsem ale do běhu, protože rozhýbat se, zahřát se a pak na sobě nechat uschnout ten ledový déšť a pot nebylo nejchytřejší. Lepší bylo schytat ten déšť jen tak, při chůzi.

>> Luka

"Někdy je plánování zbytečné... a nudné. Něco je lepší udělat tak, jak tě to napadne hned v ten okamžik," stála jsem si za svým. Nebyla jsem zrovna rozvážný vlk, který by si plánoval každý svůj příští krok. A taky jsem jím nikdy ani být neplánovala. Právě ta nečekanost života mě bavila nejvíc. Máchla jsem ocasem a koukla k nebi. Začínalo se stmívat, takže by bylo možná lepší vyrazit. Chtěla jsem toho Scara vážně najít co nejrychleji. "Chm, štěstí je pro slabochy," uchechtla jsme se. Stejně se na mě štěstí moc nelepilo, takže jsem s ním prostě už ani nepočítala.
"Chci ho kvůli povýšení," objasnila jsem jí nakonec. Ještě aby si třeba myslela, že za ním chci dolézat kvůli tomu, aby se o mě staral. Haha. To ani kdyby mi amputovali všechny čtyři nohy. "Každopádně... už asi půjdu. Ještě se uvidíme," pohodila jsem směrem k ní hlavou a rozešla se k horám. Zeinab mi nakonec zase tak moc nevadila. Asi jsem měkla. A nebo to bylo tím, že jsme tehdy v tom podivném světě sdílely stejný názor. Byla tu ještě možnost, že jsem měla třeba otřes mozku. No, lepší na ní být teď milá a odejít se zbytek mého těla, než si otevřít na chvíli tlamu a nechat se dorazit jen tak pro nic za nic.

>> Dračí průsmyk přes Irisin ráj

"Myslím, že si vlk musí prvně obhlédnout jeho známé, nerada bych, aby pak po mě šla třeba půlka smečky," uchechtla jsem se. Ironicky, většinou ti největší idioti měli za rodinu ty nejsilnější vlky z celého ostrova. A ne že bych byla srab, ale vážně jsem nechtěla kvůli takové blbosti přijít o život. Jo jo, vražda se musela dobře naplánovat, pokud šlo o někoho důležitějšího. Otázka jestli jdu někam konkrétně zůstala nějakou chvíli nezodpovězená, jak jsem o ní sama musela přemýšlet. "Asi teď půjdu směrem k prvnímu ostrovu, potřebuju potkat alfu nebo někoho, kdo ví, kde je," sdělila jsem jí.
Jindy bych zase tak sdílná asi nebyla, ale musela jsem si sama pro sebe udělat plán co dělat dál a říct si ho nahlas. Bylo tohle snad poprvé kdy jsem měla nějaký plán? Většinou jsem prostě jen žila a chopila se příležitosti, když mi prošla kolem čumáku. A nezačínalo mi to vadit? Nechtělo by to trochu pozměnit životní styl... na stará kolena? Můj momentální stav mi přinášel spousty životních otázek na které jsem neměla odpověď. Posraná válka. Mohla jsem si dál spokojeně žít a ne teď přemítat nad smyslem mého života.

Hm, nedivila jsem se, že Scara neznala. Vlastně ho neznala většina vlků, když se povětšinou zdržoval se zbytkem Chaosu bůhví kde. "Myslela jsem spíš, že když jim nezakroutil krkem někdo jiný, ještě to můžeš udělat ty," řekla jsem na objasněnou. "Hodně práce pro málo muziky," pokrčila jsem trochu rameny. Pokud někdo dokázal způsobit hodně problémů, byly to právě přátelé. Lépe se měl vlk sám, když se nemusel o nikoho nijak extra zajímat nebo strachovat. Vlastně to bylo docela osvobozující, nemít žádné známé, žádnou rodinu.
"Chm, mám pocit, že mě jeden z členů odnesl do jeho doupěte," odpověděla jsem jí. "Ale abych pravdu řekla, já bych nikoho kromě asi dvou tří vlků taky nezachraňovala, i když by byli z Chaosu. Pokud by nebyli dost silní, alespoň by se uvolnilo místo pro ty, kteří by za to stáli," střihla jsem uchem. Nechovala jsem k chaosanům žádnou lásku nebo sympatie, byli to pro mě vlci jako jakýkoli jiní, akorát jsem měla zákaz jim ubližovat. To ale automaticky neznamenalo, že jsem jim měla pomáhat.

"Myslím, že jsi ještě nepotkala Milost," ušklíbla jsem se. Jo, pokud jsem u někoho nedokázala odhadnout, co udělá v další vteřině, byl to Scar. Navíc jsme ani neměli žádné území, takže pokud by nás chtěl někdo napadnout, pravděpodobně by neměl jak. Jedině že by šel od člena ke členovi... ale to taky nebyla zrovna dobrá cesta, protože jsme nebyli po smečce nijak cítit a ani jsme neměli žádné znamení nebo tak něco. Teda kromě bet. Ale myslím, že zrovna u bet by to šlo poznat i tak. Když už jsme byli u toho, já už byla taky jednou z nich.
"S nima je právě ta sranda, co neudělali jiní, můžeš udělat sama," uchechtla jsem se. Neměla jsem sebemenší problém zabíjet nebo týrat slabší vlky, jen jsem v tom chtěla vidět alespoň nějaký smysl. Kdybych trhala krčky nějakým neznámým cizincům, asi by mi to moc radosti nepřineslo. "Není moc dobrý tu mít přátele," nadhodila jsem. Tady, ostatně jako kdekoli jinde, se nikomu nedalo věřit. Mlaskla jsem a posadila se. Trochu nemotorně a nejistě, ale aspoň jsem si trochu protáhla záda.