Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Áres

Stál na místě a moc se neodvážil pohnout, protože nevěděl, co od mlhy čekat. Mohla ji vytvořit Nemesis, ale to nebylo moc pravděpodobné, takovou mocí přeci nevládla. V hlavě mu začalo šrotovat, o koho asi tak může jít. V hlavě prošel snad všechny bohy, no nakonec ho nenapadlo nic kloudného. Dezorientovaně se rozhlédl kolem a už chtěl uděla pár kroků za hlasem samotné bohyně, když v tom se kousek od něj ozvala chladné slova. Podíval se oním směrem a i přes mlhu spatřil přicházející vlčici, která mu byla dost známá, no neměl jí v lásce. Její slova byla dost úderná, udělala přesně to, co měla. I když si Áres nalhával, že jde jen o iluzi a její manipulaci, stejně se jeho mysl na slova upoutala, protože právě tyhle věty se mu honily v hlavě už delší čas. Zatnul zuby a koukal na Achlys dosti nenávistně. Svaly se mu napínaly a on se tak tak držel, aby po bohyni neskočil. "Sklapni, co po mě chceš?!"

Áres

Šel tedy na lov onoho kamzíka, který předpokládal, že bude neúspěšný. "Nemáš zase takovou moc, nefandi si Nemesis," uechtl se nad její výhružkou, že bude mít do konce života smůlu. Zase tak mocná Nemesis nebyla, aby mohla proklít jiné bohy tak moc. Áres švihnul ocasem a přivřel oči, když se kolem nich začala objevovat mlha. "Moc vtipný," poznamenal trochu víc nahlas směrem k fialové bohyni spravedlivosti, o které si myslel, že má mlhu pod kontrolou. Mlha byla tak hustá, že Áres neviděl vlastní čumák a Nemesis se zdála taky ta tam. I když tam asi pořád byla, v mlze se nedalo nic moc cítit ani vidět. Tudíž se bohové museli řídit hlavně podle sluchu. A aby toho nebylo málo, zdálo se mu, jako by slyšel kroky. Ne však ty ladné a tiché, které vydávala Nemesis, ale těžší a hlučnější. Vlk se zamračil a ještě jednou se otočil kolem své osy. "Je tu někdo?" zeptal se do mlhy.

Áres

Sledoval ji dost nedůvěřivě. "Nezdá se mi, že bys vypadala tak... posedle jen kvůli strhávání nějakého malého prokletí. Každopádně, fajn," řekl nakonec a zvedl se, hlavu lehce nakloněnou směrem nahoru, jak se na správného boha sluší a patří. "Ale jestli zjistím, že jsi lhala, končím s tebou," dodal ještě myslel jsem to smrtelně vážně. Nenáviděl, když ze mě někdo dělal idiota a i když jeho odplata nemusela přijít hned, vždy byla výživná. "Nezveličuj to, moje drápy se tě ani nedotkly a spadla si do měkké trávy, nedělej za sebe vlče," odsekl trochu podrážděně. Nemohla z toho pádu mít ani modřinu. A při tom lovu kamzíka taky nevypadala, že by ji něco nějak moc bolelo. No nakonec se přecejen zvedl a rozešel se směrem od Nemesis, pomalým, loudavým krokem. Nechvátal, neměl proč. Žil už několik věčností, jestli mu něco šlo, tak trpělivost.

Áres

"Nemám zájem o hloupé maso," mávl bůh packou a sedl si. Ocas si přehodil přes přední packy a zpod přesně zastřižené ofiny se díval na hodující Nemesis. Její další slova ho však poměrně vyvedla z míry. Tak on ji nechá vyhrát a ona si z něj ještě takhle střílí a týrá ho?! "To mi nepřipadá moc fér, nejsem idiot, zaklelas mě. Budu hádat, nebudu teď schopný ulovit ani myš..." poznamenal a podíval se na ni takovým tím -děláš si srandu- pohledem. "A taky bych si tipl, že to, jak se zhroutila ta stěna, nebyla jen taková náhoda... protože když seš poblíž ty, náhody neexistují," prohlásil ještě vědoucně a přešel k vlčici blíž. "Takže bych od tebe, jako od bohyně spravedlivosti ocenil férovost... vyber si úkol, který splním, nebo se na tebe tak možná akorát vykašlu," dodal a poté naklonil hlavu na stranu v jakémsi očekávání. Změní úkol nebo bude pokrytec a nechá plnit něco, co nebude nikdy v jeho silách ukončit.

Iris- 3
Nero - 6
Wu - 2
Mistr - 1

A samozřejmě se to povedlo všem, moc hezké výtvory :3

Áres

POST 18

Áres lezl sem a tam a samozřejmě vážil docela dost, protože to byl fakt velký kus vlka. A tak se ani moc nedivil, když se římsa pod ním začala propadat. No obcházet to rozhodně nehodlal a tak se za praskání kamene odrazil opravdu silně, aby se dostal co nejdál. To samozřejmě způsobilo sesuv oné římsy a několik kamenů ho uhodilo opravdu nepěkně. Ale nakonec se dostal přecejen tam, kam chtěl. Nestačil se ani moc vzpamatovat ze svých lehkých zraněních, když pod ním proběhla bohyně s kamzíkem před sebou. Neváhal ani vteřinu a znovu skočil dolů. Dopadl kus před kamzíkem, který se lekl a pomalu spadl, jak se pokusil rychle zabrzdit. Mohl po něm jednoduše skočit, povalit ho a zakousnout. Netrvalo by mi to ani pár minut, no rozhodl se nechat Nemesis vyhrát, a tak se zmatený kamzík zase rozběhl jejím směrem. Stejně nevěděl, co by od ní chtěl, žádná přání které by ona mohla splnit ani neměl.

Áres
POST 17
Její otázka ho zaskočila, no nakonec se v sedě trochu narovnal a zahleděl se někam za bohyni. "Válka je dobrá věc, možná to moc vlků nevidí, ale právě ve válce se ukáže pravý charakter vlka, ti slabí zemřou a silní mohou předávat geny dál. Navíc ten adrenalin a pach blízké smrti jsou prostě něco, co mě nikdy nepřestane bavit," řekl bez nějakých větších emocích, i když v něm se toho dělo hodně. Už dlouho nebyl v nějaké bitvě, necítil krev na svých tesácích. "Fajn," ušklíbl se Áres a na rozdíl od Nemesis, která brala cestu po víceméně nejschůdnější cestě, on to vzal na hulváta prostě rychlým skokem dolů. Drápy zaryl do římsy těsně nad kamzíkem a vysel tak na skále trochu jako pavouk. Bohužel seskočit dolů jen tak nemohl, protože plocha pod ním stačila sotva kamzíkovi. Vydrápal se proto na plošku kousek nad ním a rozutekl se směrem k Nemesis, která už se za tu dobu musela dostat do stejného bodu, jak Áres. Poté udělal ostrý smyk a rozběhl se po zmenšující se cestičce. Kamzík naštěstí seskočil o trochu níž. Áresovi už jen stačilo udělat nebezpečnější skok dolů a měl by ho v hrsti.

Áres
POST 16

"To si ty myslíš," ušklíbl se a trochu podiveně střihl ušima, když bohyně zmizela. Neměl v plán na ni opět útočit, mohla zase opět zmizet a nějakém momentu překvapení už by se nedalo mluvit. Áres si sedl naproti ní a ocas si obtočil kolem svalnatých tlap s obrovskými, ocelovými drápy. Prostě stroj na zabíjení. Neměl si s Nemesis co říct. Nebyli přátelé, stejně jako s žádným z bohů. Proto byl také tady, u špičky hory, kde by vlk čekal, že na nikoho nenarazí a bude si moci dělat co mu bude po chuti, bez vyčítavých komentářů ostatních obyvatelů hory. Pohledem poté sklouzl kamsi k římse a chvíli si pohrával s myšlenkou, že z ní skočí na nižší převis a tam si bude opět odpočívat bez vyrušování podle libosti. Na druhou stranu to nevypadalo zrovna bezpečně, a to ani pro boha. Áres naneštěstí létat neuměl, takže byl odkázaný na své tlapy, to ale konec konců většina vlků, a nějak to všichni nakonec zvládli, že.

Áres

post 15

Sledoval Nemesis a svaly mu tuhly při jejích slovech. Dost ho rozčilovala. "Dost," sykl mezi zuby, když ho sekýrující bohyně už opravdu štvala. Dokonce po něm hodila nějaký kus skály nebo co! Naštěstí se nějakému velkému kusu uhl a tak ho trefilo jen pár kamenů. No i tak to bolelo a kdyby nebyl všemocný bůh, asi by se mu objevily po chvíli i modřiny. Než by stačila modrá vlčice cokoli udělat, černý vlk po ní skočil a dostal ji pod sebe. Tlapu s ostrými drápy jí tiskl na hrudní a vrčel jí do obličeje. "Rozmysli si ještě jednou, koho provokuješ," zavrčel na ní, nastražil špičaté uši, ale neslézal z ní. Líbilo se mu ji držet takhle v šachu, kdy se nemohla ani pohnout. Těžko říct, který z bohů by ho vůbec dokázal přeprat. Boj a válka byl jeho živel, tady bohužel bohyně neměla moc šancí. No zatím jí nijak moc neublížil, kdyby padla nějak špatně, mohla si něco narazit, ale to bylo tak nejhorší zranění, které se jí tak mohlo prozatím stát.

Áres

Post 14

Sledoval Nemesis a ušklíbl se. ”Budeš vyhrožovat mě? Bohovi? Važ slova, nemusí tě potkat pěkné věci,” ušklíbl se s trochu zavrčel poslední slova. U on kromě válek dokázal vyvolávat i hádky, tudíž by nebylo chytré dostat se s ním do křížku. ”A přestaň se chovat jako bys byla svatá a všechny nás tu vychovát,” dodal a švihl ocasem. Neměl rád, když semu rozkazovalo jako malému děcku, o to víc ho slova Nemsis naštvala. Konec konců mohla ho potrestat i dříve za zlé činny, a neudělala to. Proto jí v duchu... vlastně i nahlas dost jasně říkal, že si nepřeje, aby ho sekýrovala. Pomstil by se jí. Udělal by tak obrovskou válu, že by sama nebese plakala. Matky by zabíjely své děti a půda by se utápěla v krvi. Tohle přesně by udělal, kdyby ho Nemesis naštvala, chtěla tohle utrpení? Byl schopný založit jiskru mrknutím zlatého oka a nikdo by ho nezastavil, ani samotný Zeus. I když ten by se v té válce možná vyžíval také, ale ne veřejně, když už měl tu úlohu ochraňovat je. I když těžko říct, jestli to stále dělal... kde vůbec vězel? Áres ho už hodnou chvíli neviděl.

Áres

Post 13

Sledoval panorama před sebou a skoro si nevšiml přicházející bohyně za ním. I ona byla krásná, stejně jako Áres, nebylo se ale přece čemu divit, oběma kolovala v žilách vzácná krev. Podíval se na Nemesis zlatými očky a trochu se pousmál. ”Nemůžu se kochat výhledem?” zeptal se lehce provokativně a švihl ocasem. Hned na to se postavil a střihl dlouhým, úzkým uchem, které se nápadně podobalo nastraženým uším dobrmana. ”Ale když o tom mluvíš, mohl bych něco spáchat... ty nemáš nic na práci, že se tu tak poflakuješ?” nadzvedl ‘obočí’ a jeden koutek tlamy mu lehce škubl směrem nahoru. Měl dobrou náladu. Radost mu dělalo především nové společenství Chaosu, avšak na jeho vkus byli až moc mírumilovní. Ale pořád lepší než nic, že? Dlouho se na ostrovech nacházely pouze hodné a láskyplné smečky... co na to říct, nuda. Tedy to alespoň připadalo Áresovi, ostatním to dost pravděpodobně vyhovovalo. A i když by to mnoho z nich nepřiznalo, určitě byli taky rádi, že se něco děje.

ÁRES - AKCE

Post 12

Obrovský, černý vlk se válel kdesi v trávě. Na jeho záda dopadalo slunce a tak hezky dokreslovalo světélkující zlaté znaky. Dnes na sobě neměl svůj obvyklý červený plášť, protože ten si brával spravidla jen do bitev nebo na nějaké sešlosti, kde chtěl vzbudit dojem. Na dojem hodně dbal, a tak i teď, když tu nikoho neočekával, vypadal naprosto úchvatně. Krátká srst se leskla, svaly se mu rýsovaly všude na těle a už od pohledu byly pevné jako ocel. Jedno bylo jasné, není dobré si zahrávat s tímto vlkem. A přesto to občas ti hloupí bohové dělali. Malí vlčci si naštěstí ale zvykli projevovat mu úctu, kterou si jako bůh podle něj zasloužil. A když se mu někdo zprotivil, prostě se postaral o to, aby to dostal pořádně sežrat. A i tak se nedal nazvat bezcitným. Měl city, no nejvíc se projevoval vztek a touha po horké krvi stékajíc po krátké, udržované srsti bez jediné jizvičky, což bylo dost obdivuhodné, u boha války. Jeho 'hříva', kterou si všem neznámým způsobem udržoval pořád stejně dlouho a perfektně 'zastřihnutou', se jemně vlnila ve vánku, ale jinak vypadal tento bůh spíše jako socha.

POST 11

Naježeně jsem sledovala vlčici a po její dalších slovech se dokonce zvedla a zavrčela. Bělostné zoubky se mi leskly a v očích nebylo vidět nic jiného, než jen zloba. "Varovala jsem tě," sykla jsem přes vyceněné zuby a skočila po ní. Měla jsem jasnou fyzickou převahu a to i přes svou výšku. Zakousla jsem se jí během vteřiny do krku a švihla naštvaně ocasem. Několikrát jsem také hlavou škubla, aby to vlčici pořádně bolelo. Netrvalo to ani pár sekund a já v tlamě pocítila kovou pachuť krve. Byl to pěkný pocit. Má dobrá nálada byla ta tam. Teď jsem jen chtěl dát té vlčici co proto. Jakmile jsem ji pustila, mě po tlamě tekla její krev a v vlččin krk se barvil do růžové. Jasně byly vidět otisky zubů a dokonce to vypadalo poměrně hluboké. "Zmizni, jen se rozehřívám," štěkla jsem po ní a opět jsem se trochu předklonila a srst se mi naježila, takže jsem vypadala o něco větší. I tak má výška ale nebyla nic moc velkého. Doslova.

POST 10.

Nakonec jsem opravdu asi usnula. Na pár minut a nemoc hluboce, no i tak mě příchod vlčice docela dost naštval. Vlk si tu chce odpočinout po takové námaze a on ho furt někdo ruší! A k tomu ještě někdo tak drzý! Upřela jsem na ní ledové oči a vycenila zuby, přičemž jsem stále ležela přitisklá k tomu obřisku. "Dávej bacha, na koho si otvíráš tlamu, zrovna my dva nejsme moc chytrý cíl," štěkla jsem po ní. A byl to fakt. Vlčice byla poměrně bez svalů. Resp. já byla určitě silnější a Balrog jakbysmet. A určitě jsem se nebála použít zuby a drápy na to, abych jí navždy poznamenala utrhnutím toho odporného dlouhého ocasu nebo odstraněním nějakého toho zrzavého ucha, stejně by to nebyla žádná škoda. Poté jsem pohled věnovala Balrogovi a pokud nebyl ještě zpomalený z naší malé akce, musel tak nějak pochopit, že po něm chci, aby jí dal co pro to. A bylo by dobře i pro něj! Není nad pěknou pověst rváče!

POST 9.

Spokojeně jsem si to ležela a jen si užívala kouzlo okamžiku. A protože jsem byla trošinku na měkko, přisunula jsem se k Balrogovi co nejvíc to šlo a zaryla mu hlavu do srsti, což nebyl takový problém, vzhledem k tomu, že jsem měla hlavu jako odrostlejší vlče, v porovnání s obřím Balrogem. Spokojeně jsem si oddechla a stočila se do klubíčka, stále přilepená k hřejícími Balovi. Sice mi nebyla zima, když jsme se teď tak hezky zahřáli, ale bylo to jednoduše uklidňující, se takhle přitulit. A jestli mu to vadilo, tak měl prostě smůlu, jelikož měl možnost odejít. Ale já se mu nedivila, taky jsem teď nějakou chvíli neměla náladu se vůbec postavit, natož někam cestovat. Nebo vůbec se nějak víc hýbat. Docela mě to zmohlo, úplně jsem v obětí jeho chlupů začala zavírat víčka a pomalu se nevědomky ukládat ke spánku. No co si budem, bylo příjemné mít kolem sebe takového obra s vědomím, že vás bude v případě nouze bránit (snad).