Příspěvky uživatele

< návrat zpět

POST 8.

Věci se daly do pohybu dosti rychle. Nakrčila jsem čumák nad jeho štípnutím a trochu se zakřenila. Další chvíle jsem dávala jasně najevo, že se mi tato akcička líbila. Sem tam jsem ho štípla zespoda na krku a mezitím byla lehce hlasitá. Jako neřvala jsem, bylo to spíš tlumené, ale Balrog to určitě slyšet musel. Sem tam jsem mu do zad zaryla drápky, sice ne do krve, ale tak asi to štíplo. Tohle bylo dost dobrý, ani jsem to pd Balroga nečekala. Když jsme skončili, uvolněne a spokojeně jsem se převalila na bok a pousmála. Jooo, jestli byl někdy moment, kdy jsem byla opravdu milá a naprosto neškodná, bylo to teď. A mi to připomínalo minulost, kdy jsem byla někdo diametrálně a zamilovaně jiný. Teda, Bala jsem nemilovala, ale ráda jsem ho svým způsobě měla. Ale nechala jsem se ho svobodně rozhodnout, jestli tu ještě chvíli zůstat a nebo odejít.

POST 7.

Spolojeně jsem se culila a sem tam spokojeně, jako kočka zavrněla. Bylo to moc příjemné, takhle se nechat laskat. Švihla jsem ocáskem a stejně jako on ho sledovala, když se zastavil a jen na mě zíral. Propalovala jsem ho ledovýma očima a trochu se pousmála. Takovým tím způsobem, ať teda ukáže, co umí. A že teda začal ukazovat. Hezky jsem mu nechávala prostor a pak se jenom uvolnila, jak jenom to šlo, žejo, a užívala si. Bylo to super, stěžovat jsem si teda nemohla. Po chvilce jsem zavřela očka a jen se nechala unášet vším tím příjemným. Vlastně bylo tohle to nejlepší, co jsem za poslední dobu zažila. A že jsem to potřebovala! Měla jsem prostě zažitý určitý životní styl, no! S partnerem to bylo ale o dost lehčí. Takhle jsem furt musela někoho schánět, prostě práce. Ale Balrog se nezdál úplně špatný, možná bychtom to někdy mohli zopáknout! A prohodit strany, abych se taky předvedla....

POST 6.

Balrog sice nešel úplně hned, ale čekat mě taky nenechal, takže jsem se rozhodla být stále sladký medvídek. Jeho čumák na mém břiše a následně i na mém uchu byl dost příjemnou masáží. Hezky to lechtalo a takhle na suchu to mělo lepší efekt. No a taky to možná bylo lepší proto, že jsem nemrzla. Něžně jsem přehodila packy kolem jeho krku a očkama mimoděk sjela k jeho svalům. No co, byl to kus vlka, podívala by se přece každá! Poté jsem trochu nadzvedla hlavu a začala mu olizovat krk, což bylo k nepoměru našich velikostí dost obtížné, ale já se nevzdávala! Tohle bylo už takhle ze začátku o dost lepší než to kdysi v tý noře, fakt že jo. Těžko k uvěření, že to byl ten samý vlk. Co by mě teď fakt vytočilo, by byla existence nějakého idiota, který by se rozhodl tohle celé zkazit. Možná že bych si urvala pacičku pro štěstí nebo tak něco. Spokojeně jsem broukla a poté mu olízla tvář.

POST 5.

Jeho slova mě potěšila, taky koho ne, že. Spokojeně jsem se uculila a otřela se mu o krk. To lechtání bylo příjemné! Opravdu docela dost příjemné!! Přivřela jsem očka a spokojeně zabručela. Jak byl ke mě sehnutý, olízla jsem mu spodní stranu tlamy, přičemž můj jazyk byl tak velký, asi jako kdyby ho olizovalo vlče. Ale alespoň to bylo roztomilé. "V té vodě začíná být zima," špitla jsem. Mohl to brát dvě způsoby. Buď tím, že se chci 'zahřát' a nebo že chci prostě ven. Momentálně jsem to myslela tím druhým způsobem. A tak jsem se pomalou chůzí vydala na břeh, což bylo jen pár metrů, vzhledem k tomu, že mi stačilo mělko, abych se namočila celá. Jakmile jsem byla na souši, vyzývavě jsem se na něj otočila poté si lehla do trávy, hezky roztomile na záda a koukala na něj velkýma očkama. "Kde to vázne?" uculila jsem se a zašvihala ocáskem.

POST 4.

"Jakože teď nejsem krásná?" zeptala jsem se a podívala se na něj takovým tím pohledem, u kterého bylo jasné, že jestli nebude souhlasit, bude po něm. A hlavně po té 'srandě', která měla přijít. "Těžko uvěřit, že by si to vůbec někdo užil," ušklíbla jsem se a ve vodě zamávala ocasem, takže se po hladinou míhaly všechny ta barvy a hvězdičky v podobě krystalů. Počkala jsem tedy než došel až ke mě a potom se k němu přiblížila nebezpečně blízko. "A budeš jenom slibovat, nebo něco uděláš?" provokovala jsem s takovým tím lišáckým úsměvem na tlamě. Vlastně už teď to bylo o dost lepší, než tehdá v té jeskyni. Bal se tam choval dost divně, to mě popravdě trochu odrazovalo. Ale teď to byla jiná! Přitiskla jsem ouška k hlavě a poté na něj koukla ledovýma očima v pohledu -tak se ukaž-. Byla to taky možná trochu provokace. Možná určitě. Sice jsem se mile usmívala, no určitě jsem nemyslela na milé věci.

POST 3.

Sledovala jsem se v té vodě docela urputně, takže jsem příchozího zaregistrovala, až když na mě promluvil. My o vlku... "No zdravím... změnila jsem trochu styl," usmála jsem se až nebezpečně mile. "Ty ale vypadáš pořád stejně," poznamenala jsem a přiblížila se k němu, abych si ho jako prohlídla. No při každém pohybu jsem se tak nějak snažila nastavovat směrem k němu kvítek, aby se trochu nadýchal její vůně. "Kdy že jsme se to naposled viděli?" dělala jsem jako že přemýšlím a otřela se o něj nenápadně bokem. "Jooo, vlastně, tehdy v té noře? Po té rychlé akciče.... až moc rychlé, mohl si se víc snažit, jen co je pravda," nakousla jsem ono horké téma a nevině se uculila. Poté jsem ho obešla a jak jsem se opět objevila před ním, akorát z druhé strany, tak jsem se neotáčela, ale pokračovala dál do vody. Očekávala jsem, že půjde také, což byl vlastně celý můj plán.

POST 2.

<< Ice World přes Pytias

Pomalým krokem jsem se dostávala přes ta samá území, kudy jsem procházela s Balem a abych pravdu řekla, docela mě přepadla melancholie. Docela jsem se změnila, za tu dobu, co jsem tu byla. Těžko říct, jestli k lepšímu nebo k horšímu, no každopádně to tehdy bylo jiné. Švihla jsem třpytivým ocasem a došla až k vodě, kde jsem si lehla ke břehu a několikrát si lokla vody. Bylo tu vlastně celkem pěkně. Kolem bylo docela mokro, takže tu pravděpodobně dost pršelo. No Ice Worldu se to buď vyhlo nebo jsem se tomu vyhla já. Packy jsem měla namočené ve vodě a hleděla na sebe do odrazu na hladině. Všechny ty barvy, třpytivé krystalky... vždycky když jsem to viděla, nějak jsem nemohla uvěřit, že jsem se dívala na sebe. Někomu to mohlo připadat jako moc, ale mě ne, já s tím byla spokojená. Všichni si mě vždycky všimli a většinou i obdivovali, nebylo důvod být nespokojená s novým zbarvením.

POST 1.

Tahle studená poušť byla sice na chvíli fajn. Vlk se ochladil od toho odporného vedra co tu panovalo, ale na dlouhodobý pobyt to tu asi určené nebylo. Nebo minimálně mě se to tu zase tak moc nelíbilo. Takhle... na chvíli to tu bylo fajn, ale jakmile tu vlk trávil déle jak jeden den, bylo to k zbláznění. Švihla jsem ocasem a rozešla se křupajícím sněhem o něco rychleji. Byl fakt, že tu bylo ale lépe teď, než předtím, kdy jsem tudy procházela tenkrát s Balrogem. Tohle bylo vlastně první místo, které jsem tu na ostrově navštívila. Už to bylo celkem dávno, pravda. Docela mě zajímalo, jak to s Balrogem vypadalo teď. Naposledy jsme se spolu viděli tam na té poušti. A to byla už doba. Každopádně bych si s ním tu akcičku klidně zopákla, ale muselo by se to odehrát trochu jinak. Pomaleji. Nebyla jsem hej nebo počkej, o mě se vlk musel starat!

>> Small přes Pytias

Sledovala jsem jak obludu, jak se rozsypávala a spokojeně vydechla. Neměla jsem už moc síly, ale přesto jsem se nějakým způsobem držela na nohách a sledovala situaci, která se mi ale už zdála relativně dobrá a bezpečná. Když v tom se sem přihrabal ale další vlk a začal cosi blekotat o tom, že vlastně v bezpečí nejsme. Fakt super, kam jsem se to zase dostala. Už jsem se chtěla ozvat, aby nás zbavil těch pochybných magických vzhledů a vlastností, když to nakonec udělal sám od sebe. Rychle jsem se oklepala, abych se ujistila, že už na sobě žádnou vodu nemám a rozešla jsem se pryč bez jakéhokoli slova nebo pohledu na své společníky. Byli mi ukradení, jen jsem chtěla pryč. Za prvé jsem se bála, že se tu objeví další příšera a za druhé jsem prostě chtěl z tohohle odporného páchnoucího místa pryč. Tak jsem se tedy začala brodit pryč, s ocasem a hlavou hrdě vzhůru.

>> Mělká pláž (přes Baštu)

<< Bažiny (přes Baštu)

Šla jsem celkem rychlou chůzí a čím dál od Bažin jsem byla, tím víc energie jsem získávala. možná to bylo divné a nedávalo to smysl, ale to prostředí tam mě naprosto ničilo. Na druhou stranu tady na pláži to bylo opravdu pěkné a tak jsem se tu rozhodla na chvilku zdržet. Přešla jsem k místu, kde se písek střetával s vodou a vkročila do ní. Byla pěkně chladivá, ale přesto ne studená. Hezky mi umývala ten bordel z tlapek, takže jsem do ní na nakonec vlezla celá a pořádně se v ní vyválela, abych na sobě neměla žádné bláto, nebo abych nesmrděla. Když se mi zdálo, že jsem byla umytá dostatečně, rozešla jsem se směrem k portálu, který už jsem znala, jelikož jsem se sem pomocí něj dostala. A tato forma cestování mi dost vyhovovala, tak proč ji nevyužít, že?

>> Ice World

Už už to vypadalo, že máme vyhráno, když v tom mě sejmul Xerův vítr. Odhodilo mě to až kamsi do bahna, které se na mě sice dlouho nedrželo, resp. jen co jsem vylezla, tak slezlo. I tak by ale vlk nečekal, že když se vám bude tělo skládat hlavně z vody, ucítíte bolest tak silně. Motala se mi hlava a zvláštně hodně mě bolela levá přední noha. Chvilku jsem prostě jen tak omámeně ležela na zemi, ale potom mi došlo, v jaké jsem vlastně situaci a prudce otevřela oči, což znamenalo prudkou bolest, jak se mi do nich opřelo světlo. Nějakou dobu jsem jen vyčerpaně hleděla na příšeru, která už taky mlela z posledního a nenapadalo mě, jak bych mohla pomoct. Už jsem jí víc vody vzít nedokázala a Xere už by si měl radši někam sednout a nevměšovat se do toho, nebo nás tu to jeho tornádo všechny roztrhá. "Hej! Co kdybyste konečně něco dělaly a prošpikovaly tu obludu nějakými klacíkama nebo tak něco?!" vyjela jsem na obě vlčice. Jediné, co udělal ta hnedá bylo, že sama sebe omráčila a nechala spadnout pár stromů. Senzační. Ta černá pro jistotu neudělala vůbec nic.

Sledovala jsem to celé dost nerada. Vlastně nejradši bych se prostě vypařila, nechala je tady s tou věcí a už je nikdy nikde neviděla. Bohužel jsem ale nevěděla, jestli ten bůh nebo co to bylo, nás pak zbaví tohohle... toho nového těla a toho abychom létali. Kdyby ano a já tu nebyla, asi bych nebyla moc šťastná, že se budu do konce života vznášet a být v podstatě voda. Takže jsem se tu prostě rozhodla zůstat do té doby, než se ten idiot rozhodne vrátit a zbavit nás naší nové podoby. Trochu jsem se zamračila, když se monstrum začalo roztahovat a začalo na nás cosi plivat. Tak mě to bylo asi víceméně jedno, když jsem byla z vody a máloco na mě drželo, ale ta druhá zemní vlčice zase tak v pohodě nevypadala. Jasně, že jsem chtěla něco udělat, ale moc jsem nevěděla co. Hlavně jsem totiž neměla tušení, co mohu s mou magií dělat. Jak jsem ale tak sledovala onu příšeru, napadlo mě, že je vlastně z velké části z vody. Protože bahno je hlína a voda, hehe. A nenapadlo mě nic lepšího, než z ní nějak tu vodu vytáhnout a třeba ji vysušit tak moc, že se sesype. No popravdě jsem moc nevěřila, že to vyjde, no přesto jsem zavřela očka a vší silou vůle se o to pokusila.

Vystresovaně jsem se rozhlížela kolem sebe a čekala na konec. Můj konec. Byla jsem si tak moc jistá, že zemřu, až jsem skoro cítila jak mi přestává bušit srdce. Místo srdeční zástavy se však stalo něco jiného. A to konkrétně to, že se můj barevný kožíšek proměnil v takový podivný... vodový. Stále jsem ale byla trochu nad zemí, což mi vlastne celkem vyhovovalo. Jasně, nemohla jsem se moc dobře pohybovat, ale zase jsem nebyla špinavá a nebořila jsem se do toho hnusu pod námi.
Jakmile jsem se tak nějak smířila se svým osudem, koukla jsem po ostatních, kteří vypadli stejně zvláštně jako já. Tedy až na tu zrzku, ta byla furt stejně obyčejná a nepoužitelná, vzhledem k tomu, že se k nám přibližovalo nějaké smrtící bahenní monstrum. Co bylo ale divné byl fakt, že jsem necítila strach. Tak nějak mě uklidňovalo to, že se mi nemůže stát nic moc hrozného, když jsem tvořena jen z vody. Minimálně se omezila možnost zlomeniny. "Co ho... něčím ucpat?" zeptala jsem se té černé, která jako jediná z nás měla tu možnost vytvořit nějaký rostlinný špunt.

Pokusila jsem se po černé ohnat znovu, když mi vytrhla několik chlupů z krku. Na to jsem zuřivě zavrčela a zapřísáhla se, že až dojím všechny bobule, ta vlčice skončí na třetiny. Jak jsem se ale po ní oháněla podruhé, uprostřed pohybu jsem se zastavila a nechápavě se dívala na Xereho, kterému světélkovalo břicho. Když jsem stočila pohled k mému břichu, zjistila jsem, že dělá to samé a navíc se nafukuje. To mě doslova přivádělo k šílenství! CO když budu tlustá?!!! Tyhle obavy se však vzápětí staly spíš druhořadé, vzhledem k tomu, že jsem začala pociťovat jakési nepříjemné... věci v mé břiše. Ne, že by to vyloženě bolelo, ale určitě bych to nenazvala normálním stavem nebo něčím příjemným. Nakrčila jsem nos a chtěla se vydat ven z bažin, protože jsem si byla jistá, že za to můžou ty proklaté bobule. To, co dělají ostatní mi bylo šumák, já se prostě chtěla dostat pryč. A tak jsem, lehce nadnášena, začala cupitat kamsi pryč. Ale rychlostí tak dva metry za hodinu, takže nic moc. Navíc jsem přitom strkala do všeho co bylo poblíž, tudíž to klidně mohl schytat někdo z vlků.

Kývla jsem hlavou a na tváři se mu usadil takový ten zdvořilý výraz, který nasazují vlci, když vlastně neví jak v situaci reagovat. Neměla jsem tušení, co bych měla černel vlčici říci na to, že ji zajímají nějaké bobule. Bobule! Nějaké pitomé ovoce... co- co vlastně vonělo celkem dobře. Už jsem se pomalu začínala smiřovat s tím, že tu budu jen s vlčicemi, když v tom se ukázal jakýsi další vlk. Rychle jsem k němu přiskočila a “náhodou” se o něj otřela. ”Moc mě těší... jaképak máš jméno, cizinče?” zeptala jsem se, ale nezastavovala. Šli jsme někam za tou veverkou, která mi byla celkem jedno. Tedy až do té doby, než nás nezavedla k nějakému keři. Jestli mě předtím bobule nezajímaly, tak teď ano. Rychle jsem přiskočila k vlkovi a usmála se na něj. ”Když je udržíš dál od toho keře, rozdělíme si to napůl...” špitla jsem, ale pak jsem okamžite stočila pozornost k černé, jak se začala ládovat bobulemi. To mě vytočilo. Moje bobule! Rychle jsem skočila blíž k ní a chňapla jí za krk (možná modřina, lehké škrábance) a pokusila se jí odhodit s hrozivým vrčením stranou. Hned na to jsem se pustila do tmavě modrých bobulí, ale plánovala jsem sníst všechny.