Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nechala jsem tedy Naxina být a vydala se hledat posledního ztraceného syna. Když Nax říkal, že bude mimo území, rozhodla jsem se vydat tam. Tady by si ho asi všiml. ještě než jsem se ale dostala pryč z území, upoutal mě pach jiného vlčete.

Rychlohra s Aileen
Malou hnědou vlčici s barevným šátkem jsem našla, jak se před něčím schovává. Až z jejích slov mi došlo, že se schovává opřede mnou, ale když jsem jí vysvětlila, že jí neublížím, už se mě tolik nebála. Zjistila jsem, že je to dcera Athai a snad právě skutečnost, že znám její rodiče, mi získala důvěru té maličké. Chvíli jsme si hrály na schovávanou.

nakonec jsem se musela vydat zpět za povinnostmi a jít hledat Rhaaxina, ale setkání s malou Aileen mi rozhodně zvedlo náladu. vyběhla jsem z území smečky a pak vytrvalým klusem pokračovala Zlatým lesem.Žádné stopy po vlčeti, ať jsem se koukala jak jsem se koukala. Pak přišel okraj lesa a přede mnou se rozprostřela louka. Tam jsem na okamžik zastavila. Mohl se Rhaax zatoulat až tak daleko? Bylo to dost nepravděpodobné. Byl pořád docela malý. Co by ho k takovému výletu vůbec vedlo? Rozhodla jsem se ale pokračovat, protože tady v okolí taky nebyla ani stopa po vlčeti. Přeběhla jsme cíp louky a pokračovala na písek na pláži v zátoce. tady jsme opět zastavila, jednak abych se trochu vydýchala a jednak abych zavyla. Pokud vlčka nenajdu já, mohl by možná on najít mě.

---> Přes Zlatý les do Tiché zátoky

pokud by to bylo prvních 14 dní prázdnin, tak se hlásím :)

Naxin ze mě neměl moc radost. Mrzelo mě to, možná to nebyla moje vlčata, ale stihla jsem si je opravdu oblíbit. Možná bych s nimi měla trávit víc času. Rostla tak rychle...
"Protože hledá vhodné místo kde doupě bude. Je to váš domov, mělo by to být místo, které se bude líbit hlavně vám, takže to nemůžu vybrat za něj," odpověděla jsem okamžitě. Ale proč vlastně? Mohl klidně jít taky. Jasně, že Naxin chtěl vidět hlavně Navina, to nebylo žádné překvapení. byli přece biologická rodina.
"Atrox ano," odpověděla jsem na jeho druhou otázku, "kde je Rhaaxin, to nikdo neví. Teprve ho budu muset najít." Otázkou ale zůstávalo kde ho hledat a kde teď také hledat Navina, protože Naxin zřejmě čekal, že ho za ním dovedu. Mohla bych mu samozřejmě pomoct Navina najít, ale pořád jsem tu ještě měla úkol. "Tvůj otec tu bude někde poblíž." Sdělila jsem mu.

Byla jsem ráda, že jsem zavyla, protože to přineslo výsledky a to rychleji, než jsem očekávala. Takže které je tohle vlče? Atrox to být nemůže... bylo takové trošku kulatější, tipovala jsem tedy na Naxina. Byla jsem ráda, že ho tu vidím. to máme dvě, zbývá poslední. "Ahoj. Shání tě táta, má v plánu stavět doupě a byl by rád, kdybychom mu s tím všichni pomohli. Já, ty a tví bráškové." Vypadal, že jsme ho vyrušila při nějaké hře. "Bude to kousek odsud. Mělo by to být rodinné doupě, hlavně pro vás." neměla jsem co bych mu k tomu víc řekla, navíc bylo ještě třeba najít Rhaaxe. Docela mě zajímalo, kde Navin pak plánoval stavět. Hledat ho zřejmě budu stejně jako před chvilkou Naxina.
Cítila jsem tu pach ještě jiného vlčete, které mi bylo něčím povědomé, ale to jsem nedokázala zařadit. Zřejmě patřilo někomu ze smečky. O to jsem se teď nemusela zajímat.

---> Zlatý les

Že jsem se dostala na území smečky jsem nepoznala hned. Hranice se nedají nijak snadno poznat, je to prostě pořád les. Rozdíl tu ale byl a to v paších okolo. Na území jich bylo výrazně víc, ačkoli mnohé už staré. Byly tu i slabé pachy vlků, které jsem nikdy nepoznala. Pokračovala jsem dál na území, teď už pomalejší chůzí, a všímala si okolí. Tady, tohle bylo cítit jako slabý a starý pach Rhaaxina. Možná to byl on, možná ne. Nejdřív se podívám do úkrytu. Když nebudou tam, poptám se a pak to tu prohledám.
Napadla mě ještě jedna věc, kterou jsem mohla udělat a která by mohla být učinější, než pobíhání kolem a stopování. Zvedla jsem čenich k nebi a zavyla. těžko říct, jestli by mě poznali po hlase. Snad ale nepřiběhne někdo jiný, nechtěla jsem nikoho ze smečky rušit v tom, co právě dělali, ať už to bylo cokoliv.

---> Wolf lake (přes Bull meadow)

Nutno přiznat, byla jsem opravdu zvědavá, jak se mi povede zbylá Navinova vlčata najít. nezbývá než věřit, že budou opravdu na území smečky nebo někde v okolí. Navin by ale měl vědět, kde jsou, ne? byl přece jejich otec.
Rozhodla jsem se, že se nejdřív podívám na území smečky a případně se poptám ostatních. jen škoda, že netuším, kde pak Navin plánoval úkryt stavět. Konečně jsme před sebou uviděla Zlatý les a upravila svůj kurz tak, abych mířila k území a k hlavnímu úkrytu. tak vždycky někdo byl. Možná tam najdu Aetase nebo Athai, možná tam budou i jiní členové smečky. To mi připomnělo, že jsme ještě pořád nepoznala Athaiina vlčata. byla to docela škoda, když byla jejich matka má nejlepší kamarádka. Budu to muset brzy napravit a seznámit se s nimi.

---> Území Zlaté smečky

--- > Sněžné tesáky

Brzy jsme se dostali z hor zpět k jezeru, kde jsme předtím rybařili. Otočila jsem se na navina a kývla, "jasně. Doufám, že je najdu." A až najdu ty dva, tak budu muset ještě najít Navina a Atroxe, ale snad to nebude zas takový problém, pokud zůstanou ve Zlatém lese. "Práci si pak nějak rozdělíme." vyrazila jsem směrem k území smečky, nějakou dobu ještě v doprovodu Navina, ale pak jsem se od něj ve Zlatém lese oddělila a vyrazila jako samostatná jednotka hledat zbylá vlčata, abychom mohli společně postavit úkryt. netušila jsem, kde je mám začít hledat. Byla to už pěkná chvilka, co jsem je viděla, ale jejich pachy snad ještě poznám. Nebo se zeptám někoho, koho potkám. To byla taky možnost.

---> Zlatý les (přes Bull meadow)

Atrox se na požírání mrtvol moc netvářil a docela jsme to i chápala. Takhle to neznělo jako by mrtvola byla nějaká lahůdka. Ale co je ulovené zvíře jiného, než mrtvola? Jen nesmělo být moc uleželé. Abych lov trochu ulehčila, kontrolovala jsem vítr. bylo by nepříjemné, kdyby se během stopování obrátil a prozradil nás. Atrox si jinak vedl moc dobře. Posadila jsem se opodál. Nevydala jsem se za nimi, protože pak bychom byli za kamenem nasáčkovaní jak rybičky v konzervě a nehodlala jsem to jen z vlastní zvědavosti vlčeti pokazit.
Nakonec to byl Navin, kdo všechno zkazil a vyplašil kamzíky zakašláním. Čistý horský vzduch a všechno... to určitě, musí tu být ve vzduchu dost prachu. Usmívala jsem se od ucha k uchu, když ho za to Atrox napomenul a pak přiťapal ke mě s tím spokojeným úsměvem. Bylo to vlastně docela legrační, ale zase jsem se nechtěla Navinovi smát. Tohle se mohlo stát každému. "Vedl jsi si moc dobře a stejně bychom je nelovili, takže to nevadí," řekla jsem hlavně Atroxovi, ale bylo to myšlené pro ně pro oba, hlavně ta druhá část. Snažila jsem se udržet na tváři stejný výraz i když se začal Navin plížit za Atroxem. No jo, kluci. Bez nich by byla nuda. Vstala jsem a vyrazila za Navinem.

---> Wolf Lake

Barnattini sourozenci:
Farah
Element: libovolný
Vzhled: také klasický vlk, jí zbarvení by mělo působit elegantně a měla by být o něco tmavěji šedá než Laya.
Povaha: Jedním slovem mrcha a nafintěná princeznička, která kulí očka na každého vlka, kterého potká. Vlci a její vzhled je v podstatě to jediné, co se jí do hlavy vejde. Ráda nechává ostatní dělat její práci. Dominantní, sama sebe vidí jako ideální družku pro alfu. Nebojí se jít přes mrtvoly.
Vztah: Barnatt byla cílem jejích žertíků, nikdy se neměly rády. Farah a Laya ale byli nerozlučná dvojka a bylo téměř nemožné je zastihnout odděleně.

Laya
Element: libovolný kromě ohně
Vzhled: Klasický šedý vlk, ale světlejších barev. Spíše menší vlčice. Měla by mít čistě šedobílý kožich.
Povaha: O něco hodnější, než její sestra. Submisivnější vlčice, nechá se strhnout davem. Docela pasivní a zmanipulovatelná, horlivě souhlasí s cizími názory, jen aby se zalíbila. Docela důvěřivá, snadno uvěří pomluvám.
Vztah: Barnatt byla cílem jejích žertíků, nikdy se neměly rády. Farah a Laya ale byli nerozlučná dvojka a bylo téměř nemožné je zastihnout odděleně.


Gray
Element: libovolný, ideálně vzduch
Vzhled: libovolná kombinace šedé, černé, hnědé a bílé. Měl by vypadat jako docela obyčejný vlk obecný
Povaha: na první pohled trochu samotář a bručoun, nemá moc smysl pro humor. Je to přesně ten typ vlka, kterého musíte trochu poznat, aby se odhalil přátelský vlk se štědrou povahou.
Vztah: Víceméně lhostejný. Nechovali se k sobě s Barnatt špatně, ale žádné extra dobré sourozenecké pouto mezi nimi nebylo. Ostatní sourozence nemusí, obzvlášť nerad měl Legacyho.

Nycteini sourozenci:
Harpia
Element: libovolný
Vzhled: Protože tohle je ptačí rodinka, Harpiin vzhled by měl být taková harpie pralesní ve vlčí podobě.
Povaha: povahově dost podobná Nyctee, tyhle dvě si rozuměly. Je ale o něco milejší a také velmi elegantní.
Vztah: S Nycteou velmi dobrý, rozuměla si s ní lépe než s ostatními, ale obecně měli všichni dobrý vztah. V mládí byli takový vlčecí gang, který prováděl drobné schválnosti ostatním.

Falco
Element: libovolný
Vzhled: Falcovou předlohou je sokol stěhovavý
Povaha: není to strašpytel a není ani zlý, jinak libovolně.
Vztah: ne tak vřelý vztah k Nyctee, Falcův oblíbený sourozenec byl Accipiter, přesto ale dobrý.

Strix
Element: libovolný, kromě ohně
Vzhled: Předloha Puštík obecný
Povaha: vážnější, přemýšlivý a rozumný. Takový vlčí filosof se sklony k depresím a přemítání nad marností existence. Trochu samotář. Tíhne spíš ke společnosti vlků starších, než on sám.
Vztah: Strix má se všemi svými sourozenci dobrý vztah, ale nedá se tvrdit, že by byl vyloženě vřelý.

Accipiter
Element: libovolný
Vzhled: Předloha jestřáb (může být i krahujec)
Povaha: Optimista, vtipálek, veselý vlk s dobrým smyslem pro humor. Trochu hyperaktivní. Je inteligentní, žádná naivka, ale není příliš dominantní a nestojí o vysoké postavení ve smečce. Velmi dobře se spřátelí s každým.
Vztah: Dobrý. Accipiter měl nejradši Falca, ale rozuměl si se všemi.

Deimosovi sourozenci:
Kristen
Element: libovolný
Vzhled: šedá, hnědá a bíla, hnědá má ale úplně jiný odstí než u Deimose, je spíš barvy suchého listí. Šedá a bílá by měla převažovat, jinak jakkoli.
Povaha: je z vrhu nejstarší, a tudíž byla vždycky ta rozumná. Deimos ji zbožňuje a ona ho prostě bere jako svého mladšího brášku. Starala se o něj a dohlížela, aby se nedostal do potíží.
Vztah: Velmi dobré vztahy. Deimos je její mladší bratříček, kterého má potřebu chránit.

Phobos
Element: oheň
Vzhled: Měl by být podobný svým sourozencům, hlavně bratrovi. Mravnější, ale určitě by měl jeho kožich obsahovat trošku černé. Spíš tmavý než světlý, bílou pouze na menší plochy. Ideálně nějakou tu jizvičku, ale nepřehánět to.
Povaha:není to zrovna nejmilejší vlk. Je to takový drsňák, který se rád předvádí, ale není doopravdy zlý a většinou jen předstírá, než aby měl opravdu dost odvahy dostát svým slovům a udělat něco odvážného. Může to klidně být trochu mizera a lhář.
Vztah: Odtažitější, Phobos považuje Deimose za dětinského (oprávněně). Deimos ho taky zbožňuje.

Sledovala jsem Atroxovo počínání. nebylo dobré, že stopoval jen zrakem. Kdyby si na to zvykl a nepoužíval nos, umřel by hlady. "Můžeš následovat jejich stopy, ale sledovat pach je lepší." Potvrdila jsem Navinova slova. "Kamzík chutná dost podobně jako jelen, akorát má tužší maso a mě osobně přijde trochu nakyslý. Párkrát jsem je zkoušela lovit, ale nejsem na ně dost rychlá ani mrštná. Pokud chceš kamzíka ochutnat, je lepší najít si nějakého už mrtvého." taky občas padali ze skály, když jim uklouzla kopýtka, a když už spadli, ne vždycky přežili. Správný masožravec umí takových neštěstí využít. "Jsou na lezení po skalách speciálně vyvinutí, mají zvláštní tvar kopyt, který jim v tom pomáhá." Představa kamzíka, jak šplhá jako pavouk, byla, upřímně řečeno, děsivá. Po Navinově vzoru jsme trochu couvla, abych šla za Atroxem a ne vedle něj. Vlčeti jsem teď věnovala už jsme část své pozornosti, protože tu nehrozilo žádné nebezpečí. Přemýšlela jsem, kde tu chtějí stavět úkryt. Do skal se moc kopat nedalo, abychom mohli vyhrabat noru. byly tu spíš jeskyně a často tu i padalo kamení.

Penízky prosím k Shine, tlapičku Scarovi do ohně :3

"Vždyť říkám, že ne," odpověděla jsem. No, alespoň že tak. Netušila jsem, co říct na jeho další větu a tak jsem radši mlčela. Pokud o tom bude chtít víc mluvit, rozvede to. Jistě, hlodalo mi v hlavě proč o něj má strach, ale... prostě mi nepřipadalo vhodné se zeptat. Viděla jsme ho naposledy když byl snad poloviční, než mohl být teď, pokud rostl stejně rychle jako Atrox.
"Ano, dá se to sníst, pokud to dokážeš chytit, ale lovit kamzíky ve skalách není dobrý nápad. Odváží se i na téměř úplně kolmé skály a udrží se na nich, to vlci nedokáží." Na navinův pohled jsem zavrtěla hlavou, ne, ani já ho nedokážu ulovit a ano, má pravdu, bylo nás na lov kamzíka příliš málo. V jejich přirozeném prostředí se ani nevyplatilo se za nimi pouštět. Byli rychlí, obratní a nepříliš velcí, navíc tu bylo příliš velké riziko, že by někdo z nás spadl ze skály.

Na Atroxe popis doupěte dojem neudělal. Možná ocení soukromí, až když bude starší. Chápala jsem, že je pro něj teď asi potkávání nových vlků něco zajímavého a nového. Posadila jsme se kus od něj a sledovala, jak se dívá na krajinu a jak je z ní nadšený. Bylo to roztomilé. Připomínalo mi to ty úžasné časy, kdy jsem taky byla vlčetem a žasla nad vším, co jen mohl svět nabídnout. Ani jsem si neuvědomovala, že se usmívám.
Otočila jsem se na Navina, "Ne, od té doby, co jsem se od vás odpojila. Neříkal jsi, že víš, kde je?" Proč se mě na něco takového vůbec ptal? Nechala jsme to být a postavila se vedle Navina, abych se podívala, co to Atroxovi ukazuje. Byly to stopy. Tohle zvíře nebylo něco, co se dalo dobře ulovit, takže mě opravdu zajímalo, co má v plánu. Atrox lovit chtěl, ale tohle byla kořist pro opravdu pokročilé lovce. I já bych si to dvakrát rozmyslela. To ale neznamenalo, že bych teď nebyla zvědavá.

---> Wolf Lake

"Ten úkryt, který myslíš, je pro celou smečku. Není jen náš," vysvětlila jsem Atroxovi. "Navin hodlá postavit úkryt, kde budete bydlet jen vy čtyři, ty, tvoji bráškové a on. A vlastně i já. Nebudou tam chodit cizí vlci." Ačkoli jsme se považovala za součást jejich malé rodinky, pořád tu byla jedna část mě, která hlodala hluboko v mozku a neustále se ptala na otázku, co mi dává právo patřit k nim. Co mi dává právo považovat se za součást jejich rodiny, když s nimi nejsem příbuzná a veškerý můj příspěvek k výchově nebyl o mnoho větší než to, co udělali jiní členové smečky. Rázně jsem tu část umlčela. Co mi dávalo právo? Oni sami. Atrox vypadal Navinovým návrhem, ať se přistěhuju, docela nadšen. Považoval mě za svou tetu, i když jsme příbuzní nebyli. Byla to jeho volba, což úplně stačilo.
Srovnala jsem svůj krok s Navinem, ale dávala zároveň i pozor, aby Atrox nezaostával a neztratil se. jeho tlapky byly výrazně menší než ty naše. "Tomu rozumím, bývá tam občas opravdu rušno. Na jeho další větu jsme jen přikývla, to měl pravdu, ta jeho přišla opravdu nečekaně. Sice jsem pochybovala, že by s emu to stalo ještě jednou, to bylo zkrátka příliš nepravděpodobné, ale jestli chce být na něco podobného připravený, kdo jsem, abych mu to rozmlouvala?

Ha! takže tenhle mrňous byl Atrox. Konečně budu vědět, jak ho mám oslovovat. Jak jsem je teď dlouho neviděla, velice rychle se mi podařilo zapomenout jak je rozlišit. Usmála jsem se na vlče - Atroxe. "Jasně. Můžeš na sebe být hrdý, málokomu v tvém věku se povede tu rybu vůbec chytit. I mnozí dospělí s tím mají problém, pokud netrénují." Bude si muset zvyknout, že mu kořist častěji uteče, než ji uloví, takový už byl život a i ti nejlepší lovci často prohrávali a zůstali ohladu.
Podívala jsem se zvědavě na Navia, když začal mluvit o úkrytu. Ale, tady se něco chystá. Copak to mají v plánu? "Plánujete se odstěhovat, nebo chcete jen rodinný úkryt, kde budete mít trochu soukromí?" Zeptala jsem se a doufala, že to nebude první možnost. Kdo ví, jak často budu mimo území Zlaté. Musela jsem si přiznat, že kdybych Navina vídala opravdu jen občas, jako párkrát za rok, opravdu by mi chyběl. Ten vlk měl něco do sebe. něco, co se skrývalo za docela, no, velmi pěkným zevnějškem. Milý, hodný, legrační a ještě fešák. Ale jeho další nabídka zahnala veškeré obavy. "No jasně, moc ráda!" souhlasila jsem okamžitě a možná až příliš nadšeně, což mi nebylo zrovna podobné. většinou věci víc promýšlím. Ale pokud budu bydlet s nimi, tak je také uvidím mnohem častěji. všechny, ne jen Navina. třeba si pak vlčata konečně zapamatuju a nebudu si je plést. "Hory ti nic neudělají, a nejsou tak velké, jen tak vypadají," otočila jsem se na Atroxe. V tu chvíli jsem si všimla hnědého flíčku pod jeho okem. Jak se mu podařilo se tam ušpinit?

---> Sněžné tesáky