Příspěvky uživatele

< návrat zpět

"Na to, že chceš jen odpočinek, jídlo a klid jsi až moc akční." Ano, musím všechny jeho plány hned zadupat do země. od toho přece vlčice byly, aby dělaly vlkům ze života peklo. Už se mi leželo docela pohodlně, Navin byl užitečná peřinka a hlavně pěkně hřál. Jen sníh mě už začínal studit na zádech. "Hm, ale jo," odpověděla jsem ledabyle, "víš, že i docela jsi?" Nepotřeboval vědět, že je asi nejhezčí vlk, kterého jsem kdy potkala. jasně, chyběla mu jistá mohutnost, jakou měl třeba Akaru a taky se choval spíš jako vlče, ale vlčice, která by ho ulovila, by se měla rozhodně čím chlubit. Taky měl nejspíš to nejzvláštnější zbarvení, jaké jsme kdy viděla. jasně, sem tam trochu modré, to mělo spousta vlků, i já, ale on měl modrou skoro půlku kožichu a kromě bílé postrádal jakékoli přirozené barvy. "Navíc jsi i docela měkoučký a hezky hřeješ, co víc by si vlčice mohla přát?"
Položila jsem hlavu do sněhu a uvolnila se. V téhle pozici bych asi dokázala i usnout, kdybych byla o něco unavenější. "No, pořád máš tři vlčata a i ty jsi ještě živý, takže to asi nebyla taková katastrofa," zazubila jsem se na něj. Jo, mohlo to dopadnout daleko hůř. Jestli už nikdy neuvidím žádného vlka, jak se vrhá pod kopyta jelenům, pořád to bude moc brzo. "Tak jo! vyzkouším tě." Souhlasila jsem a postavila se. nejdřív jsem si vyklepala sníh z kožichu, aby neroztál a já neskončila celá promočená. Pak jsem k němu dopochodovala a prostě sebou na něj plácla. Ačkoli to tak nevypadalo, pořád jsem si dávala pozor, abych mu neublížila a nevrhla jsme se na něj hned plnou vahou. Měl pravdu, ležet na někom bylo pohodlné. daleko lepší, než sníh. "Mno, myslím, že jsem lepší matrace." Prohlásila jsme přezíravě. Opravdu měl úžasně huňatý kožíšek.

Registrace aktuálního vlka

1. Barnatt

2. S Navinem, Faeriou (Wiyyan) a Rocky pak chtěla hrát vlčátko

3. Vzhledově žádné, postrádá magii z Yaloru

4. Barnatt se vlivem výchovy ve své původní smečce stala temnou a zákeřnou vlčicí a společně se svým bratrem rozsévala zkázu. pak, když ze smečky odešla, rozhodla se v tom pokračovat a založila temnou smečku. Vlky hodnotí spíš podle jejich užitečnosti a nebojí se ani sáhnout po troše násilí, když si myslí, že je potřeba. Často vlastně i když potřeba není.

5. Stále se ještě shání další vlci do temné smečky

"Ale, opravdu? Další vlče na krku za odměnu, že hlídám ty tři?" Začala jsem si ho velmi okatě a kriticky prohlížet. "No, zrovna mohutné to není, silné taky ne, i když je to celkem fešák a s magiemi to taky umí. No, mohla jsme skončit i hůř." Ale copak mi patřil? To sotva. Tohle všechno byla sice legrace, no jo, chce mě sežrat a tvrdí, že mi patří a tak, ale copak to myslel vážně? Ani náhodou. ne že bych ho brala vážně, i když by to byla hezká představa, ulovit takovéhleho vlka, ačkoli už jsme věděla, že není dokonalý. Líbil se mi jeho přístup ke světu a byl nezadaný. Ale uznejte, copak my dva bysme někdy mohli být spolu? Ha ha, dobrý vtip. Ale proč si neužít chvilku legrace? Položila jsme na něj majetnicky tlapku. "Tak se teď považuj za mého, protože z tohohle už nevycouváš, fešáku." Pokusila jsem se o svůj nejvíc padoušský úsměv. "No, nechci nic říkat, ale už jsi je v podstatě na lov vytáhl. Kde vzal Atrox ten nápad se na jelena vrhnout?" Chybami se vlk učí. nejsem hloupá, to nemohlo přijít jen z jeho hlavy.
Nechala jsme ho rejdit čenichem v mé srsti a chvilku jen bez hnutí ležela. "Marná snaha, nejsem lechtivá. A pokud hledáš dobré masíčko, zkus přední tlapku, po těch šla vlčata, takže musí být chutné." Pak jsem, jako správná dospělá a rozumná vlčice udělala to nejlepší, co jsme mohla, vyplázla jsme na něj jazyk, "jasně, takže za všechno můžu já, co? Ty jsi tedy gentleman." Zabořila jsem pro změnu zas čenich já do jeho srsti. "Hm, uznávám, nejsi tlustý, zato jsi opravdu hodně nadýchaný a měkoučký. Skoro bych řekla, že bys měl být matrace ty, s takovouhle srstí!" Zazubila jsem se na něj. "No vida! To je nápad. Počkám si tu, až nalovíš!" Frkla jsem a zatřásla hlavou, když na mě hodil sníh, ale nebylo to moc platné.

"A když už jsem se tedy jako chůva osvědčila, měli bychom projednat, co z hlídání tvých vlčat budu mít já, nemyslíš?" prohlásila jsem vesele. Nic není zadarmo, fešáku. "O lovu něco vím, takže s tím ti klidně pomůžu, ale zatím jsou na opravdový lov moc malí, sám jsi přece viděl, jak se Atrox vrhnul na toho jelena." A nakonec i Navin by se mohl něčemu třeba přiučit, když bude chtít. Nejsem sice nejlepší lovec, ale nejsem ani úplně marná. "Hm, takže na večeři říkáš?" Najednou jsem dostala docela šílený nápad, který bych asi neměla odvahu zrealizovat, kdyby on v podstatě předtím neudělal to samé. Natáhla jsme se a chytila do tlamy jeho levé ucho, které jsem začala žužlat. "Hm, dobře, není to zas tak špatné. Už ti někdo řekl, že jsi celkem chutný?" Popravdě chutnal spíš po sněhu a chlupech. Chlupy jsem měla snad po celé tlamě, ale vytrvala jsem. Říkal si o to. Pak jsem jeho ucho opět vyplivla, s ním v tlamě se špatně mluvilo. "Pff, ty máš co říkat, ty se na přikrývku taky moc hýbeš, abys věděl." Nemluvě o tom, že čím déle se po mě válel, tím těžší mi připadal. "To se ptáš proč? já jsme přece postel, jsem nábytek a je mi jedno, kdy půjdeš lovit." Zazubila jsem se na něj. Dostane to sežrat i s úroky. "Ale pozor abys mě nerozlehl, nejsi zrovna nejlepší."

Tak tohle na lov rozhodně moc nevypadalo. Skoro jsem začala uvažovat, že mě Navin vytáhl ven opravdu pod nějakou falešnou záminkou a jeho záměr byl jiný. Ano, chtěl si ze mě udělat měkkoučkou postel. Tak to bylo! "No jen aby! Ale víš, že než se vydáš něco lovit, měl by ses rozmyslet, jestli si to pak dokážeš odtáhnout i do doupěte." Šťouchla jsme do něj tlapkou. I kdyby tvrdil, že jsme tlustá, neurazilo by mě to, protože jsem věděla, že nejsem. Jsme jen mohutná a většinu mé váhy dělají svaly a to ani nemluvě o huňatém, nadýchaném kožichu, který zdánlivě přidával na objemu. Ovšem on... on byl teda pěkně těžký. nejspíš proto, že mi ležel na žaludku. Zastříhala jsme ušima. "Jo aha, takže pravda je taková, že jsi mě vlastně pozval na večeři." Byl těžký, ale neměla jsem to srdce ho shodit, ačkoli kdyby teď někdo vykoukl z doupěte, vypadalo by to dost divně. Najednou nevypadal, že má plno energie, spíš že každou chvíli odpadne. Co to bylo za nápad vyrazit na lov? Copak ten vlk postrádal jakýkoli zdravý rozum? Měl si napřed odpočinout a najíst se. Trochu jsem se zavrtěla, abych našla pohodlnější polohu a aby mě do žeber netlačil jeho loket. "Máš štěstí, že jsem tak všestranná vlčice, když nepotřebuješ chůvu, můžu posloužit i jako postel." Dloubla jsme do něj tlapkou.

---> Úkryt

Zatímco Nax byl spíš otrávený, Atroxův výstup doslova trhal srdce. Copak jsme je plánovali opustit navždy? I přestože jsem byla od doupěte docela daleko, slyšela jsem, co jim tam Navin vykládal i jak Atroxovi zakázal udělat z Naxina betu. taky jsem slyšela, jak jim něco šeptá, ačkoli jsem nerozuměla jednotlivým slovům. Nemusela jsem se otáčet, abych slyšela, jak pod Navinovými tlapkami křupe sníh, když za mnou běžel, ale když nezpomaloval, začala jsem mít nepříjemný pocit, že něco chystá. Ukázal se pravdivým, protože mi vzápětí přistál na hřbetě. Protože jsem pořád běžela a nečekala to, moje nohy to neustály, skončila jsem rozpláclá na zemi ve sněhu s tou šestitunkou na hřbetě. "Tak o tohle ti šlo ty zrádný vlku. vylákal jsi mě ven a neřekl mi, že budu první chod?" Měl štěstí, že jsem měla docela dobrou náladu. Nejsem zrovna hravý vlk, ke světu přistupuju spíš vážně, ale teď, když se Rhaax i Navin vrátili do doupěte celí a nemusela jsem si dělat starosti s vlčaty, jsem vlastně proti jeho přístupu nic nenamítala. On prostě nebral vážně skoro nic. bylo to svým způsobem roztomilé. Pokusila jsem se přetočit, abych mu viděla do obličeje, což se mi podařilo tak napůl. zazubila jsem se na něj. "Ale chci tě vidět, jak mě teď odtáhneš zpátky do doupěte, když už jsi mě ulovil."

Atrox si zřejmě myslel, že půjde taky. udivovalo mě, kde ti malí brali tolik energie. Stačilo, aby se chvilku prospali a už byli zase připravení na další dobrodružství. Podle Navinových slov jsme hlídání sehnané rozhodně neměli, ale on to rychle napravil a šup, podstrčil ty tři nezbedy Ressovi, který neměl ani tušení s čím tak horlivě souhlasí. Naxin z toho moc nadšený nebyl. nebyl nadšený z nikoho z nově příchozích. To vlče bylo hrozný závisláček! Musel si trochu zvyknout, že se o něj bude sem tam starat i někdo jiný, než my dva. Nemohli jsme se střídat a být s nimi dvacet čtyři hodin denně. I přesto jsem ale na okamžik zaváhala, jestli by nebylo lepší tu zůstat, když jsem uviděla jeho reakci na nového 'strýčka'. Při nejhorším nám je Ress už nikdy nebude ochotný hlídat. Ale za chvilku přijde zbytek smečky a ti už ty tři nezbedy zvládnou. "Kde vůbec skončil Marcos?" zeptala jsem se a rozhlédla se. Toho nezmínila a nikde tu nebyl. Neztratil se cestou? Šel vůbec na lov?
Athai vypadala, že to s vlčaty umí, což bylo dobře. Jo, zvládnou to tu. Můžu jít klidně na lov a trochu se protáhnout. při Athaiině poznámce o mě jako betě jsem se usmála. taková slova uměla zahřát u srdce. "No... takže my půjdeme. Mějte se tu," zamumlala jsem ještě před obchodem a pak vyběhla z doupěte do zimy venku. Na Navina jsem nečekala, dožene mě cestou, neběžím přece nijak rychle. Když už jsme u toho, tu spoustu energie měla vlčata zřejmě po něm. zatímco já spala v doupěti, on venku hledal Rhaaxe a sotva se vrátil tak měl v plánu jít na lov.

---> Zlatá smečka

Athai vypadala celou situací nějak moc pobavená. No, musela jsem uznat, že je to svým způsobem legrační, ale jen trošku. Vlčata se k jídlu moc neměla, vypadala, že se toho velkého zvířete bojí, což jsem chápala. Jedno je nedávno málem zašláplo. "Koukám, že lov byl úspěšný. Kde se zdrželi ostatní?" Zeptala jsem se. Byla tu jen Athai a cítila jsem Aetase. A taky Navina a Resse a Rhaaxe, jak jsem si teď uvědomila. Konečně se vrátil! A výprava za ztraceným vlčetem byla úspěšná. Takže máme zas plný počet pěkně pohromadě. Vyskočila jsem ze země a šla je náležitě přivítat. "Už jsme si říkala, jestli tě cestou něco nesežralo!" Řekla jsme mu s úsměvem. na jeho návrh jít na lov jsme s epochybovačně zadívala na úlovek. Teď tu bylo na nějaký čas jídla dost a to i kdyby se všichni, co byli v doupěti, dosyta najedli. Ale Ath měla pravdu, ten jelen nevydrží dlouho, obzvlášť se třemi hladovými krky navíc a s tím, že jich v budoucnu bude víc. Bylo mi jasné, co tím myslí. jak jinak by mohly přibýt další, než že se narodí nová vlčata? "Myslím, že zásoby budou dobrý nápad." Uznala jsem. "Máme sehnané nějaké hlídání?" Tahle otázka patřila Navinovi. Mohli bychom je hodit na krk Ath, to samozřejmě, ale vlčata se k ní moc neměla. Aby jí spíš neutekla a nevydala se za námi. Nechtěla jsem zase hledat nějakého uprchlíka a už vůbec ne hned tři.

Jo, trefa, usnout už jsem znova nedokázala. Ono vlče, které se mi rozvalovalo za krkem, taky dvakrát nepomáhalo. Byl celkem těžký. Ti prckové rostli jako z vody. Položila jsme si hlavu na tlapky odhodlaná si alespoň odpočinout, když už ne spát. Roztomilé, vlčata znamenala také spánkový deficit.
Klid netrval dlouho. Zvedla jsme hlavu, když Atrox štěkl. "Copak se děje, už se vrací?" Nebála jsem se, že by sem něco přišlo a sežralo nás. za prvé, takových tvorů moc nežilo, a za druhé, taky bylo bezpečno. Ovšem že se vyplnila moje nejhorší noční můra, vrátila se smečka a Navin byl pořád někde v čudu. Přitiskla jsme uši k hlavě a zatvářila se provinile přesně jako před chvílí Naxin. Až pak mi došlo, že Athai situace spíš pobavila, než že by byla naštvaná. Posadila jsem se. "No... já totiž... ne, tahle má na svědomí Navin, jen je hlídám... asi bude lepší, když ti to pak vysvětlí on." Aha. Možná bych měla zmínit, proč tu ten není, co? "Měl by se za chvíli vrátit. Oni jsou totiž tři, ale jedno se nám... jaksi... zatoulalo, šel ho hledat." Pokusila jsem se o úsměv. těch překvapení už bylo na pár dalších let až moc. "No, hlad určitě mají. Atrox rozhodně." Kývla jsem k hubenějšímu vlčeti a pak se ohlédla na Naxina, který se snažil působit hrozivě. Teď už byl můj úsměv opravdový. "Neboj, to je Athai. Té se bát nemusíš. A myslím, že vám to maso právě nabídla, vy dva hladovci." Poslední věta patřila jim oběma.

V okamžiku, kdy mi cosi těžžkého s drápky přistálo na hřbetě, jsem najednou věděla, že se teď nějakou dobu nebudu moct hnout z místa. No, snad už Naxin neplánovat nikam vyrazit, ale po tom šoku, kdy jsem si chvilku myslela, že jsem ztratila další vlče, už stejně nedokážu usnout.
Naxina mi ale bylo skoro až líto, jak na mě koukal jako hromádka neštěstí. něco se těm prckům musí nechat, jsou vážně roztomilí, pokud nekňučí nebo se vás nechystají sežrat. "Už to nedělej, ano? Běž hezky spát, tátu tu máte během chvilky." Pověděla jsem mu smířlivým hlasem. No, snad nekecám a Navin se někde cestou neztratil, nebo nezapracovalo jeho štěstí a on teď někde pokojně neumírá. Ale co, o vlčata bych se mu postarala, už byla zredukovaná na zvladatelný počet pro jednu vlčici. Objala jsem Naxina tlapkami, "Víš, jak by se tvůj táta cítil, kdyby se vrátil do doupěte a našel tu o jedno vlče míň?" Olízla jsem ho a urovnala mu tak chlupy na hlavičce. Možná bych mu teď měla říct, ať si to tak nebere, že vlastně neudělal nic tak hrozného. byla jsem v pokušení to udělat, když jsem ho viděla, ale nepodrývala bych tím Navinovu autoritu? Takhle si alespoň bude pamatovat, že má tátu poslouchat, že je jeho slovo zákon... pokud tedy neřekne 'pojďme okousat tetu Barn.' To by se pak setkal se zákonem zvaným moje zuby. Navin, samozřejmě, ne žádné z vlčat. A když už mluvíme o vlku, co mu trvá tak dlouho?

Táákže
Barnatt: 26 hlasů
1x tlapička do světla
1x tlapička do vzduchu
10 % do síly
5 KŠM

Nyctea: 1 hlas
5 KŠM

Deimos: 1 hlas
5 KŠM

Scar: 18 hlasů
1x tlapička do ohně
5% obratnost
5% lov
20 KŠM

Konečně chvíle klidu. Pomalu už jsem také usínala. poklidné oddechování vlčat mě ukolíbalo ke spánku. Klid však netrval dlouho. zatímco Atrox už zůstal hodný a hezky spinkal, jak se na vlče sluší a patří, s Naxinem to bylo něco jiného. Ležel hned vedle mě a když tedy vstal, probudilo mě to, i když ne úplně. otočila jsem se na druhý bok odhodlaná to malé vyrušení ignorovat a sát dál, ale... moment. Tady vedle mě by mělo něco ležet, ne? kam to zmizelo? A najednou jsem byla naprosto vzhůru. Zmizelo vlče! zmizelo druhé vlče a to jsme ho měla hlídat! Naxin nedostal tolik času, aby stačil pohodlně odpochodovat, protože to už jsme doslova vyležela z doupěte, dosprintovala k němu a chytila ho, než se stačil vzdálit na pár metrů od východu. ne, tohle vlče dnes nikam pochodovat nebude. Popadla jsem ho do tlamy a odnesla zpátky, kde jsem ho položila na předchozí místo a sama si lehla na zem, která byla ještě vyhřátá, jak jsme na ní předtím spala. "Tak, mladíku, kam jsi to měl namířeno? Víš jak to může být venku pro samotné vlče nebezpečné?" Doufala jsem, že nešel hledat navina. Kdyby měl třeba hlad, mohla bych s tím jen těžko něco udělat, ale zrovna mě probudil a já tak opravdu neměla náladu vysvětlovat mu, že se táta za chvíli vrátí a že má zůstat hezky v klidu v úkrytu a ideálně spát.

Zatímco Atrox vypadal že nad mým návrhem usilovně přemýšlí, sledovala jsme ho a vyčkávala. pak ale ono slovo nadšeně achválil a odběhl se schovat do pláště, který jim tu zbyl po matce. zajímalo by mě, jestli jim Navin řekl, co se s Risou stalo. nejspíš ne, řekla bych, jinak by ji pořád nehledali. Časem se to budou muset dozvědět a vyrovnat se s tím, teď ale byli ještě příliš malí.
Šla jsem se věnovat zase chvilku Naxinovi, když už Atrox vypadal, že bude spát. Když Naxin koukl k východu, nejdřív mě napadlo, že potřebuje ven, možná kvůli... no, volání přírody. Ale to jsem zavrhla jako nesmysl, to by snad šel a nekňučel tu. "Navin bude za chvíli zpátky, neboj," pokusila jsem se ho uklidnit. A snad se vrátí i s Rhaaxinem. Sledovala jsem Naxinovy snahy zavrtat se do mého kožichu. S černými chlupy na hlavě vypadal legračně roztomile, ale nejspíš ho lechtaly, když zase rychle vylezl. Kňučení ho zřejmě už udolalo, když se svalil na zem a začal se - a zároveň i trošku mě - čistit. Olízla jsem ho na hlavičce a pak se okolo něj stočila do klubíčka. Byla jsem už taky docela unavená.

Sledovala jsem, jak Naxin přechází sem a tam a dělá rámus. Dobře, označit ho jako oblíbené vlče bylo asi trochu předčasné. Kdežto Atrox byl teď naprosto zlatý. A vůbec, budu je mít ráda všechny stejně. Každý byl jiný, copak se mezi nimi dalo vybírat? Atroxova otázka mě zaskočila. Opravdu, co jsem byla? Na chůvu jsem s nimi trávila až moc času, ale jejich matka jsem taky nebyla. jejich matka byla Risa. Abych byla náhradní máma, nebo nová jak říkal Atrox, musela bych být Navinova partnerka, ne? A ten by mě chtěl asi těžko. "Já nevím." Odpověděla jsem Atroxovi po pravdě. "Asi bys mě měl brát spíš jako tetu. Jednu mámu už máš, tu nemůže nahradit nějaká nová vlčice." Tohle bylo složité. "Tedy... můžeš mě samozřejmě považovat za novou mámu, ale jen pokud ty sám chceš," dodala jsem rychle.
Naxin nevypadal, že by plánoval přestat naříkat. V takovém hluku se rozhodně nedalo spát. Zvedla jsem se a lehla si vedle něj. "Pšt, copak se zas děje?" proč vůbec tak vyváděl? Stýskalo se mu snad po mámě? nebo po Navinovi? nebo po bráškovi, nebo mu nebylo dobře? Jak bych si přála rozumět vlčatům. jasně, vlčice na to byly stavěné o něco lépe, než vlci, ale i tak, copak jsem věděla, co s nimi mám dělat?

Ani jedno z vlčat nevypadalo, že by bylo schopné nebo ochotné kamkoli jít. ti dva rozhodně zůstávali tady. To taky znamenalo, že za Rhaaxinem může vyrazit jen jeden z nás dospělých. Otevřela jsem tlamu, abych to zmínila, ale to už mluvil Navin. rychle jsem tlamu zase zavřela a zamračila se na něj. "Dobře, ale jen proto, že je to nutné. Jestli se venku zas k něčemu připleteš a necháš se zabít, osobně si tě najdu, najdu si způsob, jak tě zas oživit a pak tě zavraždím znova, jasné?" Měl štěstí, že vypadal už zase docela v pořádku, jinak bych ho přiměla, aby tu zůstal a vyrazila bych za vlčetem sama. Vzhledem k tomu, že byl schopný tak rychle z doupěte vystartovat, zřejmě nebude potřebovat doprovod. Jen jsem opravdu doufala, že ví co dělá. A taky že se smečka nevrátí dřív než on. Lehla jsme si v doupěti k vlčatům a zahleděla se ven. No, snad bude zpět brzy. Ani mi nevadilo, že je tu budu muset chvíli pohlídat, spíš mi vadilo, že to on je teď venku sám. Ten vlk měl tak trochu sebevražedné sklony...