Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vlčata se s králíkem vypořádala nadvlčí rychlostí a vypadala, že mají něco v plánu. Nelíbil se mi pohled, které jedno z nich věnovalo mému ocasu. A už vůbec se mi nelíbilo, jak na něj štěkalo a vrčelo. Mávla jsem s ním na druhou stranu, abych ho dostala z jeho dosahu. To byla dost možná osudná chyba.
Další vlče si mě nevšímalo, ještě ohlodávalo kostičky. To bylo rozhodně mé oblíbené, dejte tomu jídlo a nezlobí. Ovšem to poslední... "Nikam nejdu, byla jsem tu dřív, než ty." odpověděla jsem mu pevně. Já tu přece bydlím. Ale rychle si svůj přístup rozmyslelo a přišlo blíž. "Já jsem...eh." Co vůbec jsem? Jeho máma těžko. Zřejmě jeho chůva. Jenže jak jsem měla odpovědět? "Já jsem Barnatt, kamarádka vašeho táty a teď vás mám hlídat, než se vzbudí." Což bude, doufám, brzy. Sklonila jsem k němu hlavu a olízla mu čumák, když se o mě opřel a natáhl se. "Co kdybyste si taky šli zdřímnout, co ty na to?" Navrhla jsme mu s úsměvem. Kdyby všechna tři usnula, nemusela bych přemýšlet, co s nimi mám dělat. A vůbec, Navin byl jejich příbuzný. Ať se stará on. Vždyť já jsme tu teď jeho partner ve zločinu, on někde splaší vlčata, přitáhne je do úkrytu a já mu tu s nimi ještě pomáhám, aniž bych to nahlásila smečce.

Sledovala jsem jedno z vlčat, jak se okamžitě vrhlo na maso, ale vzápětí zas uskočilo a stěžovalo si, že studí. No jako bych mu to neříkala, že? Co k tomu říct víc, vlčata. radši ani nekomentovat, jak se snažili sežrat Navina. Dobře mu tak! Ten co ho začal okusovat se mi hned zalíbil. Usmívala jsem se na ty tři, ale jen do chvíle, než pan Modrý pronesl onu osudnou větu a hodil mi tak ty malé ďáblíky na krk. "Počkat, cože? To je mám jako hlídat? Já nejsem chůva..." Zaprotestovala jsem chabě, protože on už za ten malý okamžik stihl usnout. Zoufale jsem se zadívala na vlčata. Proč jen nemohla být tak hodná a klidná jako Amorphis? No, chvilku budou vlčata zaměstnaná jídlem, ale co pak? Chtělo se snad po mě, abych jim měla najít nějakou zábavu? Nebo je mám prostě jen udržet v doupěti? Pokud měla trochu rozumu, tak snad ven utíkat nebudou, byla tam fakt zima. "Tak dík, no." Zamumlala jsem na účet spícího vlka. Vždyť ani nejsou moje... A tak jsem se posadila a sledovala, jak si poradí se žrádlem. Co bude pak, to jsem radši ani nechtěla vědět.

vyběhla jsem z úkrytu a vyrazila do okolního lesa. navzdory Navinově optimismu jsem nepředpokládala, že by se mi mohlo něco doopravdy podařit ulovit, ale možná budu mít štěstí. No snad nesliboval vlčatům něco, co nebude. Hned po prvních pár krocích jsem se propadla do závěje a zabrala mi skoro minutu vyhrabat se z ní ven. ne, v tomhle se rozhodně nedá lovit, alespoň v lese snad nebude sněhu tolik. Vydala jsem se proto blíž k lesu a opatrně zkoušela tlapkou sníh, než jsem se na něj přenesla celou vahou. Nerada bych skončila jako zmrzlina. Třeba jako ten králík, na kterého jsme právě šlápla. Zvedla jsem z něj tlapku a otřela si ji do sněhu vedle. Fuj, šlápnout na mrtvolu... tak moment. Mrtvolka je přece maso a nevypadal, že tu leží moc dlouho... možná nebudu muset nic lovit. Místo stopování jsem se pustila do hrabání, až se na světle světa objevil vychrtlý, zmrzlý králík. Lepší, než nic, sice byl jako kámen, ale vlčata si s tím poradí. nebo by ho Navin mohl rozehřát. Popadla jsem ho a vrátila se s ním do doupěte. "Heve fo mám. Fife to nefí frofna ferstvé, ale fnad bufe ftafit." Zamumlala jsem místo pozdravu. Ten králík mi přimrzal k zubům, blah. Položila jsme ho před Navina. "Bude potřebovat trochu rozmrazit."

Když Navin odpověděl a vysvětlil, kde ta vlčata sebral, spadla mi čelist. Chvilku jsem na něj jen zírala, než jsem s cvaknutím tlamu zas zavřela. "Ty jsi... s Risou?!" Pokrytec jeden! A to vyčítal Marcosovi, že se přidal na její stranu, vždyť on si s ní rovnou udělal vlčata! "To snad nemyslíš vážně! Prosím, řekni mi, že je to jen vtip!" Zaúpěla jsem. Ale tohle vtip rozhodně nebyl, to jen realita měla dost mizerný smysl pro humor. Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila a podívala se na ty chlupaté kuličky. "No, na tohle asi nemůžu říct ne, co? Ale moc si od toho neslibuj, venku je pořádná vánice. Budu překvapená, když se něco povede ulovit zbytku smečky. Otočila jsem se a vyrazila zase z doupěte poohlédnout se po něčem k snědku. Bude problém vůbec něco dostatečně malého, co bych mohla ulovit, najít, natož to ještě chytit. Navin bude muset všechno vysvětlit ještě smečce, ale hezky popořadě, byla tu trojice hladových vlčat, která potřebovala nakrmit.

---> Bull meadow

Po stopování jsem konečně dorazila do úkrytu a objevila tu Navina živého a zdravého. Co však bylo podivné, byla tu i tři zlatá klubíčka srsti. Živá klubíčka srsti. Nejdřív mě napadlo, že se Navin vrátil, protože čekal vlčata, ale okamžitě mi došlo, jaký nesmysl to je. Vlčata vypadala starší, mimo to byl Navin rozhodně samec, navzdory jeho yalorskému já. Otázkou tedy bylo kde se tu vlčata vzala. Zůstala jsem stát ve vchodu. "Teď máš tedy co vysvětlovat. Kde jsi vzal vlčata?" Zeptala jsem se ho překvapeně. To prostě najednou utekl, někde splašil cizí vlčata a jen tak, bez jediného slova, je zatáhl do doupěte? začínala jsme pochybovat o tom, že byl dobrý nápad chtít ho ve smečce. byl v ní sotva chvilku a už tak se stihl chovat velmi divně, napadnout jiného člena, beze slova utéct z lovu a ještě do doupěte přitáhnout cizí vlčata. Snad je někde neukradl...

---> Zlatý les
Aniž by Navin cokoliv řekl, změnil směr a odpojil se. zastavila jsem. "Hej, kam to jdeš, smečka je támhle." zavolala jsem za ním. Možná se chtěl radši vrátit... Nevypadal zrovna ve stavu, aby byl schopný něco ulovit, každopádně mohl něco říct. Okamžik jsme ho sledovala, pak jsem se rozběhla za zbytkem smečky a za Athai. nehodlala jsme nechat zraněného člena dlouho samotného, i když to mělo znamenat, že prošvihnu lov.
"Athai! Navin se rozhodl vrátit. Radši půjdu s ním." Sdělila jsem alfě udýchaně a ustaraně se ohlédla za modrým vlkem. Sakra, vždyť on ani nešel tím správným směrem. Působil, jako by byl dost mimo. Začínala jsem si o něj dělat starosti. "Doufám, že to nevadí..." Radši jsem ani nečekala na odpověď, kdo ví, kam by za tu dobu mohl stihnout odkráčet. Rozběhla jsem se zpět k místo, kde se ode mě odpojil a pak následovala jeho stopy. Vyrazí si pryč a ještě v takovéhle zimě. Jen aby někde nezmrzl! Měla jsem problém jeho stopy sledovat, sníh je rychle zakrýval. Povědomého pachu Risy jsem si ani nevšimla. naštěstí se zdálo, že Navin zamířil zpět k úkrytu. to bylo jen dobře. nakonec ani mě se teď moc nechtělo být na lovu, byla vážně hnusná zima.
Podařilo se mi dostat se až zpět na území a do úkrytu. Navin tu byl a vypadal víceméně v pořádku. naskytl se mi ale zvláštní pohled na tři malá, hedvábná klubíčka.

---> Území Zlaté smečky (úkryt)

Děly se tu zajímavé věci a to jsem ani nemluvila o lovu. nejdřív ten nový vlk, on a Sisi, kterou jsem sice neznala, ale patřila do smečky. Ti dva spolu něco měli, víc očividné to ani být nemohlo. Být o něco romantičtější vlčicí, nejspíš bych se rozplývala nad jeho touhou přidat se do smečky. Chtěl být s ní, ne? A to ani nemluvě o Marcosovi a Acci. Možná zněl jejich rozhovor spíš jako hádka, ale ani neshody je nerozdělily, ti dva k sobě prostě patřili. Byli spolu tak sladcí. Možná proto Arrow ignoroval Beautyny pokusy, jeho srdce patřilo někomu jinému. A Athai s Aetasem, o tom ani nemluvě, ti jen nevrkali na veřejnosti. No jo, každý někoho má, jen já tu dělám chůvu tomuhle... fešákovi. Svět by mohl být i horší.
Zamračila jsem se na Navina, jeho přístup se mi opravdu nezamlouval. "Hele, nemusíte spolu vycházet, ale alespoň se k sobě chovejte slušně. Teď zníš přesně jak ta hysterka, která se z tebe stala, když ti Risa nasadila obojek." Skoro. Přesto jsme mu nabídla vlastní bok, aby se o mě mohl opřít, pokud by potřeboval. Pořád nevypadal nejlíp, udělal by lépe, kdyby tu zůstal a nehrnul se někam, kde se mohl znova poranit. Alespoň už z něj netekla krev, alespoň něco pozitivního. "Já jdu taky." A zřejmě společně s Navinem. Neuškodí, když na něj někdo dohlédne. A takovému fešákovi budu dělat chůvičku ráda, i když se nechová zrovna nejlíp.

Věnovala jsem Arrowovi... tedy Marcosovi i Navinovi velmi nesouhlasný pohled. Ačkoli jsme tu nebyla, bylo mi docela jasné, proč se porvali. Marcos byl snadno poznatelný i tak, jak vypadal teď, a ti dva spolu v Yaloru zrovna nevycházeli. "Nemyslíte, že to co se stalo v Yaloru, by mělo v Yaloru taky zůstat? Jsme teď jedna smečka." Zeptala jsem se jich. Oba mi byli sympatičtí a možná jsem i trochu chápala Marcosovi důvody, proč se přidal k Rise. Navíc, Navin se už určitě nebude snažit namotat si ho na drápek, jako předtím. Doufala jsem, že Navin teď nelituje, že se ke smečce přidal. S oběma jsme sdílela jisté vzpomínky a byla bych ráda, kdybych je teď mohla lépe poznat.
Rozhlédla jsem se po ostatních a spatřila Acci. Vypadalo to, že kdyby nebylo jí, dost možná by teď naše smečka měla o člena míň, ale přišlo mi, že ji něco trápí. ještě před chvilkou byla úplně nadšená z lovu a taky celkem ukecaná, teď mlčela. Přišla jsem k ní a nechala ty dva už dál být. "Nepotřebuješ nějak pomoct?" Zeptala jsem se.

"Máš pravdu." Souhlasila jsem, když Navin řekl, že musíme blíž a rovnou i vyrazila. Byla jsem tak soustředěná na lov, že mi úplně uniklo, že se k nám přidal další vlk a moji společníci už dál neloví. Pokračovala jsem lesem tiše jako plížící se vlk blíž ke stádu, abych se dostala na dohled a mohla vybrat ideální kořist, proto když jsem pak uslyšela Athaiin a pak i Aetasův naštvaný křik, dost jsem se toho lekla. najednou přestala být kořist důležitá, ve smečce se něco dělo. A kam se sakra poděli ti dva, Navin a Acci? Rychle jsem se rozběhla po hlasech a doběhla ke smečce přesně v tom okamžiku, abych viděla, jak se cizí vlk rozbrečel. Zdálo se, že jsem promeškala něco důležitého. "A-Arrow?" Zeptala jsem se překvapeně. "Jsi to ty?" Pak můj pohled padl na Navina. "Co jste to vy dva vyváděli?" zeptala jsem se nevěřícně.
Arrow tu ale nebyl jediný nový vlk. přidala se sem i bílá vlčice a strakatý vlk. ta bílá dost možná patřila do smečky, ačkoli jsem si nebyla jistá, jestli znám její jméno. Pokud jsem ji tu potkala, už to bylo déle, ještě před Yalorem.

"To by bylo ideální." Souhlasila jsem s Navinem, který se už pustil do větření. napodobila jsme ho a pokusila se pomocí magie přivát nějaké pachy. A dozvěděla jsem se přesně to, co zjistil i on. "Bude snazší použít magii, mohli by si všimnout, že okolo nich pobíhá trojice vlků. Můžu s tím taky klidně pomoct." Nabídla jsem. nemohli vědět, že mám také magii větru, protože moje oči už nějakou dobu neměly modrou barvu, ale zlatou. Hořící Navinova tlapka mě neznepokojila, měla jsem bratra s ohnivou magií, ale když vyskočil a zařval, trhla jsem sebou a rychle uskočila do bezpečné vzdálenosti. "Hej, opatrně! Pokud zapálíme les, tak pak nebudeme mít kde bydlet." Les naštěstí nechytil a po téhle malé scénce jsem znova zkontrolovala vítr a pachy zvěře, ale nevypadalo to, že bychom je vyplašili, což bylo jen dobře. "Navrhuju rozdělit se a zaútočit ze tří stran zároveň. připadá vám nějaká z těch laní slabší, než ostatní? Nebo bychom se měli dohodnout, kterou budeme lovit."

"Smečka hrdinů. To se mi líbí." Usmála jsem se na Navina s Acci. Ress se s námi rozhodl nejít. Škoda. Ale byli jsme tři, to na pořádnou kořist stačí. jak na ulovení, tak pak na odtáhnutí do úkrytu smečky. "Takže půjdeme tři. Super. Co byste chtěli lovit?" Navin zmínil, že by mohl kořist vyčenichat pomocí magie. To já vlastně taky. Podle jeho barvy očí jsme měli stejný element. "Máš pravdu. Já naposledy jedla asi v Yaloru." Thorin nám nějaké jídlo dal, ale to už byla tak hrozně dávno. Oběhla jsme okolo těch dvou kolečko a přemýšlela, kterým směrem by bylo nejlepší vyrazit. Zlatý les jsem neznala zas tak dobře, bude to tedy i průzkumná výprava. Dva v jednom. To znělo dobře. Lovení i průzkumy mě vždycky bavily.

"V Yaloru byl Navin opravdu užitečný člen naší skupiny. S magií mu to rozhodně šlo." Řekla jsem Athai, abych Navina trochu podpořila. No vážně, jediný, kdo nad ním neslintal, byl snad Arrow. A možná Sleep, ten ale nedostal moc příležitostí. Docela by mě zajímalo, kde skončil Sleep. měl takový měkkoučký kožíšek... Ale taky mi to připomnělo, že já vlastně nemám žádnou opravdovou funkci ve smečce. Ale pokud to netrápilo alfy, věřila jsem, že mi později něco přidělí. pokud si teď chtěli někam vyrazit, nebudu je zdržovat. Může to počkat.
Na Ressově poznámce o hrdinech něco bylo. "Pokud to ale bereš takhle, tak jste hrdinové i vy, co jste tu bojovali s krtky. Pomohli jste si přece navzájem a bojovali jako smečky. To se taky počítá." Pokud už máme být hrdinové my dva, byli hrdinové i oni. Ress vypadal sympaticky, určitě bude dobrý člen smečky. "Jídlo není vůbec špatný nápad." Souhlasila jsem s Acci. "Chtěla bys, abych šla s tebou, nebo radši lovíš sama?" Nebylo by od věci nalovit do zásoby, což se nám ve více vlcích povede snáz.

Barnatt se zúčastní

No, Navinův názor na krtky jsem nesdílela. Zmateně jsem se na něj podívala, když mi odpověděl ohledně peříček. Cože? určitě měl... aha! "Jo tak, já myslela v Yaloru, ne předtím. tam jsi rozhodně zrzavou srst měl." Zasmála jsem se tomu. K Yaloru už toho moc nepřidal, samozřejmě kromě jeho vlastní příhody s Risou. Pobaveně jsem sledovala jeho reakci na Athaina slova. kamarády si tedy hledal rychle a nebyl příliš vybíravý. Ale zkouška do smečky? Já žádnou nedělala, pokud si dobře vzpomínám. Slevovala snad smečky z nároků, když bylo málo členů? Možná. Dávalo by to smysl.
"Hrdinové?" Acci, jak se zdálo, to myslela vážně. byli jsme hrdinové? Nepřipadala jsem si tak. "No, to asi posuď ty sama." I když jsem docela samotář, líbilo se mi, že je tu tolik vlků. Všichni navíc vypadali tak přátelsky. I ten flekáč. Chtěla jsem, aby se přidal do smečky. vypadal taky přátelsky. I když třeba takový Navin byl přátelský skoro až moc, ale byla jsem celkem ochotná mu to pro tentokrát odpustit. měl prostě radost, že bude ve smečce. Nakonec, já měla ze smečkového lovu a tohohle všeho takly radost, jen jsem to nedávala tolik najevo. Lov mě vždycky bavil a šel mi. Amorphis měl pravdu, přidat se ke smečce byl dobrý nápad. Zatím jsme si to tu užívala.

"Jo, to je fakt. vypadali jste ke konci dost hrozně. Promiň, že jsem vám nepomohla." Jo, docela mě to mrzelo, já ale tou dobou měla dost svých starostí. Když se jeden rozpadá, nemá moc čas starat se o ostatní. "Nesmrtelní hlodavci jsou dost děsivá představa." Pokusila jsem se představit si scénu, kterou popisoval a otřásla se. Odporné. Můžu být jen ráda, že jsem byla kde jsem byla a předtím mě nenapadlo lovit. Usmála jsem se na Navinova pírka. "To je pravda, jsou moc pěkná. Předtím jsi měl taky taková, ne?" Možná každému něco málo z Yaloru zůstalo... Znovu jsme zkontrolovala své tlapky, ale nevypadaly, že se hodlají rozpadnout na hromádku písku. Možná že já ne a Navin byl výjimka. Nevadilo by mi to. Na Athaina slova jsem zavrtěla hlavou. "Myslím, že s tím si dělat starosti nemusíme, nebylo tam nic, co by nám dokázalo doopravdy ublížit... co by nám záměrně chtělo ublížit. byli tam vlci jako jsme my, i když byl jejich svět trošku jiný. Ale hleděli si svého, náš svět je moc nezajímal." Ovšem kdyby se tu náhle objevil jeden z bratrů a vyznal mi nehynoucí lásku, nestěžovala bych si. Ha, leda tak v mých vlčích snech! jen ať si zůstanou, kde jsou. bez Risy si povedou dobře.
Byla jsem zvědavá, jestli Navin přijme Athainu nabídku. nepřipadal mi jako smečkový vlk, spíš jako sólista, ale neznala jsem ho moc dobře a vlci občas překvapí, takže uvidíme. usmála jsem se na Acci. "No, tak trochu. Byli tam dva bratři, co měli vládnout Yaloru, ale nedokázali se dohodnout a tak si každý vedl svou smečku. Nakonec jsme zjistili, že za jejich neshody mohla jejich starší sestra." Vysvětlila jsem zkráceně. S radostí jí pak vypovím celý příběh, protože bylo co povídat, ale přišlo mi, že jsou tu teď důležitější věci, než vykládání zážitků z jiného světa. "Měli jsme tam taky speciální schopnosti, i když hádám, že jsme nesmrtelní nebyli. Vy jste ale měli štěstí." Propíchnout krumpáčem? To muselo bolet! Ačkoli jsem netušila, co to ten krumpáč je. Ale zněl jako něco fakt ostrého. Se zvědavostí jsem se pak otočila na strakatého vlka a sledovala, co se bude dít dál.