Příspěvky uživatele

Ano, tohle se vztahuje na všechny :) Zapisuju si tě.

Na většinu stránek na Eriniamu se ani nedá podívat, když nejsi zaregistrovaný uživatel, ne? Minimálně mě to nejde

neherní akcička? Můžete se mnou počítat :) Miluju vymýšlet různé potvůrky

Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, neviděla jsem ho. Myslím, že jsem ho viděla naposledy někde na kvetoucí louce, ale to jsi tam byla taky a už je to před hrozně dlouhou dobou." Jen jsem doufala, že se Trionovi něco nestalo. Byl to můj první přítel tady a pořád ten nejlepší. A Athai samozřejmě také, s ní jsem se seznámila právě díky němu. Ale už asi nebylo moc šancí, že by se naše trio opět někdy potkalo.
Usmála jsem se, když začala vyzvídat. "Jen pokud mi pak všechno povíš ty. je to už opravdu dlouhá doba." Ale já neměla moc co vyprávět. I když... "Řeka? ty mi snad čteš myšlenky. Jasně, dobrý nápad." Těšila jsem se, jak do ní skočím, tohle horko začínalo být nesnesitelné. "Pravda je, že mě se toho zas tolik nestalo. Potkala jsem pár zajímavých vlků." Zephyr ani moc nestál za zmínku, bavili jsme se chvíli a rozhovor mezi námi vázl. Pka tu byla ta zvláštní šedá vlčice v lese a pak... Amorphis. To by Athai mohlo zajímat. "V temném lese jsem potkala jedno ztracené vlče. Jmenovalo se Amorphis a dalo by se říct, že je jeden z hlavních důvodů, proč jsem tady. Chtěla jsem si najít smečku už dřív, ale on mě přiměl se rozhoupat a konečně se po nějaké porozhlédnout. Jen nevím, kam pak zmizel a doufám, že se má někde dobře." Shrnula jsem ve zkratce. Čas strávený s Amorphisem byl úžasný. Bylo to šikovné a chytré vlčátko, Athai by se líbil.

Procenta prosím do schopnosti lovu :)

I když byl pod stromy nejdřív docela chládek, začínala jsem se díky své černé srsti pomalu, ale jistě připékat. Docela jsem Athai teď záviděla její světlou srst, jí určitě nebylo takové horko, jako teď mě. Možná že bych se pak mohla poohlédnout po nějakém potůčku, nebo říčce.
Uchechtla jsem se, přestože na jejích slovech nic moc legračního nebylo. byla to spíš pouhá ironie věci. "Koukám, že ani jedna jsme se smečkami neměly příliš štěstí." Ale že měla být Athai alfou už dřív, to pro mě byla novinka. měla to v sobě, to ano. Třeba já bych alfou být nemohla, ale ona se na vůdčí pozici hodila. usmála jsem se. "Věřím ti. Jsem ráda, že jsem narazila zrovna na smečku, ve které jsi... tvoji smečku." Opravila jsem se. Zřejmě to bude dost práce sehnat členy a tak, ale s dostatkem snahy půjde všechno. Já viděla naše vyhlídky velmi optimisticky. Nakonec dnešek byl celý takový optimistický. nejen že se žádná z mých obav nevyplnila, ale navíc všechno dopadlo tak dobře, jak jen mohlo. Být trošku chladnější počasí, dnešek by byl opravdu dokonalý. "No, na boj se moc nehodím, ale pokud by jsi potřebovala dobrého zvěda, myslím, že to bych zvládla." I lov by mi šel. Žádná další vhodná pozice mě ale zatím nenapadala. Možná se něco objeví časem, teď nebylo třeba se tím zabývat.

Na její díky jsem jen kývla. Zpozorněla jsem ale, když začala mluvit o alfovi. Možná to byla jen moje představa, ale vypadala, že jí není příliš příjemné o tomhle mluvit. Pročpak? Nemohl to být špatný alfa, když se přidala do jeho smečky. Možná ji jeho odchod zklamal? Brala ho jako zradu? Než jsem ale mohla spekulovat dál, zaslechla jsem další větu a na nějakého zmizelého alfu dočista zapomněla. "Ty jsi alfa?!" Vykřikla jsem překvapením až příliš hlasitě a pak se před zvukem vlastního hlasu přikrčila. Samozřejmě, že se mi povedlo docela přeslechnout zbytek toho, co říkala. Jedna členka a tak. Nakonec to přece nebylo zas tak důležité.
Athai se stala alfou. Na tu pozici se vlastně dokonale hodila, když jsem nad tím trošku přemýšlela. "Ano, ráda bych se přidala. Ráda ti pomůžu s obnovením smečky, jen... moc toho o smečkách nevím." Na okamžik jsem se odmlčela, ale pak se odhodlala pokračovat. "Byla jsem za celý život jen v jedné a z té mě vyhodili." Pokud by tu teď stál kdokoliv jiný, než Athai, mlčela bych, jí jsem ale důvěřovala. Možná proto mi tak dlouho trvalo odhodlat se k hledání nové smečky, přestože vlci nejsou stavění na to, aby byli sami. měla jsem s nimi špatné zkušenosti, právě kvůli té jedné. Ale smečka mé kamarádky určitě nebude stejná.

Prohlédla jsme si Athai od hlavy až k patě. Téměř vůbec se nezměnila, snad jediný rozdíl byl náhrdelník, který se houpal na jejím krku. Pak jsem se podívala i na sebe. Ano, měla pravdu. vypadala jseem jinak a ani jsem netušila, jak k tomu došlo. Prostě se to stalo. Můj úsměv se ještě rozšířil. "Děkuju. Ty jsi se vůbec nezměnila." Což bylo dobře. bylo pěkné potkat opět známou tvář a zjistit, že je všechno při starém. Bylo, nebo ne?
Když zmínila smečku, to, co jsem chtěla říct, už nějak postrádalo smysl. "Chtěla jsem se právě zeptat, jestli tu nějaká smečka není. Ráda bych se přidala.... pokud tedy nebude mít alfa nic proti." Pokud se do téhle smečky přidala Athai, bude se tu určitě líbit i mě. A nebudu tu úplný cizinec. nemohla ani vědět, jak moc jsem byla ráda, že tu je a nejen proto, že jsem ji dlouho neviděla. Možná by mě mohla za alfou i doprovodit.

nevěděla jsem, co čekám, že tu najdu, rozhodně to ale nebyla moje známá a vlastně nejlepší kamarádka, Athai. Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se, když její hlas zavolal moje jméno. Uviděla jsem ji, jak se ke mě blíží. "Athai?" I já se usmála. "Jo, jsem to já. Co ty tady děláš?" No, smečka to sice nebyla, ale alespoň něco. Teď tu chyběl už jen Trion, aby se naše stará parta opět sešla. Pro jistotu jsem se rozhlédla ještě jednou, jestli ho někde neuvidím, ale nebyl tu. To už by ostatně byla až moc velká náhoda.
Posadila jsem se a počkala, až Athai přijde. Měla jsem na ni spoustu otázek. Kde byla celou tu dobu? Byla tady tedy nějaká smečka? Co u ní bylo nového? Ale to počká. měla jsem samozřejmě radost, že ji tu vidím. Čekám cizince a narazím na známou tvář, to jednoho vždycky potěší. teď ještě kdybych slyšela, že tu smečka je a Athai se náhodou zná s alfou. Mohla bych snad doufat i v takový zázrak, nebo už by to bylo moc? Možná že kdybych se zeptala... "Poslyš, Athai?" Začala jsem.

---> Zlatý les

Netušila jsem, jestli se mi opravdu podařilo narazit na území jedné ze smeček, ale vypadalo to nadějně. Okolo se nacházela spousta pachů vlků, jeden mi byl i zvláštně povědomý, i když jsem ho nedokázala zařadit. To vypadalo dobře. Kde jsou vlci, bude i smečka. Byl tu ale i jeden problém. Pachy byly staré. Možná to bylo jen bývalé území a nebo nějaké populární místo, kam vlci chodili rádi.
nezbývalo, než to jít zjistit. "Haló? je tu někdo?" Zavolala jsem a zaposlouchala se do zvuků okolí. S trochou štěstí mi nikdo neodpoví... ne, já přece chtěla, aby mi někdo odpověděl. Chtěla jsem si najít smečku a začít konečně něco dělat se svým životem! Než odsud odejdu, ujistím se, že tu opravdu žádná smečka není, jinak tu zůstanu, najdu alfu a přidám se do smečky. tak. To byl plán, kterého se budu držet.
"Někdo, kdokoliv?!" Ptáci ztichli, když uslyšeli mé volání, brzy se ale vrátili k původnímu štěbetání. Pokračovala jsem v chůzi dál. vypadalo to tu tak mrtvě...

Musela jsem usnout, nebo tak něco. Když jsem se probudila, Amorphis už tu nebyl. jeho pachová stopa vedla pryč. Čekání, až se vzbudím, ho zřejmě přestalo bavit. Tomu jsem rozuměla, sledovat, jak někdo spí je zábava tak prvních pět minut. No, snad se dostane někam, kde mu bude dobře a nic se mu cestou nestane. Nehodlala jsem ho hledat, stopa už byla stará, snadno bych ji ztratila. Bylo by to jak hledat jehlu v kupce sena. Mimo to jsem tu měla jiné věci na práci, poohlédnout se po smečce. Tak jo, Barnatt, seber odvahu. Půjdeš po paších, najdeš smečku, zeptáš se alfy, jestli tě přijme a hlavně neutečeš. No... pokud tě tedy nebudou chtít zbít, pak utíkej jak o život. nabádala jsem se v duchu, zhluboka se nadechla a vydechla a pak vstala a vyrazila hlouběji do zlatého lesa. Snad budu mít štěstí a smečka tu bude a bude přátelská. Stejně bych měla s tou svojí fobií z cizinců něco dělat.

---> Zlatá smečka

//6
pardon, vždycky na to zapomenu...

Už jsem sice psala, že se Barnatt, přidá, ale píšu znova :)

Penízky prosím k Barnatt a tlapičku Nyctee do vody :)

"To ano," souhlasila jsem s ním, "ale je s ním docela legrace. Můžeš v něm hrabat, lapat padající vločky..." A tak dále, a tak dále, cokoliv jen malé vlče napadne. Já jako malá měla sníh velmi ráda. jen mi vždy trošku vadilo, že jsem na něm byla se svým tmavým kožichem dobře vidět, špatně se v něm běhalo a studil na tlapky.
Cítila jsme tu poměrně dost vlčích pachů, dokonce se mi zdálo, že i o něco víc, než jinde na území, což sice mohla být náhoda, ale mohlo to i znamenat, že jsem našli, co jsem hledali. tedy skoro našli. Žádní vlci tu v dohledu nebyli a nebyl tu ani výrazný, čerstvý pach. "Já jsme po procházení se." Rozhodla jsem. Bude to nejlepší způsob a navíc tu bylo opravdu nádherně. zlaté listí vytvářelo kouzelnou atmosféru. Ke hrám ve sněhu jsem se nepřidala, pořád jsem tu ještě byla za vážnou, dospělou vlčici, ale s úsměvem jsem ho sledovala. Bylo by pěkné být znova vlče.