Příspěvky uživatele

Pomalu jsem začínala nabývat dojmu, že z tohohle vlka se opravdu žádná hrozivá příšera nevyklube. Sice by mohla... Ale nevypadal na to. "Mě... také." Odpověděla jsem pomalu. Nebyla to tak úplně pravda, ale i tak jsem si myslela, že bych měla prokázat alespoň trošku toho slušného vychování. Trošičku. Co je větší prohřešek? Drobná lež, nebo říct někomu do očí, že vás netěší, že jste ho právě poznali? Ani jedno neznělo moc dobře. Zvedla jsem hlavu. Ne o moc, protože jsem měla chlupy slepené námrazou a táhly mě dolů, ale tak, abych se před ním moc nekrčila.

Dál už jsem necouvala, protože on se nepřibližoval. Dobře, zatím se zdá vše v pořádku. Pomyslela jsem si. Pak promluvil, byl tu stejně nový, jako já, ale... údajně. Měla jsem mu věřit? Mohl si klidně vymýšlet... Doba, kterou jsem strávila jako tulák mě naučila podezřívavosti. Ale opravdu nevypadal zle, ani zákeřně. Možná jsem jen zase dělala z komára velblouda. Nebo přesněji z vlka děsivého démona, který mi chtěl ublížit. Uši na mojí hlavě se opět vrátili do normální pozice. "Já jsem Barnatt." Představila jsem se.

Udělala jsem krok zpět s ušima stále přitisknutýma k hlavě. nevypadal děsivě, to vůbec ne, naopak docela mile a přátelsky, ale... To přece nic neznamenalo. byl to cizí vlk. Možná to byl tulák jako já, co se sem jen zatoulal, ale možná taky ne. Se smečkami jsem měla už dost zkušeností, abych věděla, jak některé vyhánějí vetřelce na svém území. V minulosti už jsem jednou byla dost hloupá na to, abych na cizí území vlezla a nedávala si pozor a tuhle chybu už jsem nehodlala opakovat. Nikdy. Nespouštěla jsem z něj zrak, ale co mě zaujalo, byla jeho barva očí. Vůbec ne nějaká obvyklá, třeba tmavě nebo světle modrá, zelená a červená, ale šedá. Hlavou mi kmitla myšlenka, co za strašlivou magii by ten vlk mohl mít. najednou nevypadal ani trošku přívětivě.

Ucítila jsem v čenichu něčí pach. Někoho, koho jsem neznala. A jéje, to budou problémy. Pomyslela jsem si nervózně. Žijí tu vlci, jsem tu vetřelec. Zastavila jsem a mírně zvedla hlavu, abych se mohla nenápadně rozhlédnout. A opravdu, kus ode mě byl jiný vlk. Jak jsem si ho mohla nevšimnout? nebo se tu objevil teprve před chvilkou? Moje uši se jakoby automaticky přitiskly k hlavě. Ani jsem nevěděla proč, ten vlk vůbec nevypadal děsivě. A navíc byl ještě celkem daleko.

//Minulost
Běžela jsem. běžela jsem snad nejrychleji v životě a za mnou se ozývaly výstřely. Lovci. Přišli nečekaně a nikdo si jich nevšiml, dokud nebylo příliš pozdě. Chtěli nás vyhubit. Proč by po nás jinak stříleli? A já jsem utíkala. Pryč. Pryč z tohohle místa, kde žila smečka, do které jsem patřila. Smečka, která teď už neexistovala. Všichni byli mrtví. Zvuky za mnou pomalu utichaly, vzdalovaly se. Pomalu jsem zpomalovala, až jsem nakonec přešla do chůze. Už druhá smečka, kterou jsem musela opustit.

//Příchod
na cestě už jsem byla několik dní, možná i týdnů. Kráčela jsem se svěšenou hlavou rozlehlou plání a hleděla do země. Nezdálo se mi, že by se to tu lišilo od tisíců jiných míst, kterými jsem již prošla. Dlouhou srst na mém krku jsem vláčela skoro po zemi a konečky chloupků byly pokryté námrazou, která je lepila dohromady a stahovala mi hlavu ještě níž k zemi. Zima. Bleskla mi hlavou krátká a nepříliš veselá myšlenka. Vždycky tak chladná a neúprosná.

Barnatt - 16 :)

Já tu chci zůstat, chodím sem každý den, akorát jsem se ještě nedostala k tomu, abych si s někým zahrála, což plánuju brzy napravit :)