Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Otočil jsem svou hlavu k vlčici. ,,Sám nevím. Asi nemám náladu na cukrování v nějakém temném lese. Očividně mě ani nepotřebuje, když ani nepočká," ušklíbnu se a uchechtnu. ,,Nu a co ty? Proč zůstáváš?" Nadechnu se a olíznu si čumák. ,,Mohla jsi příjmout nabídku o spolupráci a jít s námi objevovat svět," dodám s těžkým sarkasmem. Darkyina věta byla opravdu "okouzlující".
Pocitově jsem tipoval, že už byl večer. Měl jsem docela hlad, ale ne až takový, že bych musel okamžitě běžet něco ulovit. Od jezera foukal poměrně studený vítr.

Když mě Darkey olízla, odtáhl jsem se. Srdce mi několikrát zabušilo a já nechápal, co se děje. K oné vlčici jsem opravdu nic necítil. Jediný, ke komu jsem měl bližší vztah byla Larissa - myslí na mne vůbec? Co se jí vůbec stalo? Mé myšlenky odbočily úplně jiným směrem. Nereagoval jsem na nic a pouze poslouchal Darkey. Kývl jsem, když řekla, že to nemá smysl. Poslouchal jsem argumenty oné druhé vlčice. Když Darkey navrhla spolupráci, musel jsem se uchechtnout. Vážně? Vážně si myslí, že by s ní tahle spolupracovala? Vážně mi to přišlo opravdu vtipné.
Dark se potom přitiskla a já zase ucuknul. Opravdu jsem chápal její signály a pranic se mi to nelíbilo. Nechtěl jsem ji ranit, ale k téhle vlčici jsem cítil leda přátelství. Najednou se však sebrala a odešla. Hlavu jsem natočil směrem, kterým odcházela a zakroutil jsem hlavou. ,,Co se to právě stalo?" Opravdu jsem se nad tím uchechtl. Věta byla spíše mířená na mne samotného. Nechtěl jsem vlčici následovat a dávat jí nějakou naději.

Poslouchal jsem při dvou vlčic a přišlo mi to absolutně nesmyslné. Darkey se začala povyšovat stejně jako ta druhá vlčice a začal spor plný nadávek, výhružek a plnícího se napětí. Opravdu jsem neměl chuť se zapojovat do boje mezi dvěma vlčicemi, které na sebe vzájemně poštěkávají a povyšují. Narovnal jsem se, schoval tesáky a uklidnil se. Samozřejmě, že jsem měl vztek na neznámou vlčici, která se nejspíše cítila jako královna mezi svými poddanými. Jenže tak to nebylo. A já tušil, že ví, že kdyby se rozpoutala bitka, prohraje. Nebyla úplně hloupá, přesto však provokovala - a přesto stačil jeden krok a mohl bych jí prokousnout hrdlo.
,,Respekt získáš právě takovými "hloupostmi". To co děláš ty, zahánění a hraní si na alfu je jen podmaňování. To poté není respekt, spíše strach. A ano, možná jsi děsivá a silná. Ale tohle k ničemu nepovede." Mávnul jsem hustým ocasem a vydechl obláček páry. Z nebe se snášel jemný déšť se sněhem. Přituhovalo, ale můj huňatý kožich stále hřál.
Darkey se otočila ke mne a pronesla něco naprosto provokativního. (Mimochodem, Blind nemůže tvé mrknutí vidět..) ,,Darkey, nesnižuj se na její úroveň a přestaň provokovat. Máš pravdu, je trapné bojovat s jednou vlčicí. A ona není sebevrah, žádná bitva nebude. Zbytečně tu na sebe štěkáte jak utržené ze řetězu." Naštvaně jsem si olízl nos a podíval se směrem k neznámé.
,,Pokud se nemýlím, ten kdo začal provokovat jsi byla ty. Mimochodem, i když jsem slepý, mám nějakou čest a nechat zabít někoho kdo je mým přítelem není věc, kterou bych schvaloval. Možná jsi rychlá, ale já také. A pokud máš zájem o prokousnutou tepnu, mile rád ti to dopřeji." Neměl jsem chuť bojovat, avšak dávala mi na výběr? Atmosféra houstla a já cítil, že nejspíše k něčemu dojde. Přemýšlel jsem, zda-li je nechat spor vyřešit spolu? Nemyslel jsem si však, že by Darkey byla úplně schopna zabít tuhle.

Darkey nic neříkala, což bylo znepokojivé. Avšak její posunky znamenaly něco více - vypadala, že možná vyzve vlčici k boji. A také to tak nejspíše i bylo. Cítil jsem její odhodlání, sálalo z ní. A ač jsem neviděl její pohled, bylo mi jasné, že obě vlčice jsou ve velmi vyhrocené situaci. Naježil jsem se a odhrnul zuby.
,,Přátelství je alespoň obohacující. S takovou nikdy nebudeš mít u nikoho respekt, lásku a věrnost." Mávl jsem ocasem a uši dal dozadu. Udělal jsem krok vpřed, přešlápnul a postavil se před Darkey.
,,Jestli si myslíš, že jí nechám ublížit, jsi na velkém omylu. To není schovávání. Tomu se říká přátelství." Otočil jsem svou hlavu k vlčici za mnou. ,,Nenech se vyprovokovat." Zůstával jsem chladným, spor mi přišel zbytečný, vyhrocený. Ale neměl jsem problém se prát s vlčicí, která chtěla ohrozit mou známou.

Hlavu jsem měl hrdě nahoru, ocas podél těla a s výrazem nijakým jsem sledoval vlčici. Darkey začala první, do vlčice se opřela. Měl jsem chuť říct, ať kušuje. Tohle nemělo smysl, vlčice chtěla pouze provokovat a zatím se jí v tom vedlo docela dobře. Já stále zůstával klidný a jen se pousmál.
"Klídek, Darkey. Žádného zabijáka ze sebe dělat nemusíš. A já nic dělat nebudu. Mne nevyprovokuješ, ty válečnice," na poslední slovo jsem kladl zvlášť pobavený důraz a pousmál se.
,,Bystroočko není zrovna silná urážka. Říkali mi hůře. A věř mi, bojoval jsem s horšími, než s takovými vychrtlinkami, jako jsi ty. Možná jsem handicapovaný, ale ne slaboch." Na chvíli jsem se odmlčel, se samolibým úsměvem a poté pokračoval.
,,A nejspíše jsi i hloupá, když vyhrožuješ mé kamarádce." Podíval jsem se na Darkey a doufal, že všechno tohle přejde a bude vlčici ignorovat. To bylo mnohem jednoduší. Brát si to k srdci od takové hlupačky jsem neměl zapotřebí. Spíš jsem se bál, aby Darkey neudělala nějakou hloupost.

,,Jistě. Něco ulovím. Zdáš se vyčerpaná," pronesl jsem a zavětřil. V dálce jsem cítil někoho dalšího, kdo jistě poslouchal náš dialog. Podle pachu se zdálo, že je to vlčice. Ale tahle měla pach jako okolí - plný smrti, zoufalství. Olízl jsem si čenich a narovnal se.
Podle mého očekávání ona neznámá přišla. Nakráčela si ladně k nám, slyšel jsem její kroky. Mrtvé oči pod páskou se pohybovaly, ale nemohly nic vidět. Její hlas se ozval znenadání, avšak byl jemný, bodavý a smrtelný. Stáhl jsem obočí a hlavu vztyčil k neznámé.
,,Pouze zde procházíme. Jako každý jiný tulák." Odmlčel jsem se a podíval se hlavou na Darkey. ,,Vůni smrti jsem pocítil už několikrát. A vždy jsem přežil," odvětím s chladem v hlase. ,,Mám velmi silný pocit, že ano. Pokud sis mne vybrala za soupeře, je to velmi lítostivý výběr," pronesu s polovičním úsměvem.

//Zase se omlouvám za menší zpoždění

-> Pityas
Cítil jsem z tohoto místa smrt. Měl jsem špatný pocit, avšak něco mne tu táhlo a já si nemohl pomoci. Představoval jsem si to jako mrtvé místo, ač jsem jej neviděl. Slepýma očima jsem zamířil k Darkey, která šlapala vedle mne.
"Mmm... Všechno tady kolem je... nasáklé smrtí. Zkázou. Zajímalo by mne, co je to za místo a co se tady asi stalo..." Zamyšleně jsem koukal kolem a slyšel šeptání mrtvých stromů a mrtvého jezera. Hlasy se ozývaly a pak zase utichly a mne přejel mráz po zádech.
"Nevím. Měli bysme jen projít a jít pryč. Nelíbí se mi to tu."

,,Určitě možná něco dostaneš. Asi je to zrovna podle náladovosti bohů. Uvidíš," pronesl jsem s úsměvem a kráčel dál, teď spíše dolů z hor. Povrch nebyl příliš pevný, spíše to klouzalo. Nebyl moc silný vítr a podle mých zbývajících smyslů začalo svítat. V dálce jsem ucítil dva další pachy a rozhodl se nejít k nim. "Taky si myslím, že je to fajn. Nemám moc hory rád. Byla tu opravdu velká zima," pronesl jsem nabroušeně a pokračoval pomalými kroky dál. Konečně jsme se ocitli někde jinde a já cítil, že sněhu v této části příliš nebylo.

-> Bad

,,No, spousta vlků tady má něco od bohyně. Možná také něco získáš, uvidíš," pronesl jsem s úsměvem a mávl ocasem. Podíval jsem se na nahoru, na čumák mi dopadlo pár vloček a zastudily. ,,No, vzhledem k tomu, že existují bohové, proč by nemohli být duchové? Žádného jsem tedy ještě neviděl, ale asi ano," pokrčil jsem rameny, nějak mě moc duchové nezajímali, ač jistě na nějakém hřbitově být mohli. Pokračoval jsem v chůzi, více nahoru. Zdálo se, že sněhu zde mnohem více přibývá. Unaveně jsem zamžoural očima.

Zanedlouho bouře přešla a my mohli pokračovat. Odstranil jsem kouli, která byla stále kolem nás a podíval se směrem k Darkey, která, jak se zdálo, byla víceméně v pořádku. Pokusil jsem se o úsměv a vydal se pomalu vpřed.
"Šátek? Jo, ten kolem očí... No, dostal jsem jej od nějaké bohyně. Ani nevím za co, prostě asi jen tak. Už to bylo dávno," pronesl jsem lhostejně a usmál se. Pomalu jsem mířil dál, tlapky se zarývaly do velké vrstvy sněhu, která se na zemi utvořila. Byl jsem unavený a vítr byl zde velmi nepříjemný. Chtěl jsem zase někam do nížin, hory jsem neměl příliš rád.
Darkey jak se zdálo, upadla do sněhu. Otočil jsem se. Chtěl jsem se zeptat, jestli je v pořádku, ale po jejím zasmání mne ujisitla, že nejspíše ano.

,,Ale ano, Aetas je vůdce té smečky, kterou znám. A Tessa je tam s ním. Dlouho jsem je neviděl. Určitě půjdu někdy bratra navštívit." Zastříhal jsem ušima a užíval si sníh, který mi dopadal na záď. ,,Ale to vůbec nemusí," odvětil jsem. Začala brečet a já se cítil špatně, že jsem jí vůbec něco říkal. Slyšel jsem její vzlyky a pak ucítil olíznutí. ,,Nechtěl jsem, abys byla smutná. Mě to nevadí. Smířil jsem se s tím." Drknul jsem do ní čenichem a pokračoval.

Na její slova jsem pouze kývnul a šlapal dál po horách. ,,To je v pořádku, Dark. Uklidni se." Vlčice se zastavila a cítil jsem, že je strachy bez sebe. Povzdechl jsem si, i na mne dolehla síla větru a sněhu. Zasoustředil jsem se na sovu magii a vytvořil kolem nás bezvětří, velkou kouli, ve které jsme byli v bezpečí. Sníh se zde nedostal a vichřice se kolem nás prohnala. Vítr se sněhem byl všude kolem nás, ale přes větrnou kouli, kterou jsem kolem nás držel, se nedostal. Uvnitř koule nebyl žádný vítr ani žádná bouře. A scenérie za koulí byla úžasná, ale já jí vidět nemohl.

,,Já a alfa? Slepouš?" Lehce jsem se zasmál a pokračoval po strmější cestičce nahoru. ,,Mí rodiče byli alfa pár, to ano. Jenže já byl jako mladý velmi horkokrevným vlkem. Rodiče nechtěli, abych byl alfou, otec mě spíše cvičil jako bojovníka a obránce. A já o alfování ani nestál. To můj bratr - Aetas... To byl rozený diplomat, vůdce smečky. Už od mala si na alfu hrál. Byl to prostě pan vlk. A moje sestra, ta mu byla vždycky rádkyní. Neuměla moc bojovat. Všichni jsme se doplňovali. Jenže já to pokazil a horkokrevnost mi vzala vše. I oči." Smutně jsem se usmál a přemýšlel, jestli jsem chtěl vlčici prozradit zbytek své minulosti a nakonec jsem si povzdechl.
,,S bratrem jsme šli ulovit medvědici. Chtěl jsem ukázat že za něco stojím. Tessa, moje sestra nám to chtěla rozmluvit a pohádali jsme se. Každý jsme šli jinou cestou. A já si pořád něco potřeboval dokázat. Na jedno oko jsem už příliš neviděl, druhé mi přesekla medvědice." Zastavil jsem se a tlapou sroloval šátek, který odhalil velkou jizvu přes oko. ,,Nakonec jsem oslepl úplně. Bratr odešel ze smečky, asi hledal Tessu. A já nakonec taky." Nějak mě to netížilo, se slepostí jsem se naučil žít. Přišla víceméně postupně.
Najednou mne Darkey zatahala a já se otočil rychle zpět. Mluvení mne naprosto vyvedlo z koncentrace. ,,Díky," pronesl jsem.

Popis vlčího ježíška

Na první pohled se vám tento vlček může jevit jako docela obyčejné vlče. Pokud by jste jej potkali, nedokázali by jste jej rozeznat od jiných. Střední vzrůst, úžasné oči, barvy trsů trávy - zelené, které dokáží uhranout nejednoho vlka.
Jeho srst je bílá jako sníh, v některých místech lehce našedivělá.
Uši má docela krátké, špičky lehce našedlé. Vevnitř šedorůžové, jako každé malé vlče. Nosík má černý jako uhlík a dokáže jím vycítit každého hodného vlčka na sto honů. Jedna z mála zvláštností na jeho hlavně jsou malé červené tečky pod očima. Není jich příliš a tvoří zajímavou mozaiku. Krk a břicho má také lehce našedlé, stejně jako spodek svého ocasu.
Okolo krku mu visí červená šála se zajímavými zelenými vzorečky a podél celé levé přední tlapky se mu obtáčí červeno-zelené světýlka, která blikají ve tmě.
Zvláštností na tomto malém vlčkovi je ta, že kdykoliv chce, na zádech si dokáže pouze pomocí myšlenky vytvořit malá křidélka, sněhově bílá, péřovitá a načechraná. Díky těmto křidélkům se dokáže pohybovat rychlostí blesku po celém Moisu a rozdávat hodným vlčkům vánoční dárky.
Dárky dokáže čarovat pomocí své speciální magie, tudíž nepotřebuje žádné přepravce, kteří by mu třeba dárky dopravily do domů. Zjevuje se naprosto kdekoliv, kde se koncentrují dobří vlci, jenž si zaslouží svůj Vánoční dárek. Spatřit jej však není zcela jednoduché a potřebujete k tomu maximální štěstí. Spíše častěji létá, avšak sem tam i prochází po lesích čí lukách. Mnozí si jej pletou s vlčetem, avšak není to tak, jak se zdá!

-> Common forest

,,Ach, to je škoda. No nic." Usmál jsem se na Darkey a mávnul ocasem. Vlčice pokračovala vedle mne a já cítil, jak kolem mne profukuje studený horský vítr. Sněžilo, cítil jsem jak na má záda dopadá sníh a roztápí se na holé kůži. "Ano, ale není tímto směrem. Chceš se tam vydat?" Podíval jsem se na ni slepýma očima a mávl ocasem. Zlatá ležela úplně na jiném konci a já úplně nevěděl, jak přesně tam jít.
Pokrčil jsem rameny a pokračoval. ,,Může tu být i jiná. Jak chceš." Vcelku mi to bylo jedno, avšak chtěl jsem Darkey doprovodit. Sám jsem zvažoval tuláctví.

Na čenich mi postupně dopadaly sněhové vločky. Věděl jsem, že se zase blíží zima a tolik jsem si přál znova vidět sníh. Minulé Vánoce jsem získal svůj zrak na chvíli zpět, ale po nich kouzlo zmizelo. Byl jsem rád, že jsem v tu dobu mohl vidět některé vlky a byl jsem šťasten, že vše vypadalo tak, jak jsem si to představoval. I teď, ač jsem viděl tmu, představil jsem si zasněžené kopce, na které jsme klusali a rozlehlé bílé pláně. Usmál jsem se.
,,Smečku? Jednu smečku znám," pronesl jsem mimoděk, avšak tam, kde jsme mířili, jsem žádnou neznal. Ale možná nebyl špatný nápad, najít nějakou novou. ,,Budeš? Ještě nikam nejdu. Musím najít jednu vlčici a stejně, rád bych to tu trochu prozkoumal. Možná najdu nějakou smečku. Mimochodem neznáš... Neznáš Larissu?" Podíval jsem se na ni svýma slepýma očima a usmál se.

-> Pityas