Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Xadenovi se má slova asi moc nelíbila. Ušklíbl jsem se a jakmile zacvakal zuby, ihned jsem také odhalil své bílé tesáky a zavrčel na něj. Já si něco takového nenechal líbit. Švihl jsem ocasem a rudýma očima ho propaloval. Ovšem zdálo se, že pravidlo, o kterém mluvil, sám dodržoval. Dobré vědět. To mi také pomáhalo si dotvořit obrázek o něm.
„Všechno ví, všechno zná, všude byl. Je mi to jasný,“ pobaveně jsem zakroutil hlavou. Co si jako o sobě myslel? „Uuu, tak teď jsi mi to teda nandal. Chovám se normálně na rozdíl od tebe.“ Nechápal jsem, o co mu šlo. Chtěl mě snad přesvědčit o tom, jak skvělej, chytrej a výbornej je? To se snažit mohl, ale o tomhle mě určitě jen tak nepřesvědčí. A že já byl naivní. Aha.
„Ano, jistě. Xaden, vidíš to,“ ušklíbl jsem se. „Tvého tempa se fakt nebojím,“ zasmál jsem se. „Aspoň mi můžeš ukázat, co dokážeš. Pojďme někam spáchat chaos, co ty na to?“ Přišlo mi to rozhodně jako větší zábava, než ty jeho kecy, který se mnou ani nehnuly.

Pohlédl jsem na něj. „Nemusíš se strachovat, táta nám tohle určitě řekne, nenechá nás bez toho, aniž bychom takové informace měli,“ mrkl jsem na něj provokativně. Alduin by svou a vlastně i mou historii nenechal ležet ladem. Ovšem ještě nebyla vhodná chvíle vzhledem k věku a následně potopám.
„Svoje nevyžádaný rady si můžeš nechat. Nejsem blbej,“ ušklíbl jsem se na něj a mrskl ocasem. Kdo byl, že mě poučoval? Pche.
Jeho další větě jsem nerozuměl. Netušil jsem, co tím chtěl říct. „Si myslíš, jak nejsi chytrej, co,“ pobaveně jsem se zasmál. „Opravdu si myslíš, že chci, aby se se mnou zacházelo jako v rukavičkách? Tak to jsi teda pěkně naivní," uchechtl jsem se. Sice jsem b syn alfy a Bety, ale blbej jsem nebyl a bylo mi jasný, že si své místo musím zasloužit.
„Xadne, Xasene“ pobaveně jsem se zasmál. To byl vážně tak zaslepený? „Jediný, kdo by se šel někomu vyplakat do srsti, jsi tak akorát ty a tvoje ego,“ pokrčil jsem rameny. „Spíš mi řekni... Nechceš dělat zábavnější věci, než mi tady říkat tvé analýzy mé osobnosti, které jsou vedle jak ta jedle, hm?“ mávl jsem ocasem a rozhlédl se kolem.

Vyvolený. Nad tím jsem se jen pobaveně uchechtl. Vyvolený o sobě nebude přeci říkat, že je vyvolený. Já jsem taky byl vyvolený s mými sourozenci a nikomu jsem to necpal. Zavrtěl jsem nad tím hlavou a tu jeho vyvolenost přešel, neměl jsem k tomu moc co dodat.
Můj děda. Jistě. „Ano. Jistě. Táta krátce něco zmínil, ale k celé historii se ještě nedostal. Řeší samý důležitý věci pro Chaos,“ odvětil jsem. Stál jsem si za svými slovy, ač o dědovi jsem neslyšel ani ň, ale to on vědět nemusí. „Můžu si soudit koho chci,“ ušklíbl jsem se na něj. Mi snad nebude říkat, co mám a nemám dělat. Pff.
„Lžu? Tak to aby ses přesvědčil sám. Jen se pak zeptej Alduina nebo Usměvavé. Jistě ti to taky potvrdí Milost,“ zakroutil jsem hlavou. „Co já vím. Snažil se dělat rameny na mladíš vlky?“ ušklíbl jsem se a pohodil ocasem.
Nadzvedl jsem obočí. „Myslíš si, že Usměvavá by tě jen tak nechala, když bys ubližoval jejím potomkům? Naivní jsi,“ pobaveně jsem zamručel. Kdybych byl slaboch, dost možná by mě nechala zabít, ale tím jsem nebyl, tedy by mě bránila.

Rodiče byli slabí, sourozenci byli slabí. „Hele, nejsi taky slaboch, když tě tak poslouchám? Oba tvoji rodiče jsou slaboši, sourozenci jakbysmet. Co si mám teda myslet o tobě, hm?“ nadzvihl jsem obočí a mávl ocasem. „A tvoje babička to nezachrání,“ pokrčil jsem rameny. „A nevím, o jakém Sauronovi mluvíš,“ dodal jsem. Jestli to byl můj příbuzný, nevěděl jsem o něm. Přeci jen s tátou jsme se k tomuhle ještě nedostali, měli jsme důležitější věci na práci. Na další jeho slova jsem podezíravě zamručel, ale nic víc už neříkal. Dávalo by mi to možná i smysl, kdybych věděl, jak dlouho tady táta vlastně žije.
Znal Milost a znal mámu, dobré vědět. O třetí Alfě ale nic neřekl. Na druhou stranu znal jakési desatero. „A třetí Alfa Smrtonoš, neznáš? Chyba,“ zakroutil jsem hlavou. „Ale poznáš, neboj se,“ ušklíbl jsem se na něj. „A co tu pohledáváš? V tomhle lese, hm?“ zeptal jsem se.
Mezitím krátce došla matka. „Ano, našel a později u jezera,“ broukl jsem k ní a otočil se na Xadena. „S mojí matkou si nezahrávej, urve ti hlavu a nebudeš vědět ani jak.“ ušklíbl jsem se a přejel si jazykem zuby. Být jím, bál bych se.

Změřil jsem si ho opět pohledem. Nepřišlo mi, že by si snad vymýšlel. Na lháře jsem měl čuch! „A jak se jmenují tvoji další příbuzní? A odkud přesně jsi, hm?“ ptal jsem se ho a popošel k němu o něco blíž. Musel jsem ho ještě trochu proklepnout, abych mohl uvěřit opravdu tomu, že on je moje rodina.
Zastříhal jsem ušima. Táta o něm nevěděl? „A jak ho teda znáš, když ses narodil později?“ nenechal jsem ho jen tak být a kladl další otázky. Přeci si nemyslel, že si ho pustím k tělu jen tak. Co se informací týkalo, já sám zatím nepocítil, že bych snad něco důležitého nevěděl, přeci jen máma byla Alfa a táta taky věděl hodně věcí.
Xaden o aréně nevěděl. Chyba. „Hm... Takže znáš i druhou a třetí alfu Chaosu?“ zeptal jsem se ho a čekal, zda odpoví správně nebo špatně. Podle toho se rozhodnu, co s ním vlastně budu dělat.

Přirozeně mě zajímalo, o koho se jednalo. Ovšem nečekal jsem takovou odpověď, ne tak úplně. V tom pachu jsem jistě nějaké podobnosti poznával, o tom žádná, ale přesto jsem byl mírně překvapený, avšak nedal jsem to na sobě znát. „Opravdu? A jak to, že jsem tě nepoznal dříve, hm?“ změřil jsem si ho pohledem. Věděl rozhodně víc, než bych čekal. Táta ale o něm nikdy nemluvil. „No vzhledem k tomu, že otec se o tobě nikdy nezmínil, nejspíš nebudeš nikdo významný,“ ušklíbl jsem se a pohodil ocasem ze strany na stranu.
Cítil ze mě i matku, o které věděl. „Ano, je poblíž,“ upozornil jsem jej. „Jsi členem Chaosu? Asi ne moc dlouho. Neviděl jsem tě předtím v aréně,“ opět jsem si jej změřil pohledem. Možná se přidal nově nebo Chaos prostě flákal.

Nepřišlo mi, že by se konverzace s Milostí nějak posouvala a mě to začalo nudit. Chtěl jsem se dozvědět informace a být člen, který se zajímá o chod společenstva, ale ono se nic moc zajímavého nedělo, co by mi mohlo něco přinést. Chvíli jsem stepoval vedle matky, sem tam se rozhlédl, zda neuvidím něco zajímavějšího. „Ja se rozhlédnu po okolí. O srazu vím, Usměvavá o něm mluvila a určitě dorazím. Nenechám si to utéct, nebojte se,“ ušklíbl jsem se na oba a mávl ocasem.
Nakonec jsem se vydal někam do lesa a netrvalo dlouho a narazil jsem na cizí pach, který měl přeci jen něco v sobě zajímavého, ale byl jsem si jist, že vlka neznám. Ten se vynořil a hned mě pozdravil. „Zdravím, cizinče,“ pozdravil jsem jej a ihned si ho změřil pohledem. Přeci jen jsem potřebovala mít představu o tom, s kým mám tu čest. No ne? „Kdo jsi?“ zeptal jsem se bez okolků.

« Kvetoucí louka

Pozastavil jsem se u páření, u kterého jsem neměl tušení, co to vlastně je. Nemusel jsem ale čekat dlouho na to, než mi to matka vysvětlila. Byl jsem tak trochu vedle. Žádné zneškodnění, ale tvorba potomků. Zašklebil jsem se. Byl jsem mladý a tohle nebylo nic pro mě, vůbec jsem si to nedokázal představit. „Aha... No myslím, že od toho se budu držet dál... přijde mi to... zvláštní?“ Neuměl jsem to moc popsat. Na druhou stranu se mi to časem začne zamlouvat, ale přeci jen bylo mi pár měsíců a myšlenky na množení jsem vážně neměl.
Spokojeně jsem se na mámu zazubil a mávl ocasem. „To si piš!“ řekl jsem rozhodně. A nebudu muset čekat dlouho, jelikož Scara jsem cítil a brzy jsem jej i viděl. „Milosti, zdravím,“ promluvil jsem na černého vlka a pokýval na něj hlavou.

« Tichá zátoka

Zastříhal jsem ušima. Rozhodně bych se pozici bety nebránil. Přeci jsem na to měl nárok ne? Minimálně časem, teď jsem sám věděl, že potřebuju zesílit a nabrat zkušenosti, ale určitě post bety časem chci. Věřil jsem, že jsem silný článek společenstva, který toho přinese společenstvu hodně užitečného. „No v to doufám,“ ušklíbl jsem se na matku a šel po jejím boku. Bylo znát, že už nejsem rozhodně malé škvrně.
Zdálo se, že starší sourozenci měli co na práci. Jenže moc jsem tomu asi nerozuměl, co že to vlastně dělají. „Co to znamená. Pářit se?“ zvědavě jsem se zeptal a dumal nad tím. Přišlo mi to povědomé ke rvačce, ale to jsem věděl, co znamená. „To jakože toho samce chce nějak zneškodnit nebo co?“ řekl jsem první věc, co mě napadla.
Hned jsem se mámě pochlubil, co jsem se naučil. Přikývl jsem. „No rozhodně ukážu! A zesílit rozhodně chci,“ odvětil jsem odhodlaně a začal nasávat pachy, abych našel nějakou tu kořist.

» Temný les přes jezero Smrti

Horská smečka se mi už teď nelíbila a těšil jsem se, až ji budu moct potrápit, ale ještě nebyl ten čas. Chtělo to nabrat sílu a zkušenosti, a to bude ještě nějakou chvíli trvat. Ovšem doufal jsem, že to nebude trvat zas moc dlouho, tak trpělivý jsem asi ani nebyl.
„Mhm. Chci získat nějaké zkušenosti zas od tebe, když jsem předtím trávil čas s otcem. A rád potkám Scara, alespoň uvidí, jak jsme zesílili,“ ušklíbl jsem se. „Co myslíš, že sestra s bratrem dělají? Jsem je pořádně ani nepoznal,“ pokrčil jsem rameny. Jistě někde vytvářeli chaos, ale i tak by nebylo od věci je vidět nebo ne?
„S otcem jsem se učil lovit. Ulovil jsem svůj první úlovek,“ pochlubil jsem se. „A taky jsem se učil ovládat oheň, vydrž, ukážu ti to,“ zazubil jsem se na matku a začal se soustředit tak, jak mě učil otec. Přeci jen se mi podařilo vytvořit poměrně pěkný plamen. Zajiskřilo mi v očích. Zdálo se, že obchod u toho obchodníka přeci byl úspěšný a neobelhal mě. „Rád bych se naučil bojovat,“ řekl jsem k matce.

» Kvetoucí louka

Ušklíbl jsem se. „Neboj mami, třeba ty křídla získáme společně.“ Musel jsem uznat, že to by se mi asi líbilo. Spokojeně jsem mlaskl.
Daén. Zlatá. Smečky, které dle matky byly slabé. Dobré si pamatovat. Přikývl jsem tedy, že vnímám. „Dobře. Na horskou smečku dávat pozor,“ ujasnil jsem. Jestli budu mít někdy čest se s nimi potkat, tak jim ukážu! Tedy .. až o něco zesílím.
Musel jsem dle informací dávat pozor, kde jsem a s kým se bavím a také ale zjišťovat užitečné informace, který bych mohl Společenstvu přinést. Vše jsem si snažil zapamatovat, co nám rodiče říkali. Na jejich slova jsem sem tam přikývl a jejich poučky o samostatném životě si bral k srdci. Rodiče věděli, o čem mluví. Zazubil jsem se. „Nebojte se i nás, my všechno zvládneme, uvidíte,“ ujistil jsem rodiče.

NÁKUP
Táta měl dobrý nápad se posilnit u obchodníka. Na nic jsem nečekal a zašel za ním. Měl tu spoustu věciček, co mi chtěl vnutit, ale já jsem pro začátek chtěl posílit v magii, tak jsem koupil pouze to.

Následně jsem šel k matce. Výlet s ní bych rád podnikl, přeci jen s ní jsem toho času moc nestrávil, jelikož byly potopy a byly jsme od sebe. „Ja rád půjdu,“ usmál jsem se na ni. „Šťastnou cestu, Samaeli!“ houkl jsem ještě k bratrovi, který se dal na odchod.

Nákup:
109|| 6|| 4 » rubíny i mince převést na KŠM = 329 kšm
Kupuji: 3.-6. level k ohni
Zbyde: 29 kšm

Schváleno

Jakmile jsem se přivítal s matkou, hned jsem se zajímal, co se vlastně stalo. Zaujatě jsem si ji vyslechl a na tváři se mi objevil pyšný úsměv. „Jseš skvělá, mami,“ zazubil jsem se na ni. Chtěl jsem být jednou jako ona, vlastně jako oba moji rodiče. Každý měl něco, co se mi na nich líbilo. Oba byli mým vzorem a mohl jsem si vybírat, co od nich převezmu za své.
Otočil jsem se k otci, který se vrhl do pohřbívání slabého a mrtvého bratra. Mlčky jsem se na jeho bezvládné tělíčko podíval a tiše jsem se rozloučil, pokud se tomu tak dalo říkat a více to už neřešil. Zastříhal jsem ušima a obrátil se k matce. „Vlci z hor? Kdo jsou?“ zajímal jsem se, chtěl jsem znát naše nepřátele!
Usadil jsem se na zem a chvíli pozoroval sourozence, kteří už nebyli tak malí jako před několika týdny. „Všichni jsme silní a zvládneme velké věci,“ prohodil jsem spíše k bratrům a sestrám nežli k rodičům a každému věnoval úšklebek s jiskřičkami v očích. Každý bude vynikat v něčem jiném a to z nás bude dělat silnou a všestrannou rodinu, a to se mi moc líbilo.
Obrátil jsem se k rodičům a zvedl se. Chtěl jsem už poznávat ostrovy víc. „Ano. Jsem připravený,“ odvětil jsem sebejistě a mávl ocasem. Chtěl jsem to tu poznávat a poznávat i jiné vlky, klidně i cizí, chtěl jsem se učit všemu, co se mi dostane pod tlapky.

Když nebylo co k řešení se sourozenci, pomáhal jsem tátovi s úkrytem. Tahal jsem ven větve a jiný bordel, který tam zanesla voda. Začínalo to vypadat mnohem lépe a já se cítil dobře, že jsem mohl přiložit tlapku k dílu. Těšil jsem se, až bude úkryt uklizený a opravený celý.
Vyšel jsem zas ven s další větvičkou a to brácha Amon konečně začal něco dělat. Ovšem nebylo to něco, co jsem čekal. Vypadal hrozně. Vypadal jak smrtka, ale nebylo divu, když přežíval a spal. Ovšem z tlamy mu začala vytékat krev a začal si drásat kůži na hrudníku. Jen jsem ho sledoval, aniž bych v sobě cítil lítost nebo smutek. Neznal jsem tyhle emoce, jak bych taky mohl, když jsem byl vychováván jinak?
Do toho všeho se vrátila máma, která vypadala pošroumaně. „Dobrý, mami?“ zeptal jsem se a otřel se o její bok. Nebyl jsem už tak malý, jak by se mohlo zdát. „Nebojte se, my jsme silní,“ řekl jsem k rodičům a pohlédl na všechny sourozence. Neměl jsem ani o jednom pochyb. „Jo. Už vypadá mnohem líp, koukni,“ stočil jsem hlavu k úkrytu.

Konečně jsme byli doma, ač ten byl zničený od potop. Sourozenci a máma vypadali v pořádku. Pousmál jsem se a pohlédl na sourozence, se kterými jsem nebyl. "Jsem rád, že jste v pořádku," broukl jsem ke všem a zamával ocáskem, který už nebyl tak krátký. I mé nohy byly delší. Rostli jsme a bylo to vidět. I ostatní byli větší než předtím, když jsme se rozdělili.
Pohlédl jsem na úkryt, který byl zbořený. Povzdechl jsem si. Nedá se nic dělat, aspoň nás bylo tolik, takže to určitě půjde od packy. Jenže než jsem se nadál, mamka zas někam běžela. Prý Chaos potřeboval pomoci. Těšil jsem se, až budu moct takhle pomáhat taky.
Obrátil jsem se na Lilith. "Taky tě rád vidím, sestřičko," oplatil jsem jí olíznutí a zazubil se na ni. "To máš pravdu, Samaeli," souhlasně jsem přikývl. Byli jsme silnější než jsme si mohli myslet. Astaroth byla odhodlaná zesílit. Jako starší brácha jsem se na ni pyšně pousmál. "Můžeme společně najít Wua a vylepšit se," odvětil jsem jí. Rád bych se zlepšil ve své magii. "Co ty Amy?" zajímal jsem se i o nejsvětlejší sestřičku a přitom pohlédl na Amona, který se stále moc neprojevoval a stále ležel na zádech táty. Nezdálo se , že by se to mělo zlepšit. A asi jsem ani lítost necítil, neměl jsem k němu vztah, když v podstatě od narození spí. Pokrčil jsem rameny a pohlédl na sourozence. "Půjdeme začít pracovat na tom úkrytu ať to máme hotové a pak můžeme jít někam na průzkum?" navrhl jsem vůdcovsky a otočil se k úkrytu.

« Sněžné Tesáky

Na Astaroth jsem se pobaveně ušklíbl. "Však já vím, sestřičko," zazubila jsem se na ni a žďuchl do ní jemně čenichem. Pohlédl jsem na otce. "No to máš asi pravdu. Bude dlouho trvat, než ten úkryt upravíme?" ptal jsem se zvědavě. Doufám jsem, že ano. Byla zima a hodilo by se mít úkryt, kde bude teploučko, a kde budeme moci odpočívat.
Zajímalo mě, jak je na tom Amon, který vůbec nic nedělal a jen spal. Kdyby byl mrtvý vlastně by mě to ani nepřekvapilo, však nemohl nabírat ani sílu, ne? "No zatím má mizerný život," poznamenal jsem a zavrtěl hlavou. Nijak zvlášť mi ho vlastně líto nebylo, bylo to s ním takhle od začátku, takže mi to nepřišlo divné.
Konečně jsme dorazili do zátoky. Mávl jsem ocasem a vydal se prohledat okolí, kde by mohla být matka a sourozenci. Nakonec jsem je našel. "Tady jsou!" křikl jsem k tátovi a Ast a pohlédl na Alastora, který zareagoval jako první. "Alastore, ahoj," zazubil jsem se na mladšího brášku a cvakl po něm hravě zuby.