Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zvědavě jsme si ji prohlížel. Nevypadala dobře. nebyl jsem si jistý, jestli je dobrý nápad, aby se vydávala někam pryč, když tu měla bezpečný a teplý úkryt. Ale možná bych ji mohl doprovodit a ujistit se, že domů dorazí v pořádku? "Máte to domů dalek?" zeptal jsem se. Ovšem když se zeptala na vlka, naklonil jsme hlavu na stranu a zamyslel se nad tím. "Znám jednoho šedého vlka... ale obávám se, že nemá ani jizvu na krku, ani zářivý ocas." Navíc jsem tak trochu pochyboval, že by skutečně hledala Zinka, protože to by musela být Třezalčina matka, což rozhodně nebyla a Zinek nebyl ten typ, co by si vydržoval dvě vlčice zároveň, tím jsem si byl docela jistý. "Ale pokud chcete, můžu vám ho pomoct najít." taktně jsem nezmiňoval, že nevypadá, že zvládne nějakou delší cestu sama, bez pomoci a doprovodu. Možná jsem ji podceňoval, ale i tak jsem nechtěl, aby vyrazila ven a někde bídně zhynula, protože přecenila své síly. "Les, kde se nachází bobulky? To mně zajímá." Oranžové, velké bobule? Ať už to bylo kdekoli, takovou rostlinu bych moc rád viděl. "Myslíte... že byste mi takový strom mohla ukázat?"

Nenechal jsme se pobízet a přidal se k ní. Tedy přesněji řečeno, zůstával jsem stále na slušnou vzdálenost od ní, protože jsme přece byli cizinci, ale rozhodně jsem nehodlal zůstat stát ve vchodu do jeskyně a koukat na ni odtamtud. Poslouchal jsem, co říkala, a poočku si ji prohlédl. Pořád nevypadala moc dobře. Nemoc si na ní vybrala svou daň. Neznal jsem nikoho, koho by nemoc připravila o život, ale i tak jsme soucítil s těmi, kterým vzala blízké. "Já už jsem v pořádku. Byl jsme jen trochu nachlazený, to je všechno." Nemoc mě skutečně už přešla. Cítil jsem se opět naprosto v pořádku. pro mě to však opravdu bylo pouhé nachlazení. byl jsem mladý a silný, dobře živený vlk, takže mě to nezasáhlo tolik jako třeba ji. "Také mě těší," řekl jsem. "Asi uděláte nejlépe, když si ještě odpočinete. Můžu vám přinést něco k jídlu, pokud chcete, i když nejspíš jen hlodavce. nejsem moc dobrý lovec." S trochou štěstí bych ulovil i nějakého ptáka nebo možná našel zraněnou horskou kozu, která spadla ze skály, ale to jsem slíbit nemohl. Potřebovala však energii, aby se nemoci zbavila úplně. "Hledal jsem jen nějakou jeskyni, ale pokud znáte nějaké rostliny, budu rád, když mi o nich povyprávíte," řekl jsem. neměl jsem pocit, že by mi něco dlužila, ovšem rád jsem se dozvídal nové věci a momentálně jsme se zajímal o botaniku.

Jméno vlka: Cithrian
Počet postů: 3
Postavení: kappa
Povýšení: -
Funkce: průzkumník
Aktivita pro smečku: -
Krátké shrnutí (i rychlohry): léčí se z nemoci, hledá rostliny a zkoumá okolí

Přešlápl jsem na místě. Nečekal jsem, že se vlčice vzbudí tak rychle a možná jsme měl v plánu zmizet dřív, než si mě všimne. nechtěl jsme ji vyrušovat. Když už však byla vzhůru, už bylo hloupé se otočit a prostě odejít. "Vlastně jsem hledal nějakou jeskyni," přiznal jsem. "Vůbec mě nenapadlo, že by ji už někdo mohl najít přede mnou." Na druhou stranu jsem měl docela štěstí, že tu na mě nečekal třeba medvěd. Nakonec jsem se rozhodl a posadil se na podlahu. Když říkala, že jí tu nepřekážím, tak jsme tu pravděpodobně skutečně nepřekážel a když už jsem našel nějakou jeskyni, nechtělo se mi z ní hned odcházet a hledat jinou. Střihl jsme oušky. "Opravdu? Moc jsem toho neudělal, jen vám dal tu jednu rostlinu." Ovšem slyšel jsme to rád. Zpočátku to znělo tak hloupě, snažit se rostlinu vyhrabat zpod sněhu - bylo mi trapné ji donést Zinkovi, ačkoli to léčivá rostlina byla - a teď jsem se dozvěděl, že někomu mohla dobře posloužit, těšilo mě to. "Jsem Cithrian, ale můžete mi říkat Rian," představil jsem se, "myslím, že jsme si je předtím neříkali, já si to vaše také nepamatuji." nechápal jsem, proč mi vyká, ale byla starší a tím pádem to byla ona, kdo rozhodoval. "Byl jsem nemocný, ale už se mi podařilo se toho zbavit, navíc mi nebylo úplně dobře už když jsem vás potkal... ale nebylo to nic hrozného, mimo to mi pomohl náš smečkový léčitel."

Chvíli jsem procházel horami a pátral. Možná... že bych nakonec udělal lépe, kdybych zamířil zpět do smečky a do našeho úkrytu, ale když už jsem došel až sem, bylo mi hloupé to vzdávat. Čím déle jsem se procházel mezi skalami a hledal, tím blíž jsem musel být k nalezení úkrytu a tím pošetilejší by bylo to otočit. Vždyť už za támhletou zatáčkou jistě něco být muselo. Ne? Tak ne, ale za tou příští už to jistě bude. Pokračoval jsem ještě hodnou chvíli, než jsem uviděl jeskyňku, která vypadala příhodně. Cítil jsme tu i nějaké starší vlčí pachy, které už z velké části odvál vítr. No, nevadí. Vlezl jsem dovnitř a... a zjistil, že tady ten vlk pořád je. Uvnitř spala cizí vlčice "Uhm, pardon..." Zamumlal jsem a už se jal couvat ven, když jsme se zarazil. ta vlčice mi byla povědomá. nebyla to ta, kterou jsme předtím potkal na louce? Po modrém vlkovi však nebylo ani památky.

---> Furijské hory (přes ostříží zrak)

Na louce jsem se chvíli zastavil a ulovil si pár hlodavců a pak si na chvíli zdříml. Chvíli mi to zabralo a nebyl to žádný velký oběd, spíš taková malá svačinka, něco k zakousnutí, ale zahnalo to největší hlad a já tak mohl pokračovat v průzkumu. nakonec jsme opět stanul před horami a pustil se do výšlapu. Malý odpočinek po jídle mi přišel k duhu, už jsem se opět cítil téměř úplně v pořádku. věděl jsme, že bych se ještě neměl přetěžovat, takže jsem nespěchal a prohlížel si okolní krajinu. vymyslel jsme si hru, kdy jsme počítal nejrůznější věci, které jsme viděl, a snažil se odhadnout, kolik jich ještě zahlédnu, než dojdu tam a tam. Moje odhady nebyly moc přesné, ale bylo to příjemné zpestření cesty. Brzy už jsem se ocitl uprostřed hor a začal se rozhlížet po nějakých pěkných jeskyňkách. Hory už jsem docela znal, nebyl jsme tu poprvé, ale teď pod sněhem zas vypadaly trochu jinak, než při mé poslední návštěvě,

Vlci vypadali, že mají svých problémů dost. nechal jsme je být a sledoval, jak odchází, než jsem vyrazil opět vlastní cestou. nemoc už mě docela opouštěla. Možná že čerstvý horský vzduch skutečně pomáhal. A nebo pomohl odvar od Zinka a moje tělo už se s bacily úspěšně vypořádalo. Pořád jsem se ještě necítil úplně dobře, ale už jsem si připadal skoro vyléčeně. Pokračoval jsem na louku. Když už jsem byl pryč z území, mohl bych si rovnou ulovit něco dobrého. A pak bych mohl vyrazit opět do hor, podívat se po nějakých hezkých jeskyňkách, omrknout situaci a tak podobně. Doufal jsem, že opět objevím něco zajímavého, s čím bych se pak mohl vrátit do smečky. Chtěl jsem být užitečný
Vyrazil jsem na cestu jiným směrem, něž kudy odešli ti dva vlci. na louce by mohli být nějací hlodavci, které snad zvládnu ulovit. Malá svačinka byla vždycky vítaná.

---> Severní hory (přes Ostříží zrak)

Ptát se vlčice, jestli je nemocná, se ukázalo být docela zbytečné, protože bych musel být slepý, abych neviděl, jak se tu kácí a jaké má problémy se vůbec normálně pohybovat. Zastavil jsem u nich a položil rostlinu na zem, abych mohl normálně mluvit. "Bylo by lepší zůstat někde v teple, než lézt po horách. Hlavně jestli se jí špatně dýchá." Řekl jsem. Pochopitelně mohli mít důvod pro to courat se takhle po horách, to jsme vědět nemohl. "Ale tahle rostlina by vám možná mohla pomoct. nebo... jí, pokud ty nemocný nejsi. Jmenuje se sioba horská, šťáva z její cibulky je léčivá. Není tedy už nejčerstvější, protože je zima, ale pokud někdo z vás má magii země, můžete ji trochu oživit nebo vypěstovat podobnou." Postrčil jsem siobu směrem k vlčici. pak jsem se rozhlédl a vzápětí vyrazil do závějí, odkud jsem přinesl další, podobně zmrzlou a poničenou zimou. Měl jsem na ně docela štěstí. "Rostou tady v horách. nebo i jinde v horách."

Pokračoval jsme v chůzi a přemýšlel, co s tím uboze vypadajícím kusem salátu vlastně provedu. Čím déle jsme ho nesl, tím hloupější mi připadalo ho odnést Zinkovi jako něco, co by mohlo být užitečné. nechtěl jsem, aby si o mně Třezalčin otec myslel kdo ví co, už tak stačilo, že jsme poprvé nezačali úplně dobře a já měl pocit, že bych okolo toho vlka měl našlapovat opatrně. Netušil jsem proč, ale prostě ve mě vzbuzoval víc respektu než samotná alfa naší smečky.
Ne, rozhodl jsme se, tu kytku mu rozhodně nemůžu zanést. Vždyť vůbec nevypadala reprezentativně. Jenže co teď s ní, když už jsem ji vyhrabal zpod sněhu?
Z úvah mě vyrušil cizí pach. nastražil jsme uši a zastavil jsem. Brzy jsme zaslechl i vzdálený kašel. Ah, že by někdo další, koho postihla tahle nemoc? Možná... možná bych je mohl tou rostlinou nakrmit, když už jsme ji vytrhl? Buď jim pomůže, nebo ne, na tom se přece nedalo nic zkazit, ne? A tak jsem se tedy vydal za vlky s tím seschlým salátem stále v tlamě. "Uhm, dobý den," zamumlal jsem, "Vy che taky nemochní?"

---> Les alf

Když jsem nad tím tak přemýšlel, vlastně jsem vůbec netušil, jak tu nějaké rostliny najdu. Ano, bylo to špatné plánování, ale tak hlavně jsem se stejně chtěl nadýchat čerstvého vzduchu a toho tu narozdíl od rostlin byla spousta. Vrtalo mi hlavou, jak by někdo z procházky v horách mohl onemocnět. Možná za to mohlo místní podnebí? Budu se pak muset toho vlka doptat. A nebo Zinka. Ten byl přece léčitel, tak mi jistě bude o nemocích schopný říct první poslední.
nešel jsem nijak rychle, protože když jsem přidal do kroku nebo šplhal nějaké větší kopec, začalo se mi špatně dýchat a já se tu nehodlal uštvat. Vždyť jsem stejně nikam nespěchal, chtěl jsem se tu jen porozhlédnout.
A pak, světe div se, jsem v tajícím sněhu zahlédl vykukovat něco barevného. Okamžitě jsme k tomu vyrazil abych to vyhrabal a světe div se! Byla to sioba. Nutno přiznat, málem bych ji nepoznal. Musela vykvést hodně pozdě na podzim a sníh ji zastihl nepřipravenou a zmrazil ji. Její květ víc připomínal kus ledu, než cokoli jiného, ale zima, jak se zdálo, ji dobře zakonzervovala. Bude v tomhle stavu vůbec ještě použitelná? Třezalka mě však nevarovala, že by nebyla, takže jsme ji vyhrabal. Sem tam jsem si musel pomáhat magií, abych ohřál vodu z tajícího sněhu a rozmrazil tak zem. Šlo to pomalu, ale nakonec jsme splihlou rostlinu vítězoslavně zvedl v zubech. Tak. A co teď?

---> úkryt

Dostal jsem se na území, ale pokračoval jsem dál. Nehodlal jsme se tu dlouho zdržovat. cestou se ke mně donesl slabý pach Enzoua, ale jak se objevil, tak také zmizel, až jsem si skoro myslel, že se mi to jen zdálo. Nemyslel jsem si však, že bych ho podle toho dokázal vystopovat a najít, takže jsem pokračoval dál, směrem k horám. Když už jsem byl venku, mohl bych se alespoň podívat po nějakých léčivých rostlinách. Třeba by Zinek ocenil, kdybych mu ej nasbíral. Sám vypadal, že má v doupěti práce až nad hlavu, tak bych třeba mohl být užitečný. Chtěl jsem začít především siobami a na ty jsem musel do hor. Jistě, třeba bych mohl objevit něco i tady, ale na druhou stranu byla zima a v zimě moc rostlin nerostlo. To leda kdybych něco objevil pod vrstvami sněhu. Když jsem nad tím tak uvažoval, bylo by podstatně lepší, pokud bych rostliny uměl sám vypěstovat pomocí magie. Jenže to jsme neuměl, takže jsem byl odkázán na obyčejné hledání.

---> Furijské hory

Podle Zinkových instrukcí jsme si našel tichý koutek v úkrytu stranou od ostatních. Slyšel jsem tlumené hlasy dalších vlků, kteří se v úkrytu nacházeli, ale nějak mě to netrápilo. Byl jsme po celém dni unavený a netrvalo dlouho a už jsem spal.
netušil jsem, jak dlouho jsem spal, ale nemohlo to být víc, než pár hodin. Když jsme se vzbudil, v krku mě pořád škrábalo, ale o něco méně, než předtím. Alespoň jsme měl ten dojem. Ten odvar tedy musel pomoct. připadal jsem si však také jako kdyby se mi hůř dýchalo. ne nijak zvlášť, jen trošku. Možná za to mohl zatuchlý vzduch v noře. A tak jsem vstal a vyrazil ven, abych se trochu prošel a nadýchal se vzduchu čerstvého. Jistě, prý bych měl zůstat v teple a odpočívat, ale já byl přesvědčen, že bych měl také naslouchat vlastnímu tělo, a to teď chtělo kyslík. Takže jsem se zvedl a vyrazil ven.

---> Les alf (přes Daénskou smečku)

Naklonil jsme hlavu na stranu když na mě tmavý vlk promluvil. "V horách jsem byl. tady kousek od smečky. Ale to už je docela dlouho. To s tou nemocí nějak souvisí?" Abych pravdu řekl, netušil jsem, jak takové nemoci fungují. Nikdo mi to nikdy nevysvětlil, takže mi teorie, že se chytají na horách sice přišla krapet podezřelá a nepravděpodobná, ale byl jsme ochotný jí uvěřit, pokud by mi vlci tvrdili, že tomu tak skutečně je.
Když Zinek řekl, že máme otevřít tlamu, prostě jsme to udělal a vzápětí mi byla nacpána do chřtánu medicína, nebo co to bylo. "Děkuju, dobře. Měl jsme to už předtím v plánu." Nehodlal jsme je tu dál zdržovat, Zinek vypadal, že tu bude mít i beze mě dost práce a já zas tak nutně pomoc stejnak nepotřeboval, instrukce, co mám dělat, byly dostačující.
"Třezalka odešla, prý se vrátí zpátky do Alatey. Měl jsem vám to vyřídit." odpověděl jsem na jeho otázku. "No, já už radši půjdu, abych tu nepřekážel," řekl jsme ještě a už si to šupajdil pryč, najít si nějaké hezké místečko an spaní.

Škrábalo mě v krku a už mě to rozčilovalo. Nutilo mě to ke kašli což nebylo zrovna příjemné. Necítil jsem se sice nějak zvlášť špatně, ale ani mi nebylo úplně dobře a rozhodně jsme potřeboval šlofíka. Alfu najdu pak, počkalo to doteď, počká to ještě chvíli. Nicméně než jsem našel vhodné místo, kam bych se rozvalil, zaslechl jsem hlasy a napadlo mě ještě něco. Smečka měla léčitele, ne? Mohl bych se za ním stavit a třeba by měl něco proti tomu škrábání v krku a kašli. Nebo třeba alespoň znal nějaké speciální bylinky, po kterých bych se mohl podívat. Nebo... možná bych se mohl podívat po bylinkách, které mi ukázala Třezalka, ale nechtěl jsem je úplně testovat na vlastní tlapu, když mi posledně Zinek vynadal za ochutnávání neznámé kytky.
A když už jsem tak přemýšlel o Zinkovi... hele, na koho jsem narazil? Zastavil jsem kousek od něj a druhého, pruhovaného vlka, a nejistě přešlápl. Ten vlk nevypadal dobře a Zinek... no, nabyl jsme z toho dojmu, že se o něj stará. "Uhm, dobrý den, nechci rušit, jen-" nestihl jsem větou dokončit, když mě přepadl záchvat kašle. Sotva přešel, pokračoval jsem, "Eh, jen hledám léčitele. Asi jsem někde něco chytil." netušil jsem, jestli jsme tu správně, ale snad by mě mohli alespoň nasměrovat někam jinam, pokud bych se mýlil a měli tu jen intimčo.

Na její slova jsme přikývl. "Dobře, vyřídím." kdo ví, kde mu teď byl konec, ale hádal jsem, že se pohybuje někde kolem. No, já měl teď v plánu zalézt do úkrytu a trochu se prospat, měl jsme dojem, že na mě něco leze, jak mě začalo škrábat v krku. "Měj se, Třezalko. Snad se zase brzy uvidíme," rozloučil jsem se. Nemělo smysl to dál protahovat. nechal jsme Váčkovky Váčkovkami a zamířil domů, abych se tam dostal co nejdřív. Byla docela hnusně zima, už jsem se těšil, až zalezu do vyhřátého pelechu a na chvíli si schrupnu. No, možná na delší chvíli. Potřeboval jsme také najít alfu a pokud možno ji informovat, že jsem se dozvěděl o zajímavých rostlinkách. A taky že jsem asi někde onemocněl. Ale všechno hezky popořadě, nejdřív dojít domů.

---> úkryt