Příspěvky uživatele

< návrat zpět

POST č.23

Nechal jsem Ellie se se mnou rozloučit, čekal jsem snad i olíznutí, ale ona byla fakt opatrná. Jen co nebylo slyšet jejích krokou a ještě chvíli na to, otočil jsem se a ďábelsky mi zajiskřily oči. Pohodil jsem hlavou a líně zívl. Je čas si zase odpočinout, řeknu si a rozejdu se dál od vodopádu. Přeci jen, kdyby někdo přicházel, pod zučící vodou ho asi moc neuslyším. Položil jsem se tedy mezi nějaký strom a keř, kde jsem vlastně nebyl moc vidět, tedy dalo by se říct že vůbec, pokud se na to místo někdo fakt nezaměřil a stočil jsem se tam do klubka. S povzdechem a nadějí v lepší další den jsem zavřel víčka a oddal se spánku. Nikdy jsem si s ničím nedělal starosti a tak jsem úplně v klidu usnul. Když mě něco sežere, tak mě něco sežere, spát prostě musím. Lehkomyslnost mi zatím nikdy neublížila a vlastně proč by měla, přišlo mi, že je to spíš k užitku takovou vlastnost mít. Spokojen sám se sebou jsem si nechal zdát nějaký krásný sen, i když můj život byl jako sen, alespon pro mě, byl prostě dokonalý!

POST č.22

Měl jsem pocit, že se mě Ellie snaží uklidnit, ale málo, pořád jsem byl značně dotčený její nedůvěrou ve mě. "Nemusíš se snažit, chápu to, kdo by věřil takovému šupákovi, jako jsem já," řekl jsem a trochu se od ní odtáhl. Bylo vidět, že má nálada se zhoršila. "Jdi, jdi a nech mě tady, ať ti náhodou neublížím," zakňučím a odvrátím od ní pohled. Trochu se mi chvěje hlas. Zvednu se proto a poodejdu pár kroků a svěsím hlavu. "Myslel jsem, že jsi jiná," zamumlal jsem. Nevím, jestli mě slyšela, ale asi by bylo lepší, kdyby mě tu tak nechala. Už je načatá, ale kdo ví, jestli by se naše cesty ještě setkaly, rozhodně to byl tvrdý oříšek tahle vlčice to ano. Ale v tom největším drama se vždycky udělá přestávka. Zvedl jsem se a koukl se před sebe. Asi zkusím ještě ten les, pomyslím a čekám, jestli Ellie ještě nějak zareaguje, ale nedávám tomu moc naději, že mi padne kolem krku a usmíříme se. Nechce mi věřit, tak ať nevěří, to se tak občas stává. Povzdechnu s svěsím smutně uši.

POST č.21

O magiích jsem se toho moc nedozvěděl a tak jsem to téma nechal. Budu si muset hold najít někoho jiného kdo mi to poví a nebo vyslechnout toho šedého podivína jak ona tvrdí. Povzdechl jsem a když se tak vyšvihla a oklepala se, zvedl jsem hlavu a zaujatě sledoval co dělá, moc mi to nesedělo. Olízl jsem si čenich a taky se zvedl. Pomalu se rozešel k vodě a začal pít. Ellie zatím začala mluvit něco o důvěře. "Nemyslíš si, že kdybych tě chtěl kousnout, tak už to udělám?" řeknu a tvářím se dost ukřivděně. "Chápu, že máš potřebu být opatrná, ale mrzí mě, že mě házíš do jednoho pytle s těmi, co jen hledí na to, jak ti roztříštit srdce," řeknu rázně a zamračím se. Jen nad ní zakroutím hlavou a sednu si k vodě hledíc na ní. Stáhnu ocas pevně k tělu a lehce si namočím levou tlapu, která tak vypadá, že mě pořád trápí. Zastříhám ušima a utrápeně povzdechnu. Svěsím hlavu a prohlížím si obličej, možná by chtěl změnu. Teď je ale třeba řešit Ellie a její nedůvěru ve mě. Hrozně mě to štve a stejně tak taky vypadám.

POST č.20

Poklepal jsem koncema volně vysících tlapek o sebe a chvíli bylo ticho. Byl jsem ponořen do vlastních myšlenek, ze kterých mě vytrhla Ellie, která se začala válet. Pomalu se blížil večer a i když bylo přes den krásně, noci byly docela chladné. Koukal jsem na ní a ještě chvíli nic neříkal, když si pšíkla, jen jsem se lehce zasmál nad její roztomilostí. "Kolik těch magií vlastně máš?" zeptám se po chvíli navázaje nějakou normální debatu po tom dlouhém tichu. "Myslím, že je lepší je mít, než nemít, na rozdíl ode mně," řeknu a trochu smutně kouknu do trávy, kde lehce pohrabávám drápkem v zemi. Magie a síla mě nějak extrémně nezajímaly, ale byloby dobré je mít, no ne? Mít takovou sílu, že ať udělám cokoliv, neponesu za to následky a budu moct dělat úplně všechno. Trochu mi zajiskří oči. Sám přemýšlím, co bych vlastně chtěl umět, to by bylo dobré umět ovládat, ale popravdě mě moc nenapadá. Nevím jaké jsou možnosti, znám spíš jen základní elementy a ty mi přijdou k prdu. Vlastně i má voda mi přijde celkem k ničemu, když si to tak vezmu. Pohodím ocasem a zaměřím se na Ellie, která by mi jistě mohla povědět víc, vypadá, že to tu zná, takže budu doufat, že mi něco řekne, kdyžtak budu muset vyslýchat někoho jiného zdejšího.

POST č.19

Mlčení mi nevadilo, vlastně v tu chvíli nebylo ani co říkat pro zatím. Jen jsme kolem sebe jak dva pošukové chodili a to bylo všechno. Ellie pak přišla k trochu sadističtější záležitosti a tou bylo okusování, kterého jsem se nejdřív trochu lekl, ale nebylo to nic, co bych nesnesl. Nechal jsem se položit do měkké trávy a celý se do ní rozvalil. Ještě jsem se tak mrcasil vedle Ellie a sem tam jí nějaký ten kousanec vrátil, ale na rozdíl od ní, já jsme jí skoro ani nestikl, přeci jen jsem gentleman - no dobře, tak nejsem, ale pro teď jo. Dál jsem byl jen bezstarostným vlkem, co si užívá letního odpoledne. Podíval jsem se na své tlapy, které nechala porůst před chvilkou, chvíli jsem si je prohlížel a přemýšlel o její síle. Jak je vlastně silná? pro mě dost podstatná informace. "Jsi krásně magická," řeknu tiše hledíc na tlapky a pak k ní přetočím hlavu, abych ještě něco dodal, ale naše čumáky náhodou setkají v těsné blízkosti, chvíli na ní jen tak koukám a oči mi mihotají při pohledu do těch jejích. O asi dva milimetry se k ní natáhnu blíž pomalu, ale pak rychle odvrátím čenich pryč a hledím si rozpačitě svého. Ještě chvíli dělám, že si prohlížím packy a pak se se svým trochu na pohled napjatým tělem převalím na břicho a položím hlavu na tlapy. Ani si neuvědomuju, že vrtím ocasem celou dobu a nemůžu přestat.

POST č.18

Dost se mi ulevilo, že nebudu muset řešit nějaký srdceryvný příběh, nebo kdo ví co. Minulost je minulost a byl jsem rád, že jí nechala jen vzpomínkou a řešila přítomnost. Zprvu jsem moc nevěřil, že to nechá být, ale když se zvedla a začala kolem mě chodit a bořit mi čenich do srsti, napnul jsem všechny svaly a udiveně zvedl hlavu a vystřelil uši vzhůru. "Ellie? Co to děláš?" zeptám se rozpačitě, protože mi čenichem čenichá i na stehnech a tak. Přeci jen jsem mladý vlk, takže na tohle nějak reaguju. Pozorně jsem jí sledoval, ale vypadalo to tak nějak zábavně, že jsem se musel přidat. Začal jsem jí po jejím směru tak obcházet a otírat se o ní, takže to vypadalo, jako když tak nějak podivně v kruhu tančíme a vždy se jí jen lehce čelem dotknu a otřu na krátký okamžik, občas jí taky očichnu. Docela zajímavá věc, možná je to nějaký její zvyk? Jiný kraj jiný mrav, ale bylo to špatné to vůbec. Pomalu jsem jí svým stále lehce pajdavým krokem obcházel a pak se zastavil a jen se na ní mlčky koukal s vrtícím ocasem, jak nějak napjatý, ale tak nějak příjemně při tom. Zastříhal jsem ušima a čekal na to, jak tenhle rituálek bude pokračovat, nebo co se z něj vlastně vyvine.

POST č.17

Jen jsem se zasmál. "Potřebuješ to jako sůl - nádherně ti při tom září oči," řeknu Ellie lichotku a dlouze se jí do nich zahledím. Pohodím ocasem a ještě jednou se oklepu. Na to mi ale přijde, že se s ní něco stalo. Zajela předníma do vody a jen si tam tak tlapou cachtala hladinu. Udělal jsem všechno tak jak jsem měl a ona najednou takhle obrátí? Zmateně jsem k ní udělal těch pár kroků, co nás dosud dělilo. "Stalo se něco?" zeptal jsem se na rovinu. "Udělal jsem něco špatně? Přehnal jsem to s tou vodou?" vyptávám se ihned a s lehkým zakňučením jí strčím čenichem do krku někam za ucho a ona může pocítit, jak nasaju její pach pomalu. Pak se zase vzdálím a udělám smutně jeden krok vzad. Stále mám hlavu sklopenou a uši smutně stažené dozadu. Olízl jsem si čenich a se sklopeným zrakem vyčkával na verdikt. V hlavě jsem si přehrával, co se asi tak dělo a kde se stala chyba, ale na nic jsem nemohl přijít. Možná byla jen unavená, ale možná taky ne. Měl bych jít? Skončilo to tady pro mě? Lehce jsem se zachvěl a nadzvedl "nemocnou" tlapku. Hrudník už byl celkem v pohodě a tak jsem se mohl pohybovat tak nějak jak jsem chtěl celkem, přesto jsem ale stáhl břicho a stál tam jak boží umučení s těmi nejsmutnějšíma očkama co kdy kdo viděl.

POST č.16

Ani jsem se nijak nesnažil ihned se sápat nad vodu. Nechal jsem se klidně stáhnout od Ellie co nejhlouběji to zvládla. Věděl jsem, že jsem dobrý plavec a mé plíce to taky zvládají dost obstojně. Rozhodl jsem se proto chvíli počkat, až se dostane ke břehu a porozhlédnul se po tom, co je uvnitř jezírka. Bylo tak hezky průzračné, že jsem viděl snad všude. Nakonec ale i mě došel dech a tak se pár máchnutími tlapkama dostal na hladinu. Ellie asi 2x zakuckala naposled a pak se na mě otočila. Čekal jsem, že se i tak nenavštve, ale tohle byla velmi pozitivní reakce. ”Já jsem šílený - ty jsi divná - dokonale se k sobě hodíme!” řeknu vesele když trochu udýchaně plavu ke břehu. Celý mokrý jdu až k ní - nezapominaje lehce kulhat - a drznu jí tlapkou do stehna. ”Jé koukni, tady si nějak suchá,” řeknu a v mžiku už se oklepávám a znova jí celou zmáčím. Samozřejmě z toho mám hroznou srandu a tak se jí hned začnu smát, že je zas úplně mokrá nehledě na její reakci.

POST č.15

Konečně jsem se dočkal chvíle, kdy Ellie projevila trochu kontaktu. Nejdřív to noc nevypadalo, že mou hru přijala, protože se jen otočila a došla k vodě. ”Ty to tak! To se budeš muset pořádně snažit!” štěknu vyzývavě když jde blíž a jen čekám v mělčině. Jak ale začne jen pít, už přemýšlím, jak jí ještě víc motivovat ke hře. K mému štěstí se ale vlčice odrazí a skočí mi na záda. Není to 2x pohodlné, ale nakonec to ustojím a po pás ve vodě se snažím to nějak ubalancovat. ”Jo tak nejdřív na mě pošleš srnu, aby mě zmrzačila a teď mě doděláš sama jo?” zasměju se a trochu se zavrtím, aby se bála, že spadne. Ale přeci jen mezi mým a jejím tělem je velký rozdíl a tak ji držím. Pomalu se rozejdu a začnu s ní obcházet jezero. ”Líbí?” zeptám se a hned po její odpovědi se zastavím a chvíli nic nedělám. ”Aby ses na tom sluníčku ale nespálila...” řeknu nakonec a s těmi slovy se převážím na bok a oba dva nás shodím do vody.

POST č.14

Pomalu jsem procházel břeh, když se kolem mě prohnala tam i zpět Ellie. Jen jsem se na ní usmál a když si tak ožvýkávala kost já alespoň mohl relaxovat ve vodě a trochu protahovat hruď. Dlouze jsem zívl a ještě se trochu napil. Ellie dál pokračovala v kosti a mě nenapadlo nic lepšího než se prudce otočit a ocasem na ní lejsknout pořádnou vodní bombu. Chudák měla celou hlavu, krk a kousek zad úplně na ždímání. Pobaveně jsem se začal smát, jak tam tak ležela celá mokrá. Doufal jsem, že to nevezme zle a že mi to třeba vrátí. ”Buď hodná, víš že jsem zraněnej!” upozorním jí ještě než něco udělá. Snad jí to zvedne alespoň trochu náladu, jak jsem slíbil a nebude myslet na to, jak je divná a nikdo jí nemá rád. Konec konců, já zábavu uměl! Nebo jsem si to alespoň myslel, že se semnou nikdo nenudí, teda zatím si nikdo nestěžoval, ale zkratka jeden nikdy neví.

POST č.13

<< les u mostu

Asi bych měl říct, že se mi u vody líbilo a byl jsem rád, že jsem konečně u ní. Asi ano, ale... Tak nějak mi to bylo vždycky jedno kde jsem - jo, voda byla fajn, měl jsem ji rád - ale občas mi nevadilo dát přednost nějaké hoře, poušti, nebo kdo ví čemu jinému. Teď jsem neměl kdo ví jakou chuť tu předvádět kdo ví jaké vodní kousky a tak jsem Ellie jen přikývl a když jsme došli k jezeru, jen jsem k němu pomalu došel. Měla pravdu, bylo vážně hezké. Pomalu jsem se do něj rozešel - hlavně opatrně kvůli žebrům - a brouzdal se v mělčině, abych si schladil bolava místa. Už se to docela lepsilo, přeci jen v tom hlavní roli hrál šok že střetu. Pomalu jsem to tam prochzel a cítil, jak se mi rána zoceluje a lepší. Spokojeně jsem si olízl čenich a trochu se i napil, přeci jen, po tom mase, jednomu hned vyschne v hrdle. Opravdu poklidně jsem tedy smáčel část sebe, ale Ellie asi bude mít jiný názor na to, co dělat ve vodě.

POST č.12

"Prostě občas musíš věřit jen svýmu instinktu a já mám z tebe dobrý pocit a kdyby si mi lhala, no nebylo by to poprvé, co jsem se napáli," řeknu, jako bych to prostě chtěl vždycky risknout, dát naději každému vlkovi, že je v něm něco dobrého. Opatrně jsem si lehnul naproti ní a zavlnil ocasem. Jak jsem se tak skládal na zem, celý hrudník mě bolel a já jen tiše pokníkával, jak se postupně každé žebro dotklo země. Položil jsem hlavu na přední tlapy a pozoroval každý chloupek Ellie. "Hmm a co kdybychom to zkusili spolu?" navrhnu jí po jejích posledních slovech a začnu hravě vrtět ocasem. "Musíme ti trochu zvednout náladu, než potkáš dalšího vlka nebo vlčici nanic," řeknu a začnu se znovu zvedat. Sice to jde trochu křečovitě, ale nakonec se dostanu na nohy a rozejdu se rovnou za nosem odkud cítím vodu, o které mluvila. Snažím se rozklusat a i když se u toho tvářím jako by mi někdo cpal do tlamy pořádně kyselé citróny, i přes to se snažím nabrat nějaké tempo. Vesele při tom hážu ocasem a doufám, že mě bude následovat.

>> Jezero

POST č.11

"Když - když já jsem zvyklý na smečku, na to, mít všude kolem sebe svou rodinu... Ale... Ale teď... Teď jsem o ně přišel," zakňučím a zas skloním hlavu, jako bych brečel. Ellie má sice snahu obhajovat to, proč je dobré být i tulák, ale to není pro mě. "Díky, že se tak snažíš mi zvednout náladu, ale já prostě nedokážu žít bez lásky," dodám a snažím se pousmát, ale má zlomenost se dostane do popředí a mě zas koutky spadnou dolů. Ellie se na to téma začne zaobírat čistě sebou. Začnu jí a její příběh poslouchat a vydržím tak až do konce. "Asi tomu nebudeš věřit, ale mám to hodně podobně. U vlčice se to ještě dá, ale když má vlk vlk citlivou duši, hned je všem pro smích a - a - a prostě jsem se nenarodil jako někdo, kdo vidí vlka a hned ho nenávidí a to je asi špatně," řeknu jí krátce a stáhnu uši. Pustím si žebra a udělám jeden náhavý krok k ní. "Víš, vlastně si nemyslím, že jsi divná, řekl bych, že jsi naprosto vyjímečná a dokonalá se svou laskavou povahou," řeknu jí a kouknu jí hluboce do duše, aby věděla, že teď je všechno jen o ní. Chci, aby se cítila vyjímečně.

POST č.10

Tiše jsem seděl a čekal co se stane. Trvalo to sice docela dlouho, ale hle! Vlčice se rozpovídala! Otočil jsme k ní hlavu a poslouchal její omluvy. Mlčel jsem. Celou dobu jsem nevydal ani hlásku. Dokonce ani když mě vybídla k jídlu jsem nic neřekl. Koukal jsem na ní a čekal, jestli je to všechno a zdá se že bylo. Pak jsem sklopil zrak a vypadal hrozně dotčeně. "No," začnu, "Není to tvoje vina, jsem zvyklý lovit ve smečce zkrátka," odpovím jí klidným neutrálním hlasem a pak ostře sevřu víčka a odvrátím od ní hlavu. "Jenže teď budu sám, takže máš pravdu, měl bych se to naučit," řeknu tenkým zlomeným hláskem, až skoro zakňučím. "Promiň, nechci před tebou dělat scény," řeknu když se trochu rozdýchám a zaženu tu slabost. Než stihne odpovědět, ještě něco dodám. "Víš co, trochu se najít a půjdu se asi raději zchladit sám, nechci aby si mě viděla takhle - jak trosku. Věř mi, že o proti mě jsi úplně dokonale normální - jedinečná, ale normální," dodám ještě smutně a vezmu si kousek masa do huby a pomalu ho přežvykuju. Trochu se najíst musím a srna je opravdu lákavá, já si jí sám asi těžko skolím.

POST č.9

Trochu protivně jsem sledoval vlčici a snažil se nějak vyrovnat s bolestí. Vypadala, že se chce chvástat a to jí plusové body u mě nepřidalo. S povzdechem jsem se posadil a snažil se nějak srovnat. "To je dobrý, prostě na zdejší poměry nejsem stavěnej," řeknu a tlapkou, kterou jsem vydával za zdravou na ní mávnu, ať to neřeší. Bylo mi tak podivně zle. "Najím se za chvíli," dodám ještě při pohledu na mrtvolu. Jen to trochu vstřebat a bude to dobrý. Vlčice přeci jen nebude tak prkenná jak jsem si z prvu myslela tak mě napadne ještě jedna věc, co zkusit.
"Ne, jen mi to trochu zaskočilo, oklepu se a bude to dobrý, teď to potřebuju jen vstřebat - fakt se nestarej," řeknu dost rázně a dám vlčici najevo, ať se ode mně raději drží dál, protože nechci další pohromu. Už tak jsem byl dost unavný z předchozích toulek. Zastříhám ušima a kouknu se po hrudníku, který si svírám údajnou nemocnou tlapkou. Není tedy vidět rozsah zranění. Nenavazuju dál další konverzaci, už prve jí přece odmítala, jen tam tak sedím a snažím se rozdýchat bolest.