Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Tak teď jsem teda fakt nechtěl říkat, že nevím. Co kdyby to moji Mrazivku zklamalo? To jsem nemohl dopustit! "Nooo... To je taková věc," začal jsem, "co je od nás hrooozně daleko a je na obloze, akorát jsem teda ještě žádnou neviděl, takže musí být fakt daleko a nebo fakt malé, že jo." prý byly ve vesmíru a vesmír byl za oblohou, to jsem věděl. Takže jsem jí v podstatě dal odpověď. Usmál jsem se, zavrtěl ocasem a doufal, že se jí bude moje odpověď líbit i když fakt nebyla moc extra. Ale galaxie byly určitě hrozně cool, takže ani pořádnou definici nepotřebovaly.
"Tak to teda společně zjistíme," slíbil jsem jí, "slyšel jsem taky, že partneři stojí při sobě a pomáhají si!" Co nejdřív někoho najít? Jo, to byl taky skvělý nápad. "A co třeba hned?! Já jsem teda mocinky zvědavý jak to je. Túmap tu na nás určitě počká!"
A to už jsem taky dostal pusinku a zaculil jsem se, "jů, ta byla ale sladká!" To byla fakt pusinka jak se patří, Noelle šlo pusinkování moc hezky. "Já tě budu mít rád za ně za všechny!" Slíbil jsem jí okamžitě. Jdem najít někoho hned? Moje řeč! Ona mi snad i četla myšlenky. Vyskočil jsem a už jsem upaloval za ní.

---> Temný les

"A... a... až na konec galaxie!" Prostě jsem jí musel ukázat, jak mocinky moc vážně to myslím a jak moc ji miluju. Neměl jsem nejmenší ponětí, jestli je Galaxie dál, než měsíc a Slunce. Nebo... Později? Ale bylo to takové koštaté slovíčko, tak mi to přišlo příhodné a správné to říct. A už jsem byl obejmutý. Tulení bylo vážně fajn, vůbec jsme ji nechtěl pustit, tak moc fajn to bylo. Byl jsem rád, že jsem o párech věděl alespoň něco málo, protože co bychom si jinak počali. Co kdybychom něco dělali špatně!? "Já nevím. Ale víš co? Mám nápad! Někdo to vědět určitě bude, tak až někoho potkáme, tak se zeptáme a zjistíme to!" Jo, zjistíme to. A pak nic nepokazíme, to byla jasňačka.
"Líbila se ti?" Zeptl jsme se nadšeně, "tak já ti dm ještě jednu! Protože tě mám hrooozně rád." A hned jsem jí na čumáček vtiskl druhou, ještě větší. Prostě jsem ji řádně oslintal.
Náš úkryt, naši my... To bylo dokonalé, "Aaa, já taky ne! Jsem nejnadšenější" Usmál jsem se od ucha k uchu, "jsem hrozně rád, že jsem tě potkal."
Momentík jsem uvažoval nad její otázkou, "Nooo... Určitě by měli!" Zavrtěl jsem ocáskem, "chtěla bys malé vlčky, o které bychom se mohli starat?"

"A do konce vesmíru!" Až teď jsem si všiml, že je tu parádní ozvěna, takže jsem se do toho pořádně vložil a hulákal taky. Líbilo se mi, že nám skála odpovídá a potvrzuje naše slova, jako by to byla jasná věc. A taky že byla! Vždyť jsme se měli tak moc rádi, že to ani jinak být nemohlo. Měl jsem partnerku, whoa! Už jsem chápal, proč moje ségra tak pokukovala po vlcích a brácha po vlčicích, protože tohle bylo naprosto super. Mrazivka byla dokonalá, brácha by mi ji určitě záviděl, tak moc byla super. Tak moc super, až jsem ji objal a vtiskl jí jednu pořádnou pusinku na čumáček. "Já jsem tak šťaaastný! Jo jo jo, budeme se tulit v našem Túmapu, který je jenom náš a my jsme taky jenom naši!" Všiml jsem si sliny, která mi přistála na kožichu a taky si odplivl, ale ne na ni, jen tak na zem, "tfuj a je to pravda!"
Až jsem se začervenal, když pochválila moje představování, "teda, děkuju! Hodí se to k sobě božíčkovatě, seš prostě nejlepší, žes to tak hezky vymyslela!" Přikývl jsem, "to si piš, že chci. Odteď už jenom tak a ne jinak!"
Zamyslel jsem se nad její otázkou ohledně narození, "víš, že já ti ani nevím. Asi se to prostě stane, když se dva vlci mají rádi a chtějí malé vlky?" Tohle se mnou maminka neprobírala, "ale... Ale my na to určitě přijdeme!"

"Až na konec světa! Až na konec všeho!" zopakoval jsme po ní nadšeně. Ta měla prostě báječné nápady. všechny její nápady byly báječné. celá byla báječná. A byla moje! No není ten svět skvělý? Já bych Mrazivce snesl modré z nebe! I když ten nápad už určitě musel mít někdo přede mnou, jak jsem tak koukal do jejích oček. Trochu mě zklamalo, že mě to nenapadlo jako prvního, ale i tak si to zasloužila a nehodlal jsem kazit tuhle úžasnou chvíli. A teď se budeme tulit? Tak jo! Tulení jsme bral. Mrazivka měla úžasně měkký kožíšek. "No, já zas vypozoroval, že partneři se k sobě vždycky chovají hrozně hezky a tulí se a občas si i nosí dárečky a tak." Musel jsem Mrazivce přinést dáreček! V duchu jsme si udělal poznámku, že až půjdu okolo něčeho hezkého, co by se jí mohlo líbit, tak jí to přinesu. "Myslíš Deimos alias Proužek," opravil jsem ji dychtivě, naprosto netečný ke zkušenosti, že se patrně jsen nepřeřekla, ale prostě nevěděla. ne, Mrazivka určitě nemohla nevědět, ta by mé jméno nezapomněla, na to byla moc úžasná a tomu jsem plně věřil. "Jsem Deimos alias Proužek a tohle je Noelle alias Mrazivka a je to moje partnerka. Ta nejlepšejší partnerka na světě!" Představil jsem se hned imaginárnímu vlkovi, abych si to nacvičil a pak to udělal správně. "To je taky nějaká formulka, kterou vždycky partneři používají?" zeptal jsem se pak zvědavě.
Koukl jsem na vodu, "Jo, myslím, že se poučila a už to nikdy neudělá. Koukej, jak se provinile vlní," ukázal jsem na hladinu tlapkou. Moc se nevlnila, jen co je pravda, ale trochu jo. "Počkej, jako... objevit se na světě? Já si teda taky pamatuju, jak jsem byl maličký, stejně jako moje sestřička a bráška. a nebo byla maminka obrovská, teď nevím. každopádně... myslím, že se tomu říká... tento..." snažil jsem se rychle vzpomenout si na to slovíčko, které mi nelezlo na jazyk, "jo, narodit se, to je ono! Ale už si nejsem jistý, jak se takové narození stane. Cos to předtím říkala o malých vlcích? Předtím, než jsi měla ten božíčkovatý nápad stát se partnery."

Taky mě milovala! Tohle byl ten nejlepší den v mém životě. Za to si rozhodně zasloužila ještě jednu pořádnou pusinku a tak jsme jí jednu hned dal. Co jednu, zasloužila by si milion pusinek! A taky je dostane, ale postupně. "Jo, to bych moc rád! A já tě budu taky napořád milovat." Můj ocásek zběsile napodoboval ten její, jako by ho snad chtěl předhonit kdo se umí vrtět rychleji. "Jo? To ani nevím, to je pro mě novinka." Možná jsem o tom už něco zaslechl. teda jako o partnerech, ale že bych z toho byl moudrý, to ne. nějak jsem tomu nikdy moc nerozumněl, téhle celé lásce a tak. Ale teď? Jo, měl jsme svou Mrazivku. "Jo jo jo, budeme partneři!" Já bych jí odkýval snad všechno, když se usmívala tak roztomile. Jo, žral jsme ji. Naprosto. Mrazivka a Proužek, partneři navždy. Není život nádherný? Já už ani nevěděl, co bych si mohl víc přát! Vlastně jo, věděl. vychovanou vodu, která by mi moji novou božínkatou partnerku netopila. A to už jsme na vodu oba naštvaně zírali. No jestli se po takovém pokárání nepolepší, tak už nevím po čem by se polepšit měla. "Ty ty ty, vodo, to se nedělá, jasné?"

Jaké já měl štěstí, že jsem na Mrazivku narazil! Okamžitě jsem jí olíznutí s nadšením oplatil a rychle hledal slova, "A já tě mám taky moooc rád, já tě totiž přímo zbožňuju! Teda ne, nezbožňuju tě..." jak bylo to slovo, jak bylo to slovíčko? Uvědomil jsem si, co jsme vypustil z tlamy a okamžitě jsem se vrhl to zachránit, "teda zbožňuju tě, to taky, ale já tě přímo, no, miluju! Jo, to je ono, miluju tě." Jak jsem to řekl, tak jsem trochu znervózněl jestli to ona cítí stejně, ale věřil jsem, že ano. No, lepší bude řešit naši novou parádní jeskyňku, než se tím zabývat. I kdyby mě Noelle nemilovala, měla mě fakticky mooc ráda a to by mi klidně i stačilo.
"No to je fakt, rozhodně bychom ho měli pojmenovat!" Nikdo přece nechtěl, aby byl jeho úkryt smutný úkryt měl být veselé místo, hlavně když nebyl jen můj nebo jen její, ale byl náš. "Eeeh..." přemýšlel jsem, ale než jsem na něco kápl, předběhla mě. "Jo, to zní super! Ale... není to moc dlouhé? Mohli bychom to zkrátit třeba na... tajúk... túmp... Túmap! Bude to Tajný úkryt Mrazivky a proužka, ale budem mu říkat Túmap, aby to netrvalo tak dlouho, co ty na to!?"
Rychle a obdivně jsme ji objal, "To je dobře! Jsi moc šikovná." Pak jsme vrhl naštvaný pohled na vodu, "Ale jestli tu má tahleta bydlet s náma, budem ji muset vychovat, to se nedělá tě topit."

Hlásím ještě deimose
Pouze neherní část, pochopitelně
zvíře medůza

To jsem jí okamžitě odsouhlasil, "jo, jo, přesně tak, protože jsme dva a jsme ti nejbožejší kámoši na světě. Prostě na nás nikdo nemá!" jak by taky mohli, když jsme byli dva a měli se ak moc rádi. Já Noelle prostě žral a nebál bych se jí to ani říct. "To si piš, že ne, to nemůžeme dopustit. ještě by sem pak každý chodil jako... jako by jim to tady patřilo! Ale... možná bychom sem i mohli někoho pustit. Třeba až najdeme toho dobrého sněha, který bude určitě chtít být náš kamarád. To by šlo, ne?" Bylo to naše místo, to ano, ale k čemu je mít super místo, když se s ním nemůžeme podělit s víc kamarády? Museli by nám samozřejmě slíbit, že o něm už nikomu dalšímu neřeknou a tak, ale kdyby nás tu bylo víc, tak bychom... tak bychom mohli uspořádat párty! A všichni bychom se bavili a náramně si to tu užili. Koukl jsme po ní a spatřil slinu, "He he, hustý!" pak jsme ji sledoval, jak taky zkusila vodu, "No?! Že je to potvora, co leze do tlamy. já ti to říkal." Přiskočil jsme k ní a lehce do ní šťouchl čenichem, "Dobrý? nepokusila se tě udusit?" Jestli jo, tak to ode mě schytá. Zapálím ji, aby věděla!

Tak s tím jsem nemohl než souhlasit. "Jo, jsme nejbožejší!" Jak já byl rád, že Mrazivku mám. Lepší kamarádku už jsem si nemohl snad ani přát, takové už ani neexistovaly. proto taky byla nejlepší kamarádka. Byla stokrát, ne, tisíckrát, desetzilionkrát lepší, než Punťa. Punťa byl hroznej morous. Vždyť já ho ani moc rád neměl. "Jo, nikoho sem nepustíme," přitakal jsme okamžitě s horlivým přikyvováním. naše, jen naše! Stejně by to tu nikdo další nenašel, když to tu bylo takhle schované. Ani mě nenapadlo, že bych si to ověřil a podíval se po cizích paších, které bych tu určitě našel, prostě jsem to bral jako fakt.
bylo super, že jsem ji ke skoku ani nemusel přemlouvat, Noelle byla prostě báječná a vlčice pro každou zábavu. Já ji prostě zbožňoval! A co teprv když oceňovala moje nápady! Zaculil jsem se od ucha k uchu a jak strčila hlavu pod vodu, nenechal jsme se zahanbit a napodobil ji. měl jsme pocit, že něco vidím, tak jsem otevřel tlamu, abych jí to řekl, ale vyšlo z ní jen pár bublinek a nebyl to zrovna příjemný pocit. zas jsme se vynořil a vody vyplivl, "hele, právě jsem zjistil, že se pod vodou nedá mluvit. Potvora jedna, jen mi leze do tlamy, kde ji nikdo nechce." Plácl jsme tlapkou do vody, aby věděla, co si o ní myslím. ta voda, ne Noelle, samozřejmě. Noelle mě chápala i když jsem jen mluvil.

Nenechal jsem se dvakrát pobízet a už jsem upaloval za ní. Ještě aby jo, když ten průzkum byl můj nápad, že jo. běžel jsem s vyplazeným jazykem za ní, aby mi ještě náhodou někam nezmizela, nebo se neztratila, protože ztratit se samozřejmě mohla, jen kdyby byla sama. Jak budeme dva, už se přece ztratit nemůžeme. Dohnal jsem ji, až když zastavila u jezírka a tehdy jsme vykulil oči a otevřel tlamu překvapením, "týýýjo, tady je to super!" Byl jsme z toho snad ještě unešenější, než ona, protože tohle místo bylo fakt boží. Jezírko a květiny a tahle parádní jeskyně. "Jo, jasně že je to tu jen a jen naše, vždyť jsme to tu taky objevili!" odpověděl jsme důstojně a pak tu důstojnost pokazil skokem s rozběhem a přistáním v jezírku, až se voda rozstříkla všude okolo. "Pojď se taky vykoupat, je to bájo," přemlouval jsme hned Mrazivku, "a víš co ještě, poklady vždycky bývají někde schované. Buď zahrabané nebo třeba i potopené. Prozkoumáme dno, co ty na to?"

---> Temný les

Když se nebála Noelle, těžko jsem mohl při vstupu do do jeskyně váhat já. Vůbec taky nevypadala děsivě, působila přívětivěji, než předtím les. Sotva jsem vešel dovnitř, zastavil jsem a užasl. Ta jeskyně byla obrovská! "Týýjo! tu musíme prozkoumat, že jo? že jo?" vtrhl jsem jí do řeči zrovna ve chvíli, kdy ona sama navrhovala průzkum. To mě samozřejmě hrozně potěšilo, už jsme i podobně přemýšleli. Museli jsme být spřízněné duše! A nebo... a nebo jeden z nás uměl číst myšlenky. To jsem si musel hned ověřit. Upřeně jsem se na ni zadíval a v duchu začal opakovat: jehličí je fajn svačinka, jehličí je fajn svačinka... Zrovna nekoukala na mě, jinak by se asi zeptala, proč na ni tak zírám.
Vyrazil jsem za ní, "nemáš vůbec zač, bude to naše společné slovíčko. Nikdo jiný ho používat nebude," řekl jsme s jistotou, pyšný na to, že jsme měl zas nějaký nápad, který se jí líbil. "No to rozhodně zní parádně! A i kdybychom tu Sněha nenašli, třeba tu najdeme... najdeme tu... poklad! jo, to je ono, v jeskyních poklady bývají!" S ocáskem vesele zdviženým ke stropu a úsměvem od ucha k uchu jsem se pustil do průzkumu. bylo to úžasné, s Mrazivkou jsme naráželi na tolik zajímavých míst!

"Samozřejmě, že můžeš," byl jsem stejně nadšený z toho, že se jí mé slovíčko líbí, jako ona ze slovíčka samotného. Byla hrozně roztomilá, když z něčeho měla radost a já bych jí klidně snesl modré z nebe, jen aby se usmála. tak moc jsem ji měl rád. "A ty jsi ta nejlepšíčkovatější kamarádka, kterou mám já," neváhal jsem a lichotku jí hned oplatil. jasně, že by nebylo hezké, abychom se hádali, obzvlášť abychom se hádali o tak důležitých věcech. Na tom jsme se prostě museli nějak shodnout, protože to prostě nešlo nevědět, kdo má koho víc rád. Tohle byl takový pěkný kompromis, to se mi líbilo.
Jak jsme šli, pozorně jsem se koukal, abych náhodou Sněha s jeho černým kožichem nepřehlédl. První Sníh se moc nevyvedl, dokonce ani nebyl celý černý, jak jsem si vzpomněl. Rozhodně potřebujeme lepšího a ten bude taky nás dobrý kamarád. Ale ne tak dobrý, jako jsme byli my dva, protože my jsme byli nejlepší kamarádi. "Tyjo! vidím. Zkusíme to." Vběhl jsem do jeskyně hned za ní a už jsem se těšil, co uvnitř objevíme.

---> Asshiřin labyrint

---> Most

Přes les jsme se dostali opět bez nehody. vida, jak pomohlo dávat si malilinko pozor, kam pokládáme tlapku. Stejně jsem moc nevěřil, že bychom opravdu spadli. Noelle byla až moc úžasná na to, aby slítla a já ji měl zas moc rád na to, abych mohl spadnout. "Klidně ho používej, když se ti líbí," nabídl jsme jí velkoryse. Jistěže je to fakt parádní slovo, však taky mělo označit ji. "Tak jo, to zní fér. Stejně bychom se v tomhle asi nedohodli," souhlasil jsem. Stejně kdybychom došli k nějakému závěru, tak bychom pak byli smutní, protože bychom jistojistě zjistili, tedy jeden z nás by to zjistil, že nás ten druhý má rád míň, než my jeho. To by bylo nešťastné, protože přátelství mají být rovnocenná. Usmál jsem se jako sluníčko, když mě olízla. byla úžasná, lepší kamarádku jsem si nemohl přát.
Moc skončil a já se rozhlédl po lese, "úžasně. tady určitě Sníh bude bydlet. Ale abychom ho našli, aby nám tu nesplýval s okolím." To by bylo nemilé, kdybychom ho potkali a přehlédli ho. vyrazil jsem hned za ní. průzkum tohohle lesa bude úžasné dobrodružství, ale pozadu jsem zůstat nechtěl, protože byl ten les přece i trošku strašidelný.

---> Les u mostu

Ani jsem si nedokázal představit, jak bych se k ní mohl chovat ošklivě. Vždyť ona byla tak milá a skvělá a dokonalá. Po jejích slovech jsem se nedokázal ubránit zářivému úsměvu. "A ty jsi moje nejlepšíčkovatější kámoška," to slovo se mi líbilo, měl bych ho používat častěji. "A já tě mám určitě ještě radši!" vyhrkl jsem bez přemýšlení, "nejradši ze všech!" Krátce jsem ji objal, abych svá slova ještě zdůraznil. Najdu jí toho nejsněhovatějšího černého Sněha, abych ji potěšil, tak moc ji mám rád. To jsem si v duchu slíbil. Pak už jsem se dostali opět k tomu Mostu, přes který jsme přecházeli i předtím. Doufal jsem, že ani tentokrát to s námi nespadne, ale moc jsem si s tím hlavu nedělal. Nehodlal jsme si teď dělat hlavu s ničím, leda tak s nějakými těmi zábavnými plány co dělat, protože jsem byl s Noelle a byl jsem naprosto spokojený.

---> Temný les

"Samozřejmě, že jsem. jsi moje nejlepší kamarádka, jak bych se k tobě mohl chovat jinak než hezky?" hrdě jsme vypjal hruď, "a ty si nic jiného ani nezasloužíš, protože ty jsi taky ta nejhodnější. Jsi výrazně lepší, než můj předchozí kamarád, víš?" Ovšem na její dilema jsme jí odpovědět nedokázal, já taky netušil, proč jsme se nepotkali dřív, když jsme si tak úžasně rozuměli. To by bohové snad měli mít i povinnost nás svést dohromady, když si tak rozumíme, ne? Ale zas na druhou stranu... byli jsme teď spolu.
"To taky nechápu, protože ty blbá rozhodně nejsi. Možná jsou hloupí oni, když si to myslí." Hloupí a nevychovaní. Cožpak je maminka nenaučila, že se mají k ostatním chovat hezky?"
"Jo, to bude rozhodně lepší. Určitě najdeme i lepšího Sněha." Její nadšení bylo nakažlivé. Hned jsem za ní vyrazil a ani moc neřešil, kam že to vlastně jdeme.

---> Most