Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Objal jsem Noelle a trochu stydlivě jí olízl čenich, "no jasně že jo." ta nejšikovnější. Ovšem když jsem viděl, jak to Noelle zklamalo, teda myslím důvod, proč je Sníh Sníh, tak mě dobrá nálada rychle přešla a začal jsem o tom přemýšlet víc pesimisticky. No jo, to je sice hezký, že tehdy padal sníh, ale to jeho rodiče vážně neměli žádnou fantazii? To prostě vykoukli ven, hele, sníh, tak se bude jmenovat naše malé vlčátko? To je nuuudaaa! Jeden čeká něco cool a zajímavého a on tohle? Od sněha jsem teda čekal víc. No co se dá dělat? "Nebuď smutná, třeba najdeme ještě jednoho, zajímavějšího." Pokusil jsme se své nejlepší kamarádce zlepšit náladu. Stejně nám tenhle zdrhl. "Ten druhý bude určitě lepší."
Když ale zas začala mluvit o barvách a obchodníkovi, zkusil jsem představit si sebe s červenou. "Víš... to by mohlo vypadat docela dobře. ladilo by mi to s očima..." připustil jsem zamyšleně. rozhodně by to bylo lepší, než zelená. "Na tvou radu rozhodně dám. A když se ti líbí Mrazivka víc, tak od teď jsi Mrazivka!" usmál jsem se a vesele zavrtěl ocasem.

Post 3

"No jasně že je to úžasný!" radoval jsem se spolu s Noelle. A že se nám to povedlo docela rychle! Měli bychom na sebe být vážně pyšní. Kývl jsem na její vysvětlení, ohledně toho sebevražďáka, "Aha, tak to jo, to jsi šikovná, že jsi to zvládla, to bych já určitě nedokázal," řekl jsme jí obdivně. Sebevraždy, taková ošklivá věc. proč by si chtěl někdo ubližovat, když je svět tak úžasný a všechno jde přece vyřešit. Hlavně když má někdo takového kamaráda, jako je moje Bronzovka.
Svou pozornost jsem zas přenesl na Sněha, protože ten tu byl přece to hlavní. "Páni, to je zajímavé! A to nemáš třeba nějaké sourozence, nebo tak? Jeden z nich mohl být bílý a mohli tak pojmenovat jeho, místo tebe. To jsi měl vážně kliku."
A opět jsem začal odpovídat Bronzovce. Já, na rozdíl od vlka, jsem neměl problém sledovat její rychlost, což pro toho chudáka mohlo být ještě víc matoucí. Můj mozek pracoval na podobném principu jako její, možná proto jsme si tak dobře rozuměli a proto jsme byli nejlepší kamarádi. Já to moc neřešil. "Tak jo, to zní jako skvělý plán! Ale neonově zelený nebudu, to by se mi nelíbilo, brr," odkývl jsme její návštěvu toho tajemného obchodníka. Alespoň ho konečně poznám. Bude to suprový, třeba bude mít i nějaké super předměty, které mi padnou do oka, když už se nebudu chtít nabarvit. Noelle přece o suprovým předmětech mluvila. "A umíš mrazit a rozmrazovat?" zeptal jsem se se zájmem, "Protože kdyby ne, tak asi zůstanu u Bronzovky, i když i Mrazivka ti sluší." Po malé odmlce jsem dodal: "teda samozřejmě pokud se ti Mrazivka nelíbí víc."
Já už věděl co se Sněhem. Zjistím o něm co nejvíc. A pak půjdeme za obchodníkem. To vypadalo jako dobrý plán.

Post 2

Oba jsme si museli ověřit, že jsme opravdu našli Sněha, ale jakmile to vlk jednou potvrdil, už jsem o tom neměl pochyby. jenže co teď s takovou informací? než jsem tu myšlenku ale mohl rozvést, Noelle řekla něco, co mě zaujalo. respektive zaujalo mě, že jsem netušil, o čem nebo o kom to mluví. "Kdo byl smutný a unavený?" zeptal jsem se okamžitě, "a pořád je, nebo už není, když o něm mluvíš v minulém čase?"
Usmál jsem se, když mi začala vykládat, že si taky musím něco koupit, "tak jo, někdy tam zajdu, mohla by to být legrace." A už jsem si začal vymýšlet, co bych tam mohl chtít. Mohl bych se celý přebarvit an neonově zelenou! Ne. Ne, to radši ne, to bych pak už nebyl Bílý Proužek, ale Hrášek, fuj. Nebo bych mohl chtít... mohl bych chtít... být pirát! To by bylo cool, mohl bych pak mít vlastní pirátské poklady!
"Můžu? Vážně?" Nebyl jsem jejími slovy moc přesvědčený, ale když to říkala, tak to asi byla pravda. "Tak jo, budeš Bronzovka pořád. Pokud se ti tedy Mrazivka nelíbí víc..." řekl jsme už o něco jistěji a pak se otočil an Sněha. "Já jsem Bílý Proužek," odpověděl jsem hrdě. "Teda... jmenuju se Deimos. Rád tě poznávám, Sněhu." nenápadně jsem se naklonil k Noelle, "co jsme měli v plánu dál, až Sněha najdeme?" zašeptal jsem.

Post 1

Zaslechl jsem, jak na mě Bronzovka volá, ale chvilku mi trvalo, než jsem zjistil odkud. No jo, tohle mi moc nejde. Než jsem se k ní konečně dohrabal, zavolala na mě ještě několikrát a pokaždé mi sdělila nějakou zajímavou informaci, která přidala na mé zvědavosti a snaze dostat se k ní co nejrychleji, takže se mi cestou povedlo párkrát málem zakopnout o nějaký kořen. Nakonec jsem se objevil po Noellině boku a za brblání, "no jo, no jo, už jsme tady, si vybíral listí a jiné přítulné rostliny, do kterých se mi podařilo zamotat, z kožichu. Moc jsem to nepřeháněl, stejně brzy opadají a Noelle tu učinila parádní objev. "Ahoj!" pozdravil jsme vesele toho vlka, "tak tedy jsi nebo nejsi sníh? Tady Bronzovka říkala nejdřív to, pak to, tak já už teda nevím." To byla důležitá otázka! jeho odpověď jsme vlkužel svým pozdním příchodem přeslechl, protože ji neřval dost nahlas, ale určitě bude tak hodný a zopakuje mi ji. vypadal přece docela mile, ne? Mimo to to mohl být nás hledaný Sníh a to by teprve bylo něco! Někdo takový by byl určitě hodný.
Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že jsem něco tak trochu přehlédl. něco ještě důležitějšího, než byl Sníh a to už bylo co říct. Co to ale bylo? Pomalu jsem se otočil zpět na Noelle a okamžik na ni zíral, než mi to docvaklo, "páni! ty jsi modrá! To vyxpadá... vypadá jako kdyby ti namrzl kožich a krystalky ledu ti na něm zůstaly! Páni, to je hustý!" Pak ale moje nadšení ochablo, "no jo, ale teď už ti přece nemůžu říkat Bronzovka, když jsi změnila barvu..."

---> Most

Její slova mě zahrála u srdíčka. Jasně že jsem věděl, že by to neudělala, ale i tak to přece potěší. Podobné věci se dobře poslouchaly. "No to věřím, představ si, že bys ze sebe chrlila nápady jako sopka chrlí lávu a nikdo jiný by nebyl schopný nic vymyslet bez tvé pomoci. To by byl hnusný svět. Já bych na takový svět rozhodně neměl žaludek!" Souhlasil jsem s ní možná až příliš horlivě, "samozřejmě jsou tvé nápady úžasné, ale i tak by to musela být otrava vymýšlet všechno sama."
Zachichotal jsem se podobně jako ona, "No jasně! A já jsme s tebou navíc moc rád!" Hrdě jsme se vyprsil, když odsouhlasila naši novou misi. Tohle bude bezva! takového vlka prostě musím poznat i kdyby to byl nějaký starý a nechutný dědek, který má prdy. A to musím s tlapkou na srdci říct, že takové hnusné a staré vlky nemá rád nikdo, dokonce ani já.
Dokonce i informace o pirátech se mi uvolila poskytnout a tu už byla panečku čest! A jasně že hledání pokladu bude zábava. "Netuším, mohl by být. Bylo by to lepší než kdyby tam byl třeba nějaký nudný jelen, ale třeba jsou jen na lovu..." No čestně, proč vlci tráví tolik času lovem? proč si třeba nejdou nasbírat bobulky, nebo houby nebo tak něco, vždyť to dá míň práce a nic přitom neumře. kromě těch kytek, samozřejmě, ale ne nutně.
"Co mám mezi packami co ty nemáš? Třeba se..." provedl jsme zvláštní gymnastický kousek ve snaze to zjistit a když mi došlo, co tím myslela, tak jsme se pod srstí začervenal, "jo aha. No, asi můžeš být i moje sestřička, jestli chceš. Ale ne ta, kterou jsme měl, ta je hrozný pruďas a nejste si podobné. Budeš úplně nová sestřička," dovolil jsme jí tedy. pravda, bratr by asi byla těžko.
Došli jsme na místo a konečně uviděli to, co ty vlky tak zajímalo. jelen to nebyl, ale zajímavé to taky nebylo. Vždyť to byl jen nějaký vlk a navíc pěkně starý. A neměl černý kožich, takže to náš sníh taky být nemohl. Ale Noelle zaujal. hačl jsme si opodál do trávy a znuděně si utrhl pár stébel trávy. Žvýkal jsem je a čekal, až se vypovídá a bude se zas věnovat mě.
Ovšem začlo to být zajímavější. Noellin kožich se přímo před mým zrakem změnil. vykulil jsem na ni oči a rychle k ní přihopkal. "Mo pámi! To je faft huftý! jak še ti to ftalo? Ale še ti to moč šluší!" šišlal jsme přes trávu v tlamě, kterou jsme samým údivem zapomněl vyplivnout a obcházel ji dokola a obdivoval její nový kožich. Pak jsme si konečně vzpomněl a stébla trávy spolkl, abych mohl mluvit normálně. "Ale teď jsi teda naprosto ultimátní Bronzovka!" neměl jsme páru, co to slovo znamená, ale znělo exoticky, takže to určitě muselo být nějaké synonymum pro suprové.

---> Temný les

"Tak to zkusím. Doufám, že mi nikam neutečeš, abych pak nemusel začínat zas od znova." Ona by mi nic takového neudělala, tím jsem si byl jistý, ale i tak jsem jí to radši řekl. Kdyby náhodou, však to znáte.
"Protože kdybys měla všechny suprové nápady sama, tak by ses s nikým pak nemusela bavit a byla bys hrooozně osamělá," vysvětlil jsme jí. A hlavně by se nebavila se mnou a co bych si já bez své nejlepší kamarádky počal? Mimo to jsem nechtěl, aby byla osamělá.
"To já taky ne. Ale vidíš, jsme originál a máme lepší nápady než ostatní," vesele jsem zavrtěl ocasem. "Samozřejmě. Můžeme si z toho udělat misi. myslíš, že bude někdo takový tady poblíž?" Už teď jsem byl na toho vlka zvědavý. Když byl černý a dostal takové jméno, tak přece nemohl být nudný.
Když řekla, že nevadí, že nevím nic o pirátech, vděčně jsme se na ni usmál. Už jsemříkal, že je úžasná? Je to ta nejskvělejší vlčice pod sluncem. "Ale ty toho o pirátech víš hodně, možná... možná, že bys mě to mohla naučit!" To by bylo něco! byli bychom spolu pirátology! Ale hezky popořadě, nejdřív Sníh, pak piráti. A co že jsme to chtěli dělat ještě předtím? No, to už jsem asi zapomněl a když jsem to zapomněl, nebylo to nic důležitého.
"No samozřejmě! Sice nevím, co s ním budeme pak dělat, ale jasně! Hledání bude zábava!" A hledat poklady můžeme po cestě. Když byli piráti natolik známí, že existovali pirátolozi a každý o nich věděl, tak najít pirátský poklad nemohlo být nic složitého. Muselo jich být všude plno. Proč jsem na nějaký už nenarazil omylem? No jasně, protože jsem o pirátech nevěděl nic kromě toho, že schovávají poklady. Možná že jsem nějaký našel, ale nepoznal, že je to poklad! Jasně, to bude ono.
"To jsem rád!" zaradoval jsem se společně s ní, ale pak se zarazil, "Moment, bráchu? neměla bys být, no, vlk, abys mohla být můj brácha? jak můžeš být oboje zároveň?" To mi do hlavy teda fakt nešlo.
nerozběhl jsem se na most tak rychle jako ona. Když jsme koukl dolů, rozhodl jsem se, že půjdu radši pomalu a rozvážně, protože to byla vážně hloubka. Nerad bych, aby ze mě byla placička, to bych pak už nemohl hledat vlčí poklady.
Málem už jsme se vydal Bronzovce na pomoc, když jí uvízla tlapka mezi prkny, ale vyřešila to sama dřív, než jsem se k ní dostal, takže jsme ji jen s úsměvem následoval na druhou stranu.

---> Les u Mostu

---> Pityas

Na tom něco bylo, "Dobře, takže když říkáš, že je to hnědá, tak to musí být pravda." někde jsem taky slyšel, že vlčice vnímají daleko víc barev. To sice nebylo fér, ale vysvětlovalo by to, proč se nemůžeme shodnout na barvě jejího kožichu. Trochu jsme zalitoval, že ji nemůžu vidět tak, jak se vidí ona. Musela vypadat úžasně. "Jo, na tom se můžeme shodnout," usmál jsme se na ni, "ale stejně bych tě rád viděl stejně, jak se vidíš ty. myslíš, že když se na tebe budu dívat dost dlouho, tak to uvidím?" Doufal jsem, že ano.
"Jo, jo, přezdívky jsou super! Jsou takový osobitý. A ty máš navíc dobrý nápady." Odsouhlasil jsme to nadšeně. No fakt, měl bych to dělat častěji. Punťa byl jediný, kdo dostal přezdívku. měl bych to rozhodně dělat častěji, až zas někoho potkám. "Znáš nějakého Sněha, který je černý?" zeptal jsme se hned zvědavě. Takový vlk by stál za potkání. A hlavně jeho rodiče. Ti by museli být slepí nebo hloupí, aby mu dali takové jméno. ne, ty bych vlastně potkat nechtěl, já mám rád společnost na úrovni.
"To víš, u nás piráti nebyli, takže nás pirátologii nikdo neučil," Ohradil jsme se dotčeně. nebyla přece má vina, že o nich skoro nic nevím. Ale schovávali poklady, to jsem náhodou věděl. A taky jsem jí to hned řekl. "Ale vím, že piráti mají poklady a hrozně rádi je někam schovávají!" Nebudu tu přece za neznalce a nevzdělance.
"To je fakt, to je důležitý. Stejně mě moje sestra pořád komandovala a něco mi zakazovala. A brácha je hroznej morous, nemá vůbec smysl pro humor. Ale stejně je mám rád." Bronzovka byla milejší a byla s ní sranda.
Přidal jsem do kroku, aby mi má kamarádka ještě někam nezmizela. Co kdybych ji pak už nenašel tak jako svého bratra?

---> Most

Natáhl se k ní, přimhouřil oči a zkoumal černou v jejím kožichu. No když to říkala... ono to vlastně opravdu vypadalo jako tmavě hnědá, hlavně takhle na světle. "A jo, vidím, máš pravdu. Ale zdálky jsem to neviděl. Možná víš, že je to hnědá a ne černá, protože svůj kožich vidíš víc zblízka." Uvažoval jsem a snažil se u toho vypadat hrozně inteligentně a vzdělaně. A hned vzápětí, na obranu svého vlastního kožichu jsem pokračoval: "A ze stejného důvodu já vím, že je můj kožich tmavě červený. Ale ty, protože jsi zvyklá vidět hnědou, tak ho taky vidíš jako hnědý. Ale já znám pravdu, protože je to přece můj kožich, tak vím, jakou má barvu." Každopádně když mi složila kompliment, hned jsem na to zapomněl a pouze se uculil. "Díky!"
"Notak, neurážej se. nezní to hezky, máš pravdu. Tak já to zkusím líp. Vypadáš jako podzimní listí, ale Podzimka zní divně a Lístek je pro kluka... a nebo jako kakao, když jsi tak tmavě hnědá, ale to není o moc lepší. Už vím! Budu ti říkat Bronzovka!" Vyslovil jsem nadšeně další úděsné jméno.
"Jo, je to super. Víš kolikrát už jsem vlka podezíral? Tohle mi totiž nikdo neřekl." Odpověděl jsem nadmíru spokojeně. Už se jich nebudu muset bát, protože vím, jak je jasně poznat. "Jo, já ty své taky, ale vždycky mi utečou. tedy alespoň bratr. Skoro jako by se mnou nechtěl trávit čas, no chápeš to?" Já to nechápal. Bylo mi v jeho společnosti fajn, tak proč by to on měl cítit jinak? "Dobře, nebudu. už nikdy ti tak neřeknu!" Slíbil jsem okamžitě.
"Já vím, že ne. proto už taky není můj nejlepší kamarád. Tak se k sobě nejlepší kamarádi nechovají." Potěšilo mě, že moji nabídku přijala. Ona bude lepší kamarádka, než Punťa, to jsem věděl hned. Ona by se kě mě tak ošklivě nechovala. A já k ní taky ne, protože bylo skvělá. "Tak jo!" Souhlasil jsem a vyrazil za ní.

---> Temný les

"No jo, no jo, už nejsem uražený," zabrblal jsem pod vousy. Jka bych taky mohl, když tak hezky prosila. A vůbec, já nejsem vlk, co se na ostatní zlobí dlouho. K čemu by to bylo? "Tmavě hnědá říkáš? Já si jsem ale docela jistý, že je to černá. Není tmavě hnědá a černá třeba to samé?" Něco takového mi rodiče říkali. Že černá prý vůbec neexistuje, ale vždycky je to jen jiná barva, akorát velmi tmavá. Mohli bychom mít tedy pravdu oba. "Počkej, já a hnědá? ne, ne, to není hnědá, to je tmavě červená. Ale může to vypadat jako hnědá... akorát není," vysvětlil jsem. Jak může nevědět takovou základní věc? "Tak jo, když nejsi uhlík a tvrdíš, že jsi hnědá, akorát dvakrát, tak budeš Bahnivka. Mokrá hlína je taky tmavší, než suchá," nabídl jsme jí kompromis. Když mi ona hodlala dát přezdívku, taky jednu dostane, aby to bylo fér. Hezky kus za kus. Ale její bude kratší, tak.
"Dobře, to si budu pamatovat, že mají pásky. Alespoň je pak snadno poznám."Nebylo ale to 'přepadávač nejsem' přesně něco, co by řekl přepadávač? Nah, nebudu nad tím uvažovat, ještě bych zjistil, že ano.
"No to doufám. A škoda, rád bych bráchu zase viděl. Už je to hrozně dlouho. Doufal jsem, že bys mi mohla poradit, kde ho najdu, víš?" Byl jsme z toho dost smutný, abych pravdu řekl. byl jsem na tomhle nepřátelském místě docela sám. Vlk potřebuje smečku. Já nikdy nechtěl být samotář. její nabídka mě ale okamžitě rozveselila "Jo? To bys pro mě udělala? To by od tebe bylo... to bys byla moc hodná!" zaradoval jsem se a s vervou jí objetí oplatil. Což nebyl moc dobrý nápad, protože tím z jednoho stabilního vlka a z jednoho vlka, který se o něj prakticky opíral, vznikli dva velmi nestabilní vlci. Byl bych spadl, kdyby se neodtáhla, takhle jsem ale jen zavrávoral. "Punťa je, nebo spíš byl, můj nejlepší kamarád. pak ale začal cosi vykládat o nějaké čáře a nechtěl se se mnou víc bavit. Asi jsme ho něčím naštval, nebo nevím co." Zvedl jsme k ní s nadějí oči, "Takže hádám, že místo nejlepšího kamaráda je volné, nechceš ho? Budeš moje nejlepší kamarádka?" Za pokus nic nedám. Bylo by fajn tu mít nějaké přívětivé tváře.

Posadil jsem se a zatvářil se navýsost uraženě. "A jak to mám jako vědět? Vždyť jsem říkal, že tu žijí hrozní vlci!" bránil jsem se. Ale měla pravdu, sice mě přepadla, ale na přepadávače nevypadala. Spíš byla hrozně, ale hrozně ukecaná. Vlk, který mluví, nekouše, tak nějak to bylo, ne? Ono nakonec s tlamou plnou něčí srsti se mluví špatně a při mluvení se špatně kouše, já o tom něco vím. Prohlédl jsem si ji znova, od tlapek až po uši, "No... černá náhodou docela jsi, ale jen dole. To vážně každý přepadávač nosí pásku přes oko? Ale jak se pak dívají? Ty mi tu vykládáš nějaké nesmysly. odtáhl jsme se od ní, "hele, nech... nech toho, já nechci být sežraný!" Tomu poslednímu slovu jsem tak docela nerozuměl, ale zastříhal jsme ušima, když ho vyslovila, protože v něm znělo něco povědomého. "Já nejsem Přepadophobos, Phobos je můj brácha a žádné Přepado- před svým jménem nemá, to tedy ne. Já jsem Deimos. Počkej, ty znáš mého bratra?" jak ta najednou nabyla na zajímavosti! Velmi rád bych se vrátil domů a i když jsme spíš potřeboval najít svou sestřičku, bratr by úplně stačil, i ten by mi mohl pomoct. "Povídej, kde je. je tu někde s tebou?" začal jsem se zběsile rozhlížet a pobíhat okolo. Musel tu někde být, kde by jinak vzala jeho jméno? "Phobe? Phobosi! Kde jsi?!" Jaké to bylo zklamání, když jsme ho nikde nenašel. jak bych taky mohl, když tu nebyl, že? Schlíple jsme se posadil zpět před vlčici. Uši svěšené, ocas sklopený a pohled nakopnutého štěněte upřený do země. "Já už je snad nikdy nenajdu," kníkl jsem potichu. "To máš fajn, já potkal jen Punťu."

Tak jsme si to tak hezky vykračoval, spokojený, že už nemusím trčet v té bažině když to najednou puff, něco ěm srazilo na zem. "Ježišmarjá! Přepadení! Pomoc, zachraňte mě někdo, chtějí mě sežrat..." Zvedl jsem hlavu, abych se podíval, co že to hodlá okousat moji mrtvolu až na kost a v té chvíli si všiml, že to není žádné hejno zuřivých tříokých netopýrů ani medvěd, ani nic podobného, ale naprosto obyčejná vlčice. "Tak moment... co ty? ty mě nesežereš, že ne?" natáhl jsme k ní čenich a podezíravě přimhouřil oči, pak jsme se usmál. "Aha, asi ne. V pohodě, nic se nestalo. A já se vůbec nebál, abys věděla. jasné? To já jen tak." vyskočil jsem na nohy a oklepal se. Pak jsem s naprosto vážnou tváří dodal: "Tady totiž žijí hrozní vlci, víš? Lstivě ti namluví, že ti nechtějí nic udělat, ale za zády po tobě pokukují a představují si tě jako příští večeři."
Začal jsem si tu vlčici zvědavě prohlížet. Narazila do mě samozřejmě náhodou, ta by to schválně určitě neudělala, takže jí to bylo hned odpuštěno. byl jsem na ni docela zvědavý. vypadala, jako by právě prošla nějakým hodně špinavým a lepivým bahnem, jak její srst přecházela ze zrzavější hnědé do černé. Možná narazila na ještě horší bažinu, než ze které jsem já před chvílí utekl.

---> Bažiny (přes Common forest)

Les se mi tentokrát podařilo projít aniž bych se zamotal do ostružiní. nejsem hloupý, umím se poučit ze svých chyb a tak jsem neběžel jako splašený, ale dával pozor, kam šlapu. vyrazil jsem opačným směrem, než předtím a doufal, že narazím na něco jiného, než na další bažiny.
Bažiny. Kdo vůbec vymyslel takový odporný kus země. Všude mokro, bahno, rozměklá hlína a ten hmyz... zatřásl jsem hlavou, abych ze sebe setřepal všechen hmyz, který mi ještě zůstal v kožichu. Naštěstí ho nebylo zas tolik, i hmyz má rozum a nezůstává tam, kde není vítán a kde by mohl přijít k úrazu.
nebyly tu bažiny, čekalo tu na mě jiné překvapení, jak jsem zjistil, když jsem zvedl čenich k nebi a zahleděl se do výšky k vrcholům hor. No tohle taky bude zajímavé. Nicméně jsem vykročil vpřed a vydal se horám vstříc. Lepší než bahno, nemám pravdu?

--- > Common forest

¨Velice brzy jsem si začal říkat, jestli nejdu špatným směrem. S Puňťou už byla nuda, nebavil se se mnou, tak jsem utekl, ale kam jsem se to dostal? Hmyz tu byl snad všude. Poletoval, bzučel, lezl mi do uší a štípal. byla tu tma, vlhko a - rychle jsme ucukl tlapkou, která se mi začala propadávat - země tu žrala vlky! Br, tady tedy nezůstanu. Otočil jsem se a mazal zase rychle zpátky do onoho, sice strašidelného (tedy v noci), ale jinak docela přátelského lesa. Sice mě zmlátil, když jsem do něj vkročil poprvé, ale sežrat se mě tedy nesnažil, to ne. Narozdíl od tohohle místa hrál docela fér. Ale ani tam jsem nehodlal zůstat, ten les taky nebyl nejpřátelštější. A to chci prosím jen nějaké kamarády, proč je na mě všechno tak ošklivé?

--- > Pityas (přes Common forest)

Ticho už se začínalo protahovat nějak moc. natolik, že i mě začínalo vadit. "Punťo? Ty už se se mnou nebavíš? ty už mě nemáš rád?" zeptal jsem se svého nového nejlepšího kamaráda. To tedy naše roztomilé lesní přátelství skončilo rychle. Popravdě, byl jsem z toho docela zklamaný a připadal si zrazeně. "Takové chování bych od tebe tedy nečekal, víš to?" Ale tentokrát se zachovám jako chlap a nerozbrečím se. Volat 'mamí' by asi teď nemělo ten správný efekt. "Víš ty co?! Já už se s tebou bavit nebudu a půjdu pryč, když si mě nevážíš. Přátelství má být rovnocenné a oboustranné, abys věděl." Aniž bych tušil, že se tím mým odchodem nejspíš vyplnila Ganymeho největší tužba, otočil jsem se a zamířil rovnou za čenichem kamsi do lesa. Proč se zdržovat s takovým ošklivým vlkem, když si můžu najít i lepší kamarády?

---> Bažiny

Okamžik ticha mi nijak nevadil. Stejně jsem tu brebentil pořád jen já a povídal bych, i kdyby tu ten vlk nebyl. I když kdyby tu nebyl, nejspíš by se měl lépe. Pak se zas rozpovídal a mluvil o příšerách. Pokud bych byl mladší, teď bych protočil oči a tvářil se velmi, velmi znuděně, ale jak mi bylo mnohokrát řečeno, dospělí vlci tohle nedělají, je to neslušné. Bylo naprosto jasné, že i když se ten vlk snaží tvářit, že ví o čem mluví, nemá ani páru, o jak vážné téma jde. Bylo docela smutné, že se bál, aby svého nejlepšího kamaráda neztratil tak moc, že se před ním, tedy přede mnou, nechtěl ocitnout ve špatném světle, kdyby přiznal, že o příšerách nic neví. Bylo to až roztomilé, jak se snažil. takovou malou lež jsem mu byl ochotný odpustit.
Horlivě jsem přikyvoval na jeho slova a když se nedíval, nenápadně jsem se zkusil podívat na špičku vlastního čenichu. Šlo to, i když byla krapet rozmazaná. Samozřejmě jsem chápal, jak to myslí, jen mě lákalo to vyzkoušet. "No jo, no jo, ale nemůžeme jim to mít za zlé. Možná jen nemají to nadání a nevidí je. Třeba za to prostě nemůžou a proto nám to rozmlouvají. není to spíš důvod litovat je?" Jak bych ho mohl z té jeho lži, že o příšerách také ví hodně, obvinit po tom, co mě ujistil, že opravdu nejlepšími přáteli zůstáváme, a že mi to malé šlápnutí vedle také odpouští. Koneckonců, já za to přece nemohl, to on neřekl, co přesně to chce. Zcela bez podezření na jakýkoli podvod jsem mu ten úsměv oplatil, narozdíl od něj ale zářivě a upřímně. "To jsem rád, že jsme kamarádi. Hlavně se na mě nezlob, vždyť se tak moc nestalo. A... a nic nás nesežralo." Když na tom předtím trval, ničemu neuškodí, když tenhle jeho názor také přidám. Ano, chápat všechno úplně špatně, to byl další z mých speciálních talentů, spolu s extrémní ukecaností, schopností věřit vlastním výmyslům a vražedným optimismem. Taková kombinace, tomu se prostě nedalo odolat a každý mě musel mít rád. Přesně jako tenhle vlk. Jak krátká doba stačila a už jsem byly nejlepší kamarádi. Umím si prostě získat každého.
Hrdě jsem vypjal hruď, když souhlasil, že mu udělám průvodce. "Bude mi ctí tě zde provést, drahý Punťo." Prohlásil jsem až slavnostním tónem. "Někdy? A proč ne třeba hned! Já mám čas, ty máš čas, bude legrace. A jo, jo, jasně, povykládám ti o něm moc rád. je zvláštní, že jsi o něm už neslyšel, jsou celkem běžné. Pocházíš z nějaké vzdálené země? O těch se mi občas zdá. Všude samý písek, žádné lesy, jen sem tam jeden nebo dva takové divné stromy. A hlavně nikde žádná voda! Zkus si to představit! Vypadal tvůj domov nějak takhle? Nebo jinam? Možná jste měli všude sníh a led a byla tam zima. Ale to asi ne, to bys měl bílý kožich. Takoví vlci mají bílý kožich, je to kvůli maskování." A znova mi tlama jela bez přestání.