Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sice jsem vůbec netušila, jak by jeho vzhled mohl vypovídat o tom, že mu lov moc nejde. Je to snad tím ocasem? Že by se mu hůř kormidlovalo? Bylo to možné. Ale usmála jsem se na něj se slovy: "Lov se taky vypiluje. Já taky nejsem kdejaký odborník. Víš, moc mě to ani neměl kdo naučit. Vlastně jsem se hodně naučila v Noramu. Jenže tam se to dalo přežít i jinak než lovem jako tady. Je to trochu jiné, no." Ale co už. Tady jsem se musela spoléhat na vlastní dovednosti. A hodně jsem spoléhala na vzduch. "Miluji svou magii! Bez ní bych měla hledání potravy komplikované." Škoda jen, že mi nepomohla v rozpoznání mých iluzí. Ale jinak jsem si na ni nemohla vůbec stěžovat.
"Tý jo, spousta světů. Chtěla bych se na některé ještě podívat. Co ty? Škoda že si toho moc nepamatuješ. Mohl bys mi o tom vyprávět. Ale nevadí. Vážně to nevadí. Můžeme si vybudovat nové vzpomínky. Možná nebudou tak exotické, jako naše magické jiné světy, ale určitě budou bezva." Jo, musely být. Vždyť vlastně i Mois Gris byl skvělý, ne? A já ho ještě ani pořádně neprozkoumala. "Ha, a jestli chceš, tak můžeme hledat krásná místa spolu." Nesnášela jsem samotu. Být s někým, bylo prostě lepší.
"Hm, to je hezké, přání. Nikdo by neměl být sám a nepochopený. Ani bručouni ne. Ti možná potřebují někoho mnohem víc, než veselí. Ale mám-li být upřímná, nechci být sama." Vážně ne. "Nevíš něco o iluzích? Setkal jsi se s někým, kdo by tomu rozumněl?" Věděla jsem sice, že neumí moc zkrotit svůj živel, ale to neznamenalo, že třeba něpotkal někoho, kdo pozná iluzi nebo tak. "Jeden vlk mi řekl, že možná ovládám iluze, ale já vůbec netuším, jak bych to dělala? U Wua jsem si tuto magii nekoupila. A ten vlk stejně nikdy nic pořádně nepopíše." Zasmála jsem se, protože, kdybych se ho šla zeptat, určitě by mi o tom nic neřekl.
"Ha! Vidíš? Nevadí, ale já si myslím, že jste to byli. Jen, tehdy tam bylo dost vlků. Moc rušno a nedalo se s každým seznámit." A třeba nás právě proto osud svedl teď dohromady? Kdo ví.

(IV)× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla (3b)

"Přesně tak!" Zareagovala jsem a kývala hlavou že ano. "Máš pravdu, Taiclaro, i tohle přirovnání je trefné." Potom vyčarovala Hadí tělo. A zdálo se, že se trefila. "ó ano, to je přesně ono, děkuji. A ty jsi skvělá přírovní víla," opětovala jsem jí pochvalu lichotkou. Ach! Víla, Vilém, já ho nechala v lese. Pohlédla jsem na Temný les. Tam už ale nebude, muselo ho to odnést nebo musel odejít ještě než voda stoupla. Potom jsme ty řasy omotaly kolem Naxinova zranění, aby nekrvácel. "Tak a je to. Vidíš?" A Taiclara se rozhodla jít domů. "Jasný, tak měj, Taiclaro, a pozdravuj rodiče." Zavrtěla jsem ocasem a ještě než odešla jsem ji olízla na tvář. Pak jsem se otočila na Naxina.
No jasně, tomu jsem rozuměla. "Noram je svět, jako Yalor. Tedy já nevím, jestli je stejný, v tom tvém jsem nebyla. Noram je prostě jiný svět, víš? A Nero nás tam přenesl, abychom splnili nějakou misi, ale pak jsme se ocitli zase tady." Už jsem to vysvětlila jen ve zkratce. Protože bych se opakovala. Zkrátka nebyl to Noram, odkud pocházel, ale Yalor. "Je to ale zajímavé, že? Kolik takových jiných světů může být?" Bylo to úžasné.
"Ale pořád jste rodina. Možná to tak vypadá, ale třeba není naštvaný na tebe. Ty za to přece nemůžeš, takže, ono ho to třeba přejde. Víš co? možná je to jen morous, ten tvůj bratr. Já už potkala morousů. No jéje." Jo, jeden se jim musel zavrtat hluboko pod kůži, aby z nich vydoloval lepší náladu.
Na Červené louce prý nebyl, ale protože si to nepamatoval, klidně tam být mohl. "A to já si pamatuji, že tam byli dva žlutí vlci, jeden měl krátký ocas a druhý měl na sobě takový zajímavý náhrdelník a klikyháky." Vzpomínala jsem nahlas. "Ono moc vlků s takhle ukousnutým ocasem není, řekla bych. Musel jsi to být ty. A ten Rhaaxin má na sobě ty klikyháky?" Zkoušela jsem se zeptat.
No jo, nemohla jsem nechat toho ubožáka takhle trčet napůl v jezeře. Vydala jsem se k mrtvému tělu a čapla ho za ocas a vytáhla ho z vody ven. Ale co s ním teď. Koukla jsem na Naxina: "Pomůžeš mi s ním, prosím?" Chtěla jsem ho pohřbít. A tak jsem začala hrabat. Pokusila jsem se i pomocí magie země hlínu nějak ztvarovat. Na to, abych vytvořila jámu jsem ještě neměla dost zkušeností, ale podařilo se mi hlínu vytvarovat do jakési ohrádky kolem jámy kterou jsem kopala. Pak jsem tělo, za pomoci nebo bez, Naxina, uložila do jámy a zahrabala.

Stavy účtů před převodem 27.11.2024 18:00
Alyanna | kšm: 64 | rubíny: 0 | mince: 0
Deinell | kšm: 91 | rubíny: 7 | mince: 7

Deinell → Alyanna převést:
-7 mincí (hodnota 280)

Poplatek za převod strhnout Deinell:
280 ... 100
x ... 5
= 14 kšm

Stavy účtů před převodem
= zůstatek na účtu Deinell po převodu | kšm: 77 | rubíny: 7 | mince: 0
= stav účtu Alyanny po převodu | kšm: 64 | rubíny: 0 | mince: 7

Převedeno

(IV)× Odhal následky potop (2b)

Nadšeně jsem vypískla: "Ty jsi z jiného světa? To je báječné." Zavrtěla jsem ocasem a v očích mi jiskřily hvězdičky nadšení. "Jsi z Noramu? Nebo odněkud jinud?" Co se týkalo jiných rodin, moc jsem jch neznala. "A proč nejste ideální rodina? Přece nezáleží na tom, jestli jste z jiného světa, nebo se tam v tom jiném světě chováte jinak?" Zajímala jsem se. Taiclara na to kápla, to ano a proto jsem jí to stvrdila taky, aby to měl ten vlk tuplovaně: "Přesně tak! Rodina má držet spolu. Proto to je rodina, ne?" Potom vysvětlil, proč je slabý. Přikývla jsem chápavě. "Jasně, tomu rozumím. Dokáži si představit, jak je divné, když se probudíš a kolem tebe je úplně jiné roční období a úplně jiný svět. To znám." Pak se nám snažil vysvětlit svou magii, že to není to samé.Stáhla jsem očka do štěrbinek: "Nezáleží na tom, co máš jako magii, vždycky ji musíš nejdříve naslouchat a snažit se pochopit její smysl, její způsob fungování, ne hned ji uchopit, když jsi vlče, obrazně řečeno, prostě, když s ní začínáš pracovat, nemůžeš se do ní zahryznout, protože tvé zuby nejsou silné, chápeš? To přece dá rozum, no ne, Taiclaro, že je to tak? Prostě všechno se musíš učit postupně a ne se vrhnout ze skály a doufat, že se dole nerozplácneš." Snažila jsem se zase já mu vysvětlit, že s magií se nedá začít tak, že chňap a bum a hned se něco podaří. Tak to nefungovalo. A na mé emoce magie také reagovala, to už jsem si asi i ověřila. "Nevadí, prostě to zkusíme uchopit opatrně spolu, jo? Já ti s tím pomůžu a společně to zvládneme, uvidíš." Nic jsem mu nevyčítala, ačkoliv to tak mohlo vypadat, ale řeč mého těla jasně říkala, že nejsem ani naštvaná ani se mu neposmívám. Byla jsem naopak odhodlaná ho v tom, prostě, nenechat samotného. Byla jsem svými reakcemi čistá jako děcko. "Ne, ne, ne, musíš přijmout, že podstata každé magie je stejná. Je fuk, jestli to je voda, vzduch, myšlenky, emoce. Liší se jen svým finálním projevem. Vážně." Jistě, mohla být z jiného světa, ta jeho magie, ale fungovala tady, takže podstata musela být stejná.
"No jasně, že znám, Taiclaro, je to taková vodní rostlina. Roste, asi skoro v každé jezeře. Jmenuje se Hadí tělo přilnavé, a hádej proč?" Zazubila jsem se vesele na vlčici. Ale nedala ji ani šanci odpovědět, mé nadšení bylo prostě bleskové, "lepí, ano, správně! Ta řasa vypadá jako dlouhý jazyk," vyplázla jsem na chvíli ten svůj a snažila se ho co nejvíc natáhnout. "Takhle. A lepí, takže když ji přiložíš a omotáš na ránu tak přilne k tvému tělu. Možná že bude i tady ale, to jezero vypadá docela, strašidelně." Zachichotala jsem.
Oproti tomu jsem ale rodinu Naxina neznala. "Já jsem Deinell." Usmála jsem se a několikrát zase máchla ocasem. "Myslím, počkej! Počkej!" Vypískla jsem hlasitě. "Ty jsi byl kdysi s bratrem na Červené louce, že jo? Že jsi tam byl?!" Vybavila se mi vzpomínka na dva zlatožlutý vlky. "Byli jste si podobní, tak... asi to byl tvůj brácha, no..." stáhla jsem tlamku v zamyšleném gestu. "Ale to jsi měl trochu jiný kožich, ne?"
Zdálo se, že voda opadává mnohem rychleji, než by normální bylo, ale to bylo spíše dobře ne? Zavrtěla jsem ocasem a s nadšením vyběhla ven z úkrytu: "Voda, voda mizí, hurá! Podívejte, jezero je už zase vidět. A voda doslova mizí před očima." Voda skutečně opadávala tak rychle, že mnoho předmětů, které na své cestě strhla a uvěznila ve svých proudech, nyní zůstávalo roztroušených tam, kde už je voda nestačila tlačit před sebou. Odhalovala tak to, co zcizila. A že toho nebylo zrovna málo. Tu a tam to byly různé keříky, větve olámané ze stromů, dokonce i celý strom. Támhle bylo i nějaké tělo. Neznámý nebožák, měl to asi za sebou, hlavu v jezeře, ale tělo zůstalo ležet bezvládně na břehu, tam kde ho voda opustila.

(IV)× Ošetři vážné zranění související s potopami** (3b)

Pohlédla jsem na vlka, který vypadal, jako by rvačky byly jeho denním chlebem. S hlavou na stranu jsem zopakovala jeho slova, protože mi nedávala smysl. "Chceš říci, že tví bratři se na tebe dívají jako na slabého? Proč? Jsi slabý? Jaký k tomu máš důvod?" Ne, že bych třeba já byla silná, nikdy jsem nepřemýšlela o tom, zda jsem nebo nejsem slabá. Nikdy jsem nepotřebovala být silnější než mí sourozenci a vlastně jsem ani nevěděla s jistotou, že jsou mrtví. "A jaký k tomu mají důvod oni? Neměli by jste držet spolu? Chápu, že každý běhá někde jinde, tomu rozumím, ale mě třeba mí sourozenci nikdy neříkjali, že bych byla slabá nebo se mnou nechtěli mluvit. Proč to ti tví dělají?" Tohle byla záhada. Škoda jen, že jsem nevěděla, že se mnou mí sourozenci nemluví, že to jen mysl a iluze si pohrávají s mou myslí a vědomím. Ale už jsem měla nějaké stopy. Jen mi chyběly důkazy. Pak jsem stáhla uši: "Promiň, mám na tebe hodně otázek a asi o tom nechceš mluvit. Ale kdybys chtěl, jsem tady."
Clara na to měla dobrý názor, pomyslela jsem si. "No, jo, to je pravda, jestli chceš, pomůžu ti, abys byl silnější." Sice jsem naprosto netušila jak, ale pomocnou tlapku jsem klidně k vlkovi natáhla. Proč ne.
Zastříhala jsem ušima. Neuměl ovládnout svůj element. Zajímavé. "Musíš se naučit mu naslouchat a důvěřovat. Já jsem se to naučila už jako maličká. Není to tak složité, jen, nesmíš chtít moc. Dělej nejdříve malé krůčky. Nesnaž se svůj element zkrotit, ale nejdříve ho vnímej. Hm?" Zavrtěla jsem ocasem a snažila se vlka povzbudit. "A jak se vlastně jmenuješ?" zeptala jsem se ho. Ptala jsem se na to? Při tom všem povyku jsem nevěděla, ale co.
Taiclara se dala do práce a já ji s úsměvem pozorovala a pomáhal jsem jí s trychtýřkem. "Ano, to je ono. Jo, přesně takhle vypadá. Jsi báječná, Taiclaro," Vrtěla jsem ocáskem a spokojeně asistovala. Byly jsem dobrý tým. "Ano, nejdříve se napijte," Clara už tak udělal, proto jsem kývla na vlka a také se napila, aby věděl, že se ho nesnažíme otrávit, že jo. "Výborné, krásně nás to zahřeje." Počkala jsem až se napije a pak odpověděla Claře, "Ano, buď se do toho strčí zraněná část těla, nabo se to na to zranění naleje. Může se potírat." A tak jsem utrhla kus mechu, co tady rostl, namočila to do vývaru a pak tím potírala rány vlka. Vyslechla jsem si i dodatky k Pršivce. Clara nevěděla, k čemu to mléko může být, ale rostlina měla mělké kořeny a tak jí voda vyplavila. "Aha, jasně, rozumím. Děkuji,"
"Ale vůbec nemáš zač." Měla jsem ráda společnost a teď jsem dokonce měla společníky dva.
"Jé, podívejte ven, ta obloha je celá barevná," Všimla jsem si i při tom všem pochodování okolo, že jak nastalo ráno, déšť polevil a obloha dostala přenádherných duhových barev. "Viděli jste někdy tolik barev? V takhle velké ploše?" Žasla jsem nad tím. Bylo to moc krásné. "Možná je to znamení od Nera, že tenhle dlouhý déšť ustane. Duha přeci bývá často po dešti nebo když je déšť a zároveň svítí slunce, že jo?" Vrtěla jsem radostně ocasem a usmívala se na ně. Co všechno nám déšť přinesl a odnesl? Kde se ztratili máma s tátou? Jsou v pořádku? A jak zjistím, jestli jsou mí sourozenci živí nebo mrtví? Co přijde teď? Končí už déšť doopravdy? A co bude pak? Zamyslela jsem se nad potopou a vším tím děním.

I já jsem se na vlka koukla s podobně nechápavým pohledem. Že by opravdu znamenalo, že každý trénink přináší zranění? Tak o tom jsem nic nevěděla. Ale přišlo mi taky divné, že by někdo podstupoval dobrovolně něco, co ho takhle zřídí. "Jako chápu, že si s tebou chce hrát liška, ale s kým sis to hrál ty, že ti takhle dal na frak? To liška nebyla." Přimhouřila jsem oči a zkoumavě vlka sledovala. Zdál se býti hrdý a že pomoc do skrýše nepotřebuje, že tam dojde sám. Souhlasně jsem přikivovala na každé další slovo Taiclary, rozhodně měla pravdu. "Přesně tak, v horách je to nebezpečné, zvlášť, když takhle pořá prší. To asi nebyl dobrý nápad trénovat v takovém počasí." Usoudila jsem. Ale kdo ví jak to bylo.
Dala jsem hlavu mírně, ne, nebylo to mírně, bylo to opravdu hodně moc, na stranu, jako, že ho takhle zřídila holka? "Fíha, to musela být ale hodně velká holka, ne?" Zastříhala jsem oušky. Snažil se to ale zamést alespoň tím, že to spraví jen pár bylinek a nic to není. Jasně, že ne.
To už Clara ukázala kde skrýš je, byla vlastně hned za námi, takže jen pár kroků, pár, ne dva, ale deset možná ano.
Pozornost jsem teď upřela na hnědou vlčici, "Pršivku potulnou? Ona se toulá? nebo je to květina pro tuláky? A víš k čemu by to mléko mohlo být dobré?" Zajímala jsem se trochu víc o tu rostlinu.
Pak jsem zamávala ocasem, když zmínila, co za magie ovládá. "Skvělé, myslím, že to půjde. Trychtýřek je taková květina, která má květ červený tvarem se podobá tulipánu. Moc pěkně voní a na loukách vytváří příjemnou atmosféru, když se jen tak procházíš a čicháš vůni květů. No a listy má takové, jako kdybys koukala na listy dubu. Ale pochopitelně měkčí, prostě takové travní a ne listové, že jo. A zespodu těch listů u stonku, koukají takové, no vypadá to ako zoubečky. Takové malé tesáčky. Jsou to jakési váčky. Možná semeníky? Já nevím, přesně co to je, ale tak to vypadá. Ta rostlinka roste všude na loukách i teď by tam jistě byla, jenže jak to ta voda zaplavila, tak to by nám k ničemu nebylo." Vysvětlila jsem Taiclaře. "Trychtýřek se používá buď jako výluh, nebo se zahřívá. Asi se více účinných látek uvolní, když se zahřeje. Taky se potom dá vypít a zahřívá tě zevnitř. A zahřátý nebo ne, dá se použít na rány, kdy je pěkně vyčistí a látky uvolněné do vody jsou jako dezinfekce dobré. Může se roztrhat, aby těch látek uvolnil více a použít se dá celá rostlina." Pěkně jsem to Taiclaře popsala a pak se ohlédla po nějakém kameni, který by byl na to dobrý. Chvíli jsem hledala, než jsem nějaký našla. "Tenhle by mohl stačit." Teď ho dotlačit k úkrytu. Nechat do něj napršet vodu a potom zpracovat Trychtýřek.

(IV)× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění (1b)

"Až Nera potkáš, pozdravuj ho." Jestli mi Clara nevěřila, tak to jsem vážně poznat nedokázala. A i kdyby ano, asi by mi to nevadilo. Věděla jsem, jak bylo těžké uvěřit, co je vlastně skutečné a co je sen a kde vlastně patřím. Zpočátku to bylo těžké se smířit s tím, že jsem se vrátila sem, kde jsem byla nikdo, zatímco v Noramu jsem byla učedník Mistra Gwyna! "Třeba jednou někdy budeš mít štěstí a podíváš se." Vesele jsem se na ni usmála.
Začala obrana našeho místečka před liškou. No, jo, začala jsem si myslet, že lišky prostě jinou hru než na "kousni vlka" neznají. Ale Norámský elektrický šok zafungoval dobře. Ještě, že tak. A co nedokončily jiskřičky, to dotáhla Clara. Hurá! Liška po tom všem prostě pochopila, že tohle už je na ni moc a zmizela ve tmě.
Zdálo se, že ji zaujalo to, co dokázala má srst. "No, to, je to pozůstatek magie Noramu." Vysvětlila jsem Taiclaře. "Je to prostě zbytek toho, co jsem dokázala tam." Tak nějak jsem to toiž chápala já. Protože jak jinak to popsat nebo dokonce pochopit.
Zaujalo mě zase to, co udělal vlk, který se u nás zjevil. Také jiskřil, ale byl zraněný a to byla práce pro léčitelku. Jenomže já nebyla dokonalá ještě, což mi napovídalo, že bych se měla více naučit. "Jsi zraněný, co se ti to přihodilo?" Prohlížela jsem si vlka na zemi. Pak jsem pohlédla na Taiclaru. "Musíme mu pomoci. Potřebujeme k tomu oheň, vodu, no té je tady dost. Také kámen ve tvaru leknínového listu. Aby se v něm voda udržela a Trychtýřek." Pohlédla jsem na zaplavené jezero. "Hm, ani nevím, jestli tady kdy rostla Šedivka plovoucí, ta by se nám také hodila, ale tím, že je jezero zatopené, pyl mít nebude." Mé znalosti byly sice zatím pořád ještě malé, nicméně mé odhodlání pomáhat a léčit, to dosahovalo do vysokých obzorů. "Dostaneme tě do úkrytu. Tam tě ošetříme, ano?" řekla jsem hnědavému vlku a pak pohledem pobídla Claru, aby mi s ním pomohla. "Tady na dešti by neměl ležet, mohl by tak akorát prochladnout." Usoudila jsem ze situace.

(IV)× Pokus se ubránit své bezpečné místo (3b)

Zachichotala jsem se, protože Tai si myslela, že je Nero místo, asi. Musela jsem ji opravit. "Nero není kde, ale kdo. Nero je totiž bůh těchto ostrovů. To on nás poslal portálem do jiného světa. Prý jsme měli být nadějí, jenomže ani nevím, co přesně se stalo a už jsme byli zase zpátky. No od té doby jsem ale své společníky nepotkala. Snad se vrátili vpořádku také." Pohlédla jsem na Taiclaru a usmála se: "Až Nera potkáš, poznáš ho. Tím si buď jistá. Ten vlk je hodně vysoký. Je hnědý a na sobě má takový zvláštní symbol v kožíšku a taky nosí takový náhrdelník." Už jsem si moc nevybavovala, jaký přesně to náhrdelník byl, ale utkvěl mi v paměti jen, že se mu na krku houpal a jako vlče jsem na něj měla lepší výhled, než dospělí. No, stejně jsem si už moc nepamatovala, jak vypadal.
"Já toho o smečkách a jak to v nich funguje, tak moc nevím. Ale, myslím, že by se to dalo přirovnat i k tomu. Prostě skupina chce něco vědět a tak se jde zeptat do krčmy, protože tam se ledacos povídá a ledacos dá zaslechnout." Opět jsem se zachichotala a mrkla na krémovou vlčku.
Na její otázku jsem přikývla. "Ano, ano, to dá a je to opravdu moc pěkné." Kdo ví, třeba se tam někdy vrátí a třeba se tam někdy podívá i Taiclara.
To už ale jejich klid narušil nějaký vetřelec a Taiclara odvážně vykročila ven s pobídkou. "To si piš, že se nedáme!" Zazubila jsem se na ni, vesele zamávala ocasem a už jsem odvážně, jak jen jsem to uměla, halekala na vetřelce tam venku: "I ty jeden lumpe, neopovažuj se sem strkat čumák, lezeš-li sem se špatnými úmysly!" No jo, nebála jsem se i když šlo o nebezpečí. Taková jsem byla. Možná trochu hloupoučká, ale odvážná, to každopádně ano. A tak jsem vyskočila ven do deště a s úsměvem ve tváři se naježila na lišku. "Ohoho?! Tebe neznám? Taky si chceš hrát? No tak dobře, ale říkám ti, žádný kousání, ano?" Jistě, že mě liška neposlouchala, že jo. Ale tak to, by nebylo, aby se na mě nevrhla a nezahryzla se mi do tlapky. Zase! Tentokráte ale do přední. "Jauvajsk!" Zajiskřila jsem (Noram - Boon) a liška odskočila s prskající naježenou srstí sledovala dvě vlčice.

(III)× Pokus se ubránit své bezpečné místo (3b)

"Zůstalo to v tom jiném světě. Když jsem se objevila zase tady na ostrovech, dokonce tady byla už zima a sníh. Měla jsem na sobě pouze tuto šálu s kamínkem. Ale je škoda, že zbytek zůstal tam. Myslím, že by se ti to líbilo. Mě se to líbilo moc." Jen to nejspíš cestováním mezi dimenzemi neprošlo. Kdo ví. "Když už jsme u toho, potkala jsi někdy ty, Nera?" zeptala jsem se vlčice. "Možná, že kdych se snažila prolézt nějakým hustým a trnitým keřem, zachytila by se, tak jako do srsti. Ale zatím mi nijak nepřekáží. Ani při lovu." Ale byla také pravda, že já lovila jen malé věci. Nehonila jsem se za laní nebo třeba i jen srnou. Na to jsem, zkrátka, jako jednotlivec, neměla moc výhod.
Zamyslela jsem se, a zavrtě hlavou. "Neřekla bych, že smečka. Smečky tam také jsou, ale říká se jím spíše skupiny, nebo party. No, některé zůstávají na jednom místě, v osadách a jiné skupiny se přesouvají za dobrodružstvím." Snažila jsem se jí to lépe vysvětlit. "Krčma je spíše jako takové místo, úkryt, kde se sejdeš, jako my dvě tady a prostě si vyměníš informace a najíš se odpočineš. Jen to vypadá útulněji. Ne tak divoce. Představ si jeskyni, která má na stěnách světýlka. Ty ti neublíží. Někde na boku u stěny, nebo třeba i uprostřed, hoří oheň a krásně hřeje. A jsou tam kožešiny a vyvýšené, hm, pelechy?" Přemýšlela jsem nad tím, jak to prostě nejlépe popsat.
Nakonec jsem tedy souhlasila, že tu skrýš využijeme. Alespoň se na chvíli usušíme. "Tak dobrý, děkuji, jsi moc hodná. Snad to vydrží." zalezla jsem dovnitř a vyzkoušela si to. No, nepršelo na mě, takže při troše štěstí, si tady budu moci odpočinout. Pomocí magie vzduchu jsem si vysušila kožíšek. No, i trochu snad vítr přiměla, aby pročísl srst Taiclaře.
A když jsem si myslela, že to bude už fajn, ozvalo se z venčí jakési zavrčení. "Ale ne, někdo nás slyšel nebo sledoval." Pronesla jsem k Taiclaře.

(III)× Vydej se hledat bezpečné místo (min. 5 postů) (3b) 6/5
(III)× Napiš v horách jeden post/den po dobu čtyř dní (4b) 4/4

"Děkuji, také se mi moc líbí, kdybys mě ale viděla komplet i s tím ostatní, ach to byla nádhera." O, ano, byl to moc pěkný set, ale já jej tady prostě neměla. Škoda. "Ten kamínek? Ne, nepřekáží. Zvykneš si a pak už o něm skoro ani nevíš," vysvětlila jsem vlčici. Na chvíli jsem zapřemýšlela nad tím, co by se k téhle pekné vlčce hodilo. Byla by to peříčka? Nějaké zajímavé květiny? Možná i ten liščí ocásek, co jsem si sice utrhla, ale cestou přes hory, ho někde ztratila. Hm, tak si příště utrhnu nový, až voda opadne.
"Měl by být odtud, stejně jako já a pár dalších vlků. A je to mistr magie, řekla bych. Tam se tomu říká kouzelník." Zazubila jsem se na vlčici. Ona se zamyslela nad krčmou, no jo, když jsem se nad tím zamyslela, jak to vlastně vysvětlit, mohlo to působit zvláštně, ano. "No, tam, v Noramu se vlci a i jiná zvířata sdružují na místech, kterým se říká osady. No, a každá správná osada má alespoň jednu krčmu. Když třeba dlouho cestuješ, tak si tam zajdeš, dáš si dobré jídlo a pití a dozvíš se novinky z okolí i z daleka. Tak to je krčma, najíš se tam, napiješ a vyspíš a nemusíš spát pod stromem, chápeš?" Nic z toho tady ale neexistovalo. No, ale nebylo by to super, kdyby to bylo i tady?
Šly jsme a povídaly si a Taiclara něco našla. Byla to nějaká díra v zemi. Ale jestli to bylo správné místo? Pohlédla jsem na ni, pak na díru. "Já ti nevím, nesesype se to?" Zauvažovala jsem. Ale zase jaký to byl rozdíl od toho, spát pod kořeny stromu? Zas takový ne. "A co ty, Taiclaro? Přidáš se?" Zajímala jsem se, jak dlouho tu nová kamarádka zůstane? Co když ji někdo hledá? Nebo ona někoho.

(III)× Vydej se hledat bezpečné místo (min. 5 postů) (3b) 5/5
(III)× Napiš v horách jeden post/den po dobu čtyř dní (4b) 3/4

"Nová móda? Netuším, ale máma má taky něco podobného, hm, ale myslím, že z toho jiného světa to nemá, vlastně, ráda bych se jí na to zeptala, ale nevím, kde teď je." Uvažovala jsem nahlas. A věděla jsem vůbec, že ji má? Měla? Každopádně měla znaky, v srsti. "V tom světě takové věci normálně nosil každý. A bylo toho víc. Já jsem měla fakt super věcičky. Jen mi zůstala ta šála. Ale kdybych mohla, vzala bych si celý kostým," Zasněně jsem s nadšením říkala vlčici o tom oblečku. Tak moc se mi líbil! "Ale asi by mi už teď byl malý. Tehdy jsem byla menší." Ach, čas tak letěl.
"Příběhy jsou parádní. Na dlouhé večery v krčmě, ach ano. No, jo, ale tady žádné nejsou. Jaká škoda." Někdy mi bleskla vzpomínka, když jsem mluvila o Noramu. Ach, ale ty časy byly pryč. "Chybí mi. Mistr Gwynn, asi ho neznáš, co?" Od té doby jsem ho už nepotkala.
"Jasně, podívej se." Vůbec mi to nevadilo. Usmívala jsem se na ni jako sluníčko, ačkoliv jsme byly promočené jak dvě slípky. Och, moje slepice? kde jen, kde jsem ji... A tady, je. Koukla jsem na kus promočeného opeřence, co mi skončil u tlap, když jsem se začala bavit s touhle vlčí slečnou.
"Taiclara, moc pěkné jméno. A moc pěkný kožíšek máš, Taiclaro."
Měla jsem asi velké štěstí, protože řekla, že se tu vyzná. Zamávala jsem ocasem. Přestala jsem s ním vůbec máchat? Asi ani ne. "To by bylo bezvadný. Já to tady zas tak neznám. Vždycky jsem tak maximálně přelezla hory z louky do lesa a naopak. A jen jednou, jsme si našli v horách úkryt pod převisem, když mě napadl lišák, to jsem byla malá. Ale kdepak ten může být? Myslím, že někde na straně k Temnému lesu, hm, asi." Nadšeně jsem se na ni koukla. "Tak jdeme?"

(III)× Vydej se hledat bezpečné místo (min. 5 postů) (3b) 4/5
(III)× Napiš v horách jeden post/den po dobu čtyř dní (4b) 2/4
(III)× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)

Bylo tady, ale opravdu moc nešlo poznat, kde konší a začíná. No, alespoň jsem se už nemusela přímo brodit vodou nebo plavat, když louka byla celá zatopená. Kde je Vilémek? Kam se mi ztratil jen? Snad nezůstal zatopen v lese tom temném, kde luna snoubí se s tmou i s denní lucernou. Z úvah o tom, kde jsem zase zapomněla toho veleselého vlčka, mě vyrušil hlas. Otočila jsem se na světle hnědou vlčici a usmála se. Zavrtěla ocasem, tak, že musel rozstřikovat kolem sebe spršky do obou směrů v dvou půlkruzích, téměř.
"Ahoj, co, tohle?" Kývla jsem na šálu, protože nebyla první vlk, který se na mou šálu díval a ptal se na ni. "Tuhle šálu jsem získala... no z jiného světa, asi. Tak úplně nevím, jak to je, ale myslím si, že to byl jiný svět." Měla jsem to trochu popletené, kdysi. Nyní jsem již byla na ostrovech tak dlouho, že Noram mi přišel jako sen, ale tahle šála mě utvrzovala o tom, že to nebyl jenom sen. "Tady je to jen ozdoba. Ale tam, měl tenhle kamínek magickou moc." Odpověděla jsem vlčici. "Jmenuji se Deinell a ty?" Představila jsem se a nepřestala máchat ocasem, takže brzy už z něj voda i přestala stříkat, neboť byla už z kožichu tím nepřetržitým máváním pryč.
"Tohle počasí je hrozné, že? Ještě před pár hodinami jsem byla támhle na louce a bavila se s mnoha vlky, a pak se všichni rozešli do všech možných směrů, i když jsem říkala, že nejlepší bude jít do hor. Louka je úplně pod vodou, úplně celičká. A tady taky bylo jezero. Jestli to takhle půjde ale dál, tak nezbydou ani hory snad." Pohlédla na horský pás, na němž stály u jeho úpatí. "Snažím se najít si nějaké místo místo našeho rodinného úkrytu, který je pod vodou. A co ty?"

Kvetoucí louka >>>

(III)× Vydej se hledat bezpečné místo (min. 5 postů) (3b) 3/5
(III)× Napiš v horách jeden post/den po dobu čtyř dní (4b) 1/4

Tak mě voda zanesla dost dolů k jihu. No co, nevadilo mi to. Stejně jsem ostrovy neměla projité a tak co. Hihihi, teď bych po ostrovech mohla akorát tak plavat. Ale horší by bylo, kdyby mě voda odnesla někam na moře. To by se mi nelíbilo. Budu se držet hor. Ach jo, kde je asi Zeiran? A Scallia. A kde je mistr Gwyn? Docela by mě to zajímalo. Ale už jsem nikoho z nich tak dlouho neviděla, že jsem si klidně mohla myslet, že zmizeli jako mí sourozenci nebo rodiče. Kde vůbec máma s tátou jsou? Zastesklo se mi po nich. Doma jsem je nenašla, takže jsem jen mohla doufat, že jsou někde v bezpečí. Tak jsem zamířila do pohoří, ale zatím jsem se držela podél a viděla jsem kousek od sebe jezero. No, ono až tak nebylo moc dobře poznat, kde začíná a končí, avšak já věděla, že tady dříve bylo.

(III)× Ubraň svůj úlovek (5 postů o sama) (3b) 5/5
(III)× Vydej se hledat bezpečné místo (min. 5 postů) (3b) 2/5

V tlamě jsem měla svůj úlovek. To bylo ale štěstí. Vlastně jsem ho mohla klidně ztratit už když jsem zahučela do vody před pohořím. No, ale neztratila. Zatímco tady jsem ho mohla ztratit podruhé, ale jáké štěstí jsem to měla, že ne. Zavrtěla jsem ocasem a vyškrábala se na břeh, kde jsem se rozhlédla, kam mě to vlastně ta vodička odplavila. Rozhodně jsem nebyla na místě, kde jsem skočila do proudu, že jo. Viděla jsem, jak se drobné tělo kuny snaží dostat na břeh stejně, jako jsem to udělala já. Ale kuňákovi to moc nešlo. Asi na něj byl ten proud vody ještě stále silný, protože jsem viděla, že se mu jeho pokus dostat se na pevninu nepodařil. "Pá-pá, mrňousi. A příště neber někomu jídlo, ano? Možná, kdyby ses zeptl, kousíček bych ti dala, ale takhle! Pouč se z toho!" Mávla jsem mu tlapkou a rozešla se hledat úkryt.

>>> Jezero Smrti

(III)× Ubraň svůj úlovek (5 postů o sama) (3b) 4/5
(III)× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty (3b) 3/3
(III)× Vydej se hledat bezpečné místo (min. 5 postů) (3b) 1/5

Tentokrát se mi to podařilo, ale ta potvora se stočila, vyvřískla a hryzla mě přímo do tlamy. "Auvajsk! ty máš ale zubiska! Jako jehličky." Postěžovala jsem si a ani se nestyděla za to, že nahlas. Musela jsem kuňáka v tom momentě pustit, protože to fakt štíplo a teď mě čumák začínal bolet a řezat. Odfrkla jsem si, div že jsem čumák do vody nezanořila. Kuna se ale zase dostala kousek ode mne. Teď jsem si ani nebyla jistá, jestli pořád jde po mrtvém ptáku, nebo jestli se už nesnažila dostat z vody, která ji, očividně, strhla, tak jako mě. Tak či tak, zabrala jsem znovu, abych několika tempy doplavala ke kořisti, kterou jsem chytila do tlamy a tlačila jsem se ven z vody. Bylo na čase, tak jako ostatní, najít si nové, bezpečné místo. Náš rodinný úkryt byl zaplavený vodou, co jsem mohla dělat jiného, než si najít něco nového.