Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Les Alf >>>

Šla jsem pořád dál. Samozřejmě jsem nemohla je nechat napospas osudu. Nuntis bylo hůř a hůř a Sior, když ji nesl, potřeboval oči, takže bylo jenom logické, že jsem se rozhodla je doprovodit až tam, kde už na ně někdo dohlédne. Byli to přátelé a ti se na holičkách nenechávají ani když hrozí riziko, že bych tím mohla přijít k úhoně já sama. Zavrtěla jsem ocáskem, když se o mě otřel svou hlavou. Opětovala jsem mu dotyk a také se o něj otřela. Na tváři mi hrál spokojený úsměv.
"To byl Trychtýřek," upřesnila jsem šedému.
Po té jsme dorazili na místo, které muselo být už smečkové území. Asi. Nikdy jsem na smečkovém území nebyla. Vonělo to tady možná podobně, jako v Noramských městech. Nebo spíše táborech, ale zároveň trochu jinak.

Dál jsme kráčeli lesem. Ten byl docela rozmanitý v terénu. Nebyl jednotvárný. Museli jsme dávat pozor na všelijaké dolíky a propadliny. Nuntis se vezla a mě napadlo, že kdyby byla zdravá, mohlo by to pro ni být docela zábavné, takhle se vézt na hřbetě šedého vlka. Rozhodně to zábavně vypadalo. Z mého pohledu ano. Zavrtěla jsem ocasem a korigovala Siora občasnými slovy: "Tady pozor, je před tebou díra," nebo "klacek."
Nuntis nás vedla a já cítila pachy vlků. Podobně jako na Červené louce.
Zatímco si Sior možná dělal starosti, jak na ně smečka zareaguje, já to měla mimo sebe. Prostě jsem si starosti nedělala. Na otázku Excelsiora jsem se zamyslela. "Možná něco na snížení horečky. Kdyby tady někde byla Sioba horská, bylo by to dobré, ale ta roste v horách a je zima. To není dobré. A ještě se mám hodně co učit." Sklopila jsem ouška.

>>> Daénská smečka

Ostříží zrak >>>

Nechtěla jsem Nuntis opouštět dříve, než si budu jistá, že se v pořádku dostala domů, takže jsem setrvávala stále u ní. "Nemáš zač. Já chci být jednou léčitelka, takže ráda pomáhám." Když tedy vím jak.
Byla jsem ráda, když se Sior vrátil s informací co našel. Nebylo to tak úplně zřejmé. Tedy ano, ale co konkrétně jsme se nedozvěděly, nejspíš to ani nebylo podstatné, protože by mi určitě řekl, zda to vypadalo stejn jako ten sob v tundře nebo zda šlo o něco jiného, v tomhle případě normálního.
"Nevím, nakolik zdatná, myslím, že se musím hodně učit, ale dokud nebudete v bezpečí, tak se mě nezbavíte," zazubila jsem se na ně a mrkla okem. V okolí jsem cítila pachy vlků, patrně jsme se blížili k hranicím smečky. Byla jsem docela zvědavá, jak taková smečka vypadá.

Nejvyšší hora (přes Rokli) >>>

Bryce se rozhodla, že bude pokračovat ve své cestě. Jen jsem se s ní rozloučila vrtěním ocasu a popřála ji hodně štěstí. Potom jsem však pokračovala se Siorem a Nuntis, za niž jsem cítila jistou starostlivost. Musela jsem na ni dávat pozor, než se dostane domů. To jsem si předsevzala a také jsem to hodlala dodržet. Mě tedy neodradilo nic z toho, co Sior řekl nebo jak se Nuntis tvářila. I když, abych byla upřímná, nevšimla jsem si žádné negativní reakce u Nuntis, takže jsem ani neměla důvod se cítit nějak zvláštně, což ve mně vyvolávalo naprostý pocit spokojenosti. Byla jsem s přáteli a co víc bych si mohla přát?
Sior tedy upřesnil co cítí a tak jsem se také pokusila rozluštit záhadu toho, co Sior ucítil. "Myslíš, že tady někde poblíž je nějaká podobná mršina, jako jsme našli tam Tajze? Taková ta s tou podivně seschlou trávou okolo?" Snažila jsem se upřesnit si Siorova slova.
"Pohlídám Nuntis," sdělila jsem, kdyby náhodou se Siorem nechtěla jít prozkoumat onen pach. Nuntis šla dál k lesu a já jsem jí šla po boku. Ouška jsem ale špicovala směrem, kterým se vydal Excelsior. Něco našel, ale byly jsme od něj dál. Zaznamenala jsem slova, díky magii vzduchu, je k mým uším přinesl vítr. "Excelsior něco našel," oznamovala jsem Nuntis. Pochopila jsem, že to bylo již mrtvé, ale jestli to byl sob, jelen nebo vlk, to jsem nevěděla.
Pak se k nám Sior zase připojil.

>>> Les Alf

Červená louka >>>

"Hm, spánek je dobrý. Takže určitě ti prospěje," zamávala jsem vesele ocáskem. Byla jsem rozhodnutá, že je doprovodím. Sior se však na krátko zastavil se slovy, nad kterými jsem musela přemýšlet. Cože to právě říkal? "Já už se cítím, vážně dobře," ubezpečila jsem šedého vlka. Já ano, ale on mi připadal nemocný stále. Nebo možná byl jenom unavený, což mohl být též důvod. "Ty se chceš přidat ke smečce?" Já, vlastně ani o tom nikdy moc neuvažovala. Nebylo to potřeba. Neměla jsem důvod nad tím přemýšlet. Sotva nedávno jsem se dozvěděla, že smečky existují a popravdě mi byly dost záhadou stále. Ale jestli se chtěl Sior do nějaké přidat, musely mít v sobě nějaké kouzlo. A já chtěla přijít na to, jaké.
Zastříhala jsem oušky: "Jestli nebudou nabručenější než ten lišák, tak se nemám čeho bát." řekla zcela beze strachu. "Doprovodím vás oba tedy. Musím na vás dohlédnout. To je má práce!" Zavrtěla jsem opět ocáskem.
"Co cítíš?" Zeptala jsem se, protože jsem nevěděla, co jej tak znepokojilo.

>>> Ostříží zrak (přes Rokli)

"Šedivku tady nenajdeme. Leda, že by se tu vyskytovalo nějaké jezero," lehce jsem upozornila na skutečnost, že se jednalo o vodní rostlinu a ty na loukách nerostly. "Ale hádám, že ani tu nenajdeme teď v zimě. Je to leknín a ty se v zimě schovávají pod hladinu." A listy by jim momentálně také k ničemu nebyly. Hnědá Nuntis se rozhodla jít domů. Zdála se mi nemocná. Možná proto hledali tu Rumněnku. "Nuntis, neboj se! Určitě se z toho uzdravíš. Já tomu věřím. Je mi líto, že ti nyní nemůžu pomoci, že nemám žádné vhodné byliny, ale zdáš se být silná, takže věřím, že se uzdravíš." Proč by ne? "Doprovodím tě domů, ano? A dohlédnu na to, aby se ti cestou nic nestalo!" Byla jsem odhodlaná, jako léčitelka - i když samozvaná, že ji pomohu za každou cenu.
Cestou k hoře se mě Bryce zeptala na spojitost Rumněnky a neznámé duhové rostliny. Ona o ní něco věděla a to ve mně probudilo zvědavost. Tak jsme si vyměňovaly informace a já se tak dozvěděla o záhadné rostlině, kterou zmínil béžový vlk a na jehož odpověď jsem tak dlouho čekala. Řekla mi vše, co věděla. Jak k rostlině přišla, co má představovat a kde ji zasadila.
Tu jsme se dostali všichni k hoře.

>>> Nejvyšší hora

Hledala jsem také se zapálením, avšak první jsem nebyla. To byly Nuntis a Bryce. Tedy, našly červené květiny. Já, jak jsem se rozhlížela po louce a pátrala, přišlo mi, že přeci jenom je už asi pozdě na to, aby ještě nějaká ta květina byla použitelná. "Byl by zázrak, kdybychom je ještě našli. Neříkali, že se dá najít jen na podzim a na přelomu zimy s podzimem?" Uvažovala jsem nahlas. Byli jsme na správném místě. Ale od té doby uběhl již nějaký ten čas a zima byla v půlce. Mohlo být pozdě.
Když se Excelsior rozešel k Nuntis, já zamířila k Bryce.
Došla jsem k ní a podívala se na rostlinku. "Tohle není ona. Není to ani vlčí mák. Bude to nejspíš nějaká jiná červená květina, která zde asi roste běžně. Prý tady tomu místu říkají Červená louka." Zazubila jsem se na hnědou vlčici.
"Já myslím, že už žádnou použitelnou nenajdeme." Poznamenala jsem docela smutně. "Rumněnka není jen tak obyčejná bylina. Je to rostlina, která je mnohem více propojená s vlky a vlčí magií, tak to říkali ti dva cizinci. A roste pouze na podzim a jenom na tomhle místě." Ocásek mi spadl dolů k nohám a smutně jsem se na všechny podívala. "Ale můžeme najít tu Šedivku plovoucí." Ovšem tu nejspíš také nenajdeme. Ta bude jistě zimovat u dna jezer, jako ostatní lekníny.

(37)
"Rumněnku? Tu my se Siorem známe, viď?" Mrkla jsem nadšeně na šedého vlka a pak s vrtícím ocasem si prohlédla i obě vlčice. "Už vám řekl Sior jak vypadá? Možná bych ji mohla přiblížit." Nevěděla jsem, jestli ony vědí, že má šedý horší zrak, tudíž těžko říci, jak přesně tu květinu vnímá. "Je hodně podobná vlčímu máku. Má podobný květ, ale ten je o něco tmavší než u máku." Snažila jsem jim to ještě ulehčit. "Rozdíl mezi vlčím mákem a Rumněnkou je ve stonku a listech. Listy má Rumněnka vždy čtyři proti sobě, takže vytváří z pohledu shora takovou hvězdičku. Ty hvězdičky bývají dvě. Tedy obvykle." Tohle by jim mohlo pomoci při hledání. Ty další informace už jim asi Sior sdělil.
"Moc ráda vás obě poznávám." Tolik nových kamarádů, měla jsem šťastný den. Jestli se rozdělíme nebo ne, to mi bylo jedno, ale byla jsem ráda, že je Sior v pořádku a že jej opět vidím. "Tak jdem na to. Všichni víme to podstatné a teď už zbývá jenom ji najít." Já naopak vůbec nezaujímala nějaké vůdčí postavení, prostě jsem to pronesla s nadšením hravého vlčete a i tak jsem se tvářila a neustále vrtěla ocasem.
Potom jsem začala společně s novými přáteli hledat.

(36)
Přála jsem si dozvědět se něco víc o té duhové rostlině, kterou zmínil. Jenomže vlk zatím neříkal nic. Začalo být chvíli tepleji, dokonce se začal i sníh rozpouštět. Skoro jako by se jaro chystalo udeřit a převzít vládu nad zimou. Jenomže to měl být jenom takový šprým. Legrace paní zimy. Sníh polevil a začal tát, než přišlo odpoledne s nímž se opětovně ochladilo. Být na jednom místě bylo nudné. S odpolednem teploty klesly a cítila jsem, jak vítr zalézá do srsti, jako by tam hledal účelově místa, která by mohl ochladit svým ledovým dechem.
Otřepala jsem se. Rozhlédla se kolem sebe. Moc vlků tu nezůstalo. Každý si šel po svém a co jsem měla dělat já? Odpovědi jsem se prozatím nedočkala a ani netušila, zda přijde.
Do nosu mě však udeřil pach Excelsiora, který mi k čumáku přinesl vítr. Zavrtěla jsem ocasem a rozběhla se bez varování směrem, odkud vítr vál.
Musela jsem chvíli běžet, než jsem ho uviděla. Nebyl sám. Byly s ním nějaké dvě vlčice, které jsem neznala. To mi však nezabránilo, abych k nim nepřiběhla naprosto bláznivým tempem a nedala si tlapky na záda šedého vlka, takže jsem udělala takovou stojku na zadních a bláznivě přitom vrtěla ocasem, div že se z něj nestala vrtule. "Siore! Ty ses vrátil. Vrátil ses." Měla jsem velkou radost, že ho vidím.
Po té, co jsem sundala tlapky ze hřbetu šedého vlka a olízala mu tvář, teprve jsem se širokým úsměvem a neustálým vrtěním ocásku, pohlédla na ty dvě vlčí dámy. "Ahoj!" Pozdravila jsem s podobným nadšením i ty dvě. "Já jsem Deinell, kamarádka Excelsiora a vy?"

(35-6-Rumněnka-3)
Pečlivě jsem se snažila udržet kouli vody tam, kde měla být, aby do ní mohla vlčice se jménem Sirene umístit rostlinu s léčivými schopnostmi, napojenou na vlčí magii zde. Jak tedy Sirene zmínila. Rumněnka se brzy na to ocitla v lázni, kterou někdo další zahříval, až voda změnila barvu. Vše jsem se snažila si zapamatovat. Takže Rumněnku je třeba umístit do vodní lázně. Chce to teplou vodu, aby se uvolnily léčivé látky. Rumněnka roste pouze na této louce na podzim a přelomu zimy. Chápu. Takže je to poměrně vzácná rostlina. Všechno jsem si to sesumírovala a zapamatovala.
Když byl odvar hotový, pomohla jsem s jeho rozmístěním, za pomoci vzduchu, pochopitelně. Potom jsem sledovala, jak mizí lék v tlamách vlků a nakonec jsem si jeden kalíšek ze Šedivky plovoucí vzala také a ochutnala rostlinu Rumněnku.
Střihla jsem uchem k Sirene a Atreasovi. "Na shledanou a děkujeme." Zvolala jsem ještě, než zmizeli v Lukách. Další, kdo se dal na odchod, byl Ecxelsior. "Jdu s tebou!" Ještě než se odebral pryč, utrhla jsem si pro případ nouze ještě jednu rostlinu a potom jsem se rozklusala za šedým vlkem. Ale nakonec jsem zabrzdila. Zajímaly mě ty duhové rostliny. Otočila jsem se a doběhla k béžovému vlku se znaky.
"Ahoj, já jsem Deinell. Nemohl bys mi, prosím říci něco víc o těch duhových rostlinách? Prosím." Dodala jsem zaujatě.

× Poučte se či poučte o léčivé rostlině poučila Excelsiora o Šedivce plovoucí
x Zachraň život NPC (Osud na červené louce od 24.11.)

(34-5-Rumněnka-2)

NPC, Excelsior a okrajově Setekh‘oe
Hořela jsem zvědavostí k duhovým květinám, ale než mi béžový vlk se znaky odpoví, jestli vůbec, střihla jsem ušima ke skupince, kam se vydal i Excel.
"Počkej, pomůžu ti držet tu vodu." zavolala jsem na šedého. Byla to pro něj námaha, protože držet dvě magie v chodu bylo těžší i pro zdravého vlka, natož pro oslabeného magickou nemocí a tak jsem mu chtěla ulehčit tuto jeho práci s magií, proto jsem pomocí vzduchu, pomáhala držet onu vodní kuličku na místě. Já neměla ani vodu ani oheň. Ale ta hnědá vlčice, co Excela znala, nebo si to myslela, zřejmě oheň ovládala. Ovšem byla zesláblá už jen z toho, jak rozpustila sníh kolem při hledání květu.
Mezi tím jsem si prohlížela tu nepomačkanou Rumněnku, která skutečně vypadala, jak ji bílý vlk popsal. Čtyři listy na stonku, tmavě rudý květ.
Tahle kráska měla vyléčit tuhle nemoc.
Ohněm vládl i Set, ale on svou magii ukazovat nechtěl. Předvede se nyní? Kladla jsem si tu otázku, odpověď však na mně nebyla. Podívala jsem se na něj, tak nějak povzbudivě. Jako bych mu tím chtěla dodat odvahu, ale nenutila jsem ho.

~ NPC, Excelsior, Rhaaxin, Cerum a Setekh‘oe ~

(33-4-Rumněnka-1)

NPC
Vlčice, kterou nemocný vlk nazval jako Sirene, mi řekla, že některé rostliny mají v sobě ukryté pouto s vlky. A jen díky tomu spojení je možné vyléčit, patrně, právě i tuhle epidemii. "Rozumím," zareagovala jsem na její slova. Dávalo by to smysl. Zřejmě proto má ten přídomek - vlčí. Pochopila jsem, že tedy na tuhle dusivou nemoc je nutné užít právě tuto konkrétní rostlinu. Bylo mi také jasné, že nemoc, která zde dávila vlky nebyl jen obyčejný kašel. Dokonce nejspíš ani nachlazení ne. I když zpočátku měla příznaky podobné, jak jsem mohla na vlastní oči spatřit, stupňovaly se u některých až do chrchlání plic. Jako to právě prožíval zmíněný druhý vlk nebo i další vlci zde přítomní, kteří také vykazovali známky nemoci. Znamenalo to, že jsem stále nebyla vyléčená ani já? Ale já už se vlastně cítila dobře.
Trychtýřek nebyl tedy třeba.

Cerum
K odpovědi na můj dotaz, zda to nemůže být tahle rostlina již nedošlo. Střihla jsem ušima k bílému vlku, který hledanou rostlinu znal. Naděje prolétla mým tělem, když se snažil vysvětlit, jak ona rostlina vypadá. Konečně budeme schopni poznat ji, pokud se nám podaří ji najít. Vše, co mu právě vyšlo z úst jsem si zapsala za uši. Na to jsem se podívala na květinu, kterou chtěl Excelsior odnést k Sirene, jestli odpovídá právě popsané květině. Byla trochu pomačkaná, zdála se však odpovídající tomu, co právě bílý řekl.

Setekh'oe
Když se naše pohledy se Setekh'oem střetli, zavrtěla jsem bouřlivě ocasem na pozdrav. Byla jsem ráda, že je v pořádku a nikde se neztratil.

NPC
Sirene upoutala moji pozornost hned, co se zdálo, že poznala onu hledanou rostlinu u nějaké nemocné vlčice. Měla jsem radost, že ji našla, žel oheň ani vodu jsem neovládala. V tomhle jsem ji pomoci nedokázala. Mohla jsem leda tak držet pomocí vzduchu tu vodu v nějakém tvaru, pokud bych to dokázala. Pořádně jsem si alespoň prohlédla rostlinu, kterou označila, jako Rumněnku vlčí.

Excelsior
Otočila jsem se na Excelsiora, "Tak to je ona, Rumněnka. Vypadá, jako tahle." ukázala jsem mu tu, co jsem se ptala, jestli to není ona, ale na tu otázku nedostala odpověď, zřejmě proto, že si Sirene všimla trsů u hnědé vlčice s magií ohně. Nechala jsem ho, aby si ji prohlédl a očichal podle svého.

Rhaaxin
Další slova, která si získala moji pozornost byla toho béžového vlka. "Cibulky duhové rostliny, která má léčit magii? Mohl bys o tom říci něco víc?" Koho by to nezaujalo? Obzvláště mě ta slova přišla hodně zajímavá.

NPC
Mezi tím jsem, samozřejmě, sledovala, co Sirene dělá nebo bude dělat s Rumněnkou.

~ NPC, Excelsior, Rhaaxin a Setekh‘oe ~

(32-3)
Konečně se nám dostalo odpovědi na otázku, co světlá vlčice hledá ve sněhu. Rumněnka? O té ještě se mi nikdo nezmínil, čili pro mě byla nová. V první moment, když padlo slovo na červenou kytku, pohlédla jsem na Trychtýřek, ale ten ona vlčice nehledala. Přesto jsem ji ho nabídla se slovy: "Než najdeme tu Rumněnku, nepostačil by třeba Trychtýřek? Je také léčivý." I kdy, mohl mít jiné nebo slabé účinky. Jak jsem to mohla vědět? Netušila jsem, jestli se Excelsiorovi udělalo lépe po něm nebo prostě jen samo od sebe. Ale určitě teď už šedý vlk musel cítit příjemné teplo v žaludku. Možná se jim nebude hodit, možná ano. Bylo jasné, že vlčí mák to nebude. A hledat červenou květinu na louce plné červených květů pod bílou pokrývkou sněhu, to bylo opravdu jako velká zkouška.
Dala jsem se do hledání a tam, kde se sníh zdál, že pod svým bílým závojem něco ukrývá, jsem se dala do hrabání. Moc vodítek, než červený květ, jsem neměla. Ale nečinně stát a koukat, jak se situace vyvrbí jsem také neměla v plánu. K čemu bych pak byla léčitelkou, kdybych jen zírala na ostatní vlky. Usilovně jsem hrabala. Zároveň jsem slyšela slova béžového vlka. Zvedla jsem hlavu a zavrtěla s ní v zápornou odpověď. Magii ohně jsem neměla. A zase by se mi hodila. To už jsem byla přesvědčená, že by bylo vážně super ji mít.
Spatřila jsem žíhaný kožich Seta. Zavrtěla jsem na něj ocasem. S někým byl, takže jsem se tentokrát k němu nepřihnala jako šílenec i když jsem po tom toužila. Jenomže poslání pro teď bylo najít tu červenou květinku. Něco jsem našla. Ovšem jestli to bylo to, co ona vlčice hledala, to jsem nevěděla. Utrhla jsem ji a přinesla ji k vlčici. Ale mohla to být jakákoliv rostlina. Vždyť já nikdy takovou s názvem Rumněnka neviděla. "Není to tahle?" Buď to bude trefa do červeného nebo rána vedle.

(31-2)
Skutečně vlčice něco hledala. I Sior si to myslel. Aby ne. I když dobře neviděl, tak to, jak vypadá tělo vlka hledající něco ve sněhu, to by poznal každý i z obrysů toho, co by viděl. Někdo se už dokonce odvážil přiblížit a Dvojice se ptal. Sior byl zprvu opatrný, ale potom si to zřejmě rozmyslel a vydal se trochu blíž, což jsem já uvítala a s vrtícím ocasem jsem se vydala za ním. "Myslíš, že tedy hledá nějaké byliny? Zeptala jsem se Siora." Možná bych se měla zeptat rovnou oné vlčice. Ale Excel se pustil s vervou do hrabání a já ho v tom nemohla nechat. "Měli bychom se jí zeptat, co vlastně hledá, nemyslíš?" My jsme mohli hledat Trychtýřek, ale ona mohla hledat něco jiného.
Museli jsme vyhrabat mnoho děr, než jsem spatřila alespoň jeden pomrzlý Trychtýřek. "Hele, tady jeden Trychtýřek je." Ihned jsem ho vytrhla. Ale jestli nám bude k něčemu platný, to jsem nevěděla. Záleželo od toho, jak moc ho sníh a mráz poškodil. Co já mohla vědět?
"Půjdeme trochu blíž, případně se zeptáme, co přesně hledat." Navrhla jsem. Přeci jenom, hrabat jen tak pro něco, co jsme nevěděli, že vlčice hledá, bylo jako hledat bájný lektvar bez znalostí přísad. Zamrkala jsem a po té s Trychtýřkem popošla blíž k vlkům, kteří byli ve skupince, abych lépe slyšela.
Nakonec jsem se však zeptala oné vlčice (NPC): "Dobrý den, mohu se zeptat, co přesně hledáte? My Vám s tím pomůžeme, ale musíme vědět, co konkrétně." Nabídla jsem pomocnou tlapku. Trychtýřek jsem měla, ale to bylo jediné a navíc jsem nevěděla, jestli bude účinný, když byl pod sněhem.