Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Já původně ano, ale poté jsem si uvědomila, že bych 3 postavy momentálně nezvládla a za démonské vlče by mě asi hrát nebavilo... :/

Byla jsem ráda, že mi na můj návrh kývl, opravdu jsem neměla chuť nikam chodit, chtěla jsem si toto prostě užít... Musím si takové věci užít, dokud můžu... Vlčata mi změní kompletně život, nebudu už tou svobodnou vlčicí... Budu mít povinnosti a pořád je budu muset hlídat... I tak se na ně ale těším..! Probíhalo mi hlavou, než jsem se však stihla vrátit plně do reality, byla jsem svalena na zem. Hlavu jsem měla opřenou o hlavu Rocka, leželi jsme naproti sobě a navzájem jsme si hleděli do očí. ,,Já tebe taky!" Stihla jsem říct těsně před tím, než jsem se utopila v jeho modrých očích...
Rocky z ničeho nic zpozorněl a já jsem tak byla nusena se probrat. Ucítila jsem, že tu nejsme sami a to mě momentálně docela vytáčelo. Zvedla jsem hlavu, abych mohla situaci lépe okouknout. Mezi stromy jsem uviděla dva vlky, podle pachů vlka a vlčici. V okamžiku jsem stála na nohách a docela naštvaným pohledem sledovala ty dva. Mluvení jsem však nechávala na Rockym.

Teď je rozhodnuto! Jde do toho se mnou! Budeme mít vlčata! Malé chlupaté kuličky! Honilo se mi v hlavě, tentokrát však né zmateně, ale spíše... Radostně? Ano, radostně! ,,Já jsem taky ráda, moc ráda..! V to doufám..." Usmála jsem se a olízla si čenich - ano, sama sobě, tentokrát ne Rockymu, ale sobě. ,,Ano, nejspíše bychom mu to měli říci, ale proč spěchat... Teď si chci ještě užít ninější společné chvíle s tebou..!" Podotknu nakonec. Nechtělo se mi teď nikam chodit a už vůbec ne něco řešit. Chtěla jsem si užívat huňatého černého kožíšku, který teď byl hned vedle mě.

Vypadalo to, že i on přemýšlí, nechala jsem ho však v tom, vždyť i já jsem před odpovědí musela přemýšlet, nic se nedá říct jen tak... Lepší je přemýšlet, než pak litovat svých slov. Pak však začal mluvit. Nastražila jsem svá ouška, aby mi ani jedno slovo neuniklo. Když přestal a položil otázku, byla řada na mě. ,,Když myslíš... Jen nechci udělat chybu... Ne chybu v tom, že by jsme měli spolu vlčátka, po tom tajně toužím dlouhou dobu, ale chybu v rodičovství..." Řekla jsem prvně, ale poté jsem ještě pokračovala: ,,A ty by jsi byl jistě skvělí otec... Teda... Budeš dobrý otec! Pokud by jsi do toho tedy se mnou šel..." Usmála jsem se nakonec a jemně do něj žďouchla čumáčkem.

To je mi líto :/
Děkuji! Já se snažila, aby se to dalo pochopit a ještě za to dostanu bonus... Opravdu moc děkuji :3

Protočila jsem očima. Prostě mě to vytočilo... Ale poté jsem se z ničeho nic ,odměkčila'. Znova jsem protočila očima a poté Rockyho olízla na čenichu. Usmála jsem se, když se začal bavit o vlčátkách. Když mi poupravil květinku, jemně jsem se zachvěla, jeho dotyk mi byl moc příjemný. ,,Ty lichotníku..!" Uchechtla jsem se a znova ho olízla na čumáčku. Poté mě objal. Můj dech se opět strácel v jeho srsti a já mylela, že se rozpustím blahem. Když mi položil onu otázku, odtáhla jsem se od něj a z pohledem upřeným do jeho očí jsem se zapřemýšlela. Vlčata?! Nejsem na to moc mladá? Líbilo by se mi to, starat se o malé chlupaté uzlíčky, ale co když bych to nezvládla? Nebo by se něco nepovedlo a narodila by se mladá? Co když by se stalo něco hrozného? Začala jsem v hlavě panikařit, na sobě jsem to však nedala nijak znát. Klid! Určitě by jsi to zvládla a Rocky by ti jistě ve všem pomohl! Musíš být ráda, že chce ve vašem vztahu udělat další, velmi důležitý krok! Takže se na něj teď hezky usměj a řekni mu, co cítíš! Naporučil mi nějaký hlásek. Když jsem se konečně vrátila pořádně do reality, usmála jsem se a zhluboka jsem se nadechla. ,,Víš... Bylo by to jistě skvělé... Nejspíše bych ty uzlíčky i chtěla... Ehm... Vlastně určitě! Ale nevím, zda-li bych to zvládla..." Dostala jsem ze sebe nakonec a ještě o něco více jsem se usmála.

Bylo horké sluneční odpoledne, mě bylo s mým ne příliš hustým bílým kožíškem docela příjemně, ale Rockymu bylo nejspíše horko. Ani se mu nedivím, když má tak hustý a ještě ke všemu černý kožíšek. Je známo, že černá slunce přitahuje, snad jako nějaký magnet. Leželi jsme ale ve stínu, nemohla jsem s tím tedy nic dělat... ,,Také doufám, že nikomu z nás nic neprovede, nebylo by to moc příjemné..." Začala jsem s malou nervozitou v hlase. ...To mě taky ne, miláčku. Zazubila jsem se a oblízla mu čenich. Na tu věc o smečce jsem jen přikývla, bylo to přeci jen dobře, že naše smečka není složena jen z pár členů a stává se z nás silnější skupina. Poté jsem ale zvážnila. Začal mě obcházet a byvil se o tom, o čem jsem zažertovala. Jeho první slova mě uklidňovala, ale poté jsem na něj z lehka vykulila oči. ,,Jaká Shy?! Si s ní udělej vlčata, ne..?" Vyhrkla jsem naštvaně. V hloubi duši jsem věděla, že to myslí ze srandy, stejně jako já před tím, ale z nějakého důvodu mě to dost vytočilo. Otočila jsem se tak, že jsem k němu byla zády a nahodila jsem takový ten dost uražený výraz.

Nad tou jeho tajemností jsem se pousmála. Však já to z tebe jednou dostanu..! Uchechtla jsem se sama pro sebe a dále jsem si užívala jeho společnosti. ,,Však jasně, kdo taky jiný, že." Oblízla jsem mu opět čenich. ,,Bohyně? Je to možné..." Pokrčila jsem nad tím rameny, dále jsem se však zaposlouchala do jeho vyprávění. ,,Smečka se rozrostla o další členku? To je skvělé!" Usmála jsem se a zapřemýšlela jsem. ,,Doufám že není hezká... A že na tebe nic neskusila... Nebo ty na ni... To by nedopadlo dobře!" Zvážnila jsem, v mém hlase však byl stále slyšet humor, ne nikterak velký, ale i přes to byl.
//jsi zlatá :3

//však jo, pohoda :) a nebo využij reklam :o ale zítra to stačí snad taky... :)

//ok no :/ :)

,,Bždyť jsem pořád stejná..." Řekla jsem naoko smutně, ale poté jsem se rozzářila. Ve vzduchu se objevilo krásné srdíčko, když mizelo, vypadalo jako úžasný ohňostroj, jen tichý. Byla jsem z toho ohromena. ,,Jak jsi to udělal?" Dostala jsem ze sebe s lehce pootevřenou tlamičkou. Poté mě však cosi zašimralo za ouškem, když jsem svůj zrak otočila k mým ouškám - tedy tak jak to šlo - , uviděla jsem krásnou modrou kytičku. ,,Víš, že jsi zlato?" Zavrněla jsem a když si lehl vedle mě, položila jsem mu hlavu na jeho krk. Spokojeně a klidně jsem mu dýchala do srsti, když v tom mi položil otázku. ,,No... Šla jsem tě hledat, zajíce jsem našla a snědla ho - moc ti za něj děkuji. Potom jsem v hledání pokračovala, dostala jsem se až na Bull Meadow kde byla docela velká skupinka vlků. A pak... Pak už si nic nepamatuji, jen to, že jsem potkala 3 vlčice - Hailee, Thalii a Noelle. Té jsem začala říkat Kecka, ale proč, to nevím. Poté jsem se probudila ve Sněžných tesácích. Jak jsem se tam dostala? To sama nevím, prostě jsem tam z ničeho nic byla. Hledala jsem cestu zpět do údolí, což mi znepříjemnila hustá mlha. Naštěstí pak ale zmizela a já mohla jít sem. No a dál to už víš - byla jssem s tebou." povyprávěla jsem mu svůj příběh a usmála jsem se. ,,A co dělal můj miláček?" Zavrněla jsem. Také by mě zajímalo, co dělal on...

Kdž řekl, že jsem mu taky chyběla, olízla jsem mu čumáček, pak jsem ale dále ,řešila' jeho vzhled. ,,Aha..." Řekla jsem z velkým zaujetím v hlase, když mi vyprávěl o nějaké jeskyni. Jeho máchání ocasem vydávalo zvláštní zvuk, rozhodla jsem se to však ignorovat a věnovat se jiným věcem. ,,To teda jsi a na vždy budeš... Navždy můj milovaný Rockýsek!" Oblízla jsem mu tvář a normálně si lehla, sice on stál, ale já byla po cestě unavená, chtěla jsem si teda odpočinout - což by mi stání nepovolilo. ,,Můj krásný Rockýsek!" Dodala jsem s úsměvem. Jeho srst byla sice změna, avšak příjemná změna, změna k lepšímu.

Pach byl už blízko, když v tom jsem mezi stromy začala tozeznávat krásně černý kožíšek. Za nedlouho jsem ležela na zemi a nademnou byl Rocky, můj milovaný partner. Když mě začal oblizovat, pousmála jsem se a láskyplně jsem mu to oplacela. ,,Tolik jsi mi chyběl!" Vyhrkla jsem ze sebe a dál pokračovala v té krásné činnosti. Poté jsem sebou však trhla a převalila jsem se tak, že teď podemnou ležel Rocky. Až teď, teprve teď jsem si všimla jisté změny - modrých chlupů u čenichu a na čele, jeho srdíčko teď modře plápolalo. Po důkladném ohledání jsem si všimla i plamene na pleci a modře plápolajících nohách a konce ocasu. ,,Víš... Vypadáš jinak..." Vysoukala jsem ze sebe po nějaké chvíli tichého zírání na něj. Věděla jsem, že to byl on, jeho pach byl stejný, ale tělo vypadalo jinak... Proč tomu ale tak je? Kde je můj černo-bílý Rocky, JEN černo-bílý?

Pozorovala jsem okolní stromy, vypadaly všechny tak stejně, ale při tom byly odlišné... Ano zní to možná zvláštně, ale je to tak. V tomto lese jsem toho už tolik zažila... Bylo to vlastně první místo, které jsem zde na Mois Grisu navštívila, to sem mě vyplavilo moře a zde jsem se probrala z dlouhého spánku. Poté jsem zde potkala toho divného vlka, který mě snad... Balil? Právě zde jsem byla přijata do smečky, samozřejmně společně s Rockym, který mě následně hřál v úkrytu, když mi byla kvůli mým krátkým chlupům zima... Zažila jsem toho tady tolik a určitě ještě hodně zažiju... Teď jsem tady zas... Ale- Přemýšlela jsem, ale vytrhl mě z oho jeden zvuk, přesně ten zvuk, na který jsem čekala od té správné bytosti - od Rockyho. Postavila jsem se a poklusem jsem šla k místu, od kud vytí pocházelo. Pach se přibližoval dost rychle, nejspíše mi běžel naproti. Už jsem se nemohla dočkat, až svého miláčka uvidím, byla to už tak dlouhá doba...

Poslat to do vzkazů na Aeta nebo na Near?