Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Tichá zátoka (přes Kvetoucí louku)

,,No vidíš... Rozhodně nebude poslední!" Usmála jsem se. Na jednu stranu to nebylo zrovna... Správné, ale někdy se začít musí, no ne? Teď však bylo načase věnovat se cestě.
,,Ne, Rocky... Neber si to prosím k srdci! S odchodem jsem souhlasila..." Bylo mi jasné, že s tím má dost možná něco společného i ta magie. Najednou jsem se cítila ještě hůř, že svému partnerovi tak motám hlavu. Destiny!!! Cítí tvé pocity, vzpamatuj se! Vnitřní hlas ví, kdy se ozvat. Několikrát jsem se zhluboka nadechla a vydechla. Pomalu to začínalo zabírat a já se uklidňovala, bylo to uvolňující. To by se ale nesměla ozvat dcerka... ,,Kift! Smečku jsi pořádně nepoznala, nemáš co hodnotit!!" Teď jsem nebyla smutná, spíše naštvaná. Nechtěla jsem po nikom štěkat, ale nemá právo hodnotit něco, o čem ví úplné minimum..!
Nádech, výdech, nádech, výdech,..! Naštvanost postupně ustupovala. Jak je vůbec možné, se mé nálady mění jak aprílové počasí? Nejspíš jsem jenom z toho všeho rozhozená a unavená... Tedy, snad. Rockyho další slova - jeho nápad - mě donutil přemýšlet a tak jsem se uklidnila ještě víc. ,,Mluv! Co tě napadlo?" Věnovala jsem mu úsměv. Ostatně každý nápad může být dobrý, ať je to cokoli. Přidání se do smečky? Další dobrodružství?... Tolik možností! Která je ale ta správná?
Rocky se rozklusal dál lesem. Zprvu jsem nechápala, i přes to jsem se ho ale rozhodla následovat. Zanedlouho jsem mu klusala za zadkem, kličkoval mezi stromy, jakoby snad něco hledal... ,,Co plánuješ?"

>>> Území Darkitské smečky

,,Jak říkám, jsou různí vlci s různou povahou, každý má rád něco jiného..." V Kiftiných slovech byl znatelný nesouhlas. Nejspíše ze sebe nechtěla udělat hned tak matku. Ale co, každý je jiný. Pokud se nebude do věcí pouštět bez rozmyšlení a nebude tak ohrožovat svůj život, ať si objevuje. Ostatně, nemáme ani právo ji nutit do něčeho, co nechce.
Dcerku zaujalo mé zmínění prarodičů. No ano! Vždyť jsme s nimi rodinu nikdy neprobírali... Ostatně jako víc věcí... Trochu mě mrzelo, že jsme toho moc nezažili, ale dobrodružství nás čeká alespoň teď. ,,Ano, prarodiče jsou pro vás naši rodiče - moje a tatínkovi. Moji jsou tedy bohužel mrtví... Z mé rodiny by měla žít moje sestra, ale už 2, 3 roky jsem ji neviděla. Nevím, jak je na tom tatínkova rodina." Usmála jsem se. V mém úsměvu mohl být trochu znatelný smutek - kdo by taky nebyl smutný, když dojde na řeč o rodině, která už třeba ani nemusí žít.
,,Dobrá, ale neplatí to jen pro Dhakiho. Celkově si musíš dát na neznámé vlky pozor..." Do našeho rozhovoru vešel Rocky s informací, že bychom měli pokračovat v cestě. Z tatínka se nám stává informátor odchodu. Musela jsem se nad tou myšlenkou pousmát. Na druhou stranu, pokud by ho nebylo, kdoví, jak dlouho bychom tu tvrdli. ,,Myslím, že vyrážíme!" Má slova vedla hlavně ke Kift, která zrovna mluvila o odchodu.
Sledovala jsem, jak se mi tlapky boří do mokrého písku. Vzpomněla jsem si, jak jsme tudy šli s Rockym. Tehdy jsme došli na poušť, kde jsme v podzemí potkali Aeta. Smečka... Tak, jak se mi podařily myšlenky na smečku vyhnat z hlavy, se mi zase nahnaly zpět. Nevědomky jsem zpomalila do takového tempa, že jsem byla poslední. Naštěstí se mi povedlo vzpamatovat. Když jsem se rozhlédla a uvědomila si, že je Tarra stále pryč, zastavila jsem úplně. Zvedla jsem hlavu k nebi a co nejhlasitěji a nejtáhleji zavyla. Musí přeci vědět, že jsme v pohybu a nehledala nás tak u zátoky.
Na neštěstí mi vytí opět připomnělo smečku. Přiklusala jsem k rodince a dostala jsem se až vedle Rockyho, který vedl. ,,Nevím... Víš, nevím, jestli to bez smečky zvládnu... Zvládneme... Já..." špitla jsem tak, aby to slyšel jen on. Docela mě to rozhodilo a měla jsem co dělat s bojem se slzami, ale udržela jsem je za víčky. Byla jsem si stále jistá, že odchod byl v té situaci správný, ale začíná se to zlepšovat, ne? A za celý život jsem nebyla bez smečky dlouho... Byla jsem z toho všeho zmatená.

>>> Common forest (přes Kvetoucí louku)

Kift byla malá provokatérka, ale takovým... Milým způsobem. Líbilo se mi to na ní, stejně jako na Tarře zvědavost a chuť objevovat nové věci. ,,Opravdu ne... Jak říkám, časem to poznáš. Až se do někoho jednou zamiluješ a váš vztah bude tak pevný, že se rozhodnete rozšířit rodinu a pár chlupatých kuliček... Jak se říká, ,vlčata jsou radost, ale i starost'. Pro někoho mohou být přítěží, protože rád objevuje a je neustále v pohybu - což s vlčaty ze začátku rozhodně nejde. A jiní vlčaty žijí, vědí, že je jednou budou chtít mít a postupně se k tomu přizpůsobují." Shrnula jsem tak nějak vše, co by potřebovala Kift vědět a usmála jsem se. ,,Ty máš ale na vlčata spoustu času..!" Mrkla jsem na ni a doširoka se zazubila.
,,Akire prostě nemá barvu po nás, rodičích, ale po někom z širší rodiny... Ať už po prarodičích, či praprarodičích,..." ukončila jsem - snad - debatu o jiné barvě synka. Hodně toho prostě přebral po někom jiném, jak barvu očí a tak i elementu, tak barvu srsti.
,,Tak Dhaki?" odmlčela jsem se. ,,Jen si pamatuj, že se vlci mohou jen jako kamarádi tvářit, je ale lepší si stále krýt záda a ne mu naplno důvěřovat. A to neplatí jen o Dhakim..."
Už jsem byla zpátky ve vodě, tentokrát jsem se už ale pouze chladila. Na větší lov ještě jistě dojde, není se tedy třeba přecpávat. Kiftina narážka mě zarazila. ,,A co když by ses šla taky zchladit? Můžeš si zkusit taky nějakou tu rybku ulovit... A nebo můžeš vyzkoušet plavání!" U vody je spousta věcí, které se dají dělat, jen se stačí zamyslet. Bohužel se tu ale nebudeme moci zdržet moc dlouho. Má ouška zaznamenala hřmění, což neznačí nic dobrého. Měli bychom se co nejrychleji schovat, pokud nechceme promoknout a chytit nějakou tu ránu bleskem - hlavně z vody co nejrychleji ven!

<<< Bull Meadow

Pomalu jsme došli až k zátoce. Odpojila jsem se od Derecka a udělala pár kroků k vodě. Jen periferně jsem viděla, jak si černý synek lehá a za chvíli už spí. Rocky se čvachtal ve vodě, stejně jako Akire. Nejspíš je Rock vzal na ten rybolov, jak sliboval... Pomyslela jsem si a usmála se. Z mého rozjímání nad štěstím, které mi rodina dává, mě vyrušila Kift se svou otázkou ohledně Akireho. První jsem si nebyla úplně jistá, co má namysli, ale to mi ostatně sama za chvíli objasnila. Už-už jsem chtěla začít odpovídat, pak mě ale zaskočila se svým pokračováním. Otočila jsem se na ni, oči vykulené a tlama mi na okamžik spadla. Naštěstí jsem si to uvědomila a ihned ji zase zavřela. Jak ji to mohlo vůbec napadnout? Kde na to přišla? Třeba jí něco nakecal ten odrostlí vlček z louky... Taková hloupost! ,,Jak tě to vůbec napadlo Kift?! Tatínka z celého srdce miluju - ostatně jako vás - a nikdy bych ho nepodvedla. Víš, vlčata jsou plody lásky... Na ty si nezaděláš hned s kdejakým vlkem," odmlčela jsem se a v pauze na svou dcerku mrkla, ,,však to časem sama pochopíš..." dodala jsem a doufala, že se v tom nebude dále rýpat. Ještě by to mohlo skončit tak, že by měl pochybnosti i Rocky a to rozhodně nechci... ,,A když jsme u toho svěřování... Odkud znáš toho hnědého vlka z louky, hm?" Nedalo mi to, stejně bych se někdy zeptala. A proč nevyužít takové situace, že? Žďouchla jsem do dcerky bokem a doufala, že se mi dostane odpovědi.
Udělala jsem několik dalších kroků, až jsem se dostala úplně k hladině. Přední tlapky jsem smočila ve vodě a sklonila jsem se k hladině. Napila jsem se. Příjemně studená voda mi tekla krkem dál do těla. Několik kapek mi chtělo z tlamy uniknout, oblízla jsem se tedy a poslední zbytky polkla. Sestoupila jsem do větší hloubky, voda mi byla tak do půli těla. Byla tak úžasně osvěžující! Mezi tlapkami jsme ucítila pohyb. Ryby! Potopila jsem hlavu a snažila se po nějaké z hejna chňapnout, bohužel neúspěšně. Svůj pokus jsem tedy zopakovala. Tentokrát jsem se vynořila s mrskající se rybkou v tlamě. Vítězoslavně jsem vylezla ven z vody, rybu položila na břeh a mocně se otřepala. Nyní byl čas rybu sníst. Její úžasná chuť se mi rozplývala v tlamě, rybí maso mě jen tak neomrzí.

A je to tu zase... Další "spánek s otevřenýma očima". Tentokrát vleže... Co vše mi asi uniká, když tu jen ležím a hledím do prázdna? Co když rodině hrozí nějaké nebezpečí? Co když už dávno odešli?... Ať byly mé myšlenky jakékoli, nepomohli mi se probrat. Ale proč? Proč se mi to děje tak často? Asi je toho na mě jen moc...
Probral mě až teplý dech v kožíšku a následná slova. Můj rytíř se srdcem na čele mě zachránil! ,,To určitě..." Je pravdou, že naše poslední společná chvilka byla před tím podivným světem... A to je už pořádná doba! Oblízla jsem svému partnerovi čumák a po chvilce se líně protáhla. Je čas něco dělat!
Všimla jsem si hloučku utvořený vlčaty v místě, kde byl odložen Dereck. No ano, vždyť slyším jeho hlas! I když se mi ještě před chvílí nechtělo, vstala jsem a po krátkém protáhnutí jsem se vydala jejich směrem. Ouška mě nezradila! ,,Derecku!" Oblízla jsem svému znovuzrozenému synku čelo a usmála se. To už jsem ale uslyšela Rockyho zavelení k odchodu. Otočila jsem se tedy a pomalu se vydala směrem, kam se rozešel Rock následovaný Tarrou a Akirem. Byla bych šla dál, když by mě do nosu nevrazil cizí pach. Otočila jsem se a uviděla odrostlé strakaté vlče. Jakmile řekl jméno mé druhé dcerky, přikrčila jsem se v trávě a neslyšně zavrčela. Kdo to je? A odkud zná Kiftino jméno? Celou konverzaci jsem poslouchala ze zálohy. Z toho všeho jsem pochopila, že s ním a nejspíše jeho matkou trávila ta malá uličnice čas, když utekla z doupěte.
Když se rozloučili, oddechla jsem si, neuvěřitelně se mi ulevilo. I Dereck se zvedl a rozešel se směr Tichá zátoka, kde už všichni byli. Vzpřímeně jsem si tedy stoupla a po boku svého takřka mrtvého syna se vydala za ostatními. Když sem tam zavrávoral, podepřela jsem ho. Naše tempo bylo sic pomalé, ale rozhodně lepší, než aby nám umřel...

>>> Tichá zátoka

KŠM za hlasování k Ressovi; % k Destiny, doplnit obratnost a zbytek do schopnosti lovu.

Děkuji všem, kteří pro tu mou dračici hlasovali :D

//na messengeru máš ode mě na toto zprávu, PROSÍM OSTATNÍ, ABY ZATÍM NEPSALI :)

//Psala jsem, že Ress není vidět (husté houští), slyšet ani cítit (vítr vaje proti němu). Byla bych tedy ráda, když by jste to dodrželi...
Edit: Děkuji :)

Jej, trefa hned u čtyř vlků :'D
14 KŠM poprosím k Ressovi ^^

3. týden
Destiny - 0
Ress - 0

Zatracená neWiFi a zabraný ntb -_-' :'D

2. týden
Destiny - 2
Ress - 1

//Omlouvám se, že píši až dnes... Včera se mi odmítala připojit WiFi :/

<<< Zlatá smečka (přes Zlatý les)

Všechny smutné myšlenky se mi podařilo vyhnat z hlavy. Sice to trvalo dlouho a nebylo to jednoduché, ale měla jsem hned několik důvodů: Kvůli Rockymu, nechtěla jsem ho svými myšlenkami zatěžovat; kvůli vlčatům, aby neměla smíšené pocity; kvůli sobě a celkové atmosféře, proč si kazit začínající dobrodružství, že?
Celé toto probírání myšlenek mi trvalo takřka celou cestu Zlatým lesem. Skončila jsem s tím malou chviličku před dalším poznáváním dcerky. Tentokrát šlo o žábu. ,,Tohle zvířátko se jmenuje žába. Jak jsi řekla, umí skákat a také vydávat náramně hlasité zvuky. Mají různé barvy a na některé pozor, jsou jedovaté! Celkově nemají dobrou chuť, je to spíše taková krajní možnost, když už máš opravdu hlas..." Proč při cestě neučit, že?
Kroky nás dovedli až na Bull Meadow. Louku, která pro mě bude nejspíše nejdůležitějším místem na ostrově. ,,Tak tady jsme se s tatínkem poprvé potkali..." povzdechla jsem si polohlasem a usmála se na partnera, který kráčel po mém boku. Nasála jsem do nosu pachy a rozeznávala pach svého synka. Byl stále taky, ale v docela vysoké trávě nebyl vidět. ,,Hm... Co byste řekli hře? Jmenuje se 'Najdi brášku Akireho', kdo ho najde první, vyhrává!" Byla jsem ráda za takový nápad, mohlo to být nějaká společná zábava pro vlčata a zároveň usnadnění práce s hledáním nám, rodičům. ,,Ale pozor, ať ho nezašlápnete..!" dodala jsem. Tuhle poznámku jsem si prostě nemohla odpustit! Laškovně jsem strčila bokem do Rocka. Teď stačilo jen čekat, zda-li se vlčatům hra bude líbit.

//Zkusila bych změnu... Každý bude psát ve chvíli, kdy bude moci. Podmínkou ale je, aby jeden nenapsal 30 postů a druhý ani jeden. Minimálně 2 posty na území pro každého a maximálně 10 (pokud se nebude územím jen procházet, tak víc). Musíme se přeci jen hnout, čemuž tohle čekání nepomáhá :)

//Když píšeš přímou řeč, dej ji do uvozovek „Blablabla“ :) A dej si pozor na čárky. Ber to jako takovou přátelskou radu do hry ^^

Byla jsem ráda, že Tessa náš odchod vzala takto. Nejspíše jí mrzel - ostatně jako nás všechny - , ale nedávala to moc najevo. Snad to i Aet vezme v dobrém... Možná by jsme sem měli někdy zavítat... Hromadil se ve mně smutek, odchod i stav synka, to všechno mě tížilo. Pořádně jsem nevnímala okolí, jen jsem přemýšlela, co bude dál.
Probrala mě až Rockova slova o odchodu. Postavila jsem se a kývla. ,,Tak zatím, mějte se tu hezky a ať smečka roste! Určitě se někdy přijdeme podívat." pronesla jsem k Tesse a z části i ke Khitamovi, vypadalo to, že se ke smečce přidá, týkalo se ho to tedy také.
Pomalu jsem se vydala ke hranicím našeho - teď už bývalého - domova. Do očí se mi draly slzy, ale povedly se mi zahnat. To povzbudivá slova dcerky mi k tomu dopomohla. ,,Určitě, musíme věřit a dát mu čas..." usmála jsem se na ni a jazykem navlhčila její srst mezi ušima. Konečně budeme mít po tom půl roce plno času na vlčata, již žádné nebezpečí smečky nás nemusí zajímat.
Když se dostal Rocky k nám a šel (s Dereckem v tlamě) vedle mě, cítila jsem se mnohem lépe. Sice jsme opustili smečku, ale pořád jsme měli jeden druhého. A to bylo hlavní. ,,Rozhodli jsme tak všichni, do ničeho jsi nás nezatáhl..!" uklidnila jsem svého znepokojeného partnera a povzbudivě jsem se usmála. Smutek pomalu ustupoval, život ještě nekončí, čeká nás dobrodružství! Připravila jsem tedy svá ouška na Rockyho vypravování a pokračovala v cestě za pro Akireho, abychom mohli jít hledat nový domov.

>>> Bull Meadow (přes Zlatý les)

Třikrát hurá, konečně!!! :D

Po 3 měsících asi už moc nemá cenu obkecávat akci, takže prostě děkuji.
~ Rubíny hezky do kasičky
~ % po 4 do každé schopnosti
~ Tlapku do Vody
~ Slevu využiji při vylepšování, takže hezky uschovat
~ A element, ten si promyslím a napíšu si o něj do OJ (Rocky bude mít zase chvíli práci! :'D)

*