Příspěvky uživatele

< návrat zpět

S přivřenými víčky jsem byla opřená o strom a naslouchala jsem šumění větru a jemnému ťukání kapiček deště o listí stromů. Najednou se však před námi objevila prasklina. Když by byla ve stromě, nebylo by to tak divné, ale tato prasklina se udělala ve vzduchu. A to se snad každé stvoření s alespoň kapkou rozumu podiví. Copak je toto na denním pořádku? Ne!
Rocky se s vrčením zvedl a onu prasklinu obešel. Když zavrčel silněji, prasklina zmizela a silný vítr, který s ní přišel lehce utichl. Lekla se ho! Pomyslela jsem si. Po jeho slovech jsem se usmála, byla jsem ráda, že mám takového ochránce.
Pak se ale z ničeho nic prasklina objevila znovu a mého partnera vcucla. ,,Rocky!!" Zaúpěla jsem zmateně. Měly s tím zmizením snad něco společného ta slova v mé hlavě, které jsem před tím ignorovala? Destiny, je mi to líto, je mi to moc moc líto, ale už z tím nemohu nic dělat... Snažila jsem si vzpomenout, jaká to byla slova. Už-už jsem se chtěla zvednout a prasklinu jít prozkoumat, když v tom to vítr udělal za mě a i mé tělo pohltila.
Všechno se motalo, všechno mě bolelo... Snažila jsem se Rockyho najít, avšak marně. Když v tom se mi roztřeštila hlava bolestí. Zaúpěla jsem. Náhle vše přestalo, tedy alespoň pro mou mysl. Upadla jsem do bezvědomí.

>>> Yalor

Když si ke mně přilehl Rock, usmála jsem se na něj a dál pokračovala v jídle. Rocky nejspíše taky jedl. Lov dopadl podle mě dobře, možná lépe než dobře. Zajíčci už byli všichni zpět v norách, sem tam nějaký vykoukl, jestli jsme už pryč a je zase bezpečno. Když však zjistil opak, hned zase rychle zmyzel do podzemí.
Z ničeho nic se Rocky zvedl a s nějakou kožešinou v tlamě šel ke mně. Nechápavě jsem se na něj dívala, když mi to dával na záda. Když ustoupil, pořádně jsem se na to podívala. Na tváři se mi rozzářil úsměv. ,,Rocky, je to nádherné!" Usmála jsem se na něj a kožešinu nechala na svých zádech.
Dále jsem pokračovala v jídle. Snědla jsem i mladého zajíčka, kterého mi Rock vyměnil za toho starého. Byl tak pozorný, nikoho lepšího jsem si nemohla přát.
Mé původní plány, že nějakého zajíce zanesené do doupěte byl ten tam, všichni už byli ve mně. Nečekala jsem, že hlad bude tak velký, ale opak byl pravdou. Olízla jsem si tlamu, která byla teď zabarvená do červena od krve a spokojeně se opřela o strom. Po dlouhé době jsem byla plně nasycená.

Čekala jsem slovní odpověď, ta mi však nepřicházela. Místo toho mi Rocky naznačil, že se jde na zajíce. Prvně jsem nechápala, proč to nemohl říct nahlas, ale poté mi to došlo. Stačilo si spojit má slova a jeho přikrčení. Zajíčci, kteří se měli stát naší kořistí by se mohli polekat, toť odpověď na mou otázku.
Rock se z ničeho nic začal plížit dál po louce. Prvně jsem chtěla jít za ním, ale došlo mi, že by to asi nebyl zrovna nejlepší nápad. Dnes mi prostě všechno docvakávalo až později... Rocky kroužil po louce tak dlouho, dokud nebyl naproti mě, jen několik metrů dál. Tam se zastavil a dal mi jasně najevo, co ode mě žádá. Mám mu zajíce nahnat.
Chvíli se nic nedělo, když v tom najednou zazářily přes stébla trávy dvě modrá očka s ďábelskými jiskřičkami. Byl to signál! Poklusem jsem se rozběhla k mému partnerovi. Dávala jsem si pozor, abych každým svým šlápnutím na zem způsobila lehký otřes země a v zemi tak zůstalo minimum zajíčků. Čím blíž k Rockymu jsem byla, tím byli zajíci zmatenější. Skočila jsem po jednom co mi probíhal mezi nohama. Zakousla jsem ho a nechala ležet. Měla jsem v plánu jich ulovit více. Já sama měla velký hlad a přebytek můžeme přeci jen donést do smečkového skladu. Když jsem byla těsně u Rocka, změnila jsem svůj směr prudce do prava a hned skočila po dalším zajíčkovi. I toho jsem nechala a běžela dál. Skočila jsem po dalším, položila ho a otočila jsem se zpět. Už jsem toho chtěla nechat, ale v tom ke mně pajdal jeden starší zajíc, měl hrůzu v očích, ale neměl dostatek síly na změnu směru. Jedním kousnutím jsem jeho trápení ukončila a v zubech ho donesla k dubu, který byl uprostřed louky. Tam jsem postupně odnosila i zbývající tři zajíce. Když byli všichni, lehla jsem si vedle nich a do jednoho jsem se pustila. Měla jsem ukrutný hlad, nebylo na co čekat.

Ehm... Až budou vlčata odrostlá ^^'

Souhlasím s Raven... Mně začínají středou prázdniny, takže čas bude... Nejlepší by bylo dát to do konce měsíce - alespoň z mé strany :)

Všude okolo byla krásná příroda, milovala jsem lesy, jejich vůni a vzhled, byly prostě užasné. Teď jsem se však nesměla rozplývat nad krásou lesa, musela jsem si hlídat Rockyho pach, abych neběžela jinam, než on. Najednou jsem viděla jeho kožíšek, nebežel už dál. Co se děje, proč zastavuje? Napadlo mě, ale poté jsem si řekla, že to nejspíše nebude nic vážného. Zpomalila jsem tedy a doklusala k němu. První jsem pohlédla na jeho tvář, poté můj pohled sklouzl za něj. Byla tam tráva, o trošku nižší než naše těla a uprostřed vysoký zlatý dub. ,,Co tu?" Zeptala jsem se po chvíli s radostnou jiskřičkou v očích. Začenichala jsem. Ucítila jsem zajíce, několik zajíců. Pomalu mi to docházelo, budeme číhat na zajíčky. Zablízkalo mi v očích ještě víc a já už jen vyčkávala, co Rock řekne.

Uhodla jsi :I Teď se tedy asi zúčastním :D

Ospalcovi se očividně nechtělo vstávat, dokonce dělal, že dál spí a nevníma mě, ale má další slova ho očividně probudila - naštěstí. Začala jsem pomalu vstávat a protahovat se, což vlastně udělal za chvíli i Rocky. On u toho však vypadal vtipně a dokonce i krapet roztomile. Ta ospalost, řeč, zívaní a protahování... Ááááá... Byl prostě k sežrání! Měla jsem co dělat, abych se udržela a neulízala ho k smrti.
Potom se v něm však opět probudilo malé vlčátko. Dal mi babu a tryskem vypálíl dál do lese, směrem Bull Meadow. Usmála jsem se, s povzdechem zakoulila očima a nejprv pomalým cvalem, který byl následován rychlím cvalem a nakonec tryskem jsem se vydala za tím poťouchlíkem. Kličkovala jsem mezi stromy, přeskakovala spadlé větve a běžela za Rockym. Sice jsem ho neviděla, ale cítila jsem jeho pro mě tak známí pach, věděla jsem tedy, kam přesně běžet.

Jeho teplý dech v mém kožíšku mi byl příjemný, ostatně jako cokoli, co dělal, cokoli, na čem se podílel, hlavně, že jsem byla s ním. Chvíli po mých slovech promluvil i on, jeho slova mě příjemně zahřála u srdce, přeci jen mi na nich však něco nesedělo... ,,Naše potomky..!" Opravila jsem ho lehounce káravým, spíše však miloučkým hlasem a otřela jsem se mu hlavou o rameno. Najednou si lehl. Udělala jsem tedy totéž, tlapky jsem si smotala pod sebe a hlavu mu položila na záda. Této chvíle jsem si užívala jak nejvíce to šlo, po dlouhé době jsme byli spolu, jen mi dva, nikým nerušeni. Co víc si taky přát, než být ve společnosti s bytostí, kterou nadevše milujete a cítíte, že ona bytost city k vám opětuje, že ona vás miluje.
Z ničeho nic Rocky začal pravidelně oddychovat a já bych lhala, když bych řekla, že nejsem unavená. ,,Miluju tě!" Zašeptala jsem a s čenichem zarytým do Rockyho srsti jsem i já usnula.
-----
Otevřela jsem oči a usmála jsem se. Probudila jsem se do nového dne, na stejném místě a ve stejné společnosti jako jsem včera usnula. ,,Šípková Růženko, vstávej..!" Zašeptala jsem černému vlčkovi do ouška, olízla mu čenich a jemně do něj dloupla čumáčkem. Najednou mi zakručelo v břiše. Kdy jsem to naposledy jedla? U Longu zajíce? To je dlouhá doba... Pomyslela jsem si. Když se Růženka probudila, usmála jsem se na něj a znova ho olízla na čenichu. ,,Co takhle společný lov? Pokud tedy nechceš, abych ti umřela hlady..." Nadhodila jsem a nad druhou větou jsem se zachychotala. Nevstávala jsem, pořád jsem ležela, jen s hlavou vspřímenou a pohledem upřeným do krásně modrých očí.

Vypadalo to, že si Rocky toho mého uhýbání bolesti nevšiml, nebo se tak alespoň tvářil. Ať už to bylo jakkoliv, byla jsem ráda, že se o tom nezačal bavit, přeci jen, nedokázala bych mu říct, že za tu bolest může on a nejspíše bych se tomu snažila vyhnout tak, že jsem si asi něco zabodla do tlapky... Sice za tu bolest z části mohl, ale bez toho založit rodinu nejspíše ani nešlo.
I přes to všechno jsem ale byla spokojená, za pár desítek dní se nám přeci jen narodí vlčátka... Tedy pokud se to povedlo, samozřejmě. Vlčata chci, to určitě, ale prožívat tuto bolest znovu se mi zrovna moc nechtělo.
,,Je tak krásně... Krásné počasí, příjemný pocit a hlavně ten nejlepší vlk po mém boku..!" Zavrněla jsem mu do černého kožíšku spokojeně a dále mu se zavřenýma očima vdechovala teplý vzduch do kožíšku, ostatně stejně jako on mně.

Takže s bombardéry počítáš, bezva! :D A jak to tak vidím, vlčata se budou mrazit... Ale nevadí, akci si nenechám ujít ^^

Rocky působil nejistě, jakoby se bál, co řeknu... A já neříkala nic, já husa ho nechala trápit... Pak, když jsem promluvila, jakobych ho trochu uklidnila. Nejspíše pochopil, kam svými slovy mířím. Nejspíše souhlasil, jelikož se k tomu chystal.

>>> ...o pět minut později... <<<

Stalo se to... Už to bylo za námi a já už jen rozdýchávala pomalu ustupující bolest tam dole.
Seděla jsem zhruba metr od Rockyho, ale sledovala jsem moře, ne jeho tvář, na to jsem ještě neměla sílu. Možná to mohlo působit tak, že jsem na něho naštvaná, tak to ale v žádném případě nebylo, stejně se to jednou stát muselo a byla jsem ráda, že se to stalo právě s Rockym.
Už jsem se mu nemohla dále vyhýbat pohledem, otočila jsem se na něj tedy a usmála se, abych ho ujistila, že je vše v pořádku, snad jsem ujisťovala částečně i sebe... Potom promluvil, protrhl to dlouhé ničivé ticho a já se na něj usmála. ,,To ty taky... Snad budeme dobrými rodiči..!" Usmála jsem se a i přes štiplavou bolest jsem vstala a přistoupila jsem k němu, kde jsem se zase posadila. Měla jsem co dělat, aby má chůze nebyla tak moc kulhavá. Hlavou jsem se opřela o jeho krk a slastně zavřela oči... Byla jsem šťastná!

Možná se zúčastním... Ale mám pár otázek:
1.) Mohu slova převést do jiného pádu?
2.) Do kdy můžeme příběhy zasílat?
3.) A kam je zaslat?
Děkuji za odpovědi, a přeji co nejvíce inspirace,
Dest ^^

Něco víc? Zarazila jsem se při jeho odpovědi. Jakože... Tornádo?! Zděsila jsem se. Při pomyšlení, že bych se teď točila v nějakém víru, který by mě potom vyflusl někam do moře a já pak nemohla najít cestu zpět sem - při předpokladu, že bych tornádo i pád přežila. Tím pádem bych stratila vše... Rockyho, smečku, přátele... Úplně vše! Ta představa byla hrozná, naštěstí jsem teď byla pevně postavená na zemi, vedle toho, koho miluju...
Pohled na krásné modré moře byl opravdu krásný, ještě krásnější byl však pohled do modrých očí mého partnera. Na tento pohled snad nic nemělo, bylo to to nejhezčí, co kdo může zažít - pohled do očí plných upřímnosti a lásky.
Myšlenky mi potom však přešli na vlčata... Nejlepší by bylo, aby se narodili na přelomu zimy a jara, to bude hojnost potravy, ale zároveň se budou moci učit lovit na mladé zvěři, což je mnohem lepší, než na dospělcích. Chtě nechtě jsem se odlepila od jeho očí a s pohledem upřeným střídavě na moře, písek a jeho tvář jsem promluvila: ,,Rocky, já... Přemýšlela jsem... Víš, o vlčatech... Nejlepší by asi bylo, aby se narodili na přelomu zimy a jara, to je hojnost potravy a mohli by se učit lovit na mláďatech... To je přeci jen bezpečnější..." Vysoukala jsem ze sebe. Nechtěla jsem na to spěchat, ale pro prcky by bylo nejlepší, když by to bylo co nejdříve...

<<< Úkryt

Hned jakmile zmizel z východu ocásek Rocka, rozběhla jsem se do ne příliš strmého kopce a skočila ven. Když jsem přistála na pevné půdě před úkrytem, usmála jsem se a porozhlédla se. Uviděla jsem bílou vlčici, nebyla jsem si jistá, zda-li jsem ji už viděla, každopádně jsem sa na ni usmála a poté už kráčela za svým černo-bílo-modrým miláčkem.
Procházeli jsme místem lesa, na kterém jsem snad nikdy nebyla a teď jsem tu snad ani být nechtěla... Vypadalo to tu hrozně, všude byl cítit kouř a na zemi byly popadané stromy. Některé větve byly ještě žhavé, musela jsem si tedy dávat pozor, abych si o ně nepopálila polštářky na svých tlapkách. ,,Ono tu hořelo? Vypadá to strašně..." Povzdechla jsem si a s nevěřícným výrazem sledovala tu spoušť okolo.
Už-už jsem se chtěla zeptat, kam to jdeme, když v tom se mi do čenichu dostal slaný vzduch. Odpověď tedy byla jasná - k moři. Netrvalo to dlouho a skutečně jsme se k němu dostali. Hlína se mi přímo pod paskama měnila v písek, pěkně rozehřátý písek. Ne však natolik, aby to pálilo, spíše to příjemně hřálo.
,,Z mého pohledu je to stejné. Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo, za nic a nikoho bych tě nevyměnila!" Řekla jsem a s přivřenými víčky olízla Rockyho čenich. ,,I já tebe, ty můj plamínku!" Dodala jsem a s dále přivřenými víčky nechala Rocka, aby si o mou hlavu opřel tu svou. Co nejvíce jsem se na něj přitiskla. Jeho přítomnost mě uklidňovala.