Příspěvky uživatele

< návrat zpět

S nastraženými oušky jsem čekala na Aetovu odpověď, sem tam jsem se poočku podívala na Rockyho a 'nenápadně' přešlapovola.
Když hnědý vlk vyslovil ona očekávaná slova, rozzářil se mi na tváři široký úsměv. ,,Moc děkujeme Aetasi..!" Zešířila jsem svůj úsměv ještě o něco víc a doplnila ho děkovným pohledem. Byla jsem moc šťastná, právě jsem přeci dostali požehnání! Požehnání od Alfy. Teď už záleží jen a pouze na osudu, zda-li nám i on svolí a budeme moci splodit vlčata.
Rocky nás omluvil a kráčel ven z úkrytu, já ještě vrhla úsměv po Aetasovi a následně doklusala svého partnera.

>>> Zlatá smečka

>>> Zlatá smečka

Když jsme všichni došli do sucha doupěte, posadila jsem se a povzbudivě se podívala na Rockyho. Jak to mám asi tak podat? 'Aete, chtěli by jsme rozšířit naši zatím dvojčlenou rodinu...' 'Chtěli by jsme s Rockym vlčata...' 'Rádi by jsme do smečky přivedli na svět vlčata...' Vůbec jsem nevěděla, která možnost by mohla být ta správná... Podívala jsem se do Aetových zelených očí a zhluboka se nadechla. ,,Aetasi, potřebujeme s tebou probrat takovou... Rodinnou věc. Chtěli by jsme s Rockym založit rodinu..." Začala jsem a suše polkla. ,,Chtěli bychom tě požádat o svolení přivést na svět do smečky vlčata..!" Dokončila jsem a s očekáváním doufala v pozitivní odpověď. Snad jsem v ničem neudělala chybu, tohle se přeci jen neříká každý den...

>> Úkryt

//Zapomněla jsem na to a už to nejde upravit.. :/ o.o

Pořadí → Destiny, Aetas, Rocky → ???

Závod trval docela dlouho, což mě opravdu překvapilo. Sem tam se mezi stromy prohnal hnědý kožíšek a a jindy zase černý. Byl to vždy jen takový okamžik a pak se zase ztratili mezi stromy.
Najednou proběhl držitel hnědého kožíšku Aetas jím dříve předurčeným cílem. Doběhl k nám a vydýchával se. Byl opravdu rychlí, o tom není pochyb, Zachary se totiž ještě někde loudal mezi stromy. Když v tom proběhl cílem i černý kožíšek Zacharyho. Když i on doběhl k nám a trochu se vydýchal, zdělil mu Aet výsledek závodu - Zachary byl přijat. Samozřejmě mu poděkoval a po dalších krátkých výměnách slov odběhl s Tessou oslavovat. Pořád mi však vrtalo hlavou, proč má kolem sebe to tmavé a Tess to světlé... Kdo ví, co to má znamenat...
Nakonec se na nás Aetas obrátil a dal nám najevo, že teď má na nás čas. Nechtělo se mi o tom tématu moc bavit před tou bílou Athai, bylo to přeci jen důvěrné a lehce choulostivé téma, že? Rocky vypadal, že se mu to taky moc nezamlouvá a zároveň, že se hned tak nepustí do řeči, bylo to tedy na mě... ,,Aetasi... Potřebovali by jsme si s tebou promluvit.. Ehm... Osamotě..." Vysoukala jsem ze sebe a omluvným pohled jsem se podívala na Athai. ,,Možná by bylo dobré to probrat v úkrytu... Přeci jen, začíná opět pršet..." Dodala jsem ještě a středním tempem jsem se vydala k úkrytu. Sem tam jsem se ještě podívala za sebe, abych se ujistila, že ti dva jdou.

Když nám Aet odpověděl, že to jen se Zacharym vyřídí, kývla jsem na něj a posadila se. Takže ten černý je Zachary... Uspořádala jsem si v hlavě a po chvíli pochopila, že ten Zachary skládá zkoušky o přijetí do smečky. Á, myslela jsem si to správně... Je to Tessa! Zaradovala jsem se v duchu po Aetových slovech právě k hnědé vlčici. Na pozdravy jsem kývla a dále sledovala zkoušky. Měli běžet závod, zvláštní... I když, vůbec to není zvláštní, nejspíše je to u zkoušek časté. Ale ty jsi žádné neplnila..! Zabručel na mě nějaký hlásek v hlavě a já nad tím jen zakroutila očima. Postupně jsem si všechny tak nějak přihlížela - ty, kteří tu zůstali. Pochopila jsem to tak, že všichni zde přítomní jsou členy smečky. Když můj zrak spadl na Rocka, udivila jsem se. Zdál se mi nějaký nesvůj... Povzbudivě jsem do něj dloubla čenichem a usmála se. Co mu asi věta hlavou..?

//Jestli něco nedává smysl nebo tak něco, omlouvám se... Jsem rozespalá a všechno mě bolí... :/ ;)

<<< Zlatý les

Cesta na území netrvala nikterak dlouho, vlastně naopak, byla docela krátká. Na území jako takové jsem trefila bez potíží, ale k místu, kde se Aet nacházel jsem se už nechala dovést, přeci jen, Rocky tu byl před nedávnem a já... Před odchodem k Longu. Hodně dlouhá doba... Každopádně teď jsme zpět a jsme tu kvůli důležité věci.
Přišli jsme do společnosti dvou vlčic, černého vlka a Aetase. Jedna z vlčic - ta hnědá - měla podobný pach jako Aetas. Že by to byla ta jeho strávená sestra, o které vyprávěl? Tech.. Tel... Tess? Tessa! Myslím, že tak zní její jméno..! Přemýšlela jsem nad vlčicí. Když jsem se však zamýšlela o trochu víc, uviděla jsem okolo ní jakousi narůžovělou záři. Nevěděla jsem, co to má znamenat, trochu jsem se zalekla a zatřepala nad tím hlavou, ale ani to nepomohlo. Rozhodla jsem se to tedy co nejlépe ignorovat. Černý vlk měl zase okolo sebe tmavou záři. Místy se sice mísila s růžovou, ale převládala černá. Druhá vlčice a Set u sebe žádnou zřetelnou záři neměli. To je zvláštní...
Když jsem toho už konečně nechala, kývla jsem všem na pozdrav a poté si stoupla vedle Rocka, který už promlouval k Aetasovi. ,,Zdravím!" Pozdravila jsem ho s úsměvem nahlas a zbytek nechala na svém partnerovi. Povzbudivý úsměv jsem mu opětovala a dál už jen čekala.

Dlouho jsem přemýšlela, zda-li se zúčastním, nakonec jsem se však rozhodla pokusit své štěstí, za zkoušku člověk nic nedá...
No a proč bych měla zrovna já vykonávat práci žabičky? Jsem tu již skoro rok a tak si myslím, že si už musel každý za tu dobu všimnout, že aktivní jsem hodně. Objevím se tu skoro každý den a vždy co nejrychleji odepisuji. Čas mi tedy nedělá vůbec problém. No a jestli bych měla zájem počasí psát? Když by tomu tak nebylo, nejspíše bych se nehlásila... Takže ano, zájem bych měla.
Teď je nejvyšší čas přesunout se k tomu nejdůležitějšímu - samotnému počasí.

(JARO)

Ráno
Hned jakmile vysvitne slunce, začnou se teploty pohybovat okolo 15°C. Je poznat, že začíná jaro. Pofukuje jen mírný větřík, který spíše pročechrává srst, než aby ochlazoval vzduch.
Odpoledne
Odpoledne se teploty vyhoupnou až na 20°C. Poslední zbytky sněhu nejspíše roztají. Vítr je již takřka nepatrný. Je úžasné počasí na nějakou dlouhou procházku po jarní přírodě.
Večer
Dříve nepatrný vítr z ničeho nic zesílí, přinese s sebou několik nehezky vypadajících šedých mraků. Teplota se sníží na pouhých 11°C, bylo by tedy nejlepší najít si nějaký úkryt.
Noc
V noci se z mraků rozprší, nebude to však jen nějaká krátká přeháňka, bude pršet přes celou noc. Teploty se budou pohybovat okolo 8°C, místy 10°C.

Ať vyhraje ten nejlepší!
Dest

S napětím jsem sledovala hnědého vlka, přemýšlela jsem, co řekne, jak se rozhodne... Problém byl však v tom, že on neříkal nic, vůbec nic. Bylo mi to líto, snažila jsem se být milá a dokonce mu nabídla i náš čas, ale on byl mimo... Smutně jsem se podívala na Rockyho, i on mi věnoval pohled, jakoby mi říkal, že ho to mrzí, že mě lituje... Lehce jsem se pousmála a po tom, co domluvil, jsem se zhluboka nadechla. ,,Máš pravdu..." Řekla jsem smutně a lehce pokrčila rameny. ,,Už musíme jít... Každopádně se jistě někdy ve smečce stav, klidně i se svou společnicí... Takže zatím..." Řekla jsem k hnědému. Při té "společnici" jsem si vzpomněla na dobu, když jsem byla já Rockyho společnice... A teď? Teď jsme partnery a plánujeme rodinu... No jo! Vzpomněla jsem si z ničeho nic na Rockyho slova, naposledy se ohlédla na hnědého vlka a doklusala Rocka. Sice mě mrzelo, že neznám ani jeho jméno, ale čas nás přeci jen tlačí... Lepší, než rodit někdy v zimě a ryskovat, že vlčátka uhynou.
Teď už jsme museli jít, směr smečka, směr Aetas..!

>>> Zlatá smečka

//Jen ať si to nechá, i mě se to moc líbilo, nebála bych se říct, že mě to dojalo... Odměna je tedy zasloužená ^^

//není vůbec zač :'DD

//jak bych mohlaaa :DD ne, klidně napiš :D

Byla jsem z toho vlka zmatená, prvně byl šťastný a potom mi připadal, jako by se z toho chtěl nějak vykroutit, že se mu to už tak moc nelíbí... Zamýšlela jsem se, co bych mu měla asi tak říct. Poočku jsem se stále dívala na Rocka, vypadal, že v něm supí zlost a že co chvíli vybuchne, ale i přes to se brzdí. Proč se ale brzdí? Jaký má důvod? Jsem tím důvodem snad já? I to je možné, kdo ví... Nevěděla jsem, jak tomu je a raději jsem nad tím zavrtěla hlavou, nebylo moc vhodné, aby mi tu vybuchla hlava z nadměrného přemýšlení. Rockymu jsem věnovala děkovný úsměv za to, že se brzdí - ať už má jakýkoli důvod - a poté jsem se zhluboka nadechla. ,,Ano, sice jste nás vyrušili, ale to se trestem smrti netrestá... Nebylo to sice milé, ale několikrát jste se omluvili a tím pádem je vám to tak nějak odpuštěno, přeci jen, každý dělá chyby..." Začala jsem diplomaticky a doufala jsem, že my Rocky odpustí a nebude na mě naštvaný, že jsem ho neposlala někam, ale přeci jen je tu tento vlk - nejspíše - nový a nezná to tu, i my takový byli a je vlčí odpouštět. ,,...konečné rozhodnutí je však na tobě, nehodlám tě do ničeho nutit... Problém by mi to však nedělalo..." Dokončila jsem. Stoupla jsem si vedle Rockyho a znovu zadoufala, že na mě nebude naštvaný. Věnovala jsem mu pohled, vstřícný a láskyplný, přesně takový, jaký mu náleží. Z rány mu naštěstí neteklo ani moc krve, bylo to spíše povrchové zranění. Poté jsem si sedla a dále se věnovala onomu vlkovi. ,,Mé jméno je Destiny a toto je můj partner - Rocky." Představila jsem sebe i Rocka. Usoudila jsem, že to tak bude lepší, kdo ví jakou má přesně náladu a co by z toho vzešlo... Partner... To zní tak krásně... A pravdivě..! Pomýšlel a jsem se a v duchu se usmála.

//pořadí → Já - Destiny, Cassius, Rocky ~ může být?

Pozorně jsem naslouchala jejich slovům. Vlk vždy něco řekl a vlčice to odsouhlasila. Bylo to zajímavé. Potom se však ten hnědý zmínil o smečce. Zapřemýšlela jsem se. ,,Víte, že než vstoupíte na území smečky, musíte se ohlásit?!" Zeptala jsem se vážně. Byla to pravda, žádný vlk nesmí přijít na území jen tak, smečka o něm musí vědět. ,,Máte snad zájem o místo ve Zlaté smečce? Jsme jejími členy... Mohli by jsme vás třeba zavést k Alfě, pokud by jste o místo měli zájem." Nakonec jsem se ujmula slova a řekla jsem jim tak to, co jsem měla na srdci. Poté však šlápl vlk na větvičku a z pod ní se vystřelil kámen, který trefil Rockyho do čumáčku. Tiše jsem zavrčela a hned se podívala na čenich Rocka, zda-li je v pořádku. Olízla jsem ho na místě rány a trochu naštvaně jsem se podívala na ty dva. Hned se však začali omlouvat... Copak z nás jde takový strach? Pomyslela jsem si a s úsměvem na ty dva pokývla hlavou, na znamení, že se nic neděje. Z ničeho nic se ta vlčice otočila a šla pryč. Zvláštní způsoby...
,,Tak co, chtěl by jsi navštívit zdejší smečku a popřípadě se ucházet u Alfy o místo?" Zeptala jsem se mile vlka a prosadila jsem se. Pořád mě mrzelo, že nás vyrušili, ale zahnat jsme je taky bezeslova nemohli, co by si pak o nás a o smečce mysleli. Doufala jsem, že to Rockymu nebude nijak moc vadit, přeci jen se k tomu můžeme kdykoli vrátit, ne?

//Počkejte prosím na Rock, zítra přijede z tábora a bude moci odpovědět... Ať se k tomu taky může vyjádřit, když se jí to týká... Já čekám v pořadí na ni, jinak bych taky napsala ;)