Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vlk: Dorya
Frakce: Daén, sure
Čas: Po 26. 7. a začátkem srpna nejspíše zase napůl zmizím. Rozhodně si chci zahrát, zabojovat, byť třeba rychlou krátší hru, ale datum zahájení rozhodně nestihnu. Říkala jsem to asi 50x a dva měsíce předem, že v podstatě CELÝ ČERVENEC JSEM V TAHU (4. - 26.7.). Mimo wifi, mimo signál, mimo civilizaci, prostě pryč, bez možnosti jakékoli delší interakce s internetem. Prosím proto Nera a Enzoua, popřípadě ostatní zúčastněné, aby kdyžtak s Dor manipulovali, jak bude třeba. Ne, asi tam vážně nebude stát jako sloup, když se ostatní perou.
Bojuji proti: Asi další opozdilec? (Jinak náhodně, nejlépe některý z vůdců.)

Darkey mi pověděla o dobrodružství, které zažila. Ta se vrhá z jednoho nebezpečí do druhého! Vlastně mě to pobavilo. Rozhodně to byla osoba, která má příběh pro každou příležitost. Navíc jsem mohla být jen ráda, že mi řekne pár jmen. Jeden vždycky potřebuje přehled. "No, kromě Lissandry nikoho z nich nejspíše neznám," odpověděla jsem zamyšleně. Otevřela jsem tlamu, že ještě něco řeknu, ale Darkey pod nátlakem myšlenek zamířila jinam. Jen jsem se nad tím usmála a zamířila na vyvýšený kámen.
Z povídání mne vyrušila Dail s otázkou. Čekala jsem, že se zeptá. "Už tu nějaký pátek jsi. Za tu dobu si ukázala, že dokážeš být poslušná pravidel a prospěšná smečce, ať už při lovu, či jinde," odůvodnila jsem jí své rozhodnutí.Nedala jsem nic znát, ale ne vždycky jsem si to myslela. Dail byla stálý člen smečky, to ano, ale co bych asi neměla přehlížet byl fakt, že je stále pryč a do prací nutných k chodu smečky se příliš neangažuje. Na druhou stranu, vždycky, kdy se po ní něco chtělo, tak to vykonala. Třeba loni, když jsme se spolu v horách utkaly s tou zlou hyenovitou potvorou. Ačkoli bych od ní žádala více iniciativy, za svou vytrvalost si zasloužila být oceněna. No, snad povýšení vezme jako motivaci v tom na sobě pracovat. I Amorphis by si povýšení také zasloužil, když je tu dlouho. Můj pohled se na chvíli zastavil na hnědém vlku.
Domluvila jsem a můj partner stále nikde. Mohl snad odejít z ostrovů a neříct mi to? Měli v tom drápy bohové? Jen letmě jsem sledovala, jak se smečka vskutku pomalu zase rozbíhá do všech stran. Lovící skupinka opustila území první, jen Belial se k nim nepřipojil. Možná je to spíše sólista. Nebo nade mnou zlomil hůl ještě před tím, než jsem promluvila. Upřímně jsem nevěděla, co si o něm myslet. Určitě jsem mu ale nevěřila. To je ale normální, když někoho vidíte poprvé, žejo. Nebezpečnější by bylo, kdybych ohledně něj měla mít obavy kvůli skutečné hrozbě. Měla bych navštívit Wua. Amožná i toho, toho... Mistra. Jestli nám hrozí nebezpečí, každá síla se může hodit. Problém byl, že jsem o nebezpečí věděla, ale netušila jsem jeho příčinu, kterou se mi nikdo neobtěžoval sdělit. Zeptám se Lissandry. Až se vrátí.
Hranin si vyžádal mou pozornost a já mu vyhověla. Myslela jsem si, že mi jde jen sdělit nějaké dobrodružství nebo přiblížit třeba vývoj událostí s Chaosem, ale překvapil mne zcela jinou věcí. Nemile. Smečku ohrožovala... Věc? V tom jsem si vzpomněla na červený ostrov v dáli a došlo mi, o čem mluvil. Ta rána, kterou jsem slyšela, když jsme byly s Darkey v lese, nebyl to útok? Já hloupá! A teď... Nemohla jsem uvěřit tomu, co mi řekl. Všechno to tak dávalo smysl, a to bylo nejděsivější. Ne, on nemůže... Sklonila jsem hlavu, zadržujíc slzy. "Dík, žes mi to řekl." To bylo jediné, co jsem mu dala odpovědí. Vychrlil to na mě tak rychle. Měl mi to říct dřív. Jenže kdyby to udělal, vzala bych na sebe ještě smečku? Nevědomost byla nejhorším ovlivňujícím faktorem.
Umřela alfa, a já vzala smečku, jen abych se dozvěděla, že na ni budu sama. Že Kyle je pryč. Celou dobu jsem se té představě naivně vyhýbala, až teď, když mi to někdo řekl do obličeje, jsem to musela přiznat. Připadala jsem si tak osaměle. Aspoň, že většina smečky teď odešla. Před nimi nesmíš ztratit své sebeovládání. Zavrtěla jsem proto hlavou a vydala se dál na území. Snad abych obnovila naše pachy i tam, snad abych byla sama. Že tu můj partner zemřel? Všechno kolem vypadalo tak klidně... Zastavila jsem se až za jezerem na zadní louce. Posadila jsem se a otřela slzy z obličeje. Teď nemůžu z pozice alfy couvnout. Co by si mysleli? Přál by si to Kyle? Podívala jsem se vzhůru k nebi, tiše se ho ptajíc na pravdu.

Jen jsem nad Zinkovou poznámkou pobaveně zavrtěla hlavou. Jména se naučí, ta mu nemusím sama opakovat. To je to nejmenší. Škoda, že taky neznam všechny jménem, pomyslela jsem si. Měla jsem v tom mezery, i když ne takové, jako on. No, snad budu mít teď příležitost se je všechna dovědět.
Neznalost jmen mě doprovázela i při rozhovoru s hnědou vlčicí. Zvláštní, jak rychle si toho všimla. To jsem tak průhledná? "Jistě, Lissandra," zopakovala jsem si. Nevím, jestli jsem ho už někde slyšela. Spíš ne. Ale tu vlčici jsem určitě znala. Rychle mne seznámila se situací a já jen kývla na znamení díků. Dokonce měla i přehled o tom, co se za poslední měsíce na území dělo - no hurá, někdo to ví. Mám to vědět já. V duchu jsem si zopakovala jména, která mi řekla. Vlastně už nejsme tak malá smečka. No, čím víc vlků, tím větší zodpovědnost bude padat na mě. To se mi úplně nelíbí, ale Daén je můj domov a rodina. Chtěla jsem se o ni postarat jak nejlépe to půjde. Teď šlo o to, aby se všichni ti vlci, kteří tu nějakou dobu nebyli, vrátili domů. Nepříjemnou zprávou bylo to, že se někdo od nás zřejmě dostal do křížku s tím... Tím... Chaosem, jo. Sama jsem o nich příliš nevěděla, což mě stavilo do nevýhodné pozice. Chaos? Co jsou zač? Co se stalo mezi námi a nimi? Na mysl mi přišlo hned několik otázek. Hlavní obavou bylo to, aby se z toho nevyvinulo něco většího. Nemyslela jsem si, že by to Daén po tolika nejistých měsících zvládl. Navíc... Jsme s žádnou ze zdejších smeček ještě neměli negativní vztah. Zřejmě bude načase začít s nimi komunikovat. Diplomatické vztahy jsou důležité. "Dobrá. Každá zkušená tlapa se hodí," Taylorovi dám vcelku jednoduchou odezvu. Promluvila bych s ním víc, ale byl čas uvést věci do pohybu. Vzdálila jsem se od nich, nechávajíc Zinka, aby se trochu začlenil.
Když jsem zavyla, po nějaké době se vskutku začali všichni scházet. První se dostavil Amorphis, který nejspíše spal v úkrytu. Bylo mi ho líto, ještě nevěděl, co se stalo s Shay. Stejně jako někteří další. Pozdravila jsem ho a sklopila hlavu, když se na ni ptal. Hranin se ale vysvětlování ujal rychleji, než já. "Je mi to líto," zamumlám směrem k němu. Bylo to upřímné. Pak se objevila Darkey. Musela jsem se usmát. Tak dlouho byla pryč a ani nedala vědět. Už jsem se o ni bála. Zavrtěla jsem ocasem a pozdravila ji nazpět. Radost ze mě opadla, když se také sháněla po naší bývalé alfě. "Vlastně ano. A Shay... Umřela," vysvětlila jsem jí jednoduše. Každý to tu tolik opakoval... To se těžko přeslechne. Já nad tím ale už bulet nemohla. Už když jsem vzala postavení alfy, bylo mi jasné, že budu muset stát proti většímu nervovému vypětí. Sebrat se byl první krok. Vzpomínat, to ano, ale neutápět se v slzách. Život jde dál. Překvapilo mne, když přišel Hranin. Prý mi chtěl něco důležitého. Možná to souviselo s Chaosem, o to jsem stála. "Po schůzi," kývla jsem.
Černý vlk musel být Belial, jak mne informovala Lissandra. Dail přišla také, za což jsem byla ráda. Chybělo mi to naše společné dobrodružství. Škoda, že už nic nebude jako dřív. Pokud jsem se nepletla, stále nám tu ale ještě pár vlků chybělo. Myšlenky se mi motaly okolo Kyla. Že nezajde na území, to chápu, ale že nedorazí, ani když ho volám? Ani Enzou a ten, ten... Sar, ani ti se neukázali.

Mé fialové zraky si všimly, jak se Lissandra baví s Dail. Přestala jsem se rozmýšlet nad tím, co řeknu, a znovu vyskočila na kamenou desku, aby mi všichni věnovali pozornost. Musela jsem začít i bez Kyla, nemůžu na něj čekat do aleluja. Nádech, výdech... Vždyť vím, co říct. Pokud nebudou mít připomínky, ani tu nebudu stát dlouho. A třeba se dozvím to, co mi chtěl říct Hranin. "Jak jste si jistě všimli, v poslední době se v řadách Daénu událo pár nečekaných změn," začala jsem. Nechala jsem mezi svými slovy mezeru a počkala, než se zraky přítomných přilepí na mě. "Shay, bývalá alfa, při nehodě zemřela. Když se to dozvěděl její bratr, Enzou, rozhodl se mi předat velení. Přijala jsem to a věřím, že jako alfa povedu Daén k světlým zítřkům. Je mi ctí, že mohu na tomto místě stát a tímto vás žádám o důvěru. Jen společně můžeme dosáhnout velkých věcí," odmlčela jsem se. Bylo to zvláštní, takhle před smečkou stát znovu. Svým způsobem jsem se na to vlastně těšila. Jediné, co jsem potřebovala, byla jejich spolupráce. "Do našich řad přibyly nové tváře. Tímto mezi námi vítám Taylora a Zinka, který smečce nabídne své léčitelské zkušenosti," podívala jsem se na ně a dala jim prostor, aby ostatním kdyžtak podali své vlastní infromace. Dalo se předpokládat, že Zinek si bude klást podmínky. Nebylo v mém plánu mu ale dát takovou volnost, aby si zákony překrucoval po svém. Ne, pravidla byla a aspoň od teď platila pro všechny. "Při této příležitosti a moci mne svěřené také povyšuji vlčice Dail a Darkey. Obě jste Daénu věrné už dlouhou dobu a udělaly jste pro něj mnoho. Doufám, že s tím budete pokračovat i na pozici Kappy." Kývla jsem na ně. Kdo mě znal, možná si všiml, že jsem povýšila své... Kamarádky. Ať už se to ale zdálo jakkoli povrchní, měla jsem pro to jiné důvody, než vlastní sympatie. "Nyní k záležitostem celé smečky. Je čas to zde probudit. Věřím, že budeme prosperovat, když jako smečka také budeme jednat. Zopakuji základní pravidla: Území z bezpečnostních důvodů nezůstane nestřežené. Vždycky tu bude minimálně jedna osoba. Pokud je území prázdné, neodcházejte. Buďte tu aspoň jednou za dva týdny (//herní, takže minimálně jednou do cca dvou reálných měsíců) . Respektujte hierarchii, nevyvolávejte zbytečné potyčky. Kdo si vezme něco ze spižírny v úkrytu, zase zásoby doplní." Jmenovala jsem základní pravidla. Víc mne zrovna v tom momentě nenapadlo, a tak jsem to nechala plavat. Spoléhala jsem na to, že zdejší vlci v sobě mají tu slušnost, aby pravidla respektovali, když už se je někdo obtěžoval říkat. "Ráda bych navázala diplomatické vztahy s ostatními smečkami. Konkrétně primárně se Zlatou smečkou. Kontaktu s vlky z Chaosu se vyvarujte, pokud to bude možné. Darkey, Solfataro, vy předáte alfám Zlaté smečky vzkaz, že máme zájem o navázání kontaktu. Ráda bych se s nimi nebo jejími představiteli sešla v blízkém lese a pokusila se vyjednat mír, v lepším případě spojenectví. Dále je třeba naplnit naše spižírny. Dail, Lissandro, Beliale, Hranine, o toto žádám vás." Jakým způsobem toto splní, už mi bylo jedno. Spoléhala jsem na to, že v tomto počtu seženou něco pro celou smečku, ať už všichni společně, nebo každý něco. Zároveň tak měli možnost se poznat a snad i vybudovat dobré vztahy. "Já, Zinek a Taylor zůstaneme na území," zadala jsem jednoduchý úkol i pro zbývající členy naší bandy. Byli noví, dávala jsem jim příležitost si to tady trochu prohlédnout. A poznat se, snad. K Amorphisovi jsem se naklonila zvlášť. Nevěděla jsem, jak moc ho zasáhlo zjištění, že Shay zemřela, a tak jsem mu chtěla dát na výběr. "Budu ráda, když také zůstaneš na území, ale nenutím tě. Pokud potřebuješ být chvíli sám, pochopím to. Dej mi ale vědět," promluvila jsem k němu tišeji, aby to slyšel jen on. Chvíli jsem v hlavě hledala, co jsem chtěla ještě říct, ale už jsem asi řekla všechno. Znovu jsem se proto narovnala. Nechtěla jsem je tu držet déle. "Až budete mít splněno, jen o sobě někomu na území dejte vědět, aby se to dostalo i ke mně. To je asi vše. A až půjdete z území, nezapomeňte obnovit pachovou stopu na hranici," dodala jsem. Tím to bylo vyřízené, snad. Byla jsem unavená, radši bych si teď odpočinula. Seskočila jsem z kamene.
Měla jsem v plánu se s našimi nováčky lépe seznámit. Hlavně s Taylorem, toho jsem si nestihla vyzkoušet vůbec. No, snad tohle znamenalo příležitost. A snad bude někdo ochotný tu být, pokud nás to tady už přestane bavit. Musíme se v povinnostech střídat. Jen tak dobře případně poznám, kdo se jak hodí na případnou funkci. Počkala jsem na místě, kdyby někdo měl případné otázky. Pak jsem se vydala za Hraninem. Snad to, co mi chtěl nebylo na dlouho, když jsem ho poslala s ostatními na lov.

Měla bych napsat na nástěnku... Jo, už na ni napíšu... Ne, zítra...

Kuš, bude to dneska!
Opět mi chvíli věnujte pozornost, prosím, protože přináším další shrnutí záležitostí smečky.
Herně
Do neděle 14.6. se dostavte na území smečky. Dorya vás vytím volá, abychom konečně vyřešili změnu alf a povýšení - obzvláště Dail a Darkey tam chci vidět, bez toho vás nemůžu povýšit. Do konce června to chci mít z krku, takže si na nás prosím zkuste najít čas (že to říkám zrovna já, zalez).
Až skončí setkání, pravděpodobně dojde k dozkoušení nových přírůstků do smečky (i vy se dostavte). Počítejte s tím, že vaši vlci i ostatní členi Daénu by měli něco udělat i pro smečku, pokud stále stojíte o to s námi zůstat nebo si přejete vyšší postavení, takže můžete čekat nějakou malou herní misi. (Just sayin, za to prachy nebudou - jen můj obdiv a dobrý krok k povýšení!) Dále je plánována diplomatická návštěva Zlaté smečky. Abychom měli nějaké ty kamarády, žejo.
No a až si vyřešíme, co je potřeba (nebo dřív), tak máme domluvenou hru s Chaosem (co jsem to zas podepsala...). Pravděpodobně půjde o delší konflikt, takže si trénujte vlky, ať nevypadáme slabě :D
Předem však upozorňuji, že minimálně první tři týdny prázdnin jsem pryč (4.-25. července, ale může se to protáhnout). To nechám smečku v tlapách našeho schopného bety Enzoua, tak se mi tu nepozabíjejte.

Neherní
Ještě než budete pokračovat ve čtení, tak vyplňte tento dotazník (za pomoc a kopání díky Solfataře). Týká se neherní akce, která má rozhodnout o tom, jestli budeme mít nějaké vlastní markings. Když ho nevyplníte, beru to tak, že se přizpůsobíte většině. Účastnili se: Solfatara, Taylor, Zinek. Jestli jsem na někoho zapomněla, řvěte. Příště bude účast větší, doufám. Odměny rozdám po uzavření dotazníku (17.6.).
Tak, a teď to hlavní. Je zprovozněna nová smečková hra. Procházíte mapou až do cíle, víte, chápete, je to tam popsané. Nemusíte ji projít celou, ale po dosažení cíle už se nemůžete vrátit pro odměny, které ještě v mapě jsou. Počítají se vám i tahy, které máte z minulé smečkové hry.
Je tam kolonka pro vlastní nápad - to znamená, že můžete přijít s nějakou vlastní neherní akcí, kterou potěšíte nás ostatní. Kromě tahů za to dostanete nějakou menší odměnu v podobě kšm.
No a na závěr tohoto odlílu, sháním někoho, kdo by mi pomohl s předěláním popisu úkrytu. Pokud byste měli zájem pomoci a ulehčit mi tak trochu práce, tak se mi ozvěte na chatu Daénu.

Výplaty
No, i ty bychom mohli začít dodržovat. V tomto článku najdete, kolik můžete na svém postavení dostat. Psát o výplaty si můžete jednou za měsíc pod článek s výzvou, který se tady objeví, jako teď. S dalším měsícem (nebo dřív) ty předchozí vyhodnotím. Takže teď vás vyzývám!
Pod tento příspěvek pište:
1) Kolik postů jste předchozí měsíc za svého vlka (jen toho v Daénu, samozřejmě) napsali
2) Co váš vlk udělal pro smečku
3) Co váš vlk zažil
A tentokrát i 4: ve zkratce napište, jakého postavení a funkce by jste chtěli v Daénu dosáhnout. Uveďte jednu hlavní funkci a jednu (či víc) vedlejších. Seznam postavení a funkce najdete také ve článku o smečkách. A pokud jste mi to už psali, tak se omlouvám, ale nezapsala jsem si to. Prosím o pochopení, dík :D

Toť zatím vše.
Vaše Dorya

<< Les Alf (přes Furijské hory)

Ať už si Zinek myslel cokoli, měla jsem pocit, že to chápe. Mnozí by pro mé vyhýbavé chování neměli pochopení, ale i přes jeho občasné kousavé poznámky jsem věděla, že on mi tohle nevyčítá. Možná někdy zažil to samé. Ale vlastně... Svým způsobem jsem ještě smečku nevedla. No, to ne ne ne. Už žádné utíkání. Stavit se k tomu zády jen kvůli špatné zkušenosti... To už nedělám, ne? Splním to, co jsem slíbila Enzouovi, pomyslím si. "Jo," zareaguji na jeho ironické přirovnání. pokrčím rameny se zamyšleným tónem. Měl pravdu, když na to poukazoval. Neměla jsem v plánu někdy ještě smečku vést, ale stejně na to přišlo. A čím blíž jsme byli k území, tím víc mi bylo jasné, že to bude velmi jiné, než v mé rodné smečce. "Asi vždycky vypadá mělce," pokrčím nad tím rameny, abych dokončila.
"Upřímně? Ani nevím, jaký respekt mají ke mně," nahnu se k němu, jakoby to neměl nikdo slyšet. Ono to bylo asi stejně jedno, když jsme byli v horách mezi skalami. "Ale nemusíš se bát. Stejně se to stává, že přímo na území zabloudí někdo, kdo má zájem se přidat. Neublíží ti," řekla jsem s jistotou, i kdys jsem si v duchu myslela něco trochu jiného. Měl by to asi vědět, že ani já si nejsem jistá, jak smečka zareaguje na informaci, že na trůn půjdu já. Hlavně od mladých jsem čekala odpor. Byl tam Amorphis, Perla. No, ta už vlastně ne. Kde jí byl konec? Ohledně toho hnědého vlčka jsem si ale bohužel byla jistá, že ho ta zpráva o smrti Shay zasáhne. Snad už o tom ví. Jestli se smrt alf stane tradicí, dlouho se smečka neudrží... Ne, kuš. Daén není prokletý. Jen neměl štěstí, a k tomu mu musíme pomoct. Na druhou stranu už teď byla ve smečce další várka schopných vlků. Darkey, Dail, Solf... Snad už se vrátil i Kyle. Doufám, že šéfovat přátelům nebude těžší, než se s nimi přátelit. Nechci tím nikoho ztratit. Podívám se na Zinka, přemýšlejíc o tom, jestli si udržím i jeho. Jestli nebude "být výš v hierarchii" znamenat to, že už nebude stát o moji společnost. Co to meleš, stejně o ni nikdy nestál. Jestli to bude takhle, tak rebely asi nezkrotím. Takhle se respekt nezískává, magore.

A hle, narazili jsme na známou pěšinu vedoucí přímo na území. Byla jsem ráda, když jsme konečně vkročili na známé pláně, i když se ve mně napětí stupňovalo čím dál tím víc. Ještě než jsem se stihla rozhlédnout, nos mě informoval, že je tu docela rušno. Na chvíli jsem se lekla, jestli se něco neděje, když jsem vzápětí uviděla skupinku rozmlouvajících vlků. Rozpoznala jsem ale jen málo z nich. Můj partner s nimi nebyl, a to mně znepokojovalo. Sklopila jsem uši, rozhlédla se, zavětřila, ale stejně tu nebyla ani známka jeho přítomnosti. Kam zmizel? Jestli běhá na několikatýdenní procházky, mohl mi to aspoň říct. Až se vrátíš, tak tě sním. "Ta modrá je Solfatara, šedý Hranin, hnědá,-" zarazila jsem se, protože jsem si uvědomila, že je neznám. Že by se tady přece jen něco dělo? Tím líp. Co když už ale byli přijati za Shay? Byla pravda, že ve znalosti smečky jsem měla teď trochu problém. Předstírala jsem zakašlání, jakože aby si toho Zinek nevšímal. Ještě jsem se zastavila na hranici, abych obnovila pachovou značku, než jsem mu naznačila ocasem, aby mě následoval. Tak fajn. Je tu Hranin, budou vědět to o Shay. Možná i to o mě. Co mám dělat? Mírně jsem zpanikařila. Čím blíž jsem ke skupince byla, tím mi bylo jasnější, že ryšavě hnědou vlčici vlastně znám. Co víc, měla náš pach, takže ji musela přijmout Shay a Enzou. Koho jsem neznala, byl malý hnědý vlk, který se nacházel v blízkosti Solf. Co říkat, já taky nejsem žádný velikán, vlastně i Zinek je oproti mně... Velký. Zaslechla jsem útržky jejich konverzace a došlo mi, že se asi budou bavit o tom mně neznámém vlkovi. Ještě než jsem promluvila, podívala jsem se na nebe. Bylo hezky. Slunce hezky hřálo, obloha byla čistě modrá, jen občas v dáli zbloudilý beránek. "Zdravím," oznámila jsem jim náš příchod, pozdravila kývnutím hlavy a jemně zavrtěla ocasem. Ráda jsem je viděla, i když jsem měla jisté pochybnosti, jak o sobě, tak o nich. Určitě si povídají o mně. Budou vědět všechno. Tak kde je Kyle a Enzou? Předpokládala jsem, že Kyle by se měl stát alfou se mnou. Nebudu na to sama, vždyť mám jeho. Vždycky mě dokázal uklidnit, navíc ho daénští měli snad i radši, než mě. Jenže on tu teď nebyl a nedal mi žádné ani znamení, kde ho hledat. Ani náušnice ho nezachytila. Zároveň by však bylo jasné, že jsem čekala dlouho. Už nemůžeme oddalovat smečkovou schůzi. V nejhorším se to prostě dozví až když bude stát nahoře. "Jsem Dorya, nynější... Alfa Daénu," otočila jsem se na neznámého hnědého, "pokud si přeješ přidat se ke smečce, budeš vítán. Samozřejmě mi budeš muset ukázat, že jsi toho hodný. Tak jako všichni ostatní." Abych nezapomněla, otočila jsem se k šedému. "Toto je Zinek. I on bude patřit mezi nás," představila jsem ho. Tak to přece chtěl, ne?
Nechala jsem neznámému prostor na odpověď a ostatním čas na komentáře, než jsem se sebrala a přešla k břehu našeho jezera Zastavila jsem se, abych vyhledala vhodné místo pro vyvýšenou plošinu. Kus směrem od břehu jsem nechala ze země vyrůst zhruba půl metru vysokou kamennou rampu. Jako doma. Ne, že bych měla problém s tím na celou smečku zařvat, aby mi věnovali pozornost, ale spíš jsem chtěla mít místo, odkud uvidím na všechny příchozí. A odkud nebudu vypadat tak malá. Ucítila jsem úbytek energie, ale uklidňovalo mne vědomí, že spíž v jeskyni bude ještě plná. Už jsem nečekala na povel a vyskočila na šedý povrch římsy.
Obrátila jsem hlavu k nebi a co nejhlasitěji zavyla, abych svolala i zbytek smečky.
Tak to přece jen přichází.

// Prosím všechny členy Daénu a zájemce o smečku, aby se dostavili na informační meeting nejpozději do týdne - máte čas do 14.6. Celou záležitost chci vyřešit do konce června, tak si na nás zkuste udělat čas, prosím. Díky!

Jméno vlka, kterého přihlašuji: Dorya
Účastnil/a jsem se: aspoň dvakrát, ale přesně se nepamatuju
Výběr týmů: náhodně

<< Ostříží zrak

Nejspíš to byla nějaká magická věcička, když to měl od Wua. Třeba to bude i užitečné. Jen jsem po něm pohodila očkem, když upřímně sdělil, že do Daénu nemířil. Nevadilo mi to, vždyť ani já jsem tam... No, vlastně jsem tam mířila. Oklikou. Velkou oklikou. Aspoň, že Zinek udal, kudy ta oklika povede, protože já neměla tušení. Mé myšlenky byly zmatené, pořád jsem měla trochu strach z toho, jestli mě smečka přijme. Aspoň přítomnost šedého byla svým způsobem odreagující. "Hm," pokrčila jsem nad tím zamyšleně rameny. Asi by mi nemělo být jedno, že se tam nehodlá ukazovat, když mám být jeho alfa, napadlo mě, ale nic jsem proto neudělala. Zatím.
Dorazili jsme do lesa a já se snažila najít nějakou kořist. Kupodivu to vypadalo, jakoby se po kořisti slehla zem. Přestože hezky svítí ranní Slunce, je tu podezřelé ticho. Jen nějaký pták se občas ozve. Stalo se snad něco dalšího? Kráčím za Zinkem až k jezírku. "Vlastně jsem chtěla chvíli pro sebe," přiznám, ale dle tónu ho rozhodně nevyháním. Je dobré mít někoho, komu si můžete postěžovat. Horší je, když si nejste jisti, že tomu někomu můžete věřit. Kušuj. Chtěl do smečky, ví, co to obnáší. A já se jim všem musím naučit věřit, jinak s důvěrou počítat nemůžu. "Je divné vědět, že nahoře budu znovu. Nejsem alfa poprvé, ale stejně je to... Jiné. Vlastně jsem po tom netoužila," dodám tiše a sehnu se k vodě, abych se napila. Dnes to bude ještě zajímavé, když plácám blbosti už teď. Ani po chvíli pobytu v lese necítím, že by to tu bujilo zvěří, jako posledně. Jen ptáci nad hlavami občas pískají, ale z těch se stejně nenajím. "Ale nesmím je nechat dlouho čekat. Jdeš? Asi jsi tam stejně už byl, ale stejně bych už měla svolat smečku," navrhnu. Jo. Konečně se tomu přestanu vyhýbat! Bravo, pomyslím si ironicky. Je to moje povinnost. "Máš nějaké novinky?" Zeptám se ještě, než zamířím vzhůru ke smečce.

>> Daén přes Furijské hory

4

Už jsem nebyla sama se svými myšlenkami. Objevila se známá tvář. Podívala jsem se do Zinkovi tváře a usmála se, když mi oplatil pozdrav. Byl více formální, než já. Respekt? Ne, to ne. Nějakou tu úctu mi odmítal projevovat už ve chvíli, kdy jsem ho seznámila s mým nynějším postavením. I tak jeho přítomnost však byla vítanou. Pozornost jsem namísto řešení obav přesměrovala k němu. "Sluší ti to," řekla jsem pobaveně a pohledem naznačila k kostnatému útvaru, který mu visel na krku. Škoda těch jizev, co měl na xichtě. Zřejmě od Nessie. Docela ironie, když oba chtěli do stejné smečky. A kdo bude muset řešit případné další neshody? Já, přece...
Pohlédla jsem do dálky, kde se odehrával jiný scénář. U nás zatím docela nuda, ale co, já neměla nejlepší náladu, a on... On byl Zinek. Stejně mi na něm teď ale něco nehrálo. Asi mě přizval k lovu, nebo jak to nazval. "Z povrchu zemského? Jo, taky bych něco zakousla," pokrčila jsem rameny a souhlasila. Své kroky směřoval k lesu. Mé poslední zkušenosti s tím místem nebyly nejlepší, ale byla pravda, že tam spíš najdu kompatibilní potravu. "Mířil si do Daénu?" Zeptám se. Asi je mi odpověď jasná. Zeptala bych se, co doteď dělal, ale to by bylo... Vlezlé. O tom už mi řekl minule a já to měla respektovat.

>> Les alf

3

Oddalovat nepříjemné chvíle, to nebývala moje disciplína. Obvykle jsem tomu čelila přímo, nebála se, měla jsem společenské události rychle za sebou a nemusela jsem se bát, protože mě společnost přijímala. Teď to bylo jiné. Měla jsem vést smečku, ve které jsem se nenarodila, kterou jsem asi ani vést neměla, kdybych za Enzouem nepřišla a nepodpořila ho, když prožíval ztrátu. Měla bych jít, ale... možná jim dám ještě čas. Třeba se vrátí Kyle. A až to udělá, tak mu řeknu, že nemá chodit pryč na tak dlouho. Zadívala jsem se na oblohu. Snad jsem hledala útěchu, snad proroctví, snad důvod se ještě chvíli zdržet. Odpočinout si, to by bylo teď mým hlavním cílem. Nebo ne? Hledáš výmluvy. Ale... Smečka se bez tebe obešla doteď, pár hodin ještě vydrží. Zívla jsem a natáhla se do trávy. Na záda, abych mohla sledovat mraky plující po obloze. V tom jsem však vyrušena. Šedého si všimnu až v momentě, kdy se přiblíží. No super, vidět svou alfu lenošit a přemýšlet na banalitami asi nemusel. Rychle jsem se postavila na nohy a uvítala ho zavrtěním ocasu. "Ahoj," vyšlo ze mě. "Dlouho jsme se neviděli," dodám trochu zdrženlivě s ironií. Nevím, jestli mám náladu na jeho kecy, ale možná... Možná mi pomůže. Na co zase spoléhám? Nejspíš absurdní myšlenka, ale co. Stejně si na něj musím zvyknout.

2

<< Severní hory

Kdybych tušila, že jsem prošla nedaleko místa, kde má bývalá alfa konala svou poslední procházku, asi bych se tam zastavila. Problém byl, že jsem bez svědků neměla, jak to poznat. Nezbylo po ní nic. Ani slovo, ani šperk. Další děsivá ukázka toho, jak je Daén prokletý? Pomyslím si a zahledím se na oblohu. Byla to vůle bohů, že se nám nedařilo? Chtěla bych to změnit. Tolik bych chtěla vést smečku k lepším zítřkům. Chtěla bych konečně ten respekt a přátelství, které si zasloužím, řekla bych. Jenže... Ono se to občas vylučuje, a toho jsem se také bála. Čím blíže jsem byla k území, tím větší jsem cítila trému, nervozitu. Nejlepší bude... Si odpočinout. Možná pak bude lépe. Rozhodla jsem se tedy zastavit. Možná si něco ulovit, trochu relaxovat, ale hlavně se zabavit, než přijde na formality. Tak ráda bych tu teď u sebe měla Kyla. Kde se toulal? Začínala jsem z toho být nervózní. Proč to zdržuješ? Hraješ s časem. To může být nebezpečné, už se to mnohokrát vymstilo.

1

<< Les u Mostu přes Na Vyhlídce

Ťapkala jsem dál. Bílou vlčici jsem nechala v lese, ať si odpočine, a sama se vydala na pouť za smečkou. Terén stoupal, minula jsem sráz a pokračovala do hor. Nechtěla jsem chodit vysoko, a tak jsem zůstala níže. Čerpat energii na zbytečné výstupy, jen abych se rozhlédla, by pro mne teď bylo zbytečné. Už tak jsem byla unavená a začala se strachovat, jaké to velení opravdu bude. Dají mi Daénští šanci, nebo ne? Mám hlavu naplněnou nereálnými ideály? Jestli mne nepřijmou, což se vlastně může stát... Znovu... Byla všechna slova, co jsem řekla Enzouovi, Zinkovi, Nessie a ostatním, koho jsem potkala, zbytečná. Výstřel do tmy, který letěl jen chvíli, než narazil. Doufala jsem, že já se zkušenostmi dokážu zvládnout situaci líp, než naši dva mladí odvážlivci. Bylo mi líto Shay. Bylo mi líto Enzoa i Hranina, vlastně všech jejích blízkých. Dělala chyby, ale smrt si nezasloužila. Mám opravdu příležitost jen díky tomu, že je pryč? Povzdychla jsem si a zavrtěla hlavou. Musíš být sebevědomá, pomyslím si. To už však cesta opět klesá dolů.

>> Ostříží zrak

<< Ovocný lesík přes Luka

RYCHLOHRA S NUSOU
Pokračovala jsem přes louku. Mnohokrát jsem tudy procházela, a tak jsem věděla, kam jít za klidem. Les. Obyčejný pěkný les, který se na jaře budil. Měla jsem čas přemýšlet nad sebou, ale i nad tím, co mi řekl Zinek. O cizincích v našem světě. O útoku. Došla jsem až k potoku, kde jsem narazila na vlčici. Jmenovala se Nusa a vypadala velmi unaveně. Nechtěla jsem ji dlouho rušit, a tak jsme si povídali krátce. Doufala jsem, že si odpočinu, že se trochu vrátím do reality, ale téma, které jsme načali, mne jen donutilo více přemýšlet. Ti cizinci. Mocní cizinci, o těch jsme mluvily. Shodly jsme se na tom, že jsou globální hrozbou, a ona řekla, že by mohla informovat vlky, na které narazí.
Konec rychlohry

No, na mne čekala smečka. Už bych neměla déle odkládat povinnosti. Neměla bych tady prokrastinovat a hledat výmluvy, když jsem měla řešit důležitější věci. A tak jsem zamířila zase pryč z lesa.

>> Severní hory přes Na Vyhlídce

<< Irisin ráj přes hory

// Mě si nevšímejte, mám trochu zpoždění, jako bych tu nebyla! :D

RYCHLOHRA SE ZINKEM A NESSIE
Potřebovala jsem si vyčistit hlavu. Urovnat si to, že jsem se opravdu měla stát alfou, že mi Enzou opravdu předal velení. Zvládnu to? Není Daén opravdu prokletý, že každého vůdce postihla nějaká nehoda? Začínala jsem se té pozice docela bát. Nebuď pověrčivá. Z mých myšlenek mne brzy vytrhl... Souboj. Našla jsem svého známého, Zinka, jak cupuje bílou vlčici. No... Ukázalo se, že v tom nebyla nevinně. Šedému byl můj nový status docela ukradený, snad mu to i přišlo vtipné, zato v bílé vlčici možnost se přidat ke smečce očividně vzbudila zájem. Chtěla se přidat. A Zinek, ten taky. Zjistila jsem, že se znal se Shay a že byl vlastně už i neoficiálně přijat. Seznámen. No, oba jsem pozvala na smečkové setkání, které jsem hodlala v co nejbližší době svolat, a pak jsem je nechala jít.
Konec rychlohry

I já jsem zamířila dál. Nevěděla jsem kam, ale prostě... Asi jsem potřebovala najít jistotu. Sama v sobě. V tom, co dělám.

>> Les u Mostu přes Luka

Prašulky prosím na Rhaaxina. Díky za akci, pobavila!

Zapsáno

Když byl Hranin Enzouem umlčen, už nepromluvil. Těžko říct, jestli ho to vylekalo nebo zkrátka nechtěl zasahovat do věcí smečky. I přes jeho mlčenlivost jsem byla ráda, že tu je. I když se nějak neměl do utěšování Enzoua, což jsem mu neměla za zlé, aspoň mi byl svědkem, že mi Enzou opravdu svěřil velení. Mně. Mně svěřil smečku. Asi jsem potřebovala chvíli, než to vstřebám, než jsem mu to mohla potvrdit. Vím, jak mne někteří vlci ze smečky nemají příliš v lásce. "Jak mne může přijmout smečka?" Vyslovila jsem své obavy. Nevěděla jsem, jestli bude znát odpověď, ale musela jsem to zkusit. Možná on bude mít v jejich očích respekt díky tomu, že je syn bývalého alfy, kterého... Tu stejně nikdo nezná.
Zachytila jsem ten žal, který v očích měl, když jsem chtěla, aby byl betou. No, dala jsem mu šanci. Respektovala jsem to, že se právě vzdal velení a možná bude chtít začít od znova. Nebo dokonce opustit Daén, ale doufala jsem, že k tomu se nechystá. "Rozmysli si to," pousmála jsem se. Možná bych ho mohla něco naučit. "Smečka se to bude muset dozvědět. Měli bychom ji svolat. Ale teď... Potřebuji být sama." Dívala jsem se do země. Lepší slova mne nenapadla. No, musela jsem se sebrat. A přece jen, Enzou asi taky bude potřebovat chvíli o samotě, aby to vstřebal. Odstoupila jsem od něho. "Děkuju," pokusím se ještě o úsměv a naposled pohlédnu Enzouovi do očí. Hraninovi pokývnu na rozloučenou. Chtěla jsem být chvíli sama. Potřebovala jsem si urovnat myšlenky a vymyslet plán.

>> Ovocný lesík přes Jižní hory