Příspěvky uživatele

< návrat zpět

NEHERNÍ AKCE

Abychom to tady trochu rozjeli, než zhotovím smečkovou hru, přináším vám neherní akci. Je možné, že se nám tato akcička dotkne celkového vzhledu smečky a jejího fungování, takže pokud na to chcete mít nějaký vliv, určitě se zúčastněte!
Půjde o kreslení. No, kreslení... Nejen to. Pokud někdo z vás četl komixy Home, určitě si všiml, že tamější smečky měly své vlastní značení členů. Na návrh Zinka jsem se rozhodla uvažovat o tom, že bychom si něco podobného zavedli i tady, v rámci Daénu. Ne každý člen totiž sleduje, kdo je zrovna přijat a pak nám tu nastávají herní neshody o tom, kdo vlastně ke smečce patří, kdo je v procesu přijímání a kdo má vyšší postavení. Vaším úkolem bude tedy navrhnout barevné/jiné značení na tělo Daénských vlků. Čím vyšší postavení, tím zdobnější/početnější znaky, ale samozřejmě to můžete pojmout po svém. Když přidáte i pár vzorů pro funkce, dostanete prašulky navíc!
Barvy? Musíme pracovat s něčím, co půjde sebrat v přírodě - namíchat z rostlin či podobně vytvořit, chápeme se.

Příklad:

Na závěr společně vybereme ta značení, která se nám budou líbit nejvíc.

Účastnit se mohou i ti, kteří se do smečky hlásí - Taylor, Zinek, Nessie, (Sigrid).
Čas máte týden, takže do soboty 11.4.
Hodně štěstí s vymýšlením! Za splnění této akce dostanete rovnou tah navíc do chystané smečkové hry.
Vaše Dorya

DRAZÍ DAÉNŠTÍ!

Přináším vám trošku delší shrnutí situace a naše vyhlídky do budoucnosti. Jistě jste si všimli, že Shay odešla a samotná její postava se při prosté nehodě setkala se smrtí. Aby Daén znovu nezemřel a velení měl člověk, který už nemá pod palcem žádnou jinou smečku, Enzou tím úkolem pověřil Doryu. Herně je to již téměř odehrané a já jakožto hráč vám děkuji, že mi předáváte otěže smečky!

Novinky
Nový vůdce, nové příležitosti ke změnám. Rozhodně je to událost, která postihne celý Daén. A v čem? Plánuji pár změn, jen ještě nevím přesně, jaké. A to je váš úkol! Napište mi, co byste si přáli. Vymyslete nějaký způsob, jak Daén učinit výjimečným, reformu na postavení, funkce, výcvik, značení členů… Cokoli. Co vás napadne mi pište do zpráv na disu, bude to zváženo. Doufám, že mi od každého z vás přistane nějaký nápad!

Co je jisté?
• Rozhodně se jakožto smečka budeme snažit navázat diplomatické vztahy s ostatními smečkami.
• Začneme více dbát na funkce, které vám jako motivace budou v platu vynášet pár penízků navíc (ano, i ten začneme dodržovat, ehm ehm) – je v plánu platy pro Daén dle toho upravit.
• Nová smečková hra je v procesu přípravy.
• Pravděpodobně bude lehce přestavěn úkryt pro lepší estetické využití.

Funkce
K funkcím nám přibude funkce léčitel. Tu v Daénu nově zaujímá Zinek, který se přidal nedávno přímo s tímto přáním. K upřesnění jeho role:

Léčitel – stará se o zdraví členů smečky. Obvykle je to zkušený vlk zběhlý ve znalosti přírody – vyzná se v rostlinách a umí pomocí nich uzdravit zranění či nemoci. Je pokládán za důležitý článek smečky a díky svému zaměření je mnohdy považován i za neoficiálního rádce alfy.

O funkce se můžete kdykoli hlásit, ale přidělovány budou primárně aktivním hráčům a vlkům, co povýšili. Pište do komentářů, kterou byste si přáli plnit (protože nevím, co jste hlásili za Shay). Určitě se nebojte, že budete ve smečce pak mít jenom tuto roli! Funkce pro nás zatím znamená, že za daný obor váš vlk bude jen nést odpovědnost ke smečce.

Hierarchie
Zde nechávám změnu otevřenou, no určitě hodlám povyšovat. Co se mění nyní? Zde:
Enzou byl krátce alfa, no kvůli smrti Shay ho ve vůdčí funkci zastoupila Dorya. Nyní bude degradován na betu.
Ráda bych povýšila Darkey, která smečce už slouží dlouho a hráčka je víceméně aktivní, i když poslední dobou tato vlčice aktivitou pokulhává. Darkey má funkci obránce, no určitě se může přihlásit o další, kdyby měla zájem. Povyšuji ji tedy na kappu – no trochu víc aktivity a má našlápnuto i na vyšší pozice.

Vaše aktivita je sledována! Stejně tak jakákoli herní/neherní aktivita pro smečku bude oceněna. Jak povýšit? Nějakou dobu tu vydržte, snažte se zapojovat do dění ve smečce, buďte aktivní a kamaraďte se s alfou (apríl, hehe! To nemusíte, i když… Jako bonus! Mrk mrk ^^).

Aktuálně - herní dění:
Do dvou týdnů se Dorya dostane zpět na území smečky a celou smečku na území svolá. Právě tam herně vyhlásíme všechny změny a novinky. Je známo, že Dor příliš nesledovala, kdo byl za vlády sourozenců do Daénu přijat. I to se vyřeší na smečkovém setkání!
Byla bych ráda za účast všech, i těch, kteří se případně chtějí přidat či jsou v procesu přijímání.

A to je poslední, co mám na srdci – nováčci!
S Dor se setkali Zinek a Nessie, ale vím i o Taylorovi. Sigrida zná Dor jen z doslechu, takže pokud má stále zájem o smečku, ať se dostaví.

Pro zájemce z řad tuláků:
V Daénu jsou stále volná místa! Proč se k nám přidat? Máme krásné území, loviště je blízko, možnosti získávat prašulky a rozvíjet postavu také nechybí (rep. se na tom pracuje). Určitě také máte možnost se se snahou dostat na vyšší stupeň v hierarchii. Pokud byste měli o Daén zájem, určitě se nám ozvěte! Buď rovnou adminu, aby vás zapsali na čekačku, nebo samozřejmě i mně.

Tak! Prozatím vše. Děkuji za pozornost, snad se nám spolu bude dařit.
Vaše Dorya

Bylo až překvapivé, že úmrtí sestry Enzoua ho vybídlo k nějaké toleranci. Myslela jsem, že bude naštvaný a bude nám to dávat za vinu, ale to se nestalo. Vlastně to byla opačná reakce, než kterou bych u vlka jeho typu čekala. Na území na mě reagoval ofenzivně, snad až nepřátelsky, ale teď? Teď byl na dně z toho, co se stalo Shay. A nejspíš mu bylo jedno, že jsem předtím byla já ta, která jim bránila v cestě k alfa postu. A vypadalo to... Že jsem měla pravdu. Měla jsem pravdu s tím, že Shay potřebuje více zkušeností a více času dospět, než se pustí do něčeho jako je vedení smečky. Nebyla na to připravena. A já na to upozorňovala. Přesto mi teď bylo líto, že jsem ji nedokázala zastavit. Mohla jsem za to já, že takhle skončila? Ne. Bylo to její rozhodnutí. Její a jejího bratra. Zůstala jsem u něj sedět a dál jsem se dotýkala jeho těla, abych utěšila jeho žalem sevřené srdce. Přemýšlela jsem. Můj pohled vypovídal o tom, že jsem docela mimo. Mám vést smečku? Já? Vést Daén? Měla jsem zkušenosti. Věděla jsem, co dělat. Ale přijala by mě smečka? Nerozmyslel by si to Enzou, až mu bude líp? Zadívala jsem se do země, když Hranin dal najevo své pochybnosti. Jestli budu jeho alfa, nebude to poprvé. Jestli si to ale nepřál on, asi nebudou i jiní. Ale umíš to. Líp, než ostatní ve smečce. Měl by to vzít Fel. Ten byl ale bůhvíkde. Enzou si byl tou volbou jistý, tak proč já ne? Otočila jsem hlavu k jeho hrudi a podívala se nahoru do jeho očí. "Dobře," řeknu, "budu alfou Daénu." Opět jsem uhla pohledem kamsi do strany. Dostala jsem tu příležitost jen díky tomu, že někdo umřel? Nezasloužila jsem si to i předtím? "Udělám pro smečku všechno, co budu moct. Slibuju. Ale ty budeš beta. Naučíš se, jak se velí. Teda pokud o to máš zájem," opět jsem pohled soustředila do zlatých kamínků v jeho tváři.

Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla, že bych o další postavu stála. Jsem tu dlouho a řekla bych, že hraji i docela aktivně. Posty splňuji i s rezervou. Proč jsem teda tak dlouho přemýšlela? Hlavním důvodem je asi to, že nevím, jestli bych na čtvrtý dospělý charakter měla náladu a čas. Jo, zvládnu odepisovat za tři najednou, ale čím víc jich je, tím pomaleji na jednotlivých hrách odepisuji (a vím to o sobě), žejo. Pokud by mi však dalšího charakteru bylo dopřáno i přes tento nedostatek, obnovila bych pravděpodobně Texase, který tu pár let dozadu působil. Bratr Azzip, který je povahově zase někde úplně jinde než Dor, Lucian nebo Rhaaxin. Určitě by se přidal do Chaosu jako posila.
Nu, děkuji za zvážení. Je pravděpodobné, že tenhle slot by chvíli ležel, ale určitě by nezůstal nevyužit.

- Dor

Zírala jsem do země a přemýšlela, co se asi musí odehrávat v Enzouově hlavě. Musel se cítit slabý, zlomený, zklamaný... Sám. Věděla jsem aspoň z doslechu, co se v jeho rodině dělo. Nezasloužil si čelit dalšímu zmizení, další bolesti ze smrti blízkého. Nechala jsem ho, ať brečí. Ticho a čas, to obvykle hojí rány nejlépe. Možná jsem ho neznala, ale teď jsem věděla, že je nejspíš... V nitru velmi citlivý. Naše dřívější nepřátelství šlo teď stranou. On přišel o sestru, já o vůdce. I přes to, jak se ke mně Shay celou tu dobu chovala se mi bude stýskat po té živé vlčici shlukující mladé jako je ona. Rebelka byla, neposlouchala pravidla. I tak měla něco do sebe a já vím, že smečce bude chybět. Žádná smrt pro nás nebyla dobrou zprávou. Nechala jsem Enzoua, aby se opřel o mou hřivnatou hlavu. Asi měl fakt dost, že i on hodil za hlavu naše dřívější neshody. Jemně jsem mu foukla do srsti teplý vzduch. Snad aby necítil ten chlad, který s takovými zprávami obvykle přichází. Byla jemně cítit jiná vlčice, ale to mne nezajímalo. Hranin položil správnou otázku, i když v nevhodnou chvíli. Odpověď hnědého mne poněkud zaskočila. Já... vést Daén? Nevěděla jsem, že mi důvěřuje. Ale to asi nebyl jeho důvod. Byla jsem nejbližší výše postavený jedinec a zkušenosti s velením už jsem měla z minulosti. Ve všech ohledech bych asi byla nejlepším kandidátem, ale... Já nechtěla. Nechtěla bych znovu vidět smečku padat. Vlastně mi postavení alfy nechybělo. Povinnosti, povinnosti. Diplomacie. Myslím, že jsem na Mois Grisu vlastně znovu docela zdivočela a mohla bych s tímhle mít problém. Z mé tlamy vyjde tichý povzdech. Otřu se tváří o Enzyho hruď při snaze otočit pohled jinam, pryč. "Mám být vůdce?" Rozhodla jsem si nejdřív potvrdit, jestli to myslí vážně.

Nechtěla jsem ho budit, ale zřejmě měl pernou noc, když klidně usnul mimo domov. Bohužel jsem ho nemohla probudit s dobrou zprávou, a to mi bylo líto. Kdyby bylo všechno, jak má být, nejspíš bych ho ale ani nebudila. Možná byl mladší, ale měla jsem k němu respekt. Možná kvůli velikosti, možná kvůli tomu, že se s takovou odvážností hrnul na místo alfy bez tušení, co to obnášel. Co vlastně tito sourozenci zatím udělali? Nevěděla jsem, ale byla jsem si jistá, že přijali někoho do smečky. Na území jsem zachytila pár nových pachů. O to horší byla realita, že jeden z nich tak brzo zemřel. Nechala jsem Hranina, aby Enzouovi všechno vysvětlil a sama hleděla do země snažíc se udržet emoce na uzdě. Sledovala jsem, jak se jeho výraz změnil. Najednou opravdu vypadal jako vlče. Jako mladý zlomený vlk. Bylo mi ho líto. Také jsem uronila pár slz. Byla to zpráva, která bezesporu ovlivní celou smečku. "Upřímnou soustrast," řeknu tiše a zvednu zrak, abych si tlapou otřela obličej. Udělám pár kroků k němu a pokud neodmítne, pomalu se posadím vedle něho. "Buď silný, Enzou. Máš smečku, máš nás," bylo zvláštní, že to říkám zrovna já. Ať už jsem na území před nějakou dobou řekla cokoliv, nyní jsem s ním soucítila. Věděla jsem, jaké to je, někoho ztratit. Někdo potřeboval podporu, někdo samotu... Já třeba potřebovala mluvit.

<< Ostříží zrak přes Rest

Očividně byl překvapen, že ta věcička funguje takhle. Upřímně? Já taky. Stále mi nehlásila signál Kyla, a tím jsem byla znepokojena. Musel být moc daleko nebo... Nebo to blbne. Zatímco jsem sledovala Enzouovu stopu pomocí náušnice, poslouchala jsem Hraninova slova. "Myslím, že je užitečný. Přebarví ti srst, dá ti kouzelné předměty," hodnotila jsem jeho služby na jeho přání, "a i když za jeho služby musíš zaplatit, má toho víc. Umí rozdávat moc a po té vlci touží, aspoň zde." Snad mu to jako vysvětlení stačilo. Rozhodla jsem se po zbytek cesty přetrvat v tichosti, abych se rozmyslela, co Enzouovi říct. Vlastně... To chtěl říct Hranin. Já jsem spíš nevěděla, jak na mne Enzou zareaguje tentokrát.
Došli jsme až k pláži. Pěkná, musím uznat. Nedivila bych se, kdyby se tu zdržoval. A také ano. Enzou tu byl. Došla jsem k němu a pokud ještě nebyl vzhůru, jemně do něj strčila tlapkou a zase udělala krok zpět. Měla jsem k němu respekt. Byl to můj alfa. "Enzou," oslovila jsem ho a podívala se na Hranina, "neseme špatné zprávy." Můj hlas byl smutný. V očích se mi zrcadlila bolest a lítost.

Souhlasil. Ještě že tak. Mé staré přezdívky už ležely dlouho nepoužité. Jen členi mé bývalé smečky a pár vlků zde je znalo. Nyní už jsem se však vždycky představovala vlastním jménem, ne přezdívkou. Ty už patřily minulosti. Asi jsem z nich vyrostla. No, časy se mění. Před lety jsem taky neměla o Mois Grisu ani páru, a teď jsem věděla mnoho. Dokonce jsem ovládala jeho moc a patřila ke smečce. Řekla bych i, že jsem důležitý člen, ale současné alfy to tak necítily. Ne, error... Současná alfa. Bylo to smutné. Kývla jsem na jeho slova a postavila se na nohy. Já věděla, jak Enzoua najít. Pokud by náušnice zase nevypověděla službu, jako když jsem hledala svého partnera. "Vím," potvrdím. Normálně bychom toho giganta museli hledat po všech čertech, ale díky téhle věcičce ne. Pootočila sen hlavu a na lesklý kov v mém uchu naznačila pohledem. Chvíli jsem přemýšlela nad Enzouem a náušnice mi opravdu ukázala cestu. "Tudy," řekla jsem s jistotou a rozešla se směrem na západ. "Wu tyhle věcičky prodává. Občas nefungují, ale když ano, tak je to spolehlivé," pokusím se zvednout ponurou náladu jiným tématem.

>> Irisin ráj přes Rest

Bylo až obdivuhodné, jak moc jsem se dokázala chovat jinak na rozdíl od našeho prvního nemilého setkání. V lese jsem byla naštvaná a měla jsem chuť mu vyjet po krku. Teď jsem s ním dokázala v klidu mluvit a ještě jsem se cítila provinile. Asi za to mohla ta rychlá změna velení. Nyní už jsem byla smířená... A ono se kupodivu stane něco, co zapříčiní další změnu. "Doufám v to. Vlastně jsem si jistá, protože jsem tam setrvala do poslední chvíle," povzdechnu si a kývnu na jeho otázku. Zajímá mě, na co se chce ptát. Když už jsme zakopali válečnou sekyru, jsem otevřena všem dotazům. Na jeho slova se zasměji. Vlastně mě to docela překvapilo, protože nikdy předtím jsem si neuvědomila, že bych mohla ještě někdy vidět někoho z Jasperu, mého rodného kraje. Dokonce z mé smečky. Bohužel ani on neznal odpověď na mé otázky. "Jménem, Hranine," věnuji mu úsměv. Je očividné, že mě to pobavilo a neberu to jako důvod k podřízenosti. "Tvoje alfa už přece nejsem." A nejspíš už nikdy ani nebudu. Chvíli ještě sedím, jestli nemá ještě nějaké otázky. Pak se zvednu. Povinnosti čekaly a bratr zesnulé by se měl pravdu dozvědět co nejdřív. "Měli bychom najít Enzoua," navrhnu a má tvář opět zvážní.

Sdělování smrti bylo vždycky obtížné. Obzvláště pak blízkým, které mrtvý měl. Hranin souhlasil, že to dokáže říct sám. Bude se s tím muset nějak smířit, no, možná by to byl dobrý začátek. Emoce jsou občas svině, ale co s tím dělat. Občas vám i zachrání život, i když to bohužel nebyl Shayin případ. "Myslím, že by se to měl dozvědět v soukromí. Až pak by se rozhodne, co bude se smečkou dál," řekla jsem vážně. Kdyby nešťastná náhoda znamenala konec Daénu, byla bych nešťastná. Možná jsme nebyli ukázková smečka, ale proto jsme se mohli zlepšit. Teď to ale půjde těžko. Cinterion zemřel, Felicio usnul, Shay zemřela... Daénští! Začala jsem uvažovat i nad tím, že jsme možná prokletí. Ale proč? Podívala jsem se Hraninovi do očí. "Ano. Asi bude potřebovat naši pomoc. Půjdu s tebou," souhlasila jsem. Bála jsem se však, jak Enzou zareaguje. Stále jsem měla za to, že mne nemá zrovna v lásce.
Pořád jsem měla blok ohledně toho, jestli ho znám. Nevypadal však, že by byl příliš mladší, než já. Jeden rok? To jsem začala trénovat na alfu. Měla bych ho znát. "Já... Jsi mi povědomý, ale..." Znovu sklopí zrak, snažíc se vyvolat vzpomínky. Když vstal a poklonil se, zůstala jsem ležet s tlapkami před sebou zírajíc na jeho způsoby s vděčností. Usmála jsem se a přijala to kývnutím. "Moment," postavím se taky a přiblížím se k němu. Jednou ho obejdu. "Myslím, že si pamatuji tvé rodiče," jména jsem však musela zapomenout, když jsem se bouchla do hlavy při útoku. "Dvounožci, lidé, zaútočili. Byl to chaos, každý se snažil zachránit svůj vlastní život. Musel jsi být mezi těmi, kterým se to povedlo, my jsme se lidem postavili," podrobnosti se mi říkaly stěží. Ani jsem si nebyla jistá, jestli Hraninovi rodiče také neutekli. Posadila jsem se.

Nevěděl to. Její bratr to nevěděl. Tím se to krapet komplikovalo. Nevěděla jsem, jestli bude Enzou chtít vést Daén sám nebo jestli místo vůdce zase zůstane volné. To by mohlo znamenat potíže. Nejen, že členi byli pravděpodobně rozprchlí všude možně, ztráta vůdce by mohla znamenat to, že jejich seskupení pod nové vedení by bylo těžší. "Bude se to muset dozvědět," vydechnu s těžkým srdcem. Když bude chtít, ušetřím ho další bolestné chvíle a s Enzouem to vyřídím sama. Několikrát jsem zamrkala, abych odehnala poslední slzy. Ve světlé srsti nevypadaly dobře.
Kupodivu to byl Hranin, kdo odvedl řeč jinam. Svým způsobem jsem pro to měla pochopení, protože i já bych se v takové chvíli snažila přemýšlet nad něčím jiným. Odvést myšlenky pryč, to bylo důležité. Proto jsem i já snažila přemýšlet nad jinými věcmi. Podle jeho popisu jsem se snažila si vzpomenout. "Nepamatuješ si?" Potvrdila jsem si své dohady kontrolní otázkou. Jestli byl opravdu z mé bývalé smečky, budu ho znát. "Tak mysli ty herko sádla..." Alfa zná svou smečku. "Na jaře se v Jasperu stala divná věc. Ti... Ti dvounožci, co se potloukali kolem, pamatuješ si je? Jednoho dne zaútočili. Poslala jsem ostatní do bezpečí," řekla, ale nedokončila. Ten manévr bohužel nedopadl tak dobře, jak měl. Stále si to kladla za vinu. Přitom... Takové chyby neudělala.

Nevěděla jsem, jak moc byl Hranic nakloněný Shay. Ani jsem nevěděla, jestli je v tom něco víc. Věděla jsem jen to, že ať udělám cokoli, jemu ani smečce to Shay už nevrátí. Bylo to smutné. Tragická smrt někoho, kdo si to nezasloužil. A očividně i z blbého důvodu. "Ví to Enzou?" Položím mu opatrně otázku. Jestli ne, pravděpodobně bude problém. Neznala jsem ho tak dobře jako jeho sestru. Vlastně vůbec. Kromě velikosti mi na něm nic hrdinského nepřišlo. Ztráta sestry však může být bolestivá pro každého. I pro ten největší šutr na světě, i pro nepřítele byla rodina něčím zakořeněným hluboko v morku kostí. Zvedla jsem zrak, že ho opět podpořím, ale on nevypadal, že by potřeboval. Náhle. Zcela okamžitě. Trochu jsem sebou hla dozadu, ale spíš v údivu. Muselo mu přijít něco na mysl. Taky mi řekl, co. Donutila jsem se k úsměvu a snažila se zahnat negativní myšlenky. Opravdu ho znám? Prohlédla jsem si ho znovu od hlavy až k patě. Jestli měl pravdu, jeho srst byla dříve úplně jiná. "Žil jsi v Jasperu?" Položím otázku. Kdyby to byla pravda... Mohl vědět, jak to dopadlo s útokem dvounožců.

Z očí mi tekly slzy. Ať už by zemřel kdokoli, byla bych z toho smutná. Shay byla cenným článkem smečky. Když vyslovil, že někdo jí ublížil, na chvíli mne napadlo, že jsem to mohla být neúmyslně já. Zlomila by ji má rezignace? Ne, to ne. To by nesedělo. Belial? To jméno mi nic neříkalo. Nechala jsem ho, aby mluvil a sama si otřela tvář od slz, i když jsem slzející oči stále plně nekontrolovala. Hříva mi to komplikovala, ale to teď bylo to poslední, co mě zajímalo. Sžíral mě pocit viny. To, co mi ale Hranin řekl, nasvědčovalo tomu, že on se tak taky musí cítit. Možná dvojnásobně. Sigrid? Neznámá jména, bude mi to muset vysvětlit. Nyní však nebyla vhodná doba. Jeho ta realita bolela a se mnou otřásla jako raketový výbuch. Posunula jsem se k němu a tlapku natáhla k jeho tlapce. Možná mne neměl v oblibě, ale měla jsem potřebu mu prokázat, že i když Shay možná nebyla mou bff, také pro mě znamenala víc, než jsem dávala najevo. "To je strašné," zakňučím nad jeho slovy. Opakuji se, ale jiná slova nenalézám. "Už je na lepším místě," řeknu po chvíli. Poslouchat jeho vzlyky není nic příjemného, ale chápu jeho zármutek. Takový je konec nejmladší alfy Daénské smečky? Kruté. Fakt, bohové se nám svou přízní poslední dobou nějak vyhýbají.

Hranin nevypadal, že by ho má přítomnost nějak povzbudila. Tomu jsem se nedivila, ale co mi nehrálo byl jeho výraz. Smutný, ztrápený. Co měl na srdci? Usmála jsem se na něj, abych trochu uklidnila jeho a zároveň sebe. Už jsem neměla ten nepříjemný amok a naše minulé setkání nebylo zrovna milé. Z jeho výrazu jsem však předpokládala, že já nebudu předmětem jeho smutku. Všimla jsem si, že pláče. Proč? To mi brzy řekl. "Poslouchám," posadila jsem se a můj výraz zvážněl. Bála jsem se, co řekne. Už to, že tu byl sám, byla nepříjemná zpráva. Mluvil však v čase budoucím. Když vyslovil, co měl na srdci, uši mi poklesly a zrak jsem sklopila do země. "Panebože..." Shay? Jak může být... Mrtvá? Nadechla jsem se, ale měla jsem pecku v krku a nedokázala nic říct. I když nebyla Shay zrovna můj přítel, respektovala jsem ji. Teď už to však byl čas minulý. "Je mi to líto," vysoukám ze sebe pomalu a do očí se mi také vženou slzy. "Slabochu! Pláčeš, když umřela ta, která tě zadupala do země?" Sklapni! Nechápeš, co pro smečku znamenala. Co znamenala pro Hranina, odseknu hlásku a sevřu rty. Lehnu si blíž k Hraninovi, ale stále si udržuji odstup. Jen chci, aby věděl, že tu jsem. "Jak? Jak se to stalo?" Musí to pro něj být nepříjemné. Měla bych řešit smečku. Zároveň jsem však byla smutná z toho, že je Shay pryč.

<< Červená louka přes Rokli

Daén mi dělal starosti. Ano, nasadila jsem pro něj vlastní život už několikrát, ale zaráželo mne, proč nikdo jiný kromě Felicia mou snahu nevnímal. Copak jsem prokletá? Problém byl, že Felicio už smečce nevelel. Cítila jsem určitou za ni určitou zodpovědnost, ale nechápala jsem, že Shay mi mou snahu nikdy nezaznamenala. Možná proto mi ani nedala šanci jí to opět ukázat. "Nemá tě ráda!" Ozval se hlásek a já jen zavrtěla hlavou, abych ho zahnala. Nechtěla jsem si tím nechat kazit náladu.
Když jsem přišla zpět na Ostříží zrak, opět mne obklopilo ticho. Nikde nikdo. Jen já s mými myšlenkami, které občas bývají až příliš živé... Ba ne! Někdo tu byl. Kvůli větru jsem to necítila dobře, ale nebyla jsem tu sama. Přidala jsem na tempu a brzy uviděla tmavé tělíčko na trávě. Pach? Daénský. "Hranine?" Oslovila jsem ho klidně s vážných výrazem. Dlužila jsem mu omluvu. Měla jsem však i otázky. On byl pravá tlapa Shay. Co tu dělal? Kde byli ostatní?