Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Einar zaujatě poslouchal o další rostlině, kterou jim Shine představila a prohlížel si ji... než před jeho obličej vrazil hlavu Hvozdík a začal ji okousávat jako myš. Einar mírně zmateně střihnul ušima a pak se podíval na Shine, jestli jí její syn aka myš nevadí. Nejspíš asi ne. Odkud by asi měla tyto znalosti když ne z okusování oněch rostlin? No, nejsilnější vlci měli nejvíce zkušeností, že?
,,Fascinující," pronesl konečně. ,,Nikdy by mě nenapadlo, že bude magie země tak užitečná. Jeden se zasytí a může i ublížit nepříteli. U nás doma byli vlci se zemí na okraji společnosti, takže jsem nikdy neměl šanci vidět jejich magii v praxi. A o magii iluze slyším poprvé. Pověděla by jste mi o ní víc? A o ostatních taktéž, jestli jsou další?" a sledoval, jak se kolem něj snáší poprašek hvězd. Iluze. Krásná iluze...
,,Nedávno můj kožich začal ve vichřici zářit. A při cestě sem mě doprovázel světelný orb. O tom také něco více?" zkusil se optat, ale pořád necítil menší udivení z magie země.
Třeba nakonec k něčemu ta Taiclara bude.

>> Alatey

Chudák Einar nebyl součástí Hvozdíkova rodinného kruhu a přesto se za někoho takového skoro považoval. Takový strýček, nebo něco takového. Rozhodně měl daleko od akčních tetiček, ale... inu, nevadilo by mu prostě adoptovat všechna Alateyská vlčata. I když tahle adoptovat rozhodně nepotřebovala.
A pak brzy Shine následovala výuku další rostlinou. Zvláštní. Nebyla ta houba... divná? Nevoněla. Necítil ji. Že by další účinek? A tak se Einar naklonil, aby si ji očichal víc zblízka a zjistil, že ta houba tam není. Překvapeně nastražil uši a do obrazu strčil čumákem. Ne. Nebyla tu. Podíval se na Shine a v očích mu poskakovaly jiskřičky zaujetí.
,,Co je toto za magii?" zeptal se Shine. ,,Dokážete s ní ukázat vícero rostlin než jen mlžnatku?" ne že by je snad chtěl ochutnávat, ale byl docela zjevně fascinován magií iluze, se kterou se setkal poprvé v životě. Jak zvláštní! Jak... zajímavé! Ještě párkrát iluzi zkusil rozbít tlapkou, než si uvědomil, že ho Hvozdík se Shine sledují a zase se rychle uklidnil. Odkašlal s.
,,Nejspíš bude nejlepší se vydat do úkrytu. Půjdeme?" optal se dvojice vlků.

Takže další léčitel. V tom případě bylo skutečně dobře, že odchází- léčitelů bylo v Alatey až až a Einar by dalšího už asi neschvaloval. Už takhle létaly momentální léčitelky po všech čertech a byly všude možně jen ne po ruce když byly potřeba. Alespoň že Doubravka byla momentálně tady a schopná se o tu fialovou vlčici postarat. To si alespoň Einar myslel... kdyby věděl, že chudák vaří z vody, asi by žádal Shine na kolenou aby nikam nechodila, protože byla jediná schopná osoba v okolí. S takovou si někdo zlomí nohu a zdejší léčitelky ho zamordují a pokusí se léčit piavicemi.
Einar se naklonil k rostlině a prohlédl si ji. Zaznamenal si ji do svého imaginárního deníčku a pak se podíval opět na Hvozdíka. ,,To mě napadá. Slysel jsem, ze skutečně silní a schopní vlci s magií vody se umí potápět do velikých hloubek. Jsou tyto rostliny hluboko a nebo by se k nim dostal i obyčejný vlk jako já?" no podívejme jakou pěknou konverzaci tu vedli a jak hezky řešili kytičky! Ale Einar byl brzy připraven slyšet víc. ,,Já a má dcera jsme nedávno prošli tím podivným, barevným lesem nedaleko. I o tom neco víte?" optat se Shine.

Einar si moc Hvozdíkových myšlenkových pochodů nevšímal, hlavně když se o něj cosi otřelo. Zvláštní a příjemná přítomnost magie. Neuvědomil si, že jde o Shine, jen se cítil mírně... lépe. I Hvozdíka teď okukoval přístupnějším pohledem - jakoby to byla Taiclara. Což tedy nebylo zrovna povýšení, ale bylo v tom pohledu méně ledu a více vřelosti, ač se to snažil tajit přede všemi a to včetně sebe. Ne, Einare, žádná vřelost! Takhle to doma nefungovalo! Ale doma už teď bylo tady, že?
Pak se Hvozdík rozmluvil a Einar ho pozoroval se zvědavým výrazem někoho, kdo se nikdy nechce přestat učit. Pokud byl alfa, potřeboval mít mnoho znalostí. Učit se, poznávat. I věci, o kterých si myslel, že mu nebudou v životě zrovna příhodné. ,,Pršivka potulná," zopakoval po Hvozdíkovi, aby si to zapamatoval. ,,Chtěl bys být léčitel, Hvozdíku?" optal se černobílého vlčka a pak loupl očima po Shine. ,,Už zná všechny léčivé byliny a jejich účely? Jsem si jistý, že se to bude i v jeho... nové smečce hodit." A Einar se rovnou taky poučí. Takže proč se nezeptat a doufat, že se Shine rozhodne Hvozdíkovi ukázat víc před jeho zraky?

Einar se na Shine podíval, jakoby jí snad chtěl říct, že tohle není její smečka a nemá právo se vyjadřovat. Byl to jen takový krátký a rychlý záblesk v očích, dát samici jasně najevo, kde je její místo - pak se však ovládl. Tohle nebyla jeho domovina a Shine měla pěkně daleko od uťáplé vlčice, co sloužila jen k tomu, aby vyvedla mladé a přes zimu je schovala do kožichu. Cítil k ní respekt. A to i přesto, že se navážela do jeho zvyků a tradic.
,,Ač oceňuji Vaše zastání se Hanky, Shine, především se obávám o její zdraví. Pokud jej nebude brát vážně a nenechá se prohlédnout ani v momentě, kdy mi přijde její zdraví vážně ohrožené, nemůžu jí věřit v jiných věcech, kde je potřeba jejího úsudku," pronesl Einar a ačkoliv na Shine zíraly dva rozpálené uhlíky, jejich plamen nehřál, naopak byl ledový. ,,Pokud se prospala, není to takové porušení mé... žádosti, ale stále jsem jí i pověděl, aby se nechala prohlédnout. Jak jsem řekl, promluvím s ní." A tobě do toho, drahá Shine, nic není.
,,Jsem si vědom, u některých předvedených rostlin jsem byl," kývl. ,,Také jsem zahlédl pár rostlin, na které jsem se vás chtěl zeptat, ale země je pod sněhem a já si s magií země příliš nerozumím." Takže žádné vlčí oko pro tebe, Shine. Bohužel! Třeba příště? A pak ze Shine vypadla další slova a Einarovi přišlo o to vtipnější, že předtím zpochybňovala jeho názor, když teď najednou dodala, že chce odcházet. Nu, stejně ho nijak nebral v potaz. ,,Pak jsem rád za čas, který jste s námi v Alatey strávila," pokývl jí. Respekt byl mocná věc. Hlavně to jediné, co Einara drželo, aby k Shine nebyl nepříjemnější. Ovšem, i tak měl své způsoby a nejspíš by černou vlčici jen tak nevyjel, pokud by se mu nedostalo vážného důvodu. Jeho pozornost se však pak přesunula na Hvozdíka. Z vlčat byl na Shine nejvíce podobný. Tedy, z těch, které byly naživu.
Na jeho první slova nic Einar řekl. Ovšem na ty další... ,,Nesmysl. Každý, kdo má dost kuráže může být obráncem," odpověděl mladému vlčkovi. ,,Ale rozumím. Pokud se na to necítíš, pak se na to necítíš. Jen bych tě rád požádal, abys po odchodu z Alatey nemluvil o tom, kde se nachází náš úkryt a o dalších věcech smečky. Je to velice důležité," a při těchto slovech se k Hvozdíkovi i krátce sklonil, aby svým slovům dodal na důrazu. Bylo to něco, za co by byl schopen ublížit - to už však nedodal a ani nenaznačil. To bylo na Shinině synovi, aby si vyvodil sám.
,,Plazivec lékařský," zopakoval Einar a pak zachytil Hvozdíkova slova. Mírně k němu otočil hlavu a zachytil jeho pohled. Hm? Snažil se snad mladý vlček něco dokazovat? Einar se narovnal a jeho oči se upřely na Hvozdíka, momentálně mnohem uvolněnější a docela zjevně pobavené jeho nenápadným vzdorem. ,,Pověděl bys mi i ty o nějaké zvláštní rostlině, Hvozdíku?" optal se ho.

Einar se mírně zamračil, když Shine zmínila, že se Hance chtěla podívat na nohu, ale vlčice zmizela dřív, než si ji stihla pořádně prohlédnout. Tak moment! Něco mu na Hance předtím zvláštního přišlo, ale jak spěchal, pořádně si ji neprohlédnul. Takže ona odešla? A to potom, co jí Einar vysloveně řekl, že nemá nikam chodit a má se nechat prohlédnout? ,,Řekl jsem jí, aby zůstala v úkrytu, ale zjevně mě neposlechla. Promluvím si s ní, důrazně." Hanka mohla doufat, že si ji neopeče jako špekáček, protože bylo vidět, že je vytočený. Je snad koza aby běhala po horách když má zničenou nohu? Měla se nechat hned prohlédnout a Shine byla k dispozici! Ani informace Vidarovi nepředala. Sotva ji povýšil a už dělala takové velké chyby. Nejspíš o to povýšení brzy zase přijde.
Pak však Shine popsal rostlinu a ta vypadala, že by skutečně mohl být popis od té vlčice pravý. Hm. Výborně. Když zmínila svého druha, podíval se zamyšleně na jejich vlče, které kráčelo s ní. Když ho viděl vedle jeho matky, skutečně mu přišel jako nedochůdče.
,,Plánuješ ve smečce zůstávat? Doufám, že ses taky od Cinder po dobu strávenou v Alatey něco naučil, Hvozdíku. I kdybys odešel, což je zcela ve tvém právu dle dohody s tvou matkou, podobné zkušenosti od starších by ti mohly být jenom k dobru."
A trychtýřek? No jasně že poslouchal. Vypadal tedy mírně zmateně nad zmínkou čaje. ,,Zajímavé. A hodí se, to musím souhlasit. Znáte jich takových víc, Shine? Naučila jste je naše léčitelky všechny?" pak si povzdechl. ,,Alatey jich má tolik a přesto běhají kdo ví kde..." Astrid i Konvalinka nezávisle na sobě byly na červené louce a měl štěstí, že v úkrytu byla alespoň Doubravka když na někoho házel fialku. Nešťastné.
,,Jestli chcete svého synka poučit o vícero rostlinách, klidně to udělejte teď. Třeba budu mít štěstí učit později ty, co poslouchají... a jako alfě se mi hodí mít víc znalostí z různých oborů."

>> Hraniční pohoří

Vždy mu přišlo, že jezera v okolí Alatey byla... jak to říct, nepoužitelná. Jedno jezero v okolí nemělo nic živého, další bylo obrostlé samými toxicky vypadajícími houbami a tohle jezero bylo prostě slané. Žádný chyták. Jednoduše chutnalo otřesně. Ne že by to zkoušel, ale už teď krčil nos, když se díval na jeho hladinu. A nebýt toho, že s sebou měl světelnou bludičku, nejspíš by si nevšiml tmavé postavy, která se u jezera taky nacházela.
,,Zdravím, Shine," pozdravil léčitelku rovnou. Proč tady ne? Nikdy s ní neměl velké trable hovořit. ,,Doufám, že jsi připravená na smečkový sraz. Tvou dceru, Konvalinku, jsem na něj už nasměroval, ale očekávám, že přijde pozdě. Byla poměrně daleko, až na tom druhém, menším ostrově," osvětlil Shine a pak se posadil kousek od ní.
,,Zdá se, že se z ní stává poměrně nadaná léčitelka. Nedávno mi ukázala rostlinu, o které jsem ani netušil, že existuje. Na druhou stranu... na druhém ostrově jsem potkal zvláštní vlčici, co požadovala za poučení o rostlině nějaký akt služby," pronesl zamyšleně. ,,Byla to taková zvláštní květina, docela nijaká. Hnědé okvětní lístky, ta vlčice zmiňovala, že je v drobné dávce dobrá na trávení, ale ve velkém vyvolává zvracení. Jmenovala se myslím Křečka listová. Měla by snad růst v lesech," zaklepal zamyšleně tlapičkou. ,,Doufám, že si ze mě ta vlčice nestřílela - ale na druhou stranu vypadala, že se docela vyzná. Říká ti to něco?"

>> Poušť

Jakmile opustil písek, zbavil se plamenů. Alespoň už nebyly potřeba, protože jeho srst byla vyhřátá a bez známek toho, že se nějakou dobu plaval z druhého ostrova na ten první. Bylo to tak zvláštní. Měl pocit, že teď už zná... všechno. Celé ostrovy. Nic mu nebránilo prostě jen zůstat doma, jenže Einarovi se nechtělo. Nechtěl pořád jen být na území smečky a v jejím okolí. Chtěl běhat a poznávat. Se svými dcerami a s vlčaty, které bude mít se Stinou. Tiše si povzdechl a pokračoval dál.
Tady tak blízko pouště členy Alatey necítil. Kdo ví, kde pobíhali? Možná už všichni čekali doma a nebo už svižným tempem k domovu alespoň mířili. Povzdechl si a rozhodl se to vzít jednou z cestiček, kterou příliš často nechodil a podívat se okolo slaného jezera, které kdysi s Tiarou a Socoro poznali. Socoro. To jméno na jeho jazyku chutnalo hořce. Neměl tu vlčici rád. Naštěstí s ní tehdy smečku nezaložil. Nedokázal by si představit, co by se stalo, kdyby v Alatey doteď byla. Doufal však, že se Tiara brzy znovu objeví.

>> Slané jezero

>> Červená louka

Einar proplaval ledovou vodou, vyhrabal se na břeh a oklepal se. Někde v části plavby se mu nad hlavou rozsvítila světelná bludička a celou cestu ho vedla směrem vpřed. Nejspíše další magie, která se poštěstila Einarovi získat. Zvláštní. Skutečně mohli vlci získat takto podivné magie? Možná by mohl vyslat členy Alatey, aby o této věci zjistili více.
Tak, teď bylo na čase postupovat směrem vpřed. Vzal to přes poušť a rozhlížel se po nějakých možných duších, které se snad během té bouře ztratily a skončily tady. Jenže nikoho neviděl. To bylo asi dobře, znamenalo to, že jsou všichni doma, že? Že?
Každopádně, Einar se táhl směrem vpřed a uvědomoval si, jaké teplo tady dole je. Možná by přes den ani nebylo třeba se zahřát - teď však vlk vzplál a kráčel tak pouští jako hořící vlk se světelnou bludičkou, která mu osvětlovala cestu. Ne že by to bylo zas tak třeba, když do vzduchu šlehaly plameny.

// Prozkoumej, jak zima ovlivňuje pouštní oblasti

>> Hraniční pohoří

Einar se díval tiše na Astrid, která... brečela. Opatrně se k ní natáhl a čumákem jí pročísl srst na tváři a na krku v jakési obdobě vlčího polaskání. Věděl, že jí to nepomůže. Věděl, že se smrtí syna se v Astrid zlomí něco dalšího. Stejně jako po Anje. Nemohl jí vyčítat, že jí její děti chybí a nebo že to bere tak špatně, jak to brala. A potřeboval.. se schladit. Podíval se na Astrid a zlehka ji šťouchl čumákem. Vzchop se, Astrid. Není čas tu brečet a rozkládat se. Musíš jít domů. Máš tam dvě dcery, co na tebe stále čekají.
,,Nesoustřeď se na to, co jsi ztratila, ale na to, co máš," pronesl tichým, laskavým hlasem. ,,Čekají na tebe doma dvě silné dcery, které jsi neztratila. Pokud budeš stále jen litovat těch, co už s námi nejsou, nikdy se přes to nepřeneseš. Můžeš truchlit, ale nezapomeň, že nejsi sama." No, byl čas se utopit!
,,Konvalinko! Nezapomeň se vrátit včas na smečkovou schůzi! Očekávám tě! Pokud se tu objeví někdo další z Alatey, ihned ho pošli domů."
Einar se postavil a podíval se na druhou stranu průlivu. Pak se podíval na Astrid a povzdechl si, načež se prostě rozešel do vody. ,,Nedoporučoval bych praktikovat, co teď udělám, ale ledová voda mi pomáhá myslet. Uvidíme se doma," pronesl a rozešel se hlouběji. Chudák Astrid sledovala, jak Einar zcela dobrovolně zahučel do vody a brzy? Brzy už... plaval.

>> Poušť

>> Mlžné pláně

Einar si nevšiml, že ho následuje někdo, koho by snad znal. Proplul portálem jakoby se nechumelilo a nechal nízké teploty tesáků za sebou. Naopak vkročil na červenou louku a rozhlédl se. Byla zapadaná bílým sněhem a po jeho pravici dohlédl na zlatý les a místo, na kterém se tu více jak tři roky zpátky poprvé objevil. Tehdy byl podzim a i když poměrně časný, vzduch se změnil z horkého léta do chladnějších večerů a Einar byl zcela zmatený tím, že se vůbec probudil na písku. Nikdy ho předtím neviděl. U nich byl jenom sníh. Hromada sněhu. Sníh, kam jeden dohlédl. Pláně zakryté bílou a potoky často zamrzlé tak, že se skrz ně jeden musel dostávat i několik desítek minut. Být na takové lovecké výpravě bylo nejen hrozně riskantní pro všechny účastníky, ale taky mohly trvat dny.
V té vší bělotě však konečně něco zahlédl. Flek barvy, který prve ani nerozeznal. Rozhodl se udělat pár kroků vpřed, aby se mohl lépe podívat a případně vlka rozeznat po pachu. Třeba ho už někdy viděl? A... ano. Vlastně tohoto vlka znal. Byla to vlčice z jeho smečky, dcera Shine a učednice... Sierry, pokud se dobře pamatoval. Otázkou bylo, kde se momentálně Sierra nacházela. Neviděl ji... dlouho. Třeba také někde usnula a zapadal ji sníh? I jemu se to nestalo poprvé...
,,Konvalinko," pronesl vlk chladně, ale nebylo to tak, že by snad necítil žádnou jiskřičku citu - jednoduše viděl, jak zubožená a hladová vlčice byla. Nečekal, že by snad kdokoliv z jeho vlků takhle mohl vypadat. Bylo to... příšerné. Kost a kůže, jakoby snad nejedla. A on tu před ní stál, mohutný a živený tak dobře jako nikdy předtím. Přesto tu seděla, tělem chránila rostlinku a ptala se ho na novinky z ostrova. Einar švihnul ocasem a podíval se bokem. Tehdy si i uvědomil přítomnost někoho dalšího a když se otočil, spatřil Astrid, která sem také mířila. Nebylo to nejideálnější místo pro rozhovor, který si chtěl s vlčicí vyměnit, ovšem... kde jinde se k němu dostanou? Měl jedinečnou šanci si o tom s Astrid promluvit.
,,Ostrovy upadly do poměrně dlouhého spánku. Probudil jsem se s dcerou po podivné oslavě v tom fialovém lese zapadaný sněhem a má dcera vyrostla," začal mluvit a byl si zcela vědom toho, že i Astrid ho slyší - nebo se minimálně blížila a brzy se jistě dostane do dostatečné dálky na to, aby ho zaslechla.
,,Povýšil jsem Hanku na betu, ale to bude blíže rozvedené na smečkové schůzi. Taky tě tam očekávám," oznámil jí. ,,Měla bys se sebou něco udělat, než tam dorazíš. Například zamyslet se nad tím, co se sebou budeš nadále dělat. Moc dobře se o sebe nestaráš."
Tehdy se konečně otočil po Astrid. Jistě nebude mít radost, až jí poví, co jí povědět musel. Nešlo se tomu moc dlouho vyhýbat. Ustoupil bokem, zatímco Konvalinka spolu-léčitelce vysvětlovala, co je červený květ zač. Einar si ho doteď pořádně ani nevšiml, spíše se věnoval kvítku. Nic však neříkal, jen si zapamatoval informaci. To kdyby ho snad někdy znovu našel... a nebo se ho na něj vyptávaly dcery. Nebo budoucí potomci se Stinou. I to by měl Astrid nějak jemně říct... až přestane truchlit. Nechtěl, aby si jednoduše všimla.
Doma vlci zadělávali na vlčata koncem zimy, kdy bylo nejlehčí uživit vlčici i plod. Ač Einar očekával, že to tak bude lepší i tady, ale nehodlal podobnou věcí momentálně Astrid zatěžovat. Zvlášť, když její zima taky musela být krušná. Vždyť sotva nedávno hledala s Vločkou a Adou Taiclaru, teď se dozví, že její jediný syn už... není. Přál Astrid jen to dobré, ale zatím se to neplnilo.
Zpátky na severu, když byl stále Einar Fiske, gamma a vycházející hvězda, nikdy nedokázal pochopit, proč se rodiče zabývají smrtí svých potomků. Polovina nepřežila první zimu a ta druhá jednoduše zahynula v boji o moc, nekonečných dnech bez jakékoliv potravy a nebo vyčerpáním. Kdejaký otec přišel o jediného syna a neměl znovu svoleno, aby si pořídil dalšího. Kdejaký rod skončil s první zimou. Ten Einarův víceméně končil na jeho synu až během té druhé, ale počítalo se to vůbec, když během té první nevytáhl ani nos z úkrytu?
Sledoval, jak si Astrid podívá s Konvalinkou a jen se posadil a zahleděl se na moře. Čím blíže se jejich rozhovor chýlil ke konci, tím nepříjemnějc mu bylo. Jak se bude Astrid tvářit? Bude brečet? On pár slz sice uronil, ale Vločka jich uronila dost za ně oba dva. Tiše si odfrkl a udělal úkrok stranou jakmile se mu zdálo, že Astrid s Konvalinkou končí.
,,Astrid, mohla bys?" optal se vlčice a pokývl jí hlavou, aby se k němu přidala a přešel dál od Konvalinky a zastavil se na pláži červené louky. Chvíli zíral do dálky, jakoby v hlavě měl absolutně vymeteno. A na pár okamžiků skutečně měl. Nebylo tu nic kromě sněhu, vody a hor na severu. Hory na severu... co jim vzaly dceru hned po narození a následně syna. Jeho první řádná zima. A poslední.
,,Posaď se," požádal ji. Možná, že by si jeho slova jeden vyložil jako rozkaz, ale tón tomu rozhodně nenasvědčoval. Znělo to jemněji, jako pohlazení jarním vánkem. Od Einara poměrně nezvyklé. Už v ten moment nejspíš Astrid došlo, že je něco špatně - pokud to nepochopila už z toho, jak zarytě se snažil Einar dívat kamkoliv jinam kromě ní.
,,Když jsme se s Taiclarou vraceli po našem spánku zpátky do hor, něčeho jsem si všiml," přiznal jí vlk a konečně jí věnoval pohled. V tom se přelévaly nejrůznější pocity a jeden by těžko uchopil, co přesně se v nich děje. Ne někdo, kdo nebyl z jeho domova a neslyšel jiné páry vyměňovat si přesně ta samá slova. Snad tisíckrát. ,,Všiml jsem si zrzavé ve sněhu. Říkal jsem si, jestli to nebyla kořist, která si jednoduše ublížila v horách a zapadla sněhem..." na chvíli zmlkl.
,,Nebyla to kořist, Astrid. Byl to... Noah. Našel jsem Noahovo tělo," a po těch slovech úplně zmlkl. Netušil, co jí říct. Měl by ji teď utěšit? Popravdě, Einar se uvnitř cítil úplně prázdný. Ze syna měla neskutečnou radost. Tak moc velkou, tak... tak moc velkou. A teď nebyl. Chvíli z něj spustil oči a najednou byl pryč. Úplně. Jeho duše se vypravila k předkům na obloze. Prováděla ho polární záře. Možná byla tak trochu rozloučení jeho sestře a otci, kteří se zrovna na nebe plné hvězd dívali.
Domněnka, že to byly duše, které opouštěly těla, přicházela hlavně kvůli tomu, kolik se v zimě dělo úrazů. Často se noc obešla bez záře, ale mnohokrát se objevila. V létě to bylo velice sporadické, ale kdykoliv se světla na obloze roztančila bez toho, aby někdo zahynul, očekávalo se, že se tak stane - a nebo že snad někdo z jiné smečky pro jednou byl hoden. Všichni nejspíš kdysi pocházeli z jedné rodiny. Samozřejmě nadále už ne. Vlci ze smečky, ve které se narodil Einar, nesnášeli cokoliv, co bylo jiné než oni. Samozřejmě, bylo to způsobeno i potřebou zachovat svůj život a postarat se, aby i jejich děti žily nadále. Dodnes se pamatoval, jak jednomu vlčeti oči zezelenaly a otec toho vlčete jednoduše ukončil jeho život. Utopil ho. Protože vlče s elementem země nemělo na severu co dělat. Co by si o něm myslela Astrid, kdyby zabil jejich dcery? Nenáviděla by ho. Nebylo to tak, že by si Einar přál něco takového udělat, ale doma nebylo na výběr. Vlk s elementem země by nepřežil. Neměl by žádná práva, byl by vyvrhel společnosti. Smrt pro dceru onoho vlka byla milostí.
,,Mrzí mě to. Pokud bys o tom chtěla mluvit... nebo pokud bys snad nechtěla, rozumím tomu."
Einarův vztah se smrtí byl sice zvláštní, ale vlk nebyl bezcitný. Věděl, že jí to nejspíš teď trhá srdce. Nechtěl, aby jí to trhalo srdce. Nemohl tomu však nijak zabránit. Tohle byla krutá pravda, na kterou byl sice připravený, ale stejně ho zasáhla neočekávaně.

// 2) Popiš, jak tebe, tvou smečku, rodinu a nebo přátele zima ovlivňuje - alespoň na tisíc slov.
3) Najdi léčivou rostlinu, kterou zachoval a pohřbil sníh (osud)

>> Úkryt Alatey

Einar pokračoval směrem vpřed. Nebyl si jistý, zda snad někoho ze smečky potká, ale na tom zrovna moc nezáleželo. Pokud nikdo nebude v jeho cestě, znamená to, že je buď potká Hanka a nebo možná někdo jiný. možná, že už i většina směřovala směr území, protože někde zaslechli, že se brzy Alatey setkává. Těžko říct. Doufal však, že ano. Nechtělo se mu nahánět vlky po celém Mois grisu, hlavně když byl teď všude sníh a bylo docela těžké pobíhat po okolí. Jistě se alespoň někteří zajdou ohřát, nebo snad ne? Možná by Einar měl zůstávat teď na území častěji a nepobíhat po okolí jako teď. Byl pryč poměrně dlouho a bylo na čase, aby se trochu ustálil a zpátky v Alatey zůstával častěji. Mohlo by se mu tam pak putolovat mnohem víc vlků, kteří tam neměli co dělat. Pořád měl smíšené pocity ohledně toho, jak se tam Keiji s Hankou jednoduše objevili. Hanka by zrovna měla vědět, že tahat cizí vlky na území není to nejlepší. Ale co už. Promluví si s ní později.

>> Červená louka

>> Území

Einar se protáhl vstupem do úkrytu a už teď se zdál být mírně podrážděný a nešťastný. Na zádech mu přeci jen ležela mrtvá váha a Einar se už těšil, až ji setřese. Sotva se rozhlédl a v úkrytu zahlédl pár známých tváří. Jedna z nich byl Vidar s Taiclarou - ,,Neposílal jsem vás nalovit králíky?" - a další byla Hanka s Doubravkou. Výborně! Alespoň jedna léčitelka byla na tolik zodpovědná, aby zůstala v úkrytu a nelétala všude okolo. Kde vůbec byla Shine, Astrid, Sierra, Konvalinka a Šalvěj? V této smečce bylo tolik schopných léčitelů, ale jeden měl problém sehnat byť jednoho.
I proto poměrně hulvátsky skočil do Doubravčina rozhovoru s Hankou.
,,Doubravko, mám tu pro tebe pacientku." Ta se však zrovna věnovala Hance. ,,Jsem rád, že sis vzala mou žádost k srdci a zůstala jsi v úkrytu, Hanko," podotkl a konečně složil Doryu ke dvojici. Vlastně se naklonil a nechal ji sjet ze svých zad na lišejníkem porostlou podlahu.
,,Potřebuje zahřát, trochu vydrbat a prohlédnout, jestli není zraněná. Pokud nemáte magii vody, jednoduše najděte někdo, kdo ji má - a jsem si jistý, že vlk s elementem ohně někde poblíž bude." Hodil nespokojený pohled přes rameno na Vidara s Taiclarou. ,,Pokud se Vidar brzy nezačne hýbat, můžete využít jeho." Ať aspoň něco dělá.
,,Zkuste z ní také vytlouct nějaké informace o tom, co je zač a jak se dostala do mokřadům blízko hranicí. A ještě jedna věc," mírně zaváhal, ,,pokud potkáte Astrid, řekněte jí, že s ní chci mluvit. A Hanko, pověř někoho, aby připravil pohodlný pelech pro Stinu. Takový, ve kterém půjde vyvést vlčata." Konec hlášení, povinnosti hozeny na ostatní.
,,Půjdu se podívat, kde jsou ostatní členi smečky. Třeba někoho potkám. Pokud sem někomu přijde, řekněte mu, ať už nikam nechodí. Využijte taky trochu Vločku s Mercerem, snad se sem brzy přiřítí... a to je vše." S tím se zrzavý otočil a prostě odkráčel. Konec dialogu, užijte si tuhle fialovou hrůzu.

// 9) Ohřej se v libovolném úkrytu

>> Mlžné pláně

>> Mokřady

Dvojice vlků se táhla z mokřadů a vánicí, naštěstí se však alespoň počasí začalo pomalu uklidňovat. Einar i přes fyzičku funěl, protože musel třetí vlčici tahat do kopce a přeci jen ho to stálo nějakou tu energii aby z něj nesklouzla a nevymlátila se někde na kamenné zemi a nebo spadla někam z kráteru. Eh, pokud by se něco takového stalo, už by ji nejspíš nechal. Už teď byla takové břemeno.
Někde mezi vším tím sněhem se mu podařilo zahlédnout Mercerův kožich a kus od toho i bílý, který se mu ve sněhu téměř ztratil.
,,Mercere! Vločko!" štěkl zrzavý alfa. ,,Sežeňte nějakou léčitelku, máme tu poměrně... špatný případ!" a už se hrnul do úkrytu. ,,Dál už to zvládnu, pokud se chceš jít ještě projít. Brzy ale budeme mít sešlost. Pokud chceš, můžeš se podívat, jestli tu v okolí ještě někdo je a případně je sem nahnat," pronesl ke Stině a pak vklouznul do úkrytu.

>> Úkryt

Vítr naštěstí pomalu skomíral a ačkoliv se vlčice na Einarově hřbetu snažila nějak pomoct, stejně nejvíc práce odvedla Stina s Einarem. No, alespoň se fialka mohla trošku projet když nic jiného. Vlastně taky pochyboval, proč to dělá - a jeho vysvětlením se zdálo být to, že zaprvé změkl a za druhé mu zahynul syn a Einar se potřeboval nějak smířit s tím, že jeho smrt nebyla úplně zbytečná. Proto nehodlal nechat zbytečně zahynout tuhle fialovou katastrofu. Dokonce i vlasy měla a přes rameno teď Einarovi padal jakýsi přívěšek z krystalů. Byla jednoduše zvláštní.
,,Ano," odsouhlasil Stině. Jednoduše ji vyklopí v úkrytu a Einar se pak ještě skočí podívat po okolí, jestli se mu nepodaří najít ještě někoho dalšího. Zacvakal zuby. ,,Přidržuj ji." Sice se o něj ty vyhublé kosti docela dobře zasekávaly, ale až dvojice poleze do hor, docela by se hodilo, kdyby jednoduše z jeho hřbetu nesjela. Ach, teď se jim nevyplatilo, že mají úkryt tak dobře schovaný. No, co už.

>> Alatey