Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Mrazivá jeskyně

,Hanka říkala, že zkoumá hory. Nebo něco v tom smyslu." Ne, Arryna neviděl. A kdo ví, jestli se ukáže na smečkovém srazu.
Einar stiskl zuby k sobě když Vločka zmínila, že byl Noah s ní a že spolu hledali Taiclaru. Možná někde uklouzl, když řekl, že se podívá některým ze směrů. Možná že se na chvíli odpojil. A to stačilo. Úplně to stačilo...
Ani si neuvědomil, že zrychlil tempo. Přecházeli přes sněhem pokryté jezero, kterého si pod tlapkami sotva všímal. Bylo tvrdé a i kdyby na něm začal skákat, neprasklo by. Nevěřil tomu. Měl docela slušnou váhu a dokonce tu s ním procházela i Vločka. Hm. Bylo možné, že by se nějaký z vlků z Alatey na podobném jezeru mohl propadnout pod led a utonout? Ta myšlenka se mu moc nelíbila. Někoho pošle, aby jezera a vodní toky okolo Alatey prozkoumal.
,,Noah... když jsme s Taiclarou hledali zajíce, zahlédl jsem zrzavý kožich čouhající zpod sněhu. A.... Vločko... Noah..." zhluboka se nadechl a pokračoval směrem vpřed. Nechtěl o tom mluvit. Vážně ne. Bylo mu z té myšlenky zle.

// 3) Vyprav se k nějakému z vodních toků a porovnej, jestli je jeho led stejně pevný jako ten na ledovcovém jezeře (nutno odehrát na dvou oblastech) 1/2

>> Dvojčata

>> Tundra

Vločka se rozmluvila a Einar ji poslouchal, ačkoliv vypadal poměrně zmateně. Na koho by si měla stěžovat? Na kohokoliv se dalo stěžovat pokud druhý vlk měl dostatečně prořízlou pusu. Mohla si stěžovat na Vidara, že se teprve teď dostal domů. Nebo na to, jak je vysoko postavená smečka. Vypadalo to ale, že je hlavně šťastná, že je Hanka doma a v bezpečí. Hm. Byla to alespoň dobrá kamarádka když nic jiného, to jí musel Einar uznat. No, co to ale teda chtěla?
,,Ano, Hanka je doma. Zrovna jste se minuly. Mířila dovnitř s Taiclarou. Všiml jsem si, že jste ji hledali." Pak se na chvíli odmlčel. ,,Kdy jsi naposledy viděla Noaha, Vločko?" Věděl, že Noah už není, ale pořád ho zajímalo... kdo na něj měl dohlížet a nedohlížel. Naposledy ho viděl, když spolu mluvili o broucích a učil je všechny tři lovit. Vrátil se do úkrytu a pak... kam šel Noah pak?

>> Ledovcové jezero

>> Alatey

Einar nečekal, že se za ním bílá vlčice hned požene. Proto docela rychle štrádoval směrem vpřed a až když uslyšel její hlas tak se otočil a počastoval ji pohledem. Co, nudila se doma snad? Nebo chtěla něco s Einarem? Někdo ji šikanoval? Ada? Jen ať ji Ada šikanuje, přežití silnějších bylo Einarovým osobním motem. Taky za svého mládí šikanoval docela dost vlků. Někteří by to mohli i dosvědčit dodnes. Třeba takový Einar a nebo jeho sestry. Chm... kde vůbec jeho sestry byly? Upřímně se mu po nich zastesklo, ale třeba byly pořád doma a v bezpečí. Takže... vlastně nebylo třeba se strachovat.
,,Ano, Vločko? Co bys ráda? Jestli si jdeš na někoho stěžovat, tak ne za ideálním vlkem," podotkl. ,,A jestli hledáš Hanku, ta šla do úkrytu."

>> Mrazivá jeskyně

Vypadalo to, že všichni byli spokojení a pokojní. Tedy, Taiclara nebyla a Hanka už vůbec ne, ale to Einar nemohl vědět. Bez toho tedy, aby jim otevřel hlavy a nahlédl do mozků. Uh. No, co už. Třeba mu to dojde příště!
To už všichni zmínili, že nemají otázky a vydali se do úkrytů. Einar jim pokýval hlavou, otočil se a vydal se směrem pryč - kamsi dolů do údolíček pod Alatey. Potřeboval přemýšlet - a pokud po cestě narazil na Vločku, Astrid a Adu, které hledaly Taiclaru, poslal je zpátky. Nemělo cenu hledat dceru, která byla v pořádku doma v úkrytu. Vločko, buď volná!
Vlastně Vločku i tak zlehka pošťouchl čumákem a štípl, že jí utíkají vlčata. Příště si dávej pozor, Vločko! A tak byla Vločka chycena do tlamy nikým jiným, než Einarem.

// 2) Chyť do tlamy vločku (klidně i s velkým V) ✔️

>> Tundra

Keiji. Vypadal nervózně, ale to se mu Einar nemohl divit. Byl na cizím území, obklopen cizími vlky a tohle všechno... mu asi nedělalo zrovna dobře. No, musel v sobě najít alespoň nějakou vnitřní sílu, jinak by ho Einar označil za příliš slabého pro zdejší hory. To už se však udála událost s velkým T, tedy Taiclara. Vyskočila po ocasu Keijiho a Hanka se už vrhnula na ni, aby ji strhla. Pokud se Keiji pokusil vyrazit, Einar ho jednoduše chňapl a přidržel, než se vlk vzpamatoval a přeplo mu z útočného módu více logického 'co se to děje?'. Pak byl černý vlk propuštěn. Einar se mu přeci nesnažil nijak ublížit.
,,To je moje dcera, Taiclara," osvětlil konečně a pokud se Hanka pořád snažila s Clarou prát, jednoduše ji z ní sundal. Byla asi poloviční velikosti, což napomáhalo. ,,Dobré reflexy, Keiji, bude z tebe dobrý hraničář." A pak se podíval na Hanku. Chvíli to vypadalo, že se do ní pustí, ale...
,,Skvělá reakce, Hanko. Jsem na tebe hrdý. Bude z tebe dobrá beta." S tím alfa jednoduše mávl ocasem a posadil se. Tak všichni, čas poslouchat!
,,Hanko. Odveď Keijiho zpátky do úkrytu a ohřejte se." Pokud si všiml její zraněné packy, mírně se zamračil: ,,A nech se ošetřit." Najdi si léčitele, Hanko! Někde tu cítil Shine, když udělá hluk, mohla by přijít.
,,Taiclaro, půjdeš s nimi. Najdete Vidara a s Vidarem půjdete na lov. Donesete zpátky králíky. Ne zajíce, králíky. Hanko, vyřiď mu to, Taiclara by to jistě opomenula." S tím se podíval na Keijiho. ,,Rád tě přivítám do smečky. Najdi Arryna a projdi se po hranicích. Pokud to nepůjde, najdi si někoho jiného - ale Hanka bude odpočívat." Jasné? Nikam běhat nebudeš, Hančice!
,,Během zítřka budeme mít velký sraz, takže se Hanko neboj zaúkolovat vlky, aby šli na lov a dej jim vědět, že se tu mají ukázat," dokončil své rozkazy.
,,Nějaké otázky?"

Hanka... no, Hankovala. Chovala se jako klasická Hanka. Einar si nad tím mírně povzdechl, když vypadala, že se zhroutí. Na tohle Taiclaru testovat nemusel, ale... aspoň se naučí jeho dcera na ostatní útočit ze zálohy. Mohlo jí to přijít k dobru. A tak Einar poslouchal, co Hanka povídá a podíval se i na černého, co ho stihl pozdravit. Chm. Vypadal solidně. Hraničář? Mohl by spolupracovat s Arrynem. Proč ne? Hraničáři se vždy hodili.
A tak Einar udělal pár kroků bokem, dvojici si řádně přeměřil.
,,Mé jméno je Einar Fiske z Alatey, jsem alfou této..." pokynul k Hance, ,,vlčice. Pověz mi, proč si myslíš, že si zasloužíš být součástí naší smečky?" Proč si myslíš, že jsi jí hoden, Keiji? Chvilku poslouchal, co mu černý vlk povídá a pak si ho obešel - a v momentě, kdy se na ně nikdo nedíval, kývl Taiclaře. Útok, dítko! Zaútoč!

Taiclara si ničeho nevšimla. To bylo dobře. Nevěděl, jak by jí to teď vysvětloval. Jak vůbec představit mortalitu vlčeti, které neznalo od malička, že kdokoliv okolo něj může kdykoliv umřít? Možná to prostě hodí na Astrid a ať se s tím vypořádá. Aspoň to vysvětlí oběma naráz. Ada byla totiž nejspíš s ní, ne? Byla by katastrofa, kdyby i ta skončila někde ve sněhu. Docela se o svou dceru bál.
,,Schovej se," řekl Taiclaře a pokývl k jiné cestičce, po které měla dva vlky, jejichž siluety viděl, obejít. Sám si našel menší vyvýšený pahorek a posadil se na něj. Chvilku poslouchal.
,,Kdo že se to 'ulejvá', Hanko?" optal se a sklouzl po tlapkách níž, aby se vydal směrem k dvojici. A co že to mlela s ohněm? Pokud mu měla co říct, jen ať mu to řekne! Pozornost však spíš věnoval jí než černému. Neměl nálada se starat o cizáky, ale pokud ho Hanka vyhlížela, patrně mu měla co říct.

Ušák si jich nevšímal, ale to byl teď jejich jediný problém. Einar pořád sledoval Taiclaru i ušáka, ale zachytil pohledem, že ta zrzavá srst se nehýbe. Co to bylo? kdo to byl? Tohle nevypadalo jako nějaká puma nebo nějaké zvíře, které znal z hor. Tak co to bylo?
Ušák si nevšiml Taiclary až dokud po něm neskočila - vítr táhl z jiné strany a vlci měli moment překvapení. Jestli ho chytila a nebo ne, to už bylo na jejím umu. Ovšem v momentě, kdy se za ním vrhla a zvíře bylo zalarmováno jejich přítomností, Einar se přesunul k zrzavému kožichu, částečně zachovanému v zimě a sněhu. Ocas. Chvíli hrabal a zjišťoval, co je tam dál. Bylo to vlčí tělo - a už teď věděl, čí je. Sotva odrostlý, zrzavý vlk. Zima ho pohltila a na jaře... na jaře nasytí zemi a ta pak na oplátku nasytí je. V mysli si místo jeho skonu poznamenal. Vrátí se sem, aby mohl posbírat jeho kosti a uložit ho někam, kde si zasloužil odpočívat.
Hrudník se mu svíral, ale nebrečel. Nebylo to nic nezvyklého - ne všechna vlčata přežila první zimu, hlavně v takových podmínkách. Možná jednoduše uklouzl a zabil se. Odmítal však Taiclaru nechat, aby bratra takhle viděla.
,,Taiclaro! Dobrá práce. Teď mi najdi a vyskoč na ty dva vlky jejichž stopy jsme předtím viděli. Překvap je." Ať už zajíce chytila nebo ne, teď bude chytat ty dva a Einar... se snad mezitím vzpamatuje z toho tíživého pocitu, co se v něm momentálně pral.

// 2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist 4/4 ✔️
// 4) Splň jeden ze smečkových miniquestů ✔️

Dcera vedla směrem vpřed a Einar ji následoval. Stopa byla pěkně vidět, alespoň ze začátku - teď už pomalu začínala zapadat sněhem a tak nijak nesoudil, že si Clara pomáhá i čenicháním. Vlastně musel ocenit její dobrý čich, protože v téhle zimě bylo i stopování za pomoci čumáků obtížné. Vítr štípal v čenichu a tak dělal celou věc obtížnější.
Stopa se však překvapivě zvětšovala a pach byl cítit lépe i bez toho, aby ho jeden přímo hledal. I proto se Einar přepnul spíše do plíživého módu a našlapoval vedle Clary nakrčený a připravený chytat, kdyby snad dcera promarnila svou šanci. Přeci jen byl rychlejší než ona.
Bílý zajíc seděl na nasněženém, spadlém stromu. No, byl to spíš takový klacek, protože tady nahoře moc stromů nerostlo - to ale neměnilo nic na tom, že tam seděl, provozoval osobní hygienu a nevypadal, že by si zatím dvojice všiml. Na druhou stranu... bylo tam něco jiného, čeho si Einar povšiml. Zrzavý kožich, který mírně vyčuhoval ze sněhu. Ocas.

// 2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist 3/4

Kdyby Taiclara koulela očima a Einar by si býval všiml, asi by ta životní lekce byla o to delší - a nepříjemnější. Hej, kdo říkal, že Einar dobrý otec? Pozitivní ale bylo, že byl otec přítomný. Někdo na ty dělové koule dohlížet musel, hlavně když je zajímalo jen to, jak na ně pohlíží tatínek s maminkou a nikdo další. A Astrid by je určitě vychovala hrozně měkké a poddajné, což Einar neschvaloval.
,,Soustřeď se," napomenul Taiclaru, protože zjevně byla myslí kdo ví kde. Jakýpak králík? Copak tady nahoře byli králíci? ,,Jestli máš chuť lovit králíky, můžeš jít žít do té pouštní smečky," odfrkl si. A padnout tam na infarkt, protože s tímhle kožichem se brzo přehřeje.
,,Králíci jsou jenom v nížinách, ne tady v horách. Vedle toho," zvedl tlapu a vedle stop ve sněhu s ní začal rýt, ,,zatímco zajíc se pohybuje spíš nepravidelně a má mezi zadníma nohama velké mezery, králík má stopu symetrickou. Takhle." Bylo by lepší jí to přímo ukázat, ale tady nahoře a ještě v tomhle počasí králíka asi těžko najdou. Bylo štěstí, že našli vůbec toho zajíce.
Zavrtěl zklamaně hlavou. Zkus ho následovat, třeba ho aspoň chytíš." Když už nepoznáš s úplnou samozřejmostí, že králík to být nemůže.

// 2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist 2/4
3) Nauč mladšího vlka nové znalosti - a nebo se nech poučit starším vlkem! ✔️

>> Ledové pláně

Dceři brzy, naštěstí, jazyk odmrzl jak se jim led v tlamách rozmrazil. Einar se jen po drobné, hnědé vlčici podíval. Drobné? Už tak drobná nevypadala. Byla poměrně vysoká a taky zmohutněla. Vypadala teď o dost starší, dospělejší. Pořád se toho však dost nenaučila. Einar se rozhodl, že jí osvěží alespoň nějaké dovednosti. Potřeboval přeci, aby jeho dcera byla schopná a měla nějaké znalosti a dovednosti. Takže ne, Taiclaro, nikomu nic nepoví - a místo toho budeš stopovat.
Už na okraji území rozeznal dvojici stop, ale hned se za nimi nelhal. Místo toho pokývl Taiclaře k menším stopám, které vedly jiným směrem než ta dvojice vlčích. Byly to zaječí stopy. Možná, že kdyby ho následovali, mohla by si Taiclara konečně zkusit zalovit?
,,Poznáš tyhle stopy?" optal se jí a pokývl k němu. A pak k tomu páru, co mířil dál. ,,A co tyhle?"

// 2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist 1/4

Einar zaváhal, když mu dcera položila otázku. Jak to měl vědět? Jak měl vědět, proč vyrostla tak rychle? Proč byla najednou tak... velká? Možná by jí měl říct o tom magickém spánku. Možná... hm. Dobře. Nejspíš na to už byla dost stará.
,,Občas se někteří vlci ztratí. Jednoduše je pohltí ostrovy. Nijak jim to neublíží, jen... jeden den stojí vedle tebe a pak je už nenajdeš," vysvětlil ji. ,,Jindy... tě pohltí magický spánek. Probudíš se z něj a uběhly měsíce. Občas i roky." Přivřel oči a tiše, nešťastně zíral na oblohu. ,,Tak tento svět funguje."
Einar tiše kývl, když se zeptala, jestli někdo umřel. Ano. Nejspíš ano. Podle jeho víry a podle toho, co mu povídali rodiče a jim jejich rodiče... jednoduše tomu věřil. Někdo umřel a jeho duše putovala k předkům. A zatímco uvažoval nad tím, kdo to mohl být a co udělal tak zářného, že si zasloužil putovat po nebi doprovázen polární září...
Taiclara se přilepila jazykem k rampouchu. Einar na ni chvíli zíral a snažil se zjistit, jestli tohle dělá schválně a nebo je skutečně tak neschopná zachovat si svou tvář? Ohrnul pysky a pak si odfrkl. No, čím dřív ji pošle do jiné smečky jako záruku přátelství, tím líp.
Natáhl se k ledu a opatrně ho vzal mezi zuby, aby kus utrhl. Nalepily se mu na něj pysky i jazyk, ale Taiclara teď byla volná, jen držená společně se svým otcem jedním rampouchem. A Einar? Jednoduše se otočil a rozešel se s přilepenou Taiclarou zpátky do Alatey.

// 1) Zahraj, jak se tvému vlku zachytil jazyk o ledový rampouch. Jak ho asi dostaneš dolů? ✔️

>> Alatey

>> Začarovaný les

Táhl se za ním líný puberťák, co rozhodně neměl být puberťák. Ani netušil, co si o tom myslí. Asi bylo na čase to přijmout jako realitu a být rád, že věděl, že to je jeho dcera. Pamatoval se, jak takhle jednou přišel Dante po měsících, kdy byl jednoduše... pryč. Možná, že se mu stalo něco podobného. Upřímně, donutilo ho to vidět věci z jiné perspektivy než doteď. Co když ne každý ztracený vlk jednoduše opustil Alatey, ale byl uložen do zvláštního, magického spánku? Ta myšlenka se mu nelíbila.
Otočil se zpátky, aby zjistil, jestli ho dcera následuje. Pak se jednoduše rozklusal - malá rozcvička jí neublíží. Měla jistě zatuhlé kosti a muselo jí být chladno. Trocha pohybu jí udělá dobře.
,,Jdeme se podívat na polární záři. Bude se ti to líbit." Sám je vídával doma jen někdy. Bude to jistě poměrně magický zážitek pro někoho tak mladého jako byla Taiclara. Může o tom povědět své sestře... zajímalo ho, jak moc vyrostla i Ada a jeho Noah.
Konečně zpomalil když proběhli tajgou a vyšli na sněhem zasypané pláně. Nedalo pod barevným nebem podřimovalo stádečko sobů, pár z nich tiše dva vlky sledovalo. Einara však vůbec nezajímali, jen pokračoval vpřed a nechával za sebou otisky ve sněhu. Vítr cloumal s jeho srstí a vmetal mu sníh do očí, ale zrzek byl na podobné věci poměrně zvyklý a nijak to s ním nehnulo.
,,Podívej. Polární záře," pronesl a podíval se na Taiclaru. Copak si jeho dítko v tento moment myslelo? ,,Má matka mi povídala, že ty barvy na obloze se objevují vždy, když duše silného vlka opustí jeho tělo a přidá se k našim předkům. Byla by to pro mě neskutečná čest, kdyby rozzářily oblohu i po mé smrti."

// 6) Vyber si jedno ze severních území a během herního večera/noci sledujte polární záři ✔️

Bylo to docela překvapivé, když se Einar probudil schoulený do klubíčka - a skoro zcela zavalený sněhem. Prodral bílou nadílkou hlavu a zhluboka se nadechl, jakoby snad nedýchal dlouhé měsíce. Upřímně, skoro se tak cítil. Oklepal se a zamrkal, rozhlížejíc se po okolí. Všechno to tu bylo zapadlé sněhem... a to malé klubíčko po jeho boku, jeho dcera Taiclara, bylo najednou... velké. Einar přemohl šok a odtáhl se od ní, postavil se a zavětřil. Cítil tu nové pachy. A nějaké známé. Možná že stále podřimoval, ale byla to... ne. Nemohla by být. Nebo snad...?
Udělal pár kroků od své spící dcery a rozhodl se pokusit na sebe upozornit. Pokud tu v okolí vážně Iona někde byla, možná ho uslyší a pozná.
Einar zaklonil hlavu a zavyl, snažíc se získat pozornost vlčice z jeho domoviny. Ta však v té době už byla pryč. A tak po chvíli čekání hlavu zase sklonil a čenichem nabral Taiclaru. Nad korunami stromů viděl světýlka a tak bylo na čase jeho... zvláštně vyrostlou dceru trochu seznámit s polární září.
,,Taiclaro, jdeme."

>> Ledové pláně

OSMNÁCTÁ VÝPLATA - LEDEN

Jméno vlka:
Počet postů:
Postavení:
Povýšení:
Funkce:
Aktivita pro smečku:
Krátké shrnutí (i rychlohry):
Smečková minihra:

Na napsání si o odměnu máte čas do 10.2.2024
Nezapomeňte si kontrolovat smečkové miniquesty - jsou tam drobné úkoly za drobné odměny. Taky si prosím žádejte o příslušné runy ve smečkové minihře, po téhle výplatě je vyhodnotím a zapíšu.
Smečkový sraz se bude odehrávat 5.3.2024, sraz na něj bude začínat už 25.2.2024.