Příspěvky uživatele

< návrat zpět

~ 1 ~ Ada

>> Mokřady

Bouci. To si odnesla Taiclara z celé lekce s Einarem? Že v létě jsou bouci?
,,Brouci," opravil ji Einar prvně. ,,Jestli chceš, abych ti o nich pověděl víc, budeš to muset vyslovit pořádně. Brouci."
Ale co se týkalo bažanta a nebo králíka, Einar se nad tím ušklíbl. Nebyla to Ada, aby si křičela o každé jídlo, ale rozhodně měla apetit. A uměla si vybrat. Problém byl, že aby se z bažanta najedli oba, musel by jich nalovit vícero - jeden by nestačit. I proto Einar tiše zabručel, jak zvažoval, kam se vydat, aby nemusel běhat po širém okolí a honit vyplašené bažanty po úvodním, jednoduchém zabití.
Tehdy dvojice prošla podivnou bariérou, co obklopovala les. Vlastně na něm od začátku bylo něco divného a tak by to nejspíš ani nemělo Einara překvapovat - a přesto...
Einar byl oděn do pláště v tmavé, zelené barvě, který byl doplněn o huňatou, bílou kožešinku. Při doteku by jeden lehce poznal, že jde o kůži severních zajíců. Ta se mu táhla v límci okolo krku a okolo předních nohou, ke kterých byla kůže připevněna pevnými, koženými řemínky. Plášť by přidržován stříbrnou sponou a i přes obličej alfy se držela stříbřitá maska. Jeho lístek se držel na sponě, která celý plášť držela pohromadě.
Jeho překvapení bylo docela jasné, když se náhle na jeho těle objevila všechna tato látka.

>> Alatey

Einar popoháněl Claru k tomu, aby jej následovala, i když pískala, jak je celá situace nefér a Einar se nad jejími stížnostmi upřímně smál. Nemohl si pomoct - její tenoučký hlásek ho jednoduše nutil ji nebrat tak vážně, jako by bral vlka staršího, než byla ona. Kdyby si na neférovost stěžoval někdo ve věku Shininých vlčat, nejspíše by ho zpražil pohledem. Konec konců byli starší a měli by být i rozumnější.
Vlče spěchalo, nechtělo se nechat zahanbit a tak ji nakonec i zrzavý nechal vyhrát. I když nesouhlasil s tím, že by mladí vlci měli být jen podporováni a neměli by se vždy vyhnout prohrám, občas byla výhra i dobrou motivací.
,,Tak se zdá, že se budu muset o naše jídlo nakonec postarat já," vydal zrzavý obr hraný povzdech a pak vlče postrčil čumákem směrem vpřed, zatímco mu v očích hrály pobaveně jiskřičky. Nebyl ani zadýchaný - Clara totiž konec konců ještě nemohla běhat tak rychle, aby jej pokus o pomalejší běh, než byl ten její, dostal na kolena.
,,Je něco, co by sis dala raději, co?" optal se jí jednoduše a tehdy se začal řádně věnovat svému okolí - na místě jako bylo tohle nechtěl příliš dlouho zůstávat a tak jemně pobídl Taiclaru, aby přidal v chodu. Kdyby mu tu někde zapadla, asi by se nakonec hněv Astrid snesl i na něj a ani zrzavý alfa nebyl beze strachu.

>> Začarovaný les

Zůstal stát a zavrtěl hlavou nad tím, že se sama jednoduše vydala pryč. Zjevně měla dobrodružného ducha a to jí Einar nemohl sebrat. Možná že by si spolu mohli užít jeden malý výlet než se Einar vrátí oficiálně ke svým povinnostem.
,,Dobře, ale nesmíš zaostávat," instruoval vlče a otočil se na patě směrem, ze kterého přišel. ,,Tak rychle, poběž, nebo půjdu bez tebe," popohnal vlče. S tím se vydal po skalách zase zpátky dolů. Pro tentokrát se setkání se Shine vyhnul, ale na jak dlouho? Dlouze si povzdechl a zvedl oči k zapadajícímu slunci.

Vedl si Taiclaru už nějakou tu dobu, když se konečně dostali k úpatí hor. Věděl, že tak daleko nikdy jeho dcerka nebyla - nikdy neopustila hory, nikdy neopustila smečkové území. Tak tomu tedy mělo být poprvé... snad se Astrid nebude zlobit, že jedno z jejich dětí jednoduše sbalil a odešel s ním kdo ví kam bez toho, aby to někomu oznámil. A snad Vločka nebude vyděšená.
,,Kdo doběhne poslední loví večeři," oznámil Einar pak a rozběhl se směrem vpřed - ne plnou rychlostí, zase nechtěl Taiclaru ztratit.

>> Mokřady

>> Tajga

A tak se marnotratný syn vrátil domů. Vrátil se o celých čtyřicet postů později, takže to musel být posun a jistě si i stihl projít story archem. Zdálo se, že se na území zdržovalo dost členů. I když cítil Shine, rozhodl se jí pro tentokrát vyhnout obloukem - pořád si nebyl úplně jistý, co viděl a nechtěl ji znervózňovat, kdyby nešlo o nic důležitého. Dělalo mu však radost, že kdesi v dáli zahlédl i Sierru s Mercerem. To znamenalo, že by se snad ani jeden z nich v blízké době vypařit nemusel. To bylo slibné. Taky si byl vědom přítomnosti Tiary, jednoho z vlčat Ciner a Xandera a...
Jakmile se přiblížil k úkrytu, čekala na něj hnědá kulička. Nadzvedl obočí a přiblížil se k čekající Taiclaře.
,,Co ty tu děláš?" optal se jí, ale ač v hlase nezněla vlídnost, nezlobil se. ,,Chceš jít snad na výlet? To bys sama neměla." V hlavě mu projely vzpomínky na všechna ta nebezpečná místa, na která se jeden mohl dostat i když se jen prošel dál po horách. Nerad by, aby se na podobné místo Taiclara snad dostala. Bylo by to nepříjemné, ztratit dceru.

>> Průliv

A bylo to tu. Byl doma. Oficiálně a bez jakýchkoliv fanfár. Po celém svém výletu se vlastně cítil i docela dobře. Nejvtipnější na tom všem bylo, že místa, co mu zbývala objevit, už se nacházela jen okolo jeho domova a jeho smečky. Měl však čas a brzy se vypraví i do blízkého okolí. Rozhodně plánoval poslat i ostatní členy smečky, především potom, co viděl ty ostnaté, divné rostliny a jezero, které nevěstilo nic dobrého. Měli by se ujistit, že ví o veškerém nebezpečí v okolí a případě nouze tam dokážou možná, zatoulaná vlčata najít a ochránit je před újmou. Sice rostla jako z vody, ale Einar počítal s tím, že dříve nebo později bude chtít potomky více párů ze smečky. Už teď viděl, jak se k sobě někteří mají více než jiní a potomci byli jednoduše logické zakončení podobných svazků.
Možná by mohl poslat Xandera. Nebo Arryna. Nechtěl do toho příliš motat samice - ty byly přeci jen také ty, které měly být chráněné. Povzdechl si. Stině by se asi podobná věc nelíbila. Možná, že by jim měl projevit více úcty a vyslat je taktéž.

>> Latté

>> Oblouky bohů

Einar se neprocházel fialovým lesem - měl k němu nějakou zvláštní úctu a pro teď jím odmítal projít. Šel tedy po úplném kraji. A i díky tomu se mu dařilo všímat si něčeho, co viděl za slanou vodou, co byla pro průliv tak typická. Něco tam bylo. Nebyly to ale další vidiny? Nezdálo se mu, že něco vidí, jako předtím? Ale od té doby si už pořádně odpočinul, najedl se a napil. Z hladu by to být nemohlo, z žízně také ne a únava byla vyloučená. Takže tam nejspíš skutečně něco bylo - Einar se však necítil na to, aby podobnou věc momentálně zkoumal. Vrátí se k ní později, není přeci třeba spěchat... na horizontu už však viděl domov své smečky. Chtěl se vážně vidět teď se Shine? Měl by jí povědět, co viděl? Pravdou bylo, že kdyby někdo něco podobného viděl v souvislosti s jeho vlčaty, Einar by to vědět chtěl. Teď ale tak nějak nevěřil svému úsudku. Měl by prvně ke kameni dovést i někoho jiného, kdo by potvrdil, co Einar viděl.

>> Tajga

>> Vlčí jezero

Chvilku mu trvalo, než mu docvaklo, že se v mlze zatoulal někam, kam se úplně dostat nechtěl. Tato mlha konec konců nebyla tak úplně přirozená. Plazila se u země v jednom kuse a jeden se cítil docela nervózně, když skrz ni procházel - jakoby jej neustále někdo sledoval. Einar ji však potřeboval konečně projít a dostat se na druhou stranu. Na co však narazil v jejím středu jej poměrně zmátlo. Kameny nasázené do země, které mu nic neříkaly. Možná, že byly náhrobní jako ten na druhém ostrově v onom písečném místě? Nebyl si tím však zcela jistý a úplně mu ten původní stejně nepřipomínaly.
Možná, že si celý ten kámen v písčinách vymyslel. Byla to halucinace. Nebyl k tomu důvod, aby na nich stála jména Shininých synů. Vždyť jeden z nich byl po té věci na severu v pořádku. Tedy, ne že by ho Einar od té doby viděl, ale... dlouze si povzdechl. Ne, potřeboval se odtud zase vzdálit. K těmto myšlenkám se vracet nechtěl.

>> Průliv

>> Krápníková jeskyně

Nechtělo se mu rozmotávat z příjemně hřejícího klubka, ale neměl zrovna moc na výběr. Pokud se chtěl ještě dnes někam dostat, musel se co nejdříve zvednout a začít se pohybovat. Kdyby byl tulák, nejspíš by měl veškerý čas světa, ale on měl nějaké povinnosti. Byl přeci jen alfa. A tak se líně protáhl, rozhlédl se a došlo mu, že mu začíná chybět společnost. Bylo přeci jen něco jiného spát o samotě a spát vedle někoho. Po těch měsících, kdy se držel po boku Astrid a vlčat se necítil přímo osamělý, ale pořád se cítil zvláštně. Rozhodl se na to však alespoň pro teď nedbát, vytáhl se z jeskyně a brzy začal se sestupem směrem k jezeru. Nakonec měl štěstí a podařilo se zmerčit ušáka, který si teprve uvědomoval, že není sám. Najedl se ještě tam a hned, nechal za sebou jenom kůži a ledabyle okousané kosti - však oni si už mrchožrouti poradí. S tím sestoupal k jezeru, kde se konečně řádně napil. Bylo obrovské - vůbec by se nedivil, kdyby do něj občas někdo spadl a utopil se. Nemohlo to být nic těžkého, když byla vodní plocha takto masivní. On se však od nějakého koupání - ať už dobrovolného nebo ne - zdržoval.

>> Oblouky bohů

>> Sněžné tesáky

Jeskyně nevypadala zrovna útulně, ale Einar si nehodlal stěžovat a jednoduše si našel jeden z rohů, kde se jednoduše schoulil do klubka. Dlouze si zívl a zavřel oči - brzy už zrzavé klubíčko oddechovalo a spokojeně spalo po dalším náročném dni. A jaký to byl den! Přeplaval z louky na pláž na druhé straně moře, podíval se na spáleniště a prošel snad celou zdejší tunu písku křížem krážem. Pak přeplaval ještě zátoku a nakonec vylezl celé tyhle hory. Už teď měl žízeň, ale chtěl si aspoň na chvíli odpočinout, protože netušil, kdy se mu zase zadaří najít si místečko, kde se bude moci bezpečně schoulit bez toho, aby jej cokoliv ohrožovalo. Až vstane, vydá se k jezeru, které předtím zahlédl a pořádně se napije. Pak by ani nebylo od věci si něco ulovit a pořádně se najíst. Neměl zatím moc velký hlad, konec konců se najedl ještě na druhém ostrově a tehdy měl větší kořist, ale nebylo zlé se udržovat při síle. Nebylo třeba lovit jen pokud skutečně šilhal hlady. S tím se Einar jal odpočívat.

>> Vlčí jezero

>> Zubří plán :)

Vystoupat do dalších hor, které k jeho smečce nepatřily, bylo neskutečně zvláštní. Nevyznal se tu, ale pořád šlo o hory. Jen ne o ty jeho. Dokázal se tu pohybovat, viděl okolo sebe, tušil, kam stoupnout a kam ne... přesto bylo něco prostě jinak. Špatně. Možná to bylo tím, kolik tu bylo sněhu a nebo tím, že tu cítil jiné predátory a chyběla tu jeho smečka. Tak či tak se pohyboval tímto prostorem tak rychle jak jen mohl. Bylo to však unavující a tak brzy začal cítit potřebu najít si úkryt. Třeba jen na pár minut si sednout nebo se položit. Nějaké místo, kde se bude moct zády přitisknout ke stěně a chvíli zavřít oči. Zdálo se, že měl štěstí.
Brzy mu padl pohled na zahalenou jeskyni, kterou se vydal prozkoumávat. Chvíli větřil a snažil se určit, zda je tu v okolí někdo, kdo by snad mohl ublížit, ale nezdálo se. Že by vážně měl štěstí? Nikoho tu poblíž necítil ani neviděl. S tím se tedy vydal dovnitř jeskyně.

>> Krápníková jeskyně

>> Zlatý les

Pochodoval směrem v před. V tento moment už se jen vracel víceméně oklikou domů. Měl pocit, že během tohoto výletu poznal okolí lépe, než za celou tu dobu, co tu žil. Bylo to vlastně úsměvné, jak moc mu toho dal jeden jediný výlet. Viděl toho tolik, věděl toho teď o tak moc víc... vlastně na sebe byl docela hrdý. Možná, že kdyby se mu vážně chtělo, mohl by si během dneška projít celé ostrovy, poznat každé jedno zákoutí a otočit každý jeden kámen. Ale... byla by to pak zábava? Užíval by si tu pořád být, když by znal všechno? Zacvakal zamyšleně zuby a zahleděl se na oblohu. Ano, nejspíš ano. Pokud by pořád potkával zajímavé vlky a pokud by se okolo něj pořád něco dělo, tak by si rozhodně svůj život užíval dál. Navíc, věřil, že pořád neuměl všechno, čemu se dalo naučit. Pořád nevěděl o všem, co se tu kde šustlo. Pořád měl znalosti, které mohl získávat. A jak už bylo řečeno, vlky, co mohl potkat.

>> Sněžné tesáky

>> Tichá zátoka

Zlatý les... huh. Místo, kde se nacházela a žila zlatá smečka. Vypadalo to jako docela poklidné místo. Nejspíše se tu žilo dobře. Kdyby sem dorazil dřív, zabral by si podobné místo? Někde dole, mezi stromy - nic v horách, kde byl teď. Ale čím víc se nad tím zamýšlel... ne. Ne, podobné místo by si nevybral. Sebe mírumilovnějc vypadalo, nebylo to něco, co by k němu promlouvalo. Nejspíš by si tu jeden klidně vychoval potomky, žil tu v míru a pokoji, ale Einar měl rád výzvu hor a těžko zdolatelný povrch, na kterém dokázali žít jen ti nejodolnější. Bylo to místo, kde se těžko žilo, ano, ale nemělo i proto svůj půvab?
Jeho smečka ale nežila jen v horách, přivlastnila si i část lesa a plání nedaleko. Einar o nich nejvíc přemýšlel jako o lovišti, ale pořád to bylo jejich území a pokud by bylo třeba, smečka se mohla přestěhovat i tam. Hory a jejich okolí pro ně byly lepším místem než klidný les, kde se nikdy nic neděje. Chytil do zubů jeden ze zlatých lístků a jen ho odhodil bokem. List kladl nulový odpor.

>> Zubří plán :)

>> Oáza

Docela ho překvapilo, když při příchodu k zátoce spatřil šedivého vlka, který nabízel kdo ví co. Einar se však zrovna neštítil si o něco málo říct, pokud by mu to pomohlo se stát silnějším - a i díky tomu si s Wuem konec konců tak dobře rozuměli. Jeden nabízel a druhý se poptával. Co bylo lepší pro obchodníka než poptávka? A co bylo lepší pro nakupujícího než nabídka? Bylo na čase si vylepšit dovednosti. Einar sice už svou magii ohně ovládal perfektně, ale pořád potřeboval vylepšit vícero dovedností než jen oheň. Na ostrovech se nacházelo víc magií a když se na to Wua opal, dostalo se mu potvrzení. K tomu měl Wu ještě další serepetičky, které mohl nabídnout. Einar se však musel prvně rozmyslet - měl dostatek měny k tomu, aby podobné nákupy provedl? Ať už to nakonec bylo jakkoliv, s Wuem se domluvil a brzy mohl pokračovat dál.

>> Zlatý les

NÁKUP

Stav konta před nákupem: 805kšm 34r 15m

Lístek domů - 100kšm + 2 rubíny (započtu po zlevnění)
Lektvar lásky - naučení rostliny
Tlapka 6-10 hradba - 550kšm
Magie pavučiny - 170kšm + 4 rubíny
Tlapky 2-10 pavučina - 810kšm

1570kšm

Magie světla - 170kšm + 3 rubíny
Tlapky 2-10 světlo - 810kšm
4. slot - 100kšm
5. slot - 150kšm
6. slot - 200kšm
Element vody - 180kšm
Element vzduchu - 180kšm

3390kšm

Tlapky 2-10 voda- 810kšm
Tlapky 2-10 vzduch - 810kšm

5010kšm

Uplatním slevu 20% + 20% + 30% = 70%
50.1 * 30 = 1503kšm +100kšm + 2 rubíny = 1623kšm

Stav konta před nákupem: 805kšm 34r 15m
15 mincí převod na kšm -> 600kšm
22 rubínů převod na kšm -> 220kšm
800 + 600 + 200 = 1625kšm

Stav konta po nákupu: 2kšm 12r 0m
Stav mého mozku po této matice v pět ráno: 0 braincells left

Zapsáno

>> Poušť

Ach ano, to byla pravda... Hanka jej dobře vyvažovala. Byla mírnější, tak nějak tušila, co je moc, co je za čárou. Astrid byla chytrá, ale nebyla krutá, jako dokázal být Einar. Byla jemnější. Možná, že by skutečně potřeboval pomoc od někoho, jako byly ty dvě. Kdyby se Stina stala spolu s ním alfou - což nechtěl, alespoň ne teď -, vedla by smečku stejně jako on, možná i tvrději. Einar ale nechtěl, aby se členi jeho smečky snad cítili nepatřičně. Pořád si pamatoval, jak vyděšená Hanka byla po celé té šarádě s Vé. Einarovi to však přišlo nezbytné - potřeboval respekt. Pořád byl alfa. Ale jeho bety nemusely být takovým zářivým důkazem síly. Mohly si dovolit být měkčí a přistupovat ke smečce více jako matky.
,,Hmmm... možná by to zkusit šlo," zamlaskal zrzek nahlas a cítil, jak se mu jazyk lepí na patro. Brzy se mu však před očima konečně vynořila oáza. Zpomalil a řádně se rozhlédl, než k ní dorazil. Následně se zastavil a řádně se napil. Brzy na to se už vlk vydal zpátky na svou cestu.

>> Tichá zátoka

>> Pichl

Sotva se dostal od těch nepříjemně bodajících kaktusů, vrátil se zpátky do pouště. Už cítil, že má v tlamě docela vyprahlo. Uvědomoval si, že tady poblíž by měla být smečka s nepříjemným alfou, kterého Shine zmiňovala. Einar se nebál, že by nebyl schopen jej zvládnout, kdyby se náhodou něco stalo, ale přesto se měl na pozoru. Zvlášť, pokud tady v okolí nebylo moc vodních toků. To dávalo smysl - jednalo se o poušť. Samozřejmě že tu nebude mnoho vody. Smečka u ní proto jistě bude sídlit a pokud se Einar nechá chytit na jejich území, mohlo by to znamenat i válku. Pokud mohl věřit tomu, co mu říkala Shine, zdejší alfa by toho mohl být schopný. Přesto měl Einar skoro až chuť jim na území zamířit, jen proto, aby je podráždil.
Doma čeká několik vlčat, které by to ohrozilo, napomenul se. A k tomu máš několik vlků, kteří bojovat nedokážou. Třeba takovou Vločku. Co se týkalo vlčic jako byla Hanka, i tam o tom silně pochyboval. Ona s Doubravkou byly spíše... hm, myslící typy? Mluvící typy? Dobře vyvažovaly Einarovu vypočítavost, když na podobné věci došlo.

>> Oáza