Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Common forest

Průzkumnická mise? To by šlo... To se hodilo. Bylo potřeba, aby tu někdo znal každé místo. Aby věděl, co je tu za smečky. Tiara byla momentálně skutečně důležitý člen skupiny. Musel dokonce pobaveně střihnout uchem nad tím, jak upokojila Socoro, když stále odmítala vzdát svůj názor o lese. Díval se před sebe, ale tvář mu zlehka zdobil úsměv. Tiara měla zoubky a kdyby ji neznal, nevěřil by, že je schopna takhle někomu naznačit, že vlastně... Na jeho názoru nesejde. Einar byl příliš zdvořilý, než aby to takto lehce a bez možnosti urážky podal sám.
Jal se stoupat nahoru po pěšině hned za Tiarou. Následoval ji až na hřeben, kde se jim naskytl výhled na údolí, které bylo sice snadno objevitelné, ale pro teď stačilo. Střihl uchem. ,,Tady si můžeme odpočinout, než najdeme místo, kde nás jen tak někdo nenajde," pronesl k Tiaře a jal se pomalu slízat do otevřeného údolí. Alespoň bylo drobné. Prvně čenichal po okolí a pak se oklepal. Rostlo tu pár jehličnanů, jako i jinde v horách. Tohle zatím nebylo ideální místo, ale nemohl říct, že se mu tu nelíbí. V další moment mu podklouzly tlapky a sjel po ocase až dolů. Tiše zavrčel. Seděl na trávě. Opatrně nadzvedl tlapku a rozhlížel se, než si uvědomil, že dvě dámy se koukají a zvedl se. ,,Necítím nikoho cizího," pronesl k nim a vydal se do závětří. ,,Tady se můžeme trochu prospat, Tiaro," pronesl k vlčici a jeho pohled skončil na místečku, kde se stýkaly dvě skály a puklina nechávala prostor pro schovku před deštěm. Vlezli by se tam možná tak čtyři vlci, pokud by se snažili smrsknout. Nebylo to ideální, ale Einar čekal, až si vlčice zalezou, aby ucpal tělem otvor a vytvořil stěnu mezi vlčicemi a chladem. Zatím však jen čekal, jak si ty dvě poradí a jestli se tam nasoukají nebo ne.

>> Alatey

>> Mlžné pláně

Vlčice se bavily spolu navzájem a Einar dále nereagoval, jen šel vpřed. Tohle nebyl jeho styl, reagovat na jejich slůvka a povyk... Měl raději klid. To už si však vlčice jistě stihly všimnout a velmi dobře. Nebyla to ovšem tak, že by je ignoroval. Skutečně k nim otáčel uši a občas pohledem přes rameno kontroloval, v jakém jsou stavu. Jasně, byly živé a hlasité, ale stejně se raději podíval, než aby se něco velmi hladce změnilo, když nedával pozor. Tiše frkl nad slovy Tiary. Ani nevěděl, že úplně severně nějaké hory jsou - proto by jej ani nenapadlo, že snad zmiňovala je. ,,Můžeme se tam podívat," odpověděl však bez vyjasnění, že myslel hory, po jejichž úpatí momentálně kráčeli. Skutečně neměl kdo ví jak dobrý zrak, pouze si Tiara ráda domýšlela věci, které nebyly pravdivé. No, asi to byla součást její povahy.
,,Lesy jsou fajn, ale v lese tě každý najde," odpověděl Socoro. ,,Je lepší najít ukrytá místa ve skalách. Podíváme se tam, kam navrhuje Tiara," rozhodl vlk konečně. ,,Ovšem, je poblíž nějaký les? Je na tom severu kořist?" ptal se Tiary, zatímco skupina se blížila podivným fialovým lesem, skrz který byl prachmizermý výhled. Stromy se však pomalu měnily na obyčejné, alespoň barevně... A taky tu byl chlad. Zlehka střihl uchem. Tiara je vedla a vypadala skutečně nadšeně. Pobavila ho její kuráž a grácie, sám trochu přidal, aby se vlčice mohl držet.
Tenhle les nebyl špatný. Ale jak říkal, bylo třeba najít místo, kam se jen tak někdo nedostane. A než stihl říct něco dalšího, konečně se dostali... K horám. I když k nim mířili, Einar se zatvářil dost překvapeně. Měli štěstí, že netrvalo dlouho, než našli horskou stezku, která vedla od lesa. ,,Ještě jedna věc... Znáš to tu vůbec, Tiaro?" optal se jí, než opatrně vzal jízdenku do neznáma a vstoupil na cestičku, která vedla vysoko na les, ve kterém se nyní nacházeli.

>> Pityas

>> Bašta

,,Víceméně," odpověděl Socoro na její otázku trochu prázdně. Bylo jasné, že není hovorný typ, který víc přemýšlí než aby se rozkecával. Měl stále nastražené uši, zatímco Socoro se vyptávala a Tiara jí sáhodlouze odpovídala. Tentokrát však natočil jedno ucho i k ní, aby si poslechl, co říká o džungli. Netušil, co to džungle je. Ten pojem mu byl cizí - ovšem, o tom se zmiňovat nehodlal. Pravdou bylo, že neznal ani písek v té jeho barvě na pláži. Na korytech řeky jistě, ale... Taky uvažoval nad tím, co myslí Tiara druhým ostrovem. Z těchto míst to stále celé mohlo vypadat jako pevnina a pořád se mu nechtělo věřit, že je tu snad ostrovů víc. Jenže těžko říct, docela věřil tomu, že tohle ostrov je. Proč by lhala?
Tiše so povzdechl nad dalšími slovy vlčice jménem Socoro. ,,Boj následuje vlky jako mraky oblohu. Nikde není bezpečno - musíš ho tam vytvořit," byla jeho odpověď na její stres ohledně bezpečnosti na tomto místě. Einar byl zvědav, zda něco takového zvládne. Byl skutečně slabý a hubený, po tom všem jej bolely svaly.. Ale i tak poslouchal Tiaru, jak mluví dál. Tentokrát skutečně další, užitečné věci. Byla studnicí zajímavostí, to se mu na ní líbilo. Byla důležitým členem skupiny... Což se nedalo říct o té druhé. Proč ji vůbec vzal pod svá křídla? Nejspíš... Za to mohla nostalgie a ta kapka dobrého srdce, co se dělila o tělo se selským rozumem, co křičel, ať se zabezpečí na zimu. Tuhle hy už přežít nemusel. ,,To není zlé, ale není to vhodné. Led je kluzký a bylo by to nebezpečné," odpověděl Tiaře. Jeho pohled zamířil k horám, co se tyčily dál od nich, jen nebyly zasněžené. Jiné než ty po jejich boku. Jen tu bylo těžko se dívat skrz mlhu. ,,Voda," pronesl k vlčicím a sám se vydal k toku, aby se napil. Zase se však rychle rozhlížel po směru, kterým by se mohlo jít. Střihal ušima a hledal, jaká cesta bude nejlepší.

>> Common forest

Einara upřímně moc nezajímalo, jestli vlčice jeho závěry slyšela. Nijak se za to nestyděl - a dle jejích slov to i dobře odhadl, jak se zdálo. Říše zabručel a pokračoval v cestě, i když ona začala mluvit. Zjevně to byl stejně komunikativní tvor jako Tiara. Už tak nějak pochopil, že Tiara není hloupá, jen veverka na kofeinu a doufal, že tahle nebude jiná. Že ji stačí unavit. Že všechny vlčice stačí unavit...
Vypadala však podobně zmateně jako on, když poprvé viděl písek - a poprvé se tu probudil. Posuzoval ji ostřížím zrakem, ale neshledal její slova jako výmysl. Zastavil proto i s Tiarou a tiše zíral na hnědorezavou kolemjdoucí, které se Tiara hned nadšeně ujala. ,,Právě jsem se vrátili z boje. Hledáme bezpečné místo, útočiště. Avar," dodal poslední slovo, jakoby to pro vlčice mělo něco znamenat. No... Minimálně to něco znamenalo pro něj. Zlehka mrkl ocasem. ,,Zdá se, že jsi stejně slabá jako já. Sotva jsem dorazil," osvětlil vlčici a následně si tiše povzdechl. Z celé té věci s Tiarou se teď cítil, jakoby zjišťovala, zda si mohou tuhle cizinku nechat. Velký, rezavý medvěd se otočil a pokračoval v cestě za vodou, kterou Tiara tak oplakávala. On jí měl na nějakou dobu dost, dokonce se jí nadýchal. Byl rád, že se neutopil. Jeho výraz byl prázdný, o tom všem se potřeboval teprve ujistit... Že je to správně a že nedělá chybu. Jenže odmítal tyto myšlenky konzultovat s Tiarou, vlčice by se neměla zatěžovat starostí o bezpečí smečky... Smečky? Nejsme smečka, stáhl nespokojeně uši k hlavě a poohlédl se po nové vlčici. Kolik cizích vlků se tu ukazuje jen tak... Možná že všichni potřebují místo, kde se skrýt, než zesílí. Jako to potřeboval on, nebo tahle cizí fena.
,,Jsem Einar," prohodil jen bez otočení, zatímco se mu v hlavě formovala poněkud nebezpečná myšlenka.

>> Mlžné pláně

Přejel pohledem na Tiaru, která se mu rozhodla pomoci a brzy už na něj vychrlila teplý vzduch. Nemohl lhát, že to bylo nepříjemné. Přivřel oči a nechával Tiaru, ať dělá, co si myslí, že je vhodné. Pak proud vzduchu ustal a vlk se oklepal, aby se zbavil zbytku kapek a taky si trochu protřídil slehlou srst. Krátce kývl. ,,Ano, díky." S tím se znovu rozešel. Docela jej překvapilo, že Tiara ovládá vzduch. Ale to se hodilo. I pokud nenajdou dost dobré místo na složení hlav, rozhodně se aspoň budou moci zahřát. Sice zatím uměl produkovat sotva pár jisker, ale na suchém křáčí chytne a za pomoci Tiařina vzduchu by šel oheň nejlépe zaopatřit, aby se zvětšil. Tyto a další myšlenky mu proudily hlavou, zatímco se dvojice víceméně tiše přepravovala. Proto si ani prvně nevšiml vlčice, která šla stejným směrem... A docela zvláštně se tvářila. Nebo spíš šlo o to, že vůbec viděl, jak se tvářila - dívala se totiž směrem na ně. Po Tiařině zašeptání střihl uchem a prohlížel si tuto zvláštní kolemjdoucí. Měla pěkný kožich, ale to bylo asi všechno, co o ní mohl říct. Nepohybovala se zrovna hladce, jako on. Asi taky neměla vypracované svaly. Upřímně, z nich se nejlépe hýbala právě Tiara. Bylo to zahanbující.
,,Ne," odpověděl Tiaře přímo a mírně přivřel rudé oči, zatímco si druhou vlčici měřil pohledem. Nebyla mu nijak povědomá a nevypadala nijak agresivně. Aspoň zatím. ,,Nemyslím, že na nás bude útočit." Jindy by asi byl ochoten ignorovat, ale dnes byl unavený a vyšťavený. Jeho ostražitost taky stále zůstávala na vysoké notě. Pokračoval však dál v chůzi, i když jeho pohled dost jasně klouzal od cesty k jejich "společnici".

>> Mangrovy

Bylo vidět, jak Einarovi cosi leží celou dobu v hlavě. Vlastně teď fungovala jeho hlava na plné oprátky. Snažil se utřídit si to, co zažil, jak se to stalo a proč. Nyní slíbil Tiaře a sám sobě, že najde nějaké bezpečné místo... těžko říct, jak to půjde, když teď... když teď ani nebyl schopen ulovit králíka. Šel skutečně svižným tempem, hlavu měl zdvihnutou, obličej ztvrdlý v nečitelné grimase a neutrálně zdvižený ocas. Sem tam loupl očima po Tiaře, jakoby kontroloval, co přesně vlčice udělá a jak bude reagovat na své okolí. Nehodlal se nechat zaskočit a právě proto jej velmi pracně kontroloval také. Okolí... vypadalo na první pohled klidně, ale cítil, že tudy prošlo mnoho vlků a i když pachy bledly, Einar nebyl v náladě nějakého skrčka potkávat a zaplétat řeči.
Ač většinu věcí řešil s rozvahou a ledovým klidem, který ohnivému typu normálně nebyly vlastní, nyní jednoduše nebyl ve své kůži. A dávalo to smysl. Byl stále promočený a i díky chladnému počasí jej srst rozčilovala. Neměl rád vodu. Neměl rád velké vlny... kde se tam tak z ničeho nic vůbec vzala? Nedávalo to logický smysl. Znal sice schopnosti vody, ale tam, odkud pocházel, bylo málo toků, které nebyly zamrzlé, tudíž jej takovéto schopnosti stále dokázaly překvapit. Byl celkově celý rozlámaný a mrzutý z toho, že dříve projevil mírnou náklonnost Tiaře. Doufal, že si to vlčice zle nevyloží.

Zrovna se rval s jiným vlkem, když z ničeho nic přišla ta vlna. Prvně jej jen srazil vzduch, ale Einar brzy zvedl hlavu... A tak tak se stihl pořádně nadechnout, než do něj v plné parádě narazila voda. Prvně se ani nebyl schopen dostat nad hladinu, zmítaly jím spodní proudy a vlk... Vlk se topil. Byl stále zesláblý a zkřehlý, potřeboval se nějak dostat nad hladinu. Jenže sotva mu stačil dech a když zády narazil do čehosi pevného, jednoduše se mu zatmělo před očima a Einar ztratil vědomí.

Probudil se se zadní nohou zaklíněnou v kořenech a nejspíše mu právě ty zachránily život. Jeho hlava byla totiž o tyto výrůstky opřená čumákem nahoru, který tak trčel nad hladinu spolu s většinou hlavy. Nejspíše by ho voda spláchla ještě víc, kdyby se do kořenů nezamotal a nemohl se tak nechat strhnout proudem. Stejně bylo všechno až moc pomalé. Zrzavý vlk se prvně musím probudit, jelikož slaná voda na něj nepůsobila zrovna dobře. Byl dezorientovaný, žíznivý a hladový. Do toho všechno... Zatáhl za zadní nohu, aby ji dostal ze sevření, ale nešlo to. Zkusil to proto znovu a víckrát... Nakonec stiskl zuby, zhluboka se nadechl a vysvobodil se tesáky, aby se konečně mohl svobodně došourat na alespoň zdánlivý břeh, kde se rezavý obr složil. Tohle místo nebylo bezpečné... Potřeboval... Potřeboval by najít místo, kde by byl v bezpečí. A nejen on. Viděl kus od sebe jiného vlka, který s kořeny takové štěstí neměl. Utonul.
Tak jsem mohl skončit i já, vycenil tiše zuby a rozešel se po rozbahněné zemině. Nevěděl, jak to zvládne a jak daleko ujde... To už však zaslechl cizí hlas. Tiara. Otočil se po ní, vlčice ale nejspíš neztrácela elán ani v této situaci. Musel si povzdechnout. ,,Ano, nejspíš ano. Nic tak hrozného se mi nestalo. Co ty s Mireldis?" optal se i na žlutou, ale nikde ji tu neviděl. Sklopil hlavy níž k zemi. ,,Najdeme něco k jídlu. A nějaké bezpečné místo..." Rozhodl se. Najde bezpečné místo, ne jen pro něj, ale pro všechny. Pro všechny, kteří budou v ohrožení, jako ti vlci dnes. Zlehka do Tiary strčil čumákem a vydal se skrz mangrovy pryč.

>> Bašta

Skupina 4... či její zbytek

Jeho hlavním plánem bylo nějak... přežít. A o to se pokoušel i teď, zatímco Áres byl odstřihnut a Einar byl jednoduše ponechán svému osudu s cizím vlkem. Nebyl úplně ten typ, co útočí bezhlavě, nyní však nebyla jiná možnost. Zrzek se i proto dost jasně naježil a bylo znatelné, že si konečně vybije svou frustraci ze svých vlčích společníků. Proto, když po něm druhý vlk vyrazil, on se zjevně nehodlal držet zpátky. Prostě po něm vyrazil zuby a spoléhal na svou mohutnost, že vlka dokáže srazit k zemi a jednoduše se tak o něj svým způsobem postarat. Nemohl si dovolit dlouhý souboj, už tak byl teď utahaný a zesláblý. Potřeboval to ukončit rychle, nejlépe zasadit první úder a pak rovnou vyfrnknout. Fajn... Einar se snažil útočit po očích a uších, byly to poměrně křehké cíle, co způsobí dost bolesti a můžou odradit protivníka tam, kde to stisk nedokáže.

Skupina 4 - Áres

Pokračoval s vlkem, který mu čím dál tím víc lezl na nervy. Měl chuť mu připomenout, že je pouhé dítě, ale měl pravdu... Co mohl jiného dělat? V magiích se nevyznal. Přesto se mu arogance hnědého nezamlouvala, nijak. Tiše si odfrkl a dál se nevyjadřoval. Jedno však věděl jistě, necítil se, že by snad cokoliv Áresovi dlužil. Ovšem bylo poznat, že už je mírně nervózní, když otevřel vlk se žlutými symboly tlamu znovu. ,,Proplížíme se. Není tam dost možného odvedení pozornosti. Musíme být opatrní," prakticky zašeptal a mračil se. Snažil se vymyslet, co se bude dít, nějak se připravit, nebo cokoliv... Bylo jich moc. Možná by se mezi ně mohli nějak vloudit, třeba by si nikdo nevšímal, že se dva vlci přidali...

Skupina 4 - Áres

Věnoval Áresovi poměrně chladný pohled a odpověděl dosti suše. ,,Ah, zdá se, že vidíš do budoucnosti, kde jsi to skutečně vyzkoušel," byla Einarova odpověď. On sám nemohl z venku přitáhnout zemi a pokusit se probodnout rostlinu. Samozřejmě, tady uvnitř nebyla žádná zemina. Kdepak... Ale popálit ji by taky nemuselo kdo ví jak zlé. Aspoň by zjistili, jak tahle rostlina funguje. V momentě, kdy se dostali hlouběji a Áres se zatvářil, jakoby něco vyhrál, Einar zněl docela chladně: ,,Výborně, zachránče našich kožichů." Kdyby v první řadě nebyl idiot a šel pomoct Mireldis hned, třeba by teď nebyli v téhle pasti... Jenže, bylo vůbec možné někoho z tohoto vinit? Těžko říct. Měl však zvláštní, nutkavý pocit, smazat z jeho tváře ten úsměv. Jakoby snad něco překonal... Když se však Áres jal rozšířit díry a když se z venku cosi ozvalo... Zrzek ztuhl a nastražil uši. ,,Buďme odteď tiše. Může to být nepřítel. Nejlepší bude se proplížit kolem," instruoval tiše Árese. Nemohli vědět, kolik jich tam je, nebo jak jsou silní. Či zda to jsou přátelé. Nehodlal jim tam jednoduše vběhbout bez nějakého přípravy nebo plánu... Jenže teď jaksi nebyla jiná možnost, takže jedině se proplížit blíž a pokusit se postarat o to, aby je nikdo nezahlédl.

Skupina 3 - Áres

Einar tiše kráčel za Áresem, zatímco se snažil svým způsobem prohlédnout stěny rostliny. Neviděl však nic užitečného, jen se mírně mračil. Možná by se mohl pokusit Áres udělat něco ohledně stěn, za pomoci okolního prostředí. Možná by mohl mít magii země, nebo ne? Zamyšleně na něj pohlédl, ovšem brzy zase obrátil zrak k jejich okolí. Když se dostali k další dvojici chodeb... Nejlepší by bylo jít znovu vpravo. Pokud by se vraceli, jednoduše by šli stále vlevo... Nebo tak nějak to fungovalo v bludištích. On sám by raději šel dolů - směrem k půdě. Možná by se tak nějak dostali ven... Třeba by se jim podařilo probořit do kořenů, nebo něco takového. Byl dosti nervózní z myšlenky, že žaludek té věci je tak velký a... Vede tolika směry. Snažil se uvažovat nad tím, co mají dělat... Ale nenacházel žádné odpovědi. ,,Mohl bys zkusit použít své schopnosti," nadhodil konečně k Áresovi. Napadlo jej to vůbec? Předtím použil oheň, tak by se třeba dalo propálit ven. Ještě ani jeden z nich zde svou magii na tohle... Všechno, nezkoušel. Einar by svou magií zrovna nepomohl, byl v ní špatný a nikdy se necvičil.

Skupina 4 - Áres

Dvojice byla vzita. Einar. Se jednoduše nechal. Díval se dolů za Mireldis, kterou se jim podařilo zachránit a za Tiarou. A tak nějak myslel, že to je jeho poslední pohled. Pak totiž... Náhle zmizel. Jednoduše spadl do otevřené tlamy. Stiskl víčka. Dokončila tvoji práci, Vidare.
Když dopadl dolů do těch sraček, všechno kolem se rozstříklo a on se hrabal na nohy. Nějak nechtěl věřit tomu, že žije. Ještě pár sekund zpátky... Myslel, že je po něm. Že zemřel. Že... Lapal po dechu, což se moc nevyplácelo v tomhle hnusném smradu. ,,My žijeme?" zeptal se nahlas, ač to nemělo důvod. Jen třeštil oči a rozhlížel se. Byla tu tma, ale díky tomu vlku vedle něj... Viděl aspoň trochu. Byl celý oslizlý, špinavý a všude to teklo. Když Áres položil otázku, lapal po dechu a snažil se nevyvrhnout jídlo z toho pachu. Jen se podíval po jeho tváři a... ,,Cokoliv. Právě jsme zemřeli." Stáhl uši. Moje druhá smrt. ,,Ale předpokládám, že se spíš ptáš, jak se dostat pryč," ušklíbl se a pak dlouze vydechl a zavřel oči. ,,Půjdeme vpravo. Vždy se jde vpravo. A když budeme muset, vrátíme se vlevo. Ale hlavně rychle," dál už nic neříkal a sám se roklusal do té pravé části kytky. Tohle přežijí, i kdyby měli vylézt sracím otvorem téhle věci. Snažil se nevšímat si toho, co se tu rozkládá. Hlavní cíl bylo neskončit stejně.

Skupina 4 - Áres, Mireldis, Tiara

Byl to docela souboj s časem. Einar v životě masožravou kytku sice neviděl, ale tohle zavánělo docela velkým průserem. Problém byl, když začala zdvihat Mireldis dovzduchu. Vlk se za ni zavěs a pokoušel se ji ještě svou váhou táhnout k zemi, zatímco se držel lián. Nebyl si však jistý, jak moc to jde. Prostě jen... Zkoušel cokoliv. Když se ukázala Tiara a k tomu všemu měla ještě potřebu prohodit, že si hrají a že na to není čas, jen víc stiskl zuby a hodil hlavou. Co teď povídala jej nezajímalo, důležitý byl život Mireldis. Nehodlal jednoho vlka ztratit hned na začátku, než vůbec stihnou jít nějak hlouběji. Zrovna příliš si nevšímal toho, že se kolem něj liány ovíjí taky, spíš se soustředil na žlutou vlčici... Jako všichni z nich. Asi by jim ani nevyčítal, že ignorují jeho problém. Horší bylo to, že se dost možná Áres pokoušel zapálit liány. To by dost možná ublížilo jemu i Mireldis, oba by je to spálilo. Snad na tuhle možnost nedošlo.

Skupina 4 - Áres, Mireldis, Tiara

Einar se pokoušel Mireldis pomoci a stále se snažil k tomu všemu zpracovávat, co se dělo vepředu. Vlci však nejevili progresivní nápady, co by je posunuly dál. Ten vlk jim všechno vyklopil sám od sebe. Nebyla v tom žádná výzva. A výzvy... Výzvy měl Einar tuze rád. A jediná výzva tady bylo trhání lián. Neodpovídal na slov vlčice o tom, že to zvládne. Oba nejspíše znali ten nepříjemný fakt - nezvládne.
Svitla jim však naděje. Brzy jistě Mireldis zachrání a pak? Pak... Pak budou pokračovat v chůzi. V chůzi, která se Einarovi hnusila. Utekli, ale za jakou cenu? Jenže to už jedno kytkopadlo chňaplo i po jeho čenichu. Odvevedená práce na záchraně Mireldis náhle padla. Teď se musel strachovat o svůj život. Ale... Nebyl zbabělý. A věděl, kdy si požádat o pomoc, když ji potřeboval. ,,Tiaro! Áresi!" křikl po nich, nanovo se vrhajíc po rostlině. Buďte pro chvíli k užitku! Pouštěl se s "nadšením" zdechlého brouka do záchrany Mireldis, protože jeho společníkům byl její život zjevně ukradený. Co se stane, pokud jej rostlina chytí taky? Nejspíše zemře. Pravdou však bylo, že zemřel už tehdy při pádu do řeky - doteď... Přežíval vlastní smrt. Tudíž by to moc nezměnilo.

Skupina 4 - Áres, Mireldis, Tiara

Zdálo se, že nikdo nesdílel Einarovi starosti ohledně toho, co by se jim mohlo stát, pokud budou hlasití. Áres, jak se představil, řval jak na lesy, Tiara byla naivní a vlčice, co se představila jako Mireldis, byla velmi nevšímavá okolí. Možná že byl tím hloupým on, ale nějak si to odmítal přiznat. Dal hlavu o něco níž a prohlížel si ostatní, zatímco se vesele a hlasitě bavili mezi sebou. Mireldis byla mnohem tišší, ale stejně jako Einar měla problém se tu proplétat. A tak... Se chytila. Hnědý Áres mu taky prakticky vnutil pomoc pro žlutou, ač by pro ni šel nejspíše i sám. On ani Tiara si Mireldis nevšímali. Ona se z toho však už snažila dostat sama.
,,Vydrž, pomůžu ti," pronesl k ní tiše a otočil se na ni, pokud sebou přestala házet. Tehdy se začal pokoušet trhat to, co ji zde drželo, zuby. Nebyl si jist, jak užitečný bude, moc síly momentálně neměl a byl vyčerpaný z toho průchodu mokřady. Měl stále ucho natočené dopředu, kde Tiara a Áres začali obtěžovat vlka, který se zde zjevil. Zjevně je ani nenapadlo, že tu nemusí být sám. Že to může být hrozba. Že by je mohl zabít, že se může pouze hloupě tvářit. Jen... Mluvili těmi svými vysokými hlásky. Einar tu však měl malé slovo. Jen se stále pokoušel pomoct Mireldis, snad jej nesesekala svým větrem.