Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Mokřady

Einar poslouchal, jak si za jeho zády vlčice povídají a příliš do jejich rozhovoru neskákal. Neměl důvod. Sestry mezi sebou mluvily o vzájemné spolupráci a to bylo přesně to, čeho hodlal docílit. Výborně, jeho plán vycházel. Interakce a výpomoc mezi jednotlivými funkcemi byla žádaná, ba dokonce potřebná. Takový testovací králík se vždycky hodil.
Aaaa další rostlina. Einar se skoro až divil že potkávali tolik jedovatých. Nebo možná že tolik jedovatých znal. I tahle vypadala, že se utrhnula a odplavila kousek od lesa, kde nejspíš měla docela mělkou půdu a kořínky ji neudržely. Nabral ji packou. Začínala tu všude jaksi být... voda.
"Tohle je křečka listová," vysvětlil Šalvěji, jakmile se k ní otočil a rostlinku jí ukázal. Pak ji pod nos strčil i Mátě. "Nesnězte jí moc, to by mohlo vyvolat křeče... jak zní ve jméně. A myslím že i dávení a zvracení. Ale po troškách je dobrá na trávení. Přidej z ní trošku do jídla pro Arryna a Fialku, jsou kost a kůže." Hlavně Arryn. Jeho tělo se bude muset prve očistit než zase začne fungovat normálně.
S tím se Einar zase rozešel, potichu, trapně, jen si kráčel před dvojicí. Dokud...
"Chci, aby jste mě teď na chvíli nevnímaly jako alfu, ale jednoduše Einara. Jste ode dnes mé delty a chci vás poznat i osobně, obě dvě. Doufám, že se mě nebojíte stejně jako váš bratr," přejel po nich očima, "Hvozdíka myslím."

>> Tichá zátoka

>> Alatey

× Projdi se po zatopeném území
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí

Einar většinu času po cestě dolů z hor mlčel. Netvářil se, že by zrovna chtěl mluvit a to i přes to, že vlčice vyhnal do tohoto nečasu svou iniciativou. Křídla měl složená na zádech a tížila ho víc, než celá Alatey. Díval se pod nohy a zdálo se, že si dává pozor na své kroky. Pak náhle promluvil.
"Znáš houbu jménem Mlžnatka, Šalvěj?" optal se jí, zatímco postupoval mezi kmeny a obratně přeskakoval překážky do vody, která mu sahala téměř až po kotníky. Sám vodu nekomentoval. Možná že tu byla vždy? Možná, že ji přivolala bouře, která odmítla opustit ostrovy. Mohla to být... velká spousta věcí. Povzdechl si nad tím.
"Tady," zastavil se, polovina tlap ponořená ve vodě a poukázal na sotva vykukující klobouček, který v kalné vodě zářil fialovou. Byl na jedné vyvýšenině, která se díky jeho vzdálenosti zatím jeho vahou do vody nenořila. "Paralyzující houba. Chci, aby sis zapamatovala jak vypadá a abys z ní udělala něco, čím půjde otrávit kořist. Nemyslím, že je smrtelná, tvá matka mluvila o paralýze. Tady ji teď raději nehledej... kvůli té vodě. Počkej, než se vody případně stáhnou, i když kdo ví, jak dlouho to bude... vzhledem k tomu počasí. Myslím, že by se měla nacházet i v lesích. Varuj ohledně té houby i vlčata pokud s nimi někdy budeš řešit rostliny."
S tím se alfa otočil a vydal se zpátky směrem, kde bylo vody méně, protože plavat zatím nechtěl. A znovu přišlo na tichou, téměř až trapnou cestu. Einar moc nemluvil, spíš si všímal svého... představoval si celou cestu s dvojicí Shininých dcer jinak, ale Cinder ho tížila na srdci.

>> Modrák

Einar ještě pár momentů tiše seděl. Sledoval strom, který vyklíčil přímo před jejich zraky a nechával vodu, aby smáčela jeho srst. Jeho tvář. Aby odplavila všechny jeho výčitky pryč. Do nekonečného moře smutku, kam se přidalo po spršce víc pokaždé, kdy Einar cítil pachuť krve.
Očima sjel k Hance a na pár momentů na sobě ucítil tíhu jejího pohledu. Usmál se na ni. Hloupě se usmál, protože netušil co jiného dělat. Co jiného říct. Pak ale jen odvrátil pohled a jeho tvář se změnila v tvrdou, bezemoční grimasu. Protože tak ho vychovali. Protože tak musel vypadat. Protože projevit slabost si alfa dovolit nemohl.
Sledoval, jak někteří vlci odchází, zatímco jiní zůstávali a prošel okolo Hanky, ke které neřekl nic. Žádné rozkazy, žádné navedení k tomu, co má a nebo nemá dělat. Hanka měla svobodu, možnost odpočinku. Sám by podobné zacházení neuvítal. Chtěl by okamžitě vědět kam se vrhnout, mít hlavu plnou všeho a všech kromě toho, co ho tížilo. Ale Hanka byla jiná. Kdo ví, zda i v tomto.
"Máto, Šalvěj, jdeme," pronesl dostatečně nahlas, aby se jeho tón k dvojici vlčic dostal. S tím se otočil a zamířil dolů z hor.

>> Mokřady

Zatímco někteří vlci drželi nad jejich hlavami sucho, další se pustili do práce s půdou a Einar tiše sledoval, jak členka jeho smečky pomalu mizí v půdě. Přítelkyně, matka, partnerka. Ale především sama sebou - Cinder. Cinder z Alatey, jeden vyhaslý plamínek z mnoha. Její ztráta ho zasáhla zrovna tak jako jeho vlastní neschopnost jí předejít, ale život šel dál. Nebyl to první blízký, kterého pohřbil kvůli nesrovnalostem na hranicích. Musel se vzchopit pro smečku, pro její rodinu. Nemohl ukázat slabost.
Zařadil se vedle Mercera a usadil se. "Pokud se s ní budete chtít rozloučit, udělejte to teď. Pár posledních slov mezi vámi a Cinder, než ji pohřbíme. Tentokrát nadobro," pronesl alfa tiše, ale v absolutních tichu, které protínaly jen kapky a zvuky krup se jeho hlas držel. "Xandere, pokud máš co říct na rozloučenou..." vyzval ho jako prvního a pak se rozhlédl i po jejich mláďatech.
A tak Einar počkal. Počkal, než si s ní všichni promluví, než jí zašeptají své sliby a slova na rozloučenou. Cokoliv, co měli na srdci. Teprve pak vlk přistoupil. Jeho rozhovor s Cinder byl krátký a pouze pro její hluché uši. Nakonec si vytrhl jednu z letek. Okolní bílá brka zrosily kapky krve a Einar nechal peříčko pomalu klesnout na její nehybnou hruď.
"Spi dobře. Jednoho dne se všichni sejdeme jako polární záře na obloze, Cinder."

Hrob zůstal otevřený. Poté, co se zařadil mezi vlky, totiž Einar mlčel. Déšť kapal nad jejich hlavami a na chvíli bylo všem dovoleno pocítit, co se stalo. Bez ruchu. Bez spěchu. Beze slov. Několik minut absolutního ticha, pro jednu a jedinou vlčici, která je dnes opustila.
Pak alfa tiše promluvil: "Všichni, kteří dokážete jakkoliv pomoct - směřujte svou energii k ní. Zavřete Cindeřin hrob."

>> Území

Einar a jeho skupinka pomohli tělu Cinder zpátky ven. Alfa se zastavil a přes rameno se podíval po vlcích s modrýma očima, aby je ponoukl ven napřed. Venku už na něj čekaly Cindeřiny dcery, kterým se příliš nevěnoval.
Naopak navedl skupinku na jeden plac, který mohl sloužit pro hraní vlčat nebo pro klidné odpočívání na sluníčku. Na jeho okraji položil Cinder, dál od jeho středu, kde by se jinak vlci mohli uložit. Podíval se na vlky, kteří s ní pomohli a pokývnul jim. Krátce upřel pohled i na Xandera a případně Enigmu pokud s nimi nakonec kráčel.
"Tady," pokynul vlkům s elementem země u jejího těla. Byl si jistý, že ji dokážou magií snížit tak, aby s jejím tělem příliš neházeli. Ustoupil a posadil se o kus dál, očekávající, že vlci s magií vody všechny zaštíťují. Ať už tomu bylo tak nebo ne, déšť na vlky nepadal a stejně tak ani kroupy, které se odrážely od poloprůhledného štítu, který vytvořil kdo ví kdo.
"Ty květiny," připomněl následně vlkům s magií země. Květiny, které jí dají na cestu. Které budou s ní v jejím hrobě od těch, kteří jí chtějí říct naschledanou i od těch, kteří jen chtějí, aby hlína nespočívala přímo na jejím těle, ale byly mezi ní a zeminou alespoň květy.

Hanka, Xander, Jaina, Mercer, Vidar, (Podběl)

Na Einara mluvilo mnoho vlků. Jeden z nich byl Mercer, který mu dal vědět, že našli stopy, ale následně se jim kvůli počasí ztratily. Vlk si povzdechl.
"To nevadí, naše trojice je našla. Zeptej se Vidara nebo Keijiho na popis." On teď neměl čas všem zvlášť opakovat, co řekl při svém příchodu. Očima zabloudil k Hance a chvíli se na ni díval, než znovu odvrátil tvář. Možná že si osobně nebyl zas tak blízký s většinou smečky, ale Hanka byla. Jak se asi tak cítila?
U Cinder se složila kožešina a všechno se hýbalo jako hodinky. Zapadalo to do sebe a členové spolupracovali. Einar je jen tiše sledoval, jak se v tichosti pohybují, rychle a efektivně, přesto nikdo neměl radost z toho, jak spolu fungují. Všichni truchlili, i ti kteří Cinder pořádně neznali.
V tom se od východu vynořila Jaina: "Můžeš pomoct," odvětil jí. I když... "Později."
"Mercere, Vidare, pomozte nám s ní," prohodil k vlkům, aby s ním a Xanderem přemístili Cinder na kožešinu. Vypadalo to, že ani jedna z jejích dcer nebo její syn nepomohli. Nechápal to. Byli příliš měkcí. Smrt byla příšerná, ale jejich matka si nezasloužila trpět jejich... zhroucení.
Sobečtí, pomyslel si zrzavý, ale neřekl nic. Hlavně když se Enigma ještě dožadoval podpory od svého otce. Ten by měl pomoci svou družku vynést ven a ne se starat o odrostlé vlče se čtyřma zdravýma nohama.
"Zvedeme tu kožešinu ze čtyř stran," instruoval trojici, nebo možná spíš dvojici pokud se Xander rozhodl vypomoci svému synovi. Pokud tomu tak bylo, na místo Xandera zavolal Podběla. Začínal si uvědomovat, jak kriticky málo je v jeho smečce samců. Doufal, že alespoň Sierra a Mercer s nimi budou mít štěstí.
"Jdeme."

>> Území

Vlčecí skupinka a jejich opatrovatelky

Einar tiše sledoval vlky v Alatey jak pracují, rychle jako mravenci a bez otázek. Nebylo tu příliš rušno a tak se alespoň vydal najít skupinku se svými vlčaty než bude Cinder... připravená.
"Tady jste," pronesl k nim tiše, jakoby nechtěl celou tu zatmušilou atmosféru rušit svým hlasem. Taky pokývl Vločce, Tiaře i Sierře, které tu s nimi byly. Sierra už sama vypadala, že brzy vrhne. Tenhle stres nejspíš nebyl nic dobrého pro vlčata uvnitř... ani ta venku, ta jeho se Stinou.
"Musíme připravit pohřeb. Nemusíte se ho zúčastnit, můžete zůstat uvnitř a najíst se z té srny co vaše sestra a strýc dotáhli," králíci zcela zapomenuti, "ale pokud se rozhodnete jít ven, musíte být tiše. Pokud nebudete, pošleme vás dovnitř a budete tam muset čekat na ostatní. Rozumíte?"

Instrukce k pohřbu, Xanderovci, vlci s vodou a zemí

Einar se brzy přesunul zpátky za ostatními vlky, Cinder byla připravená. Tiše se na ni díval, jakoby doufal, že se nadechne a postaví se na nohy. Počkal, než Hanka a její pomocnice donesou kožešinu a zahleděl se na Cindeřinu rodinu.
"Dostaneme pod ni tu kůži a vyneseme ji ven. Kdokoliv kdo máte zemi pro ni otevřete zemi a tam ji uložíme. Vlci s magií vody mezitím zaštítí skupinu od deště a země vyvolá květiny. Na rozloučenou. Pokud chce být se zemí, jsem si jistý... že květiny od svých nejbližších ocení." Doma nosili do ohně úlovky. Cetky, které našli. Spálili je s tělem. "Nebo cokoliv, co s ní chcete uložit."
S tím se zhluboka nadechl a podíval se po vlcích.
"Chcete to udělat samotní a nebo vám mám pomoci?" Xanderově rodině nic nenakazoval, nedostávali ultimáta, nechával celou věc v jejich režii. Cinder se vrátí do země s květinami pokrývajícími její tělo.

>> Území

Einar do úkrytu vkročil bez unaveného pohledu nebo bez vzteku, který mu žhnul v hrudi. Alespoň zdánlivě. Prošel okolo Xandera, Yara a Cipher a jen se po nich tiše podíval, než jim pokývnul, aby šli od vchodu zpátky dovnitř. Načež obešel Cinder a opatrně promluvil k jejímu partnerovi: "Zavřeš jí, prosím, oči, Xandere?" Pořád u ní byl Enigma, ale jakmile zavře oči, bude lehčí přijmout, že jen spí. A to i přesto, že ke spánku měla velmi daleko.
"Našli jsme toho, kdo to udělal," pronesl konečně. Nevyšel na svůj normální podstavec, díval se na ostatní vlky ze své přirozené výšky. Tady byl jen jeden z nich, nic víc.
"Bylo nás ale málo a jich mnoho. Poslouchejte a pamatujte si."
"Vlk s křídly skutečně je. Má bílou hřívu jako Xander a bílé znaky po těle. Viděl jsem tam i zraněnou vlčici, hnědou až do zrzava. Černého vlka bez části ucha a se zeleným kabátcem. Na noze mu cosi plápolalo, modře. Hnědá vlčice s fleky. Černý vlk s bílými čárami přes zadek a dolů po stehnech a zvláštní maskou. Další vlčice, na rozdíl od těchto větší, vyšší. Černá s bílým flekem na tváři a na zadku, možná dcera toho s pruhy, ale je to jen domněnka. Měla rudé znaky, podobně jako kdysi Keiji. Dále tam byla vlčata, převážně tmavá. Jedno bylo tmavší se světlými znaky po těle, připomínaly plíseň." (// promiň :'))
"Bílé vlče s černými, tvrdě ohraničenými znaky. Pod očima i jinde po těle. Bílo šedé vlče s jasnými, zrzavohnědými pruhy přes záda a další, které už nedokážu popsat. Nadále, šedý vlk s hnědým čenichem, náprsenkou a břichem, další šedivý s tmavšími fleky a bílým pruhem přímo přes čumák."
Oddechl si. To byli všichni. Doufal. Podíval se po Vidarovi, jestli mu náhodou někdo nevypadl nebo nezapomněl nějakou důležitou informaci.
"Očistěte Cindeřin kožich a pomozte jejímu tělu na tu nejjemnější kožešinu kterou tu máme. Obložíme její tělo květy a pohřbíme ji, pro její památku co nejdříve. Máte... přání?" podíval se k její rodině.

>> Temný les

Einar se pokoušel celou dobu udržet v klidu, ale jakmile trojice znovu vyšla pod kroupy a na déšť, začínal znovu cenit zuby a s nenávistí zíral k obloze, která jim nemohla dopřát ani nalezení Cindeřina vraha za včasu.
Jak se vlci drápali do hor, Einar začínal jiskřit. Frustrovaný, vzteklý na celý svět a nejvíc i na sebe. Odteď budou vždy minimálně dva vlci na hranicích, i během schůzí. Bylo to třeba. Ano, bylo to třeba. Aby se další takové nehody už znovu neopakovaly. Nehoda, nehoda, byla to nehoda? Byla smrt jeho syna nehoda? Byla smrt jeho bratra nehoda?
"Dost!" vyštěkl na oblohu vztekle, jakoby mu na pár okamžiků přepnulo. Jakoby to, co potlačoval uvnitř a celou dobu při stopování povolilo. Přes vlky se přelilo cosi průhledného, závan magie, který začal kroupy odrážet pryč a na pár momentů déšť jednoduše ustal. Einar zhluboka dýchal a zíral na oblohu, která jej na několik dlouhých sekund poslouchala.
Jedna.
Tlukot srdce.
Dva.
Vztek.
Tři.
Přestal jiskřit.
Čtyři.
Déšť znovu začal padat.
Einar zůstal chvíli stát, než se podíval na dvojici vlků za sebou. "Nebudeme o tom mluvit," zamumlal a pokračoval do úkrytu Alatey, skrýt se před deštěm a kroupami. Před deštěm, který by neměl mít jak zastavit.
Na pár momentů vypadal tak unaveně, jak se cítil.

>> Úkryt

>> Les u mostu

Einar se zamračil když ucítil sotva patrný záblesk pachu, který zase okamžitě zmizel. Nejspíš by neustrnul kdyby ho už neznal. Tehdy, když mu vlčice popisovala křečku. Ale byl tak krátký, že se mohl vlk otřít o strom a vítr mu jednoduše donesl závan. Einar chvíli prohlížel okolí, ale pak na pach zapomněl a pokračoval směrem vpřed, nepřikládající mu důležitost.
Zrzavý kráčel směrem vpřed a nezpomaloval ani pokud byli jeho spolustopaři unavení a potřebovali zpomalit. Vidar byl silný a Keiji jistě zvyklý z normálních obhlídek. A aniž by se na ně otočil, promluvil.
"Budu tě čekat během jednoho z příštích dní na velkou obhlídku území. Vyženeme všechny predátory které potkáme. Ale jen tebe - takže čekám, že zmapuješ trasy, kde cítíš obyčejně cokoliv, co by mohlo Alatey ublížit. Třezalka a ostatní ti samozřejmě můžou pomoct, ale necháme je během toho odpočívat v úkrytu. Příště vezmeme někoho z nich... ale teď chci vědět, jak se osvědčíš ty." A co se týkalo Vidara? No...
"Ty, bratře, během toho zůstaneš v úkrytu, kdyby nám někdo uniknul. Věřím, že to pro tebe nebude problém když má teď Taiclara za úkol lovit i s ostatními. Seznam se. Odpočiň si." Einar se nadechl aby pokračoval a něco řekl, pak ale očima těkl k Vidarovi a nepokračoval.

>> Alatey

>> Vyhlídka

Einar přistál ladně a víceméně na poslední chvíli. Byl rád, že to nebyl tak dlouhý přelet jak si původně představoval a že jeho křídla víceméně déšť ušetřil díky korunám stromů. To byl jediný důvod, proč si tento přelet mohl dovolit.
"Bylo jich tam hodně. Vlčice, tmavohnědá, zrzavější části, byla zraněná. Černý vlk s utrženým uchem a zeleným pláštěm. Další černý s bílou hřívou jako má Xander a netopýříma křídlama," přitom si dovolil zavrčení. Ani na jednoho z nich, prostě do vzduchu. "Černý vlk s dvěma pruhy přes zadek blíž k hřbetu a zvláštní maskou... snad taky pruhatou?" Moc dobře ji neviděl. "Černá vlčice, bílá skvrna zasahující přes záda na kousek ocasu, bílá skvrna přes kus obličeje. Tmavohnědá vlčice, zvláštně prolnutá hnědá srst, světlejší fleky pod očima. Z vlčat se pamatuju na jedno, čistě bílé s černými fleky po srsti, věřím... pod očima?" pokusil se vylovit z paměti. "Další mělo šedo-bílé břicho a zrzavé čáry přes záda. Ostatní byla tmavší, jedno mělo tmavší záda a světlejší, hnědší nohy. Další byla tmavá, s flíčky, jeden spíše do šeda pruhatý a jeden byl tmavý se zrvavými pruhy." Nějak nevěřil, že by však třeba za půl roku vlčata bez výrazného zbarvení poznal. "Šedý vlk s hnědou náprsenkou a celkově spodní částí těla, poslední je šedý s bílým pruhem přes čumák a černými skvrnami různě po těle. Taky na sobě měl modré tečky." Tady se zastavil, věřil, že vlky popsal co nejlépe uměl (// a já všechno popsal z paměti a bez obrázků, aha).
"Ještě... zrzavý vlk s tmavšími a světlejšími částmi kožichu, mohl to být někdo kdo přišel z naší domoviny."
"Nemá cenu se tu zrdžovat, nic tu nezískáme, je jich příliš. Vracíme se - pokud budete mluvit s další Alateyčanem, pokuste se ty vlky co nejlépe popsat, aby všichni věděli s čím máme to dočinění."
S tím se rozešel s vlky zpátky směrem k mostu.

>> Temný les

>> Les u mostu

Z lesu u mostu, spíše směrem na luka, se vznesl zrzavý vlk. Někoho hledal, ale dával si na čas než si udělal okruh přes okolí a potom ani ne přímo nad vyhlídkou, ale mořem za ní a pěkně vysoko, aby se k němu vlci nedostali. Samozřejmě, musel směrem na les znovu sletět níž - to aby i lépe viděl -, ale nedával skupině žádné indikace toho, že si obhlíží právě je. A to i přesto, že tomu tak velice suverénně bylo.
Vlk s křídly, toho viděl dobře. Jak taky přehlédnout někoho z takto specifickou anomálií? Na pár momentů ho napadlo, jestli je tak nebezpečný jako on sám - s největší pravděpodobností byl. Taky viděl docela dost zraněnou vlčici. Byla to ona? Ale ne, ta jejich nekrvácela. Přesto si však udržel pohled na vlčici v mysli a přejel si pohledem i ostatní. Černý vlk s bílými pruhy na zádech, černý vlk se zeleným kabátcem, zrzek, co neseděl do skupiny. Taky hromada vlčat. Že by byli všichni nějak příbuzní? Možná to byla nějaká malá, zrovna se tvořící smečka. Jejich pachy moc dobře nezachytil. Hromadu malých tvorů si přejel pohledem a u většiny si byl jistý, že je během chvíle zapomene. V mysli mu utkvěla bílá vlčice, už jen vzhledem k tomu minimu bílých značek. Tu by si zapamatovat mohl. Její další sourozenec byl taky zvláštní a ne jednoduše tmavý, bílo šedý se zrzavými pruhy na zádech. Ostatní měli tmavé kožichy, které si mohl lehce splést s někým dalším. Samozřejmě viděl i tmavohnědou vlčici.
Další černá vlčice s bílými znaky, hlavně na zádech, nejspíš dcera toho s těmi pruhy?
Se svými novými informacemi byl spokojený i nespokojený - pamatoval si jich však dostatek (přítomná NPC, Scar, Alduin, Allavanté, Artume, Wissfeoh, Thia, vlčata - hlavně Amygdala a Samael). Nedělal si iluze, vlci si budou pamatovat jeho zrovna tak. Kolik zrzavých vlků s křídly mohlo poletovat po okolí?

>> Les u mostu

>> Temný les

Stopa pokračovala za most a nebylo tak těžké ji sledovat, i když se rozcházeli nejrůznější vlci do všech koutů okolí. Ne, kdepak. Bylo to tady. Tady vlci sestoupili z mostu a pak pokračovali vpřed, směrem... k jezeru? Einar sice už prošel celé ostrovy, ale druhý ostrov si upřímně zas tak dobře nepamatoval. Tak či tak se ke své skupince otočil už v momentě, kdy se zastavili na úpatí jakéhosi kopce a bylo na čase vyjít nahoru a zjistit, zda se zde vlci vůbec stále nachází. Jejich stopa byla čerstvá, ale tady nahoře se už brzy vytratí kvůli neutuchajícímu dešti.
"Zůstaňte tu, obletím to a vrátím se," rozhodl. "Pokud jsou jen tři... zkusíme své štěstí," cvakl zuby. Věřil ve svoje i Vidarovi dovednosti. Pokud k něčemu dojde... vyhrají.
S tím alfa roztáhl křídla, ale přímo na vyhlídku neletěl. Udělal si hezký, okružní let - nehodlal svou kořist varovat.

>> Vyhlídka

HERNÍ AKCE ALATEY

Jak jsem již zmínila v chatu smečky, během listopadu bude probíhat smečková akce Alatey. Protože někdy v té době bude probíhat i něco pro Chaos, vedle toho nejspíš bude i akce právě pod mojí a Ávinou taktovkou, pokusíme se minimalizovat prolínání hráčů (aby mělo šanci vícero lidí a ne jeden člověk se třemi postavami ve všech třech akcích).
Tedy, pokud se Cipher účastní akce Alatey, nemůže se Zinek účastnit za Artume Chaosské a ani za Peisiu nebo jiný charakter halloween akce.
Promyslete si proto prosím, za koho se kde chcete účastnit. Akce Alatey bude však silně příběhová, možná si z ní odnesete i nějaké jizvičky - přeci jen vlci nejsou to jediné, co v horách žije, a půjde o obcházení hranic...
Samozřejmě, protože se jedná o herní akci, získáte i nějaké herní odměny jako procenta, možná i tlapičky a třeba i povýšení bez úkolu? Kdo ví! Tak či tak, připravte se, možná potkáme jen nějakou přerostlou kočku a možná i něco většího... :)

Hlaste se mi prosím jménem charakteru, za který se hlásíte a tím, jaká odměna by pro vás byla nejlepší - tedy, co si přejete pro svůj charakter (včetně povýšení a specifických věcí, které by měly zaznít ve vypravěči, například probuzení magie myšlenek, etc). Bude se jednat o poměrně jedinečnou akci, takže vás urguji, aby jste si ji spíše vybrali před tou, která bude pro všechny.
Čas bude dokud si nevyberu účastníky.

>> Hraniční pohoří

Einar netušil, že tímto směrem jejich skupina najde stopy. Protože dvojice sice zamířila na kvetoucí louku, jenže tam se již jejich stopa víceméně rozmočila. K jejich neštěstí - ale štěstí Alatey - se rozhodli, že zpátky půjdou nejen přes pohoří, ale taky přes les, kudy se zase tak moc vody nedostalo. Bohužel se však déšť zhoršoval a pomalu přicházely i kroupy, které sice pach a stopy nemaskovaly, ale byly pěkně nepříjemné.
"Přidejte," rozhodl Einar. "Šli tímhle směrem. Uvidíme, zda je chytíme. Zvlášť, když se zdá, že si myslí, že už prchli." Proč jinak by se vraceli přes hraniční pohoří a pak šli sem, když se mohli ztratit přes otevřené louky a dál až k Tesákům pokud by nevěřili, že je nikdo pronásledovat už nebude?

>> Les u mostu