Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Přikyvoval jsem na slova vlčice a přemýšlel. Musel jsem se dopátrat k tomu, odkud tuhle vlčici znám, prostě jsem musel. "U smečky? Jaké pak?" optal jsem se zvědavě. Mou jedinou dosavadní smečkou byla Daénská, ve které jsem se dokonce narodil a žil tam, ale teď nepředpokládám, že bych byl stále považován za člena, dlouho jsem tam nebyl, ale mohl bych se tam zajít podívat, rád bych se opět setkal s Felim.
Vlččiny plameny si ukradly mou pozornost. Bylo zvláštní, že hořely, ale zároveň se nerozšiřovaly a vlčici nepálily, jen když chtěla. "Tak to je fakt zajímavý, kde si k nim vůbec přišla?" víte, možná jsem byl moc zvědavý, ale obvykle hořící vlky nepotkáváte.
"No ano, Enzou. Enzou Aerisius," dodal jsem i své druhé jméno, které jsem moc nepoužíval. Má to být jméno boha vzduchu, po kterém mám i tuto magii, alespoň mi to tak říkal otec, kdysi. Možná jméno slyšela, nebo někoho s podobným zná, ale její další slova mě tak trochu vyvedla z omylu. Znala jména mých rodičů i smečky. Vyvalil jsem své zlaté bulvy a skoro si až kecnul na zadek. Jak mě mohla znát? Ne... To přeci nebylo možný. Začínalo mi dávat asi nějak vše smysl. "Jo..." vydechl jsem polohlasně. Nemohl jsem z ní odtrhnout oči, nemohl jsem odtrhnout oči z mé sestry. SESTRY! "To není možné, Shay," pomalu se mi v očích objevily slzy, ale byl jsem přece chlapák a musel něco vydržet.

Vlčice si mě brzy všimla, zastrihal jsem ušima a naklonil lehce hlavu na stranu. Dle jejího pohledu jsem poznal, že vlčici zajímá můj přívěsek, při kterém mi došlo, že je stále modrý a ne zlatý, jako mám teď oči. Očividně se opravdu mění podle vrozeného elementu a ne podle očí. Docela by se mi i líbilo, kdybych někdy já tento přívěsek předal svému synovi tak, jak to udělal můj otec, ale to je stejně za dlouhou dobu.
"Dostal jsem ho od otce, když jsem byl malý," odpověděl jsem vlčici upřímně, nevím zda přívěsek někdy viděla nebo jí byl jen povědomí nebo podobný jinému. Avšak vlčice byla z toho taková nesva. "Viděla si ho snad?" optal jsem se, ale nevzpomínal jsem si, že bych tuhle vlčici viděl, ale prostě mi byla děsně povědoma.
Vlčice si mě prohlížela a natahovala hlavu ke mně, naklonil jsem hlavu zas na stranu a také si ji prohlížel. Měla zajímavé zbarvení, ale nejvíc zajímavé bylo, že lehce hořela, ale nevypadala, že by jí to vadilo. "Hele, to hoříš normálně? Já jen, že to vypadá děsivě," poznamenal jsem a prohled si její záda. "A abych nevypadala nevychvone... Jmenuji se Enzou," představil jsem se a úšklibl se.

<<< Katakomby přes Rokli

A jak jsem říkal, přes ten zvláštní tunel a přes roklinu jsem se opět ocitl na louce, kde jsem před chvíli byl a moc jsem se tu už zdržovat nechtěl, měl jsem nutkavou potřebu se podívat i dál.
A aby toho nebylo málo, začalo do toho pršet. Tiše jsem si povzdechl a pohlédl na svůj nový fešácký kožich, který mi moknul. Začínal podzim a to znamenalo, že brzy bude zima a já vlastně také budu zas o rok starší. A vůbec, mé štěstí bylo to, že jsem se narodil do chladných dní a jsem na zimu zvyklý a nebudu trpět jako ostatní. Za to jsem byl rád, zima mi nevadila, ba naopak vítal jsem ji více, než parné dny, kde jsem sotva dýchal.
Pomalým krokem jsem přecházel louku a vydával se směrem, kterým jsem ještě nešel a musel jsem jej prozkoumat, jenže to víte, vždycky mi něco nebo někdo musí přerušit plány. Do čenichu mě praštil pach, ne ledajaký, ale nějaký, který mi byl povědomí. Nemohl jsem to jen tak nechat být a rozešel jsem se směrem, odkud přicházel.
Jak jsem se tak blížil, viděl jsem poměrně hubenou a pro mě malou vlčici. Něčím mi byla tak známá, ale nebyl jsem si jist, čím to přesně bylo. "Zdravím," vyřkl jsem a stále se ještě blížil k oné známé neznámé. "Nerad ruším, ale musel jsem sem přijít, někoho mi připomínáš," bez okolků jsem to vlčici řekl, aniž bych vyčkal na její jakoukoli reakci, avšak nemusela mít strach, držel jsem si bezpečný odstup a měl na tváři milý úsměv.

<<<Křišťálové jezero přes Nerovy vodopády

Spokojeně jsem si kráčel a byl opět nadšený z nákupu u pana Wua. Bylo zvláštní, že se tady vyskytuje nějaký vlk, který je skoro všemocný. Může vás přebarvit do barev duhy, změnit oči, vylepšit magie nebo si zakoupit zcela nové a nejlepší na tom je, že si tam vlk sežene i jakési magické předměty, které asi jinde nejsou k nalezení. No není to bezva?
Já jsem měl žíhání, které jsem měl jako malý vlček, ale už si to skoro vůbec nepamatuji, spíš si při pohledu na to vybavím otcovu zlatou srst, kterou jsem naposledy viděl, když byla zakrvácená. Tato vzpomínka mě velmi bolela, i když je to již delší dobu, ale na takové věci se prostě nezapomíná a asi mě to bude děsit do konce mých dnů.
Mezitím, co jsem přemýšlel o otcově úmrtí, ocitl jsem se opět v tom zvláštním tunelu, který ústil do rokle. Měl jsem v plánu se porozhlédnout a projít další území, která byla vidět z dálky z oné louky, kde jsem se viděl s Anakhi.

>>> Bašta přes Rokli

<<< Katakomby přes Nerovy vodopády

Přes krásné vodopády jsem se dostal až k jezeru. Vypadalo to tady úžasně, očka se mi rozzářila a já přiskočil k vodě a namočil si přední tlapky a přitom se napil vody. Břeh byl poměrně hluboký, ale já se hezky udržel tak, abych nebyl mokrý celý. "Jsem jednou musím zavést Anakhi!" usmál jsem se nadšeně a rozhlédl se kolem a v dálce jsem již viděl obchodníka a jeho vozíček, kde měl své věci. Oběhl jsem jezero a přispěchal k Wuovi.
"Mladý vlk opět nakupovat?" zeptal se mě a já jen přikývl a sledoval vše, co měl vystavené. Zalíbily se mi oči, které byly do zlatavé barvy. "Mohl bych poprosit změnu barvy očí na tuhle?" optal jsem se Wua. "Ano, ale muset koupit magii tuto," neváhal jsem a rozhodl si koupit onu magii, abych mohl mít i takové oči. Přitom, ani nevím jak, jsem si vzpomněl na otce a jeho krásnou zlatavou srst a to mi vnuklo nápad. "Mohl bych mít i podobné barvy žíhání?" byl jsem z tohoto nákupu nadšený. "Jistě, můžeš, všechno je to?" řekl Wu a já přikývl. Jeho hůlkou mávnul, kolem mě se zjevila zlatavá záře a konec. Otočil jsem se a opravdu jsem měl ono žíhání. "Děkuji, tady máte kamínky či co to je," dal jsem mu vše a rozeběhl se k vodě, abych se mohl na sebe podívat. Aniž bych chtěl, měl jsem zlatý i čenich i drápky. "Paráda!" nadšeně jsem vypískl a rozešel se zpět, odkud jsem přišel.

>>> Katakomby přes Nerovy vodopády

NÁKUP:
• magie světla - 170 KŠM + 3 rubíny
• změna očí podle světla - 10 rubínů
• znaky + drápky + čenich - 85 KŠM (naceněno Barnatt)
= 255 KŠM + 13 rubínů

inventář před nákupem:
KŠM: 285||Rubíny: 13||Mince: 5

inventář po nákupu:
KŠM: 30||Rubíny: 0||Mince: 5

<<< Bašta přes Rokli

Pokládal jsem jednu tlapku za druhou a mizel někde v zemi. V rokli až tak nic moc zajímavého nebylo, ačkoli se to jen tak nevidím, ale kam jsem přišel teď, tak to bylo o dost zajímavější. Ne, že bych toho viděl hodně v té tmě, ale přeci jen něco ano a nebylo to nic příjemného. Připadalo mi to jako nějaké pohřebiště vlků. Hlasitě jsem polknul, ale rozhodně jsem se nechtěl otáčet a utéct, přeci jen jsem měl nějakou odvahu projít skrz tohle zvláštní místo. Také jsem si nebyl jist, jestli je mi příjemné to ticho. "Haló," vyřkl jsem tahle slova, ale jako odpověď se mi dostala jen má ozvěna. Předpokládal jsem tedy, že jsem tu sám.
Kde to asi končí? Prolétla mi otázka myslí, byl bych rád, kdybych na nějaké konec narazil a aby to nebyla stěna. Bylo tu i poměrně chladnu, naštěstí jsem byl vybaven hustou srstí.
Jak jsem si tak šel, v dáli jsem už viděl světlo. Pousmál jsem se a šel přímo za ním, ačkoli jsem neměl tušení, kde vylezu.

>>> Křišťálové jezero přes Nerovy vodopády

Moc rád bych s Anakhi strávil mnohem více času, jelikož to byla úžasná vlčice, ale potřebovala se podívat i jinam a nepostávat na jednom místě a jelikož jsem ji měl velmi, velmi rád, nebránil jsem ji v tom, já jsem stejně potřeboval najít toho obchodníka, abych si mohl upravit srst. "Kde pak asi budeš!" zamyslel jsem se a použil onu náušnici, která mě měla z obchodníkem zavést. Neměl jsem upřímně představu o tom, jakou změnu srsti bych chtěl, ale předpokládal jsem, že pan Wu mi jistě dobře poradí.
"Neměl bych se zdržovat," zamumlal jsem a rozešel jsem se dolů, k rokli, kde jsem doufal, že naleznu cestu za obchodníkem. Jak jsem se dostával z této louky níže a níže, krajina se začala měnit. Bylo to zajímavé místo a já s nadšením zavrtěl oháňkou. Chtěl jsem tam být co nejdříve, tak jsem přidal do kroky a pomalu mi mizela tráva pod tlapkami.

>>> Katakomby přes Rokli

#post14

Netušil jsem, jakou proměnu by mohl pan Wu udělat, ale dle slov Anakhi se jí můj kožíšek líbil takový je. Jen drobné změny! Sám jsem nechtěl nic velkého, tak jsem byl spokojený s tím, jak jsem byl zbarvený teď, ale něčím drobným to nezkazím, no ne? "Neboj se, žádná razantní změna to určitě nebude!" řekl jsem rozhodně a s úsměvem k mé milé společnosti.
Pořád jsem se musel roztékat, mé pocity ohledně téhle mrňavé slečínky nemizely a já vlastně ani nechtěl, aby něco tak příjemně hřejivého mizelo. Chci to tak pořád. Slastně jsem se na Anakhi podíval a věnoval jí ten nejsladší úsměv, který jsem vůbec dokázal.
Přesto jsem si nebyl jist mými komplimenty, které jsem Ank pokládal, nemuselo jí to být příjemné, ale utvrdila mě v tom, že jestli to nevadí mě, tak není problém. "To jsem moc rád, nerad bych tady plácal něco, co by ti bylo nepříjemné, to bych velmi nerad, Maličká princezničko," ušklíbl jsem se s úlevou v očí a jemně do ní čenichem strčil.
Hned jak jsme si začali hrát, musel jsem si z vlčky vystřelit. Plácnul jsem sebou o zem a předstíral, že jsem v bezvědomí, což nebyla pravda. Anakhi začala panikařit. Jak se mě snažila "oživit" a pomoci mi, svou malou hlavičku přiložila na tu mou. Musel jsem se jemně pousmát, nasával jsem její krásnou vůni a nechtěl, aby se vůbec ode mě odtáhla. Díky magii vzduchu vytvořila proud vzduchu. Otevřel jsem očka a usmál se na ni. "Jsem v pořádku, nemusíš se bát. Jen jsem si z tebe udělal legraci," hravě jsem do Anakhi strčil hlavou a zasmál se. "Doufám, že ti to nevadí, Maličká!" kecl jsem si na zadek.

#post13

Zavrtěl jsem hlavou. "Určitě ne víc jako tobě!" usmál jsem se lišácky na Anakhi. Vypadal pěkně a bylo velmi zajímavé, co ten obchodník dokázal. "Hmm...Co kdybych za ním taky došel? Stále cítím jeho pach a i když jsem tam teď byl, tak ničemu nevadí, když tam dojdu znovu, ne? Co říkáš má milá Anakhi?" optal jsem se na její názor. Netušil jsem, co by ten Wu mohl udělat s mou srstí, ale mohlo by to být zajímavé. Anakhi udělal krásnou, tak třeba budu také vypadat lépe. Uvidíme.
Jsi tak roztomilá! Okouzleně jsem vydechnul a zamrkal na ní modrýma očkama. "Já... Um, hele kdyby ti vadily moje řeči, řekni si já... No nemůžu si pomoci," řekl jsem lehce stydlivě a ošil sebou. Nebyl jsem si jistý, jak to přijme a přeci jenom jsem dosud tyto pocity neznala a ani nevěděl, jak se pořádně chovat tak, abych ji třeba nějak neodradil, ale dle jejích odpovědí a chování jsem usoudil, že jí to asi nevadí.
Zavrtěl jsem hlavou. "Nevadí," odpověděl jsem a usmál se na ni. "nepolezeš, věř mi," šťouchl jsem do ní s úsměvem.
Jak jsme si hráli, já zaběhl do křoví. Cítil jsem a především slyšel, jak se přibližuje a vzpomněl si na její poznámku s kyslíkem. Šibalsky jsem se usmál a plácnul sebou na zem. "Asi.. asi nem...nemůžu dýchat," vydechl jsem a zavřel oči. Musel jsem té její poznámky taky využít.

#post12

Vrtěl jsem ocasem a na tváři jsem měl rozzářený úsměv. Má očka byla upřená na Anakhi a nehodlala se od ní odtrhnout ani na moment. "Anakhi má nejmilejší," vydechl jsem spokojeně. "ten tvůj růžový čumáček vypadá úchvatně, ještě jsem nikoho s růžovým čeníškem nepoznal a strašně ti sekne," vychrlil jsem na vlčku další milý kompliment. Neměl jsem potřebu přestat, ani to moc nešlo, abych byl upřímný. "Má princezno, už jej nikdy více neuslyšíte!" zavtipkoval jsem a pohodil hlavou.
Očividně ji má náušnice velmi zajímala a jak byla oproti mě tak malinká, musela se postavit na zadní nožky a ještě se opřít o můj hřbet a natáhnout hlavu. "Opravdu? Asi toho má víc. A jo funguje, jak vidíš, našel jsem si tu nejmenší vlčí kamarádku," uculil jsem se na ni. "A jak se máš tam dole?" zeptal jsem se se smíchem a ještě naposledy ji počechral její hebounkou srst na hlavě. "Já ti povím. Krásná vlčice, která má úžasný hlas a tak hebkou srst? No páni, nejde ani popsat slovy, jak úžasná jsi," začal jsem a nakonec se zarazil. Nebyl jsem si zcela jistý, zda ji takové řeči již neotravují, ale vše co jsem říkal, byla čistá pravda.
"Ano, celý tvůj a tvé přání je mi rozkazem, Ankhí," vypnul jsem hruď a zasmál se. "Mám? Tak jo, hned si tě chytím!" křikl jsem za vlčkou, která již pelášila někam ode mě pryč. Nechal jsem j krátký náskok, přeci jen mé nohy byly stejně dlouhé, jako ona je vysoká, tudíž není těžké ji dohonit.
Rozeběhl jsem se za ní a za nedlouho běžel vedle jejího boku. Tlapkou jsem se ji jemně dotknul a vykřikl: "Ty ji máš!" zasmál jsem se a běžel dál od Anakhi a když jsem zaběhl za křoví, do jednoho jsem skočil a vyčkával, až se objeví.

#post11

Vlčice, která tady byla s Anakhi na můj příchod nereagovala, jen jsem pokrčil rameny a soustředil se teď jen na tu nejkrásnější vlčici pod Sluncem! Jak byla roztomilá, když ležela na zádech a svou hlavinku zaklonila, aby na mě aspoň trochu viděla. Sladce jsem se usmál, nerozuměl jsem svému chování, nikdy jsem se tak nechoval, ale v tuto chvíli mi to bylo přirozené. "Ankhííí! vypískl jsem na ni nazpět a zastříhal ouškama. Jak moc rád jsem ji viděl, ačkoli jsme se viděli nedávno, ale to nic neznamenalo. Nebylo to špatné, být nadšený z toho, že ji po chvíli vidím zase.
Líbilo se mi, jak si poskakovala kolem mě na nožkách, na krásných nožkách a byla vidět čirá radost. To mě neskutečně hřálo na srdíčku. Poslouchal jsem její slova a přitom sledoval, jak kolem mého velkého těla cupitá, až mi vykoukla z pod předních noh. "Našla bys mě určitě, ale já byl rychlejší. Jsem moc rád, že jsem tě našel a to díky této věcičce, co mám v uchu. Při představě na tebe mě sem zavedla," vysvětlil jsem s radostí a čenichem ji počechral kratičkou srst na hlavě. Když jsem cítil její malou hlavičku zabouřenou v mé srsti, projelo mnou takové příjemné teplo a v bříšku! Jako kdybych měl motýlky! "Jsem tu a jsem celý tvůj!" zasmál jsem se a vyplázl jazyk na malou roztomilou vlčku.
Byl jsem moc rád, že si chtěla hrát, když jsem ji vybídl na té ledové pláni. "neztratila, o to se neboj a hrát si klidně můžeme hned!" vyštěkl jsem hravě a jemně do ni strčil čenichem a zavrtěl ocasem. "Že se vůbec ptáš! Je nádherný! Ty jsi nádherná!" sršel jsem komplimenty a nepřestával se usmívat. "Pan Wu? u něj jsem byl taky a právě od něj mám i tuhle náušnici," očividně se obchodník měl dobře, když k němu chodilo tolik vlků. "Věděl, co dělá," zazubil jsem se na Maličkou.

#post10

Co jsem ještě dojídal ty sladké ostružiny, vzpomněl jsem si opět na Anakhi a přemýšlel, zda se vydala za mnou či ne. Mrzelo by mě, kdyby se rozeběhl s nadějí, že poběží za mnou a to by se nestalo. Ta představa její maličkosti mě úplně zahřála u srdíčka a zatahala za ucho? Nechápavě jsem se podíval a pak si uvědomil, že tu náušnici mám v uchu a při přemýšlení nad Anakhi, jako kdyby mě někam vedla a našeptávala cestu, kudy bych se za ní měl vydat. Co? Ono to fakt funguje? To jsem samozřejmě ještě nemohl vědět, když jsem Ankahi ještě nenašel, ale možná bych se dle toho signálu mohl řídit a třeba ji opravdu najdu.
Otočil jsem se na svého nynějšího společníka. "Xere, já si tam koupil tuhle náušnici, která by měla najít vlky, které chci a rád bych zkusil, zda to funguje, jelikož mám nějaký signál. Zkusím jít podle toho signálu, zda to opravdu funguje a pak se za tebou vrátím, slibuji," usmál jsem se na něj. Neměl jsem v plánu se na něj vykašlat a ani to nebyla výmluva, jak se toho vlčka zbavit, vůbec ne, byl milý.
Rozešel jsem se za tím signálem a myslel si, že půjdu směrem k té pláži, kde byl portál, ale táhlo mě to trochu jiným směrem, na druhý konec této louky. Hmmm. Opět jsem si vybavil Anakhi a signál zesílil. Zavrtěl jsem spokojeně ocasem a rozklusal se směrem, kudy mě signál vábil.
Nemohl jsem tomu uvěřit, když jsem v dálce viděl dvě vlčice a jedna z nich byla Anakhi, poznal jsem ji podle pachu a ta její výška, tu jsem také nemohl přehlédnout. Zrychlil jsem tempo a brzy byl u vlčic. Prudce jsem zastavil, když jsem pohlédl na Anakhi. Byla jiná a krásnější! "Anakhi, nemám slov. Jsi ještě krásnější," vyhrkl jsem ze sebe a pohlédl na druhou vlčici. "Um, zdravím," pohlédl jsem na ní a pak opět na maličkou Anakhi, která stála kousek ode mě. Nemohl jsem z ní spustit oči.

#post9

Už jsem neměl, co říct k onomu teleportu, vždyť jsem o tom ani nic nevěděl, jen že to funguje a existuje. Třeba to není jediný portál tady, nebo možná ano, to časem třeba zjistím. Přeci jen se dostat z jednoho ostrovu na druhý není nic jednoduchého, když je mezitím moře a je to vzdálené hodně daleko, tudíž bych to ani nedokázal přeplavat. A upřímně? Tady se mi líbí více, než na onom ostrově, kde byl ten led. A přestože jsem si moc nepamatoval místo Daénské smečky, tak že bych z toho tam byl unešený? To se opravdu říci nedalo, byl jsem rád tam, kde jsem teď a to jsem to tady ještě neměl vůbec, ale vůbec prozkoumané na co je čas bych řekl.
Poté jsem odběhl k Wuovi, kde jsem si koupil zajímavé věci a následně se vrátil k mému společníkovi, který si pochutnával na ostružinách. "Jsou dobré?" optal jsem se Xereho zvědavě a prohlédl si tmavé plody. Přičichl jsem si k nim a olízl si tlamu, zajímalo mě, jak chutnají a ani jsem nečekal na Xerovu odpověď, pustil jsem se do nich. Pustil. To je silné slovo. Spíše jsem si jich pár utrhl a snědl. Za začátku byly nakyslé, ale nakonec byly sladké. "Mňam, ty jsou dobré," poznamenal jsem.
"Ty jsis u něj koupil tedy jen ten znak?" zeptal jsem se. Bylo zajímavé, že se tam dala upravovat i srst, což bych možná v budoucnu mohl zkusit taky, se zkrášlit a upravit si kožich, minimálně to znělo jako dobrý nápad.

#post8

Jeho bratra, Navina, jsem neznal, nikdy o něm neslyšel a já vlkovi nemohl pomoci, ačkoli bych rád. "Určitě ano," pousmál jsem se na vlka s nadějí v očích. Jsi tak odporně optimistický! Ozval se hlas v mé hlavě. Prosím tě mlč a hleď si svého, teď bych od tebe chvíli pokoj a jak moc jsem si to užíval, tak v tom laskavě pokračuj! Nebyl jsem zrovna nadšený z toho, že se můj divný hlas zase ozval, pořád mi vrtalo hlavou, kde se tam vzal.
Ani o mé sestře nic neslyšel. "Toho se cením. Kdybych zas já narazil na Navina, určitě mu sdělím, že jsi jej hledal a taky se tě pokusím vyhledat," slíbil nazpět. Taková pomoc se mě i jemu určitě hodí. Já jen moc doufal, že Shay se nachází na těchto ostrovech a je v pořádku, možná je třeba pořád s matkou, když se vytratila v dobu, kdy ona odešla. Kdo ví.
Xeremu jsem sdělil informaci o portálu, což se určitě hodilo, také bych býval byl rád, kdyby mě na něj někdo upozornil. "Nemáš zač, já se upřímně trochu zděsil toho, když jsem do něj vstoupil a z ledové planiny se dostal na sakra mělkou pláž," zachechtal jsem se při téhle vzpomínce.
Zastříhal jsem ušima, když Xere vykřikl něco o tom obchodníkovi. Koukl jsem směrem, kde byl starší vlk s dřevěným vozíčkem. "Fakt? Tak tady počkej, podívám se, co nabízí a hned budu zpět," řekl jsem mu a vydal se k obchodníkovi.

Přišel jsem k jeho vozíčku, kde měl různé zajímavé předměty. "zdravím tě," nejprve jsem jej pozdravil a koukal na ty jeho věci. "Buď zdráv vlku, já nabízet spoustu dobrých věcí," začal a já přikývl. "Můžu nabídnout magie, vylepšení srsti... Vše mám, vše chceš," usmál jsem se. "Rád bych poprosil vylepšit magii vzduchu," začal jsem. "Neboj, budeš mít, mladý vlk se nemusí bát, pan Wu zařídit," řekl nadšeně a jen mávl svou zvláštní hůlkou. "ještě něco chtít mladý vlk?" Jasně, že jsem chtěl! "Také bych chtěl tuhle magii, kde máš toho motýlka a tahle náušnice vypadá hezky," rozhlížel jsem se po jeho předmětech. "Mladý pán bude mít Zvěda. Náušnice najde kamarády," náušnice byla opravdu zajímavá a rád bych ji využil, pomůže mi to v hledání Shay nebo Anakhi! "To bude vše, děkuji," řekl jsem a usmál se na Wua. "Kamínky budou?" jen jsem tiše přikývl, zafoukal větřík a na jeho vozíku se objevily nějaké šutříky. "Děkuji, mladý pán přijít zas."

PŘEVOD
• 2 mince → 8 rubínů → 80 KŠM
• 8 rubínů → 80 KŠM

STAV ÚČTU PŘED NÁKUPEM
370 KŠM|8 rubínů|5 mincí

NÁKUP
• Zvěd - 150 Kšm a 2 rubíny
• 4. a 5. tlapička do vzduchu - 150 Kšm
• Stopařův pomocník - hra s 10 vlky splněna
CELKEM: 300 KŠM a 2 rubíny

STAV ÚČTU PO NÁKUPU
70 KŠM|6 rubínů|5 mincí

Spokojeně jsem odběhl od pana Wua zpátky za Xerem. "Měl jsi pravdu. Je to zajímavý vlk a má tam zajímavé předměty, myslím, že jsem u něj nebyl poprvé," pověděl jsem spokojeně Xerovi a posadil se."Vylepšil jsem si můj element, koupil si novou magii a nějaký předmět, který vyhledá vlky!" ten byl nejlepší, takhle jsem mohl najít Anakhi a Shay, i když jsem nevěděl, jak pořádně funguje.

#post7

Začínalo mi být docela horko a to se teprve rozednívalo, nejraději bych se sebral a šel najít místo, kde by byl alespoň stín a nemuseli bychom trčet na otevřeném prostranství bez stromů nebo skal. To bude zase den. Pomyslel jsem si celkem pesimisticky a pohlédl na Zlatého.
"Navin? Tak toho bohužel neznám, je mi líto," odpověděl jsem lehce smutně, rád bych mu pomohl, vypadal jako sympaťák, ale žádného Navina jsem nikdy neviděl a jeho jméno ani neslyšel. Třeba je mimo tyto ostrovy. Mou sestru také neviděl. To jsme se sešli. "Opravdu? Já ji viděl už je to dávno, mohla se změnit. Ale jmenuje se Shel...Shen... Shay!" chvíli jsem si nemohl vzpomenout na její jméno, jak říkám, dlouho jsem ji neviděl, sám jsem byl rok někde a nevím, co jsem dělal, což mě děsilo mimochodem. Avšak na jméno jsem si nakonec vzpomněl. Naposledy jsem jej slyšel, když jsem ji šel hledat s Feliciem a to je taky dávno. A třeba je pořád s máti. Při vzpomínce na matku jsem se kysele ušklíbl. Nikdy jsem ji nemohl odpustit, že mě, Shay i otce nechala samotné a odešla.
Odkud jsem přišel? Myslel sem na ostrovy nebo na tohle území? "No, narodil jsem se tu a teď jsem přišel od nedaleké pláže, kde je portál. Když se přiblížíš k té záři, tak tě to teleportuje na ledovou pustinu, kde jsem byl také," vysvětlil jsem.