Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zubil jsem se, až to nebylo možné, ale připadal jsem si naprosto svůj. Ricca na mě měla dobrý vliv a cítil jsem se s ní úžasně. "Nápodobně, Ricco! A neboj... taky se mám ještě hodně co učit," přiznal jsem, ač nerad. Před takovou Joseline bych tohle nikdy říct nemohl. Musel jsem se pořád chovat, jako ten silný brácha. Realita byla však trošku jinde... zatím. Na to, že by mi Ricca mohla říct úplně všechno, jsem chápavě přikývnul hlavou. "Musím přiznat, že je mi s tebou moc dobře. Jsem rád, že jsem tě poznal, Ricco," usmál jsem se. Nad otázkou, kam bych se vlastně chtěl podívat, jsem se musel hluboce zamyslet. "Hm... já ti ani nevím. Jsem rád, že jsem vůbec někam odešel. Zjistil jsem toho při naší cestě hodně. Svět je obrovský. Nedokážu si představit, co všechno je třeba i mimo ostrovy," zamyslel jsem se nahlas, "ale asi nemám určený nějaký cíl. Budu rád, když ostrovy prozkoumám co jen to půjde!"

<<< Most (přes Les u Mostu)

Ty stopy mi nepřipomínaly nic, co jsem zatím mohl znát. Takové podlouhlé čáry... "Asi tak," uchechtl jsem se po tom, co Ricca řekla, že by ji zajímalo, co ty stopy vytvořilo. Přemýšlel jsem nad tím totiž naprosto stejně. "Tak na to místo se musíme hned podívat," usmál jsem se na Riccu - velice mile. To jsem neměl ve zvyku. Na omluvu jsem zareagoval následovně: "V pořádku, já to na tobě viděl. Nemohl jsem tě ale nechat jít samotnou," zatvářil jsem se do toho hrdinsky. "Malá pauza by nám neuškodila," podotknul jsem. Na kopci jsem se cítil úplně úžasně. Od té doby, co spolu s Riccou cestujeme, jsem si tyhle výhledy zamiloval. Až se mi nechtělo domů. "Je to nádhera!"

Stejně jako Riccu mě zaujal podivný vozíček, vedle kterého postával šedý vlk. Neváhal jsem a šel jsem se za ním podívat. Sledoval jsem, jak si Ricca dohodla nákup, a tak jsem si řekl, že bych to mohl zkusit taky. Konečně jsem našel využití pro ty kamínky, které jsem s sebou celou dobu nosil. Zeptal jsem se obchodníka, co bych si za ně mohl pořídit, a ten mi poradil:

Nákup:
(Eren má 74 kšm, 5 rubínů a 5 mincí)
Koupí Mystery box - 50 kšm
____________________
Zaplatím 50 kšm
Erenovi zůstane 24 kšm, 5 rubínů a 5 mincí

Mystery box - 4 - Hrst třpytek
Schváleno

Po nákupu jsem se vrátil zpátky k vyhlídce za Riccou.

<<< Hraniční pohoří (přes Temný les)

Spadl mi kámen ze srdce, když jsme se znovu potkali. "Ricco, viděl. Co to mělo být? Bylo to hrozně zvláštní. Celou dobu jsem čekal. kam tě ten tvor zavede... a vlastně ani nevím, kdy se ztratil," odpověděl jsem Ricce se zmatením ve svém hlase.
Opět jsem si hlasitě polknul, když jsem musel přejít ten hrozný most. Už zase... já ten most fakt nesnáším! Ani jsem nevěděl jak, ale stejně jako minule, jsem most přešel. Nebylo to nic příjemného. Mám snad strach z výšek? Nebo z toho, jak je ten most nestabilní?! Zamyslel jsem se na okamžik.
Už jsem se vrátil k realitě a k otázce, kterou mi Ricca pokládala. "Neviděl." Zastřihal jsem ušima, když zmínila stopy, které se objevily v lese. Posledně tady určitě nebyly. Vydal jsem se za Riccou.

>>> Tajné ostrovy (přes Les u Mostu)

Na chvíli jsem šedohnědou vlčici ztratil z dohledu. Potřeboval jsem si trošku oddychnout. Šlo vidět, že toho měla nachozeného více, než já. To abych si trošku zlepšil kondici," pomyslel jsem si. Cítil jsem se kvůli tomu špatně, ale co se dalo čekat? Tohle všechno je teprve přede mnou. Počínaje dneškem.
Jakmile jsem Riccu opět objevil, tak jsem si uvědomil, že ta podivná levitující bytost je pryč. Posbíral jsem všechny síly, abych Riccu opět dohnal. "Ricco!" štěknul jsem po ní. "Co se stalo?" doplnil jsem otázkou. Kam naše cesta vedla? Uvědomil jsem si také, že se vracíme zpátky.

>>> Most (přes Temný les)

<<< Tundra (přes Ledové pláně)

Najednou se k naší skupince přidal další vlk. Nemluvě o tom, kolik jsme jich cestou potkali. I když mi bylo jasné, že tady bude mít Ricca na práci něco, čemu nerozumím... musel jsem jít za ní. Tolik mi pomohla a tohle byl jediný způsob, jak se jí alespoň trošičku odměnit. Nebo takhle jsem to alespoň vnímal. Bytost, kterou Ricca sledovala stále nezastavovala. Konečně jsme se však ocitli na místě, které mi připadalo povědomé - i když jsem tady určitě nikdy nebyl. Nohy mě už poměrně dost bolely, a tak jsem zaostával. Stále jsem ji měl ale na dohled. Jestli mě ona vnímala? Kdo ví. Byla hodně zamyšlená, ale chápal jsem to.

>>> Hraniční pohoří

<<< Temný les (přes Nížinu hojnosti)

Až mě z toho putování začínaly bolet nohy. Nenechal jsem se však odradit. Čím dále jsme byli, tím víc mě to vlastně bavilo. Nejdříve nádherné a nekonečné jezero, potom nebezpečný most, nakonec strašidelný les... a teď? Zasněžené krajiny, i když už sníh vlastně nikde jinde nebyl a začínalo jaro. Zvláštní. Netušil jsem, jak moc jsou ty naše ostrovy kouzelné. Byl jsem stále zvědavější, kde je naší cesty konec. Kam nás ta bytůstka táhne? Co je cílem naší cesty? V hlavě se mi přehrávalo milion otázek, na které jsem neznal odpověď. Doufal jsem, že se to co nejdřív změní. A Ricca? Ta byla jako smyslů zbavená. Nevěděl jsem, jestli vůbec ví, že za ní poslušně jdu.

>>> Tajga (přes Ledové pláně)

<<< Les u Mostu (přes Most)

Najednou jsme se objevili ve zvláštním, strašidelně vypadajícím lese. Tohle teda vůbec není, jako náš les Alf. Pomyslel jsme si zděšeně. Při tom, co jsem zaslechl různé zvuky mi proběhl několikrát mráz po zádech a zježila se mi srst. Stále jsem si namlouval, že to vlastně nic není. Jen jsem trošku vyděšený - a aby ne! Všechno to pro mě bylo úplně nové a všechna místa nemohla být úplně vlídná a dokonalá. Cupital jsem za Riccou mnohem rychleji, protože jsem se chtěl dostat z toho hrůzného místa co nejdříve pryč. Zdálo se to však jako věčnost. Jako by ten les byl nekonečný. Ještě, že jsem nebyl sám. Bylo to k zbláznění! Už jsem ani nedoufal... konečně jsme se dostali z toho pekla ven.

>>> Tundra (přes Nížinu hojnosti)

<<< Dračí průsmyk (přes Luku)

Absolutně, ale absolutně jsem netušil, kde to jsme. Věřil jsem však své kamarádce a doufal jsem, že objevíme něco zajímavého. Sám jsem byl zvědavý, kam nás ten divný tvor (pokud se tomu tak dalo říkat) vede. Slepě jsem ji následoval. Na nic jsem se neptal. Pouze jsem jí naslouchal a následoval, jako ocásek. Pozoroval jsme les, kde se Ricca naučila lovit. Při její připomínce jsem se pousmál. Představil jsem si ji, jako malou vlčici, která určitě zažila spoustu nezdarů, než byla technika lovu trošku vypilovaná. Vyděšeně jsem se podíval na most, který nevypadal zrovna stabilně. Ricca si s tím však nedělala hlavu, takže jsem dělal, že je mi to vlastně úplně fuk. Nahlas jsem polknul a most jsem nějakým způsobem přešel - úplně zpocený a vystresovaný.

>>> Temný les (přes Most)

<<< Němé údolí (přes Severní hory)

Pozoroval jsem tu podivnou, levitující věc. Absolutně jsem netušil, co to znamená. Už od matky jsem věděl, že jsou ostrovy plné magie. Hádám, že dřív nebo později se něco takového mělo stát. Následoval jsem Riccu. Snad ví, co dělá. Snad to není nějaká past. Přemýšlel jsem nad celou touhle situací.
Po celou cestu jsem sledoval okolí. Sledoval jsem jezero tak hluboké a tajemné... sledoval jsem hory, které byly to největší, co jsem měl možnost za svůj život spatřit. Dlouho jsem čekal na tento okamžik. Konečně budu mít své rodině co vyprávět. Postavil jsem se na vlastní nohy - s pomocí Riccy. A byl jsem vděčný.
"Ani mi neříkej... celé je to pro mě úplně nové. Nestačím se divit, co všechno je mimo smečku," odpověděl jsem.

>>> Les u Mostu (přes Luku)

Po cestě jsme si udělali pauzu a myší jsme se nadlábli. No, jestli se tomu tak dalo říkat. Byl to spíš zákusek, ale hlad dokázal zahnat poměrně slušně. Podíval jsem se na jezero. "Je to fascinující," usmál jsem se na Riccu. "Kolik máš sourozenců?" odvážně jsem se zeptal. Byla to skvělá příležitost se lépe poznat. Sám jsem vzpomínal na Jo, Lycana a Elvean. Jak se jim asi daří? Co dělají? Dospělost nám už klepala na dveře a každý jsme si šli svou cestou. Snad se brzy zase potkáme. Chyběli mi.
"To chápu," přikývl jsem na připomínku Riccy, že jsou vzpomínky kousavé. Bylo to tak. "Někdy je to hořkosladké, že?"
Vůbec bych si nevšiml, ale jakmile vlčice poukázala na tu podivnou, levitující věc, tak jsem se zarazil. "Vidím," odpověděl jsem s otevřenou pusou a následoval jsem svou kamarádku.

>>> Dračí průsmyk (přes Severní hory)

Položil jsem myš na chvilku na zem. Musel jsem se zeširoka usmát, když mě vlčice tak hezky pochválila. To bylo prostě moje! "Děkuji! Nápodobně... bez tebe by to nebylo tak jednoduché," vrátil jsem Ricce pochvalu. A bylo to tak! Dokázala skvěle zareagovat. Bylo to skoro jako procházka růžovým sadem. Nečekal jsem, že nám to takhle půjde. "Asi jsme prostě dobrý tým," podotknul jsem.
Nastražil jsem uši, když začala mluvit o nějakém svém oblíbeném místě. "Tak jo, proč ne. Stejně nemám nic lepšího na práci," zavrtěl jsem ocáskem a následoval jsem Riccu, opět s myší v tlamě. Přeci ji nesním úplně sám.

>>> Němé údolí

Stále se mě držel hřejivý pocit z toho, jak jsme si s vlčicí sedli. Konečně se to děje. Poznávám nové vlky, poznávám svět. Co mě asi všechno čeká? Už nejsem to malé vlče, které se se svými sourozenci schovávalo v úkrytu! "To mi povídej," zareagoval jsem na to, jak Ricca souhlasila se světem a jeho... komplikovaností. A to jsem ani netušil, kolik toho ještě bude! Potom jsem se uchechtl po vtípku, co pověděla o rodičích. Pravda. To jsem asi taky měl!
Teď byl však důležitý lov! Hrabal jsem tu bezednou díru, když v tom jsem uslyšel varování od Riccy. Okamžitě jsem poskočil na místě, abych se celým tělem otočil. Ricca odvedla skvělou práci, když zablokovala myši cestu. Neváhal jsem, skočil jsem po ní z druhé strany a okamžitě jsem se do ní zakousnul. Tohle? Ani jsem nečekal, že to bude tak jednoduché. Už jsem chtěl něco povědět, ale jakmile jsem otevřel tlamu, tak se ta zrádná myš opět rozběhla. Byla už zraněná, takže nebylo těžké ten její pomalý pokus o útěk zarazit. Skočil jsem po ní zubama podruhé, ale tentokrát pořádně. Hm... příště se toho asi nesmím tolik bát. Ale stejně jsem byl rád. Neudělal jsem si ostudu a Ricca taky ne. Její reflexy byly skvělé. "Hádám, že z jedné myfi se pofádně nenajíme..." pronesl jsem při tom, co jsem myš držel v tlamě.

Kdyby to bylo fyzicky možné, tak bych se i začervenal. Jsem... v pohodě? Na taková slova jsem nebyl vůbec zvyklý! Co na to mám jako teď říct?! "Díky, Ricco. Taky jsi... v pohodě," odpověděl jsem nesměle. Dále jsem hltal každičké slovo. Nemusel jsem předstírat, opravdu mě to zajímalo. "Chápu. Rodina někdy umí být komplikovaná. I přátelství," podotkl jsem jenom.
Dál jsem se jen ponořil do lovu. Chtěl jsem se trošku blejsknout, že taky něco umím. "Přesně! Nepřijdou si na nás... však my jim ukážeme!" zahlásal jsem sebevědomě. Důležitě jsem přičuchnul k místu, které Ricca ukázala. "Jdu na to!" a začal jsem hrabat. Vůbec jsem neváhal. Pfff... čekat? Však my jim dáme! Dost jsem u toho funěl, protože ten pach byl silnější a silnější. Ale bohužel, stále se mi nedařilo nic vyhrabat. Jako by ta díra byla bezedná.

<<< Les Alf

Moc mě to putování bavilo. Delta nebyl zrovna nejpřívětivější, ale takhle vlčice se mi líbí! Srší z ní dobrá energie. Zamyslel jsem se skoro nahlas. "Huh?" vrátil jsem se do reality, když Ricca promluvila. "Jo, to máš asi pravdu. Promiň, trošku mi uletěly včely," zasmál jsem se stydlivě. Potom jsem změnil pohled na vážný, protože jsem si nedokázal představit, že bych se tady snažil přežít tu krutou zimu. "Tý jo... to muselo být hodně náročné," podíval jsem se do země, "ale jsi dobrá, že jsi to zvládla. Já jsem rád, že konečně vytáhnu paty z úkrytu. Teda, jako, víš... že jsem celý život byl v Daénu. Takže to budeme mít hodně odlišné." Snažil jsem se situaci trošku zlehčit, ale nebyl jsem si jistý, jestli něčemu pomáhám, nebo naopak. Hrozně jsem se v tom zamotal. Pocítil jsem, že Riccu něco trápí. Než jsem se stihl zeptat, tak už mluvila o kořisti. Tak třeba později. Zapnul jsem svůj lovící mood (jestli se tomu tak dalo říkat) a 100% jsem se soustředil. "Pojďme na to! Nějakého ulovíme!" odpověděl jsem nadšeně.

Jméno vlka: Eren
Počet příspěvků: 2 (leden), 6 (únor)
Postavení: Sigma
Povýšení: /
Funkce: / (chtěl by být do začátku průzkumníkem nebo lovcem)
Aktivita pro smečku: /
Krátké shrnutí (i rychlohry): Přišel do lesu Alf, kde potkal Riccu, a poté i Deltu. Později se s Riccou vydal na lov.
Questy smečky: /

Jméno vlka: Nuntis
Počet příspěvků: 1 (leden), 0 (únor)
Postavení: Kappa
Povýšení: /
Funkce: Lovec
Aktivita pro smečku: /
Krátké shrnutí (i rychlohry): Zmatená se rozdělila od Arakana a prochází se teď po Nížině hojnosti.
Questy smečky: /