Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Její naivita a pohled na svět byly něco, co skutečně mohlo jednoho dne ukončit její život. Ezra se přestal tvářit neutrálně a spíše se začal mračit jak mu myšlenky jezdily a přemítaly se. Měl ji říct pravdu? Ne, neuvěří tomu. "Ne. Každý vlk není dobrý. Ne každý vlk se na tebe bude usmívat. Někdo ti prokousne hrdlo a ani se nestihneš nadechnout, aby si v něm to dobro viděla. Tak se sakra přestaň ke každému chovat jako ke kamarádovi nebo jednoho dne zemřeš." Měl sto chutí jí vzít kyslík z plic. Měl sto chutí jí nechat lapat po dechu. Ale místo toho se nadechl a odvrátil zrak. Docházela mu s ní trpělivost, ale pak si vzpomněl na sestru. Byla taky taková. Byla přesně jako ona a on teda musel posbírat veškeré zbytky své vyrovnanosti. Přestavil si vítr ve vichřici, která se pomaličku uklidňuje v jemný vánek. Nakonec se uklidnil. "Ta volba je na tobě. Jen ti říkám, že rozhodně tu není někdo, kdo by ti tyhle kecy trpěl. To že na tebe popel nezaútočil byl nejspíše zázrak. Ale jsou tu tací, kteří nebudou ztrácet okamžiky. Rohatá, šedavá, milost, úsměvavá... ani jeden by s tebou tolik neztrácel. Dávno bys tu ležela v kaluži krve. Takže co zvolíš, Zarreo? Přestaneš slepě důvěřovat každému nebo ti budu muset ukázat, co se stane?" Nebyla to výhružka. Bylo to nastínění toho, jak snadno se k ní jeden může dostat. "Protože čím blíže k nepříteli bude, tím lépe dostupné body budeš mít. Krk, kde máš tepny vedoucí do mozku, nohy které tě dokáží pěkně sabotovat, oči které by ti někdo mohl vydrápnout v okamžiku... to všechno jsou části, které mi tu vystavuješ a já, kdybych měl horší náladu bych toho využil. Hezky jeden bod po druhém." Hrál by si s ní jak kočka s myší? Možná.
Poslouchal dál její zbytečné kecy. "Zatím jsi prozradila toho na sebe až moc. Kdokoliv by tyhle informace mohl zneužít proti tobě. Další bod toho." Dával jí lekce místo toho, aby jí zakousl? Co se s ním stalo? Neustále trvala na nelezení jeho rodiny. Zavrčel. Zaměřil se na její krk. Mohl by jí navždy umlčet. "Nejsou tu. A když tu říkám, že tu nejsou tak tu nejsou. Život není takový jaký si ho ty vymyslíš." Vrčel čím dál více.

Neměl lhát. Kéž by on lhal. Jenže za ty roky, co už po téhle modré kouli chodil se naučil jediné. Že ne každý byl dobrý a že ne každý se s jedním bude starat. Což bylo nejspíše i případ zde. Sakra, jo ta by jí zabila. Ta by jí prokousla hrdlo. Narážel tím na tu vlčici se kterou před chvilkou strávil nějakou chvilku a která teď nejspíše kazila náladu někomu jinému. Od ní byl tak moc podrážděný. "Nelžu. Kéž bych lhal. Ale svět není milé místo a to, že jsi doteď měla sakra dobré místo na to, aby jsi se s tím nesetkala je zázrak... ne každý si bude s tebou chtít povídat. Ne každý bude poslouchat tvé žvanění. Jsou tu tací, co prostě... jednají dříve než myslí." Další narážka na tu vlčici. Ta mu asi hodně ležela v žaludku.
Zavrčel na ni, když znovu pokazila jeho jméno a raději to přešel. Nemělo cenu se tím stresovat. "Jenže jsou hory a hory nejspíše. U nás jsi udělal špatný pohyb a skončil jsi nejméně padesát metrů dole. Ve tvých horách se asi vlci jako ty nosili na packách..." Tvrdá krajina tvořila asi tvrdé vlky, ne? "Občas... ve smečce není něco jako mít rád a nemít rád. Jste spolu aby jeden nebyl slabý.... a co se týče mojí rodiny... mám je rád. Ale nejsou tady. Jsem tu sám." Rozhodně to byl on. Ego až na strop. Ale stále se Zarreou jednal hezky.

Tahle vlčice skutečně byla hlasitá. Až moc hlasitá, že by se nedivil tomu, kdyby jí někdo chtěl jen tak prostě odstranit ze světa. Však třeba taková Tania by tady nejspíše neváhala ani vteřinu k tomu, aby se jí zbavila. Označila by jí jako nicku a prostě by si kousla. Však už i jeho označovala jako nicku a to byl v plné síle. By se jí ubránil, ale tahle křehká dáma? Ani za mák.
Projel jí pohledem a vyfoukl vzduch čenichem. "Fajn, možná to takto fungovalo u vás ve smečce, ale tady nejsou skutečně milí a hodní vlci. Čím víc hluku děláš, tím větší záminku jim děláš k tomu tě zabít. Je to jen rada pro tebe. Ne každý tu je kamarád a znám pár vlků, co už teď by ti prokousli hrdlo za ty kecy." Třeba právě taková Tania či Riveneth. Ani jedna z nich neměla chuť k tomu, aby se ptali na otázky a nebo se drželi zpět jako on.
Ezra už to její přibližování nedal a proto mezi nimi zvedl hranici ze vzduchu, který okolo sebe nechal cyklit jako kolo. Měl takový osobní prostor, který jí mohl ublížit, kdyby se přiblížila. "Ezra, ne Erza. Je to jméno z mé země. Tak ho nenič." Protočil očima Ezra a nepříjemně zavrčel. Dával jí tím najevo, aby si na tu výslovnost dávala větší pozor.
Ptala se na to kde měl rodinu. Šlehl ocasem ze strany na stranu. Zamyslel se, jestli by to bylo skutečně dobré. "Daleko v horách. Za spoustou oceánů. A smečku tady... no řekněme, že ty nechceš moc poznat. Není to zrovna milá parta." Osvětlil jí lehce. Chaos. Ještě tak. Nevyvázla by živá.

Byl označen za vetřelce. To skutečně nebylo příjemné. Odkdy byl sakra vetřelec? To ona se tu chystala právě zemřít. Navíc to jak se ihned rozpovídala. Ezra ji nechal mluvit dokud konečně nemlčela delší dobu. Tak byl totiž vychovaný. Jinak jinak. Nechat vždy druhého domluvit. „Řveš, nejspíše tě nikdo nenaučil tomu, že takto o sobě dávat vědět je kritická chyba. Kord prozrazovat informace. A mluv pomaleji. Je neslušné si šlapat na jazyk a všechno tím pádem udělat nesrozumitelné." Upozornil ji jako první a šlehl ocasem. Jeho výška dosahovala maxima. Díval se na ni jako kdyby nechápal vůbec co se tím snažila říct. „Ne, neviděl. Ano mám rodinu, ano mám smečku a jmenuji se Ezra." Odpověděl ji nakonec na otázky jak u výslechu. Byl rád, že přeskočil to, jestli nebyl zlý. Tam by se jí odpověď nelíbila.

<--- Zrcadlové jezero (Přes Písčiny)
Známá pláž ho zavedla až k tomu průlivu, který musel zdolat. Vydal se tedy do něj dříve než bude příliv. Jenže když byl zhruba v půlce plavání zpět, tak už slyšel jak někdo huláká jak na lesy. Kdo to byl? Přitahoval na sebe tak akorát pozornost. Co když by toho někdo jako Tania využil? Nah, on byl rozhodně lepší než ta nafoukaná kr... no škoda slov a označení na ni.
Vyplaval a oklepal se. Jeho nadýchaná srst se tudíž naježila jako kdyby byla tvořena ostny. Vydal se za tou podivnou vlčicí, co se tu rozhodla řvát jako na lesy. Šedá. Vzhledově byla nevýrazná, ale svou ukecaností zajisté mohla vydat za snad všechny na ostrovech. Kord pokud řvala až na třetí ostrov pomálu. "Co řveš jak na lesy? Někdo, zlejší jak já, pro tebe přijde a zakousne tě. Tyhle ostrovy nejsou jen plné milých vlků." Šlehl ocasem a zadíval se na ni světlýma očima. Zdálo se, že měla vzduch stejně jako on. Kterým momentálně vysoušel svou srst tím, že z ní vyfoukával vodu. "Jsem Ezra a ty?" Když už tu hulákala, tak chtěl slyšet aspoň její jméno.

<-- Kočičí luka
Fajn, sem skutečně nikdo nechodil. Pach tu byl tak slabý, že se mu snad zdálo, že před Taniou tu dobrý půl rok nikdo nešel. Navíc se ani nezdály čerstvé stopy. Kdokoliv se chtěl skrývat o tomto místě rozhodně nepomýšlel. Podíval se na jezero a vydal se k němu. Zamručel a podíval se na svůj odraz. Nic speciálního. Prostě voda a Ezra nebyl někdo, kdo by věřil na pověry. Proto sklopil hlavu a napil se. Napil se a tím svlažil své hrdlo. Spokojeně zamručel. Voda mu bodla. Začínala se mu motat hlava tím jak dlouho nepil. Měl by si stanovit lepší pitný režim a lepší režim na jídlo, jinak bude mít do budoucna problém. Spokojeně si olízl čenich a podíval se všude okolo. Tania stále nebyla k nalezení a tak měl klid. Nebude se s ní dál muset bavit. Ale jak se zdálo, tak tím jeho výprava na tomto malém ostrově končila. Dál už byli místa co viděl. Proto jen zamručel a vydal se přes pláž k vodě.
--> Průliv (Přes Písčiny)

<-- Sakura (Přes Malé hory)
Tania tu rozhodně šla. Její nechutný pach táhnul snad ještě teď. A to jí možná lehce schválně dával náskok. Nechutná vlčice, která neměla ani kapku inteligence, ale bohužel do bratrů se nemohlo útočit. Kdo tohle pitomé pravidlo vymyslel? Ale ono asi dávalo smysl. Členi do Chaosu nerostli na stromech a těch, kteří by zabili bez mrknutí oka taky moc nebylo. Sakra, možná měl Ezra zvolit lepší smečku, ale jeho ego mu to nedovolovalo. Nedokázal by poslouchat, jak se po něm nějaká pseudo alfa plná mindráků vozí. Byl kvůli tomu špatný? Ne. Spíše velice morálně šedý. Jeho rozhodnutí prostě upřednostňovala jen jeho. A možná momentálně i tu podivnou vlčici, co mu tak moc dokázala pomotat hlavu. Co by vlastně dělala ta její sestřička? Asi by tuhle povedenou velice rychle vydědila.
Tahle louka se mu nezdála nějak speciální. Sem tam v dálce viděl kočku vyššího levelu, ale stačilo na ní zavrčet a ona se raději zbaběle vytratila.
--> Zrcadlové jezero

<--- Malé hory
Fajn, kdo by mu mohl přestat házet ty hory pod nohy? Však tyhle ostrovy nebyly nic jiného než jedna velká hora nebo louka. Lesů tu bylo pomálu, aspoň dle jeho názoru a jezer ještě méně. Kdo si tu pak měl vybírat místo pro úkryt, když to bylo takto mizerné? Zamručel nespokojeně. Navíc sem na ten ostrůvek by byla bolest se dostávat. Chce to někde na hlavních ostrovech. Možná už měl v hlavě místo, kde by to bylo to nejlepší. A navíc by to Camyia měla blízko ke své smečce. On by taky pak páchl jako její smečka a snadněji by se na ní házely věci. Ale zase nebylo by to až moc velké bratříčkování? Někdo by mu měl dát definici toho a jestli právě ono nedělal. Zamručel a zastřihal uchem. Možná tu Tania šla před ním, ale rozhodně se nerozhlížela pořádně. Tyhle ostrovy byly krásné.
--> Kočičí louka (přes Malé hory)

<---
Podíval se na ni a zamručel. Když se neuměla chovat, tak nejspíše nebude na ni plýtvat slovy, které by ani její mozek nedokázal zpracovat. Protočil očima znovu a udělal dalších pár kroků dopředu. Podíval se na Taniu. Ptala se ho na Namarey. "Jo, ale víc ti neřeknu, jelikož si to připravuju až na sraz. Rád bych tam měl víc komplexní informace, až je z tý naivní vlčice dotáhnu. Myslí si, že jí mám rád a že ji nevyužívám. Hah." Co ale on už netušil bylo to, že jí taky propadal. Propadal ji jako když jeden šlápne na zamaskovanou díru. Safra, možná ta dáma z pouště na něj použila nějaké kouzlo. "Ten s tím debilním jménem... Excelsior či jak se jmenoval je stejně mrtvej, údajně. A já Úsměvavé věřím, že s ním zatočila." Podotkl a šlehl dlouhým ocasem ze strany na stranu. Však oni poznají kdo je zrádce, který si zaslouží zemřít či jestli se nějaká informace hodí na to, aby ji řekli Alfám. Pak společenstvo bude hlasovat.
Tania šla napřed a on si mohl oddechnout. Konečně nebude muset řešit takovou blbku. Nazval by ji snad i hůř. Proto se chvilku zdržel a čekal až mezi nimi bude dobrý odstup na to, aby pokračoval.
--> Sakura

Uchechtl se tomu, co ona řekla jen co odpověděl on. "Rozhodně mám vyšší inteligenci než ty." Odpověděl jí na to s menším úšklebkem. Rozhodně si tím koledoval aby po něm skočila, ale on by jí dokázal momentálně asi srazit jen tak hřebínek, že by souboj neměla lehký.
Ušklíbl se nad jejími dalšími slovy a spíše je ignoroval. Tahle vlčice měla ego snad ještě větší než on. Pokud se jednou rozmnoží bude litovat jejích dětí. Protože ty nejspíše budou trpět s takovou matkou.
To co řekla jako dalšího ho pobavilo. "Slabá smečka není nutně plná slabých vlků. Stačí i menší počet než třeba deset. S tím jak malý se tento ostrov bych to neviděl na smečku o velikosti té pouštní. A to ta je dost malá. Spíše něco ještě menšího. Pokud by tu nějaká byla netypoval bych to na více než pět... možná i méně silných členů." Protože jaký slaboch by si zakládal dobrovolně smečku. To nebylo zrovna ještě logické. Kord když si Tania přebírala slova dle svého. "Tohle je ideální místo pro úkryt. Poznáš nějakého z těch zrádců?" Protože to by se hodilo. Hodilo by se vědět na co se mají zaměřit.
--> Malé hory

<- Průliv
Jednou zemře. Uchechtl se tomu jako kdyby nemohla říct snad ještě větší kravinu. "Ano, zemřu. A co s tím má co dělat můj úsměv? Zemřu nejspíše na stáří a nebo šlechetně v bitvě, ale to nemění nic na tom, že zemřu poklidně s vědomím, že jsem udělal vše, co jsem mohl. Není to katastrofa, neberu to jako katastrofu. Tohle byl de**lní argument... něco lepšího tam nemáš?" Zeptal se jí znuděně Ezra. Ještě teda vynechal nemoc, ale nemyslel si, že tu na ostrovech se něco takového dělo. Nechtěla jeho kecy. Uchechtl se tomu pobaveně. "Nedokážeš přetrpět, že někdo má na tvé řeči argumenty? Docela ironie, Tanio. Čekal jsem, že budeš... méně horkokrevná. Horkokrevnost vlky zabijí dříve než úsměv." Ezra byl někdo, kdo dokázal tancovat na tenkém ledu a ještě vyváznout jen lehce mokrý.
Popere se s tím originálním způsobem. Ušklíbl se tomu. Přešel to ladně. Nevěnoval tomu další reakci. "Vzhledem k tomu, že to odděluje od pevniny docela silný mořský proud, soudě dle vln, tak bych očekával že se tam vlk bez plné síly nedostane. Což by mohlo být ideální místo pro úkryt zrádců nebo nějaké malé slabé smečky, která by šla rychle rozvrátit." Zamýšlel se nad tím zcela vážně. Na mýti nevěřil, ale na chytré schovky? To ano.
Navíc přeplavat pro něj průliv nebylo zase tak těžké. Na druhé straně se začal oklepávat.

Podíval se na Taniu a povytáhl své obočí. Neuvědomovala si to snad? Tahle vlčice byla sebevědomá, ale jak se zdálo, tak rozhodně nebyla obdařena inteligencí. Měla jen surovou sílu, ale ta jen někoho mohla zachránit před nebezpečím či někomu slabšímu ukončit život, ale v reálném světě je třeba využít i trochu inteligence. Jinak by jeden mohl taky skončit obehrán. "Svět není jen o surové síle. Jednoho dne budeš obehrána. A zemřeš. Jednoho dne ti nepomůže tvoje ego a ani to, že jsi silná." Ušklíbl se na ni a šlehl ocasem. Ale to ona zajisté musela tušit. Nezdála se zase tak blbá na to, aby si neuvědomovala všechno. Spíše jen zaslepená vlastním egem, které převyšovalo její inteligenci. "Nepřítel může být různý a čím více informací o něm zjistíš, tím lepší to pro tebe bude. Pokud chceš útočit na smečku, proč to dělat způsobem, který by tě mohl zabít? Proč ji prvně neprozkoumat a až pak zaútočit na jejich slabé místo? Od toho se hodí se umět i usmívat. Protože zlé vlky ostatní trestají." Podal jí tuhle životní lekci. Vydal se opatrně k vodě a podíval se na to, co se zdálo být za ní. "Je jen na tobě, jak se s tímto popereš. Věřím, že nejsi blbá a v boji jsi skutečně třída, ale život není o tom, se jen poprat a říkat tomu, udělání dobrého jména. Je to hlavně o tom, získat informace o nepříteli a pak ho díky nim rozdrtit. Není nic více slastného než rozdrtit nepřátele jejich vlastní slabinou." Mrkl na ní Ezra. "Teď pojď. Zjistíme pro Chaos jestli se na tom třetím ostrově nenachází něco potřebného. Jednoho by to snadno mohlo zabít, ale ve dvou? Občas musíš polknout žluč a přežít i nechtěnou společnost ve svůj prospěch." S tím se tedy vydal do vody.
-> Písčiny

Sledoval jí světlýma očima jako kdyby ji snad hlídal. Každý její další krok. Než mírně nakrčil čenich. "Kupodivu bych řekl, že když jeden chce potkat někoho konkrétního, tak se to neudá, ale na... různé vlky rozhodně narazí." Nebyla to urážka, spíše poznamenání toho, že toužil vidět někoho zcela jiného. Někoho, koho se snažil zlanařit do Chaosu.
Ušklíbl se jejím dalším slovům. "Ne, občas jeden zjistí, že k některým ten úsměv nemusí hrát. Nač taky, když ty jej neuvítáš a spíše se budeš tvářit jako kdyby celý svět byl špatný?" Ezra nebyl blbej jako byl Xaden. Tento vlk byl inteligentní. Byl jedním z těch, kteří neusínali na vavřínech a drželi si své nepřátele blízko, ale přátele ještě blíž. Věděl, že nejvíce se zrada dala očekávat od kruhu přátel právě. "Ovšem se správným úsměvem se můžeš vetřít do správné společnosti a získat informace za kteří by jiní platili snad vlastními potomky." A nebo se stačilo vyspat s Alfou.

<--- Kvetoucí louka (Přes Temný les)
A tak konečně dorazil na místo, kde cítil dalšího člena Chaosu. Tania. S tou se vlastně účastnil té akce na toho blba. Zabití vlka nebylo něco, co by se mohlo stát každý den. Překvapeně se tomu poušklíbl. Nemohlo by se snad něco takového odehrávat častěji? Teda ne že by se vyloženě nudil. Překvapeně se podíval na Taniu. Zdála se mu podrážděná. Jako kdyby jí něco nesedělo. Nestalo se jí snad něco? Hmm, co by jí mohl říct, aby jí potěšil? Ne, nejspíše se tato šedavá vlčice nedala potěšit. Teda nic proti, Tanio. Jen jsi složitá jako všechny ženy. A hlavně ta snad jeho. Sakra, měl by na ní přestat myslet.
Udělal k ní pár kroků. Zarazil se a přesto se tedy pokusil usmát. "Zdravím, Tanio. Nečekal jsem, že se takto velice brzo setkáme po našem... vraždění." Podotkl k ní Ezra a slabě se na ní usmál. Ne, tohle bylo až moc sladké. Zašklebil se tomu.

<--- Temný les (Přes Hraniční pohoří)
Tahle louka nebyla zase tak špatná, jak si to pamatoval. Jak si to velice pamatoval tak živě z momentů, kdy tu balil zrovna tu kočku. Sakra, proč všechny jeho myšlenky byly ohledně Cami? Proč to celé se muselo týkat jí? Zaskuhral. Nemohl to ani vyvrátit, že v tom byl až po uši. Protočil očima v moment, co se jeho nožka zabořila do bláta. Takže během toho, co byl ve svatyni, tak muselo pršet. Nějaký jarní deštík se odehrál. A on to nezažil, protože byl v té podivné neustále měnící se místnosti.
Zastavil se na pár minut, aby se mohl podrbat za uchem. Měl blechy? Možná. Netušil ani jestli to bylo pravdivé. Snažil se prohlédnout si svou srst, ale nedařilo se to jemu samotnému. Pak si bude muset říct své družce. Byla to snad ona? Nebyla to ona? Zamýšlel se nad tím stále.
--> Průliv (Přes Začarovaný les)