Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Nico

Pohlédl jsem na svého učně a při tom si ho změřil pohledem. Byl chápavý, dokonce mi i rozuměl, učil jsem ho to nejdůležitější na světě. "Ne! Nikdy nikam nespěchej, i když budou ostatní spěchat!" Ihned jsem ho zastavil a zazubil se. "Chápeš, oni ať si běhaj kam chcou, když se jim chce. Vysílí se, budou unavení a pak prd zmůžou. Ale pak jsme tu MY! My pomalí, plní sil. A jsme možná rychlejší, než všichni tihle vlci, co se ženou za zvěří. Ale nemusí to přece vědět, nebo snad ano? Nech si nějaký tajemství!" Chudák já, já který nepředběhne nejspíš ani slimáka. Ale nevadilo mi to, nikdy mi nic neuteklo. A vzadu jsem se cítil mnohem lépe. Dopředu ať jsi jdou ti, co se chcou hnát za sny a kdo ví čím. Já měl rozhodně jiné priority. Stačilo mi jídlo a teplá postel.
Možná jsem si trochu naběhl, ale to bych nebyl já, kdybych se z toho neuměl vykecat. "Že bude zneužívat tvých kvalit! Nesmíš jí ukázat, že jsi silný, nebo rychlí. Pak tě bude posílat plnit úkoly. Takhle, když tě dala mě na starost, znamená to, že si o tobě myslí, že jednou budeš tak super ochránce, jako já! Což máš fakt štígro! Kdyby tě dala třeba Vinovi, panečku to by ses normálně nezastavil!" Vino byl tak atletický vlk! Tak akční! Uměl všechno mnohem líp jak Liss. Liss stála za prd, byla to vlčice, vlci jsou lepší. Mnohem lepší. Vlčice tě koušou jen do koulí....Nico se ale o Vina zajímal, očividně s ním ještě nevedl žádný velký rozhovor. Což určitě napravíme! "Vino je chápavější! A je prostě lepší, vlci jsou lepší, vlčice jsou prolhaný a jen ti ublíží! Dřív nebo později, vím o čem mluvím! Měl jsem kámošku Phoenix jo, to byla ale paní domina! To ti povím. A víš co? Normálně mě rafla do zvonku!" Vyhrkl jsem to na Nica a nenapadlo mě, že je to mladej vlk. Nejspíš ani netuší, na co ten zvonek vlastně má, ale nebudu ho podceňovat, protože... ani já to ve svých letech nevím. Líbil se mu více Vinův řetízek a rozhodně ho víc chtěl. Já si nad tím hlavu nelámal a i tak jsem mu ho narval na krk. Ten můj byl o dost hezčí a lepší! Stále mi připomínal, co je v mém životě důležité. "Je to symbolika Nico! Je to to, co je pro mě úplně nejdůležitější! Nosím ho, abych nezapomněl, že jsem uctívač Jedlíků!" Zazubil jsem se. Celkem mu sekl. "No... kde jsem ho našel, já ani nevím kde jsem ho našel. Asi jsem spal a prostě se objevil." Zazubil jsem se. Moc jsem si to nepamatoval, kde jsem k němu přišel. Ale odněkud se musel přece jenom ukázat. Nejistě jsem těkl sem a tam. Moc často jsem nechodil ven, ale když už... tak jsem Liss pořádně pomluvil s každým, koho jsem potkal.
Horlivě jsem přikyvoval jako panáček v autě. "Přesně tak." Řekl jsem ohledně pijavice na téma Liss. "Vino to nevidí! Má asi růžový brejle nebo co, ale on na to jednou přijde víš?" Zakřenil jsem se. A mým úkolem je je od sebe držet prostě co nejdál. Vino má na mnohem lepší vlčici, než je Liss! Pche! Ten by mohl mít i pět vlčic, i když nevím co by s nimi dělal. Asi je nejí, nebo jo? "Mě taky zneužívá, to se neboj. Dřív hodně, ale... ale vypracoval jsem se! A dostal jsem funkci ochránce!" Řekl jsem rozhodně. "Ale dřív jsem se taky musel zapojovat do lovů, ale teď jsem povýšil. A všichni támhle ti jsou pode mnou, chápeš? Já můžu bejt tady, protože jsem si to už zažil! A tam jsou Lovci a pak ti ostatní!" Zakřenil jsem se. Ty jo, to jsem vymyslel fakt dobře. Nico chtěl být jako já a Vino. To by byla skvělá kombinace! Nico kdyby byl náš syn, byl by prostě boží. Nedělal by vůbec nic a pomlouval by, kde by mohl. Ale já si ho vycvičím k obrazu svému. "To rád slyším mladej, neboj! Naučím tě všechno, co vím!" Zazubil jsem se.

Nico

Měl jsem co dělat, abych Nica dohnal. Měl jsem skoro záchvat! Hned jak jsem se za ním hrnul, stačil jsem sežrat možná tak dvě mouchy. Ale i tak mi žaludek řval od bolesti a hladu. Měli by si pohnout. Poznamenal jsem směrem ke skupince vlků, kteří se pomalu chystali jít na věc. Nico se naštěstí zastavil a tak jsme se společně utábořili daleko od ostatních. Ale stále blízko, abychom na ně viděli. Měl jsem Nica na starosti, proto jsem mu musel dát veškeré cenné rady, které jsem měl! "Oni si totiž myslí, že jsou děsně rychlí. Ale nikdy nic ti v životě neuteče! Na všechno je vždy spousta času!" Zalápal jsem po dechu a vyvaloval si tak svůj pupek. Nico si nepamatoval, co říkal ten černej vlk se zeleným náhrdelníkem. Ihned jsem po něm střelil pohledem. "Kamaráde tak to ti řeknu! Ten černej vlk se zelenou cetkou je Vino! A je to úplně ten nejlepší, ultra-mega super, čupr vlk na světě! Ale má to háček víš... Liss ho zneužívá! Kdykoliv je uvidíš spolu, normálně se tam vetři! Nesmí zůstávat spolu, nedělá to dobrotu!" Vysvětlil jsem Nicovi a při tom ho poplácal po zádech. To bylo velmi důležité, aby věděl. Nikdo, opakuji NIKDO nemohl nechat Vina o samotě s Liss. Jednou to tak dopadlo no a... a dopadlo to jak to dopadlo! Na to měl mladý vlk ještě dost času. Osobně jsem taky netušil, jak to dělaj včeličky, na tož vlci.
Očividně ho ale více zajímali ty zajímavosti a skvosty, co měli ostatní vlci. Naklonil jsem hlavu na stranu. "Co má Vino to fakt nevím, ale já! Koukej! Jakej krásnej kus žvance, ale má to háček ,není to jedlý. Je to tvrdý jak kámen!" Řekl jsem a při tom jsem to chytil a práskl s tím o vlastní hlavu. Ozvalo se jen hlučné CINK. V hlavě jsem toho moc neměl, takže se to ozvalo pěkně nahlas. "No já to... tak nějak dostal, našel asi. Chceš si ho zkusit?" Vyhrkl jsem nadšeně a už ho dával na krk Nicovi. Nehledě na to, že jsem ho možná trochu i přidupnul. Byl taky korba, ale já měl prostě špeky a sílu si neuvědomoval. Jako kočička a pejsek, co vařili dort. Nico se ovšem viděl spíše se šálou. "Šály jsou pro báby, pro pořádný chlapy jsou takový krásný skvosty!" Zazubil jsem se, byl jsem na svůj náhrdelníkk hrdý! "Pijavice? Ty nevíš co je pijavice? Pijavice je vlčice, která využívá ostatní na práci! A při tom si někde válí špeka!" Zazubil jsem se. A opravdu jsem se u toho chichotal jak blázen. Měl jsem zase parťáka na pomlouvání Liss, panečku teď si to užiju! A ona má plné tlapy práce z lovem, ta bude čubrnět co mu všechno nakukám. "Liss je totiž ve skutečnosti děsně líná a musí za ní vlci všecko dělat. Tyhle lovy sou jen na oko, aby nevypadala tak neschopně víš?" Zašeptal jsem jí a při tom se zase začal chichotat.
Pak už jsem jen se zavřenýma očima přikyvoval. Div jsem neusnul. Už mě to začínalo brát, dokonce jsem stačil i párkrát zachrápat nahlas. Nicův hlas mě ale zase donutil být vzhůru. Pootevřel jsem oko a mrkl na něj. "Zkus si to! Musíš vnímat ušima víš? Poslouchej a pak uslyšíš celý průběh lovu! Je to mnohem... intenzivnější, než když na to koukáš! Koukat umí každej. Pěkně zavři oči a...." A zase mě to začalo brát. Hlava mi lehce padala, ale ještě jsem se držel! "Teď máš mě," řekl jsem. "Budem bezva dvojka, uděláme díru do Daénu, společně budeme znamenat něco! Uvidíš!" Zakřenil jsem se. Jo, konečně jsem měl parťáka!

// Daén, loudavý tempo - Freki čumil

Pelášil jsem za Nicem, který hnal co mu síly stačily. Zadýchaně jsem se za ním valil a proklínal všechny svaté, i nesvaté na této planetě. "Zpomal mladej! Vždyť mi uženeš infarkt!" Zaječel jsem jako holka. Konečně jsem v dálce viděl skupinku vlků. "Musím ti něco říct!" Ale on neposlouchal a šel dál. Bylo jich tu celkem dost, takže jsem se nechtěl zapojovat do lovu. Možná když budou chtít pomoct s odnesením, tak bych se tam mohl vecpat. Ale víceméně jsem měl v plánu si lehnout na báchor a nic nedělat. "Jsem tu už pár let, Nico. Tady i ve smečce a přišel sem sám. Pak našel Liss, je to pijavice! Nikdy nedělej všechno, co ti řekne!" Zašeptal jsem mu a dával mu do hlavy bludy.
Postavil jsem se kousek od ostatních, ale při tom si hledal nějaký vhodný místo na vylepení špeku. "Tak jo, my tu budem sedět a čumět. To je ta nejlepší práce na světě, víš?" Konečně jsem našel vhodný místo na nějakým šutru. Vyskočil jsem nahoru a vyvalil pupek. "Důležitý je se dívat, jasný? A jakmile bude lov u konce, musíme co nejrychleji zdrhnout, jinak nás Liss zaúkoluje taháním mrtvol. A věř mi, že je to celkem štreka." Poplácal jsem se po pupku. "Vidíš dobře?" Zeptal jsem se a sám měl zavřený oči a odpočíval. Unavovalo mě se na ně vůbec dívat! Byli to takoví atleti! Občas jsem ale zvedl očko a díval se, kde je Vino. Naštěstí to vypadalo, že bude daleko od Liss, takže jsem byl v klidu. Ty dva nesmí nikdo nechat o samotě i jen na minutu! Liss mu pak vymývá mozek. "A ty seš vlastně odkud mladej?" Zamrkal jsem.

Sledoval jsem Liss, která očividně pochopila špatně to, oč jsem jí žádal. Místo toho jsem na krk dostal mladého vlčka, velmi krásných tvarů. "Nazdar Nico! Já sem Freki!" Taky jsem se horlivě představil a při tom se křenil jako měsíček na hnoji. Očividně byl Nico více zapálený do samotného lovu, než já. Já totiž věděl, že to znamená jen práci a unavené tělo. "Cyra?" Zeptal jsem se na podivné jméno a naklonil při tom hlavu na stranu. To jméno mi nic neříká, ale možná jsem jí potkal, když jsem kroužil po hranicích. A dělal, že něco dělám, i když jsem nic nedělal. Ptal se, jestli i já mám nějaký kamarády. "Jasně, já jich mám, pche!" Zakřenil jsem se. A klidně mu je všechny ukážu, ale ne naráz. Většina totiž byla někde pryč. "Jedno si musíš zapamatovat!" Vyhrkl jsem na Nica. Ale ten už mě táhnul na tu pláň, kam zamířili i všichni ostatní.
Chtěl jsem namítnout, že by tady měl někdo zůstat. Ale to už se mi bílej zadek ztrácel mezi stromy. Hloupé mládí! Nesnáším tě Liss! Zavrčel jsem směrem na ni. Ta vlčice panečku, ta mi ale pila krev! Najednou tu bylo vylidněno.

// Ostří zrak, loudal

Vino, Lissandra a jiní...

Seděl jsem ve křoví a bedlivě pozoroval Liss a Vina. Jak se k sobě tulí, je to normální? Má ho úplně v hrsti, měl bych něco udělat! Upozornil jsem sám sebe. Už jsem chtěl vylézt ven ze svého úkrytu. Slyšel jsem ovšem něco o lovu, čímž jsem ihned zůstal stát štronzo jako socha, která byla jasně vidět. Polkl jsem na sucho a zase jsem zafičel zpátky do svého úkrytu ve křoví. Najednou se to tu začalo hemžit vlky. Střídal jsem pohled z jednoho na druhého, většina mi nic neříkala. Nebyl jsem daleko, možná tak dva metry, takže jsem to měl jako na zlatém podnose. Perfektní, Liss je zaneprázdněná, nevšímá si Vina. Mého ultra mega nejlepšího kámoše. Mohl jsem si ho klidně ukradnout a taky jsem to měl v planu!
Jako největší šéf jsem vyskočil ven, pupek se otřásal v základech. Když v tom jsem ze strany Liss slyšel moje jméno. MOJE JMÉNO. Ihned se mi zježily všechny chlupy a já na sucho polkl. No do pr... Tohle bylo nejhorší vpadnutí do hovoru, jaké jsem kdy viděl. "Slyšel jsem své jméno Liss!" Vrhl jsem se přímo mezi Liss a Vina a tím je tak trochu 'posunul od sebe' a nacpal jsem tam sám sebe. Jako takový klín. "Ahoj Vino!" Zavrtěl jsem ocasem a při tom se na něj křenil, jako měsíček na hnoji. Když jsem ale naklonil hlavu k Liss, zase mi ztvrdla tvář. "Potřebuješ něco Liss? Já si říkal, že mrknu na hranice... zkontroluju jeskyni. Víš jak, takové ty normální věci. Ale máš na pilno, tak si mi určitě chtěla říct, ať... ať to tady hlídám o to líp, že?" Zamrkal jsem. A ignoroval ten hovor o lovu, to se mě určitě týkat nebude. Vedle Liss stál i sněhově bílý vlk. Panečku ten měl taky bombastickou figuru, stejně jako já! "Dobře, Liss nemusíš nic říkat! Úplně to chápu! Neboj les je v těch nejlepších rukou!" A už jsem se otáčel k odchodu, jenomže to asi nebude tak... jednoduché.

Probudilo mě bolení bříška. Čas se najíst! Uvědomil jsem si. Vyskočil jsem na nohy, takhle bych to přímo nenazval... chvíli to trvalo, než jsem se poskládal. Pupek se mi jen zvětšoval, ale to byla potřeba. Blížila se zima a já si musel udělat zásoby. Celoroční, vlastně i na příští rok. Zamrkal jsem a pomalu se zvedl. Ve vzduchu jsem cítil celkem hodně pachů. Zdálo se, že jsem nové tváře neodradil od toho se sem přidat. Polkl jsem. Sakra! Zavrtěl jsem se. To ne, Liss je zpátky a nejspíš už začla makat. Vlci na území, VLCI NA ÚZEMÍ! To smrdí prácou! V hlavě mi to hulákalo a šrotovalo jako o život. Ach, jak to léto bylo krásné, nikdo tu nebyl, byl tu klid. Mohl jsem flákat co se mi zamanulo a dělat si co sem jen chtěl. Jen ležet, odpočívat a žrát.
Ihned jsem se dal do pohybu. Měl bych si najít nějaký lepší úkryt, takhle jsem byl dost dobře na ráně. Ale zase bude mít více otroků na práci, třeba mě ani nevezme na to, co chystá. Bez tak chystá zase lov. Protože Liss chce lovit furt! Protočil jsem očima a frkl. Má nálada byla hned o něco špatnější.
Prolézal jsem mezi stromy a hledal něco zajímavého. Vlastně jsem hledal jídlo, ne něco zajímavého. V dálce jsem viděl Liss, ta její červená hůčka nešla rozhodně přehlédnout. Ihned jsem přiskočil do křoví, to se zakymácelo a spadlo z něj několik listí. Byl jsem nenápadný, jako ryba na souši. To je Vino! Vino musí utéct! Šmankote! Nemůžu ho tam s ní nechat samotnou! Vždyť ho úplně vysaje! Vino je můj kámoš! Vyvalil jsem oči, ale zůstával ve svém děsně tajném úkrytu. Sledoval jsem je, velmi bedlivě.

Meno vlka: Freki
Počet príspevkov: 19
Postavenie: Delta
Povýšenie: x
Funkcia: Ochránce
Aktivita pre svorku: Žádná hrůza
Krátke zhrnutie (i rýchlo hry): Freki se na jaře seznámil s Razielem, se kterým chvíli cestoval. Drbal a snažil se mu vysvětlit, že Daén pro něj není to pravé místo. Pak se vrátil zpátky domů a od té doby jen žere a spí. A hledá dobrou duši, která ho nakopne k životu.
Questy svorky: Něco začal, pravděpodobně nic nesplnil... Je na to příliš unavený.

Meno vlka: Tebeth
Počet príspevkov: 24
Postavenie: Sigma
Povýšenie: x
Funkcia: Hraničář, nezahráno
Aktivita pre svorku: Hlídal les v době matčiné nepřítomnosti.
Krátke zhrnutie (i rýchlo hry): Tebeth žije pro smečku, čímž se 90% zdržoval v lese. A hlídal ho před žádnými návštěvníky. Mezi tím stihl jít s Liss na lov. Odtáhl pak sám kořist do jeskyně. Nadále ho milovaná matinka vykopla poznat svět. Teď scestuje se Sillarei.
Questy svorky: x

Za Solari asi výplatu psát nebudu, stejně nebyla v lese.

Chrápal jsem u jezera, nožky jsem měl nahoru. Občas ze mě vyšel nějaký ten výpar, díky mému dobrému zažívání. Probudil mě až hlad. Když jsem se přetočil zpátky na nohy a rozhlédl se, byla stále noc. Ale už pomalu v dálce svítalo. Čas na snídani! Uvědomil jsem si a mlsně se při tom olízl. Zvedl jsem svůj tlustý zadek od země a pořádně se protáhl. Pupek se mi houpal sem a tam. Dneska bude bezva den! Jako každý, když je Phoenix pryč. Zazubil jsem se. Měl bych mrknout do zásob! Měl jsem hlad a na lov jsem byl moc líný. A určitě byl někdo na lovu. To co ulovila Liss s Tebethem, toho už moc nezbylo, vkradl jsem se tam totiž nedávno. Ale možná ještě nějaká to kost by tam zbýt mohla.
A tak jsem se valil a nesnažil se být ani nijak tichý. Když v tom jsem u hranic na někoho narazil, doslova. Ihned jsem lápal po dechu a přední tlapkou jsem se chytal za srdce. "Pane bože Liss!" Rozhlížel jsem se, velmi rychle, sem a tam. Chtěl jsem se schovat, ale to byla blbost, protože jsem tu už byl. A nebyla tu Liss sama, měla u sebe nějaké další dvě vlčí osůbky. Vyvalil jsem oči a nedopatřením a vlivem nervozity jsem upustil trochu větší prd. "O!" Tlapu ze srdce jsem si dal na tvář a cítil se moc trapně. Netušil jsem, co si teď myslet, trapná chvilka, to já rád. "Dámy, mé jméno je Freki! Jsem hrdou deltou a ochráncem této smečky!" Vypnul jsem hruď a pak si dal tlapu tak, aby mě Liss "jakože neslyšela", takže jsem šeptal jen k nim. "Ale nebojte, jsem hodnej! A kdyby Vás Liss verbovala na lov, nebo na něco... tak já tu nejsem, ok?!" Zašeptal jsem a při tom se chichotal jak malý kluk. "Tak já jdu, myslím že mám obchůzku!" Zazubil jsem se na Liss. Zamrkal na ni a jak rychle jsem přišel, tak jsem se zase vypařil.
Poodešel jsem pár metrů, aby Liss viděla jsem opravdu šel na tu obhlídku hranic! No... šel jsem asi deset minut a pak mě začly bolet nohy. Někdo to udělá za mě. Jsem moc vyčerpaný. Byl jsem v pohybu dohromady asi patnáct minut, jak vyčerpávající. Lehl jsem si a zase rádoby usnul.

Přihlouplý úsměv mi nechyběl hned po té, co jsem se probudil. Spal jsem dlouho, hodně dlouho. A cítil jsem se opravdu velmi ale velmi unavený. Převalil jsem se na druhý bok a zamlaskal. Asi bych něco snědl. To byly ihned první myšlenky, které se mi honily hlavou. Ach, jak nečekané. Nic jiného jsem taky neuměl. Nevnímal jsem zdejší pachy, ale určitě se nic zvláštního nedělo. Divil bych se, kdyby jo. Otevřel jsem chladně modré oči a rozhlédl se. Les stál, nic nebylo vypálené, jen byla noc. Takže vlastně se nic neděje, pohoda.
Převalil jsem se zpátky a snažil se znova zabrat. Ale už to tak moc nešlo. Že by tady něco nesedělo? To se mi nechce věřit. Nakonec jsem svůj líně tlustej zadek zvedl a zamířil k vodě. Chtěl jsem se trochu osvěžit, měl jsem v tlamě úplné sucho. Nejspíš by se mi tam zasekla i moucha, kdyby letěla kolem. Jezero naštěstí nebylo daleko, asi tak pět kroků, protože jsem u něj zrovna spal. Hlavu jsem sklonil a napil se. Voda byla chladná a velmi mi zlepšila náladu. Pak jsem se vrátil zpátky na souš a lehl si. Díval jsem se před sebe.
I když jsem si to nechtěl nejdříve připustit, cítil jsem se odpočatý. Což bylo celkem divné. A tak jsem tam jen tak ležel a sledoval, kde se co šustne. Snažil jsem se oči unavit, ale ve tmě to moc dobře nešlo. Tady chcípl pes, fakt... ta Liss se o to tady vůbec nestará! Bréca jedna... a kde je ten její štramák? Hm? Taky fuč! Jako bych to neříkal. Ty mladý lásky v dnešní době nic nevydrží. Zavrtěl jsem ocasem. Šlo to z kopce ale já raději přemýšlel nad nějakou dobrou pečínkou. Přesně takovou si dám, snad bude v úkrytu nějaké maso!

// Furijské hory, přes les Alf

Došel jsem domů, nohy se mi rozprskly do všech stran. Byl jsem zcela vysílený z toho táhání kamzíka na zádech. Ten se mi skutálel ze zad a já se tak díval na mrtvolu, na kterou se během chvíle snesly mouchy. "Né! Moje kořist! Kšá kšá!" Zavrčel jsem na mouchy a začal jsem tlapkama máchat kolem. Nebylo na co čekat, ihned jsem se pustil do jídla. Nač jinak bych si to sebou nosil? Měl jsem hlad jako vlk. Trhal jsem jeden kus masa za druhým. Za chvíli jsem byl celý od krve, ale to mi nikdy nevadilo. Měl jsem krásné ještě teplé maso. Zůstalo teplé, prošel jsem lesem celkem rychle. Zvíře mohlo být mrtvé maximálně tak půl hodiny, což oběhový systém zvládl s přehledem.
Pak jsem si lehl na zem a úhledně si při tom spořádal tlapky. Tak jo, teď počkat na Liss! Já jí vyčistím žaludek! Zase tady není! Zamračil jsem se. Už jsem na ni byl opravdu hodně naštvaný. Ten její lajdácký přístup tenhle rok byl opravdu strašný. Sklesle jsem se při tom zaxichtil a snažil se jí napodobit. Ani jsem nepotřeboval společnost, stačil jsem si jen já sám.

// Němé údolí

Chladný vzduch mě přivítal během několika dalších minut. V horách to bylo o něco lepší, než v nížinách. Ale i tak jsem cítil nesnesitelné horko. Kdyby se vlci potili, nejspíš bych měl pod sebou už celou kaluž. Naivně jsem si myslel, jak to všechno hravě zvládnu. Že je to jen pár území. Ale čím blíž jsem k lesu byl, tím víc mi přišlo že je dál.
Protáhnul jsem se. Měl jsem to v hlavě celkem srovnané - jestli se to tak teda dalo nazvat. Zavrtěl jsem proto krátkým, ale pěkně tlustým ocasem a tak podobně zaujal pozici i můj zadek. Nadšeně jsem se rozhlížel kolem dokola, že bych viděl nějakou kořist, kterou by stačilo jen odtáhnout do lesa. A poštěstilo se mi. Kousek ode mě byl polomrtvý kamzík, nejspíš na něj zaútočil už jiný vlk, nebo nějaký predátor. Kulhal a vypadalo to, že krev je čerstvá. Využil jsem té chvíle a jako valibuk se rozběhl přímo proti ní. Zakousnul jsem se do krku, ani se nebránil. Hlavou jsem trhnul a tím ukončil život i samotného kamzíka. Pak jsem pokračoval dál, hodil jsem si mrtvolu na záda a rozhodl se, že jí sním až na území. Možná něco jako poslední večeře.

// Přes Les Alf, Daén

// Irisin háj, přes Severní hory

Dělal jsem poměrně dlouhé kroky. Sem tam jsem těkl pohledem do strany, abych se ujistil, že na mě nikdo nemíří flintou. Ale nikde nic, naštěstí. Kdo by mě taky chtěl lovit? Bylo na mě mnohem víc tuku, než samotného masa. Valil jsem se proto jako balvan, který si svou cestu vybíral zcela sám. Sem tam kolem mě proběhl kamzík, po kterém jsem jen srandovně vyštěkl. Ale jinak jsem nepotkal prakticky nic. Hory jsem naštěstí prošel velmi rychle.
Bylo horko, až moc velké horko a dusno. Můj obří zadek se na chvíli zastavil u jezera. Voda šplouchla do všech stran a já cítil nekonečně mokrou úlevu. Mlsně jsem se olízl, přece jen bych si něco dal. To horko mě od hambatých myšlenek neodvede tak snadno! Už jsem se viděl, jak krásně někde obědvám, snídám... no vlastně je to úplně jedno.
Měl jsem hlad, jen jsem si vzpomněl na nějaký kousíček masa. Ale naštěstí les už nebyl tak úplně daleko a tak jsem zamířil k dalším horám, které mě určitě moc rády uvidí! Už je to hrozně dlouho, co jsem tudy šel. Přišlo mi to nekonečné.

// Furijské hory

Raziel byl můj novej nejlepší kámoš. A jako nejlepší kámoš navždy. Kdo by nechtěl mít čerta za nejlepšího kámoše? Prožil si samotné peklo! Ale měl takovou flundru na partnerku... Kdyby se mi tak dostala pod mé baculaté packy, to by panečku viděla. "Tak jo, můj nejlepší kamaráde Razieli! Je asi na čase vrátit se zpátky domů." Vysvětlil jsem svému kamarádovi. Vykouknul totiž i nový den. A tak byla potřeba, aby se ledy hnuly.
Své tlusté tělo jsem nasměroval k Daénu. Zhluboka jsem se nadechl, vůbec jsem se tam netěšil! Byla tam hrozná nuda už celý rok. Nebyl jsem si jistý, jak dlouho jsem tam byl vůbec úplně sám. Členové jako by se vytratily a já bych měl asi taky. "Musím si promluvit s Liss a dojít k nějakému závěru. Jestli to bude pokračovat ve stejném tempu, nejspíš budu muset odejít." Obeznámil jsem svého kamaráda se situací. A tak jsem se s ním rozloučil a pak se pomalu vydal vstříc té nekonečně dlouhé cestě.
Nebylo to teda příliš daleko, ale pro mě byla každá cesta náročná. A tak jsem se šunul dál a dál. Ještě jsem se osvěžil u vody a pak už si to mířil vstříc nedalekým horám. Tak jo, to zvládneš, pokud Liss bude k užitku, možná něco ulovila. Ale moc jsem tomu nevěřil. Spíše jsem se jen zamračil. Byl jsem na ní naštvaný už skoro celý rok! Ze začátku jsem jí považoval za svatou, ale teď? Vrchol!

// Přes Severní hory, Němé údolí

"Tvá máma musela bejt fakt pěkná, když o ní tak hezky mluvíš!" Snažil jsem se jí představit. Tu nejkrásnější, nejbaculatější vlčici pod sluncem s bílým kožichem. Jó, to určitě musela být jeho máma. Zasněně jsem se zadíval někde do řiti. Probral jsem se až, když můj přítel začal zase mluvit. Musel jsem párkrát zavrtět hlavou, abych udržel pozornost. Přece jen, mé nemístné myšlenky na jeho maminku byly trochu, echm pikantní. A já si to ani neuvědomil. "To je hustý, ty časový sféry. Já bych asi navěky žít nechtěl, i když šířit drby budu asi navždy." Zakřenil jsem se. O Liss jsem šířil drby opravdu moc rád, ostatně to už Raziel ale věděl.
Vykulil jsem oči. Raziel byl rváč, mlátička, vrah, zkrátka hodně. "No vzhledem k tomu, že máš tmavou hlavu, tak ti to začne od nosu. Takové bílé až šedé chlupy. A nakonec tvůj xicht bude vypadat, jako kdyby ti na něj šlápnul někdo s bílou tlapou. No, upřímně, to by ti neslušelo. Ty budeš určitě navždy mladý a nikdy nezestárneš! Tvá hlava zůstane snad taková, jaká je! A to nemluvím o kostech. Víš že vlky později začnou hrozně bolet záda? A kosti? Bude to v tobě tikat jak ve starých hodinách! A mladí vlci se ti budou smát, jak seš pomalej. No to musí bejt hrozný!" Freki už měl k důchodu celkem dobře našlápnuto. No, stále jsem si to nepřipouštěl. Přece jen já už se nehýbal od útlého věku zrovna moc jako atlet.
Jeho partnerka nechce žít navěky, ale Raziel ano. Zavrtěl jsem hlavou a nad ní se mi snad objevil i otazník. "A co když Allari bude stará, škaredá a nemohoucí? Bude smrdět už skoro jako mrtvola. Budeš s ní furt? Protože ty budeš mladý svalouš? Budeš se chtít o takovou babku starat?" Vyzvídal jsem. Jo, do huby jsem si nikdy zrovna moc neviděl. Ale přesto jsem byl tak přímý, že jsem se musel na takové věci hned zeptat. Jiní nad tím dělají čachry machry. A já? No, mám hubu na to abych mluvil, nebo ne?
Jeho rohy byly kozí. "Tak dobře, můj kozí drahý příteli Raziele!" Zakřenil jsem se. "Doufám, že ti ty plány výjdou. Bylo by strašně cool mít takovýho démona za kámoše! Pak bych tě představil Liss a ty bys jí mohl vzít do pekla." Chichotal jsem se jako malý.

Zaposlouchal jsem se do slov mého drahého přítele Raziela. Snažil jsem se to pochopit, že krávy jsou vlastně jen velké kozy s rohama. Ale když je naštvu, můžou mě roztrhat na cimpr campr. Ukápla mi slina z tlamy. "Jehé... to musí bejt maša," zazubil jsem se nadšeně. Mít takové stádo krav by bylo úplně boží. Mohl bych se o ně starat a oni by mě pak nasytili. Ale musel bych jich mít fakt hodně, protože můj apetit byl taky zatraceně velký! Takže jsem nechtěl, aby došlo k poklesu mého stáda, to dá přece rozum. Raziel pak nadále mluvil o svém domově. O pekle, a tak jsem poslouchal. Byla to pro mě španělská vesnice a vždy jsem se rád dozvěděl něco nového! Bohužel se to dlouho v mé paměti neudrželo, nebyl jsem zrovna pamětník. "Potkal předky? Ty bys chtěl potkat nějakou stoletou vlastní babču? Já teda ne, víš jak by vypadala?" Oklepal jsem se. "To musí bejt dost divný, už nebude mít zuby, zadek bude mít holý a jak jí musí páchnout s tlamy." Zamával jsem tlapkou před tlamou. Vůbec mi nedocvaklo, že takoví vlci můžou být vlastně stejní, jako ve svých nejlepších letech. A nemusejí ani stárnout, no vzal jsem to po Fretkovsku.
Pak jsem našteloval uši a poslouchal tajemství. Hltal jsem tajemství, tajemství byli cool! "Nesmrtelnost? Ty by jsi chtěl být nesmrtelný? Nebo ty jsi byl nesmrtelný? Když spadneš tak se ti nic nestane, není to divný? Že tě nikdy nebude nic bolet?" Naklonil jsem hlavu na stranu. "Až Allari umře? Ty chceš aby umřela? Tedy ty jsi mi ale frajer, přát vlastní choti ať chcípne, ale proč ne! Jo baby jsou na prd! Umřete všechnyyyy!" Zvolal jsem na celý háj. A zašklebil se k úsměvu. "Jsme jako dva poutníci světem!" Ani já partnerku přece nepotřeboval, na co taky? Vždy to šlo mimo mě, jediné co mi vlčice dělali a způsobovali byla bolest. A to fyzická bolest. "Rohy? Klidně ti seženem rohy, to nebude problém!" Rozhlédl jsem se, jestli kolem nejde nějaký srnec. "Wu je prodává bez tak." Pokrčil jsem rameny. "Měl jsi nějaký speciální rohy? Nebo nějaký jako maj kozy?" Bylo zvláštní vidět vlka s rohama, ale když mu to udělá radost, seženu mu je!