Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Poslouchal jsem ochotně Liss, jak hovořila o svých magiích. Bylo to zajímavé a zároveň poučné. Přece jenom něco uměla a nebyla to žádná matla, která by se tím jen chvástala. Líbilo se mi, kam vším mířila a že toho uměla tolik. Taky bych toho chtěl tolik umět! Ale byl jsem moc líný s tím něco dělat. I kdybych to uměl, nejspíš bych to nevyužíval, neboť... by to stálo moc energie.
Zároveň jsem byl zvědavý, jestli Liss někoho má. Oponovala tím, že by s ní nikdo nevydržel. "Ale to určitě není pravda!" Ale je, ale je. Já bych takovou aktivní partnerku teda nechtěl! Měl jsem rád své pohodlí a tím bych to ukončil. Liss se nakonec rozešla přece jen za novými pachy. A já to tak trochu sabotoval. Neboť... moc práce. A tak jsem zůstal spokojeně ležet ve sněhu a pozorovat okolí. Bohužel mi to nevydrží věčně. Jsem ochranář a měl bych se podle toho začít chovat! A proto jsem upřednostnil nápad, který se mi teď honil v hlavě. Jednoduše půjdu... se projít. Zvedl jsem své líné a velké tělo a nasměroval si to trochu ven z území. Uvědomil jsem si, že to tady vlastně ani tolik neznám. A tak by nebylo od věci najít nějakou dobrou vodu.
V tom ale přišli dva vlci. Liss je sledovala, tudíž to byli asi členi smečky. Zastříhal jsem zvědavě ušima, když přede mě dali hned několik zajíců. Liss mě pověřila je dát do úkrytu. A zkontrolovat zásoby, co má Vin ulovit. “Odnést, zkontrolovat a udělat seznam Vinovi. Chápu!” Vyhrkl jsem. To by šlo a proto jsem chytl zajíce a pomalým, šouravým krokem se rozešel k jeskyni.

// Úkryt

1) Slabej měsíc - 10
2) Freki válel i nadále svůj špek v bezpečí Daénu.
3) Freki se Socoro stále pígloval svou magii, díky koučingu Socoro. Pak ale aktivita bohužel poklesla. Freki však naštěstí stihl projít kousek hranic a zjistit, jestli je vše v pořádku. Pak se díky Liss dozvěděl, že se stal Ochráncem smečky a patronem smečkových zásob.
4) Věrný (?)

Tak nakonec hlásím konečné rozhodnutí - Laelia a Sar.

Hlásím Laeliu! Najde se pro ni nějaký fešák? :D

Při myšlence, že tu budou dva ochránci, kteří milují lenošení a spánek... to bylo poměrně zvláštní. Už teď jsem si dokázal představit, jak bychom se o tu práci doslova praly. "Hmm... no dobře." Zabručel jsem nerušeně. Mohl jsem být opravdu rád, že já nějakou tu funkci dostal. Aspoň jsem se cítil trochu prospěšný. A nemusel tu žít a přežívat. Olízl jsem si čumák a rozhlédl se po zasněženém okolí. Panoval tu klid a ticho.
Co se týkalo magií, považoval jsem to už jako hotovou věc. Jakmile narazím na Wua, rozhodně se ho na to budu chtít zeptat. A požadovat určité ulehčující věci, pro můj život. "Co máš všechno teda za magie ty, Liss?" Zeptal jsem se. Socoro mi všechno ukázala, třeba i Liss bude tak vstřícná, když mi o nich tak ochotně vypráví.
Ochotně hovořila, jinak bych to nedokázal ani já popsat. Poslušně jsem se posadil na zadek a jako trpělivé vlče naslouchalo slovům své alfy. Údajně měla jen nějaké informace, nikoli pohledy a náhledy na to, kdo co dělá. "Ale cítíš, jestli mají nějakou fyzickou aktivitu? Jestli se hýbou, jak jsou daleko od sebe? Hmmm?" Musel jsem Liss dát zabrat. Přece jen má logika se trochu rovnala nule. Byl jsem klasický zástupce primáta. A dával na své lenošské instinkty. Liss se ale nakonec zeptala, jestli jsem si už tady vyhlídl nějakou vlčici. Kdyby to šlo, asi bych se červenal. Teď jsem mohl být rád za bílej xicht. "Nechávám tomu volný průběh." Řekl jsem záhadným hlasem a u toho se začal potichu chichotat. "A co ty Liss? Budu mít nějakou druhou alfu?" Liss byla ale celkově taková rázná. Svůj post si bude hájit a ráda vládnout sama. Aspoň se nebudu muset měnit.

Při pomyšlení, že bych měl mít parťáka, který tady věčně není to nebylo... úplně ideální. Naklonil jsem hlavu na stranu, jako bych to popravdě nechápal. "Vážně chceš dávat funkci někomu, kdo tu není? Já bych si představil někoho aktivnějšího!" Vyhrkl jsem nadšeně a vrtěl ocasem. Ale... při té chvíli mě ta radost přešla během sekundy. Proč? Uvědomil jsem si, že nikdo tady snad není tak aktivní, jako já. Já byl na území prakticky furt. Hmm... Ale nebylo to moje rozhodnutí. Tudíž jsem mohl být rád, že se na mě Liss aspoň v tomhle mohla spolehnout. A já tak mohl být poslušným členem této společnosti.
Polemizování ohledně magií se mi zamlouvalo. Dokázal bych si vymyslet hned několik super nadupaných věcí, které bych akutně potřeboval. "Možná ty magie přece jen ulehčí život." Zajásal jsem a zastříhal při tom ušima. Možná nebude špatné se občas po nějakém drahém kamení podívat. Přece jen možná tady někde někdo něco vytratil a od toho budu já, abych to našel. A pak tím zaplatil u pana Wu něco dobrého k životu.
Chtěl jsem Liss doprovodit k nově příchozím vlkům, ovšem má žádost byla odmítnuta. Měla totiž magii, která jí dovolovala zjistit, kde kdo je. "Není to otravné vědem vždy o všech všechno? Hmm... víš i co dělají? Víš jak... můžu tě pak považovat za takového šmíráka, řekněme že bych měl nějakou intimní chvilku jo..." Zamumlal jsem zamyšleně. "Teď už vím, že jí třeba nikdy mít nemůžu, protože bych se cítil divně, že na nás koukáš!" Má logika neznala meze, ale musel jsem se nad tím opravdu moc bavit. Kupodivu už jen z toho důvodu, že já bych nejspíš nikdy nebyl schopen nějaké partnerské aktivity. Freki nikdy neříkej nikdy, ale nebuď čuně.

Lissandra viděla mou funkci moc optimisticky. Já měl trochu zaječí úmysl v tomhle, ale nechal jsem jí v domnění, že to všechno s naprostou jistotou zvládnu. "A je ve smečce ještě někdo, kdo by tuhle funkci už měl?" Vyzvídal jsem. Přece jen bych mu rád předal i své povinnosti a já tu byl přítomen jen do počtu. Určitě tu bude někdo vhodnější. Pokud ale Liss šlo o to, aby tady někdo neustále byl, kápla na správného vlka. Já neměl moc toulavé tlapy, spíše vůbec. Byl jsem rád, že jsem narazil na tenhle les, ze kterého se už teď odmítám navždy hnout. "Žádný problém, utíkej si kam jen chceš, já se o to postarám tady!" Vyhrkl jsem nadšeně. Už jsem viděl, jak tady panuje anarchie. Já byl však zodpovědný pouze za vlky tuláky. Nikoli za členy, to už si bude muset Liss ukáznit sama. Já nehodlal dávat pozor i na ně.
Magie Času mě fascinovala. Ale znělo to tak... náročně. Doufal jsem, že se mi takové náročnosti jednou pro vždy vyhnou. Pohlédl jsem proto do zelených oček hnědozrzavé vlčice. "Hmm... v tom případě bych už bral magii, která mě dokáže rozdvojit! A vždy bych nechal půlku mě někde stát, zatímco ta druhá si bude někde lebedit!" Zazubil jsem se. Jak já uměl vymrdat se systémem, hehe. "Jo, myslím že toho Wua časem vyhledám. Snad chodí i do těchto končin a já nebudu muset moc daleko." Prosil jsem ho i v duchu. Mezi tím už jsem ucítil další pach. Liss to stále nevyvádělo z míry. A já se jen tvářil, že se mě to netýká. Přece nemusím svou funkci plnit prakticky okamžitě, nebo ano? "Chceš... se podívat za těmi vlky? Mám dělat doprovod?" Zeptal jsem se jí a tak nějak se nabídl. Ale věřil jsem že řekne - Ale nééé Freki běž si kouknout na ty zásoby.

Jakmile jsem zjistil, že nebudu vyhoštěn na lov, mohl jsem si z plna hrdla oddychnout. Díky všem bohům na světě. Liss možná nebyla až takový pedant, jak jsem si myslel. No, většinou kdykoliv jsem jí potkal, potřebovala něco spojené s aktivitou. No, naštěstí dneska jsem dostal kupodivu lepší projev úcty. Jenomže... Musel jsem se pozastavit nad slovem ochránce. Chvíli jsem znehybnil, jako bych nad tím snad i přemýšlel. Ano, přemýšlel, ač se to zdálo víc než náročné. Liss mi to pak vysvětlila, že jsem tímhle dostal oficiálně funkci - smečkovou funkci. "Počkat!" Vyhrkl jsem zamyšleně a znova se musel podrbat za uchem, měl jsem snad blechy? "Chceš mi říct, že budu ochránce naší smečky? Nemusím se účastnit lovu, ALE! Když sem někdo přijde a bude třeba na úplně druhé straně lesa, tak se JÁ musím zvednout a až tam daleko k němu dojít?" Znělo to jako nějaká scénka ze sci-fi filmu. Tak nevím co je horší. Každopádně když jsem bádal ve své paměti po tom, kolik cizích vlků se tu objevilo, suma sumárum ta funkce se mi vlastně na jednu stranu líbila. Hehe... budu se vlastně nudit stejně jako do teď. Budu lenošit, protože sem nikdo nechodí, to zní moc dobře. Mlaskl jsem radostně. "Hm, vlastně proč ne. Tak díky!" Řekl jsem s chutí. Možná jsem čekal ještě něco ve stylu - jsi moc dobrej Freki, bez tebe by se takhle smečka neobešla. Ale všechno důležité mělo svůj čas, i tyto pochvaly.
Objevil jsem své magie. Sice mi to přišlo trochu fantasy, neboť jsem s nimi uměl ledatak velký prd. Ale kdybych toho chtěl umět víc, musel bych se tuplem přemáhat a vyhledat někoho, kdo by mi s tím pomohl. Jenomže ten někdo byl také tak stráááášně daleko. Naštěstí se Liss zajímala o Socoro. "Socoro je skvělá! Sice teď... musela asi spát, ale zase bude určitě ve svém supráckém módu!" Řekl jsem nadšeně, i když na to se Liss ve skutečnosti neptala. "No.. byla to fakt pecka co ti budu povídat! Najednou stála tady jo!?" Řekl jsem a hrdě se postavil na své tlusté nohy. Cupital jsem chvíli na místě. "A pak!" Vyskočil jsem do vzduchu a objevil se o pár centimetrů vedle. "Byla zase tady!" Vysvětlil jsem, nedávalo to smysl. "Ale ona ona... ona říkala že normálně udělala kolem mě kolečko, ale já-já to neviděl. Bylo to super." Dodal jsem nakonec svůj velectěný proslov.

Liss mi sama nabídla, ať jdu zkontrolovat zásoby do jeskyně. Já měl tak geniální nápady, že jsem s Liss byl snad i propojený! Fantastické! Vrtěl jsem ocasem ze strany na stranu. Ovšem mé vrtění skončilo hned u slov o dalším lovu. Nehledě na to, že mi ani neunikly slova o tom, jak se smečka rozrůstá. "Lov? Noví členi? Ehm... bylo by fajn je určitě zapojit! Jo! Já tady raději ale zůstanu hlídat, kdyby náhodou. Však to znáš." Určitě se najdou mnohem lepší adepti na lov, než jsem byl já sám. I tak jsem se cítil dosti... unaveně. A ještě si nakládat. Ten lov by nedávno, ještě jsem se ani nevzpamatoval! Nadávala mi má hlava.
Nebyl jsem si jistý, jestli jsme momentálně stáli na stejné vlně. Kdykoliv jsem měl totiž z Liss dobrý pocit, většinou to... dopadalo úplně jinak. Suše jsem polkl. "V-vážně?" Ujišťoval jsem se, když myslela na totéž co já. Já se viděl, jak zrovna jím... myslela ona na mě jak jím? Páni, alfa na mě myslí, když jím! To je... trochu divné. Teď se to ve mě mírně hádalo.
Hnědá vlčice ihned vyzvídala, na co jsme se Socoro přišli. Byl jsem z toho celkově zamyšlený, neboť jsme vlastní ani na ty hranice nedávali pozor. Spíš jsme se zajímali jeden o druhého a to, že jsme někudy šli už bylo vedlejší. "Technicky vzato jsme.. zkoušeli magie! A víš co jsem zjistil? Mám magii Vzduchu a Ledu! To je pecka co? Akorát... bych potřeboval nějakou magii ne-hladu. Nebo magii jídla, to by bylo super. Nějaký ten pan Wu mi to prý může zkusit dát!" Radostí bych možná i vyskočil z kůže, kdyby se mi to opravdu povedlo. Kdybych kdykoliv pomyslel na nějakou flákotku masa a ona by se objevila. To byl sen. "A Socoro má zase magii Země a Času. To jsem viděl úplně poprvé." Tušil jsem, že tohle asi Liss zrovna slyšet nechtěla, ale lepší novinky jsem v tuhle chvíli neměl. A já byl ze Socoro úplně vedle! Byla tak skvělá a parádně se s ní tráví čas! A neutahuje si ze mě, že jsem tlustý.

Zrovna takhle jsem svou myšlenku nemyslel, ale... byl jsem rád, že to nebrala spíše jako urážku. To mě napadlo jako to poslední, co bych chtěl. Nechtěl jsem vlky potkávat a urážet je kdykoliv se jim zachtělo. Ale Liss to snad ví. Už mě nějaký ten pátek znala a tak jsem mohl být úplně klidný, neboť cokoli co vypustím z tlamy nebrala moc na velkou váhu. Ohledně mé meditace byla poměrně zvědavá. Se šťastným vnitřním pocitem jsem se musel od srdce zazubit. "Zjistil jsem, že mám asi hlad." Řekl jsem nadšeně. A už přemýšlel nad tím, kam s tím svým hladem asi půjdu. Možná by nebylo od věci zajít se podívat do úkrytu... Věděl jsem, že většina členů tam moc nechodila, aspoň co se jídla týkalo. A někdo se o to musel postarat, přece nechceme, aby tam to maso zplesnivělo a hnilo. To by ta jeskyně velice brzy smrděla zdechlinou.
Po tom zavytí jsem čekal, že se má alfa rozhodne špacírovat za onen zvukem. Nestalo se. Liss byla klidná jako voda, zůstala na místě nehnula ani brvou. Lehce mě to děsilo, ale rána přišla až po sléze. Srdce mi tlouklo tak silně, že mi za chvíli asi vyskočí z hrudi. Dech se mi také zrychlil. Ach, jak rychle se dají spalovat tuky? Tohle není normální! Řekla to a já z toho nebyl vůbec nadšený. "Co bych mohl udělat? Třeba zkontrolovat zásoby? To klidně udělám a hned!" Řekl jsem a postavil se. Celý šťastný si tam někde zalezu do rožku s nějakou krásnou kýtou, jé to je jako sen. Div mi neukápla v tuhle chvíli slina. "Na procházce už jsem byl! Prošel jsem asi čtvrtku hranic se Socoro." Zamračil jsem se, neboť jsem možná i tušil, že její plán bude něco s chozením. Proto jsem se rozhodl jí umlčet tímhle jako první. Možná to nebyla ani čtvrtka spíš... pár metrů, ale o tom už se dalo ledajak spekulovat.

Chtě nechtě jsem se před Liss chtěl akutně schovat. Neměl jsem na ni náladu - neboť pokaždé když jsem jí viděl, dala mi nějaký úkol. Na to jsem byl v tuhle chvíli krátký. Vždyť jsem už nic nedělal několik týdnů, tak krátká doba... Moje schovka byla ovšem trochu nešťastná. Můj velký zadek i s nohama mi trčely ve sněhu, zatímco já se snažil popadnout aspoň nějaký ten dech. Za chvíli jsem však uslyšel hlas - hlas patřící vlčici, které jsem se chtěl mermomoci neuvěřitelně moc vyhnout. Cukl jsem sebou a spadl tak na záda. Udělal elegantní tlusťošský kotrmelec a zůstal sedět na zadku - ještě chvíli se kývající sem a tam. Oklepal jsem si hlavu od sněhu a snažil se zvyknout si tak i na denní světlo. "Ach Liss! Vůbec jsem tě neviděl!" Vyhrkl jsem okamžitě nadšeně jednu ze svých bravůrních lží. Freki ty půjdeš do pekla. Poznamenal můj káravý hlas v hlavě. Byl jsem zadýchaný, tolik aktivity jsem neměl už od dob lovu. "Ehm... říkala jsi něco? Víš byl jsem celkem zamyšlený v mém... poznávání nitra a meditačních cviků." Zvedl jsem zadní nohu od země a podrbal se při tom za uchem. Nic lepšího mě v tuhle chvíli nenapadlo. Jasně že jsem slyšel otázku, ale dával jsem si na ni čas, abych mohl vymyslet něco originálního. V tom jsem uslyšel zavytí, bylo pro mě neznámé. Zastříhal jsem ušima, ale nijak se k tomu neměl. Byl jsem přece jen pouhý člen bez funkce - jako by se něco po tom ještě změnilo, heh... "Ále to né, to je taková škoda... zrovna teď? Asi máš nějaké povinnosti...." Nenápadně jsem zahlcoval Liss slovami, aby třeba zapomněla na nějaký úkol, co by mi případně chtěla dát.

Socoro souhlasila s procházkou, ze které jsem byl nadšený. Konečně jsem měl vedle sebe parťačku, která po mě nic nechtěla. Nechtěla žádnou přehnanou aktivitu, jen se projít a podívat se, jestli na někoho nenarazíme. Přišlo mi však trochu smutné, že na mé zavytí nezareagoval prakticky nikdo. Bylo to tu, jako bych žil ve smečce mrtvých. Ale nehodlal jsem se jen tak vzdávat.
Rozešel jsem se tedy dál. Už jsem byl celý ztuhlý. Sníh byl na mě prakticky nalepený, má záda byla od nich celá. Kdybych ještě chvíli ležel, nejspíš bych k tomu i sám přimrzl. Ale vlk má dávat trochu pozor na smečku, nebo ne? Přišlo mi to, jako bych to měl v paži a nejen já, ale i válná většina jiných vlků. Pak jsem ale ucítil pach, pach který mi byl známý. Sakra! Freki zdrhej, to je Liss! Projela mi myšlenka hlavou. Chvíli jsem zmatkoval. Nevěděl, jestli se mám okamžitě rozběhnout na druhou stranu lesa, nebo se snažit někde schovat.
Za chvíli jsem ovšem hnědou vlčici s červeným šátkem uviděl. Panenky se mi rozšířily. Má nervozita stoupala. Nenapadlo mě nic lepšího, než se schovat. Rozběhl jsem se okamžitě do kupky sněhu. Stačila jedna rána, abych do ní vklouzl. Studilo to, ale já se rozhodl toho využít. Nakonec jsem přední část těla schoval, nedocvaklo mi, že mám zadek s ocasem, i zadníma nohama ve vzduchu, ven z kupky sněhu. To už byl ale detail. Snažil jsem se nehýbat a stát se takovou sochou. Nehýbej se, nehýbej se, určitě si tě nevšimne.

Byl jsem zvědavý ohledně smeček. Zatím jsem na ně neměl štěstí a tak jsem využil každé zmíňky, která by mi pomohla tuto tajemnou komnatu otevřít. Zlatá a ta naše, ta poslední bude určitě Chaos. "Ta poslední, to bude možná Chaos, něco jsem o ní už slyšel. Nikde nebydlí, ale jsou vlastně...všude." Řekl jsem a byl z toho celkem sám zmatený. Kdo by chtěl být všude a nikde? Nemohl bych žít někde, kde můj domov bude každý den na úplně jiném místě. Zvláštní, ale někteří vlci tak určitě asi rádi žijí. Ale já si to osobně nedokázal představit. Z mého zkoumání mě vytrhla až Socoro, jak dále mluvila o Tiaře a Zlaté smečce. "To mi vždy přijde takové smutné, když se vlci někam přidají a pak mají toulavé tlapky." Řekl jsem suše. Každopádně Tiara podle všeho byla neuvěřitelně hlasitá vlčice. Každý vlk byl nějaký a Tiara mohla být moc fajn. Já měl ukecané vlky rád, ale ne akční, nebo moc akční. Měl jsem přece také nějakou svou hranici.
Rozhodli jsme se trochu projít a podívat se po nějakých členech. Jenomže na mé zavytí do teď nikdo nereagoval. A po nějaké společnosti ani stopy. Byly jsme tu asi se Socoro sami. Nebo byli někde poschovávaní a nechtěli být rušeni. "I tady by se určitě hodil nějaký nový život, aby se nám sem přidal." Řekl jsem s úsměvem. Určitě by se tady ještě pár vlků uživilo. A kam šla vůbec Liss? Netušil jsem, ale hledat jsem jí asi nepotřeboval. "Jaké zvíře ti nejvíc chutnalo?" Zeptal jsem se. Já jich vyzkoušel spoooustu, ale že bych měl nějaké oblíbené, to bych se musel opravdu hodně zamyslet.

Musel jsem se zastavit u jména Tiara. Bylo to pro mě opravdu nové jméno a ať jsem ve své hlavě bádal po vzhledu, ten se mi nedopřál. Naštěstí Socoro mě vyvedla z mého přesvědčení o tom, že je to členka smečky. Byla členkou údajně Zlaté smečky, což pro mě byla jedna velká neznámá. "Tu neznám, vlastně jsem tady nenarazil na žádnou smečku, jen na Daén." Řekl jsem nakonec. Ne že bych se snažil vyhledávat smečky. Mé pochody byly poněkud striktní. Zase jsem nechtěl chodit obrovské túry, ty nebyly rozhodně pro mě. "Jaká je ta Zlatá smečka?" Vyzvídal jsem. Vždy jsem byl rád, když jsem se mohl chytit nějakého tématu. Neměl jsem rád, když vlci nebyli upovídání. To je pak konverzace o ničem, neboť většinou jen přikyvují. Socoro byla jiná a já si jinou a lepší společnost nemohl přát, ani najít.
Měla pravdu a tak jsem přikývl. "To ano, ale rozhodně bych nikomu nic zlého nepřál. A rád bych aby mé rodině a přátelům, které teď obě mám, už nic zlého nikdy nestalo!" A udělám pro to všechno, všechno co je jen v mých silách. Zamrkal jsem svými světlými očky. I kdybych měl pomoci jen malinko, udělám to. A nedej bůh, abych měl někdy vlčata, nejspíš bych je ani nikdy nespustil z dohledu. Chci aby byly před světem v bezpečí, stejně tak i naše smečka. Ale to bylo všechno ve hvězdách a já se o tak dalekou budoucnost opravdu nezajímal. A navíc jsem byl spokojený se životem tak, jak jsem ho do teď vedl.
"Je to možné, že někde číhá nebezpečí." A proto raději zůstanu pěkně tady na smečkovém území. Tady to nebezpečím zase až tak nesmrdí. Naše území bylo daleko od všeho, kdo by chtěl škodit někomu na konci světa? Jednoduché, sednu si na zadek, nebo si možná lehnu a budu žít svůj parádní život. Pak Socoro nadhodila, že se můžeme podívat po někom ze smečky. "Jasně! Proč ne. Hlavně dávej pozor na tu nohu! Kdyby jsi náhodou nemohla řekni!" Řekl jsem okamžitě, rychle jsem se ještě napil a pak se zařadil hned vedle Socoro, abych jí měl po tlapce, kdyby se něco dělo. Zároveň jsem sloužil jako stěna, kdyby se mi náhodou nedej bože vyvrátila. No, musel jsem myslet na všechno, nemohl jsem nic podcenit. "Třeba tu někdo bude." Nadhodil jsem. Zhluboka jsem se nadechl a zavyl, abych zkusil, zda-li mi někdo odpoví. "Za zkoušku to třeba stojí." Ne, že bych se chtěl vyhnout procházce, ta bude tak či tak. A pomalu jsem se rozešel směrem, který Socoro vybrala.

1) Počet herných príspevkov za celý mesiac (1.12.-31.12.). 17 postů
2) Čo urobil váš vlk pre prosperitu svorky? Obešel území, aby věděl, kde jsou určité hranice, co má vlastně střežit.
3) Zhrnutie toho, čo vlk zažil za tento mesiac. Seznámil se s dalšími členy Doryou a Kayserkou. Momentálně utužuje přátelské vztahy se Socoro a stará se, aby se po zranění z lovu měla co nejlíp! A trochu se prošel po hranicích, chvíli prozkoumal úkryt a nakonec se mrkl na moment i do Lesu Alf.
4) Splnené questy do Svorkovej hry (individuálne).: Nevím, jestli se to dá počítat ale Učitel, se Socoro oba navzájem se trénovali v magiích. Díky Frekimu Socoro zjistila, že umí používat magii času. Naopak Freki zjistil, že ovládá nejen led, ale i vzduch - ač jen náznakově.