Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Úkryt

Šel jsem ven. Jen jsem pár hul olízl, trochu je vyzkoušel. No, rozhodně bych nikomu nezazlíval, že se mi lehce motala hlava. Možná jsem začínal chápat, proč mi Liss říkala, ať je nejím. Teď už se nedalo nic dělat. Na tváři se mi najednou vyklubal pobavený úsměv. Příjemný výraz a houpavá chůze. Rozhodl jsem se udělat si den volna! Liss by s tím určitě souhlasila. Nad tou myšlenkou jsem se začal prudce smát. Svět byl tak krásný.
Procházel jsem lesem. Cítil jsem pachy, ale byly to pachy vlčí? Nebo liščí? Možná jsou tady vlčí trpaslíci. Zorničky se mi postupně zvětšovaly a zmenšovaly. Dnešní den bude zkrátka báječný. Došel jsem k hnědému stromu a položil na něj tlapu. Ty vypadáš jako Liss, ale kde máš šálu, Liss? Na slova jsem se nezmohl, ale v duchu mi to šrotovalo velice dobře. Místo toho, abych pokládal na rameno tlapu Liss jsem jí pokládal stromu. Po pěti minutách jsem si to uvědomil. Ty seš blbec. Uvědomil jsem si.
Mlaskl jsem. Ušel jsem už pár metrů a rozhodl se, že bych měl už vážně začít se svým dnem volna. Svůj zadek jsem uhnízdil v mechu, pak i zbytek těla. Rozvalil jsem se venku a přetočil na záda. Tlapama směrem k nebi. Vyvalil jsem svůj pivní pupek na denní světlo. Pozoroval jsem koruny stromy, které mi schovávaly pohled na nebe. Bylo to kouzelné.

// Les

Chvíli mi to trvalo, ale našel jsem skalisko, o kterém mi Liss říkala. Úkryt smečky. Bylo zde cítit mnoho pachů, dal bych tlapu do ohně i za to, že někteří byli uvnitř. Vlastně to vlče! Projelo mi hlavou a udělal jsem xicht typu - ahaaa. Táhl jsem pytel za sebou, pár hub jsem možná ztratil, ale neřešil jsem to. Dělal jsem jen to, o co mě Liss požádala. Hledal jsem hned první vchod, který by měl vést k Liss do místnosti. Tak se ukaž, kde spíš. Liss byla dáma každým coulem, jen tak někam by si nelehla. Musel jsem projít pár schodů, ale konečně jsem to našel. Hodil jsem tam pytel s houbama. Jsem zvědavý, co s tím bude dělat. Projelo mi hlavou. Olízl jsem si čumák, chuť hub budu mít na tlamě asi ještě dlouho.
Úkryt byl obrovský a já mohl využít této chvíle k tomu, abych si to tady trochu prohlédl. A konečně na mě neviděla Liss, takže jsem si chtěl i trochu odpočinout. Vylezl jsem z její jeskyně a zamířil po schodech na další. Našel jsem obrovskou místnost, která nejspíš patřila všem ostatním vlkům. Toto skalisko však mělo spoustu chodeb a skal prasklin. Dalo by se to tady prozkoumávat docela dlouho. Našel jsem si ideální roh, trochu schovaný za skálou. Lehl jsem a usnul.

Dokázal bych si dopřát i několika denní spánek, ale to nebylo na denním pořádku. Zima se blížila a Liss chtěla na lov. Také jsem se ho chtěl účastnit. Přece jen je to hodně dobrá příležitost k tomu seznámit se s ostatními vlky. Mohl bych se jít podívat za Liss a tím cizím vlkem. Možná bych to bral něco jako kontrolu. Každopádně já - jakožto jeden hodný medvídek, se určitě v takovém milém kolektivu ztratí. S hrstkou energie, kterou jsem si stačil doplnit jsem sebral veškerou kuráž a hledal zase východ ven. Měl jsem pocit, že jsem na něco zapomněl. No, zkrátka jsem dlouho za sebou tahal ten pytel, teď mi to možná chybělo.

// Les

Zívnul jsem. Bylo tak unavující sbírat ty houby. Sbíral jsem je tlamou, přišlo mi to tak nějak nejjednodušší způsob. To se ale nelíbilo Liss, ta mě okamžitě sjela, že houby jsou vysoce jedovaté a i malá část může způsobit halucinace, nebo kdo ví co. Naklonil jsem směrem k ní ucho. "Ale no tak Liss, sbíráš to pro smečku... to jí chceš celou zabít?" Než jsem splácal tuto větu dohromady, houby jsme měly už nasbírané v síti. Konečně! Vzdychl jsem slastí a ulehl vedle sítě. Teď to chtělo krátkého šlofíka. Stačilo se ale jen jednou podívat na mou kamarádku a věděl jsem, že to tak úplně jednoduché nebude.
Zpozorněl jsem. Ucítil jsem také nový pach. Sláva! To Liss zabaví a já se můžu někde natáhnout, konečně. Ale... nejdříve další práce. Dostal jsem za úkol uložit houby do úkrytu, teda přesněji řečeno do místnosti, která patřila právě Liss. "Tohle není smečka, tohle je vojna, Liss." Řekl jsem, ale ta už si pelášila za novým pachem.
Přistoupil jsem k síti a sprostě do ní kopl. Tahat se s pytlem, to si přeje úplně každý. Zabručel jsem. Tohle smrdělo opět prací, ale pokud jí splním budu mít možná chvíli klid. Nový vlk jí zabaví kdo ví jak dlouho. A tak jsem chytl jeden konec sítě a přehodil přes druhý. Uchopil jsem do tlamy a mohl jsem kráčet k úkrytu. Dostal jsem jen stručný popis, ale myslím, že jsem to dostatečně pochopil. Byl jsem velký a mohutný, tahat nějakou síť s houbami mi nic nedělalo. Ba naopak bych tím mohl posílit můj pivní pupek. Tak kudy? Pohrával jsem si s touto myšlenkou v duchu. Les byl záludný, dával jsem pozor, kam strkám svou tlapu.

// Úkryt

"V tom případě domluveno." Houkl jsem na ni s úsměvem. Každopádně vždy bylo smutné, že ve smečce mají členi toulavé tlapky. Já se raději zdržoval doma, pokud jsem to tak mohl nazývat. Zajímalo mě i proč bych tady měl být, proč bych měl bojovat za Liss a její vedení. Nemohla mi odpovědět úplně určitě. "Řekněme, že Chaos znova zaútočí, jakou řečí bys donutila ostatní k tomu, aby se postavili do tvých řad?" Škodolibě jsem se zazubil. Možná byla Liss už v úzkých, že mi nemohla odpovědět. A já se v tom naprosto vyžíval. Možná to bylo tím, že Liss mě dusila před chvílí a já konečně našel téma, ve které můžu dusit já ji. A rozhodně jsem se toho nechtěl pustit. Chtěl jsem to na jednu stranu i vědět. Věděl jsem, že Liss je dobrá vlčice, ovšem... to mi nedává důvod jít kvůli ní do boje. Co se snaží vybudovat ze zdejší kolonie? Proč bych měl bojovat, když tu nikdo není? Má nějaký heslo? Slogan? Přemýšlel jsem, ale moje fantazie byla příliš velká na to, aby mi asi odpověděla podle mých představ.
Nabídl jsem, že můžeme jít pro to skoro dospělé vlče. Určitě se jí do budoucna bude lov hodit. A čím dřív začne tím to bude lepší. Ale Liss jí chtěla ještě nechat spát. Já byl rozhodně zastáncem spánku. Nedokázal bych si představit něco bez spánku, ale... ona nutila mě do aktivity. Proč nemají tenhle pochod i ostatní? Zamrmlal jsem v duchu. Já si dokázal vždy vybrat chvíli. Ušel jsem takový kus cesty, chtěl jsem také odpočívat. Každopádně jsem musel víc než respektovat Lissino přání. Protáhl jsem si záda. Mezi tím jsem vyzvídal něco o tom poutníkovi. "Vlastně nevím... ale zní zajímavě, třeba na něj někdy narazím." Napadlo mě a pokrčil jsem nad tím rameny. Sice jsem si na sobě nedokázal představit něco mít. Ale třeba ty magie můžou být v boji užitečné. A když se budu zdržovat právě zde, musím být na nějaký útok plně připraven.
"Brigáda?! Teď?!" Řekl jsem naprosto zděšeně. Liss nám udělala síť, abychom mohly sbírat houby. Že jsem musel ujít zase takový kus? A teď makat. No dobře. Uchopil jsem první houbu do tlamy a opatrně jí přenesl na síť. "Když já přece jen raději to maso." Zastříhal jsem ušima. "Jací jsou vlastně členové, když se tady někdy objeví... když se teda objeví?" Zeptal jsem se. Nerad bych se dostal do potyčky, ovšem Liss o mě musela vědět, že já byl vše, jen né konfliktní.

Ironie u Liss byla snad na denním pořádku. Já se ale nenechal rozhodit, miloval jsem své pohodlí. A to už mohla vědět po našem cestování. Já na cestování tak nějak moc nebyl. "Na cestování nejsem, ale pokud tohle budu moct někdy nazývat domovem. Věř že budu hlídat teplý oheň." Řekl jsem jí a povalečně jsem se převalil na druhý bok. Byla v tom opravdová pravda. Já neměl touhu moc cestovat, spíše jen výjimečně. Mnohem raději jsem se zdržoval někde, kde to znám. V obalu známých vlků. Pro zatím bylo vše pro mě nové. Ale co není nové se může někdy stát i staré.
Byl jsem zvědavý, co způsobilo tu válku mezi nimi a chaosem. "A za to budeš bojovat ty, Liss? Proč by vlci měli jít za tebou?" Zeptal jsem se a hodil po ní podezíravé očko. "Pro tvé hezké oči? Kápni božskou." Zazubil jsem se na ni. Poznámku o očích jsem měl v původní verzi spíše rýpavou, ovšem vyznělo to trochu... jinak. Ale nechal jsem to být. K Liss jsem měl čistě přátelský vztah, nehodlal jsem na tom nic měnit. Ale otázka to byla správná. Proč bych měl následovat Liss jako alfu. Co chce? Proč bych jí k tomu měl pomoci? Bylo od ní hezké, že si vzala vlče pod svá křídla, ale co z toho? "Můžem za tím prckem jít? Můžeme jí vytáhnout na lov, pokud už nespí. Určitě by to pro ni bylo dobrodružství?" Navrhl jsem. Ale netušil jsem, jestli s tím Liss bude souhlasit. Možná bude čekat až vlče přijde samo. Já se chtěl zkrátka jen seznámit s novými parťáky v mé rodině.
Zajímal mě i ten červený ptáček. Liss prozradila, že je od nějakého poutníka, co tu všude prochází. "Co je ten poutník zač?" Zamračil jsem se. Vybízela, že by mi takový ptáček taky slušel. Jo, možná na večeři. Mlaskl jsem. "Nemá i něco... jiného?" Naklonil jsem hlavu na stranu. U malého vlčete by to bylo roztomilé. U velkého vlka to mohlo být... zvláštní. Ale přesto jsem se snažil o nějaký takový ten roztomilý výraz. Prozrazuj.
Zavrtěl jsem ocasem. Liss už plánovala procházku k nějaké louce. "Pokud to není přes hory a doly, proč ne. Nebo už můžem vyrazit na ten lov? Nebo se snad bojíš?" Zazubil jsem se na ni. Je fakt, že bych raději lenošil, ale takový rivalový souboj s Liss jsem přece nemohl odmítnout.

"Nejsem zase tak starý, Liss." Nadhodil jsem. "Nejsem na plnou aktivitu dělaný." Řekl jsem a při tom se na ni zazubil. Měl jsem vtipy rád a vůbec mi nevadilo dělat si srandu sám ze sebe. Nebyl jsem žádný velký záporák, Lissandra už to musela určitě vědět. Olízl jsem si čumák. Řekla, že jakmile se někdo ukáže, můžu si oddychnout. Já bych raději oddychoval pořád. Ale přikývl jsem. Šlo tady o můj možný domov, tudíž jsem nemohl vypadat jako palačinka hned na začátku.
Raději jsem se zajímal o to, co se tu vlastně všechno událo. Byla zde válka. Naklonil jsem hlavu na stranu. "A ty jsi v pořádku? Jak se s tím pereš?" Zeptal jsem se ihned. Byla tu válka mezi touhle smečkou a Chaosem. Už jsem o něm od Liss slyšel, ale ještě jsem neměl čas se s nimi plně setkat. Prý žili všude, kde se jim zachtělo. "Co je vůbec zavedlo až sem k vám?" Zeptal jsem se celkem zamračeně. Jejich bývalá alfa se prý moc nepředvedla, proto získala díky bohyni smečku ona. Možná to bylo dobře.
Našla tu i vlče, které momentálně odpočívá. "Smutné." Přikývl jsem a rozhlédl se po okolí. Vždy to bylo neštěstí najít malého drobka, který už se nejspíš domů nikdy nepodívá. "Snad si zvykne." Zamumlal jsem. O vlčatech jsem toho moc nevěděl, tudíž jsem s tím Liss nemohl nijak pomoci.
Rozhlížel jsem se, kam se poděl ten ptáček. Co je vůbec zač on? Nejdřív mi to projelo hlavou, ale pak jsem se musel přece jen zeptat. To už ale Liss seděla v mechu. Šábes. Svalil jsem se k zemi a opět si lehl. To je úleva. "Liss, co je ten pták zač?" Přece jen budu o ně co moudřejší. K jídlu asi nebude. Nerad jsem jedl něco, co mi přišlo víceméně sympatické.

Přikývl jsem. Byla to opravdu náhoda najít z takového lesa cestu ven. "Hotové štěstí." Řekl jsem neutrálně. Byl jsem s tím smířený a zároveň i rozhodnutý, že na ten sever budu tak trochu nerad vzpomínat. To se snad ale časem všechno zacelí. Teď už jsem konečně tady a mohl se trochu více uvolnit. Co bych dal za to si teď lehnout a spát. Liss však měla ale úplně jiné plány. "Ty mě zničíš. Po tak dlouhé době se vidíme a chceš hned skočit do akce." Řekl jsem. Já čekal nějaké oddechový čas. Třeba si spolu dáme malý dýchánek. Ach jo. Ale nebyl jsem žádný slaboch, proto jsem dále nic nenamítal. Chce počkat i na pár dalších členů, ať na to nejsme sami. "Ty mě ale podceňuješ." Řekl jsem a olízl si čumák. Přece jsem nevypadal jako úplný budižkničemu? Sice jsem byl mnohem větší, než se u většiny vlků zdálo, ale něco ulovit ještě snesu. A odtáhnout to taky.
Vyzvídal jsem, kolik má členů. Vypadalo to, že to ještě nemá úplně celé v mérku. "Takže to tu vedeš krátce?" To jsem přišel asi právě v čas. Možná proto se mi v lese zjevovala i Liss. Možná mě lákala do svého nového života! Chyběl jí hlídací pes. Který se postará o její pravidelní stravování. Jasně, k smíchu. Raději bych si tady našel nějaký hezký strom a tam si prostě ustlal. A nehl se dalších několik dní. Vlastně můj život byl takový. Jen ležet, spát a stravovat se. Nic víc jsem nepotřeboval. Ale v poslední době mi chyběla společnost, kterou bych si moc rád vykompenzoval smečkou. "Tak ti teda gratuluji k novému postu." Řekl jsem a při tom se na ni usmál. Měl jsem z ní radost, byla taková vůdčí, proto se jí v tomhle možná splnil i sen. "Co si tady vůbec dělala ty? Celý ten čas?" Zeptal jsem se, abych si zkrátil chvíli na čekání členů.

Usmál jsem se, i přes to jak bolavý jsem celkově byl. Ušel jsem kus cesty a bohužel na konci mě nečekalo křeslo, do kterého bych si mohl sednout. Něco mi napovídalo, že než si budu moct odpočinout, budu muset něco i dělat. Rudý ptáček si sedl pak k Liss, nejspíš patřil jí. Chvíli jsem ho sledoval, nevypadal jako typický ptáček. "Moc ne." Řekl jsem směrem k tukovým zásobám. Na své cestě jsem našel jen nějakou lišku, která mi doplnila můj jídelníček, jinak ani živáček. Ještě ty srny.
Liss mi nevěřila, že jsem nenarazil na žádného jiného vlčího tvora. Velice vážně jsem se na ni podíval. "Šel jsem co nejvíc na sever a našel podivný les. Mluvil na mě, čas tam plynul strašně rychle. Ale byl jsem tam sám, celou dobu. Nedávno se mi podařilo ze spárů toho lesa odejít." Řekl jsem jí s naprostou vážností. Kdo by si ten život dokázal představit? Několik měsíců zavřený v lese, bez vlků, bez všeho živého. Pro mě to bylo peklo a byl jsem rád, že jsem z toho lesa venku.
Opravdu patřila ke smečce, ale něco se zvrtlo. Časem to zjistíš. Zatím se mi líbilo, že mě odsud nevyhazovala, ba naopak. Vybídla mě, ať jdu pomoci se zásoby na zimu. "Pomoci? Rád se ujmu konzumace." Pobaveně jsem na ni hodil očkem. Kdo ví, co po mě chtěla, ale určitě ne konzumaci. Možná přenést nějaké tělo. Snad mě nebudeš tahat na lov... mě. Po takové cestě. Ale nemohl jsem si teď dovolit stávkovat, navíc takový jsem ani nebyl. Byl jsem na sebe až příliš hrdý. A tak jsem se tedy postavil. Pevně na své mohutné a silné nohy. "Kolik je tu členů?" Zeptal jsem se jí. Podle pachů bych si dokázal představit, že málo jich úplně nebude. Liss mi řekla ať si pohnu. "Liss, ty mě chceš zničit." Řekl jsem, ale udělal dva skoky, abych se jí dostal po bok. "Třeba se tu najde místo pro dobrého strejdu Frekiho." Řekl jsem a usmál se. Zrakem jsem se rozhlížel. Les ač na první pohled vypadal, jako typickým se mohl stát i zrádným. Tudíž jsem nechtěl dělat problémy a trochu do kroku přece jen přidal. Musel jsem všechnu svou bolest zavřít do krabičky, hluboko.

Byl jsem unavený. Ta cesta mi dala opravdu hodně zabrat. Ale vnitřně jsem věděl, za čím si jdu, proto mi to přišel jako vhodný nápad. Netrvalo to dlouho a v dálce jsem uviděl vlnící se tělo, jak se přibližuje. Zvědavě jsem zastříhal ušima, ale nehl ani brvou. Byl jsem zkrátka líný a chtěl jsem si trochu odpočinout. Začala mluvit a já ten hlas poznal. "Liss." Řekl jsem celý nadšený, ale byl jsem tak unavený, že jsem nadšení musel schovat za utrápený tón. Na hlavě mi přistálo červené cosi. "Na téhle straně tu máte drzé ptáky." Foukl jsem, směrem nahoru, ale byl jsem líný udělat jakýkoli pohyb.
Zamrkal jsem a prohlédl si ji. Vypadala přesně tak, jak jsem si jí pamatoval. "Jsem rád, že jsem tě našel." Řekl jsem jí upřímně. "Jdu za tebou přes celý svět." Byl jsem víc upovídaný než kdy jindy. Ale měl jsem radost, že jsem potkal jedinou kamarádku, kterou jsem tady měl. Zastříhal jsem ušima, konečně jsem se trochu vzchopil. A v lehu jsem se narovnal a lehl aspoň na břicho. Proč si jí vlastně hledal Freki? Mluvil jsem na sebe v duchu. Přišlo mi vhod jí říct všechno, ale bylo toho ve výsledku tak málo. "Byl jsem daleko na severu a měl jsem tendenci tě najít. Protože... mluvila jsi, že patříš do smečky." Řekl jsem jí. Úplně mi nedošlo, že dominující pach měla ona. A že ona v tuhle chvíli mohla smečku vést. Ani ve snu by mě to nenapadlo. Uteklo tolik času. Já prošel také něco, ale na žádnou smečku jsem nenarazil. "Jsi jediná, koho tady znám a... hledám místo, kam strčit zadek." Řekl jsem nakonec a při tom mžouravým pohledem se díval na ni. Vůbec se nezměnila. Teda až na toho červenýho pelikána, který mi seděl na hlavě. Snad mi něco nepřistane mezi ušima.

// Les Alf

Oklepal jsem se. Ohlédl se. Tenhle les byl plný pachů až najednou to sílilo, čím dál víc. Postavil jsem se na hranice. Zhluboka se nadechl a zavyl. Buď tady bude, nebo ne. Bylo to jako shledání se starou známou. Ušel jsem celý svět, abych jí našel. A pokud tady nebude, udělám všechno proto, abych jí našel. Jednou vlčici, kterou jsem považoval za kamarádku. Aspoň ze zdejšího světa.
Zastříhal jsem ušima. Byl jsem unavený. Svalil jsem se k zemi a začal si olizovat tlapy. Kožich jsem měl ještě mokrý po mém podzimním koupání. Ale bylo mi příjemně. Byl jsem rozpálený. Bylo mi horko. Nohy mě bolely tak, že mi snad upadnou. Který jiný vlk by prošel celý svět za jeden den? Jsi blázen Freki, jsi jenom tlustej idiot. To byla povzbudivá slova hodná přímo mě. Pokud tady Liss nebude, tak jí dřív jak zítra hledat vážně nepůjdu. Uvědomil jsem si. Cítil jsem opravdu hromadu pachů a pokud jeden z nich patřil jí, bude to výhra. Svým způsobem mi jeden pach známý byl... ale byl to on? Přece jen je to už doba, co jsem tu vlčici viděl naposledy. Ale byla pro mě v tuto chvíli jediná, která mi může pomoc.
Zůstal jsem ležet, vyvalený na boku. Mlel jsem z posledního. Přece jen takové cestování pro vlka nebylo dělané. Jo, možná pro atleta, ale rozhodně ne pro mě. Snažil jsem se popadnout dech. Vyčkával jsem, zda-li se tu někdo objeví, abych se mohl zeptat, jestli tu červená šátková je.

// Furijské hory

Za horami se mi objevil pohled na les. Zvědavě jsem se postavil. A když jsem se postavil, byl to majestátný pohled. Byl jsem zkrátka velký vlk, který právě jednoho takového vlka snědl. Začenichal jsem ve vzduchu. Tady už něco nehrálo. Hrálo to tady mnoha pachy. Vypadalo to, že jsem našel svůj cíl. V tomhle lese někdo nebo něco žilo. A bylo toho požehnaně. Tak kde se to něco skrývá?
Rozešel jsem se do lesa, abych svou záhadu mohl rozluštit. Míchaly se ve mě pocity. Co když Liss tady už dávno nežije? Pamatoval jsem si, že jsem jí potkal někde tady. Mluvila o smečce. A já jí jako blázen jdu hledat přes celý zdejší svět. Ano, opravdu. Ušel jsem obrovskou cestu, abych sem došel. A rozhodl se udělat všechno proto, abych tu vlčici našel.

// Daén

// Rest

I přes mokrý kožich jsem se rozešel dál. Chtěl jsem do nějakého lesa, trochu si odpočinout. Rozhodně jsem neměl v plánu zůstávat v blízkých horách. To jsem neměl ve zvyku. Nebyly na to ideální podmínky. Bylo to trochu jako deja vu. Kdysi jsem tady byl, jak mě sem hladina vody dostala.
Přemýšlej, kudy to bylo? Hledal jsem nějakou nápovědu, ale ani ťuk. Panovalo tu ticho a klid. A i to mě znepokojovalo. Bylo to zvláštní. Je to tady obrovské. Uvědomoval jsem si.
Hory jsem také přešel celkem rychle. A že jsem měl opravdu ležérní tempo. Chtěl jsem mít do večera hotovo. A pak si užívat jen klidu. Třeba se mi změní celý život. Napadlo mě. I to bylo rozhodně možné.

// Les Alf

// Severní hory

Došel jsem ke břehu a okamžitě sklonil hlavu k vodě. Voda byla příjemné chladná, na mém jazyku to chybělo už pěkně dlouho. Div jsem celé jezero snad ani nevypil. Pomalu jsem se rozešel i do vody. Potřeboval jsem ze sebe dostat veškerou špínu a prach. A i přes to, že nebylo ideální počasí pro koupání, využil jsem toho. Pořádně jsem se opláchl, včetně hlavy. Udělal pár temp, abych si byl jistý, že jsem ponořený prakticky celý.
Pak jsem se nasměroval ke břehu. Oklepal jsem se. Byl jsem zvyklí na extrémní podmínky, proto mi to takhle na podzim z velké části ani nevadilo. To mi přišlo vhod. Zamrkal jsem. Ještě jednou se napil a pak se rozhlédl. Bylo na čase pokořit ještě jedny hory. A ač se mi do toho absolutně nechtělo, cítil jsem, že jsem víc než blízko svému cíli.

// Furijské hory

// Dračí Průsmyk

Hory. To bylo prostředí, které mi absolutně nevonělo. Smrdělo to prací a pochodem. Jakmile jsem se podíval na vrchol, bolely mě nohy. Jak já se těším až si lehnu. Stále jsem své cestě dával víceméně šanci. Šanci pokořit něco, o co jsem moc stál. Stál jsem o to najít vlčici, která mi kdysi právě zde hodně pomohla. A já teď věděl, že ona potřebuje mě. Kamaráda.
A taky to je jediná smečka, na kterou jsem tady narazil. Uvědomil jsem si. Tlapy mě bolely. Půda tady byla skalnatá a tvrdá. Nedělalo mi to na polštářky absolutně dobře. Zastříhal jsem ušima. Jakmile jsem v dálce uviděl siluetu jezera. Koupání a doplnění tekutin. To potřebuji. Uvědomil jsem si. Opět jsem rozvlnil své tučné tělo.

// Rest

// Luka

Zhluboka jsem zívl. Cesta byla víc než unavující, aspoň pro moje tělo. Dal bych špek i za to, že jsem něco zhubl. Ale to snad časem zase naberu, o to jsem se nebál. Byl jsem lenochem do morku kostí. Protáhl jsem si ještě jednou své ztuhlé záda. Cvakl zuby po nepříjemném hmyzu, který mi proletěl kolem ucha. Neměly už spát? Celkem jsem se nad tím pozastavil.
Další území mi bylo trochu záhadou. Vypadalo to na Průsmyk a to celkem zachovalý. Hromada stromů. Průsmyk byl určitě dělaný pro mnohem větší zvířata, než byl vlk. Prošlo by tady klidně i stádo slonů. Rozhlédl jsem se z jedné strany na druhou. Pro útok tohle bylo naprosto ideální prostředí.
Zavrtěl jsem se. Při myšlence na válku se mi celkem zvedal adrenalin. Zakousnout se nějakému smradovi do kožichu. To by byla slast. Ale já naštěstí nebyl rváč, ale bránit jsem se uměl celkem dobře. Zamrkal jsem. Pomalu jsem šel podél řeky stále dál a dál.

// Severní Hory