Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Small

Kráčel jsem vedle Lissandry a tak nějak si tu přítomnost i užíval. Lissandra by se na alfu hodila, ale očividně se jí líbilo být v ústraní a moc na sebe neupozorňovat. "Je fakt, že když je boj alfy se dělí na dvě skupiny." Nadhodil jsem trochu zamyšleně. "Ti co bojují vepředu a ti co jsou vzadu." Kdo ví, jak by patřila Lissandra, ale vzhledem k tomu, že si chtěla všechno dělat sama, tak by byla nejspíš vepředu. Cítil jsem úlevu, když jsme byli zase v chodu. Záda jsem měl ztuhlé, už nebyly nejmladší. Měl jsem už něco málo za sebou a zkrátka jsem měl rád svůj klid. "A nebo existují vlci, kteří si jen myslí, že jsou potřební pro to aby dohlíželi na alfu." Provokativně jsem se podíval na svou hnědou společnici. Tak jak to teda bude? Já kdybych se stal alfou, tak bych opravdu nechtěl slyšet, co můžu a co nemůžu.
Dalo se nad tím polemizovat, ale já bych chtěl asi mít své stádečko nějak ošéfované, dle svého, né podle toho že poslouchám nitky někoho jiného. Lissandra najednou začala popisovat své pocity, byl jsem z toho lehce nervózní, nikdy se nijak nevyjadřovala co se týkalo samu seba. "Aha?" Řekl jsem jednoduše a jen se na ni podíval, jestli to myslí opravdu vážně. Olízl jsem si čumák a tak nějak její řeč přešel. Chovala se divně, naruby, přišla mi docela zmatená. Optala se i na mě, netušil jsem co říct, tak jsem plácl první věc, kterou jsem měl v hlavě. "Vlastně jo, mám neskutečnou chuť se pářit." Řekl jsem s naprosto kamennou tváří. Tady se dnes nevypráví vtipy? Ujišťoval jsem se v duchu.
Nebyl jsem tím úplně posedlý, cítil jsem se nějak stejně... stejně nudně, jako vždy. Víc jako superhrdina jsem se necítil, ba naopak... spíš takový supersráč. Nebo hráč? SPíš superhráč. Ale nechtěl jsem přeskakovat své podivné choutky.

Liss mi dala dobrého brouka do hlavy, ohledně smečky. Kdybych měl tu možnost jí vést sám, možná bych to i přijal. "Nevím, jestli mě tvá slova mají teď urazit, nebo potěšit." Zamyšleně jsem zavrtěl hlavou. "To jsem až tak obyčejný?" Průhledný? To mi přišlo celkem... urážející, ale nebral jsem si to tak osobně, takový jsem nebyl. Nebyl jsem urážecí typ, spíš jsem byl flegmatik, pokud to šlo a někdo mě vyloženě neštval. Avšak bylo to k zamyšlení, mít tu možnost, nejspíš bych po ní skočil, nemuselo by to být špatné. "Spíš než moc by mě lákalo mít tu možnost rozhodovat. Někam tu smečku vést k něčemu, starat se o to. O moc ani tak nejde.. moc nemáš, pokud nemáš hierarchii skládající se z vlků, kterým věříš." A pokud oni věří tobě, když ne... máš zaděláno na průser. Proto se odjakživa chovám tak jak se mi zlíbí a jsem takový klidný. "Velice rychle se ti moc vymkne z pacek." Nadhodil jsem. Ale to už bylo opravdu hodně slov najednou. Nikdy jsem netušil, že jsem takhle upovídaný. Chtěl jsem však nabídnout svou pomocnou tlapu někomu, kdo svou moc nezvládá. Ne tím způsobem, že bych ho chtěl ale svrhnout.
Pomalu jsem se chystal k odchodu. Tohle jezero bylo něčím zvláštní, měl jsem z něho takový divný pocit, ale to jsem měl v poslední době ze všeho. Mé mohutné tlapky se zabořily do půdy a já se zvedl. Lissandra najednou řekla něco, čemu jsem nerozuměl. Pohlédl jsem na ni. "Jaká vlna, Liss?" Zeptal jsem se jí a upřeně se jí díval do očí. Avšak tělo vlčice se najednou rozešlo směrem pryč.
Kráčel jsem za ní, protože to byla má jízdenka odsud - ke smečce. Věděl jsem, že mě k ní dovede, tak nějak jsem jí důvěřoval, asi jako jedinému vlku na celém Moisu. K žádnému jsem neměl tak blízko jako k ní, byla něco jako můj rádce.

// Kvetoucí louka

"Tak to si to v tom případě vzala hezky z gruntu." Řekl jsem trochu pobaveně nad jejím bádáním severu. Nejspíš toho moc nestihla a nebo stihla a jenom něco. Pokud šla v mých stopách, tak viděla leda tak velký kulový, či místa, které už určitě sama viděla a poznala. Nic zajímavého se tady neděje. Zastříhal sem ušima a protáhl si přední tlapky. Měl jsem tak nějak dlouhou chvíli a potřeboval se i trochu oderagovat. Každopádně můj čas tady u toho kouzelného jezera se pomalu a jistě naplňoval k jeho konci.
Lissandra nebyla ten typ, který by vedl? Nad tím jsem se musel pozastavit, zatím mi taková přišla. Je ráda, aby věci šlapali tak jak mají. Ale očividně si je raději zařídí sama. "Tak či tak asi nesdílím stejný názor, já myslím, že by ses na alfě perfektně vyřádila." A to doslova. Dokázal jsem si představit první setkání s nějakým cizincem, nebylo by to příjemné, ale já bych se u toho pobavil. Jenomže bohužel si nemohla říct že od teď bude alfou, vybere si les a bude si žít šťastně až do smrti. Takhle to zkrátka nefungovalo a fungovat ani nebude.
Co se týkalo úplně hierarchie, Lissandra do toho tak neviděla. Přikývl jsem na její slova a jen zklamaně sledoval okolí. Budu si to muset zjistit, ale dospělý vlk by se jim nejspíš hodil. Každopádně jsem se nechtěl stát něčí chůvou, na to sem stavěný nebyl. Já byl stavěný spíše na obranu a boj, nikoli na hlídání dětí. Každopádně to budu muset všechno zjistit, co mi nabízí. "Klidně můžeme vyrazit." Vybídl jsem hnědou vlčici a ztěžka se začínal zvedat. Byl jsem přeležený a popravdě se mi ani nechtělo. Ale chtěl jsem se už seznámit s tou smečkou, znělo to zatím zajímavě.

Nejspíš jsem se mýlil, já? Já ne, to je Lissandra špatně popsala svou situaci a tím mi tak trochu nahrála do karet. Choval jsem se stále přirozeně a nijak se nad ničím příliš nevzrušoval. "V tom případě co děláš tady a nevrátila si se tam? Už je to pár týdnů." Řekla jsem. To asi alfa nebude úplně nadšená, když zjistí, že se Lissandra takhle všemožně fláká. Já jako alfa bych byl teda pohoršený, kdybych věděl, že se tahá po všech čertech, jen né tam kde má být. "Ne, ty nejsi ten typ." Ujistil jsem hnědou vlčici, v tom byla tak nějak svá, že si nenechala srát na hlavu.
Nechtěl jsem se však příliš zaobírat Lissandrou a jejím podivným chováním. Na to mám moc unavenou mysl. A zároveň pochopit vlčici a ženskou mysl, to bylo nad mé všemožné chápání. Zkrátka jsem se o to nechtěl ani pokusit. Byl jsem samotář, nechtěl jsem mít kolem nohy uvázanou kouli. Co se týkalo otázky na její vlastní smečku, nejspíš by jí odmítla. "Dirigovat vlky by ti šlo, proč si myslíš, že by ti to bylo proti srsti?" Je fakt, že každý vlk byl jiný, charakterově. A na světě přece jen existuje tucet moulů, kteří by radši byli ve smečce pod vedením dominy, než být někde osamocení. "Takže se raději budeš skrývat v ústraní." Nadhodil jsem trochu provokativně. "Baví tě hrát druhé housle?" Oči jsem zabořil do těch zelených, které na mě zrovna pohlédly.
Lissandra mi dala stručné popisy vlků ze Zlaté smečky. Ten žlutý vlk, kterého jsme zachránily a který zachránil i mě byl konkrétně z té smečky. A to i ta hnědá vlčice s růžovým šátkem. Byla mlaďunká, ale po tváři velice sympatická, ta se mi líbila to jo. Takže její bratr byl Azrael, jak jsem se dozvěděl aspoň jedno jméno. "Smečka skládající se z vlčat? Trochu divná smečka." Každopdáně to určitě volalo po nějakém vysvobození, či pomoci.

Nadhodil jsem poznámku, na kterou jsem nečekal odpověď, no... přišla. Lissandra zkrátka měla opravdu odpověď úplně na všechno. Kromě toho se tvářila tak trochu křečovitě. Usmívala se, vrtěla ocasem. Tak trochu vypadala, jako by se něco dělo v jejím nitru. Možná chtěla na záchod? Když se usmívá, vypadá divně. Možná mě děsila, proto jsem odvrátil zrak a pro jistotu se na ni nedíval. Dělal jsem, že tady ve skutečnosti nejsem a doufal, že jí to podivné chování co nejrychleji přejde.
Ohledně její smečky, neměla k ní absolutně žádný respekt. Což mě na jednu stranu překvapilo. "Drží tě tam pouze jedna vlčice?" To mi znělo poněkud... zvláštně, chabá výmluva. "To ti vážně stačí? Být ve smečce jen kvůli vlčici, která je kdoví jaká, může se ze dne na den ztratit. Smečka za to nemůže, proč jsi se doopravdy přidala? Nechce se mi věřit, že za to může jedna vlčí bába, za rozhodnutí, které by mělo být dlouhodobé." Nevěřil jsem tomu. Netušil jsem, kdo ta Shay je, ale očividně měla vymytý mozek, když přijmala vlky jen za to, aby je mohla považovat za počet a zápočet. Smečka musí vypadat prázdně, pokud tam všichni takhle zdrhají pryč. Vlastně jsem se ani nedivil, že když jsem smečku navštívil, narazil jsem jen na Lissandru, nikde nikdo jiný nebyl. Možná v tom tkvěl problém, příjmaly vlky, kteří o to ve skutečnosti ani nestály. "Co bys dělala s vlastní smečkou? Přijala bys taky vlka, který o smečku nestojí jen kvůli přátelství?" Nadhodil jsem jiné téma, mnohem větší, mohla se ho ujmout dle libosti.
Mě zajímalo však jiné téma a to jedna konkrétní smečka. Liss mi prozradila, že se jedná o Zlatou smečku a je na druhé straně ostrova. Konečně užitečné rady. Zvědavě jsem zastříhal ušima a přesunul pohled zpátky na hnědou dámu. "Když mě tam zavedeš, budu rád." Povzbudil jsem ji. Podle ní to byla smečka trochu zanedbaná a nová krev by se jim hodila. To byl možná signál pro mě, byla by mě tam potřeba.

Snažil jsem se Lissandru tak trochu naladit na plavání, ovšem nedala se. Měla spousty argumentů o tom, proč by do vody právě teď nevlezla. Musel jsem se nad tím usmát, slova jsem vypustil jedním uchem tam a druhým zase rychle ven. Nepotřeboval jsem přednášku kdo ví jak dlouhou o tom, že bych mohl dostat rýmu, nebo mi vystouply bradavky. "Víš o tom, že máš na všechno odpověď?" A to není zrovna dvakrát dobrá vlastnost. Sám jsem to věděl, já takový nebyl, ale viděl jsem spousty případů, kdy se tahle vlastnost zkrátka nehodila. "Ve smečce ti to nedělá potíže?" I když... to nebyla zase tak otázka na prvním místě. Vzhledem k tomu, že ve smečce moc nebývala, alespoň za poslední dny ne. Matně jsem si pamatoval, kde její smečka sídlí a byla od ní poměrně velký kus. A vracet se tam zdaleka nechtěla, spíše chtěla prozkoumávat, což jsem tak trochu chápal.
Co se týkalo našeho zážitků - nezážitku, měly jsme na to podobný názor oba dva. Já jsem se k tomu už moc nevracel, nic mi to nedalo a nic mi to ani pravděpodobně do budoucna nedá. Byl jsem rád, že jsem pryč a už to nemusím zažívat. "Příště se asi divnosti budu snažit vyhnout, není to nic pro mě." Nehledě na to, že jsem byl vděčný za záchranu života několika vlčatům, které mě tam nenechaly.
Smečka, to bylo zapeklité téma. S Lissandrou jsem se o tom už měl tu čest bavit, pár mi jich představila, včetně té její, ze které nebyla úplně nadšená. "Vlastně podnikám tuhle cestu hlavně kvůli tomu, abych smečky našel." Vysvětlil jsem Liss a neutrálním pohledem se rozhlížel po okolí. "Setkal jsem se zatím jen s tou tvojí, ale tam mě to asi úplně netáhne. Ten divný Zmatek, nebo jak se to jmenovalo, to taky nebude místo pro mě. A podle toho co jsi říkala zbývá ta třetí, tu bych asi rád našel, podíval se." Jenomže jsem netušil, kde vlastně začít a jak jí najít. A proto jsem byl tady, právě teď, lebedil jsem si to u malého jezera. Vymýšlím plán.

Mé sebevědomí bylo možná větší než obvykle, ale dokázal jsem s tím žít. Lissandra mě mezi tím uzemnila zase zpátky na zadek. "To se musíš hodně snažit, abys mi otravovala život." Zatím jsem byl více než v klidu, nepotřeboval jsem toho k životu moc. Kór teď, když jsem vlastně neměl cíl ani cestu. Neměl jsem vůbec nic, byl jsem z toho lehce hotový. Ale co není může být, musím si dát záležet. Několikrát jsem zamrkal a postupně přehoupával svůj pohled z jezera na hnědou vlčici.
Lissandra na tom byla jinak, měla plány, prý viděla nějaké ostrovy, nové ostrovy. To mi nic neříkalo, nebyl jsem ve zdejší krajině tak zběhlý, abych mohl říct - jé nový ostrov. "Ve zdravém těle zdravý duch, co takhle si trochu posílit imunitu, ne?" Zeptal jsem se jí s úsměvem rýpavě. Očividně si ale ostrovy chce nechat na léto, teď si na ně netroufá. Já pokud to šlo jsem se vodě tak nějak vyhýbal, alespoň nějakému většímu plavání. Stačila mi kolikrát jen kaluž na schlazení, ale to je tak celé. Plavat někam na ostrovy, to nebyla má touha.
Protáhl jsem si přední nohy, natáhl jsem je jak jen nejvíc to šlo. Hnědá mluvila o zážitku, ze kterého si nic moc nepamatovala. "Jen střípky, ale přijde mi, že jsem tam byl tak půl života." Uchechtl jsem se. Bylo mi to neuvěřitelně dlouhé a jsem neskutečně rád, že už je konec. Nebyl jsem zrovna velký dobrodruh a možná jsem se takovým věcem s chutí vyhýbal. Teď to bylo ale jiné, jinak to zkrátka nešlo, přišel jsem k tomu jako slepý k houslím a nemohl cuknout.
Už to bylo ale pryč, zavrtěl jsem hlavou, abych vytáhl tyto zlé myšlenky. "Uvažuji nad zdejšími smečkami, nejspíš bych chtěl mít domov." Vyjádřil jsem se jasně. Ale netušil jsem, jakou smečku si vybrat, jaká bude pro mě ta pravá?

Lissandra byla poněkud... Lissandrou, nejspíš jsem během té akce zapomněl, jaká vlastně doopravdy je. Na mou obhajobu jen něco zabručela, ale nic specifického se nevyjádřila, ba naopak se zeptala na můj pohled severu. To smrdím na míle daleko? Vždyť jsem se nedávno koupal. Uvědomil jsem si na začátek, ale přehlédl jsem to. "Je tam poměrně chladno, málo zvěře, ale ty vodní ledovce vypadaly celkem dobře." Usoudil jsem nakonec. Jinak mě tam nic moc nenadchlo. Věděl jsem, jaké hory LIssandra popisuje, ty dvě úplně stejné a velké. Moc pracné dostat se nahoru. Olízl jsem si čumák a už jen z té myšlenky jsem byl dočista unavený.
Poklidně jsem si ležel, občas jsem se otočil, abych zkontroloval prostředí. Stále jsem měl takové tušení, jako by nás něco, nebo někdo sledoval. "Takže jsi mě stopovala úmyslně, mám to brát jako lichotku?" Zeptal jsem se hnědé vlčice a při tom se na ni letmo usmál. Teda, Freki, ty děláš pokroky. Užíval jsem si krásného jarního počasí. "Takže co máš v plánu teď?" Nadhodil jsem tak nějak otázku, na kterou se dá promluvit všelijak. Neměl jsem moc věcí na jazyku, takže jsem se víceméně snažil zaplnit to ticho.

Sledoval jsem klidnou hladinu. Občas jsem slyšel kroky, či šepot, mluvu. Zvláštní to byl pocit, ze kterého jsem se jen těžko hrabal. Svým způsobem se mi to tajemno tady líbilo. Za prvé tady byl neskutečný klid a za druhé? Ta atmosféra byla nepopsatelná. Takovou neměl ani ten temný les, či mrtvé jezero, kde bylo tolik pochcípaných ryb. Zvláštní. Podotkl jsem v duchu a dále si užíval tu pohodu, ovšem až do okamžiku, než jsem uslyšel kroky. Tyhle kroky byly ale jiné, byly takové více skutečnější. Přidalo se k nim i dýchání, šlo o vlka.
Zůstal jsem klidně ležet, vzhledem k tomu, že jsem ho slyšel tak jsem nebyl v ohrožení. Za chvíli jsem uviděl vlka - vlčici, hnědou s červenou šálou kolem krku, jak se nakláněla k jezeru. Její tělo se ladně prolínalo, ale nikde žádné slovo. Čekal jsem cokoli, co by mohla říct na svou obhajobu. Přišla ke mě, posadila se a stále nic. Také jsem mlčel a jen sledoval tu hladinu, ze které občas vykoukla ryba. Pak se rozezněl ten líbezný hlas. "Taky tě rád vidím, Lissandro." Pozdravil jsem vlčici a při tom mírně kývl. "Probral jsem se a nikoho neviděl, jen bílou pláň, neměl jsem tušení kde jsi, příjmi mou velkou omluvu." Řekl jsem jednoduše, neměl jsem k tomu co víc říct. Každopádně ať to bylo co to bylo, byl jsem rád, že jí vidím. "Jsem rád, že jsi v pořádku." Nebylo to tak dávno, co mi bylo nabízeno její maso jako sladký pokrm. Teď jsem si mohl být jist, že Lissandra žije a ten podivín jen blafoval.

// Jezero smrtí, přes Kvetoucí louku

Ještě malou chvíli jsem musel šlapat po písku a pak už jsem viděl hranice známé louky. Tady jsem už jednou byl, takže jsem byl celkem rád, že se mi má cesta tak nějak propojila. Měl jsem toho na zkoumání opravdu hodně, ale zároveň jsem nebyl ve stavu, kdy bych mohl dlouhodobě cestovat.
Celý bolavý, od krve, která mi ještě z pár ran tekla jsem pokračoval dál. V dálce jsem uviděl siluetu dalšího malého jezera. To už z dálky vypadalo o něco lépe, než to jezero, které smrdělo smrtí. Tady bych se mohl trochu umýt a vytáhnout bodliny.. Mlaskl jsem a konečně se dostal k jezeru. Olízl jsem si tlamu a hlavu ponořil pod vodu. Voda tady byla příjemná a tak jsem do jezera hned musel vkročit. Celý jsem se pořádně okopal, trochu si i zaplaval, aby krev na kožichu pustila. Jakmile jsem vylezl, vytáhl jsem si bodliny, na které jsem dosáhl. Zbytek snad odpadne cestou. Zastříhal jsem ušima a ulehl ke břehu.
Najednou jsem však začal slyšet hlasy. Zvedl jsem hlavu, nikde nic nebylo. Ani pach nenapovídal tomu, že bych tady měl mít nějakou společnost. Jenomže jsem doslova slyšel kroky, hlasy, ale nikde nic. Co je to? Zůstal jsem však ležet, byl jsem víc než zvědavý, jestli někoho zahlédnu.

// Pichl

Krev mi stékala po kožichu. Má bílá srst byla pokryta krví, která mi stékala až do tmavé části. Byl jsem samá bodlina, bolest mě svírala. Zatrecený kaktusy, tady už nikdy nejdu. Prskal jsem na všechny strany. Šel jsem a vydával hrdelní zavrčení co to jen šlo. Byl jsem rozčílený, klepaly se mi od toho i nohy.
Ostražitě jsem sledoval okolí. Dostal jsem se ale k jezeru, které mě dost překvapovalo. Divně to tu smrdělo a atmosféra tady taky nebyla zrovna nejpříjemnější. Z toho bych pít neměl. Stačilo jedno decentní přičichnutí a já se znechuceně obrátil a šel kolem břehu. Jezero bylo tmavé a smrdělo smrtí. Kolik vlků tady muselo zdechnout? Ptal jsem se na otázku, ale jen přesunul pohled jinam. Vypadalo to tady jako vlčí hřbitov.
Usadil jsem se nedaleko jezera a začal si čistit aspoň tlapy. Nepříjemný písek se mi zasekl mezi prsty a bylo to víc než nepříjemné. Co se koupele týkalo, rozhodně jsem nechtěl vstupovat do jezera, budu muset najít nějaké jiné. Zatím budu hold červenočerný. Bolestivě jsem sykl a s nepříjemností jsem pokračoval dál.

//Small, přes Kvetoucí louku

// Palmová pláž

Protáhl jsem se a pokračoval dál. Nohy se mi bořily do písku a já se jen mohl rozhlížet po pusté krajině. Palmy už jsem neviděl, byly mi vytraceny z dohledu. Olízl jsem si čumák, tyhle horka nebyly nic pro mě. Byl jsem z toho unavený, měl jsem stále zimní kožich, což jsou dvě naprosto jiné věci. Bože ať už jsem někde pod stromy. Žadonil jsem. Zároveň mi i tak trochu chyběla společnost, nikde jsem nikoho nepotkal. Možná v tom Temném lese bylo cítit pár čerstvých pachů, ale jinak jsou tyhle končiny doslova mrtvé.
Najednou přede mnou byla doslova oáza kaktusů. Hleděl jsem na to s otevřenou tlamou, kaktusy byly hodně blízko u sebe a obejít se to tady nedalo. Freki, poprvé budeš litovat, že jsi tak velký vlk. Olízl jsem si nasraně tlamu a rozešel se vstříc novému dobrodružství. Prošel jsem první dva kaktusy a nevyhl jsem se ostrým bodlákům. Cítil jsem,jak se mi to lehce zabodává do těla.
Můj kožich byl pokrytý krví a spoustou osten. "Auvajs!" Vrčel jsem, nejradši bych se s tím kaktusem popral, ale to nebylo na denním pořádku. Celej bolavej jsem se dostal až k jezeru.

// Jezero smrti

Bažiny, všude samé bažiny. Kráčel jsem vstříc svému osudu dál, měl jsem takový divný pocit. Jako by bylo něco špatně. Krom zlého pocitu jsem měl ještě tušení, že mě něco sleduje. Ohlížel jsem se, ale né moc nápadně, spíše mi jen oči těkaly sem a tam. Bahno čvachtalo a já cítil chlad, který mi šel od polštářků. Půda tady byla rozmočená, div by si tady jeden vlk nevymlel hubu. Najednou jsem před sebou uviděl pohyb. Zbystřil jsem, zaměřil svůj pohled, ale zrak nebyl mým ideálem. Dokázal bych si představit mít nové oči, abych mohl lépe zaostřovat, ale takhle to ve světě nefungovalo.
Najednou byl pohyb přímo za mnou, trhl jsem, když jsem se však otočil, nikde nikdo nebyl. Co se to tady dělo? Vrčel jsem, srst na zádech byla naježená. Prudce jsem sebou škubl zase zpátky, někde se tady něco hýbalo. Bylo to děsivé, ale já se nebál. Nebyl jsem na to stavěný. "Vylez ven!" Řval jsem na nestvůru, která se rozhodla mi zničit můj krásný sen. Jakmile jsem se otočil, bylo to naposledy. Přímo přede mnou byl obrovský aligátor s otevřenou tlamou, do které by se vešli i tři vlci.

Trhl jsem sebou, otevřel oči a začal se zběsile rozhlížet. Kde se? Ptal jsem se a hledal aligátora. Ten naštěstí nikde nebyl. Byl to jen sen. Naštěstí jsem se necítil unavený, spánek mi stačil. Dopřál jsem svému tělu nádherný odpočinek, po kterém stálo už několik týdnů. Vzdychl jsem. Byl jsem stále na pláži, schovaný pod palmou před sluncem.
Krásný zvuk šumějícího moře mi to tady dodávalo krásný efekt. Dokázal bych tady žít. Možná to bylo poprvé, co jsem si připustil, že bych tady na těch ostrovech mohl žít šťastný a klidný život. Bylo tu přece jen krásně. A já o nic jiného, než o domov nestál. Teď přišla jen otázka, abych ten správný domov našel. Tak jo Freki, tvé tlapy volají po dobrodružství. Houkalo na mě mé svědomí. Zamířil jsem jednou jednou k vodě. Přední tlapy zabořil do chladné vody a chvíli počkal. Jakmile jsem byl dostatečně zrelaxovaný, pokračoval jsem na své cestě zase dál.

// Pichl

// Duny

Zatraceně Freki, pro dnešek už to stačí. Nohy mi hulákaly, že chtějí odpočívat. Nedivil jsem se jim, byl jsem přece jen nějaká váha a i přes to, že mé nohy byly opravdu mohutné, chtěl jsem jim dát trochu odpočinku. Navíc mě neuvěřitelně štval písek, který jsem měl zaražený až v místech, ve kterých jsem netušil, že to vůbec jde. Jen jsem pozvedl pysky a vrčel, bylo mi to prd platné.
Najednou jsem před sebou uviděl palmy a pláž. Tak tohle je prosím pěkně relax. Zazubil jsem se. Konečně jsem našel místo na můj krásný odpočinek, který mi dodá energii na dalších několik dní. Doklusal jsem až k vodě, přičichl, byla slaná. Znechuceně jsem se ušklíbl a šel zase zpátky. Vybral jsem si místo pod jednou z palem, pěkně ve stínu. Uvelebil jsem se a spokojeně lehl.
Dýchal jsem v klidu, pozoroval klidnou hladinu vody, uklidňovalo mě to. Tohle jsem potřeboval už dlouho. Povzdychl jsem si spokojeně. Položil jsem si hlavu na packy a nechal se ponořit do říše snů. Oční víčka mi padla a já únavou hned usl.

Také se hlásím a ráda bych to zkusila a hlásím se na druhý charakter.
Díky Podsvětí jsem nemohla honit posty, ale dohnala jsem je, alespoň jednu z podmínek splňuji. Každopádně druhá podmínka je pro mě nesplnitelná v tuto chvíli, jsem tady 3 měsíce. Každopádně si myslím, že jsem více než aktivní hráč. Tak se na mě třeba usměje štěstí. :-)